DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

pondělí 31. října 2016

Něco z Kafky aneb Ústavní soud k přezkumu neudělení občanství

Představte si soud, ke kterému přijdete a dozvíte se, že vaše žaloba byla zamítnuta, protože důkazy svědčily proti vám. Když chcete vědět, které důkazy to jsou, máte smůlu: ty dodala protistrana s nikdo kromě soudu se s nimi seznámit nesmí.

Smyšlenka? Nikoli, v České republice realita, neboť právě tak je prováděno dokazováno v řízení o žalobě proti neudělení bezpečnostní prověrky (nevěříte-li, neděláte dobře: § 133 odst. 3 zákona č. 412/2005 Sb. vás přesvědčí, že je tomu skutečně tak, jak popisuji). Ústavní soud tyto anomalie dlouhodobě toleruje, a výsledkem je kausa Regner, momentálně ve druhém kole u ESLP ve Štrasburku.

Podobnou úpravu jako u prověřování bezpečnostní spohlivosti navrhli disentující soudci Kateřina Šimáčková a Vojtěch Šimíček i v případě státního občanství, proti jehož neudělení se v současné době nelze u soudu bránit vůbec: stačí, když ministerstvo jako důvod neudělení uvede státně-bezpečnostní důvody.

Máme za komické, jestliže se o důvodech, proč je určitá osoba pokládána za (potenciálně) neloyalní, nesmí dozvědět ona sama, ale zato se to dozvědí soudci, kteří z velké části neloyalitu ke své zemi projevili aktivním souhlasem s její okupací sovětskou armádou.

Ale néšť, předpokládejme, just for the sake of argument, že místní soudci nejsou mravním bahnem společnosti, nýbrž že jsou to slušní, důvěryhodní občané, kteří budou schopni kádrové posudky policie nebo tajné služby (asi takové, jaký sepsal Robert Šlachta na Kamase, Nováka a Beera v případu Hitlerových projevů) řádně posoudit, a bez sebemenší procesní iniciativy žalobce si případně vyžádají, pro křížové ověření, důkazy další (jaké to byly, nesmí přirozeně žalobce ani vědět). Něco podobného se ostatně už děje, a je to vydáváno za fairový proces, u opatrovníků ustanovovaných osobám neznámého – či spíše soudem nezjišťovaného – pobytu: jak mohu hájit někoho, s kým jsem se nikdy nesetkal, proti žalobě ve věci, o níž je mi známo jen to, co mi řekla protistrana, ví zřejmě jen moudrý český zákonodárce. Advokáti se arci této úlohy ochotně ujímají, ana pecunia non olet.

Zpět k prověrkám a potenciálně k udělování občanství. Co máme za naprosto nepředstavitelné, je fraška, která se nutně bude odehrávat ve druhém stupni, tedy u Nejvyššího správního soudu. Kasační stížnost směřující proti důvodům rozhodnutí, které spočívají na důkazech, stěžovateli neznámých a nedostupných, to je totiž daleko větší Kafka než ten, o kterém, nevědouce, čeho činí, hovoří ve svém disentu Šimáčková se Šimíčkem.

S ohledem na to, v jakém stavu je česká justice, by bylo spravedlivější, kdyby v těchto případech do soudní síně přivezli Kolo štěstí a žalobce si rozhodnutí vytočil, jak kdysi navrhl kterýsi karikaturista.

pátek 28. října 2016

Insolvenční rejstřík

Jestliže jsem se během října proti svým zvyklostem poněkud odmlčel, bylo to způsobeno tím, že jsem dokončoval aplikace svých právnických výpočtů https://legal.pecina.cz pracující s insolvenčním rejstříkem ministerstva spravedlnosti. Že nejde o dílo softwarově nijak zdařilé, jsem byl arci varován předem, proto jsem nechoval přehnaná očekávání. Realita mne přesto zaskočila způsobem, který mám, přestože jsem stykem s informačními systémy veřejné správy, troufám si říci, dostatečně ošlehán a zocelen, za šokující.

