DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

čtvrtek 31. března 2016

Postoj

Dopravní přestupky – čirá radost. Z authentického úředního záznamu Policie ČR:


úterý 29. března 2016

ABB

Ve vynikajícím americkém filmu All the King's Men (1949) sledujeme počátek politické dráhy guvernérského kandidáta, který jednou vystoupí s neslaným-nemastným projevem, jímž nikoho nemůže zaujmout, a poté, po nějaké době, ten samý člověk promluví jednoduše, k věci a tak, že elektrisuje dav (pokud film neznáte, pusťte si ho, je skutečně dobrý; Američané vždycky uměli točit výborné filmy o politice).

Co to má co dělat s Adamem B. Bartošem, kterého policie v sobotu během projevu na Václavském náměstí zadržela a poté s nedůvodnou brutalitou zasáhla proti jeho příznivcům? Velmi mnoho.

Bartoš totiž ví, že může klidně říkat úplné nesmysly a absurdity, ale nikdy nesmí své posluchače nudit. Projevy stylu král promluvil, neřekl nic, si může dovolit politik-inkumbent. V tom je hlavní rozdíl mezi ním a Tomášem Vandasem, který svou Dělnickou stranu nejprve nedokázal uchránit před rozpuštěním, poté opomněl komunikovat s Evropským soudem pro lidská práva, který byl ochoten jeho případem se zabývat, a nakonec ze strany vyhnal jediné politiky, kteří uspěli v komunálních volbách, zjevně ze žárlivosti: v DSSS nesmí být nikdo schopnější a úspěšnější než předseda! Jeho charisma je přitom běžnými postupy nedetekovatelné a Vandasovy projevy tvořivě kombinují kouzlo banálního s půvabem frase.

Bartoš šokuje, protože musí, není to žádný fanatik, ale racionálně uvažující vůdce radikální národně konservativní strany. Bartošovy politické projevy není proto možné brát bez určité míry řečnické licence. Výzvy ke svržení vlády by snad mohly být vzaty v potaz, pokud by u koně demonstrovalo ne 300, ale 30 tisíc lidí; takto to jsou pouhé rhetorické figury, jejichž jediným účelem je vyvolat mediální zájem.

A součástí mediální hry je i jeho zadržení, které upomíná incident z r. 2009, kdy při oslavách 70. výročí vzniku Slovenského štátu Marian Kotleba řekl: Vyskúšajme si teraz demokraciu v praxi! a pozdravil přítomné Na stráž! – a policie ho okamžitě sebrala. Politicky to byl úspěch, protože vůdce prokázal, že nemá strach, a kriminalisace se stejně nezdařila, jeho trestní stíhání bylo po třech měsících zastaveno. A dnes je Kotleba hejtmanem a jeho 14 poslanců se dostalo do (150členného) parlamentu.

Nechci být špatným prorokem, ale tato divadelní inscenace začíná nabírat kontury velmi zdařilé reprisy.

Návštěva

Návštěva čínského presidenta mne ponechává celkem v klidu, neboť díky svému věku si ještě pamatuji na podobné podlézavě pompesní vítaní státní návštěvy perského (íránského) šacha v r. 1977. Krátce poté, co byl onen Husákem málem povýšen do šlechtického stavu a darem mu věnován Karlštejn i s korunovačními klenoty, byl jeho režim poražen a nahrazen theokracií, a šach dožil své dny v exilu. Nebyl bych proti, kdyby stejně skončili i president a režim čínský.

Leč dosti reminiscencí. Po právní stránce mne zaujaly tři detaily:
  1. Benevolence policie k čínským aktivistům, do místa vítání autobusy dovezeným a patřičnými proprietami vybaveným buď ambasádou nebo – pravděpodobněji – Tvrdíkovou komorou, kteří bránili svými těly i prapory projevům nesouhlasu s návštěvou. To je arci přestupek proti občanskému soužití, jehož pachatelé měli být policií vyzváni, aby svého jednání zanechali, a pokud by to nepomohlo, měli být podle § 26 odst. 1 písm. f) zákona o policii zajištěni.

  2. Informace, že policisté prý obnovovali vandaly porušenou vlajkoslávu. Protože tu po sloupích nechala rozvěsit soukromá Tvrdíkova komora, policisté jednali ultra vires a ten, kdo případně vydal k svémocnému obnovování porušené výzdoby rozkaz, se dopustil minimálně disciplinárního deliktu. Tak jako nemohu oprávněně čekat, že mi policie zasklí rozbité okno, nemá česko-čínská komora právo na to, aby policisté, z mých daní placení, obnovovali poškozenou výzdobu v ulicích.

  3. Několika nezávislými zdroji potvrzované podezření, že společnost CEFC, která, inter alia, vlastní podíl ve fotbalové Slavii, má úzké vztahy k čínské armádě a vojenské rozvědce. Nemyslím si, že by šlo o rozdíl zásadní, máme-li ho přirovnat k situaci v předlistopadovém Československu, bylo nepříliš podstatné, zda určitou zahraniční investici realisuje plzeňská Škodovka nebo Omnipol, oba podniky byly plně podřízené komunistickému vedení státu a kontrolované Státní bezpečností, přesto však není tato eventualita bez právní relevance: minimálně v tom, že jednání některých českých občanů by mohlo v budoucnu dojít nečekané trestněprávní kvalifikace.

Slovenská inšpirácia

Kdybychom neměli Slovensko, museli bychom si ho vymyslet; ale máme ho, a slovenské reálie nám poskytují vítanou sebereflexi, tedy obraz sebe sama, jen mírně posunutý tak, že vše má zřetelnější kontury. Mečiar byl pro svou zemi o něco větší pohromou než Klaus, Ficův SMER je o trochu horší než česká sociální demokracie (fakticky arci jen tím, že dokázal pohltit komunisty a je tudíž silnější, jinak jsou ty rozdíly zanedbatelné), Štefan Harabin byl pro slovenskou justici o něco větším neštěstím než je pro tu českou Šámal nebo Rychetský. Pošklebovat se Slovákům můžeme právě jen do chvíle, než si tuto zákonitost uvědomíme (a než si všimneme, že poslední dobou se situace začíná otáčet, protože mít Babiše v parlamentu je zřetelně horší než tam mít Borise Kollára, nic podobného Slováci nemají a díkybohu snad ani jen tak hned mít nebudou – ano, můžete namítnout, že Babiš je slovenský import, ale to nám od něj nepomůže).

