DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

čtvrtek 30. června 2016

Nejslavnější kausa Lucie Šlégrové končí

Okresní soud v Mostě včera zastavil trestní stíhání Lucie Šlégrové pro zvlášť závažný zločin závadového řečnění, jehož se pachatelka měla dopustit v listopadu 2010 v Litvínově svým dnes již zlidovělým projevem o národních socialistech, co nejsou žádné ovce a nedají se zastrašit. Protože obžaloba byla podána v květnu 2011 a obžalovaná nebyla od té doby ani nepravomocně uznána vinnou, její trestní odpovědnost uplynutím pětileté promlčecí doby zanikla (obžalována byla pro projev sympathií podle § 404, což je přečin s nejvýš tříletou sazbou). Blahopřejeme, po soudružce soudkyni Huňáčkové se nám bude opravdu stýskat!

Naopak druhé trestní stíhání, jež se týká závadového mávání praporem Dělnické strany, dosud promlčeno není, protože v tomto případě činí promlčecí doba deset let; arci nepochybujeme, že pravomocně rozhodnuto nebude ani v r. 2021, takže i v tomto případě čeká obžalovanou extremistku, nyní, mimochodem, již druhým rokem matku extremistického dítěte, šťastný konec.

A šťasten může být i daňový poplatník: na nákladech obhajoby zaplatí několik desítek tisíc a cca. 100 tisíc korun by měl L. Šlégrové stát vyplatit za průtahy v řízení. Judikatura, jež se týká jiných forem satisfakce, tu použitelná není, promlčení trestní odpovědnosti nelze v těchto případech přičítat obviněnému.

středa 29. června 2016

Podpis

Lhůtu pro vyřízení naší žádosti o informace si ministerstvo prodloužilo o 10 dnů, využili jsme proto příležitost a zaslali mu drobný list poučný: jakožto loyalní občan bychom neměli vynechat jedinou příležitost, jak své definitivou obdařené úřednictvo vzdělat.

úterý 28. června 2016

Co je diplom? Muška jenom zlatá!

Jan Harangozzo byl svědomitý student. Školu, tedy právnickou fakultu v Plzni, navštěvoval celé dva měsíce a dva dny, což bylo odůvodněno jeho předchozím studiem práv v Bratislavě, kam arci nechodil ani ty dva měsíce. Děkan Milan Kindl souhlasil s tím, že slovenské zkoušky doloží student dodatečně, jenže pak se na to nějak zapomnělo. Ze studentovy diplomové práce se dochovalo zhruba tolik co z Pompejí (tedy nic, vyjma domnělého názvu), a podpisy na protokolu o složení závěrečné zkoušky jsou prý většinou padělané. Jak říkám, vzorný, svědomitý student, jakých bylo v Plzni svého času neúrekom.

V normálním právním státě bychom nyní řešili, jak naložit se žádostí děkana Kindla a jeho studenta Harangozza o podmíněné propuštění z výkonu trestu. V České republice Nejvyšší správní soud řeší, jaká je právní povaha vysokoškolského diplomu a jaké podmínky musejí být splněny, aby se dala vyslovit jeho neplatnost. Ve vězení nikdo v souvislosti s rychlostudiem nebyl, a není příliš pravděpodobné, že by se tam kdy dostal.

Chyba není v tom, že JUDr-ovi jeho titul neodebrali, to podle našeho názoru zákon ani nepřipouští, ale že podvody, z nichž měly mimo jiných prospěch i některé nejmenované špičky některých nejmenovaných politických stran, byly po trestněprávní stránce dokonale pokryty. Harangozzo podniká, Kindl vykonává advokacii, a oba jsou zjevně za vodou, ve vatě a v pohodě.

A prostý právnický lid by se měl bavit učenými výklady soudců NSS, co je vlastně diplom: hrej si, tu máš kohouta!

čtvrtek 23. června 2016

Soudce Lichovník není podjatý

Píše nám ústavní soudce Vojtěch Šimíček; že prý lžu a manipuluji. Což je mi podobné.

Ve sporu o to, zda dovolání nejvyššího státního zástupce ve věci Hitlerových projevů může projednávat senát složený ze tří bývalých komunistů, byl soudcem zpravodajem určen Tomáš Lichovník. Proti čemuž stěžovatelka, společnost guidemedia, brojila námitkou podjatosti, ve které uvedla, že tento soudce opakovaně vystupoval na thema úzce související s projednávanou materií a vyslovoval názor, že komunistická minulost soudců nemá na jejich současné rozhodování vliv a informace o ní by neměly být veřejnosti dostupné. Což je lež jako věž, neboli, slovy jeho ctihodnosti Šimíčka, významná a do značné míry účelová desinterpretace. T. Lichovník nikdy nic takového neřekl, a kdokoli tvrdí opak, se mýlí.

