Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Radovan Krejčíř, bez konkurence největší tuzemský gangster několika posledních desetiletí – a jeden z mála, kteří se ve své branži prosadili mezinárodně – vymyslel kdysi geniální plán. Na státem vlastněnou společnost ČEPRO, a. s., podal smyšlenou žalobu-návrh na vydání platebního rozkazu, znějící na 348 milionů korun s příslušenstvím, a prostřednictvím svého spolupracovníka zajistil, že pracovnice, která v ČEPRu chodila na poštu, všechny obsílky, které se této věci týkaly, předala místo podatelně onomu spolupracovníkovi – a svému, arci než dočasnému, milenci.

Kinematograficky zpracováno je to ve filmu Gangster Ka (2015), kterýžto vám ku zhlédnutí spíše nedoporučuji, právně daleko podstatnější je, co se s platebním rozkazem dělo dál. Obecné soudy logicky usoudily, že za svůj zlý osud si ČEPRO může samo a škodu nechť vymáhá po oné zamilované dámě; jistě, aby ji splatila, patrně by musela začít vydělávat ve svrchní juře, ale to soudy, a dodejme, že zcela v souladu se zákonem, nezajímalo.

Na pomoc přišel soud ústavní, který velkoryse přehlédl, že stěžovatelka nevyčerpala dostupné prostředky procesní obrany, resp. nevyčerpala ani ten první, odpor proti platebnímu rozkazu, a judikoval, že napadený platební rozkaz neměl být vydán.

Jsem možná formalistou, ale domnívám se, že Ústavní soud tak porušil základní pravidlo právního státu, rovnost před zákonem, a jeho nález řadím mezi pět nejhorších a nejhanebnějších rozhodnutí, které tento soud v celé své historii vydal: pokud vinou vlastního zaměstnance nevyčerpám opravný prostředek, jímž disponuji, nemohu jít k Ústavnímu soudu, a není rozhodné, jsem-li OSVČ na hranici úpadku nebo nejbohatší státní akciovka v zemi.

Na tento dávný nález, v němž Ústavní soud de facto judikoval, že procesní právo platí pro každého jinak, jsem si vzpomněl nad nálezem dnes vyhlášeným, ve kterém třetí senát se soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem tvrdí, že fikci náhradního doručení nelze uplatnit v případě, že jde o usnesení, jímž je přeměněna podmínka, resp. vysloveno, že se podmíněně odsouzený neosvědčil. Trestní řád přitom taxativně vypočítává případy, kdy je fikce náhradního doručení vyloučena, a tato situace, stejně jako mnohé jiné, do této kategorie nespadá.

Vadí mi, stejně jako u dávného nálezu Krejčíř v. ČEPRO, zjevná účelovost v chápání práva. Samozřejmě, že rozhodnutí, na jehož základě má být odsouzený poslán do vězení, je tak důležité, že je unfair doručovat mu jakkoli jinak než fakticky, nefiktivně, ale totéž se přece děje denně ve spoustě jiných případů, v trestních i civilních věcech. Žádné soudní rozhodnutí není tak nedůležité, aby bylo možné jeho doručení fingovat, protože povinností státu je zajistit, že procesní korespondence se bude skutečně doručovat, bez jakýchkoli výjimek.

Jestliže Ústavní soud nemá odvahu, aby to jasně proklamoval, povede to jen k rozmělňování práva a k arbitrárnímu rozlišování, která zásilka je pro adresáta natolik důležitá, že má právo ji skutečně obdržet, a která je podružná a klidně může být doručena fiktivně. Pravidla pro toto rozlišování daná trestním řádem jsou evidentně vadná, avšak to nespravíme tím, že je budeme takto kasuisticky opravovat, ale že prostě necháme v plenu prohlásit fikci náhradního doručení za protiústavní, neboť takovou zkrátka a dobře je.

Komentáře   

0 # Anonymní 2016-12-21 12:16
1) Ctěte presumpci neviny pana Krejčíře. Kdoví jak to celé bylo.
2) Čepro je veliký miláček ÚS - viz jeho ve vztahu k Čepru doslova jedinečná a neopakovatelná judikatura k § 107a os.ř.
0 # Anonymní 2016-12-21 14:26
Nejsem si nyni uplne jist, zda se bavime o stejnem pripadu, v pameti mam odlisnosti (ze snad probehlo jednani, ke kteremu se zalovany nedostavil). Novinari to rozmazavali, ze dotycny soudce pracoval "nejak moc rychle". U tohoto soudce jsem mel jedno civilni rizeni a jeho prace byla opravdu rychla. Krome toho byla velmi efektivni, ale rekl bych take precizni. Mam-li srovnat s jinymi rozsudky, ten jeho byl o level vyse, nez co se bezne vidi. V rizeni poucoval presne podle zakona (sice to bylo hodne formalni a bez dalsiho vysvetleni, ale pouceni zaznelo).

