DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

čtvrtek 29. prosince 2016

Justice delayed

Případ podnikatele Michaela Vaška z Kuřimi známe, je ostatně starší než tento i předchozí blog, an vznikl v létě r. 2007, kdy kuřimský městský úřad začal exekuovat pokutu na základě neexistujícího exekučního titulu, a místo omluvy zveřejnil pak na úřední desce sdělení, které z pana Vaška učinilo deliktního dlužníka; omluvu za omluvu již tento raději nepožadoval, zhroziv se představy, co by mohlo následovat, a nadále chce pouze relutární satisfakci.

Kausa dospěla k Ústavnímu soudu již podruhé, a i tentokrát vyústila v nález, jenž bude v úterý odpoledne veřejně vyhlášen.

Nechceme čtenáře zatěžovat podrobnostmi ústavní stížnosti, kdo má zájem, může si ji přečíst sám, případně své povědomí o věci doplnit překvapivě rozsáhlým a poněkud arogantním vyjádřením Nejvyššího soudu a replikou stěžovatele; nechce-li se onen tímto procesním diskursem zevrubně probírat, může se arci spokojit i s jeho stručnou rekapitulací: soudce Nejvyššího soudu Pavel Simon stěžovateli, resp. jeho obhájci sděluje, že tento je idiot, a stěžovatel odpovídá, že dle jeho skromného mínění je idiot naopak soudce Simon.

Jak spor vyřešil Ústavní soud, se dozvíme, avšak bez poznámky rozhodně nemůžeme přejít fakt, že civilní spor o náhradu škody, rozhodně nijak extremně složitý, je soudy řešen neuvěřitelných devět letJustice delayed is justice denied, a ať už spor skončí jakkoliv, představuje toto řízení travestii nalézání práva a fatální, neomluvitelné selhání justice.

středa 28. prosince 2016

Lex Babiš

Ten název je trochu nešťastný, an onen zákon nepraví, že má být na průčelí budovy ministerstva financí vytesáno do mramoru sdělení o zásluhách Andreje Babiše o stát, nicméně vžil se a přijměme ho s tím, že námi zmíněný zákon se bude muset jmenovat např. lex Babiš II; ostatně ani lex Schwarzenberg není zákonem shora zmíněného druhu.

Krátce před Vánocemi president Zeman lex Babiš vetoval, což političtí komentátoři vesměs glosovali jako projev stmelování nadcházející předvolební koalice Hrad-Agrofert.

Domníváme se, že nepřiléhavě.

Lex Babiš (ve finální, vetované podobě zde) je totiž formulován velice nešťastným způsobem a některé jeho části stěží mohou obstát v testu ústavnosti. A ačkoli úkolem presidenta republiky není přezkum zákonů z tohoto hlediska, nelze mít presidentovi za zlé, jestliže tímto způsobem na zákon podobné úrovně reaguje; což arci nemění nic na našem setrvalém názoru, že president by právo legislativního veta mít neměl, resp. měl by mít nejvýše právo vybrat si barvu stuhy na věnci, který na pokyn a se souhlasem vlády v určitém místě položí.

Zpět k novele zákona o střetu zájmů. Deficit ústavnosti oné horkou jehlou ušité předlohy vidíme ve dvou aspektech. Za prvé v tom, že členu vlády je zakazováno nikoli pouze provozovat televisní a rozhlasové vysílání, což by se snad dalo – napínajíc přitom ovšem ústavu jako dědečkovy sváteční šle – odůvodnit tím, že kmitočtová pásma jsou z technické podstaty věci omezeným aktivem, jehož rozdělování podléhá regulaci, avšak rovněž vydávat periodický tisk (§ 4a). Proč jen periodický a proč ne i internetové zpravodajské zdroje, jež jsou dnes již přinejmenším stejně důležité jako tištěné noviny, je nejasné, a rozhodně takovou restrikci nelze uvést do souladu s ústavně garantovaným právem každého, i ministra, rozšiřovat informace. Domníváme se proto, že novela je v této části protiústavní, vlastnictví vydavatelství periodického tisku je základním právem, jež nelze upírat nikomu, ani členu vlády, případně jinému veřejnému funkcionáři, na něhož ustanovení § 4a zákona rovněž dopadá.

Druhým problémem jsou omezení vyplývající z § 4b a § 4c novelisovaného zákona, tedy zákaz, aby obchodní společnosti, ve kterých má člen vlády podíl nejméně 25 %, mohly soutěžit ve veřejných soutěžích a pobírat dotace a investiční pobídky. Zákon je konstruován tak, že postihována je samotná obchodní společnost, čímž se znehodnocuje její majetek a má-li společnost více společníků, vzniká jim vůči ministru v důsledku znehodnocení nárok na náhradu škody. To je značně nešťastné řešení, neboť střet zájmu musí být řešen k újmě toho, kdo střet způsobil, nikoli k újmě jiných, jimž vůči tomuto delikventu vzniká, fakticky ovšem často nevymahatelný, civilní odškodňovací nárok.

Nemyslíme si, že ministrem vlastněný nebo spoluvlastněný podnik by měl mít právo pobírat dotace nebo soutěžit o veřejnou zakázku, ale tento zákaz musí být formulován v podobě jasného zákazu majetek podobného druhu vlastnit nebo ovládat; nebyli bychom proti taxativnímu vymezení majetku, který člen vlády může vlastnit, např. jen nemovitý majetek, hotovost a produkty finančního trhu.

Problematické je arci i ustanovení § 3 odst. 1: Veřejný funkcionář je povinen zdržet se každého jednání, při kterém mohou jeho osobní zájmy ovlivnit výkon jeho funkce. Osobním zájmem se pro účely tohoto zákona rozumí takový zájem, který přináší veřejnému funkcionáři, osobě blízké veřejného funkcionáře, právnické osobě ovládané veřejným funkcionářem nebo osobou blízkou veřejného funkcionáře zvýšení majetku, majetkového nebo jiného prospěchu, zamezení vzniku případného snížení majetkového nebo jiného prospěchu nebo jinou výhodu; to neplatí, jde-li jinak o prospěch nebo zájem obecně zřejmý ve vztahu k neomezenému okruhu adresátů.

Samotné ustanovení je v pořádku, avšak není dostatečně určité; opět, daleko lepší by byl generální zákaz vlastnit průmyslový majetek, protože při extensivním výkladu je takovým zakázaným jednáním třeba i podpis rozhodnutí o rozkladu, jímž je konkurentu ministrovy právnické osoby ukládána sankce.

Zda bude naše výhrady sdílet i Ústavní soud, ke kterému tento zákon, bude-li veto podle předpokladů přehlasováno, dorazí, ukáží příští měsíce.

SPZ za všechny peníze

Bezprostředně poté, co byl zveřejněn obsah usnesení Vrchního soudu v Praze v kause Davida Ratha, dal se slyšet ministr spravedlnosti Robert Pelikán, že podá v neprospěch obviněných stížnost pro porušení zákona. Pokud to skutečně udělá, nevídaně tím Rathovi a jeho partě pomůže.

sobota 24. prosince 2016

Libri prohibiti

Více nežli školní knihy těšily mladého choralistu ony, jež mu půjčoval páter Matyáš. Jak nyní František dospíval, brával ho častěji s sebou do bibliotheky. Každá taková návštěva byla studentíkovi pravým svátkem. Mezi těmi poklady pátera Matyáše byl by vydržel třeba celé dni. Ochotně mu posluhoval, vykázané knihy nebo atlanty přenášel, oprašoval, jako veverka po žebříku lezl a z vyšších oddělení svazky snášel nebo tam přerovnával. Jindy, když páter Matyáš se zabral do studia, Frantík jako duch kolem přecházel, přehlížeje sobě hřbety knih nebo stanuv prohlížel si malbu na stropě. Někdy páter Matyáš také něco pro něj zajímavého vytáhl, a tu studentík, usednuv někde v koutku, zabral se do knihy.

pátek 23. prosince 2016

SQL dotaz nefungoval

Turingův stroj z Lega
(zdroj: Wikipedie)
A konečně máme jasno, proč bylo tak náročné zjistit, kolik záznamů obsahuje Národní database DNA. Jak se píše v odůvodnění nového rozhodnutí: programátor nejprve vytvořil rekursivní SQL dotaz, ale ten nefungoval. Proto musel napsat pomocný program, ten ladit a ladit, až ho za 37,5 hodiny odladil a kýžený výsledek získal.

Akutalisováno.
Správní žaloba.

středa 21. prosince 2016

Lustrace

Foto: Vít Hassan
Úkolem ideopolicie není jen zjistit, že došlo k myšlenkovému zločinu a kdo jej spáchal, ale je nutno jít ke kořenům zla a během vyšetřování odhalit všechny možné zdroje, ze kterých může závadový politický názor pramenit. Tak postupoval i nám známý policejní orgán Milan Ulrich, který si nechal z Biskupského gymnasia Bohuslava Balbína v Hradci Králové, ideozločincem Adamem B. Bartošem absolvovaného v r. 1998, tedy před 18 (!) lety, poslat zevrubnou zprávu v rozsahu 32 stran. Orgán chtěl vědět, jaké známky měl delikvent během celé školní docházky, a gymnasion muselo přiložit kompletní osnovy závadového předmětu, které si onen zvlášť vyžádal; dokument bohužel končí v polovině, takže podrobnosti o Ježíšových zázracích nezjistíme, stejně jako se nedozvíme, co přesně bylo od gymnasia vyžadováno: zařazování listin do trestního spisu bývá, jak víme, přísně selektivní.

Známky měl tedy obviněný obstojné, tedy až na setrvalou dvojku z mathematiky; policejnímu orgánu arci mohu přislíbit, že na něj osobně dohlédnu a on si mezery nejpozději do pravomocného rozsudku doplní.

Aktualisováno.

úterý 20. prosince 2016

Dvojí metr Ústavního soudu

Radovan Krejčíř, bez konkurence největší tuzemský gangster několika posledních desetiletí – a jeden z mála, kteří se ve své branži prosadili mezinárodně – vymyslel kdysi geniální plán. Na státem vlastněnou společnost ČEPRO, a. s., podal smyšlenou žalobu-návrh na vydání platebního rozkazu, znějící na 348 milionů korun s příslušenstvím, a prostřednictvím svého spolupracovníka zajistil, že pracovnice, která v ČEPRu chodila na poštu, všechny obsílky, které se této věci týkaly, předala místo podatelně onomu spolupracovníkovi – a svému, arci než dočasnému, milenci.

Kinematograficky zpracováno je to ve filmu Gangster Ka (2015), kterýžto vám ku zhlédnutí spíše nedoporučuji, právně daleko podstatnější je, co se s platebním rozkazem dělo dál. Obecné soudy logicky usoudily, že za svůj zlý osud si ČEPRO může samo a škodu nechť vymáhá po oné zamilované dámě; jistě, aby ji splatila, patrně by musela začít vydělávat ve svrchní juře, ale to soudy, a dodejme, že zcela v souladu se zákonem, nezajímalo.

Na pomoc přišel soud ústavní, který velkoryse přehlédl, že stěžovatelka nevyčerpala dostupné prostředky procesní obrany, resp. nevyčerpala ani ten první, odpor proti platebnímu rozkazu, a judikoval, že napadený platební rozkaz neměl být vydán.