Mýlí se arci leckdo. Kupř. E15, kde napsali:
Prezident Soudcovské unie a šéf soudu ve Žďáru Tomáš Lichovník (nebyl členem KSČ) již koncem prosince pro deník MF DNES zmínil, že publikování seznamů nepodporuje, Řešit to, kdo byl a nebyl před rokem 1989 ve straně, je už dost vyčpělé téma. Na začátku 90. let se v justici dělaly prověrky. Po nich zůstali soudci, kteří splnili zákonné podmínky. Tím to já považuji za vyřízené. Stranická minulost, myslím, není podstatná,
Prostě, všichni jsou lháři, jen Lichovník mluví pravdu, vždyť je to přece ústavní soudce. Uvedenou skutečnost koneckonců potvrdil i on sám ve svém vyjádření k nyní projednávané námitce podjatosti, v němž nadto uvedl, že se subjektivně být podjatý necítí. O tom, že takové subjektivní přesvědčení má relevanci, nemůže být u ústavního soudce, na něhož jsou kladeny vysoké požadavky z hlediska morální integrity, pochyb, vysvětluje Šimíček.

Tak určitě.

Pokud se týká výtky, že jsem trestní oznámení ve věci soudcovské malé domů podal zjevně účelově, to pravda není. Podal jsem ho, jsa pevně přesvědčen, že jednání daných soudních funkcionářů je trestným činem, a je toliko nahodilou shodou okolností, že se tak stalo v době, kdy byl jeden z podezřelých ustanoven soudcem zpravodajem v související věci.

Teď už jen zbývá, aby nestranný soudce Lichovník navrhl ústavní stížnost odmítnout: vždyť přece členství soudce v KSČ není vůbec podstatné.

Napadá mne cosi velmi, velmi nezdvořilého o počmáraných šašcích, ale to si nechám pro sebe.

úterý 21. června 2016

Malá domů vyšetřena

Toliko osoba v pokročilém stadiu demence mohla by se domnívat, že by moje trestní oznámení na soudce poskytující za polibek své vlastní stavovské organisaci místnost v budově soudu mohlo být posouzeno jako důvodné. Ovšemže nebylo; no, aspoň že byla státní zástupkyně relativně zdvořilá a přímo se mi nevysmála. Podáváme žádost o přezkoumání, přirozeně naprosto beznadějnou: justiční mafie drží přece pospolu.

Osobní stav: stíhaný

Ta instituce je stará jako lidstvo samo, přičemž vrcholu zažívala snad někdy kolem pozdního středověku. Mám na mysli osobní stav, tedy atribut, jenž určité osobě přísluší a jenž je s ní dlouhodobě, ve většině případů po celý zbytek života, spojen. Příkladmo kněžství: knězem se v církvi stává pouze ten, kdo naň byl biskupem vysvěcen. A podobně křest, manželství nebo nabytí akademické hodnosti. Osobního stavu lze pozbýt, ale je to – resp. ve středověku to bylo – velmi neobvyklé, v některých případech, příkladmo u křtu, nemožné.

V naší pokročilé postkomunistické společnosti z těchto jistot zbylo málo: rozvod je častým, ne-li pravidelným způsobem zániku manželství, v Plzni radostně demotují, takže zbylo snad jedině to kněžství, které nemá postkomunistický stát prozatím pod kontrolou.

Objevil se arci stav nový, jenž by měl být z povahy věci dočasným, ba krátkodobým, avšak v důsledku dysfunkce místní justice trvá tak dlouho, že nositele stigmatisuje téměř doživotně. Tímto stavem se stalo trestní stíhání, a to zejména u veřejně činných osob, u celebrit a V.I.P.-ů.

Každý ví, že ten-a-ten politik je trestně stíhán, a tento fakt má v sobě prvek neměnnosti. Vezměme jako příklad Vlastu Parkanovou: je stíhána za jakýsi malér, který si uhnala v době ministerského působení, aniž by si většina lidí dnes už byla schopna vybavit, o co přesně šlo, a aniž by kohokoli vážněji zajímalo, jak toto trestní stíhání končí. Je prostě stíhaná, aniž by existovala vyhlídka na blízké vyústění tohoto stavu v pravomocné odsouzení nebo zproštění obžaloby (která arci nebyla ještě podána, ano se ono stíhání zaseklo ve fasi vyšetřování). Nebo pražský exprimátor Bohuslav Svoboda: stíhán za Opencard, prima facie nesmyslně, protože každý ví, že Opencard nebyl jeho, ale Bémův projekt, ovšem stíhání trvá a po mnoho let žádná změna. Řečený Pavel Kolibřík Bém: nestíhán, a patrně navždy nestíhatelný. Jana Nečasová: stíhána, dokonce mnohonásobně, dlouholetě, bez naděje na brzký výsledek. Její subík Petr Nečas: nestíhán, zatím pouze podezřelý. Ivo Rittig: momentálně sice stíhán, avšak z Monackého knížectví spolehlivě vysmátý. David Rath: stíhán, již pátým rokem. Nebo pokud jde o Moravu: Jiří Lajtoch, stíhán, zatím jen něco přes dva roky, Jiří Rozbořil, stíhán, Ivan Langer: nestíhán, pouze podezřelý, ovšem závažně, mnohonásobně a dlouhodobě.

Tak bychom mohli ještě hodnou chvíli pokračovat. Tak jako se těžiště trestního řízení přesunulo z hlavního líčení do rozhodování o vazbě, jež se jeví být jediným prostředkem, jak eventuálního pachatele aspoň tímto náhradním způsobem potrestat, je trestní stíhání nikoli předstupněm potrestání, ale mírně stigmatisující, nicméně nepříliš povážlivou skutečností. Podmínkou účinné trestní represe je přitom rychlost, s níž je řízení vedeno, a neodvratnost trestu. To je stejné jako u výchovy dětí: trest, který by pětileté dítě dostalo měsíc – nebo dokonce jen týden – po provinění, je zcela neúčinný.