Insolvenční rejstřík (neboli ISIR) umožňuje, na rozdíl od infoSoudu, přístup přes webovou službu ve formátu SOAP. Samotný SOAP je dávno za zenithem, byv v mnoha aplikacích nahrazen přístupem přes REST rozhraní, ale budiž, nechtějme od ministerských informatiků zázraky. Podivné ovšem je, že k databasi ISIRu nelze přistupovat jedinou službou, ale v provozu jsou dvě, zvané Web Service 1 a Web Service 2 (WS1, resp. WS2). WS1 poskytuje cosi jako binární log, informace o změnách v rejstříku od jeho spuštění v lednu 2008. Tyto informace nejsou však úplné: chybí např. číslo senátu a link na detail, který ministerští informatici s genialitou sobě vlastní zašifrovali pomocí jakéhosi UUID nebo hashe (za co, soudruzi, za co?), a hlavně je v tomto logu neuvěřitelné množství chyb; neváhal bych hovořit spíš než o vnitřně konsistentní databasi o informační mrvě.

Podstatně kvalitnější je přístup pomocí WS2; jeho omezením je arci to, že neposkytuje žádné informace pro insolvence, který byly z rejstříku vyškrtnuty podle § 425 insolvenčního zákona. Abych získal skutečný obsah rejstříku, musel jsem proto kombinovat WS1 s WS2 a u některých insolvencí navíc využít kreativním způsobem infoSoud, protože jinak bych nezískal senátní číslo: WS1 ani WS2 ho v těchto případech neposkytují. Vyřešil jsem to tak, že jsem pro tyto insolvence (kterých je asi 25 tisíc, tedy o něco víc než desetina celé database) vzal všechny senáty, které se u insolvencí na daném soudu vyskytují, a jeden po druhém, v pořadí klesající frekvence, je v infoSoudu vyzkoušel, dokud jsem nenašel správné číslo. Nyní tak mám ve své databasi všechna senátní čísla, s výjimkou několika posledních informačně pathologických případů.

Zároveň jsem se pokusil navázat kontakt s nepřítelem: informatickému oddělení ministerstva jsem zaslal zdvořilý dotaz, jak postupovat, pokud chci získat informace o duplicitních spisových značkách – jde o zjevný nedostatek jejich systému. Na ministerstvu se ovšem se sprostým občanským plebem nezdržují, tedy jsem, nepřekvapen, na dotaz nedostal žádnou odpověď, a URL pro duplicitní insolvence tudíž dosud neznám.

Výsledek mé snahy si můžete prohlédnout na mém webu.

Aplikace PIR umožňuje prohlížet insolvenční rejstřík podobně jako původní ISIR. Neduplikuji všechny jeho funkce, bylo by to nadbytečné, avšak některé důležité mám navíc. Můj formulář dokáže vyhledávat i ve vyškrtnutých řízeních a pracuje i s insolvenčními správci a věřiteli. Lze tak např. vyhledat, zda určitý senát neupřednostňoval jednoho správce před ostatními.

Aplikací SIR můžete sledovat nové události v insolvenčních řízeních, která vás zajímají; na rozdíl od aplikace SZR, která využívá infoSoud a je proto poměrně omezená z hlediska počtu sledovatelných řízení, neboť ta se cyklicky čtyřikrát denně kontrolují, což zatěžuje můj i ministerský server, lze klidně zadat i tisíc insolvencí. Podobně se dá aplikací DIR ohlídat, zda se určitá osoba neobjevuje jako dlužník v nové insolvenci.

Doplňkem je KOS, kalkulátor splátek při oddlužení. To ovšem není nic převratného, stejnou funkčnost nabízí celá řada webů.

