DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

středa 30. listopadu 2016

Všechnu moc Agrofertu!

Můj názor na agenta Státní bezpečnosti Andreje Babiše je všeobecně znám a netřeba příslušná epitheta rozhojňovat. Umírněně tedy shrnuji, že je to gauner – celoživotní.

Přesto jsem byl šokován, když jsem dnes zjistil, že existuje portál


na kterém si lze ověřit, zda určitá účtenka, po zadání několika údajů z ní, byla nebo nebyla vložena do systému elektronické evidence tržeb (EET). Jednou udavač, navždy udavač, budiž, od Babiše nic jiného nečekám, avšak přeneseno do českého prostředí si umím představit, co toto prolomení důvěrnosti vztahů mezi podnikatelem a finanční správou přinese: stát, kde vrchnostenské dráby nahradí systém vzájemně se físlujících občanů, či spíš už zase jen poddaných, kteří budou finančním úřadům sami dodávat dostatek skutkového materiálu pro daňové kontroly. Další otázkou je, že nikdo nezaručí bezpečnost takto shromážděných dat před Agrofertem, jenž se takto stává největším, nejmocnějším a fakticky institucionalisovaným nepřítelem demokracie v této zemi.

Na protest proti zavedení EET jsem se rozhodl ukončit činnost e-shopu na stránkách našeho Sudetoněmeckého krajanské sdružení. XML a SOAP bych nejspíš naprogramovat zvládl, obojí ostatně používám kupř. při replikaci insolvenčního rejstříku, avšak rozhodně nemíním poskytovat komukoli, natožpak soukromému podnikateli, důvěrné informace, na které by právo mít neměl.

Stavovská popotahovaná advokátky Samkové nekončí

Případ Kláry Samkové a jejího projevu ve Sněmovně pokračuje. Česká advokátní komora si na výzvu tajemníka Ladislava Kryma vyžádala plné znění projevu, který do té doby (domněle) neznala, a požádala Samkovou o vyjádření k němu. Její odpovědi nemohu ničeho vytknout: sám bych to nenapsal lépe.

A mám pro ni inspiraci: než příště něco veřejně řekne, měla by kopii zaslat Komoře a požádat o dobrozdání, zda je politický názor z řečeného plynoucí pro českého advokáta v r. 2016 přípustný, pokud možno i se stanovením záruční lhůty, tedy jak dlouho takovým ještě zůstane; jak známo kupř. z let 1938–9, kdy byl zakázán výkon advokacie Židům, názory řečené stavovské organisace mají tendenci k jisté časové nestálosti.

Německá inspirace

Kontextuální extremismus a extremistická numerologie patří k nemnoha oborům, kde se od českých odborníků může učit celý svět. Němečtí soudruzi, jak patrno z článku, zvládají sice základy oboru a nedají se kupř. zviklat argumenty extremistů, že MU-SS v poznávací značce automobilu je odkazem na námět reklamy a 420 je číslo, které je napadlo úplně náhodou, ale jsem přesvědčen, že kdyby video vzaly do rukou skutečné špičky a světové kapacity v boji proti extremismu typu Josefa Zouhara, nezůstala by opomenuta ani jedna nevhodně překřížená větvička na vánoční jedli a kbelík na hlavě sněhulákově.

Tady je to celé; přejeme příjemné závadové zážitky!

Nekalá soutěž na Internetu

Na českém Internetu je k vidění leccos – a leckdo. O week-endu rozbouřil jeho vody případ zoufalců ze společnosti Alpiro s. r. o., kteří na své doméně ssls.cz prodávají serverové SSL certifikáty, vlastní i – patrně za provisi – cizí. Protože již přibližně rok je k disposici ta samá služba poskytovaná Let's Encrypt bezplatně, není příliš divu, že jejich tržby nestoupají, ale spíše klesají, čí přímo padají.

U vědomí čehož si řečení podnikatelé vzali seznam svých zákazníků, kteří neprodloužili předplatné, a ty z nich, kteří nyní používají certifikát od řečené bezplatné konkurence, oslovili tímto výhružným textem (originál). Ve stejném duchu je nesen i jejich tester domén, který certifikáty od Let's Encrypt výslovně nedoporučuje.

Protože text e-mailu obsahuje řadu nepravdivých nebo silně zavádějících tvrzení, jako že Let's Encryptu hrozí ukončení podpory v prohlížečích, sklidili podnikatelé místo přílivu nových klientů výsměch.

Po právní stránce jde o typický příklad nekalosoutěžního jednání, jež kombinuje delikt nedovolené klamavé a neobjektivní srovnávací reklamy se zlehčováním.

Klamavou srovnávací reklamou je např. tvrzení, že Let's Encrypt není na rozdíl od poskytovatelů propagovaných Alpirem prestižní [prestižnost značky nelze objektivně posoudit a proto jde o zakázané jednání podle § 2980 odst. 2 písm. c) ObčZ a contrario], jejich SSL certifikáty se nehodí pro e-shopy a mají některá technická omezení, což již řadu měsíců neodpovídá skutečnosti; jediný nedostatek, který jsem při instalaci certifikátů od Let's Encrypt na cca 15 svých domén a subdomén narazil, je nemožnost, resp. složitost automatické prolongace u IPV6-only domény, jinak jde o certifikáty plně srovnatelné s komerčními ekvivalenty.