Jsem možná formalistou, ale domnívám se, že Ústavní soud tak porušil základní pravidlo právního státu, rovnost před zákonem, a jeho nález řadím mezi pět nejhorších a nejhanebnějších rozhodnutí, které tento soud v celé své historii vydal: pokud vinou vlastního zaměstnance nevyčerpám opravný prostředek, jímž disponuji, nemohu jít k Ústavnímu soudu, a není rozhodné, jsem-li OSVČ na hranici úpadku nebo nejbohatší státní akciovka v zemi.

Na tento dávný nález, v němž Ústavní soud de facto judikoval, že procesní právo platí pro každého jinak, jsem si vzpomněl nad nálezem dnes vyhlášeným, ve kterém třetí senát se soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem tvrdí, že fikci náhradního doručení nelze uplatnit v případě, že jde o usnesení, jímž je přeměněna podmínka, resp. vysloveno, že se podmíněně odsouzený neosvědčil. Trestní řád přitom taxativně vypočítává případy, kdy je fikce náhradního doručení vyloučena, a tato situace, stejně jako mnohé jiné, do této kategorie nespadá.

Vadí mi, stejně jako u dávného nálezu Krejčíř v. ČEPRO, zjevná účelovost v chápání práva. Samozřejmě, že rozhodnutí, na jehož základě má být odsouzený poslán do vězení, je tak důležité, že je unfair doručovat mu jakkoli jinak než fakticky, nefiktivně, ale totéž se přece děje denně ve spoustě jiných případů, v trestních i civilních věcech. Žádné soudní rozhodnutí není tak nedůležité, aby bylo možné jeho doručení fingovat, protože povinností státu je zajistit, že procesní korespondence se bude skutečně doručovat, bez jakýchkoli výjimek.

Jestliže Ústavní soud nemá odvahu, aby to jasně proklamoval, povede to jen k rozmělňování práva a k arbitrárnímu rozlišování, která zásilka je pro adresáta natolik důležitá, že má právo ji skutečně obdržet, a která je podružná a klidně může být doručena fiktivně. Pravidla pro toto rozlišování daná trestním řádem jsou evidentně vadná, avšak to nespravíme tím, že je budeme takto kasuisticky opravovat, ale že prostě necháme v plenu prohlásit fikci náhradního doručení za protiústavní, neboť takovou zkrátka a dobře je.

Rath je (nejspíše) nevinen

Co jsme o případu Davida Ratha napsali v červnu 2012, stalo se skutkem. Usnesení Vrchního soudu v Praze má 44 stran a stejně jako my se obšírně obírá doktrinou ovoce (plodů) z otráveného stromu, dovodivši (§ 132), že bude třeba při novém rozhodnutí soudu pečlivě zvažovat, ke kterému z důkazů je možno v rámci meritorního rozhodování přihlédnout a který je třeba odmítnout právě ze shora naznačených důvodů. Jinými slovy bude třeba zabývat se tím, zda konkrétní důkaz, resp. informaci z něj by bylo možno obstarat i bez skutečností zjištěných z odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu a ze sledování osob a věcí, tj. procesně souladným způsobem.

Soud na druhé straně nepřisvědčil další důležité námitce obžalovaných, že došlo k účelové volbě místně nepříslušného Okresního soudu v Ústí nad Labem, a to s odkazem na domněnku, že závěry Ústavního soudu ohledně ústavně konformního výkladu příslušnosti soudu v přípravném řízení je možné aplikovat toliko pro futuro. S tím máme určitý problém, protože právní stát musíme mít teď hned, ne někdy v budoucnosti. Jsme schopni akceptovat, že pokud by šlo o málo podstatnou, technickou otázku, mohla by judikatorní činnost Ústavního soudu být chápána jako pouhé vodítko, dotvářející nejasné znění právního předpisu, avšak od toho Ústavní soud není; jeho intervence přichází až ve chvíli, kdy došlo k porušení základního práva a toto porušení dosáhlo ústavní dimense, a pokud si trestní orgány mohly účelově vybírat z desítek soudů na území, kde působí vrchní státní zastupitelství, jde o vadu řízení, mírně řečeno, nekosmetickou, kterou nelze přejít mávnutím ruky.

Existuje tu totiž i korelace mezi snadností, s níž státní zástupce získal všechny požadované příkazy, nyní vrchním soudem fakticky anulované, a volností vybrat si soud, jemuž svůj návrh předloží. Státní zástupce si zcela logicky vybral soud, kde nedělají potíže a kde je povolení odposlechu řešeno jako pouhá administrativní operace, v horším případě jako copy&paste, a nyní co zasel, sklidil.

Závěrem, pokud se mne někdo zeptá, zda jsem nebo nejsem ztotožněn s tím, že (pravděpodobný) korupčník Rath může uniknout usvědčení a potrestání, odpovídám kladně: ano, pokud to přispěje k tomu, že se z trestního stíhání politiků v této zemi přestane dělat politická, v horším případě dokonce předvolební, agenda prvořadé důsažnosti a státní zástupkyně, která se druhdy učinila mediální hvězdou – a trestněprávním kitschem –, zaznamená fiasko, případně ztratí funkci, budu spokojen, protože dodržování pravidel trestního řízení, vtělených do trestního řádu, je v demokratickém právním státě tak eminentně důležitou věcí, že jeden nevinný Rath za jeho prosazení stojí.

čtvrtek 15. prosince 2016

Policie bude vydávat knihy A. B. Bartoše

To je jediné vysvětlení pro usnesení, jímž policejní orgán kpt. Bc. Milan Ulrich, DiS., zajistil Adamu B. Bartošovi autorská práva k jeho knihám. Měl jsem původně v úmyslu udělit mu za tento nesmysl Osla měsíce, ale pak jsem si řekl, že každý musí podporovat svého šerifa a namísto zesměšnění mu poskytneme určitou míru vzdělání.

Autorská práva skutečně nejsou jinou majetkovou hodnotou, kterou by bylo možno obviněnému zajistit, a to dokonce ani v případě, že by jich skutečně při trestné činnosti použil, jak orgán tvrdí. Takovou hodnotou může být např. obchodní podíl v eseročku, který by jinak nebylo možné postihnout, anebo právo na výnosy ze životní pojistky, která by gangstera doživotně luxusně zabezpečila.

Představa, že když se státní moci nelíbí, co kdokoli z poddaných napíše nebo řekne, zajistí mu autorská práva a obviněný už bude muset doživotně – nebo minimálně do konce trestního řízení, což nebývá velký rozdíl – mlčet, případně psát a říkat něco jiného, je právně zcela naivní, a zrodit se mohla skutečně jen v mysli, již formovali a tříbili na policejním rychlokursu práva.

K čemuž patří douška, že úprava zajištění výnosů trestné činnosti není provedena legislativně šťastným způsobem, a každá novela situaci spíš zhoršuje: příkladmo možnost státních orgánů nevyčkávat, až bude zjištěno, že obviněn byl skutečný viník, a zpeněžit věc, která by měla být spravována, jestliže s výkonem správy budou spojeny nepřiměřené náklady [§ 12 odst. 2 písm. c) zákona č. 279/2003 Sb. – míněn např. Krejčířův žralok], ale také, pokud např. rychle ztrácí na hodnotě, což zákonodárce exemplifikuje jako motorová vozidla a elektrozařízení, nás posouvá daleko mimo rámec právního státu.

Je totiž povinností soudů soudit rychle, a pokud se tak neděje, nelze tento podstatný rys materiálního právního státu suplovat presumpcí, že obviněný je vlastně už skoro odsouzený a s jeho majetkem lze proto zacházet, jako by jeho ani nebyl.

středa 14. prosince 2016

Úvaha předvánoční aneb Služba

Když jsem před několika týdny přešel na novou versi Fedory (=distribuce Linuxu), přestal mi – dočasně, jak doufám, leč poměrně persistentně – fungovat spamový filtr na emaily. Dozvěděl jsem se tak, proti své vůli, jsa, žel, držitelem zákaznické karty České pošty, s. p., a tedy předmětem proudu jejích spamovacích nabídek, že si mohu balík, jejž by se kdokoli z odvážných mužů a žen podjal prostřednictvím této mi zaslat, vyzvednout přímo na depu, příjezdu neb příchodu personálu k tomu určeného, na to najatého a za to patrně i více či méně placeného nevyčkávaje.

Ne, nepatřím k zoufalcům, kteří by řečené odvážné muže a ženy podporovali v rozhodnutí služeb České pošty využívat, nemusejí-li, dokonce se domnívám, že kdyby se kdo takový našel, padl by u mne v podezření z mozkové slabosti a byl by následně z mé strany podrobován bedlivému zkoumání, zda příznaky přetrvávají, nicméně nápad mne zaujal po právní stránce, totiž sub specie slevy, na kterou bych měl za těchto okolností nárok.

Možnost, že objednanou službu včas neobdržím, a zčásti ji proto nahradím svépomocí, je obecně spíše neobvyklá: v restauracích nebýváme vyzváni, abychom, nechtějíce dále čekat, navštívili kuchyň a pokrm si sami z připravených polotovarů dokončili, obchody nábytkem nám ani pod vlivem notného prodlení s dodávkou nenabízejí pilu, zakázková zhotovna oděvů nám rovněž, jsouc vytížena objednávkami zákazníků, kteří se umístili v pořadí před námi, neposkytuje možnost oblek na šicím stroji finalisovat, a stejně tak jsem se nesetkal s případem, že by advokátní kancelář, v časové tísni, nabídla klientovi možnost žalobu si sepsat s tím, že ji po uhrazení příslušné odměny za něj podá.

Všichni si totiž uvědomují, že přenést část služby na objednatele je vadou plnění, za něž by musela poskytnout slevu, nejde o bonus, který se onen státní podnik neostýchá dokonce chlubit. Jen Česká pošta ne – ta je, obávám se, nejen v tomto nevratně a neřešitelně jiná.

pondělí 12. prosince 2016

Za Forejt-gate

Jsouce patrně tím posledním, kdo se ještě nevyjádřil k pervitinovému dýchánku hradního exprotokoláře Jindřicha Forejta, činíme tak nyní, konstatujíce, že pro řečeného nebyl vyhazov z Hradu jistě zážitkem příjemným, leč díky hlouposti pánů Břešťana a Neumanna z Hlídacího psa nemusí být konečné účtování tak tragické. Nedomníváme se, že by po osobě s jeho předpoklady toužil Vatikán (ten má svých Forejtů dost), avšak neušlo nám, na koho je domena Psa registrována: na eseročko ANNONCE Publishing, s. r. o., které nedávno zfusovalo v akciovku ANNONCE, a. s., a soudě dle poslední účetní závěrky, ta má stále dostatečné prostředky, aby jí Forejt a jeho právníci mohli notně zavařit.

Věc se má totiž tak, že byly zveřejněny diskreditující informace (předpokládejme, že pravdivé), které mohly vést, a skutečně vedly, k Forejtově společenské dehonestaci, fakticky k jeho sociální likvidaci. Hlídací pes, resp. jeho vydavatelka, přitom neprokážou ani jejich fakticitu – videonahrávky byly pořízeny v rozporu se zákonem a jako důkaz je soud nepřipustí – ani své oprávnění informace publikovat ve veřejném zájmu, protože co dělá státní úředník ve volném čase a ve svém bytě, je výsostnou záležitostí téhož – a nikoho jiného. Žaloba na ochranu osobnosti může proto klidně znít na desítky milionů korun, a není bez naděje na plný úspěch.