Podobné je to s legislativou, Slováci se v ní pouštějí do věcí, které by – snad! – v České republice nemohly projít.

Od prvního července tak nabývají účinnosti tři nové procesní předpisy, civilný sporový poriadok, civilný nesporový poriadok a správny súdny poriadok. Zvláštností rekodifikace je zavedení institutu pokuty za zpupnost. Tu, ve výši do 500 euro, může dostat ten, kdo vznese šikanosní nebo zjevně bezdůvodnou námitku podjatosti. Jak víme od českého ústavního soudu, že je něco zjevně bezdůvodné, bývá někdy potřeba vysvětlit na 10–15 stranách, a co je šikanosní, tedy co je zneužitím práva, mohou soudy posoudit už docela ad libitum. Inu, Slovensko.

Stejnou pokutu může dostat také advokát, který podepsal dovolání, které soud označí za nepřípustné, přičemž zákon stanoví, že tento advokát má postihové právo proti svojmu klientovi, len ak dovolanie podal na jeho osobitný písomný príkaz. V praxi to znamená, že advokáti budou podávat dovolání jen proti záloze na pokutu.

A poslední perličkou je ustanovení, podle něhož lze pokutovat 500 eury, a v případě opakovaného deliktu až čtyřnásobkem, hrubě urážlivá podání.

Co je hrubě urážlivé podání? Těžko říct, ale určitě to bude zahrnovat situaci, kdy o soudci a jeho minulosti napíšeme v podání pravdu.

My na západ od řeky Moravy si tento luxus ještě chvíli dovolit můžeme, a tak klidně napíšeme, že soudce Ústavního soudu Jan Filip je neskutečně bezcharakterní hajslík, který z karierních důvodů nejenže vstoupil do komunistické strany, ale stal se stranickým funkcionářem, a ještě větší hajslík je bývalý vojenský prokurátor soudruh Jaroslav Fenyk, další pilíř ochrany ústavnosti (ten se za to ovšem, na rozdíl od Filipa, snad aspoň trochu stydí). Užijme si to, nebude dlouho trvat, a podobné zmínky o minulosti soudce budou pokutovány i tady, s použitím nevyvratitelné právní domněnky, že soudce je slušný člověk a jeho morální poklesky jsou neexistující od samého počátku.

neděle 27. března 2016

Spor FBI v. Apple končí

Spor mezi FBI a společnosti Apple, o kterém jsme tu nedávno psali, patrně nedospěje k právní koncovce, protože FBI soudu napsala, že pomoc Applu již nepožaduje a pokud vše půjde dobře, svou žádost vezme zpět. Škoda.

A protože tu nejsme technický blog, popíšeme si jen stručně, jak je to možné a proč se to, co je marketingovými specialisty (a zejména oddělením tvorby cen) vydáváno za dokonale bezpečný a neprolomitelný systém, může bezpečnostnímu odborníkovi jevit děravým jako emmenthal.

Každý, kdo se kdy zajímal o tuto problematiku, ví, že bezpečnost neznamená stav, ale proces, při kterém se tvůrce systému snaží reagovat na známé principy a postupy útoku a měnit ho: vlastně jen kontinuálně ucpává díry. Z podstaty věci vyplývá, že útočník je proti obránci vždy o krok napřed, má neustále náskok, a protože v případě zařízení typu mobilní telefon nelze ani zdaleka všechna risika eliminovat upgradem firmwaru, je každý takový přístroj potenciálně nezabezpečený – a fatálně nezabezpečitelný – už ve chvíli, kdy jej v továrně smontují a zabalí do krabice.

Možnosti útoku jsou nekonečné a obecně neklasifikovatelné, avšak velmi často se ukazuje, že účinný útok lze vést tzv. postranním kanálem, tedy analysou těch informací, které o sobě systém vydává svou funkcí. U telefonu to může být např. časový průběh proudového odběru určitého integrovaného obvodu.

Představme si, že by algorithmus popsaný v minulém postu byl proveden tak, že bezpečnostní zařízení, Secure Enclave, by porovnalo zadaný PIN se správným a v případě neshody by vykázalo jiný časový průběh odběru než při shodě. Kdybychom odpojili napájení chipu ještě předtím, než by došlo k zápisu do statické paměti, mohli bychom vyzkoušet všechny možné kombinace PINu, aniž by se telefon resetoval, a odlišný průběh odběru by nám prozradil, který kod je správný. Poté bychom obnovili normální zapojení a zjištěným PINem bychom mobil odemkli.

Správně navržený telefon by to umožnit neměl, protože odběr by se znáhodňoval neodpojitelným šumovým generátorem (takový v sobě mají např. všechny moderní bezkontaktní platební karty) a čítač by se inkrementoval ještě před komparací kodu, ale nikde není řečeno, že je takto udělaný i iPhone. A kromě toho existuje celá řada dalších možností: v šachové partii mezi obráncem a útočníkem je to prostě tak, že bílými kameny hraje útočník.

Kausa hidžáb

Muslimská studentka podala žalobu na zdrávku v Praze na Ruské za to, že jí nebylo umožněno nosit při vyučování tradiční pokrývku hlavy. Domníváme se, že žaloba nemá šanci uspět, a to hned z několika důvodů:
  1. studentka nevyužila možnost do školy nastoupit a proti případnému postihu za nošení hidžábu brojit cestou práva správního;

  2. studentka při rozhovoru s ředitelkou školy Ivankou Kohoutovou před svědky prohlásila, že jí zákaz nevadí a bude ho respektovat; a

  3. nelze pokládat za jisté, že úmysl nastoupit do školy byl ze strany studentky vážný, resp. že nešlo o neziskovou organisací od počátku orchestrovanou provokaci; indicií pro to je řada.
Pokud jde o třetí bod, existuje tu neblahý litoměřický precedens, kdy bylo právo na satisfakci přiznáno provokatérce, tím záslužnější by však bylo tento stav změnit a dosáhnout toho, aby soudy judikovaly opačně, tedy že provokace nepožívá právní ochrany.