Zlehčování spočívá v tom, že soutěžitel o konkurenčním produktu nebo službě rozšiřuje nepravdivé informace – což je případ neexistující hrozby vyřazení kořenových certifikátů Let's Encrypt z prohlížečů – anebo takové pravdivé informace, které jsou přesto schopny konkurenta poškodit. I tato skutková podstata nekalé soutěže byla naplněna vrchovatě.

Chlapci (případně dívky) z Alpira si patrně říkali, že co dlouhodobě prochází Microsoftu a BSA, projde i jim. O tom poněkud pochybujeme, protože Microsoft drží své zákazníky v šachu důmyslným systémem vendor lock-in (a ve svých kampaních lže podstatně méně než Alpiro) a BSA provozuje v České republice své podivné podnikání bez právní subjektivity, tedy na hranici legality, či spíše za ní. Alpiru naopak hrozí nekalosoutěžní žaloby jak od konkurentů – žalovat ho smějí všichni soutěžitelé, kteří byli poškozeni, ne tedy nutně jen Let's Encrypt, tak od spotřebitelských organisací a samotných napálených spotřebitelů. Ti všichni mají nárok na náhradu škody a na přiměřené zadostiučinění, které by v případě, že by v České republice fungovaly soudy, bylo pro Alpiro spolehlivě likvidační.

Jak však řečeno, to vše je jen theorie, Česká republika je dosud jen demo-versí právního státu a kromě určité negativní publicity, jež rychle odezní, nepocítí zřejmě Alpiro následky svého neethického a protiprávního jednání vůbec nijak. Nejhorší variantou je, že lidé namísto racionální volby bezplatného certifikátu Let's Encrypt budou opravdu připlácet tisíce korun ročně za zelený adresní řádek (odpovídající certifikátu EV s mírně vyšším stupněm ověření držitele domény), přestože jeho faktický přínos k bezpečnosti transakce není o mnoho větší než proužek navíc na teniskách Adidas, modrá tečka na přístrojích značky Blaupunkt anebo žlutá ploutev tuňáka, kterou se jako konkurenční výhodu kdysi snažil marketovat jistý nejmenovaný dovozce mražených potravin podřadné jakosti, přestože u tuňáka žlutoploutvého jde o feature, nikoli o přidanou hodnotu.

úterý 29. listopadu 2016

Když na Centrálu zaklepe exekutor

Nelze jinak: Národní centrála proti organisovanému zločinu, zřejmě aby demonstrovala, že pro ni zákony neplatí, ignoruje rozsudek Městského soudu v Praze, podle něhož byla povinna sdělit aktivistovi vystupujícímu pod přezdívkou Tomáš Zelený určitou finanční částku, a tak si pro informace bude muset dojít soudní exekutor. Snad ho tam nezavřou…

Spor o data z infoSoudu ve fasi Godunov

Modří už vědí: kausou Godunov se v našem idiolektu (poznámka pod čarou: nemá nic společného s idioty, i když i o těch bude v záhy řeč) nazývá případ, kdy v souladu s právním názorem osob, které nemají s idiolektem nic společného, v rozšířeném senátu Nejvyššího správního soudu, nesmí účastník správního řízení jít k soudu se stížností na nečinného ministra předtím, než si na ministra jemu samému postěžuje a požádá jej, podle § 80 správního řádu, o ochranu před ním samým. Důvodnou žádost o ochranu může ministr vyřídit buď tak, že si sám přikáže, aby nečinným být přestal, anebo, pro urychlení, si věc odejme a vyřídí ji místo sebe sám. Ano, přesně tak si to soudci NSS představují; čest třem disentujícím výjimkám.

Do zmíněného stadia dospěl nyní spor s ministerstvem spravedlnosti o data z infoSoudu. Za první fasi průtahů daňový poplatník zaplatí bratru třináct tisíc na nákladech řízení, druhou se nyní bude zabývat sám Boris Robertovič Godunov.

pondělí 28. listopadu 2016

Mathematická statistika v Olomouci

Ten jev se nazývá prosecutor's fallacy, česky prokurátorův klam. Na jeho základě má být nyní v Olomouci odsouzena matka, jejíž tři děti v její péči zemřely, na základě statistické úvahy, že takový jev nemohl – z důvodu statistické nepravděpodobnosti – nastat nahodile. Jenže mohl; mathematická statistika je složitá vědecká disciplina, která se studuje na universitách a jejíž zákonitosti skýtají laikovi, nadto, poznamenejme jízlivě, laikovi se získanou kognitivní poruchou (rozuměj: právníkovi), četná úskalí.

Vysvětlíme si to na příkladu hry v kostky. Hodit šesti kostkami šest šestek je poměrně málo pravděpodobný jev, jehož pravděpodobnost se rovná 1/66 = 1/46656. Pravděpodobnost, že toho dosáhneme dvakrát po sobě, činí 1/612 = 1/2176782336, což znamená, že se nám to podaří jednou za více než dvě miliardy pokusů; házíme-li šestkrát za minutu, nastane tato událost průměrně cca jednou za 690 let. Ale pozor: znamená to, že když jsme hodili v prvním pokusu samé šestky, je pravděpodobnost zopakování téhož ve druhém takto nízká? Ne! Je stejná jako kdykoli jindy, 1/46656.