Zároveň s tím je tu trestněprávní aspekt affairy. O přečin pomluvy by se jednalo pouze tehdy, kdyby informace byly nepravdivé a Břešťan&Neumann s tím byli srozuměni, což patrně skutečnému stavu věci neodpovídá, a podobně a z téhož důvodu je vyloučen přečin poškození cizích práv. Zda se OČTŘ pustí do jiných, právně odvážných, konstrukcí, uvidíme. V každém případě máme pocit, že na journalistickém trhu zakrátko přibudou, pokud se tak již nestalo, dva zkušení, draví novináři s investigativními zkušenostmi, s bonusem čerstvě nabytého vzdělání v oblasti mediálního práva.

Akutalisováno.
Hlídací pes se brání, že doména hlidacipes.org je registrována na Ondřeje Neumanna, nikoli na ANNONCI. To je ovšem slabá útěcha, protože existuje přesměrování domény .cz -> .org. Pokud by šlo o pouhý link, vlastník domény by za obsah neodpovídal, avšak v případě přesměrování je situace jiná.

neděle 11. prosince 2016

Odvolání v kause Polná

Adam B. Bartoš změnil obhájce a podává proti rozsudku za Polnou odvolání.

K právním důsledkům advokátského prokletí

Česká advokátní komora, paragon nekvalitní advokacie a institucionalisovaný výsměch advokátní ethice, se po neúspěchu kárné žaloby na Petra Kočího pouští do další politicky exponované kausy: Klára Samková jí bude kárně projednávána za to, že na demonstraci před tureckou ambasádou třikrát proklela Jeho Excelenci mimořádného a zplnomocněného velvyslance Turecké republiky.

Umíme si představit právní větu toho rozhodnutí: Je zaviněným porušením povinností advokáta, jestliže na veřejném místě více než dvakrát prokleje člena diplomatického sboru spřátelené mocnosti ve funkci, případně ho bez písemného souhlasu předsednictva Komory veřejně uhrane. Zaříkávání je povoleno pouze s použitím Komorou schválené magické formule; za vystavení osvědčení o nezávadnosti téhož se vybírá poplatek ve stavovským předpisem stanovené výši.

Leč nežertujme, věc je vážná. Samková hodnotí jednání Komory jako ustupování totalitnímu islamistickému režimu, my se domníváme, že jde spíše o osobní mstu představitelů ČAK vůči někomu, kdo se dlouhodobě netají svým názorem na kvality osob, které dnes advokacii representují. Souhlasíme, že se v této zemi najde málokterý kolektivní orgán, ve kterém by bylo vedle sebe tolik morálních trosek, jež by v zemi dbalé pověsti svých institucí mohly v příslušných budovách nejvýš vynášet odpadky nebo čistit sociální zařízení: snad jen Nejvyšší soud se Komoře v tomto smyslu poněkud blíží. Za vrchol směšnosti přitom pokládáme, že v samotných kárných orgánech působí advokáti, kteří se v minulosti zapsali do dějin této země provozováním podvodných arbitráží nebo zmnožováním svých výnosů štěpením bagatelních pohledávek.

pátek 9. prosince 2016

Mařenka u ocásků

U extremistických blogů jako je tento patří k dobrému tonu pozvat čtenáře tu a tam k páchání trestné činnosti. Kteréžto povinnosti činíme tímto postem zadost.

Na úvod tedy několik vysvětlení: Mařenka neboli mařena je přečin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 337 trestního zákoníku. Ocásci, v počtu tří, tvoří název kavárny na adrese Gorkého 37 v Brně. Gorkého je ta ulice, které jde z Veveří přes Obilní trh na Úvoz. Brno je… však víte!

Igor Ševcov, nám dobře známý pachatel přečinu sprayerství formou filmování, jemuž byla vrchním soudem zakázána po dobu tří let účast na manifestacích, demonstracích, pochodech a veřejných shromážděních anarchistického hnutí, obdržel dnes ráno tento e-mail:
From: <tkodesova@pms.justice.cz>
Date: 2016-12-09 10:00 GMT+01:00
Subject: Oznámení
To: XXX

Dobrý den pane Shevstsove,
akce, na kterou se dne 12. 12. 2016 (od 19:00 hodin) chystáte do Brna (kavárna Tři Ocásci, Gorkého 37, Brno), je z naší strany hodnocena jako ta, na kterou se vztahuje soudem uložený zákaz. 
V případě účasti zde se vystavujete hrozbě trestního stíhání.  
S pozdravem,
Mgr. Tereza Kodešová
probační asistent 
Probační a mediační služba
Středisko Praha
Na Míčánkách 1497/2
110 00 Praha 10
tel.: +420 251 444 956
e-mail: tkodesova@pms.justice.cz
http://www.pmscr.cz
Probační úřednice Tereza tak reagovala na plánovanou účast Ševcova na této akci, která zcela evidentně není ani veřejným shromážděním, ani manifestací, ani demonstrací, a může být snad jedině pochodem, tedy pokud účastníci v prostorech podniku utvoří kruh a budou na protest proti státní represi svého hnutí organisovaně pochodovat okolo kavárenských stolků.

Doufejme, že se mladý terorista in spe úkladů státní moci nezalekne a do Brna přijede.

čtvrtek 8. prosince 2016

Dozvuky Fénixu aneb Hledá se Borl

Přesněji řečeno hledal se v dubnu, a protože ho hledala Policie České republiky, šly zákony stranou. Účet za tři razie v bytech, které přitom policisté provedli, dostalo ministerstvo spravedlnosti a jeho prostřednictvím daňový poplatník, a to v celkové výši 900 tisíc korun: za první razii žádají poškození po sto tisících, za druhou, opakovanou, o polovinu víc.

Osobně se nejvíc těším na dojemné projevy zástupce ministerstva u soudu, až bude vysvětlovat, že taková nezákonná domovní prohlídka, to přece nic není, a že on sám, případně ona sama, by si nechal/nechala byt od policie dobrovolně prohledat i dvakrát týdně. Vždyť slušný občan se přece nemá čeho obávat, no ne?

středa 7. prosince 2016

Takový normální přísedící

Měli by případy pravicového extremismu soudit přísedící ze spolku Romea, případně z Ligy lidských práv, tradiční bašty levicového lidskoprávního aktivismu? Mnozí z laskavých čtenářů tohoto blogu jistě odpovědí kladně, vždyť může-li znalec Mazel, sám presumptivně židovského původu, nestranně posuzovat antisemitský charakter výroků v politických projevech, nemůže být kognitivní bias faktorem a důvodem k vyloučení ani v těchto případech.

My si to arci nemyslíme, a když tři obviněné z těžší zločinecké skupiny v čarodějnickém procesu zjistily, že je má soudit jako přísedící Ondřej Načeradský, úřadující předseda spolku SPOLEČNOU CESTOU z. s., jenž na dotacích inkasuje ze státního rozpočtu téměř 28 milionů korun, namítly jeho podjatost. Ne snad, že by je politika tak brala, tyto ambice dávno nemají (vždyť RWU už nejméně sedm let neexistuje!), ale je dána důvodná obava, že si s nimi bude chtít vyřizovat účty přísedící Načeradský.

S neziskovými organisacemi se to má jako s každým jiným dobrým (levicovým) nápadem, který v praxi nefunguje. Je-li dána celospolečenská potřeba řešit určité sociální problémy, najdou se vždy ochotné ruce, připravené s tím státu – arciže nikoli zadarmo – pomoci. Pro státního úředníka je problém vyřešen, pro neziskovku také, protože získala pro svou prospěšnou aktivitu finanční zdroje. Věc začíná zadrhávat, když neziskovka roste, protože zjišťuje, že to, k čemu byla zřízena, není k její existenci vůbec nezbytné. Ponechá si proto jen malou část klientely, několik lidí, pro než se hodí staré dobré označení paradegoy, případně tedy paraderom, aby měla alibi, že není zcela nečinná, a soustředí se na vykazování činnosti, obstarávání peněz a administrativu.

Tyto neziskovky, z hlediska své sociální funkce klinicky mrtvé, obalují, dovolíte-li mi užít obraznější vyjádření, státní rozpočet jako mšice růžový keř a lížou slaďoučkou mízu dotací. Některé, jako ta Načeradského, jsou v lízání tak úspěšné, že se dostanou do osmiciferných dotací, jiné mají smůlu a prostředky jim postačují tak-tak na holé živobytí – rozumějte plat několika aktivistů, nájem kanceláře, otop a elektřinu, rozhodně nikoli pomoc potřebným, to je něco, na co NGO v této fasi už dávno resignovala a co ponechává těm méně úspěšným, kteří jsou v klovacím pořádku pod ní.

Jestliže Resistance Women Unity proti neziskovkám tohoto druhu vystupovala, činila tak plným právem, a je hrubou nespravedlností, jestliže by nyní měly být obviněné souzeny někým, kdo ze státního rozpočtu tímto způsobem pohodlně a blahobytně žije – či, chcete-li, tyje.

Znalec Uhlíř utrpěl ztrátu paměti

Dnešní jednání u Obvodního soudu pro Prahu 1 ve věci nálepkového procesu bylo poněkud antiklimaktické. Znalec Jan B. Uhlíř prý po úrazu hlavy trpí ztrátou paměti, takže si nedokázal vzpomenout, např. z čeho při své práci čerpal. Pokračovat se bude v březnu, až se jeho zdravotní stav zlepší. Ne, to není vtip, i když sebekriticky uznávám, že číst to na svém blogu, neuvěřil bych si.

Vyhrál jsem další spor s policií

Turingův stroj z Lega
(zdroj: Wikipedie)
Šlo o informace týkající se rozsahu Národní database DNA a osmý senát Městského soudu v Praze, jak je patrné z infoDesky, včera rozhodnutí policejního presidia zrušil, vrátil mu věc k novému projednání a rozhodnutí a přiznal mi právo na náhradu nákladů řízení. Učinil tak, poněkud překvapivě, bez přibrání znalce, nejspíše naznav, že sestavení dvou příkazů SQL může být pro policejní programátory extremně náročná intelektuální činnost, avšak za téměř jeden celý pracovní týden by se dalo zvládnout i víc. Opět chválíme relativní rychlost rozhodnutí: naše žaloba byla podána před šesti měsíci.

Aktualisováno.
Plné znění rozsudku. Soud neakceptoval tvrzení policie o mimořádně rozsáhlém vyhledání informací a chce po něm konkretisaci, co tak dlouho programátor dělal. Umím si ji představit, aneb Z deníčku policejního programátora: Den 1. Dnes jsem dostal nový úkol. Považ, deníčku, oni po mně chtějí, abych programoval! Úplně mě to zdrtilo. Musel jsem celé odpoledne odpočívat u Minecraftu, abych ten šok vstřebal. Den 2. Ne, deníčku, dnes určitě nezačnu, je to ještě příliš čerstvé. Den 3. Je opravdu nutné, abych se pustil do práce už dnes? Musím se poradit s naším služebním psychologem. Den 4. Dobře, dnes tedy začínám oficiálně problém studovat. Prý počet záznamů v databasi. Na to je snad v Oraclu nějaký agregátor, ale nejsem si jist, udělám si pracovní cestu a zajedu za kolegou do IBM, abych se poradil. Den 5. Tak prý COUNT. Dobrá, ale jak ho použít? COUNT FODAGEN? Syntaktická chyba, prý. Mám nápad: zaplatím Jardovi ze SAPu večer U zahnutý šavle panáka a on mi to na svém noťasu naprogramuje. Den 6. Hotovo, máme to, teď jen vyplnit do výkazu, jaká byla pracnost. Řekněme 37,5 hodin, to zní uvěřitelně, ne?