Dle meho nazoru bylo-li skutecne takto dorucovano, k doruceni doslo okamzikem, kdy si pracovnice spol. CEPRO prevzala zasilku. To, ze s ni nalozila jinak nez mela je snad problem spolecnosti, ne?

MH
0 # Tomáš Pecina 2016-12-21 16:11
Šlo o dva případy, ten druhý byl podobný, jen tam šlo o ještě víc peněz (2,5 giga) a soud nevydal PR, ale rozsudek pro zmeškání. Právně jednodušší je ten první případ, proto jsem traktoval ten.
0 # Anonymní 2016-12-21 21:33
Aha. Ja ale nechapu co by soudy mely vic delat, nez ze kdyz maji verohodnou dorucenku tak postupovat podle o.s.r. ? Odpor asi tezko mohlo CEPRO podat, kdyz o plataku nevedeli. Ale co zaloba pro zmatecnost, byla podana?

Nalez jsem proletl v rychlosti, to podstatne je zda se pod bodem 19., bez znalosti spisu ale z mehlo pohledu nelze udelat zaver....

MH
0 # Tomáš Pecina 2016-12-21 21:38
Jde o to, zda se lze (procesně) vyvinit z toho, že můj vlastní zaměstnanec jedná fraudulentně a nepředá mi písemnost. Standardní pravidlo je, že nikoli, za své zaměstnance si odpovídám sám. Protože šlo o hodně peněz, a o Krejčíře, Ústavní soud toto pravidlo nerespektoval.
0 # Unknown 2016-12-22 12:59
Rozhodování fikcemi na základě doručenek není rozhodování podle osř, ale soudcovská pohodlnost a honba za čárkami.

Podle osř platí, že rozsudek pro zmeškání soudce vydat může, nikoliv musí. I pokud se žalovaný na první jednání nedostaví, může soud jednat v meritu v jeho nepřítomnosti.

Obdobné je to i se zneužíváním ust. § 114b. Krásný odstrašující případ je zde: pravniradce.ihned.cz/.../

Takovéto instituty jsou určeny pouze a výhradně pro rozhodování o bagatelách a jasných věcech. Nikoliv k tomu, aby se užívaly ve sporech o signifikantní částky.

PV
0 # Tomáš Pecina 2016-12-22 13:14
Ovšem, ale v tom řízení, které v postu thematisuji, šlo o jinou situaci: soud vydal PR a žalovaný proti němu nepodal odpor, ač PR byl řádně doručen. Proto měl mít přístup k ústavní stížnosti uzavřen. Že můj vlastní zaměstnanec neplní moje pokyny, je jen můj problém.
0 # David Schmidt 2016-12-23 14:19
Ale tak samozřejmě, nicméně Fiat iustitia, et pereat mundus nikdy neplatilo, maximálně jako varování.

Od toho vrcholové soudy, aby uplatňovaly equity a je věcí zákonodárce, aby případně reagoval.
0 # Tomáš Pecina 2016-12-23 15:34
Obecně se má za to, že procesní předpisy jsou konstruovány tak fairově, že korekci na základě požadavků equity, jak píšete, nevyžadují. Znamená to, inter alia, že zmeškání krátkých lhůt lze prominout nebo je vrátit, téměř všechna podání stačí učinit blanketně a doplnit dodatečně, že zvrátit lze i kontumační rozsudek, pokud neúčast na jednání byla nezaviněná atp.

Když připustíme, že lze nepodání opravného prostředku omluvit tím, že účastník řízení byl podveden svým zaměstnancem, otevřeme Pandořinu skříňku účelových omluv a výmluv. Proto se domnívám, že procesní pravidlo, že za své zaměstnance nese odpovědnost zaměstnavatel, nelze jakkoli změkčovat; a ani by změkčeno nebylo, kdy nešlo o státní akciovku, pro kterou měl Ústavní soud větší než malé množství pochopení.
0 # David Schmidt 2016-12-23 18:15
Tento komentář byl odstraněn autorem.
0 # David Schmidt 2016-12-23 18:17
V nálezu, který citujete ovšem ÚS funguje v rámci procesních předpisů: PR neměl být vydán a obecné soudy se měly zabývat námitkou nedoručení v důsledku protiprávního jednání zaměstnance. Ústavní soud jim nepřikázal, jak rozhodnout.
0 # Tomáš Pecina 2016-12-23 18:23
Jistěže, formálně se řešila důvodnost návrhu na prominutí zmeškání lhůty k podání odporu. Ústavní soud judikoval, že jde-li o ČEPRO a o Krejčíře, lze zmeškání prominout, přestože je to naprosto proti dikci i smyslu OSŘ: doručeno bylo okamžikem, kdy oprávněná pracovnice ČEPRa zásilku na poště převzala.
0 # David Schmidt 2016-12-23 20:57
To je Váš úzce vyčtený formalistní právní názor. Já vidím obecně použitelné pravidlo, že soud musí pečlivěji zkoumat podmínky pro vydání PR, případně je povinen vypořádat tuto ústavněprávně relevantní námitku zmeškání lhůty.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)