Můj postoj k exekutorsko-insolvenčnímu průmyslu jest arci a limine odmítavý: už s ohledem na to, že vymáhány jsou z velké části nikoli částky jistiny, ale příslušenství, a to buď lichvářské úroky, a/nebo nadhodnocené odměny (jak víme, Ústavní soud slavným sdělením vyložil, že ani neústavnost předpisu určujícího výši odměny za zastoupení neznamená, že by se snad neměla do budoucna v této protiústavní výši vymáhat), není to nic, co by si zasluhovalo státní podporu.

Je věcí výsostně politickou, že stát propůjčuje svou autoritu jednání, jež je jako nemravné vnímáno nejen samotnými dlužníky, ale oprávněně i ostatní veřejností, a to vůbec nemluvím o excesech typu účelového zabavování věcí, o nichž ani exekutor nemůže mít pochybnost, že patří jiné osobě než povinnému. Důsledky, jak se obávám, pociťují elity už nyní v podobě poklesu podpory demokratických stran a nárůstu podpory těch, kteří lidem nabízejí něco lepšího.

Ale o tom jsem vlastně vůbec psát nechtěl…

Akutalisováno aneb Poučení pro osoby vstupující do mého systému.
Jsem potěšen uživatelským zájmem o mé aplikace. K jejich efektivnímu využívání dovolím si arciť přičinit několik užitečných rad.
  • Každý datový agregátor je jen tak kvalitní, jak kvalitní jsou jeho vstupní data. Kvalita těch v insolvenčním rejstříku je extremně nízká a infoSoud je na tom jen marginálně lépe. Doporučuji proto hledat podle kriterií, o nichž lze předpokládat, že budou fungovat i s úvahou píle a pečlivosti průměrné soudní úřednice, která data z formuláře kdysi přepisovala do počítačového formuláře, jenž – pílí neméně snaživého informatika – neobsahuje téměř žádné kontroly, takže dovoluje mj. zadat devítimístné IČO nebo stát Svitavy; protože kouzlo listboxu nebo comboboxu dosud na ministerstvu neobjevili, Českou republiku najdeme v databasi zapsánu (zatím) osmi různými způsoby, přitom správně je vůbec ji neuvádět, ana je implicitní.
  • Typicky, pokud známe IČO nebo rodné číslo dlužníka, je vhodné zadat jen ono, a jméno/firmu uvést ad informandum do popisu. Rozhodně nepočítejme s tím, že lze vyhledávat podle celé firmy, protože nikdy nevíme, kterou mezeru za tečkou úřednice udělala a kterou vynechala (odstrašující příklad). Rozhodně nedoporučuji zadávat cokoli přesnějšího než praha do obce pro dlužníky obývající metropoli: nikdy nevíte, co vše dokáže úřednictvo do formuláře zadat.
  • Je-li v databasi požadováno příjmení, neznamená to, že by přičinlivý personál nedokázal do kolonky vyplnit nic dalšího; totéž platí pro jméno.
  • V případě, že kombinujeme více vyhledávacích kriterií, musejí být splněna všechna. To se nezdá problémem, ale jen do chvíle, než zadáme o dlužníku vše, co víme, a budeme překvapeni, že nám uteklo zahájení insolvenčního řízení u našeho společníka v eseróčku. Za splněné kriterion se totiž nepovažuje, pokud insolvenční rejstřík příslušnou informací nedisponuje a my ji zadáme; technicky možný by byl i opačný přístup, avšak ten by se nám asi nelíbil, protože by na nás server v mnoha situacích vychrlil stovky irelevantních výsledků. Proto: zadávejme jen to, o čem jsme přesvědčeni, že v rejstříku skutečně je.
  • Je chvályhodné, chcete-li zjistit, kdy má soud Ing. Jiří Fiala. K tomu se arci nehodí zadat do formuláře fiala, protože takových jednání se koná příliš mnoho, ale ani Ing. Jiří Fiala, jelikož nevíme, zda mu někde titul neupřeli. Nejvhodnější je hledat řetězec Jiří Fiala, se zadáním posice kdekoliv, případně na konci. Výskyt false positives bude snesitelný.
  • S výjimkou sledování změn v řízení si můžeme nechat e-mailem posílat velký počet informací, klidně i přehled všech nově zahajovaných insolvenčních řízení (toho dosáhneme, pokud nevyplníme žádná kriteria). Pro server to představuje jen minimální zátěž, je jen na nás, jak si s informacemi poradíme.
Aktualisováno.
Komunikace navázána, nepřítel, patrně čta můj blog, odpověděl.