úterý 6. prosince 2016

Policie poskytla T. Zelenému informace

Stalo se tak, rekapitulujeme, až pod tlakem navržené exekuce, a z informací vyplývá, že znalec z oboru kybernetiky – nejspíše Ing. Jan Janka, který má s policií dlouhodobě výborné vztahy a jehož engagement vřele podporujeme, neboť nedokáže rozluštit ani nejjednodušší hesla typu adolfhitler88, případně, jde-li o extremisty levicové, svatyche123 – celkovou částku 427 204 Kč takticky rozdělil do čtrnácti faktur.

Stručně

  • Podzimní saisona politických procesů končí zítra dalším hlavním líčením v případu Nálepky. Od zahájení trestního stíhání uplynulo již přes sedm let, ale to senát soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 Dany Šindelářové zjevně neznepokojuje. Stíhání, ač promlčeno, zastaveno nebylo, proto by měl být nyní vyslechnut znalec-aktivista Jan Boris Uhlíř; tím arci věc zdaleka nekončí, po Novém roce se bude pokračovat výslechy svědků, mezi nimiž nejprominentnějším by měl být rakouský radikál Gottfried Küssel, jehož dopravu z Vídně do Jihlavy na magistrátem rozpuštěnou demonstraci měl dle ÚOOZ i podle obžaloby zajistit obžalovaný Patrik Vondrák. Jak státní zástupkyně Zdeňka Galková vysvětlí, že sám Vondrák přitom v Jihlavě vůbec nebyl, se arci dozvíme až v příštím roce. Asi nějak podobně jako strážmistr Flanderka.
  • Na konjunkturální a oportunistické vlně se veze i Česká advokátní komora, která bude projednávat kárnou žalobu na advokátku Kláru Samkovou, jež se měla dopustit kárného provinění svým politickým projevem proneseným na půdě poslanecké sněmovny. To jako vážně.
  • Kárná žaloba byla podána i na advokátku Zuzanu Candigliotu, v souvislosti s tím, že starostu v místě svého bydliště označila za pohlavní orgán. Podobné prohřešky obvykle řeší třídní učitel poznámkou do žákovské knížky, Komora má arci za potřebné traktovat thema starosta na velbloudu in extenso sama. Dobrá, snad z toho tedy vzejde něco cenného ve formě kárné judikatury; že by byla jako vedlejší produkt řízení finálně vyřešena otázka, co je břeclavský starosta, máme za možné, arci za méně pravděpodobné. Na fotografii nás zaujal rovněž neuctivě až výsměšně se tvářící velbloud, jenž by, pokud má být uplatňován na všechny stejný metr, za to měl být kárně projednán Českou komorou cirkusových velbloudů.
  • Pražský hrad byl již od středověku zvláštním, magickým místem. Protokolář, který se nepohodne s residentem cizí rozvědky a ihned poté jsou veřejně nabízeny inkriminující intimní videozáznamy téhož, to je, soudíme, něco s charakterem onoho místa plně souladného; překvapení proto nebudeme ani předstírat.

neděle 4. prosince 2016

Interview s udavačkou

Na úvod ten rozhovor Zuzany Vlasaté v Deníku Referendum obsahuje jednu dobrou zprávu: Věra Nováková, autorka trestního oznámení na Martina Konvičku a jedna z předních bojovnic proti svobodě slova v České republice, již není státní zástupkyní. Okolnosti její resignace širší veřejnosti známy nejsou; nestřízlivé by bylo předpokládat, že jí byla nadřízenými intimována informace, že aktivismus se s úřadem státního zástupce neslučuje, realističtější je myslet si, že odstoupila, protože pocítila své pracovní povinnosti jako příliš svazující pro to, čemu by se chtěla věnovat naplno, tedy aktivismu a udávání.

Interview je pozoruhodné tím, že není strukturováno do otázek a odpovědí, ale je jakýmsi paralelním proudem konvergentních a proplétajících se názorů tazatelky a tázané. Např. věta Zdá se totiž, se si uživatelé sociálních sítí zdaleka neuvědomují závažnost svých výroků a neustále je zaměňují se svobodou projevu, není součástí odpovědi, nýbrž překvapivě otázky; odpověď je pak pouhou afirmací, vyslovením souhlasu s řečeným.

Rozhovor je pozoruhodný a rozhodně si ho přečtěte. Obě dámy jsou viditelně šťastné, jak se v České republice daří omezovat právo na demokratickou diskusi, aniž by si thematisovaný fakt, že Tomáš Ortel v jakési soutěži vyhrál druhou cenu bez toho, že by uměl zpívat, jen protestní silou svých textů, promítly do formy poznatku, že je-li tomu tak, musejí být už lidé naštvaní skoro stejně, jako byli v 80. letech.

A protože patří k dobré tradici tohoto blogu udělit tu-a-tam příležitostnou cenu, činíme tak i nyní a dekorujeme Zuzanu Vlasatou, autorku rozhovoru, mimořádnou Cenou žurnalistické kvality Jaroslava Kojzara. Blahopřejeme!

sobota 3. prosince 2016

Kárné rozhodnutí ve věci advokáta Petra Kočího bylo zrušeno

Městský soud v Praze zrušil rozhodnutí odvolacího kárného senátu České advokátní komory v kause advokáta Petra Kočího, kterému byla uložena stotisícová pokuta za námitku podjatosti vůči bývalému znalci Michalu Mazlovi. Žádné další podrobnosti zatím známy nejsou.

Hyenismus

Ten Langáškův judikát jsem shodou okolností četl v létě, když byl nový, v souvislosti s vytvořením svého archivu úřední desky rozhodnutí NSS. Nyní, téměř po půl roce, si jej povšimli na Novinkách a s určitou mírou pro žurnalisty symptomtické prostoduchosti jej tam reflektují.

čtvrtek 1. prosince 2016

Tomáš Zelený dostal zpět svůj počítač

Kdo čekal, že policie pod tlakem hrozící exekuce poskytne aktivistovi V. M. známému pod přezdívkou Tomáš Zelený vysouzené informace, chyboval. Vrátila mu arci poslední – a nejdůležitější – věc zabavenou při domovní prohlídce provedené vloni v dubnu, jeho notebook obsahující cenná data. Nyní tedy lze ústavní stížnost vzít zpět a čekat, jakou částku na náhradě škody a nemajetkové újmy přizná navždy podezřelému za nezákonnou prohlídku soud.

středa 30. listopadu 2016

Všechnu moc Agrofertu!

Můj názor na agenta Státní bezpečnosti Andreje Babiše je všeobecně znám a netřeba příslušná epitheta rozhojňovat. Umírněně tedy shrnuji, že je to gauner – celoživotní.

Přesto jsem byl šokován, když jsem dnes zjistil, že existuje portál


na kterém si lze ověřit, zda určitá účtenka, po zadání několika údajů z ní, byla nebo nebyla vložena do systému elektronické evidence tržeb (EET). Jednou udavač, navždy udavač, budiž, od Babiše nic jiného nečekám, avšak přeneseno do českého prostředí si umím představit, co toto prolomení důvěrnosti vztahů mezi podnikatelem a finanční správou přinese: stát, kde vrchnostenské dráby nahradí systém vzájemně se físlujících občanů, či spíš už zase jen poddaných, kteří budou finančním úřadům sami dodávat dostatek skutkového materiálu pro daňové kontroly. Další otázkou je, že nikdo nezaručí bezpečnost takto shromážděných dat před Agrofertem, jenž se takto stává největším, nejmocnějším a fakticky institucionalisovaným nepřítelem demokracie v této zemi.

Na protest proti zavedení EET jsem se rozhodl ukončit činnost e-shopu na stránkách našeho Sudetoněmeckého krajanské sdružení. XML a SOAP bych nejspíš naprogramovat zvládl, obojí ostatně používám kupř. při replikaci insolvenčního rejstříku, avšak rozhodně nemíním poskytovat komukoli, natožpak soukromému podnikateli, důvěrné informace, na které by právo mít neměl.

Stavovská popotahovaná advokátky Samkové nekončí

Případ Kláry Samkové a jejího projevu ve Sněmovně pokračuje. Česká advokátní komora si na výzvu tajemníka Ladislava Kryma vyžádala plné znění projevu, který do té doby (domněle) neznala, a požádala Samkovou o vyjádření k němu. Její odpovědi nemohu ničeho vytknout: sám bych to nenapsal lépe.

A mám pro ni inspiraci: než příště něco veřejně řekne, měla by kopii zaslat Komoře a požádat o dobrozdání, zda je politický názor z řečeného plynoucí pro českého advokáta v r. 2016 přípustný, pokud možno i se stanovením záruční lhůty, tedy jak dlouho takovým ještě zůstane; jak známo kupř. z let 1938–9, kdy byl zakázán výkon advokacie Židům, názory řečené stavovské organisace mají tendenci k jisté časové nestálosti.

Německá inspirace

Kontextuální extremismus a extremistická numerologie patří k nemnoha oborům, kde se od českých odborníků může učit celý svět. Němečtí soudruzi, jak patrno z článku, zvládají sice základy oboru a nedají se kupř. zviklat argumenty extremistů, že MU-SS v poznávací značce automobilu je odkazem na námět reklamy a 420 je číslo, které je napadlo úplně náhodou, ale jsem přesvědčen, že kdyby video vzaly do rukou skutečné špičky a světové kapacity v boji proti extremismu typu Josefa Zouhara, nezůstala by opomenuta ani jedna nevhodně překřížená větvička na vánoční jedli a kbelík na hlavě sněhulákově.

Tady je to celé; přejeme příjemné závadové zážitky!

Nekalá soutěž na Internetu

Na českém Internetu je k vidění leccos – a leckdo. O week-endu rozbouřil jeho vody případ zoufalců ze společnosti Alpiro s. r. o., kteří na své doméně ssls.cz prodávají serverové SSL certifikáty, vlastní i – patrně za provisi – cizí. Protože již přibližně rok je k disposici ta samá služba poskytovaná Let's Encrypt bezplatně, není příliš divu, že jejich tržby nestoupají, ale spíše klesají, čí přímo padají.

U vědomí čehož si řečení podnikatelé vzali seznam svých zákazníků, kteří neprodloužili předplatné, a ty z nich, kteří nyní používají certifikát od řečené bezplatné konkurence, oslovili tímto výhružným textem (originál). Ve stejném duchu je nesen i jejich tester domén, který certifikáty od Let's Encrypt výslovně nedoporučuje.

Protože text e-mailu obsahuje řadu nepravdivých nebo silně zavádějících tvrzení, jako že Let's Encryptu hrozí ukončení podpory v prohlížečích, sklidili podnikatelé místo přílivu nových klientů výsměch.