Aktualisováno.
K thematu Aleš Rozehnal na Hlídacím psu. Náš pohled je arci poněkud jiný: ve hře není primárně sekulární prostředí veřejné školy v sekulárním státě, ale oprávnění školy určovat přiměřená pravidla ohledně oblečení studentů, která mohou jít až po nařízení nosit při vyučování uniformu. To by ale bylo na delší debatu, pro kterou jistě bude příležitost někdy příště.

sobota 26. března 2016

Svoboda projevu pod koněm

Policie České republiky dnes podle všeho zadržela Adama B. Bartoše během jeho projevu na Václavském náměstí za to, že řekl: To už není jenom nějaká liknavost nebo neschopnost vlády, to už je vědomé budování rozvratu země. To je vlastizrada. To je vlastizrada, která musí být potrestána trestem nejvyšším.

Na rozdíl od kausy Polná, kde se s nasazením nemalého znaleckého úsilí podařilo projev vměstnat pod skutkové podstaty dvou trestných činů a Bartoš se bude muset zdatně hájit, nechce-li skončit s pravomocnou podmínkou, dnes šlo o křečovitou snahu vyhovět zadání ministra vnitra Chovance. Byl bych proto překvapen, kdyby policii s obviněním nevyhodil už státní zástupce, a za zcela nepravděpodobné pokládám, že by mohl jít politické objednávce na ruku soud.

Až příští dny arci ukážou, nebyl-li jsem přílišným optimistou.

Aktualisováno.
Bartošův projev:


Zatím nevíme, z čeho policie Bartoše obvinila (pokud vůbec), tipovali bychom vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci/na úřední osobu podle § 324/326 odst. 1, písm. a), b) TrZ se sazbou do tří let, avšak možnosti jsou bohaté: při dostatečné míře stupidity policejního orgánu bych si dokázal představit např. rozvracení republiky podle § 310 odst. 2 písm. a) TrZ ve stadiu přípravy (sazba je až dvacet let). A ihned poté by měli zavřít Miroslava Macka, který o defenestraci na svém blogu hovoří nejméně dvacetkrát do roka.

Aktualisováno.
Podle zprávy policie prý podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo omezování jejich práv a svobod podle § 356 TrZ. Nechte mne hádat: Plzeň? Hrdlořezy? Lhotka?

Svoboda ničit

Neznámí vandalové posprayovali přibližně padesát čínských vlajek na Evropské (dříve příznačně zvané Leninově) třídě v Praze na protest proti připravovanému okázalému přivítání nejvyššího muže čínské komunistické hierarchie Si Ťin-pchinga. Známý vandal předtím dvě z vlajek s pomocí štaflí uřízl, což s pochopením kvitoval TOPácký starosta Prahy 6 Ondřej Kolář.

Místní politici se nemohou shodnout v tom, zda jde o legitimní akt protestu anebo o vandalský čin.

O legitimní akt protestu půjde ve chvíli, kdy si nebudou moci plochu na kandelábrech pronajmout ti, kteří tam budou chtít umístit své antikomunistické billboardy, anebo když mne zavřou, jestliže v pondělí vyrazím na Evropskou s tibetskou nebo taiwanskou vlajkou, abych své radosti nad příjezdem komunistického papaláše dal náležitý průchod. Do té doby je to minimálně přestupek, ne-li přímo trestný čin.

Tomu se totiž říká demokracie a těm, kteří její pravidla nehodlají respektovat, pitomci.

Výchova soudců v Čechách aneb Úvaha velikonoční

Po postesknutí nad rostoucím počtem soudců stíhaných pro korupci – a v reakci na některé poznámky v diskusi k onomu postu – dovolujeme si doplnit stručné zamyšlení nad tím, proč je v této zemi v soudcovském stavu taková personální miserie. Thematu se kdysi věnoval Zdeněk Kühn a ve svých světlejších okamžicích též Michal Bobek, byť v rovině spíše neadresné, ne sice oficiosně předklonné, jako různé sborníky soudcovský stav a jeho, často jubileující, koryfeje oslavující, avšak rozhodně nikoli analyticky věrně a bez autocensury. Budeme se snažit být rasantnější a pojmenovávat věci pravými jmény, na straně druhé bychom nechtěli sklouznout do roviny povrchních nenávistných úvah, jaké zveřejňuje např. Jiří Fiala na svém jednomužném serveru K213; ty jsou pro pochopení problému vesměs zcela bezcenné.

čtvrtek 24. března 2016

Život a doba soudce Nováka

Neuplyne pomalu měsíc, aby nebyl obviněn z korupčního trestného činu některý z českých soudců. Nedávno to byl Ondřej Havlín, po něm dvojice soudců z Litoměřic, teď chomutovský soudce Ivan Novák, známý tím, že za podivných okolností podmíněně propustil svého jmenovce, aktivního severočeského kmotra. Obvinění padlo arci za jinou, byť podobnou, kausu, a přijetí úplatku se nakonec může ukázat neprokazatelným.

Jestliže bychom vyšli z hrubého odhadu, že ve státní správě se podaří odhalit jeden až dva ze sta případů úplatkářství, vycházelo by nám, že bere téměř každý soudce. To se zdá být nadsazené, osobně bych odhadoval, že zkorupmovaná (resp. zkorumpovatelná) je zhruba čtvrtina až třetina soudců, a zdaleka ne každé rozhodnutí je ve skutečnosti uplacené. Na druhé straně, a to není novinka, vím velmi přesně, které odvolací senáty pražského městského a vrchního soudu lze podplatit a jaké mají taxy např. za zprošťující rozsudek v případě, že prvostupňový soud uložil nepodmíněný trest. A také vím, jak peníze k příslušným soudcům dostat. Je to děsivé, ale je to prostě tak, taková je realita postkomunismu a jeho justice (nebo spíše parodie na ni).