pondělí 24. října 2016

Žatec

My chceme vraha! volali převážně romští demonstranti na shromáždění v Žatci, vyvolaném smrtí šestadvacetiletého Roma Miroslava Demetera, jenž za dosud nevyjasněných okolností přišel o život v tamní pizzerii Panamera po kontaktu s hlídkou městské policie.

Romea má jasno, my ne. Nedostatek informací nám prozatím nedovoluje vyslovit jakékoli hypothesy ohledně zavinění jeho smrti. Faktem je, že policisté, měštští snad ještě víc než státní, mají tendenci chovat se brutálně k osobám romského původu, zejména těm, kteří se projevují podobně jako Demeter: připomeňme, že mladý muž byl pod zřetelným vlivem návykových látek, ať alkoholu nebo – pravděpodobněji – drog, a hosty podniku obtěžoval; to bylo ostatně důvodem policejního zákroku. A stejně tak je pravda, že ani lékaři nejsou hluší k potřebě upravit tu-a-tam pitevní zprávu mírně ve prospěch policejních zájmů.

Vyčkejme tedy, jaké budou závěry vyšetřování incidentu.

neděle 23. října 2016

Prvomájový řečník dostane na náhradě sto tisíc

Nález Ústavního soudu (soudcem zpravodajem byl Jaromír Jirsa), jímž bylo vysloveno, že stát musí přiměřeně odškodnit nemajetkovou újmu způsobenou nedůvodným trestním stíháním, má první reflexi v rozhodovací praxi obecných soudů. Obvodní soud pro Prahu 2 soudcem Ondřejem Růžičkou ve čtvrtek přiznal prvomájovému řečníku Robinovi S. právo na náhradu ve výši sto tisíc korun, a dále téměř plně vyhověl požadavku na náhradu nákladů obhajoby ve výši 256 tisíc Kč. Soud žalobci nepřiznal toliko náhradu za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního stíhání, naznav, že tři a půl roku není u přečinu projednávaného v jednom stupni soudní soustavy doba nijak nadměrná. Uvidíme, co na to městský, případně Nejvyšší soud.

A ovšem, blahopřejeme do Brna státnímu zástupci Janu Petráskovi, který se o tyto zbytečné výdaje státní kasy rozhodující měrou zasloužil.

úterý 18. října 2016

Pokání

Ne, že by se to nedalo čekat, ale na takový konec procesu jsem přece jen připraven nebyl. Ladislav Zemánek se dnes u soudu v Jihlavě doznal, projevil nad svým hanebným ideozločinem lítost a může tedy doufat v mírný trest, ne-li přímo upuštění od potrestání. Adam B. Bartoš ještě vzdoruje, a proto bude zřejmě nezbytno potrestat ho trestem podmíněným. Komické duo doplnil advokát Jan Vytiska, jinak specialista na insolvenční právo, jehož obhajoba byla dle mediálních zpráv takové kvality, že se nad obžalovanými nemůže soudkyně neustrnout již jen pro ni samu.

Rozsudek bude ve čtvrtek, načež zazvoní zvonec a jedné politické kariery bude definitivní konec.

pondělí 17. října 2016

Tak prý jsme bohatí

Rozhodně tak bohatí, abychom mohli zaplatit soudní poplatek ve sporu se Senátem o theresinské výroky senátora Štěcha. Říká to Městský soud v Praze a my ovšem nesouhlasíme. My = náš Landsmannschaft, přirozeně.