Po právní stránce jde o typický příklad nekalosoutěžního jednání, jež kombinuje delikt nedovolené klamavé a neobjektivní srovnávací reklamy se zlehčováním.

Klamavou srovnávací reklamou je např. tvrzení, že Let's Encrypt není na rozdíl od poskytovatelů propagovaných Alpirem prestižní [prestižnost značky nelze objektivně posoudit a proto jde o zakázané jednání podle § 2980 odst. 2 písm. c) ObčZ a contrario], jejich SSL certifikáty se nehodí pro e-shopy a mají některá technická omezení, což již řadu měsíců neodpovídá skutečnosti; jediný nedostatek, který jsem při instalaci certifikátů od Let's Encrypt na cca 15 svých domén a subdomén narazil, je nemožnost, resp. složitost automatické prolongace u IPV6-only domény, jinak jde o certifikáty plně srovnatelné s komerčními ekvivalenty.

Zlehčování spočívá v tom, že soutěžitel o konkurenčním produktu nebo službě rozšiřuje nepravdivé informace – což je případ neexistující hrozby vyřazení kořenových certifikátů Let's Encrypt z prohlížečů – anebo takové pravdivé informace, které jsou přesto schopny konkurenta poškodit. I tato skutková podstata nekalé soutěže byla naplněna vrchovatě.

Chlapci (případně dívky) z Alpira si patrně říkali, že co dlouhodobě prochází Microsoftu a BSA, projde i jim. O tom poněkud pochybujeme, protože Microsoft drží své zákazníky v šachu důmyslným systémem vendor lock-in (a ve svých kampaních lže podstatně méně než Alpiro) a BSA provozuje v České republice své podivné podnikání bez právní subjektivity, tedy na hranici legality, či spíše za ní. Alpiru naopak hrozí nekalosoutěžní žaloby jak od konkurentů – žalovat ho smějí všichni soutěžitelé, kteří byli poškozeni, ne tedy nutně jen Let's Encrypt, tak od spotřebitelských organisací a samotných napálených spotřebitelů. Ti všichni mají nárok na náhradu škody a na přiměřené zadostiučinění, které by v případě, že by v České republice fungovaly soudy, bylo pro Alpiro spolehlivě likvidační.

Jak však řečeno, to vše je jen theorie, Česká republika je dosud jen demo-versí právního státu a kromě určité negativní publicity, jež rychle odezní, nepocítí zřejmě Alpiro následky svého neethického a protiprávního jednání vůbec nijak. Nejhorší variantou je, že lidé namísto racionální volby bezplatného certifikátu Let's Encrypt budou opravdu připlácet tisíce korun ročně za zelený adresní řádek (odpovídající certifikátu EV s mírně vyšším stupněm ověření držitele domény), přestože jeho faktický přínos k bezpečnosti transakce není o mnoho větší než proužek navíc na teniskách Adidas, modrá tečka na přístrojích značky Blaupunkt anebo žlutá ploutev tuňáka, kterou se jako konkurenční výhodu kdysi snažil marketovat jistý nejmenovaný dovozce mražených potravin podřadné jakosti, přestože u tuňáka žlutoploutvého jde o feature, nikoli o přidanou hodnotu.

úterý 29. listopadu 2016

Když na Centrálu zaklepe exekutor

Nelze jinak: Národní centrála proti organisovanému zločinu, zřejmě aby demonstrovala, že pro ni zákony neplatí, ignoruje rozsudek Městského soudu v Praze, podle něhož byla povinna sdělit aktivistovi vystupujícímu pod přezdívkou Tomáš Zelený určitou finanční částku, a tak si pro informace bude muset dojít soudní exekutor. Snad ho tam nezavřou…

Spor o data z infoSoudu ve fasi Godunov

Modří už vědí: kausou Godunov se v našem idiolektu (poznámka pod čarou: nemá nic společného s idioty, i když i o těch bude v záhy řeč) nazývá případ, kdy v souladu s právním názorem osob, které nemají s idiolektem nic společného, v rozšířeném senátu Nejvyššího správního soudu, nesmí účastník správního řízení jít k soudu se stížností na nečinného ministra předtím, než si na ministra jemu samému postěžuje a požádá jej, podle § 80 správního řádu, o ochranu před ním samým. Důvodnou žádost o ochranu může ministr vyřídit buď tak, že si sám přikáže, aby nečinným být přestal, anebo, pro urychlení, si věc odejme a vyřídí ji místo sebe sám. Ano, přesně tak si to soudci NSS představují; čest třem disentujícím výjimkám.

Do zmíněného stadia dospěl nyní spor s ministerstvem spravedlnosti o data z infoSoudu. Za první fasi průtahů daňový poplatník zaplatí bratru třináct tisíc na nákladech řízení, druhou se nyní bude zabývat sám Boris Robertovič Godunov.

pondělí 28. listopadu 2016

Mathematická statistika v Olomouci

Ten jev se nazývá prosecutor's fallacy, česky prokurátorův klam. Na jeho základě má být nyní v Olomouci odsouzena matka, jejíž tři děti v její péči zemřely, na základě statistické úvahy, že takový jev nemohl – z důvodu statistické nepravděpodobnosti – nastat nahodile. Jenže mohl; mathematická statistika je složitá vědecká disciplina, která se studuje na universitách a jejíž zákonitosti skýtají laikovi, nadto, poznamenejme jízlivě, laikovi se získanou kognitivní poruchou (rozuměj: právníkovi), četná úskalí.

Vysvětlíme si to na příkladu hry v kostky. Hodit šesti kostkami šest šestek je poměrně málo pravděpodobný jev, jehož pravděpodobnost se rovná 1/66 = 1/46656. Pravděpodobnost, že toho dosáhneme dvakrát po sobě, činí 1/612 = 1/2176782336, což znamená, že se nám to podaří jednou za více než dvě miliardy pokusů; házíme-li šestkrát za minutu, nastane tato událost průměrně cca jednou za 690 let. Ale pozor: znamená to, že když jsme hodili v prvním pokusu samé šestky, je pravděpodobnost zopakování téhož ve druhém takto nízká? Ne! Je stejná jako kdykoli jindy, 1/46656.

Jiný příklad. Na místě činu se najde biologická stopa a analysa DNA prokáže, že tento profil DNA odpovídá profilu DNA osoby v databasi, přičemž pravděpodobnost náhodné shody znalci vyčíslí na 1/107. Je možné danou osobu, nemá-li alibi, na základě tohoto jediného důkazu uznat vinnou? V žádném případě! Zdánlivě nepatrná pravděpodobnost totiž znamená jen tolik, že mezi všemi občany České republiky – omezíme-li tímto způsobem uměle okruh podezřelých – se vyskytuje v průměru jedna, vykazující shodu. Mohou být ovšem dvě, tři, pět, a fakt, že v naší databasi máme jeden takový profil, bez dalšího nic neznamená. Může to být důvod, proč osobu podezřívat a prověřovat, ale to je všechno: vina prokázána rozhodně není.

Pokud bude ta nešťastná matka z asylového domu odsouzena na 16 let, jak navrhuje obžaloba, stane se s velkou pravděpodobností obětí nevzdělanosti místních právníků, z nichž mnozí, bohužel, zvolili onen obor poté, co se během středoškolského studia neúspěšně utkali s exaktními vědami, notabilně s mathematikou.

Rozsudek v kause RWU

Zvuk z hlavního líčení s členkami někdejší Resistance Women Unity dorazil v prabídné kvalitě, vinou nevalného, zřejmě levného diktafonu; za což se tímto omlouváme.

Nejprve závěrečná řeč státní zástupkyně. Ta o vině obžalovaných neměla pochybností, avšak projevila šlechetnost a nepožadovala pro ně nepodmíněné tresty vězení, spokojivši se s podmínkami mezi 18 a 24 měsíci. Tolik blahosklonnosti jsme vážně nečekali; děkujeme!

Soud byl nicméně jiného názoru a předsedkyně senátu Mária Petrovková v poměrně pečlivě odůvodněném rozsudku vysvětlila, že jednáním obžalovaných nedošlo k naplnění dané skutkové podstaty ani po formální, ani materiální stránce.

Pokud se státní zastupitelství odvolá, což je více než pravděpodobné, budeme řešit zejména obludné procesní vady, např. dodnes nedoručenou obžalobu, nezákonné přísedící, nedovolený modus provedení znaleckého posudku, vynucenou substituci přes výslovný nesouhlas obžalovaných, nerespektování pokynů odvolacího soudu a naprosto nepodložená skutková zjištění ohledně charakteru hnutí RWU.

Boj bude nejspíš ještě dlouhý a vyžádá si na straně obžalovaných vytrvalost a velké odhodlání. Přesto jsme přesvědčeni, shodně s Ronaldem Reaganem, že existuje jeden rychlý a spolehlivý způsob, jak v každém sporu dosáhnout smíru s protistranou – vzdát se; děkujeme obžalovaným, že to neudělaly a i po neuvěřitelných osmi letech od prvního deliktu vytrvávají ve svém odporu, přestože mohly mít zkušební dobu podmíněného zastavení už téměř odkroucenu a mohly se plně věnovat své resocialisaci a zapojení do budování naší skvělé demokratické společnosti, jež jim tuto možnost, ústy nyní z řízení vyloučené soudkyně Daniely Reifové, velkoryse nabídla.

pátek 25. listopadu 2016

Kontextuální extremismus v Polné

Ne všechny politické procesy končí šťastně. To dosvědčuje rozsudek nad Adamem B. Bartošem a Ladislavem Zemánkem, týkající se jejich polenské anabase. Z jeho obsahu vyplývá, že mladá, začínající jihlavská soudkyně Tereza Jedličková dostala příležitost plně a vášnivě se ztotožnit s názorem znalce Josefa Zouhara, aniž by se jí v tom obhajoba pokusila účinně zabránit. Nebyl předložen žádný oponentní/revisní znalecký posudek a dílo zkázy dovršilo kajícné a úplné doznání ideozločince Zemánka.

Z methodického hlediska je významné, že v rozsudku byla plně využita methoda kontextuálního extremismu: co Bartoš se Zemánkem svým textem na cedulce mysleli, vyplývá jasně z jejich dalších politických aktivit. Neboli, řečeno slovy závěrečného návrhu Lucie Šlégrové – která arci svůj případ na rozdíl od ABB&LZ vyhrála – jestliže promluvím o tom, že dnes bylo krásné jitro, určitě mám na mysli řeckou stranu podobného názvu, když se zmíním o duze, je to bezpochyby narážka na argentinskou stranu Juana Peróna, která duhu používala jako jeden ze svých symbolů, kladivem určitě míním kladivo Thorovo a křížem kříž hákový, no a když promluvím o národním socialismu, je vyloučeno, že bych snad měla na mysli Horá­kovou, Drtinu nebo jiné představitele československého národně­socialistického politického směru, nýbrž hovořím jedině a pouze o Hitlerovi, o Křišťálové noci a o holokaustu.

V tom spočívá hlavní dopad zpackané Bartošovy a Zemánkovy obhajoby: soud se nepodařilo přesvědčit, aby hodnotil důkazy prima facie, z jejich skutečného obsahu, a neumožnil znalecký rozlet vytvářející z komárů velbloudy, z hodinek holínky a z každého veřejně činného člověka potenciálně nebezpečného verbálního extremistu.