Otázka zní, jak z toho ven, jak to zařídit, aby soudci úplatky nepřijímali a aby spravedlnost nebyla ke koupi.

Systémová řešení, taková, jaké se pokoušel těsně před svým odvoláním zavést někdejší ministr Jiří Pospíšil v podobě centrálního přidělování agendy, jsou neprosaditelná, možnost manipulace s nápadem na podatelnách je minimálně pro předsedy soudů vydrženým privilegiem (a zdrojem tučných podílů na korupčních tocích). Stejně tak je nepředstavitelná obměna soudců, ti současní jsou z velké většiny hloupí a líní a na trhu skutečné práce by se neměli šanci uživit, případně by živořili a žili ze starých kontaktů (tak jako z nich zejména v menších městech žijí mnozí advokáti).

Řešením je tedy pouze čekat, až nastoupí vláda, která se nezakecá a která půjde zkorumpované justici skutečně po krku – tedy, a o tom nemůže být pochyb, vláda autoritativní a jen málo demokratická v tom smyslu, jak demokracii chápeme nyní. Že přitom, jako nechtěný vedlejší efekt, bude podříznuta posvátná kráva soudcovské nezávislosti, je bohužel téměř jisté, avšak osobně se stále více kloním k názoru, že to tak bude dobře.

Replika

K vyjádření ministerstva vnitra v kause pražské Pri-Crime divise jsme slíbili ráznou repliku pro soud – tady je (v textu zmiňované stanovisko; ostatní přílohy jsou nezajímavé).

středa 23. března 2016

Piercing the corporate veil

Všetci tuná kradnú, iba ja čerpám!
— Andrej Babiš

Výrok použitý jako motto následující glosy Andrej Babiš nikdy nevyslovil, avšak na jeho přístup k prokázanému dotačnímu podvodu kolem Čapího hnízda sedí jako, no, vy víte, jak. Velice dobře.

Poté, co dnes Babiš přiznal, že společnost nechal za účelem čerpání eurodotace pro malé a střední podnikatele zapsat na své dvě dcery a na bratra své družky, není o fraudulentním charakteru celé transakce pochyb, a otázkou by mělo být pouze to, kdo všechno je za ni trestně odpovědný. Že IMOBA, a. s., jako právní nástupce delikventní akciovky, je celkem bezesporné, avšak otázkou je, jak policie rozdělí vinu mezi statutární orgány a akcionáře Hnízda.

Pokud bychom měli systém common law, uplatnil by se bez dalšího princip piercing the corporate veil, v jehož důsledku by za poklesek akciovky odpovídali její formální akcionáři. Dcery a švagr by putovali do tepláků a tamtéž by zamířili ti, kdo transakci umožnili, patrně včetně samotného Babiše. Tento systém se však v České republice neuplatňuje, a tak je možné, že v policejních sítích skončí ti, kteří za podvod odpovídají nejméně: Babišovi zaměstnanci, kteří toto zadání dostali od šéfa příkazem.

Anebo, což bohužel také nelze vyloučit, dojde k dealu mezi sociální demokracií a hnutím ANO, a výměnou za nespecifikované ústupky při koaličním vládnutí dostane policie příkaz kausu zamést pod koberec. Ano, tak to nejspíš bude. A občanům zbudou oči pro pláč a před příštími volbami další kobliha.

Stížnost

Po skvělém globálně-politickém rozhodnutí směnit Taiwan za pandu, realisovaném naštěstí pouze pražskou obecní samosprávou, přichází další ukázka zásadové zahraniční politiky, tentokráte, žel, z dílny ministerstva zahraničí.

Místo, aby příslušní úředníci oba diplomaty z Černínského paláce vypoklonkovali se zdvořilým, ale resolutním vysvětlením, že v této zemi je garantována svoboda slova a vláda nemůže nikomu, ani vlastnímu ministrovi, zakazovat projevit veřejně politický názor, a pokud se jim tento zdejší mrav snad nelíbí, mohou se radostně vrátit tam, odkud přišli (a kde vládne mrav jiný), vymysleli odůvodnění, že Herman je vlastně i poslancem a tedy se – patrně – může vyjadřovat bez explicitního schválení premierem, případně ministrem zahraničí.

Je to ostuda a demonstrace, jací lidé působí ve státní správě. I když v tomto případě zřejmě platí, že jaký ministr, takoví Rumlar a Svačina.

úterý 22. března 2016

Zákaz

Po spektakulárním neúspěchu se zákazem našeho Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku se Václav Henych a jeho lidé pouštějí do dalšího zakazovacího dobrodružství. Tentokrát si za cíl zvolili konglomerát dosavadní strany Úsvit-Národní koalice a spolku Blok proti islámu, stejně jako v našem případě tvrdíce, že nedovolenost je způsobována spojením názvu s programem.

Podle mého právního názoru neměl být Blok proti islámu, z. s., nikdy zaregistrován, neboť už jeho název vyvolává dojem, že spolek bude svou činností působit proti určitému náboženství, což je v rozporu s ústavním principem svobody vyznání. Mám za to, že legitimní je zakládat spolky protiideologicky zaměřené a nevadilo by mi, kdyby existoval příkladmo Blok proti komunismu nebo Blok proti monarchismu, avšak náboženské vyznání by mělo požívat o stupeň silnější ochrany než ideologie a nemělo by být nikomu dovoleno za účelem boje proti konkrétnímu náboženství se sdružovat; základní rozdíl je v tom, že zatímco (politická) ideologie působí primárně navenek a dotýká se, často citelně, práv ostatních – a boj mezi ideologiemi je ostatně esencí politického života každé demokratické společnosti –, náboženský kult je intimní, soukromou věcí každého věřícího, a opravdu by mi vadilo, kdyby mi někdo chtěl mluvit do toho, že uctívám Nejsvětější Ozubené Kolo.