Jiný příklad. Na místě činu se najde biologická stopa a analysa DNA prokáže, že tento profil DNA odpovídá profilu DNA osoby v databasi, přičemž pravděpodobnost náhodné shody znalci vyčíslí na 1/107. Je možné danou osobu, nemá-li alibi, na základě tohoto jediného důkazu uznat vinnou? V žádném případě! Zdánlivě nepatrná pravděpodobnost totiž znamená jen tolik, že mezi všemi občany České republiky – omezíme-li tímto způsobem uměle okruh podezřelých – se vyskytuje v průměru jedna, vykazující shodu. Mohou být ovšem dvě, tři, pět, a fakt, že v naší databasi máme jeden takový profil, bez dalšího nic neznamená. Může to být důvod, proč osobu podezřívat a prověřovat, ale to je všechno: vina prokázána rozhodně není.

Pokud bude ta nešťastná matka z asylového domu odsouzena na 16 let, jak navrhuje obžaloba, stane se s velkou pravděpodobností obětí nevzdělanosti místních právníků, z nichž mnozí, bohužel, zvolili onen obor poté, co se během středoškolského studia neúspěšně utkali s exaktními vědami, notabilně s mathematikou.

Rozsudek v kause RWU

Zvuk z hlavního líčení s členkami někdejší Resistance Women Unity dorazil v prabídné kvalitě, vinou nevalného, zřejmě levného diktafonu; za což se tímto omlouváme.

Nejprve závěrečná řeč státní zástupkyně. Ta o vině obžalovaných neměla pochybností, avšak projevila šlechetnost a nepožadovala pro ně nepodmíněné tresty vězení, spokojivši se s podmínkami mezi 18 a 24 měsíci. Tolik blahosklonnosti jsme vážně nečekali; děkujeme!

Soud byl nicméně jiného názoru a předsedkyně senátu Mária Petrovková v poměrně pečlivě odůvodněném rozsudku vysvětlila, že jednáním obžalovaných nedošlo k naplnění dané skutkové podstaty ani po formální, ani materiální stránce.

Pokud se státní zastupitelství odvolá, což je více než pravděpodobné, budeme řešit zejména obludné procesní vady, např. dodnes nedoručenou obžalobu, nezákonné přísedící, nedovolený modus provedení znaleckého posudku, vynucenou substituci přes výslovný nesouhlas obžalovaných, nerespektování pokynů odvolacího soudu a naprosto nepodložená skutková zjištění ohledně charakteru hnutí RWU.

Boj bude nejspíš ještě dlouhý a vyžádá si na straně obžalovaných vytrvalost a velké odhodlání. Přesto jsme přesvědčeni, shodně s Ronaldem Reaganem, že existuje jeden rychlý a spolehlivý způsob, jak v každém sporu dosáhnout smíru s protistranou – vzdát se; děkujeme obžalovaným, že to neudělaly a i po neuvěřitelných osmi letech od prvního deliktu vytrvávají ve svém odporu, přestože mohly mít zkušební dobu podmíněného zastavení už téměř odkroucenu a mohly se plně věnovat své resocialisaci a zapojení do budování naší skvělé demokratické společnosti, jež jim tuto možnost, ústy nyní z řízení vyloučené soudkyně Daniely Reifové, velkoryse nabídla.

pátek 25. listopadu 2016

Kontextuální extremismus v Polné

Ne všechny politické procesy končí šťastně. To dosvědčuje rozsudek nad Adamem B. Bartošem a Ladislavem Zemánkem, týkající se jejich polenské anabase. Z jeho obsahu vyplývá, že mladá, začínající jihlavská soudkyně Tereza Jedličková dostala příležitost plně a vášnivě se ztotožnit s názorem znalce Josefa Zouhara, aniž by se jí v tom obhajoba pokusila účinně zabránit. Nebyl předložen žádný oponentní/revisní znalecký posudek a dílo zkázy dovršilo kajícné a úplné doznání ideozločince Zemánka.

Z methodického hlediska je významné, že v rozsudku byla plně využita methoda kontextuálního extremismu: co Bartoš se Zemánkem svým textem na cedulce mysleli, vyplývá jasně z jejich dalších politických aktivit. Neboli, řečeno slovy závěrečného návrhu Lucie Šlégrové – která arci svůj případ na rozdíl od ABB&LZ vyhrála – jestliže promluvím o tom, že dnes bylo krásné jitro, určitě mám na mysli řeckou stranu podobného názvu, když se zmíním o duze, je to bezpochyby narážka na argentinskou stranu Juana Peróna, která duhu používala jako jeden ze svých symbolů, kladivem určitě míním kladivo Thorovo a křížem kříž hákový, no a když promluvím o národním socialismu, je vyloučeno, že bych snad měla na mysli Horá­kovou, Drtinu nebo jiné představitele československého národně­socialistického politického směru, nýbrž hovořím jedině a pouze o Hitlerovi, o Křišťálové noci a o holokaustu.