Methoda kontextuálního extremismu je principiálně vadná a nepřijatelná a každým jednotlivým případem, kdy její použití v trestním řízení soud aprobuje, trpí a eroduje svoboda slova každého z nás, neboť, ať chceme nebo ne, v Jihlavě nedostal exemplární trestněprávní roubík neoblíbený nacionalistický politik, ale my všichni, protože u každého lze při vhodné aplikaci této zvrácené výkladové methody najít možnost, jak řečníka nebo pisatele poslat do vězení ne za to, co řekl nebo napsal, ale co tím ve skutečnosti myslel.

středa 23. listopadu 2016

Zítra znovu na RWU

Čarodějnický proces pokračuje zítra ve 13.00 hod. dalším hlavním líčením, tentokrát s pachatelkami z lehčí zločinecké skupiny (i jim však hrozí až osm let vězení, k rozdělení došlo především z důvodu malé kapacity jednacích síní). Soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 2 Mária Petrovková odmítla vyhovět žádosti o odročení hlavního líčení z důvodu pracovní neschopnosti obhájce čarodějnic, Roberta Cholenského, přestože obžalované vyslovily nesouhlas se substitucí, a upálení odsouzených tak již nic nebrání. Sirky a pro případ deštivého počasí i chemický podpalovač vezměte s sebou.

Prozatím něco náladové hudby:


Aktualisováno.
A jelikož obžalované budou souzeny bez obhájce, předkládají svůj – poměrně peprný – závěrečný návrh soudu netradičně v písemné podobě. Puzení věnovat více prostoru Ivo Svobodovi a ilustrovat závěrečnou řeč kupř. serií snímků s popiskem Znalcův pohlavní úd bylo velké, avšak pro ukojení romantických představ nižších, vyšších i protokolujících soudních úřednic zcela postačí, když jsme jim poskytli návod, kde tyto najít.

Aktualisováno.
Všechny obžalované byly v plném rozsahu zproštěny obžaloby. Připravujeme podrobnosti.

pondělí 21. listopadu 2016

Kausa Kateřiny Krejčové zpět k Městskému soudu v Praze

Případ Kateřiny Krejčové, známé to levicové extremistky a násilnice, se vrací odvolacímu soudu k novému projednání poté, co dovolací soud vyhověl dovolání nejvyššího státního zástupce.

Alespoň to tvrdí infoSoud, co je na tom pravdy, těžko soudit; u Zdeňka Altnera, jak víme, tvrdil systém to samé.

Jak obstruovat právo na informace

Když čert nemůže uškodit, aspoň zasmrdí. V duchu tohoto starého rčení pojal svůj rozsudek oslovský senát Nejvyššího správního soudu ve složení Tomáš Foltas, David Hipšr a Pavel Molek. Rozsudek Městského soudu v Praze zrušil s tím, že soud musí nejprve ztotožnit a obeslat všech 9 Mládkových náměstků a 44 ředitelů odboru a o žalobě rozhodne až poté, co se seznámí s jejich názorem a dá jim možnost uplatnit svá procesní práva.

Nové rozhodnutí lze tedy očekávat někdy v polovině příštího roku, a to jen za optimistického předpokladu, že se všem 53 dotčeným osobám podaří výzvu doručit bez potíží a nikdo z nich nebude např. dlouhodobě v zahraničí.

Úmyslem soudců bylo primárně uškodit Janu Šináglovi a Petru Kočímu (se kterým má Pavel Molek již dlouhou dobu jakýsi niterný problém), případně mně, ale vysílá tím rovněž signál všem krajským soudům, které by měly snahu rozhodovat ve prospěch žadatelů o informace: nedělejte to, jinak vám budeme znepříjemňovat život, tak jako ho teď znepříjemňujeme osmému senátu Městského soudu v Praze. Správní žaloby týkající se žádostí o informace je proto lepší a jednodušší vždy, bez ohledu na argumentaci, zamítat.

Osoba, jejíž odměna má být zveřejněna, nemá v řízení podle zákona č. 106/1999 Sb. žádná procesní práva, povinný subjekt není dokonce ani povinen ji o tom, že někomu sdělil výši jejích odměn, informovat. Příčí se proto vší logice, že by tato její nonexistentní práva měla ožít v řízení před soudem: pokud povinný subjekt informace poskytne, dotčený nebude vůbec informován, pokud žádost odmítne a věc se dostane k soudu, získá tato osoba postavení fakticky ekvivalentní postavení účastníka řízení. Osel měsíce byl proto udělen zcela právem.

Nápad, jak formalistickým výkladem SŘS zcela zablokovat přístup veřejnosti k informacím, jest arci velmi originální a umožňuje četné variace. Příkladmo ve volebních věcech jsou dotčenými osobami všichni občané České republiky, neboť i oni budou tím, kdo bude zvolen poslancem nebo senátorem, potenciálně dotčeni na svých právech a mají právo se k volební stížnosti vyjádřit.

Co dalšího páni soudci ve svém úsilí oslabit práva veřejnosti vůči státní moci vymyslí?

Akutalisováno.
Napadlo mne, že hloupost Foltasova, Hipšrova a Molkova rozsudku lze nejsnáz demonstrovat na případu, kdy bude předmětem sporu mezi žadatelem a povinným subjektem samotná identita třetí osoby. Kdybychom se řídili názorem jmenovaných do taláru oděných tupců, musela by tato utajovaná osoba být soudem oslovena jako osoba dotčená, a aby nebyl účel utajení zmařen, byla by žalobci její procesní podání dávána na vědomí v přísně anonymisované podobě, a anonymisovány před žalobcem by musely být i všechny součásti spisu, které její identitu odhalují. A pozor, protože na úřední desce Nejvyššího správního soudu se vystavují zkrácená znění rozsudků, která identitu dotčených osob uvádějí, nakonec by se ji stejně žalobce dozvěděl. Nelze tedy než uzavřít, že se místo kvalitního judikátu, jaký bychom očekávali (a jaký si v soudcovských platech všichni platíme), se z NSS opět jednou ozvalo mocné zahýkání.

středa 16. listopadu 2016

Ústavněprávní kitsch

Jistěže by události posledních dní nabízely atraktivnější themata, např. co se stane, když se na hlavním nádraží v Praze objeví chlapík, co s vážnou tváří tvrdí, že je rychlík z Brna, nicméně ujmeme se nevděčné role a pojednáme místo toho nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2230/16.

Autor: Vojtěch Šimíček, spoluautoři: Ludvík David, Jiří Zemánek. Motto: Veškerá doručení písemností proběhla fikcí a následně byl stěžovateli ustanoven opatrovníkem justiční čekatel, který byl ve věci nečinný, řízení se aktivně neúčastnil a práva ani oprávněné zájmy stěžovatele nehájil. Výsledek: Frapantně nespravedlivé rozhodnutí, které platné procesní předpisy neumožňovaly zvrátit, protože, jak předesláno, doručováno bylo fikcí a stěžovatel by v řízení řádně zastoupen. Poslední uvozovky jsou uvozovkami v uvozovkách, protože bez možnosti získat informace od opatrovance je řádné zastupování účastníka neznámého pobytu vyloučeno pojmově, a kdyby Česká advokátní komora měla byť stopové množství úcty k právu, musela by svým členům účastnit se v této roli zjevně nespravedlivého procesu stavovským předpisem zakázat. Ale když odměna za opatrovnictví je tak snadná, lákavá a sladká, jen ji utrhnout, že, milí ČAKoví činovníci?

S nálezem nesouhlasíme, a to z principiálních důvodů: nebýt dvou světových unikátů, fikce náhradního doručení a zastoupení účastníka neznámého pobytu opatrovníkem, nemohlo by k ústavní stížností traktované exekuci dojít. Byl-li by Ústavní soud věren důvodům, pro které byl ustaven, musel by zrušit (minimálně) ustanovení § 29 odst. 3 a § 50 OSŘ, protože v civilisované společnosti se soudní korespondence doručuje – a její doručení se k újmě adresáta nepředstírá –, a opatrovnictví má smysl toliko tehdy, jsou-li k jeho výkonu splněny elementární předpoklady, inter alia, má-li opatrovník možnost ve prospěch opatrovance relevantně skutkově argumentovat.

Chápeme, nad osudem slepce, jenž byl pokutován za něco, čeho se dopustit a limine nemohl, a nyní mu Ústavní soud jako poslední dostupná instance poskytl ochranu, zajisté nezůstane jediné oko prosto slz dojetí, nicméně co Šimíček a jeho melody boys vyprodukovali, není nic jiného než nic neřešící, plytký ústavněprávní kitsch.

úterý 15. listopadu 2016

Je na co navazovat

Ze zákona na ochranu republiky, č. 50/1923 Sb.:

§ 11
Urážka presidenta republiky.

  1. Kdo před dvěma nebo více lidmi presidentu republiky nebo jeho náměstku na cti ublíží vyhrůžkou zlého nakládání nebo jiným hrubě zneuctívajícím projevem nebo ho uvede ve veřejný posměch,
    kdo pronese o něm obvinění, věda, že tím vážně ohrozí jeho čest,
    trestá se za přestupek vězením od osmi dnů do šesti měsíců.

  2. Dopustí-li se vinník činu veřejně nebo tváří v tvář presidentu republiky (jeho náměstku) neb opětovně před dvěma nebo více lidmi při různých příležitostech nebo ho tělesně ztýrá, trestá se za přečin vězením od jednoho měsíce do jednoho roku.

  3. Důkaz pravdy i přesvědčení o pravdě je vyloučen.

Zlý osud soudce Čapka

Jakkoli jsme se v případě soudce Kydalky vyslovili pro respekt ke svobodě slova a nesouhlasíme tím, aby byl přístup do politické soutěže restringován nad rámec zakotvený ústavním řádem, v případě teplického soudce Miroslava Čapka musíme senátu Ústavního soudu ve složení Josef Fiala, Jan Filip a soudce zpravodaj Radovan Suchánek, který zamítl Čapkovu stížnosti proti rozhodnutí kárného senátu, přisvědčit: přeposílá-li soudce e-mailem, s prominutím, kdejakou pitomost, nemůže se divit, že to bude posouzeno jako jednání znevažující v očích veřejnosti pověst justice. Leč k tomu za okamžik.

Soudce Okresního soudu v Teplicích Miroslav Čapek je psychopath, to je o něm všeobecně známo, ale zároveň je to jeden z mála soudců, jimž nevytýkám jejich komunistickou minulost, neboť věřícím komunistou nejen byl, ale i zůstal. V kárně projednávané věci šlo o to, že soudce ze své privátní e-mailové adresy přeposlal řadě osob text hanobící, formou fiktivní konversace, senátora za ODS Jaroslava Kuberu a několik jeho spolustraníků. Jaký přesně byl obsah e-mailu, nevíme, podle toho, jak je reprodukován oběma rozhodnutími, se v něm hemží vulgaritami.

Lze důvodně presumovat, že podobné texty přeposílají ze svých soukromých mailových schránek i jiní soudci, avšak protože nebudí ve svém okolí tolik emocí jako Čapek, nikdo to neřeší.

Kárně obviněný namítal použití listiny – jeho vyjádření – získané ještě předtím, než mu byl doručen opis kárného návrhu, to však nepokládáme, shodně s Ústavním soudem, za podstatné; kdyby byl v řízení mlčel, odsouzen by být nemohl, autorství e-mailu je prakticky neprokazatelné, nenajde-li se v počítači obviněného, a domovní prohlídku kárný senát nařídit nemůže. Jenže nemlčel, nezůstal filosofem, přiznal se a nyní tedy čelí následkům.