Na druhé straně, jestliže byl jednou Blok zaregistrován, nelze mu dost dobře bránit ve splynutí s politickou stranou, neboť mantinely, ve kterých se musejí z hlediska svých cílů pohybovat politické strany, jsou zásadně shodné s těmi, které platí pro spolky.

Naštěstí to není můj problém, tento boj nechť si vybojují jiní.

pondělí 21. března 2016

Mlčeti zlato

A máme tu pro zpestření jedno roztomilé skandalisační video, pro změnu ze Slovenska:


Zbraň poslanci za ĽSNS Peteru Krupovi nezabavili, jak se redaktor Denníku N pokouší publiku vsugerovat, nýbrž toliko ji při vstupu do budovy slovenského parlamentu odevzdal, avšak Krupova reakce je rovněž k nezaplacení: první lekci, že s medii se zásadně nemluví, protože cokoli řeknete, může být použito proti vám, pán poslanec zjevně absolvoval, avšak druhá (a u některých jedinců arci též poslední), ve které ho naučí říkat Obráťte sa na tlačového hovorcu!, jej teprve čeká.

Jsem asi okoralý cynik, ale celkem mne baví představa, že příště, až poslanec nebude muset projít detekčním rámem, si na zádech přinese kulomet Maxim po pradědečkovi z první světové války.

This is Slovakia!

Stručně

Soudce Jaromír Jirsa samozřejmě není podjatý, přestože byl v době namítaných průtahů místopředsedou Městského soudu v Praze. To nás nepřekvapuje, a stejně tak nás nepřekvapí, když bude ústavní stížnost odmítnuta, protože soud má přece právo na nečinnost, optimálně libovolně dlouhou.

Potěšila rovněž státní zástupkyně OSZ pro Prahu 1 Zdeňka Galková, která žádá pro neposlušnou občanku Kateřinu Krejčovou přísnější, třebaže jen podmíněný, trest. Vede ji k tomu prý nedostatek pokory na straně obžalované, která svého skutku nelituje. Jak uvedla iDnes, posledně jmenovaná na Facebook napsala: Prý mi výchovný trest nestačí, protože nejsem schopna žádné sebereflexe a ironizuji soud, má náprava je tudíž nemožná. Pak jest arci otázkou, zda postačí podmíněný trest, protože je-li obžalovaná takto zatvrzelá, pouhá podmínka ji jistě nenapraví. Vzorný a nápravyschopný obviněný by měl svého činu hluboce zalitovat a u soudu požádat o přísné potrestání.

Vlastním investigativním úsilím jsme arci zjistili, že obžalovaná se dopustila skutku ještě závažnějšího, ana v jednom z komentářů na svém profilu napsala: [N]ásilí je dobré čelit jinak než nesmělými vratkými kroky končícími pádem do orgánů… mnohem razantněji. Což nese zřetelné znaky útoku na státní zástupkyní Galkovou representované demokratické zřízení této země minimálně ve stadiu přípravy, ne-li přímo formou návodu.

úterý 15. března 2016

Soud zamítl žalobu ve věci nesmyslné zakázky

Senát Městského soudu v Praze ve složení Eva Pechová, Gabriela Bašná a Alena Krýlová zamítl naši žalobu, jíž požadujeme kopii zadávací dokumentace k prima facie nesmyslné zakázce požadující prolomení šifrované komunikace. Hlubší právní úvahy v rozsudku nehledejte, zadávací dokumentace je tajná prostě proto, že to státní orgán řekl.

Půjdeme se tedy podívat do spisu a poté bude následovat kasační stížnost.

Aktualisováno.
Kasační stížnost (k ní dokumenty ze spisu, na které odkazuji: [1], [2]).

Mám takový sen, totiž že se na Nejvyšším správním soudu zhmotní česká obdoba soudce Jamese Orensteina, která nejenže problém pochopí po technické stránce, ale dokáže své rozhodnutí podrobně a přesvědčivě odůvodnit. Jenže ze zkušenosti vím, že se na oněch místech zhmotní s daleko větší pravděpodobností, s odpuštěním, další imbecil v taláru a jediným výsledkem kasační stížnosti bude ztráta pěti tisíc za soudní poplatek.

neděle 13. března 2016

Přečin v Polné

Ke kause hanobivého podněcování v Polné zveřejňujeme ku potěše obecenstva znalecký posudek Josefa Zouhara. Hned na začátku se můžeme pokochat mocí spojky kdy, citované z opatření policejního orgána, jehož víra v konjunktivní schopnost oné je patrně bezmezná, a poté už se před námi rozprostře líbezná krajina kontextuálního extremismu, založená na představě, že vhodným výkladem, spleteným z řetězce oslích můstků, uděláme extremistu z kohokoli, za koho nám policie zaplatí.

Ve věci byla před několika dny podána obžaloba k Okresnímu soudu v Jihlavě, můžeme se proto těšit na trestní příkaz a poté na zdejším čtenářstvem zvláště oblíbenou atrakci zvanou výslech znalce.

Aktualisováno.
Trestní příkazy byly soudem vydány expresně, v nebývalé výši 12/24 měsíců. Případ byl přidělen začínající soudkyni Tereze Jedličkové, jako jedna z jejích vůbec prvních věcí. Tak se budeme těšit.

Odvolání

Petr Uhl posměšně označuje ministra vnitra Milana Chovance za bakaláře obojího práva – rozuměj plzeňského i karlovarského. Nesouhlasíme: podle posledního Chovancova výroku se jeví téměř jistým, že velikán získal své fenomenální vzdělání na staroslavném učilišti v obci Diószeg (nyní Sládkovičovo).