V tom spočívá hlavní dopad zpackané Bartošovy a Zemánkovy obhajoby: soud se nepodařilo přesvědčit, aby hodnotil důkazy prima facie, z jejich skutečného obsahu, a neumožnil znalecký rozlet vytvářející z komárů velbloudy, z hodinek holínky a z každého veřejně činného člověka potenciálně nebezpečného verbálního extremistu.

Methoda kontextuálního extremismu je principiálně vadná a nepřijatelná a každým jednotlivým případem, kdy její použití v trestním řízení soud aprobuje, trpí a eroduje svoboda slova každého z nás, neboť, ať chceme nebo ne, v Jihlavě nedostal exemplární trestněprávní roubík neoblíbený nacionalistický politik, ale my všichni, protože u každého lze při vhodné aplikaci této zvrácené výkladové methody najít možnost, jak řečníka nebo pisatele poslat do vězení ne za to, co řekl nebo napsal, ale co tím ve skutečnosti myslel.

středa 23. listopadu 2016

Zítra znovu na RWU

Čarodějnický proces pokračuje zítra ve 13.00 hod. dalším hlavním líčením, tentokrát s pachatelkami z lehčí zločinecké skupiny (i jim však hrozí až osm let vězení, k rozdělení došlo především z důvodu malé kapacity jednacích síní). Soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 2 Mária Petrovková odmítla vyhovět žádosti o odročení hlavního líčení z důvodu pracovní neschopnosti obhájce čarodějnic, Roberta Cholenského, přestože obžalované vyslovily nesouhlas se substitucí, a upálení odsouzených tak již nic nebrání. Sirky a pro případ deštivého počasí i chemický podpalovač vezměte s sebou.

Prozatím něco náladové hudby:


Aktualisováno.
A jelikož obžalované budou souzeny bez obhájce, předkládají svůj – poměrně peprný – závěrečný návrh soudu netradičně v písemné podobě. Puzení věnovat více prostoru Ivo Svobodovi a ilustrovat závěrečnou řeč kupř. serií snímků s popiskem Znalcův pohlavní úd bylo velké, avšak pro ukojení romantických představ nižších, vyšších i protokolujících soudních úřednic zcela postačí, když jsme jim poskytli návod, kde tyto najít.

Aktualisováno.
Všechny obžalované byly v plném rozsahu zproštěny obžaloby. Připravujeme podrobnosti.

pondělí 21. listopadu 2016

Kausa Kateřiny Krejčové zpět k Městskému soudu v Praze

Případ Kateřiny Krejčové, známé to levicové extremistky a násilnice, se vrací odvolacímu soudu k novému projednání poté, co dovolací soud vyhověl dovolání nejvyššího státního zástupce.

Alespoň to tvrdí infoSoud, co je na tom pravdy, těžko soudit; u Zdeňka Altnera, jak víme, tvrdil systém to samé.

Jak obstruovat právo na informace

Když čert nemůže uškodit, aspoň zasmrdí. V duchu tohoto starého rčení pojal svůj rozsudek oslovský senát Nejvyššího správního soudu ve složení Tomáš Foltas, David Hipšr a Pavel Molek. Rozsudek Městského soudu v Praze zrušil s tím, že soud musí nejprve ztotožnit a obeslat všech 9 Mládkových náměstků a 44 ředitelů odboru a o žalobě rozhodne až poté, co se seznámí s jejich názorem a dá jim možnost uplatnit svá procesní práva.

Nové rozhodnutí lze tedy očekávat někdy v polovině příštího roku, a to jen za optimistického předpokladu, že se všem 53 dotčeným osobám podaří výzvu doručit bez potíží a nikdo z nich nebude např. dlouhodobě v zahraničí.

Úmyslem soudců bylo primárně uškodit Janu Šináglovi a Petru Kočímu (se kterým má Pavel Molek již dlouhou dobu jakýsi niterný problém), případně mně, ale vysílá tím rovněž signál všem krajským soudům, které by měly snahu rozhodovat ve prospěch žadatelů o informace: nedělejte to, jinak vám budeme znepříjemňovat život, tak jako ho teď znepříjemňujeme osmému senátu Městského soudu v Praze. Správní žaloby týkající se žádostí o informace je proto lepší a jednodušší vždy, bez ohledu na argumentaci, zamítat.

Osoba, jejíž odměna má být zveřejněna, nemá v řízení podle zákona č. 106/1999 Sb. žádná procesní práva, povinný subjekt není dokonce ani povinen ji o tom, že někomu sdělil výši jejích odměn, informovat. Příčí se proto vší logice, že by tato její nonexistentní práva měla ožít v řízení před soudem: pokud povinný subjekt informace poskytne, dotčený nebude vůbec informován, pokud žádost odmítne a věc se dostane k soudu, získá tato osoba postavení fakticky ekvivalentní postavení účastníka řízení. Osel měsíce byl proto udělen zcela právem.

Nápad, jak formalistickým výkladem SŘS zcela zablokovat přístup veřejnosti k informacím, jest arci velmi originální a umožňuje četné variace. Příkladmo ve volebních věcech jsou dotčenými osobami všichni občané České republiky, neboť i oni budou tím, kdo bude zvolen poslancem nebo senátorem, potenciálně dotčeni na svých právech a mají právo se k volební stížnosti vyjádřit.