Mám proto návrh na drobnou změnu trestního řádu: pokud by se nepodařilo podat obžalobu do šesti měsíců po zahájení vyšetřování, trestný čin by se promlčel, a stejně tak v případě, že by hlavní líčení trvalo déle než rok, vyjma případů, kdy by se úkonům trestního řízení pachatel záměrně vyhýbal. A každý takový případ promlčení by musel být ze zákona projednán v kárném řízení.

Vím, je to nereálné, současný stav vyhovuje jak OČTŘ, které jsou v teploučku a moc se nenadřou, tak privilegovaným obviněným, pro něž je trestní stíhání díky presumpci neviny jen drobnou komplikací v politické karieře. A tak si tady všichni spokojeně žijem.

neděle 19. června 2016

Vzhůru na Navaru

Ti z mých milých čtenářů, již se v dubnu těšili na osobní setkání s Davidem Navarou u soudu v Praze, mohou své toužení konsumovat již tento čtvrtek u Městského soudu v Brně, kterýžto koná jednání o žalobě téhož na společnost guidemedia etc, s. r. o. Ta se podle žalobního tvrzení měla dopustit zásahu do Navarovy osobnostní sfery tím, že na videu zachycujícím jedno z hlavních líčení v trestní věci týkající se vydání Hitlerových projevů zachytila a následně rozšiřovala Navarovu podobu.

Navara, alias muž s odznáčkem, ji proto zažaloval a soudní řízení dospívá nyní k zasloužené fruktifikaci; zda se fruktifikuje ve prospěch žalobce, který se domáhá za popsaný strašlivý civilní delikt nemalé částky v penězích, anebo ve prospěch žalované, se dozvíme již tento čtvrtek. Všichni jsou vítáni, a kdo si přinese Navarovu fotografii, nepochybně nezůstane oslyšen ani v prosbě o žalobcův autogram.

Nálepky se vracejí

K nadcházejícímu sedmému výročí vzetí do vazby připravil Obvodní soud pro Prahu 1 samosoudkyní Danou Šindelářovou obviněným v kause nálepek pěkný dárek: serii dalších tří hlavních líčení, jež jsou nařízena na 26. září a 5. a 12. října 2016. Protože byli vyměněni přísedící, všechny úkony hlavního líčení se budou opakovat. Pro připomenutí, toto je projednávaná obžaloba, jejíž kvalita, jak patrno již z letmé četby, nepodlehla zubu času.

Je to už nostalgie: všichni zúčastnění se osmého roku svého trestního stíhání ve zdraví dožili a tak by bylo vhodné pojmout další jednání optimisticky a možná i poněkud slavnostněji: třeba bychom mohli požádat senát, zda bychom se s ním mohli na památku před jednací síní vyfotografovat.

úterý 14. června 2016

Ekolo

Někdo ukradl kolo. Tedy e-kolo, což, jak jsem vyrozuměl, není kolo, které by se dalo stáhnout z Internetu, poslat e-mailem nebo sdílet na sociálních sítích, ale kolo fysické, a patrně i docela drahé. Prodejce, u vědomí, že pravděpodobnost úspěšného vyšetření incidentu Policií České republiky leží v kdesi neurčité oblasti mezi jedním promile a pravděpodobností, že v okruhu 10 světelných let od nás vybuchne v příští mikrosekundě supernova, vystavil z kamery získanou fotografii pachatele na Facebooku, načež onen byl díky této svépomoci dopaden. Zároveň s tím byl arci dopaden i pachatel deliktu vyplývajícího ze zákona o ochraně osobních údajů, a od nejzbytečnějšího a nejškodlivějšího úřadu v této zemi, Úřadu pro ochranu osobních údajů, dostal pokutu ve výši pěti tisíc korun.

Proti tomu se prodejce bránil, a v prvním stupni, u Městského soudu v Praze, před nejlepším tamním senátem 11 A, i ubránil. Radost arci netrvala dlouho. Žalovaný úřad podal kasační stížnost, již dostal k projednání momentálně patrně nejhorší senát Nejvyššího správního soudu 3 As ve složení Jaroslav Vlašín, Radovan Havelec a Jan Vyklický. Ten nyní v chatrně odůvodněném rozsudku dal plně za pravdu Úřadu pro ochranu osobních údajů a judikoval, že:
…za této situace není dán žádný prostor pro test proporcionality tak, jak ho provedl Městský soud v Praze. Za dané situace totiž k žádnému konfliktu mezi právem na ochranu majetku žalobce a právem na ochranu osobních údajů třetích osob nedochází a testem proporcionality není co poměřovat. Zákon sám totiž stanoví, kudy vedou hranice mezi právem na ochranu majetku na straně jedné a právem na ochranu osobních údajů na straně druhé.
S tím v žádném případě nesouhlasíme. Delikvent (míněna společnost, nikoli pachatel krádeže, ten je, nezapomínejme, v daném řízení poškozeným!) si byl vědom, že úspěšnost policie při vyšetřování trestné činnosti tohoto druhu je tak žalostná, že se právem uchýlil k sebeobraně, jíž nevykročil nad její přípustnou hranici, jak je dnes zakotveno mj. v ustanovení § 14 odst. 1 ObčZ, totiž že každý si může přiměřeným způsobem pomoci k svému právu sám, je-li jeho právo ohroženo a je-li zřejmé, že by zásah veřejné moci přišel pozdě. Nebo vůbec, dodejme, argumentujíce korektně a minori a maius.