Každý, kdo vystudoval právo a právní vědu kdekoli jinde, totiž musí vědět, že proti rozhodnutí přestupkového orgánu může podat odvolání pouze obviněný a poškozený, avšak druze jmenovaný pouze v případě, že uplatnil nárok na náhradu škody, přičemž z logiky věci vyplývá, že takové odvolání může být úspěšné toliko v případě, že přestupce byl uznán vinným, ale povinnost nahradit škodu mu uložena nebyla.

Ne, vážně ne: ministr vnitra se odvolat nemůže. Věřte mi.

Členská schůze našeho spolku bude v dubnu

I letošní výroční členská schůze našeho Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, zapsaného spolku, se uskuteční v Praze a její jednání bude veřejné.

Všichni jste srdečně zváni!

sobota 12. března 2016

Čapí hnízdo

Kdo v žádosti o poskytnutí dotace, subvence nebo návratné finanční výpomoci nebo příspěvku uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí a způsobí tímto činem škodu velkého rozsahu, bude potrestán odnětím svobody na pět až deset let.
(§ 212 odst. 6 TrZ)

Tolik k ostré kampani Babišových medií, která se pokoušejí čtenáře přesvědčit, že affaira Čapí hnízdo bude vyřešena vrácením neoprávněně inkasované dotace.

pátek 11. března 2016

Ne, právo ne!

Nebo když, tak jiné. Hodně jiné, a rozhodně ne takové, které by mělo jakýkoli vztah k realitě. Touto zásadou vedený redakční kolektiv klinicky téměř mrtvého blogu Jiné právo uložil před nastoupenou jednotkou bloggerů přísnou důtku s výstrahou jednomu z autorů, Janu Vučkovi, za to, že ve svém textu shora citovanou zásadu porušil a pokusil se psát o něčem aktuálním a zajímavém. Pokud by se to snad mělo opakovat, bude text bez varování vymazán, osopil se na odvážlivce Robert Zbíral, blogger známý tím, že za celý život nenapsal na Jiné právo vůbec nic zajímavého a je tedy nejlépe kvalifikován takovou sankci J. Vučkovi uložit.

Váš blog, vaše volba, neboli kdo chce kam, pomozme mu tam, pravíme, tiše odcházejíce středem a vyňavše Jiné právo z RSS feedu.

Soudce není vyloučen, i když napíše, že je podjatý

V boji proti extremistům je každý prostředek přípustný, procesní pravidla neplatí, vyjma těch, která jsou v neprospěch obviněného. To víme, přesto se s hloupostí sobě vlastní znovu a znovu pokoušíme o právní argumentaci. V daném případě u Lucie Šlégrové (provdané Kundľové Šlégrové), jíž soudružka soudkyně Bohumila Huňáčková do usnesení napsala, že se cítí být podjatou, ale přesto podle názoru krajského soudu není z úkonů trestního řízení vyloučena.

Extremistka podala námitku podjatosti (o níž pojednáno zde), soudkyně se tentokrát nevyloučila a o stížnosti proti tomu, podložené jednoznačnou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu, bude opět rozhodovat Krajský soud v Ústí nad Labem.

Aktuální sázkové kursy u Fortuny jsou prý 50,0 na Šlégrovou, 1,01 proti ní.

úterý 8. března 2016

Kárné pošimrání

Tohle vypadá, jako by za nitky ze zákulisí tahala Kancelář Blaník: za podmíněné propuštění exsenátora Alexandra Nováka byl potrestán nepatrným snížením platu státní zástupce Ladislav Kosán, který v onom veřejném zasedání intervenoval. Proti rozhodnutí není přípustné odvolání, přísné kárné soudnictví je v této zemi již několik let jednostupňové. Vše je tedy tak, jak má v severních Čechách být: napravený Alexandr Novák opět coby kmotr spolu s Patrikem Oulickým řídí toky veřejných peněz v regionu a všichni jsou spokojeni, patrně i finančně zajištěni na roky dopředu. Nespokojen je pouze nedobrovolný sponsor této justiční šaškárny, daňový poplatník, ale na něm nezáleží, tomu před volbami ukážou nějaké pěkné obrázky na billboardu a on stejnou bandu, která za affairu odpovídá, ochotně zvolí znovu: přece by nevolil nějaké extremisty!

Aktualisováno.
Vůbec jsem to netušil, ale můj odhad s Tondou Blaníkem byl přesný.

pondělí 7. března 2016

Bývaly doby

Bývaly doby, kdy Jan Čulík, vysokoškolský učitel bohemistiky na University of Glasgow a vydavatel Britských listů, hájil svobodu projevu. V oněch dávných časech jsem s ním spolupracoval a aktivně se snažil uvést deník do podoby, jež by byla slučitelná jak s ochranou autorského práva (Čulík běžně bez povolení překládal a publikoval části článků z britského tisku, ač to bylo v tiráži výslovně zakázáno), tak s požadavkem redakční vyváženosti a neutrality, což se mi posléze nezdařilo, a dále mi bylo než sledovat cestu Britských listů k intolerantně-levicovému pohledu na svět.

Zatímním vrcholem Čulíkovy cesty je udání, kterým obvinil českého kardiologa pracujícího v Sheffieldu Vladimíra Rogozova z islamofobního verbálního trestného činu:
In his letter of complaint sent in January, Dr Culik said he believed Dr Rogozov, who has worked in Sheffield for ten years, has been making ‘biased, Islamophobic public statements’.

He said the comments ‘seem to be inappropriate from a professional point of view’ and has also highlighted a number of blog posts that appear to have been written by Dr Rogozov in which other comments relating to Muslims are made.
Nezbývá než věřit, že britské trestní orgány budou tolerantnější než tenhle bigotní hlupák.

Akutalisováno.
Není nad to mít vděčné čtenáře. Skutečnou popularitu Čulíkova chování zjistíme arci až následně, z růstu/poklesu finančních příspěvků na provoz deníku.