Co dalšího páni soudci ve svém úsilí oslabit práva veřejnosti vůči státní moci vymyslí?

Akutalisováno.
Napadlo mne, že hloupost Foltasova, Hipšrova a Molkova rozsudku lze nejsnáz demonstrovat na případu, kdy bude předmětem sporu mezi žadatelem a povinným subjektem samotná identita třetí osoby. Kdybychom se řídili názorem jmenovaných do taláru oděných tupců, musela by tato utajovaná osoba být soudem oslovena jako osoba dotčená, a aby nebyl účel utajení zmařen, byla by žalobci její procesní podání dávána na vědomí v přísně anonymisované podobě, a anonymisovány před žalobcem by musely být i všechny součásti spisu, které její identitu odhalují. A pozor, protože na úřední desce Nejvyššího správního soudu se vystavují zkrácená znění rozsudků, která identitu dotčených osob uvádějí, nakonec by se ji stejně žalobce dozvěděl. Nelze tedy než uzavřít, že se místo kvalitního judikátu, jaký bychom očekávali (a jaký si v soudcovských platech všichni platíme), se z NSS opět jednou ozvalo mocné zahýkání.

středa 16. listopadu 2016

Ústavněprávní kitsch

Jistěže by události posledních dní nabízely atraktivnější themata, např. co se stane, když se na hlavním nádraží v Praze objeví chlapík, co s vážnou tváří tvrdí, že je rychlík z Brna, nicméně ujmeme se nevděčné role a pojednáme místo toho nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2230/16.

Autor: Vojtěch Šimíček, spoluautoři: Ludvík David, Jiří Zemánek. Motto: Veškerá doručení písemností proběhla fikcí a následně byl stěžovateli ustanoven opatrovníkem justiční čekatel, který byl ve věci nečinný, řízení se aktivně neúčastnil a práva ani oprávněné zájmy stěžovatele nehájil. Výsledek: Frapantně nespravedlivé rozhodnutí, které platné procesní předpisy neumožňovaly zvrátit, protože, jak předesláno, doručováno bylo fikcí a stěžovatel by v řízení řádně zastoupen. Poslední uvozovky jsou uvozovkami v uvozovkách, protože bez možnosti získat informace od opatrovance je řádné zastupování účastníka neznámého pobytu vyloučeno pojmově, a kdyby Česká advokátní komora měla byť stopové množství úcty k právu, musela by svým členům účastnit se v této roli zjevně nespravedlivého procesu stavovským předpisem zakázat. Ale když odměna za opatrovnictví je tak snadná, lákavá a sladká, jen ji utrhnout, že, milí ČAKoví činovníci?

S nálezem nesouhlasíme, a to z principiálních důvodů: nebýt dvou světových unikátů, fikce náhradního doručení a zastoupení účastníka neznámého pobytu opatrovníkem, nemohlo by k ústavní stížností traktované exekuci dojít. Byl-li by Ústavní soud věren důvodům, pro které byl ustaven, musel by zrušit (minimálně) ustanovení § 29 odst. 3 a § 50 OSŘ, protože v civilisované společnosti se soudní korespondence doručuje – a její doručení se k újmě adresáta nepředstírá –, a opatrovnictví má smysl toliko tehdy, jsou-li k jeho výkonu splněny elementární předpoklady, inter alia, má-li opatrovník možnost ve prospěch opatrovance relevantně skutkově argumentovat.

Chápeme, nad osudem slepce, jenž byl pokutován za něco, čeho se dopustit a limine nemohl, a nyní mu Ústavní soud jako poslední dostupná instance poskytl ochranu, zajisté nezůstane jediné oko prosto slz dojetí, nicméně co Šimíček a jeho melody boys vyprodukovali, není nic jiného než nic neřešící, plytký ústavněprávní kitsch.

úterý 15. listopadu 2016

Je na co navazovat

Ze zákona na ochranu republiky, č. 50/1923 Sb.:

§ 11
Urážka presidenta republiky.

  1. Kdo před dvěma nebo více lidmi presidentu republiky nebo jeho náměstku na cti ublíží vyhrůžkou zlého nakládání nebo jiným hrubě zneuctívajícím projevem nebo ho uvede ve veřejný posměch,
    kdo pronese o něm obvinění, věda, že tím vážně ohrozí jeho čest,
    trestá se za přestupek vězením od osmi dnů do šesti měsíců.

  2. Dopustí-li se vinník činu veřejně nebo tváří v tvář presidentu republiky (jeho náměstku) neb opětovně před dvěma nebo více lidmi při různých příležitostech nebo ho tělesně ztýrá, trestá se za přečin vězením od jednoho měsíce do jednoho roku.

  3. Důkaz pravdy i přesvědčení o pravdě je vyloučen.

Zlý osud soudce Čapka

Jakkoli jsme se v případě soudce Kydalky vyslovili pro respekt ke svobodě slova a nesouhlasíme tím, aby byl přístup do politické soutěže restringován nad rámec zakotvený ústavním řádem, v případě teplického soudce Miroslava Čapka musíme senátu Ústavního soudu ve složení Josef Fiala, Jan Filip a soudce zpravodaj Radovan Suchánek, který zamítl Čapkovu stížnosti proti rozhodnutí kárného senátu, přisvědčit: přeposílá-li soudce e-mailem, s prominutím, kdejakou pitomost, nemůže se divit, že to bude posouzeno jako jednání znevažující v očích veřejnosti pověst justice. Leč k tomu za okamžik.