Újmu způsobená zostuzenému zloději je proto potřebné poměřovat s újmou způsobenou prodejci tím, že krádež zůstane nevyšetřena, a v tomto testu proporcionality nebude mít zloděj navrch.

Klára Samková popotahována i trestněprávně

Zatímco jiní bloggeři pokojně řeší nadbytek sopranových partů v Příhodách lišky Bystroušky, my se chtě-nechtě musíme opět věnovat thematu svobody slova, jež dostává v posledních měsících v této zemi stále vic na frak.

Klára Samková byla předvolána k podání vysvětlení ohledně svého projevu ve sněmovně, čímž její persekuce přešla z úrovně stavovské na úroveň státní, policejní.

Třeba se to některým nelíbí, je to přesně tak, jak řekl pastor Niemöller: když nacisté přišli pro komunisty, mlčel jsem…

infoSoud

infoSoud. Ten systém určitě znáte a s větší či menší mírou pravidelnosti proklínáte: dokonce jsem názoru, že kdyby autoři své dílo přihlásili do Guinessovy knihy rekordů jako nejhůř naprogramovanou aplikaci od vynálezu počítače, nebyli by bez šance. Povězme si to otevřeně, úplatek za tuto zakázku nemohl být malý, navrhnout něco tak šíleného si jistě vyžádalo nejméně jednoho generálního dodavatele a pět navzájem nespolupracujících subdodavatelů, nejspíš pro každou tabulku v databasi jiného.

Vypočítávat všechny nedostatky systému by zabralo celý článek, proto se omezím na konstatování, že co infoSoud dělá, dělá nespolehlivě, špatně a pomalu, a co by dělat měl, obvykle neumí. Chybí např. možnost sledovat změny v určitém řízení formou e-mailové notifikace. Pokud chci vědět, zda už A. B. Bartošovi a L. Zemánkovi nařídili v Jihlavě hlavní líčení, nezbývá mi než den co den zkoušet štěstí na příslušné adrese. Nebo vazba mezi instancemi. Původně byl formulář dvojdílný a umožňoval zjišťovat spisovou značku vyššího soudu podle nižšího, což bylo tak neuvěřitelně pomalé, že se tvůrci ustrnuli a implementovali linky přímo do výpisu, jenže ouvej, ty fungují jen někde a jen občas. Prostě: programátorské peklo.

Samostatnou kapitolou je vyhledávání nařízených jednání. To je takový děs, že se objevily pokusy data agregovat, avšak výsledek je mírně řečeno rozpačitý: autoři agregátoru www.soudni-jednani.cz umějí programovat jen o trochu lépe než autoři původního systému, což nestačí, ba dokonce mám pocit, že tu zapůsobila synergie hlouposti: oba systémy se ve svých slabinách harmonicky doplňují.

Rozhodl  jsem se tedy, že si vytvořím vlastní aplikaci pro využívání těchto dat, buď jako součást staršího balíku legal.pecina.cz, anebo zcela samostatně.

Nejjednodušší je hlídání změn v řízení. K tomu postačí zadat k uživatelskému účtu seznam řízení, jež se mají sledovat, a při každé změně systém pošle uživateli notifikační e-mail s linkem na novou položku.

Složitější je, co udělat s nařízenými soudními jednáními. Protože vyhledávání je možné pouze po zadání jednací síně, a těch existuje několik stovek, nejeví se racionálním každý den seznam nařízených jednání aktualisovat stahováním údajů pro každý den a každou jednačku: znamenalo by to vygenerovat vždy několik desítek tisíc dotazů, a s ohledem na strašidelně naprogramovanu aplikaci plus chybně – pokud vůbec! – indexovanou databasi by patrně informační systém ministerstva nedělal nic jiného, než vyřizoval moje dotazy (každý dotaz zabere několik sekund), a není vyloučeno, že by ani to nestačilo.

Proto jsem si vzpomněl na kausu sporu o jízdní řády (CHAPS) a udělal to samé jako Seznam: požádal jsem ministerstvo o aktualisovaná data podle zákona č. 106/1999 Sb. Až požadovaný link dostanu, data jednou denně zpracuji a výsledky uložím do database.

O pokrocích své milé čtenáře na tomto místě zpravím.

Aktualisováno.
Prozatím jsem naprogramoval sledování změn v řízení. Zabralo mi to dva dny, arci ladění bude trvat déle, s ohledem na povahu monitorovaného systému. Jste-li odvážní, svá řízení si můžete do database zadat už nyní (uživatelský účet na https://legal.pecina.cz si může založit každý, kdo odpoví správně na složitou kontrolní otázku):


Technicky řešení používá dvě databasové tabulky, jednou týdně aktualisovanou tabulku soudů a tabulku sledovaných řízení. Každé řízení, které sleduje aspoň jeden uživatel, se jednou za 6 hodin zkontroluje (pomocí každou minutu spouštěného cron jobu, který, aby se minimalisovala zátěž serveru MSpr, vyšle pouze jeden dotaz) a spočítá se hash z tabulky s událostmi v řízení. Pokud se hash od poslední kontroly změnil, uživatel obdrží aviso; nikoli ihned, ale agregovaně za posledních šest hodin. Zpoždění mezi změnou a avisem tak může být nejvýš 12 hodin a 1 minuta.