Čapek měl na svou obhajobu k disposici dva hlavní argumenty. Za prvé, že regulace toho, jak si soudce počíná v ryze privátní sfeře, podléhá imanentním omezením: soudce nebo státního zástupce lze kárně postihnout např. za to, že krade v obchodě, tropí na veřejnosti opilecké sceny (že, Jene Petrásku?) nebo neplatí nájemné, případně soudem stanovené alimenty, nikoli ale za to, že má vedle manželky i milenku, protože takový požadavek by byl morálně pokrytecký a prima facie nepřiměřený. Přeposílání legračních e-mailů by se tedy, s jistou benevolencí, dalo pod takové soukromé jednání, nemající dopad do veřejného obrazu soudce, podřadit.

Druhým argument je argument svobodou projevu. Tam ale, obáváme se, vzal soudce Čapek věci za špatný konec. Kdyby totiž tvrdil, že v authentičnost zprávy uvěřil, mohl by se odvolat na své právo šířit informace. On však naopak argumentoval tím, že jde o zřejmou fabulaci (§ 3 nálezu), a tím se dobrodiní ochrany svobody šířit informace vzdal.

Naše pocity jsou tedy smíšené. Čapek byl s vysokou pravděpodobností postižen nikoli proto, že něco pohoršujícího učinil, ale protože mnoha lidem leží v žaludku, přičemž nelze pominout ani jeho předchozí neúspěšnou kandidaturu na předsedu Krajského soudu v Ústí nad Labem. Na straně druhé, jeho obhajoba byla nepromyšlená a slabá – což překvapuje tím více u zkušeného trestního soudce – a za odsouzení tak může děkovat v prvé řadě sám sobě.

čtvrtek 10. listopadu 2016

Národní centrála prohrála spor s aktivistou Zeleným

Osoba V. M. alias Tomáše Zeleného je veřejnosti dobře známa z kausy plukovníka Roberta Šlachty (v aktivistických kruzích známého pod přezdívkou ušatý traktorista; omlouvám se: ušatý kombajnér!). Pokuta, jak víme, byla zrušena a k novému uložení se policie dosud neodhodlala.

Šlachtův útvar, mezitím již bez milovaného velitele, nyní prohrál s T. Zeleným další spor, týkající se informací z trestního řízení, v němž Zelený figuruje jako setrvale podezřelý. Osmý senát Městského soudu v Praze ve složení Slavomír Novák, Hana Pipková a Marcela Rousková opět chválíme: žaloba byla podána 28. června, rozsudek, jímž bylo žalobě vyhověno, byl doručen dnes, tedy za 135 dnů, do čehož je nutno započítat lhůtu, kterou měl žalovaný k vyjádření, a dobu, kterou zabrala úhrada soudního poplatku.

Národní centrála proti organisovanému zločinu (některými novináři o důležitou předložku svévolně, případně potměšile připravovaná) má nyní 15 dnů na to, aby aktivistovi požadované informace poskytla, a ministerstvo vnitra 30 dnů, aby mu zaplatilo náklady řízení.

Aktualisováno.
O kause referuje na Euru Václav Drchal; titulek jeho článku mám za poněkud zlomyslný…

Stars and stripes v Kojetíně

Přehlídka hejlů.
Ve slavnostní, důstojné atmosfeře odehrál se dnes v restauraci Na růžku významný státní akt.

Nebylo to Na růžku, nýbrž v kojetínském podniku Na hrázi u Tondy, avšak v ostatním fakta sedí. Incidentem jsem se výborně bavil, arci nechtěl jsem o něm psát jako první, abych nebyl obviněn z jakýchkoli postranních úmyslů. Nyní ho otevřel Hlídací pes a já tedy využívám příležitosti o věci ve stručnosti poreferovat.

Protagonistou affairy je český emigrant žijící na Floridě Rostislav Hedviček, jehož známe jak z tohoto, tak – notabilněji – ze sousedního blogu. R. Hedviček se poté, co vyšly najevo nelibé skutečnosti ze spisu, vedeného na něj druhdy Státní bezpečností, nestáhl, jak by se dalo očekávat, do vnitřního oboru, ale dal svým aktivitám nový, vpravdě jelínkovský rozměr; Jelínkem v předchozí větě míněn Harry Jelínek, podvodník, který se v r. 1931 pokusil prodat zahraničnímu zájemci Karlštejn (a když to nevyšlo, o sedm let později pražskou tramvajovou linku č. 1).

Seznam laureátů; zaručeně pravý.
Hedvíček neprodává ani věci nemovité, ani dopravní infrastrukturu, nýbrž falešná americká vyznamenání, jimiž dekoruje nic netušící oběti, válečné veterány. Zda výrobu falsifikátu a s předáním spojený raut U Tondy financoval ze svých prostředků anebo pro to získal sponsory, není známo, arci právě tato skutečnost je rozhodná pro trestněprávní kvalifikaci skutku.

Pokud šly veškeré výdaje z jeho vlastní kapsy, je z hlediska českého práva vinen patrně toliko civilním deliktem, a to navíc spíše jen bagatelním: dekorované uvedl v omyl, že dostávají skutečné americké vyznamenání, když ve skutečnosti obdrželi bezcenný artefakt. Věc bude, domnívám se, řešena někde v soukromí, kde ocenění Hedvičkovi své metály vrátí a možná mu k nim, bude-li příležitost, i něco přidají.

Horší to je, pokud akce měla sponsory, a ti na ni přispěli v součtu částkou dosahující nejméně pěti tisíc korun. Pak by se jednalo o přečin podvodu, podle výše škody se sazbou do dvou nebo do pěti let vězení. A to nemluvím o trestném činu, jehož se Hedviček mohl udělením falešných vyznamenání dopustit v USA; o tom však přesné informace nemáme a proto kojetínskému bardovi doporučíme, ať se s dotazem obrátí na některého místního advokáta.

Kolik nakonec Rosťa Harry Hedviček v obou zemích obdrží, budeme arci se zájmem sledovat a o průběhu i výsledku jeho trestního stíhání čtenářstvo na tomto místě řádně zpravíme.

Aktualisováno.
Chcete-li se potěšit Hedvičkovým vysvětlením, můžete. Za vychutnání stojí odkaz na Bushův Executive Order z [2]9. listopadu 2004; ten totiž výslovně stanoví, že medaile, jimiž Hedviček své oběti dekoroval, příslušejí toliko vojákům amerických uniformovaných sborů. O možnosti, že by tyto medaile směly udělovat spolky veteránů, v dokumentu není ani slovo. Osobně bych chtěl vidět některý z těch diplomů v článku zmíněných: podepsán pod ním je, odhadoval bych, Ross C. Hedvicek, generálmajor U. S. Army ve výslužbě.

středa 9. listopadu 2016

Platy Mládkových úředníků zůstanou tajné aneb Další Osel měsíce soudcům NSS

Nejvyšší správní soud dnes vyhlášeným rozsudkem vyhověl kasační stížnosti Mládkova ministerstva průmyslu a obchodu a zrušil precisní a podrobně odůvodněný rozsudek Městského soudu v Praze ve věci žádosti Jana Šinágla o sdělení výše odměn nejvyšších úředníků ministerstva.

Ačkoli písemné odůvodnění nebylo zatím vyhotoveno, vzhledem k okolnostem případu porušujeme své pravidlo a cenu Osel měsíce, spojenou s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafů, udělujeme soudcům Tomáši Foltasovi, Davidu Hipšrovi a Pavlu Molkovi již nyní: představa, že státní správa demokratické země smí utajovat odměny svých úředníků na posici náměstek ministra nebo vedoucí odboru, což jmenovaní justiční výtečníci svým rozsudkem fakticky prohlašují, se natolik vymyká naší právní fantasii, že nelze reagovat jinak. Pánové Foltas, Hipšr a Molek jsou skutečnou ostudou české justice – a to je v této konkurenci co říct. Do Brna srdečně blahopřejeme!

pondělí 7. listopadu 2016

Zemřel Zdeněk Altner

Ve věku nedožitých 70 let zemřel dnes věřitel České strany sociálnědemokratické Zdeněk Altner. Pro sociální demokraty představuje jeho smrt mnohaměsíční úlevu od povinnosti zaplatit dluh, neboť řízení o dovolání bude teď přerušeno a dokud nebude pravomocně vypořádáno dědictví, nebude se v něm pokračovat. Tedy velmi pravděpodobně ne dřív, než po parlamentních volbách v příštím roce.

Vrcholem cynického nevkusu je status na stranickém Facebooku:


Opravdu může někdo takové lidi volit?

Aktualisováno.
Lidový humor reagoval bleskurychle:
Tryzna v Lidovém domě za JUDr. Altnera.

neděle 6. listopadu 2016

Vyveďte toho advokáta!

Foto: Vít Hassan
O kouzelném světě postkomunistického dokazování jsme psali minule, dnes tu máme něco podobného: případ vyvedeného advokáta. Jak barvitě líčí na svém blogu advokátka Klára Samková, soudce Obvodního soudu pro Prahu 8 Miloslav Sládek ji v pátek nechal vyvést ze soudní síně a poté nerušeně pokračoval v projednávání opatrovnické věci. Bez advokáta se panu soudci jistě jednalo pohodlněji, o tom žádná. Fascinující však je, nakolik si český soudce může být jist, že se mu nic nestane, přestože se dopustil jednání, které má všechny znaky trestného činu.

Nenávist soudců k advokátům je známá. V případě RWU (tzv. čarodějnických procesů) vyvrcholila arogance soudkyně Daniely Reifové tím, že přímo při hlavním líčení řekla obžalovaným, že je jí jich líto, jak špatně jsou obhájcem Robertem Cholenským hájeny. Po právu za to byla poté z projednávání kausy vyloučena, arci až po intervenci odvolacího senátu Felicie Hruškové; několik dalších senátů městského soudu toto extempore ponechalo v klidu.

Soudce Sládek – jenž se mimochodem už svou prací proslavil, když nechal odebrat dítě z rodiny za účelem lepšího odborného zkoumání jeho stavu – si může být jist nejen tím, že nebude stíhán trestně, ale v bezpečí je i před nevolí kárného senátu: pokud se tam vůbec dostane, čeká ho téměř s jistotou zprošťující rozhodnutí. Trestáni jsou tímto senátem totiž jen ti, kteří se znelíbili mocným, tak jako soudce Miloš Zbránek; ani nezákonné vzetí do vazby, jako v případě soudce Ondřeje Lázny, důvodem k potrestání není, a lze proto s pravděpodobností hraničící jistotou tvrdit, že kárný senát podrží i soudce Sládka.

pátek 4. listopadu 2016

Spor o data z infoSoudu do druhého kola

A máme tu další díl oblíbeného seriálu Právo na informace, jenž bude mít tentokrát formu sitcomu.