Soudce Okresního soudu v Teplicích Miroslav Čapek je psychopath, to je o něm všeobecně známo, ale zároveň je to jeden z mála soudců, jimž nevytýkám jejich komunistickou minulost, neboť věřícím komunistou nejen byl, ale i zůstal. V kárně projednávané věci šlo o to, že soudce ze své privátní e-mailové adresy přeposlal řadě osob text hanobící, formou fiktivní konversace, senátora za ODS Jaroslava Kuberu a několik jeho spolustraníků. Jaký přesně byl obsah e-mailu, nevíme, podle toho, jak je reprodukován oběma rozhodnutími, se v něm hemží vulgaritami.

Lze důvodně presumovat, že podobné texty přeposílají ze svých soukromých mailových schránek i jiní soudci, avšak protože nebudí ve svém okolí tolik emocí jako Čapek, nikdo to neřeší.

Kárně obviněný namítal použití listiny – jeho vyjádření – získané ještě předtím, než mu byl doručen opis kárného návrhu, to však nepokládáme, shodně s Ústavním soudem, za podstatné; kdyby byl v řízení mlčel, odsouzen by být nemohl, autorství e-mailu je prakticky neprokazatelné, nenajde-li se v počítači obviněného, a domovní prohlídku kárný senát nařídit nemůže. Jenže nemlčel, nezůstal filosofem, přiznal se a nyní tedy čelí následkům.

Čapek měl na svou obhajobu k disposici dva hlavní argumenty. Za prvé, že regulace toho, jak si soudce počíná v ryze privátní sfeře, podléhá imanentním omezením: soudce nebo státního zástupce lze kárně postihnout např. za to, že krade v obchodě, tropí na veřejnosti opilecké sceny (že, Jene Petrásku?) nebo neplatí nájemné, případně soudem stanovené alimenty, nikoli ale za to, že má vedle manželky i milenku, protože takový požadavek by byl morálně pokrytecký a prima facie nepřiměřený. Přeposílání legračních e-mailů by se tedy, s jistou benevolencí, dalo pod takové soukromé jednání, nemající dopad do veřejného obrazu soudce, podřadit.

Druhým argument je argument svobodou projevu. Tam ale, obáváme se, vzal soudce Čapek věci za špatný konec. Kdyby totiž tvrdil, že v authentičnost zprávy uvěřil, mohl by se odvolat na své právo šířit informace. On však naopak argumentoval tím, že jde o zřejmou fabulaci (§ 3 nálezu), a tím se dobrodiní ochrany svobody šířit informace vzdal.

Naše pocity jsou tedy smíšené. Čapek byl s vysokou pravděpodobností postižen nikoli proto, že něco pohoršujícího učinil, ale protože mnoha lidem leží v žaludku, přičemž nelze pominout ani jeho předchozí neúspěšnou kandidaturu na předsedu Krajského soudu v Ústí nad Labem. Na straně druhé, jeho obhajoba byla nepromyšlená a slabá – což překvapuje tím více u zkušeného trestního soudce – a za odsouzení tak může děkovat v prvé řadě sám sobě.

čtvrtek 10. listopadu 2016

Národní centrála prohrála spor s aktivistou Zeleným

Osoba V. M. alias Tomáše Zeleného je veřejnosti dobře známa z kausy plukovníka Roberta Šlachty (v aktivistických kruzích známého pod přezdívkou ušatý traktorista; omlouvám se: ušatý kombajnér!). Pokuta, jak víme, byla zrušena a k novému uložení se policie dosud neodhodlala.

Šlachtův útvar, mezitím již bez milovaného velitele, nyní prohrál s T. Zeleným další spor, týkající se informací z trestního řízení, v němž Zelený figuruje jako setrvale podezřelý. Osmý senát Městského soudu v Praze ve složení Slavomír Novák, Hana Pipková a Marcela Rousková opět chválíme: žaloba byla podána 28. června, rozsudek, jímž bylo žalobě vyhověno, byl doručen dnes, tedy za 135 dnů, do čehož je nutno započítat lhůtu, kterou měl žalovaný k vyjádření, a dobu, kterou zabrala úhrada soudního poplatku.

Národní centrála proti organisovanému zločinu (některými novináři o důležitou předložku svévolně, případně potměšile připravovaná) má nyní 15 dnů na to, aby aktivistovi požadované informace poskytla, a ministerstvo vnitra 30 dnů, aby mu zaplatilo náklady řízení.

Aktualisováno.
O kause referuje na Euru Václav Drchal; titulek jeho článku mám za poněkud zlomyslný…

Stars and stripes v Kojetíně

Přehlídka hejlů.
Ve slavnostní, důstojné atmosfeře odehrál se dnes v restauraci Na růžku významný státní akt.