Aplikací zatím není možné sledovat řízení u Nejvyššího správního soudu, který infoSoud nevyužívá, ale má vlastní systém, podstatně lépe naprogramovaný, bohužel rovněž bez možnosti notifikace. Zkusím prověřit, zda by se nedalo sledování událostí v tomto systému do legal.pecina.cz integrovat.

Aktualisováno.
Sledování řízení u Nejvyššího správního soudu funguje, samozřejmě jako zbytek aplikace prozatím v experimentálním modu. Pokud by to někoho zajímalo nebo chtěl můj "základní výzkum" využít, dělám to takto (nejdůležitější je řádek 12, kde kopíruji dvě skrytá zabezpečovací pole z originálního formuláře do nového dotazu):

pondělí 13. června 2016

Ukradli nám data, ale máme je zpět

Zaměstnanec českého T-mobilu ukradl a prodával osobní údaje 1,5 milionů zákazníků. Ale není třeba mít obavy: Případ jsme předali policii, zaměstnanec byl okamžitě propuštěn, data jsou zpět v majetku naší společnosti, vysvětlila tisková mluvčí řečené společnosti.

Již chápete, proč se tiskovému mluvčímu hovorově říká balamut?

V červenci na Ševcova

Červencový program soudních frašek je tradičně chudý, tedy se musíme spokojit se sprayerstvím formou trestné nápomoci filmováním, aneb kausou Igora Ševcova. Koná se 20. července u Vrchního soudu v Praze, soudí ze tří exkomunistů sestávající senát ve složení Miroslav Pavrovský, Petr Píša, Jana Kantorová. Ještě že je obžalovaný anarchista!

Politikův policajt nebo policajtův politik?

Ohledně bobtnající kausy, již pracovně nazýváme Šlachtu nebo Mažňáka?, vynořily se tři verse o stavu věcí. Ponechme stranou versi romantickou, jejímž proponentem jest kupříkladu Petr Uhl: ta je prima facie příliš vzdálená realitě, to, co sledujeme, skutečně není boj dobra se zlem.

Zbylé dvě verse se rozcházejí v tom, jaký vztah panoval mezi oběma nekladnými hrdiny, takto Andrejem a Robertem. Podle první byl Babiš Šlachtův ráfek, jenž se vposledku vymknul kontrole. To tvrdí mj. Jaroslav Kmenta. Podle verse poslední byl tento vztah odpočátku spíš symetrický, a později se dokonce změnil ve vztah ovládajícího a ovládaného: Babiš, disponující výstupy bezpečnostní divise Agrofertu, poskytoval Šlachtovi informace i masivní mediální P.R. prostřednictvím koncernových novinářů, a Šlachta za to plnil Babišovy zakázky, mj. na likvidaci policistů, kteří měli nebo mohli vyšetřovat jeho trestnou činnost.

Tuto versi zastáváme i my, protože si rozumně vzato neumíme představit, jak by mohl být schopný intrikán Babiš pouhým informátorem Šlachty, jehož intelektuální vlohy jsou zřetelně podprůměrné. Dokážeme si představit, že se Babiš jako Šlachtův ráfek tvářil, nikoli však, že by jím skutečně byl.

Výsledkem komplotu, jehož se účastnili i další aktéři, notabilně státní zástupci obou vrchních státních zastupitelství, bylo arci v polistopadových dějinách této země bezprecedentní porušování demokratických pravidel výkonu veřejné moci, včetně rutinního a účelového překračování kompetencí jednotlivých státních orgánů.

Otázkou, na niž neznáme odpověď, je, co bylo spouštěcím mechanismem Šlachtova pádu. Jednou možností je, že po blamáži ve druhém hlavním líčení Rittig/Nečasová práskli v Lidovém domě do stolu a řekli si, že taková extempore dále Šlachtovi tolerovat nebudou. Jinou možností je vazba na kausy Vidkun a Holub-Máchová, ve kterých Šlachta obešel GIBS, ve druhém případě dokonce s tím, že tímto způsobem mohl být vyvíjen nátlak na policisty vyšetřující Čapí hnízdo.

Jak předesláno, tento příběh nemá kladných hrdinů. I když Šlachta možná není osobně zkorumpován, byl-li ve vleku A. Babiše – tedy samotného krále korupčníků –, a vykonával-li v tandemu s Išvanem a jeho lidmi policejní práci jakobínskými, s terorisováním společnosti hraničícími prostředky, nerespektuje přitom ve jménu vyššího dobra zákony, je jeho odchod pro tuto zemi přínosem, a ještě větším přínosem by bylo, kdyby se podařil odstranit ty státní zástupce, kteří Šlachtovi jeho eskapády umožňovali. To bude arci záležitostí na roky, možná na desetiletí, a v tomto ohledu záleží především na tom, zda bude mít Ústavní soud odvahu postupovat proti veřejnému mínění a rušit příkladmo rozsudky založené na důkazech získaných na základě úkonů účelově volených, místně nepříslušných soudů.

pátek 10. června 2016

Adieu!