Policejní statistika aneb Když se novinář nechá utáhnout na vařené nudli

Ani se mi sem nechce něco tak banálního psát. Mentálně nejspíše lehce zaostalá novinářka Babišovy fronty Adéla Paclíková napsala oslavný článek na policii, ve kterém onu nechala se poholedbat, že za posledních osm let poklesla kriminalita o celou třetinu. Inu poklesla, arci jen proto, že se zvýšila prahová hodnota škody při krádeži a několika dalších trestných činech na pět tisíc korun. To policisté dravé žurnalistce neprozradili, a sama nebyla schopná si to vyinvestigovat.

Paclíková píše: Lehce ubývá i násilí, avšak výraznější rozdíl je u majetkové kriminality. Odborníci to vysvětlují jednak lepším zabezpečením třeba domů či aut, jednak tím, že už se tolik nevyplácí krást, protože na prodeji kradených věcí už zločinci tolik nevydělají.

Jen by měla dodat, kolik frček měl odborník na uniformě, případně zda byl tento expertní názor dodán přímo policejní tiskovou mluvčí.

sobota 5. března 2016

Kdo by to byl řekl?

Jako perličku ke kause Hrách na stěnu uvádíme vyrozumění, ze kterého plyne, že mou ústavní stížnost proti nečinnosti Městského soudu v Praze bude jako soudce zpravodaj projednávat jeho bývalý místopředseda Jaromír Jirsa. Chabě se bráníme námitkou podjatosti, činíce tak arci u vědomí, že je to stejně jedno, protože pro českého soudce je právo na nečinnost cosi jako dědičná výsada. Nezbývá než závistivě zahlížet do blízkého zahraničí, kde byl spor mezi Posseltovým vedením Sudetoněmeckého krajanského sdružení a jeho odpůrci projednán ve dvou stupních za nějakých devět měsíců, a čekat, kdy si přetížení čeští soudci zase zvýší platy.

Vyjádření aneb Možná přijde i David Janda

Ministerstvo vnitra se vyjádřilo k naší žalobě týkající se předloňského pochodu sexuálních menšin (ano, letí to: jak víme, pro českého soudce je rok asi tolik co pro nás ostatní týden). Dokument doporučuji k bedlivému studiu netoliko pravicovým, nýbrž i levicovým extremistům, neboť je z něj patrné, jak policie respektuje ústavní právo občanů vyjadřovat ve veřejném prostoru svůj názor: pojme-li podezření, že byste mohli narušovat demonstraci, klidně vás preventivně strčí na tři hodiny za katr a ještě se tváří, že jedná v souladu se zákonem.

Samozřejmě bude následovat rázná replika, nicméně nejprve se musíme seznámit se všemi přílohami, které vnitro soudu poslalo.

čtvrtek 3. března 2016

Vlastimil Pechanec vyhlásil finanční sbírku

Protože koncem ledna Krajský soud v Hradci Králové poskytl nůž, jenž figuruje jako vražedná zbraň v případu Vlastimila Pechance, konečně ke zkoumání obhajobou přibranému znalci v oboru forensní genetiky Danielu Vaňkovi, odsouzený se nyní obrací na své podporovatele s prosbou o finanční pomoc, neboť jinak by nemohl náklady znaleckého posudku uhradit a ten by nebyl zpracován buď vůbec, nebo minimálně nikoli v potřebném rozsahu. Náklady budou činit minimálně desítky, ne-li stovky tisíc korun, neboť laboratorní analysy, které by rozdělily směsné vzorky DNA, jsou extremně nákladné.

K tomu účelu byl obhájcem odsouzeného Robertem Cholenským otevřen zvláštní sbírkový účet

2112766456/2700

a kdokoli má zájem V. Pechancovi přispět, nechť laskavě zašle na tento účet příspěvek. Pokud vše dopadne dobře a po obnově řízení a zproštění obžaloby náklady na znalecký posudek uhradí Česká republika, V. Pechanec se zavázal, že všechny shromážděné prostředky – vyjma anonymních – budou vráceny dárcům.

Kromě toho je možné přispět i účastí na benefičním koncertu, který se koná příští sobotu v Pohledech u Svitav a na kterém vystoupí mj. známá závadová kapela Sons of Bohemia; pozvánka na koncert je zde:



Přičitatelnost aneb Kdo odpovídá za presidentské lhaní

Nad lehkostí, s níž se státní úředník právně proměňuje v soukromou osobu a naopak, jsme se na tomto blogu pozastavovali v srpnu 2009, a jak ukazuje včerejší rozsudek v kause Kaslová v. Česká republika, nic podstatného se od té doby nezměnilo: soudy, pokud chtějí, posoudí výrok pronesený státním úředníkem bez přímé souvislosti s výkonem jeho pravomoci jako přičitatelný této osobě, a nechtějí-li, přičtou ho státu, a podobná dvojakost platí i u představitelů politických stran (viz dávný spor Šinágl v. Grebeníček, který bývalý předseda KSČM prohrál jako fysická osoba a neubránil se námitkou nedostatku pasivní věcné legitimace). Nad kterýmžto neblahým stavem se právem nepřímo pozastavuje v Lidových novinách Jan Kysela.

Za hraniční kriterion bývá obvykle označováno to, zda daná osoba jednala sua sponte anebo na základě určitého pověření, např. usnesení stranického orgánu. To je ovšem u presidenta problém, neboť jako monokrat by se musel úkolem jet do Polska a zalhat o Peroutkovi pověřit sám, a záznam o tom by se ve sklepeních jeho kanceláře stěží dochoval (tam se ostatně nedochovaly ani dokumenty o přípravě Klausovy amnestie).

Automatické přičítání veškerých presidentových excesů státu je, jak Kysela správně upozorňuje, cestou do pekel, protože daňový poplatník by neměl odpovídat za to, že jím zvolený ústavní činitel jedná o své vůli protiprávně. Na straně druhé, jestliže president promluví ze svého úřadu a v přímé souvislosti se svou pravomocí zastupovat stát navenek, jde spíše o jednání státního orgánu než o jeho soukromý výlet.