Můj pohled na věc je takový, že poplatek za spolek klidně zaplatím, pokud ale výměnou za něj dostanu kvalitní justiční výrobek, tedy precisní rozhodnutí, vydané na základě řádného zvážení provedených důkazů, nikoli typický sprasek, který sepsala některá z absolventek právnického rychlokursu pro dělnické kádry, momentálně činná u Vrchního soudu v Praze, anebo celoživotní karierní komunista u soudu Nejvyššího. Šance, že výsledkem sporu bude první a ne druhé, je mizivá: znám dobře své Pappenheimské a proto říkám: Ne!

čtvrtek 13. října 2016

Volba

Was willst du böser Geist von mir?
Erz, Marmor, Pergament, Papier?
Soll ich mit Griffel, Meißel, Feder schreiben?
Ich gebe jede Wahl dir frei.

—Johann W. Goethe: Faust

O volbu substrátu a psacího náčiní tu arci neběží, úplně postačí, když obviněné členky těžší zločinecké skupiny z procesu RWU (aka čarodějnického) nebudou na usnesení, jímž bylo jejich trestní stíhání již podruhé zastaveno, reagovat. Pokud tak učiní i státní zástupce OSZ pro Prahu 2, věc se uzavře, a to k maximální spokojenosti státu, který bude obviněným nucen vyplatit nejvýš satisfakci za nepřiměřenou délku řízení, nikoli však (nemalé) náklady obhajoby, které delikventky vynaložily.

Předsedkyně senátu Iva Mefistofelová-Fialová spolu se svými přísedícími míní, že pachatelky vedou od spáchání deliktu již 8 let řádný život, tedy by monstrproces mohl skončit.

K usnesení máme podstatné výhrady. Jednak není na místě vycházet ze skutkových zjištění, která jsou založena toliko na tvrzeních obžaloby, ano hlavní líčení s těžší skupinou doposud ani nezapočalo. A za druhé, pokud, jak soud tvrdí, společenské klima je v dnešní době poněkud odlišné, i co do společenské škodlivosti jednání obviněných, kdy v mezidobí vyvstaly obecně jiné společenské problémy, které jsou společensky škodlivé a jimž je společnost nucena čelit, bylo by tedy na místě trestní stíhání zastavit z důvodu zániku trestnosti dle § 65 TrZ/1961 (ovšem s podstatně jinými dopady do náhradového řízení).

Nechci obviněným radit, jak postupovat, rozumím, že uondány letitým vláčením mohou na ofertu přistoupit a vbodnuvše hrot pera do prstu, nemravnou smlouvu podepsat, já bych však rozhodně volil cestu odporu: když si, zpočátku klidný, přečtu popis zločinů, za něž byly obviněné postaveny před soud, vzpění se mi v žilách krev a o jakémkoli kompromisu, mravném či nemravném, nebudu chtít ani slyšet.

Aktualisováno.
Obviněné se bez většího váhání rozhodly podat stížnost.

úterý 11. října 2016

Hlavně žádný spěch aneb Příspěvek k theorii prolínání

Píše nám senát Nejvyššího správního soudu ve složení Radan Malík, Lenka Matyášová a Lenka Kaniová, že náš výklad ústavního práva na projednání věci bez průtahů je chybný: toto právo se prolíná s právem na projednání v přiměřené lhůtě, a to takovým způsobem, že jen tehdy je porušeno jedno, je-li zároveň porušeno druhé. Jinak řečeno, soud může být nečinný, jak dlouho chce, dokud není celková délka řízení nepřiměřená, přičemž, jak víme, za takové shora jmenovaní justiční výtečníci pokládají dobu trvání ne kratší než – hrubým odhadem – pět až osm let.

Je to zkrátka moc dojemné čtení – přesvědčte se sami.