Sbohem a kdybychom se nikdy nesetkali
bylo to překrásné a bylo toho dost
Sbohem a kdybychom si spolu schůzku dali
možná že nepřijdem že přijde jiný host
Bylo to překrásné žel všecko má svůj konec…

Slovy Vítězslava Nezvala dovolujeme si dáti stručné sbohem plukovníku Robertu Šlachtovi; vyšetřování trestné činnosti nebyla nikdy jeho silná stránka, jiné věci mu šly lépe, např. kádrové posudky. O Šlachtovo uplatnění v civilu, pokud hrozbu skutečně splní, nemáme arci obav, dokážíce si jej představit v mnoha důstojných a intelektuálně padnoucích rolích: jako trenéra v posilovně, stavěče terčů, popřípadě vyhazovače holubů na střelnici, pracovníka ochranky v hypermarketu, evenutálně v bordelu, za přepážkou na poště, případně, po vzoru jeho slavnějšího předchůdce, za volantem taxíku.

středa 8. června 2016

Policejní déjà vu

Shodou okolností jsem se v posledních týdnech zabýval událostmi, které předcházely komunistickému putschi v únoru 1948, a nemohl jsem si proto nevšimnout, že něco podobného se děje před našima očima, tady a teď.

Když vedení policie oznámilo reorganisaci útvarů zaměřených na boj s organisovaným zločinem, zvedla se – arci pečlivě orchestrovaná a řízená – bouře nevole, jejímž společným znakem je původce: Andrej Babiš a jeho jako jeden muž vystupující politické hnutí. Začali to novináři jeho Lidovek, poté následovalo prohlášení Babišova spojence Radima Jančury a dosud relativně neutrálně vystupujícího nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, a dnes následovalo rasantní prohlášení ministra spravedlnosti za ANO Roberta Pelikána. O něco jemněji proti plánu zalobboval i president Zeman.

Připravovaná reorganisace, v jejímž rámci by měl ztratit část kompetencí ÚOOZ Roberta Šlachty, je přirovnávána k někdejšímu odstranění Mrázkova vyšetřovatele Evžena Šírka, a je vytvářen dojem, že bude-li Šlachta odstaven od moci, tato země nevratně upadne pod nadvládu různých mafií.

I kdybychom něčemu takovému chtěli uvěřit, měli bychom zpozornět, kdo jsou Šlachtovi přímluvci a co je spojuje: totiž blízký vztah k Andreji Babišovi, tedy muži, jehož existence, politická i ta občanská, vyjádřená možností pobývat na svobodě, visí nyní na vlásku toho, že jej policie nebude stíhat za dotační podvod v kause jeho resortu Čapí hnízdo, a to optimálně i v případě, že OLAF uzavře své vyšetřování s výrokem Podvod – a to se může stát každým týdnem, ne-li dnem.

Tato země má s ovládnutím policie jedinou politickou stranou svou zkušenost právě z r. 1948, a to natolik neblahou, že bychom neměli být neteční.

Šlachta, Ištvan a další orgány, co spolu mluví a náramně si rozumějí, jinak známí též jako Bratrstvo protikorupční pracky, by měli být hodnoceni na základě výsledků, a ty jsou na jednu stranu sice imposantní – vždyť který policejní útvar nebo státní zástupce dokáže zajistit pád vlády! – ale z hlediska soudní koncovky, včítaje v to i názor Ústavního soudu o porušování ústavních práv při účelové volbě soudu v přípravném řízení, jde o jedno velké, seriové a pokračující fiasko.

Dopustíme-li, aby byla u trestních orgánů místo odbornosti a kvalitní práce honorováno oddanost, můžeme se vbrzku nadít něčeho podobného jako kdysi: nebude se to asi jmenovat Vítězný únor, ale poraženým bude, stejně jako tehdy, primárně právní stát.

úterý 7. června 2016

Cinklá justice v akci

Destrukce právního státu v přímém přenosu. Nic jiného mne nenapadá nad zprávou, že Nejvyšší soud odložil vykonatelnost rozsudku v kause Zdeňka Altnera. Soudružka soudkyně Blanka Moudrá dobře ví, na čí stranu se má ve sporu vládní strany s prostým občanem postavit. Více k tomu v tuto chvíli nenapíšu, an akutně hrozí, že bych se jadrným komentářem mohl dotknout jemnocitu citlivějších mezi svými čtenáři.

pondělí 6. června 2016

Liberecký soudce Zbránek uznán vinným

Zavřít obviněného nedůvodně do vazby: beztrestné, psát kriticky a ostře o imigrantech: důtka. Rozhodnutí dosud není vystaveno, proto si ponecháváme výhradu, že Zbránkovy texty mohly být skutečně vulgární a soudci nepříslušející, a v plném rozsahu se rozhořčíme, až bude rozhodnutí vystaveno.

Mašínové

Aleš Rozehnal napsal na Hlídacího psa právní rozbor odbojové činnosti skupiny bratří Mašínů. Domnívám se, že nemůže být na větším omylu.

Předesílám, že před nějakými patnácti lety jsem měl na věc podobný názor jako on. To se změnilo poté, co jsem měl příležitost, a mohu říct, tu čest, seznámit se, počátkem r. 2005, s Milanem Paumerem (stručně se o tom zmiňuji v nekrologu). Šlo o přestupkové řízení, ve kterém nejprve dostal M. Paumer pravomocně napomenutí za to, že neuposlechl výzvy policie a justiční stráže při jednom z hlavních líčení s Vladimírem Hučínem (video). Protože jsme předtím v Přerově u několika dalších obviněných prokázali, že výzva byla nezákonná, bylo celkem snadné dosáhnout obnovy a poté zastavení řízení i u Paumera.