Řešení by mohlo být v poněkud širším výkladu čl. 63 odst. 4 Ústavy, podle něhož za rozhodnutí presidenta republiky, které vyžaduje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, odpovídá vláda. A zastupování státu navenek kontrasignaci vyžaduje (čl. 63 odst. 3 Ústavy).

Jestliže bychom dovodili, že tato odpovědnost zasahuje i do sfery odpovědnosti občanskoprávní, konkrétně do práva na postmortální ochranu, bylo by možné odpovědnost státu vyvozovat, jen s tím rozdílem, že místo presidentské kanceláře by měl za stát jednat spíše Úřad vlády.

K čemuž patří douška, že takový výklad je nedostatečný pro případy, že president vysloví difamaci jiným způsobem, např. v interview pro rozhlas nebo televisi. Tam, podle precedentu Uhl. v Vesecká, by měl vždy odpovídat osobně.

Hlavní líčení v čarodějnickém procesu restartuje

Ačkoli usnesení Nejvyššího soudu nebylo zatím obhajobě doručeno, podle infoSoudu se zdá, že dovolání nejvyššího státního zástupce bylo vyhověno a dívky sdružené v někdejší organisaci Resistance Women Unity (RWU) budou moci být za své závadové politické názory z let 2007–8, jež se manifestovaly takovými ohavnostmi jako pořádáním mikulášských besídek pro děti, konečně spravedlivě potrestány. Bývalá soudkyně Daniela Reifová byla arci vyměněna za Máriu Petrovkovou, tedy vše začíná znovu, a můžeme přijímat sázky např. na to, zda tentokrát bude obviněným doručena obžaloba nebo zda soud vyslechne sexuálního predátora Ivo Svobodu, tváře se, že jeho trestná činnost nemá v kvalitě jeho znalecké činnosti ani nejmenší odraz (což si arci myslíme rovněž, leč v poněkud jiném smyslu).

Pokud jde o samotné zrušovací usnesení, to máme sice za rozporné s judikaturou Ústavního soudu (a obžalované budou proto zvažovat podání ústavní stížnosti), na druhou stranu je i pro obviněné lepší, když budou obžaloby zproštěny, než když se trestní stíhání zastaví takříkajíc pro celkové vysílení všech zúčastněných, bez jasného výroku o jejích nevině. Jen by to celé nemuselo trvat, počítáno od spáchání činu, devět nebo deset let.

Pokračuje i hlavní líčení s Lucií Šlégrovou: příští čtvrtek za projev (Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl, že soudružka soudkyně Bohumila Huňáčková není podjatá – raději nekomentujeme), v dubnu za držení praporu rozpuštěné Dělnické strany.

To by bylo, aby nakonec pravda a láska nezvítězila nad lží a nenávistí!

Aktualisováno.
Lucie Šlégrová dnes podala námitku podjatosti; nemohu se zbavit pocitu, že její trestní stíhání pozvolna přechází do fase otevřené komedie.

středa 2. března 2016

FBI v. Apple aneb Rozhodnutí soudce Orensteina

Předpokládám, že většina mých čtenářů aspoň letmo zaznamenala spor mezi FBI a společností Apple, která odmítla vytvořit pro své telefony specialisovaný firmware, jenž by umožnil překonat zabezpečení dat PINem. Spor ve mně od počátku vzbuzoval podezření, že Apple udělal – jak v tolika jiných případech – něco špatně a teď se snaží napravit následky své chyby masivní P.R. protiakcí, i za cenu, že jeho pověst krátkodobě utrpí: což se arci skutečně stalo, většina Američanů je na straně FBI a požaduje, aby Apple uposlechl a umožnil tím federálním agentům proniknout do telefonu teroristy.

Věc má dva aspekty, technický a právní. Povězme si nejprve stručně něco k technické stránce.

úterý 1. března 2016

Odpovědnost za methanolová úmrtí

V článku z května 2014 jsme predikovali, že odpovědnost státních orgánů za četná úmrtí v kause methanol bude zametena pod koberec. Nakonec se tak, snad jakousi chybou v Matrixu, nestalo, a k soudu se dostali i někteří z úplatných celníků. Nyní vyšla najevo nová fakta, zejména se objevila videonahrávka detektiva Stanislava Švábenského, kterýžto tvrdil, že Šlachtův elitní útvar i GIBS měly k disposici relevantní údaje dávno před první otravou.

Právní mocí rozsudku nad celníky, nehledě na alternativu, že by se k soudu dostal někdo z ÚOOZ (nejsme naivní, to se stát nemůže, na to mocní Šlachtu příliš potřebují), vyvstává arci jiná, dosud nepříliš pojednaná otázka odpovědnosti státu za újmu způsobenou přeživším a pozůstalým po nepřeživších.

Stát se něco podobného v Americe, byl by další postup jasný: pozůstalí i poškození by si vzali advokáta, optimálně společného, a vysoudili by každý na státu náhradu ve výši minimálně několika milionů dolarů. Nejsme v Americe, proto se nestane nic a případ, jako mnohé jiné před ním, vyšumí do ztracena.

Chyba není v zákoně, ten právní odpovědnost státu v případech, kdy orgány veřejné moci neplní své povinnosti, případně na protiprávním jednání aktivně participují, zakotvuje, ale neumím si představit soudce, který by náhradu přiznal: už z ohledu na svou další profesní karieru – Zakarpatí sice už není součástí tohoto státu, takže k Okresnímu soudu v Jasině by za trest přeložen nebyl, avšak na možnost, že by přešel k vyššímu soudu (a na vyšší plat), případně se stal předsedou nebo místopředsedou soudu, by takový vzpurný a ruku, jež ho živí, pokousavší jedinec mohl rovnou zapomenout. Anebo by se za nějakou dobu stal obětí šikany třeba ve formě účelového kárného řízení: precedenty tady jsou, třebaže ne tak okaté jako na Slovensku.

Proto je velmi důležité, aby konečně vznikla soudcovská samospráva; do té doby bude justice jen psíkem poslušně lízajícím dlaň svému páníčkovi – státu.