Nebylo to Na růžku, nýbrž v kojetínském podniku Na hrázi u Tondy, avšak v ostatním fakta sedí. Incidentem jsem se výborně bavil, arci nechtěl jsem o něm psát jako první, abych nebyl obviněn z jakýchkoli postranních úmyslů. Nyní ho otevřel Hlídací pes a já tedy využívám příležitosti o věci ve stručnosti poreferovat.

Protagonistou affairy je český emigrant žijící na Floridě Rostislav Hedviček, jehož známe jak z tohoto, tak – notabilněji – ze sousedního blogu. R. Hedviček se poté, co vyšly najevo nelibé skutečnosti ze spisu, vedeného na něj druhdy Státní bezpečností, nestáhl, jak by se dalo očekávat, do vnitřního oboru, ale dal svým aktivitám nový, vpravdě jelínkovský rozměr; Jelínkem v předchozí větě míněn Harry Jelínek, podvodník, který se v r. 1931 pokusil prodat zahraničnímu zájemci Karlštejn (a když to nevyšlo, o sedm let později pražskou tramvajovou linku č. 1).

Seznam laureátů; zaručeně pravý.
Hedvíček neprodává ani věci nemovité, ani dopravní infrastrukturu, nýbrž falešná americká vyznamenání, jimiž dekoruje nic netušící oběti, válečné veterány. Zda výrobu falsifikátu a s předáním spojený raut U Tondy financoval ze svých prostředků anebo pro to získal sponsory, není známo, arci právě tato skutečnost je rozhodná pro trestněprávní kvalifikaci skutku.

Pokud šly veškeré výdaje z jeho vlastní kapsy, je z hlediska českého práva vinen patrně toliko civilním deliktem, a to navíc spíše jen bagatelním: dekorované uvedl v omyl, že dostávají skutečné americké vyznamenání, když ve skutečnosti obdrželi bezcenný artefakt. Věc bude, domnívám se, řešena někde v soukromí, kde ocenění Hedvičkovi své metály vrátí a možná mu k nim, bude-li příležitost, i něco přidají.

Horší to je, pokud akce měla sponsory, a ti na ni přispěli v součtu částkou dosahující nejméně pěti tisíc korun. Pak by se jednalo o přečin podvodu, podle výše škody se sazbou do dvou nebo do pěti let vězení. A to nemluvím o trestném činu, jehož se Hedviček mohl udělením falešných vyznamenání dopustit v USA; o tom však přesné informace nemáme a proto kojetínskému bardovi doporučíme, ať se s dotazem obrátí na některého místního advokáta.

Kolik nakonec Rosťa Harry Hedviček v obou zemích obdrží, budeme arci se zájmem sledovat a o průběhu i výsledku jeho trestního stíhání čtenářstvo na tomto místě řádně zpravíme.

Aktualisováno.
Chcete-li se potěšit Hedvičkovým vysvětlením, můžete. Za vychutnání stojí odkaz na Bushův Executive Order z [2]9. listopadu 2004; ten totiž výslovně stanoví, že medaile, jimiž Hedviček své oběti dekoroval, příslušejí toliko vojákům amerických uniformovaných sborů. O možnosti, že by tyto medaile směly udělovat spolky veteránů, v dokumentu není ani slovo. Osobně bych chtěl vidět některý z těch diplomů v článku zmíněných: podepsán pod ním je, odhadoval bych, Ross C. Hedvicek, generálmajor U. S. Army ve výslužbě.

středa 9. listopadu 2016

Platy Mládkových úředníků zůstanou tajné aneb Další Osel měsíce soudcům NSS

Nejvyšší správní soud dnes vyhlášeným rozsudkem vyhověl kasační stížnosti Mládkova ministerstva průmyslu a obchodu a zrušil precisní a podrobně odůvodněný rozsudek Městského soudu v Praze ve věci žádosti Jana Šinágla o sdělení výše odměn nejvyšších úředníků ministerstva.

Ačkoli písemné odůvodnění nebylo zatím vyhotoveno, vzhledem k okolnostem případu porušujeme své pravidlo a cenu Osel měsíce, spojenou s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafů, udělujeme soudcům Tomáši Foltasovi, Davidu Hipšrovi a Pavlu Molkovi již nyní: představa, že státní správa demokratické země smí utajovat odměny svých úředníků na posici náměstek ministra nebo vedoucí odboru, což jmenovaní justiční výtečníci svým rozsudkem fakticky prohlašují, se natolik vymyká naší právní fantasii, že nelze reagovat jinak. Pánové Foltas, Hipšr a Molek jsou skutečnou ostudou české justice – a to je v této konkurenci co říct. Do Brna srdečně blahopřejeme!

pondělí 7. listopadu 2016

Zemřel Zdeněk Altner

Ve věku nedožitých 70 let zemřel dnes věřitel České strany sociálnědemokratické Zdeněk Altner. Pro sociální demokraty představuje jeho smrt mnohaměsíční úlevu od povinnosti zaplatit dluh, neboť řízení o dovolání bude teď přerušeno a dokud nebude pravomocně vypořádáno dědictví, nebude se v něm pokračovat. Tedy velmi pravděpodobně ne dřív, než po parlamentních volbách v příštím roce.

Vrcholem cynického nevkusu je status na stranickém Facebooku:


Opravdu může někdo takové lidi volit?