Banální případ, nicméně pro mne významný v tom, že jsem změnil svůj pohled na činnost Mašínů, a porozuměl jejich uvažování.

Klíčovou právní – a ovšem i ethickou – otázkou, kterou A. Rozehnal hodnotí chybně, je použitelnost válečného práva a konkrétně ženevské konvence o ochraně obětí války. Předpokladem její aplikace je existence válečného stavu. V tom se arci Československo ve vztahu k odbojové skupině vedené bratry Mašínovými nenacházelo ani formálně, ani materiálně. Co v zemi probíhalo, se nedá popsat ani jako občanská válka; komunisté prostřednictvím ozbrojených sil, které spolu s celým státním aparátem ovládli, terorisovali civilní obyvatelstvo, jež nemělo prostředky, jak se bránit. Právní řád se 50. letech rozložil, náležitosti materiálního právního státu byly suspendovány, vládl otevřený teror, což komunisté sami přiznávali, hovoříce o třídním boji, přičemž ovšem za své nepřátele nepokládali v souladu se svou ideologií určité, vykořisťovatelské společenské třídy, ale každého, kdo se odmítl jejich svévoli dobrovolně podrobit.

Za těchto okolností byl legitimním cílem odbojové činnosti každý, kdo se na výkonu tohoto bezpráví podílel: proti Mašínům nestála armáda, nýbrž organisovaná zločinecká skupina, a každý, kdo se na její činnosti participoval, tak musel počítat s risikem, že se stane obětí odbojové činnosti, nikoli jako kombatant nebo válečný zajatec, ale jako zločinec, jehož zneškodnění bylo souladné s právem jako nutná obrana.

Nemám informace, že by Mašínové z mezí nutné obrany vybočili, ani v případě strážmistra Honzátka, ani u pokladníka Rošického, ani v dalších případech, kdy se uchýlili k použití násilí.

neděle 5. června 2016

Pochybovat je trestné

O muži v hnědé bundě se pochybovat nebude! Když policie řekne, že k ní nepatří, tak je to pravda, a stejně tak je pravda, že je to vynikající kriminalista, který zabránil potenciálnímu krveprolití v Thunovské, jak byla verse následně změněna. Pravda se v čase mění a občan je povinen věřit vždy té aktuální; pochybnosti a spekulace jsou trestné, jak právě poznává bývalý předseda Unie bezpečnostních složek Jiří Vítek, který je za své pochybování popotahován trestněprávně; nikoli, že by již byl trestně stíhán pro pomluvu, jak novinář naznačuje, nýbrž zatím byl vyslechnut a o jeho dalším osudu ve smyslu ustanovení § 158 et seq. TrŘ se teprve bude rozhodovat.

K čemuž nám není než dodat, že událost v Thunovské, jak ji zachytilo video, doplněná o informaci, že slávističtí chuligáni vycházeli z budovy ve správě ministerstva vnitra, budí právě ty pochybnosti, které J. Vítek artikuloval, a vyvolává dojem akce účelově zinscenované ad usum sluníčkářských medií, která právě takový děj nutně potřebovala pro dehonestaci kritiků imigrace.

To, že je trestní oznámení na Jiřího Vítka skutečně prověřováno, je dokladem, že současná společnost je již nikoli jen na úrovni té předlistopadové, ale zašla o stupeň dál: neumím si představit, aby byl někdo stíhán za to, že – příkladmo – rozšiřoval pravdivé informace o událostech během Palachova týdne. Přičemž předností oné doby bylo, že pravomocný rozsudek v trestní věci jste dostali obvykle ani ne do roka, nikoli za 5 až 8 let, jak je běžné dnes.

pátek 3. června 2016

Nad červnovým programem Ústavního soudu

Z nálezů, které by měl Ústavní soud vyhlásit během června, nás zaujaly dva:

Už v pondělí 6. června bude vyhlášen plenární nález sp. zn. Pl. ÚS 13/15 ve věci návrhu na zrušení fikce uznání nároku v občanském soudním řádu. S návrhem souhlasíme; ačkoli příslušné ustanovení (§ 114b odst. 5 OSŘ) v právním řádu ještě nedosáhlo deseti let věku, neosvědčilo se, neboť soudům umožňuje z důvodu pasivity žalovaných, často arci sociálně slabých, již nemají prostředky na zastoupení advokátem, případně si dosah své pasivity ani nejsou s to uvědomit, přiznávat nedůvodné nároky a přispívá tak k hladkému chodu exekučního průmyslu, jenž je v současné podobě v této zemi kvintesencí nespravedlnosti.

Ke zvýšení rychlosti občanských soudních řízení a snížení zátěže soudů by vedly jiné kroky, zejména zkvalitnění soudního rozhodování, tak aby jít k soudu nebylo podnikem méně jistým než zúčastnit se sázkové hry a aby se nevyplácelo prostě to zkusit. To by arci vyžadovalo systémovou reformu soudů, která, jak jsme na tomto blogu opakovaně upozorňovali, už patrně není možná jinak než v rámci destrukce celého politického systému, jenž se usadil v poloze, kde dysfunkční justice náramně vyhovuje, ba pro mnohé aktery v politice a businessu, případně politické podnikatele a podnikavé politiky, jest sine qua non.

