DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

neděle 3. července 2016

Neodsouzení

Jak silná je domněnka (presumpce) neviny? Nepříliš. Obviněný, a tím spíš obžalovaný, je veřejností vnímán jako pravděpodobný viník, a tato percepce trvá, dokud řízení neskončí pravomocným zprošťujícím rozsudkem – a někdy pokračuje i poté. Za situace, kdy je stíhání zastaveno, zbývají neodsouzenému-nezproštěnému oči pro pláč, a právě jen ona slabá, často jen akademická presumpce neviny.

Situace Lucie Šlégrové, jejíž trestní stíhání bylo zastaveno toliko proto, že trestní orgány ji v promlčecí době nestihly odsoudit, spadá přesně do této kategorie: pronesla projev, za který byla postavena před soud, ale vinou liknavého postupu justičních orgánů nedostala možnost se obhájit.

Případ, na který upozorňuje Aleš Rozehnal na Hlídacím psu, je svým způsobem ještě perversnější: policie oznámila, že podle jejích informací se nástupce Vladimíra Sněžila Dbalého ve funkci ředitele Nemocnice Na Homolce Michal Šetlík dopustil korupčního jednání, avšak nelze jej s ohledem na promlčení stíhat.

Oběma situacím je společné jedno: otázka, zda je pro stát občan drban, který může být rád, že vyvázl tak hladce, anebo imanentní ctí a důstojností nadané individuum, do jehož osobnostní sfery do konce nedovedené trestní stíhání, případně avisované podezření zasáhlo s takovou intensitou, že zásah musí být exemplárně odškodněn.

S tím arci mívá justice problém. Její soudci vychovaní komunistickým právem se dívají na občana jako na poddaného a služebníka státu, nikoli jako na toho, kdo by mohl mít vůči němu nějaká práva. V komunistickém systému jsou lidé bezcenní a nahraditelní, a ve vztahu k vyšší entitě, státu, bezprávní: vzpomeňme třeba na směšné částky odškodnění za bolest, které přetrvaly celá 90. léta. Důležitá byla ztráta na výdělku, to, že vám zlomili ruku nebo jste přišli o oko, bylo nepodstatné a odškodňovalo se to částkami víceméně symbolickými. Ten samý pohled soudci uplatňovali – a dodnes uplatňují – i na další práva fysických osob, na něž nahlížejí, smíme-li se vyjádřit poněkud pregnantněji, jako na občanský dobytek, který je obtěžuje svými žalobami.

Než českou justici vyškolil Štrasburk, neodškodňovaly se například ani průtahy v řízení, a proto můžeme důvodně očekávat, že ochota poskytnout náhradu za promlčení trestního stíhání bude nulová, resp. Lucii Šlégrové ministerstvo vyplatí náhradu za obhajobu a za průtahy (to, jak řečeno, díky ESLP už musí), možná i jízdenky za autobus k soudu jí proplatí, ale k odpovědnosti za neschopnost soudů dovést její kausu k pravomocnému rozsudku se nebude znát. A Šetlíkovi nedá nic: může být rád, drban doktorská, že mu to protentokrát prošlo.

8 komentářů:

  1. Nemohu úplně souhlasit: dle mých zkušeností to s "výchovou komunistickým právem" souvisí jen málo, pokud vůbec.
    Problémy, jaké na blogu popisujete (a ze své praxe bych mohl dodat i jiné historky), se týkají rovnou měrou starých soudců a mladých soudců.
    Zrovna nedávno jsem jednoho soudce upozornil, že dost hrubě porušuje práva mého klienta a upozornil jsem ho, že přesně stejná věc já dávno vyřešená v judikatuře ESLP a učebnicích. Věnoval mi úsměv přes celou soudní síň a stejně si to udělal po svém (a nyní jsme již ve fázi řízení před Ústavním soudem, protože nikdo nechce uznat, že někdo udělal školáckou chybu).
    Problémem je pocit bratrství a pocit nekontrolované moci uvnitř justice. Pokud soudci vidí, že jisté věci procházejí všem kolem nich bez jakékoli nápravy nebo dokonce osobní sankce, tak se zkrátka mnoho z nich začne chovat stejně. Proč by ne, když mohou? Přímá expozice komunizmu není vůbec nutná.
    A ten soudce, kterého popisuji, byl odhadem o pět let mladší než já.
    P.S. Otázka odškodňování a také postavení občan/úřad shodou náhod s dědictvím komunizmu souvisí a fascinuje mne, jaká je setrvačnost justice. Dtto nutná obrana.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Oni ti mladí se "komunistické" móresy učí od těch starších. Jelikož školství (základní školou počínaje) vypadá tak jak vypadá, tak mladí nemají v hlavě zakoteveny ty demokratické principy, které by fungovaly jako pojistka.

      Vymazat
    2. Oni je to na Justiční akademii v Kroměříži přímo učí!!

      ...Pak se také dozvíte, že za žádných okolností nemůžete v rozhodnutí psát, že výklad nějakého ustanovení je takový a takový, neboť to již tak bylo vyloženo vrcholným soudem. Správné je prý psát, že výklad daného ustanovení je podle okresního soudu takový a takový a teprve poté dodat, že si to shodně myslí i vrcholný soud a odkázat pro srovnání na jeho konkrétní rozhodnutí. Tohle nám bylo v Kroměříží řečeno opakovaně více školiteli...

      Jan Kratochvíl: Jak jsem skládal justiční zkoušky
      http://jinepravo.blogspot.cz/2016/03/jan-kratochvil-jak-jsem-skladal.html

      Vymazat
    3. Upřímně, s tou komunistickou a nekomunistickou justicí to též vidím trochu jinak. Znám dost grázlů, kteří jsou kovaní antikomunisté, přesto uplatňují přístup spojovaný zde s komunismem.

      Třeba vedení soudů s "extremisty", včetně těch komunistických (tedy těch, kteří hlásají minulorežimní ideologii, ne ideologii Frankfurtské školy) by mnozí rádi vedli přesně v duchu ne komunistické justice 80. let, nýbrž v duchu brněnského státního soudu v době před zatčením Otto Šlinga.

      Ostatně podobnost "Mládež vede Brno" a Žít Brno" je velmi nápadná.

      Vymazat
  2. „Právo musí být založeno na dobrovolném plnění pravidel.“ Vojtěch Cepl
    Milá Soudcovská unie, co začít třeba u sebe?
    Dejte si do stanov povinnost svých členů: Způsobí-li soudce občanovi škodu, zaplatí ji hned a dobrovolně ze svého.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To by je zruinovalo. A nejsem si vědom, že by někde na světě existovala hmotná zainteresovanost soudců.

      Vymazat
    2. Ruze pod jinym jmenem voni uplne stejne.
      Anebo, kdyz neco kvaka jako kachna, batoli se jako kachna, plave jako kachna, pak to je zarucene kachna, byt se chce nazyvat labuti.
      Proto, (i kdyz navenek protikomuniste,) takovi marxisticti pomatenci mohou byt nejzavilejsimi propagatory socialistickeho zrizeni, protestujici proti restitucicm, vychvalujici diktatory a nenavidejici imperialisticky "Volstryt". Komunisticke ideje maji i mnozi extremisticti nacionaliste.
      Neminim nikoho provokovat, ale v politickych procesech proti pravicovym extremistum vidim a priori pozirani se navzajem, mocenske odstranovani konkurence.. Obe strany dle meho nazoru hledi na obcana jako podrizeneho vyssi entite, tedy statnimu celku bez individualnich prav, takze necitim sympathie k zadne ideologicke strane.

      Vymazat

Kursiva: <i>text</i>
Tučně (když už to musí být…): <b>text</b>
Odkaz: <a href = "http://adresa">název odkazu</a>, tedy <a href = ""></a>