Ano, uznáváme, že existují i delší soudní spory, a sdělení soudce Havelce, že bude-li nálada, rozhodne jeho senát o naší kasační stížnosti již někdy po Sv. Štěpánu, nás naplňuje neskonalou vděčností, přesto jsme přesvědčeni, že spor o informace vedený v r. 2014 by měl již být touto dobou dávno rozhodnut i ve II. stupni. Imanentní vlastností práva na informace je totiž jeho pomíjivost: co jsme potřebovali znát v létě 2014, je nám zpravidla k malému, pokud vůbec ještě jakému, užitku v r. 2017. Nebo to snad formulujeme příliš neodborně a měli bychom se, tak jako uvedené usnesení, pokusit vymyslet něco srovnatelně vzletného, jako je theorie prolínání ústavních práv?

pátek 7. října 2016

Pingpong

Stolní tenis neboli pingpong je hra, kde se vyskytují dva hráči vybavení pálkami, míček, stůl a síťka; podrobnosti po mně nechtějte, sport není mou silnou stránkou, ostatně o tom, jak jsem kdysi zkoušel hrát tenis, se na mathfysu dodnes vyprávějí legendy.

Pingpong instanční naopak definovat mohu: je to situace, kdy nižší instance vydává v téže věci serii rozhodnutí, která instance vyšší opakovaně ruší, takže věc se po dlouhou dobu nemůže pohnout z místa, protože konečné rozhodnutí není v dohledu a účastníkům jsou přitom odpírána jejich práva, jednak právo na projednání věci v přiměřené lhůtě, jednak právo na účinnou soudní ochranu.


Kudy chodil, tudy… neplatil ani náklady řízení

Dnes něco k volbám. Zásada sociálnědemokratické strany Rozsudek platný, jen když vyhrajete, došla uplatnění i v případě sporu o informace, který Mládkovo ministerstvo průmyslu a obchodu prohrálo s Janem Šináglem. Ministerstvo podalo kasační stížnost a učinivši tak, dospělo k závěru, že nemusí nejen vysouzené informace poskytnout – což má jistou, řekněme stopovou, logiku: informaci jednou poskytnutou nelze nijak příjemci odebrat, odposkytnout ji – ale rozhodlo se, že nezaplatí ani náklady řízení. Jistě chvályhodná procesní opatrnost: co by tomu řekl daňový poplatník, kdyby náklady byly podle rozsudku zaplaceny a sprostý oprávněný je po úspěchu ministerstva s kasací nevrátil!? A tak raději Mládkovi lidé zatížili daňového poplatníka náklady v pořadí již druhé exekuce.

Daňový poplatník děkuje a u urny řádně zhodnotí.

úterý 4. října 2016

P. Vondrák žádá o zastavení svého stíhání

Nálepkový vrah Patrik Vondrák navrhl Obvodnímu soudu pro Prahu 1, aby bylo jeho trestní stíhání zastaveno z důvodu promlčení. Návrh vychází z rozděleného výkladu ustanovení o délce a běhu promlčecí doby a jsem k němu poměrně skeptický, neboť se mi jeví, že změnu úpravy promlčecí doby je nutné chápat jako jeden celek. Nejvyšší soud se nicméně nezdá být takovému rozdělování zcela nenakloněným (usnesení sp. zn. 8 Tdo 797/2010) a protože soudkyni Daně Šindelářové byla neochota případ dál soudit patrná doslova z očí, nemusel by být návrh neúspěšný.

Skončení trestního stíhání tímto způsobem by pro obžalované bylo nekomfortní v tom, že by nedosáhli zprošťujícího rozsudku, důsledky ve sfeře náhradových řízení by arci byly stejné, ba ještě o něco lepší než v případě rozhodnutí o nevině, protože by měli k disposici argument, že státní orgány je zostudily a poté jim vlastní liknavostí neumožnily se před soudem očistit.