Aktualisováno.
Lidový humor reagoval bleskurychle:
Tryzna v Lidovém domě za JUDr. Altnera.

neděle 6. listopadu 2016

Vyveďte toho advokáta!

Foto: Vít Hassan
O kouzelném světě postkomunistického dokazování jsme psali minule, dnes tu máme něco podobného: případ vyvedeného advokáta. Jak barvitě líčí na svém blogu advokátka Klára Samková, soudce Obvodního soudu pro Prahu 8 Miloslav Sládek ji v pátek nechal vyvést ze soudní síně a poté nerušeně pokračoval v projednávání opatrovnické věci. Bez advokáta se panu soudci jistě jednalo pohodlněji, o tom žádná. Fascinující však je, nakolik si český soudce může být jist, že se mu nic nestane, přestože se dopustil jednání, které má všechny znaky trestného činu.

Nenávist soudců k advokátům je známá. V případě RWU (tzv. čarodějnických procesů) vyvrcholila arogance soudkyně Daniely Reifové tím, že přímo při hlavním líčení řekla obžalovaným, že je jí jich líto, jak špatně jsou obhájcem Robertem Cholenským hájeny. Po právu za to byla poté z projednávání kausy vyloučena, arci až po intervenci odvolacího senátu Felicie Hruškové; několik dalších senátů městského soudu toto extempore ponechalo v klidu.

Soudce Sládek – jenž se mimochodem už svou prací proslavil, když nechal odebrat dítě z rodiny za účelem lepšího odborného zkoumání jeho stavu – si může být jist nejen tím, že nebude stíhán trestně, ale v bezpečí je i před nevolí kárného senátu: pokud se tam vůbec dostane, čeká ho téměř s jistotou zprošťující rozhodnutí. Trestáni jsou tímto senátem totiž jen ti, kteří se znelíbili mocným, tak jako soudce Miloš Zbránek; ani nezákonné vzetí do vazby, jako v případě soudce Ondřeje Lázny, důvodem k potrestání není, a lze proto s pravděpodobností hraničící jistotou tvrdit, že kárný senát podrží i soudce Sládka.

pátek 4. listopadu 2016

Spor o data z infoSoudu do druhého kola

A máme tu další díl oblíbeného seriálu Právo na informace, jenž bude mít tentokrát formu sitcomu.

Ministerstvo spravedlnosti jsme v červnu, jak si někteří ještě jistě vzpomenou, požádali o data, z nichž jsou generovány výpisy jednání nařízených v příštích 30 dnech v infoSoudu. Kdybychom je měli, velmi by se odlehčilo našemu i ministerskému serveru, neboť každý pracovní den z něj, zcela zbytečně, můj legal.pecina.cz downloaduje 5625 stránek, v sobotu 9375 (v neděli odpočívá), místo aby jednou denně stáhl soubor XML, ten zpracoval a uložil do database.

Pro poskytování informací je stanovena zákonná patnáctidenní lhůta. Tou se arci ministerstvo necítilo nikterak svazováno a bohorovně odpovědělo až dnes. Jeho rozhodnutí připomíná výmluvy pětiletého dítěte, které rozbilo květináč: požadované informace prý nemají, a i kdyby je měli, nevztahují se k jejich působnosti. Samozřejmě jsme okamžitě podali rozklad.

A průtahy? Za ty zaplatí daňový poplatník 14 tisíc v podobě nákladů soudního řízení; však už je zvyklý za chyby svých úředníků platit.

Aktualisováno.

středa 2. listopadu 2016

Šátkovaná

kause domnělé zájemkyně o studium na Střední zdravotnické škole v Praze 10 Ahmednuur Ayan Jamaal (pro ty, kteří rádi přechylují: Ahmednuury Ayany Jamaalové) si myslíme stále totéž, co v březnu. Zaujal nás arci argument právní zástupkyně žalobkyně Radky Korbelové Dohnalové, že stát musí být ve vztahu k náboženství neutrální, nikoli sekulární. Protože náš blog nemá doposud zavedenu cenu Blábol měsíce, nelze advokátku ocenit jinak než vysvětlením, že sekulární stát je právě takový, kde je náboženství od státu odděleno. Opakem nemusí být přímo theokracie, ale takový režim, kde u soudu na kathedře stojí krucifix, kde president při inauguraci přísahá na Bibli nebo kde se žáci ve veřejných školách před vyučováním povinně modlí; další příklady nechť si laskaví čtenáři doplní sami.

Požadavek nenosit při vyučování, vyjma zdravotních důvodů, pokrývku hlavy, je neutrální a přiměřený, a je jím sekulární charakter státu zdůrazňován. Diskriminační by bylo, kdyby tutéž školu směly navštěvovat stoupenkyně jiného náboženství, vůči nimž by se zákaz neuplatňoval – příkladmo jeptišky.

Jak naznačeno, v případě neúspěchu školy nabízí náš Řád ozubeného kola studentkám elegantní náhlavní ozubená kola k celodennímu nošení; ježto se dle videí jedná o dívky pohledné, zvážíme i provedení z eloxovaného hliníku, doprovázené přiměřeně velkými ozubenými náušnicemi, náhrdelníky a náramky. Na nošení toho všeho během vyučování mají přirozeně členky Řádu právo.