Vrcholem bude ovšem 22. červen a vyhlášení nálezu sp. zn. II. ÚS 2430/15. Ústavní stížností bylo napadeno arbitrární obsazování senátů přísedícímí u Krajského soudu v Brně. Nejvyšší soud senátem soudruha Karla Hasche benevolentně pravil, že se lze domnívat, že Krajský soud v Brně měl v dané době vnitřní systém přidělování přísedících, ač ten nebyl v rozvrhu práce vyjádřen, podle kterého byli konkrétní přísedící určeni, formuluje tak novou ústavněprávní zásadu, že existují-li pochybnosti o tom, že proces byl spravedlivý, uplatní se domněnka, že spravedlivý byl.

Zamyslíme-li se nad tím, musíme uznat, že to není nic nového, protože právě tak jsou dlouhodobě hodnoceny případy účelového přidělování nápadu na podatelnách, jež představuje mazací hmotu justiční korupce. Masivní odpor proti snaze ministerstva přidělovat nápad centrálně ukazuje, že korupce je u soudů rozšířenější, než jsme si mysleli.

Aktualisováno.
Ústavní soud první shora zmíněný návrh zamítl.

čtvrtek 2. června 2016

Náklady na informace k soudu

Vzpomínáte si ještě na náš informační spor s policejním presidiem o počet záznamu v Národní databasi DNA aka Prozradím za pět korun? Já vím, je to dávno, ale až nyní se kausa dostává k soudu (správní žaloba).

Právně je to případ celkem zajímavý a judikaturou doposud nevyřešený, kdy povinný subjekt nežádá o náklady, které by vynaložil, kdyby informaci poskytl, nýbrž o ty, které již vynaložil na získání informace, na kterou poté nalepil cenovku a míní je vydat pouze po zaplacení příslušné částky. Tvrdíme, že je to nezákonné, a vysvětlujeme, proč, s nedočkavostí očekávajíce procesní reakci policejního presidia.

středa 1. června 2016

Osel měsíce června soudci Šimíčkovi

Toto ocenění přišlo hned na začátku měsíce, ale když si prostudujete laureátův výkon, uznáte, že jsme prostě nemohli jinak.

Jak referováno, obviněné ve Velkém čarodějnickém procesu (aka RWU) podaly ústavní stížnost proti rozhodnutí Nejvyššího soudu. Soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem byla nyní tato stížnost odmítnuta jako předčasná. Kdo nám vysvětlí souvislost mezi obsahem ústavní stížnosti a tímto závěrem, získá nárok na bezplatnou exkursi do redakce našeho blogu.

Do Brna blahopřejeme, oslí uši jsou již druhými, které od nás tento velikán českého práva obdržel; bude si je moci nasazovat v tandemu.

Další Šlachtova blamáž

Český výraz blamáž pochází z německého Blamage, o kterém Wikipedie praví, že Blamage wurde im 18./19. Jahrhundert in der Bedeutung Beschämung, Schande aus dem französischen blâmer (tadeln) neu gebildet. Es handelt sich also nicht um eine Entlehnung, sondern um einen Scheingallizismus. Tedy, zestručněno, francouzsky to není, ale dobře to zní.

Asi jako právě projednávaná obžaloba z Ištvanovy dílny, jíž jsou viněni Ivo Rittig, Jana Nečasová a jejich dva kumpáni z toho, že se měli neoprávněně dostat k informacím ze zprávy Bezpečnostní informační služby. K prokázání čehož slouží prostorové odposlechy nařízené 300 km nepříslušným Okresním soudem v Ostravě a jak se zdá, nepříliš dobře srozumitelné.

Jestliže Petr Nečas sdílel se svou dominantní sekretářkou lůžko, sdílel s ní zřejmě i utajované informace, avšak prokázat, že tyto byly v konkrétní formě předány Rittigovi, jeví se býti úkolem nadlidským, ba i nadištvanovským. Takže, jak uvedeno shora, blamáž, arci s dovětkem, že poslední dvacetiletí odnaučilo místní elity studu, pročež místo aby se po zprošťujícím rozsudku Ištvan a Šlachta zastřelili ve svých pracovnách ze služebních pistolí, pustí se do další monstrosní akce, přesvědčivše naivní domorodé obyvatelstvo, že poslední neúspěch je jen jednou prohranou bitvou ve svaté válce s korupcí. A není vyloučeno, že Išvan bude mít jednoho dne na budově VSZ v Olomouci a Šlachta na unimobuňce na Zbraslavi bustu.

Kramný

Analysujíce rozsudek soudu I. stupně nad Petrem Kramným, napsali jsme: Odvolací soud arci nejsem, tím je Vrchní soud v Olomouci, jeden z nejhorších soudů v České republice. Proto předpokládám, že rozsudek bude hladce potvrzen.

Stalo se a poslední nadějí pro odsouzeného tak zůstává Nejvyšší, případně Ústavní soud.

Čím déle se zabývám trestním právem, tím pevněji jsem přesvědčen, že o vině v takto závažných případech by měly rozhodovat poroty, protože aby člověk dokázal přehlédnout tak vážné nedostatky důkazů, jaké vykazuje Kramného kausa, na to mozek laika nestačí, na to je potřeba být vystudovaný právník.