Ministerstvo spravedlnosti jsme v červnu, jak si někteří ještě jistě vzpomenou, požádali o data, z nichž jsou generovány výpisy jednání nařízených v příštích 30 dnech v infoSoudu. Kdybychom je měli, velmi by se odlehčilo našemu i ministerskému serveru, neboť každý pracovní den z něj, zcela zbytečně, můj legal.pecina.cz downloaduje 5625 stránek, v sobotu 9375 (v neděli odpočívá), místo aby jednou denně stáhl soubor XML, ten zpracoval a uložil do database.

Pro poskytování informací je stanovena zákonná patnáctidenní lhůta. Tou se arci ministerstvo necítilo nikterak svazováno a bohorovně odpovědělo až dnes. Jeho rozhodnutí připomíná výmluvy pětiletého dítěte, které rozbilo květináč: požadované informace prý nemají, a i kdyby je měli, nevztahují se k jejich působnosti. Samozřejmě jsme okamžitě podali rozklad.

A průtahy? Za ty zaplatí daňový poplatník 14 tisíc v podobě nákladů soudního řízení; však už je zvyklý za chyby svých úředníků platit.

Aktualisováno.

středa 2. listopadu 2016

Šátkovaná

kause domnělé zájemkyně o studium na Střední zdravotnické škole v Praze 10 Ahmednuur Ayan Jamaal (pro ty, kteří rádi přechylují: Ahmednuury Ayany Jamaalové) si myslíme stále totéž, co v březnu. Zaujal nás arci argument právní zástupkyně žalobkyně Radky Korbelové Dohnalové, že stát musí být ve vztahu k náboženství neutrální, nikoli sekulární. Protože náš blog nemá doposud zavedenu cenu Blábol měsíce, nelze advokátku ocenit jinak než vysvětlením, že sekulární stát je právě takový, kde je náboženství od státu odděleno. Opakem nemusí být přímo theokracie, ale takový režim, kde u soudu na kathedře stojí krucifix, kde president při inauguraci přísahá na Bibli nebo kde se žáci ve veřejných školách před vyučováním povinně modlí; další příklady nechť si laskaví čtenáři doplní sami.

Požadavek nenosit při vyučování, vyjma zdravotních důvodů, pokrývku hlavy, je neutrální a přiměřený, a je jím sekulární charakter státu zdůrazňován. Diskriminační by bylo, kdyby tutéž školu směly navštěvovat stoupenkyně jiného náboženství, vůči nimž by se zákaz neuplatňoval – příkladmo jeptišky.

Jak naznačeno, v případě neúspěchu školy nabízí náš Řád ozubeného kola studentkám elegantní náhlavní ozubená kola k celodennímu nošení; ježto se dle videí jedná o dívky pohledné, zvážíme i provedení z eloxovaného hliníku, doprovázené přiměřeně velkými ozubenými náušnicemi, náhrdelníky a náramky. Na nošení toho všeho během vyučování mají přirozeně členky Řádu právo.

pondělí 31. října 2016

Něco z Kafky aneb Ústavní soud k přezkumu neudělení občanství

Představte si soud, ke kterému přijdete a dozvíte se, že vaše žaloba byla zamítnuta, protože důkazy svědčily proti vám. Když chcete vědět, které důkazy to jsou, máte smůlu: ty dodala protistrana s nikdo kromě soudu se s nimi seznámit nesmí.

Smyšlenka? Nikoli, v České republice realita, neboť právě tak je prováděno dokazováno v řízení o žalobě proti neudělení bezpečnostní prověrky (nevěříte-li, neděláte dobře: § 133 odst. 3 zákona č. 412/2005 Sb. vás přesvědčí, že je tomu skutečně tak, jak popisuji). Ústavní soud tyto anomalie dlouhodobě toleruje, a výsledkem je kausa Regner, momentálně ve druhém kole u ESLP ve Štrasburku.

Podobnou úpravu jako u prověřování bezpečnostní spohlivosti navrhli disentující soudci Kateřina Šimáčková a Vojtěch Šimíček i v případě státního občanství, proti jehož neudělení se v současné době nelze u soudu bránit vůbec: stačí, když ministerstvo jako důvod neudělení uvede státně-bezpečnostní důvody.

Máme za komické, jestliže se o důvodech, proč je určitá osoba pokládána za (potenciálně) neloyalní, nesmí dozvědět ona sama, ale zato se to dozvědí soudci, kteří z velké části neloyalitu ke své zemi projevili aktivním souhlasem s její okupací sovětskou armádou.

Ale néšť, předpokládejme, just for the sake of argument, že místní soudci nejsou mravním bahnem společnosti, nýbrž že jsou to slušní, důvěryhodní občané, kteří budou schopni kádrové posudky policie nebo tajné služby (asi takové, jaký sepsal Robert Šlachta na Kamase, Nováka a Beera v případu Hitlerových projevů) řádně posoudit, a bez sebemenší procesní iniciativy žalobce si případně vyžádají, pro křížové ověření, důkazy další (jaké to byly, nesmí přirozeně žalobce ani vědět). Něco podobného se ostatně už děje, a je to vydáváno za fairový proces, u opatrovníků ustanovovaných osobám neznámého – či spíše soudem nezjišťovaného – pobytu: jak mohu hájit někoho, s kým jsem se nikdy nesetkal, proti žalobě ve věci, o níž je mi známo jen to, co mi řekla protistrana, ví zřejmě jen moudrý český zákonodárce. Advokáti se arci této úlohy ochotně ujímají, ana pecunia non olet.

Zpět k prověrkám a potenciálně k udělování občanství. Co máme za naprosto nepředstavitelné, je fraška, která se nutně bude odehrávat ve druhém stupni, tedy u Nejvyššího správního soudu. Kasační stížnost směřující proti důvodům rozhodnutí, které spočívají na důkazech, stěžovateli neznámých a nedostupných, to je totiž daleko větší Kafka než ten, o kterém, nevědouce, čeho činí, hovoří ve svém disentu Šimáčková se Šimíčkem.

S ohledem na to, v jakém stavu je česká justice, by bylo spravedlivější, kdyby v těchto případech do soudní síně přivezli Kolo štěstí a žalobce si rozhodnutí vytočil, jak kdysi navrhl kterýsi karikaturista.

pátek 28. října 2016

Insolvenční rejstřík

Jestliže jsem se během října proti svým zvyklostem poněkud odmlčel, bylo to způsobeno tím, že jsem dokončoval aplikace svých právnických výpočtů https://legal.pecina.cz pracující s insolvenčním rejstříkem ministerstva spravedlnosti. Že nejde o dílo softwarově nijak zdařilé, jsem byl arci varován předem, proto jsem nechoval přehnaná očekávání. Realita mne přesto zaskočila způsobem, který mám, přestože jsem stykem s informačními systémy veřejné správy, troufám si říci, dostatečně ošlehán a zocelen, za šokující.

Insolvenční rejstřík (neboli ISIR) umožňuje, na rozdíl od infoSoudu, přístup přes webovou službu ve formátu SOAP. Samotný SOAP je dávno za zenithem, byv v mnoha aplikacích nahrazen přístupem přes REST rozhraní, ale budiž, nechtějme od ministerských informatiků zázraky. Podivné ovšem je, že k databasi ISIRu nelze přistupovat jedinou službou, ale v provozu jsou dvě, zvané Web Service 1 a Web Service 2 (WS1, resp. WS2). WS1 poskytuje cosi jako binární log, informace o změnách v rejstříku od jeho spuštění v lednu 2008. Tyto informace nejsou však úplné: chybí např. číslo senátu a link na detail, který ministerští informatici s genialitou sobě vlastní zašifrovali pomocí jakéhosi UUID nebo hashe (za co, soudruzi, za co?), a hlavně je v tomto logu neuvěřitelné množství chyb; neváhal bych hovořit spíš než o vnitřně konsistentní databasi o informační mrvě.

Podstatně kvalitnější je přístup pomocí WS2; jeho omezením je arci to, že neposkytuje žádné informace pro insolvence, který byly z rejstříku vyškrtnuty podle § 425 insolvenčního zákona. Abych získal skutečný obsah rejstříku, musel jsem proto kombinovat WS1 s WS2 a u některých insolvencí navíc využít kreativním způsobem infoSoud, protože jinak bych nezískal senátní číslo: WS1 ani WS2 ho v těchto případech neposkytují. Vyřešil jsem to tak, že jsem pro tyto insolvence (kterých je asi 25 tisíc, tedy o něco víc než desetina celé database) vzal všechny senáty, které se u insolvencí na daném soudu vyskytují, a jeden po druhém, v pořadí klesající frekvence, je v infoSoudu vyzkoušel, dokud jsem nenašel správné číslo. Nyní tak mám ve své databasi všechna senátní čísla, s výjimkou několika posledních informačně pathologických případů.

Zároveň jsem se pokusil navázat kontakt s nepřítelem: informatickému oddělení ministerstva jsem zaslal zdvořilý dotaz, jak postupovat, pokud chci získat informace o duplicitních spisových značkách – jde o zjevný nedostatek jejich systému. Na ministerstvu se ovšem se sprostým občanským plebem nezdržují, tedy jsem, nepřekvapen, na dotaz nedostal žádnou odpověď, a URL pro duplicitní insolvence tudíž dosud neznám.

Výsledek mé snahy si můžete prohlédnout na mém webu.

Aplikace PIR umožňuje prohlížet insolvenční rejstřík podobně jako původní ISIR. Neduplikuji všechny jeho funkce, bylo by to nadbytečné, avšak některé důležité mám navíc. Můj formulář dokáže vyhledávat i ve vyškrtnutých řízeních a pracuje i s insolvenčními správci a věřiteli. Lze tak např. vyhledat, zda určitý senát neupřednostňoval jednoho správce před ostatními.

Aplikací SIR můžete sledovat nové události v insolvenčních řízeních, která vás zajímají; na rozdíl od aplikace SZR, která využívá infoSoud a je proto poměrně omezená z hlediska počtu sledovatelných řízení, neboť ta se cyklicky čtyřikrát denně kontrolují, což zatěžuje můj i ministerský server, lze klidně zadat i tisíc insolvencí. Podobně se dá aplikací DIR ohlídat, zda se určitá osoba neobjevuje jako dlužník v nové insolvenci.

Doplňkem je KOS, kalkulátor splátek při oddlužení. To ovšem není nic převratného, stejnou funkčnost nabízí celá řada webů.

Můj postoj k exekutorsko-insolvenčnímu průmyslu jest arci a limine odmítavý: už s ohledem na to, že vymáhány jsou z velké části nikoli částky jistiny, ale příslušenství, a to buď lichvářské úroky, a/nebo nadhodnocené odměny (jak víme, Ústavní soud slavným sdělením vyložil, že ani neústavnost předpisu určujícího výši odměny za zastoupení neznamená, že by se snad neměla do budoucna v této protiústavní výši vymáhat), není to nic, co by si zasluhovalo státní podporu.

Je věcí výsostně politickou, že stát propůjčuje svou autoritu jednání, jež je jako nemravné vnímáno nejen samotnými dlužníky, ale oprávněně i ostatní veřejností, a to vůbec nemluvím o excesech typu účelového zabavování věcí, o nichž ani exekutor nemůže mít pochybnost, že patří jiné osobě než povinnému. Důsledky, jak se obávám, pociťují elity už nyní v podobě poklesu podpory demokratických stran a nárůstu podpory těch, kteří lidem nabízejí něco lepšího.

Ale o tom jsem vlastně vůbec psát nechtěl…

Akutalisováno aneb Poučení pro osoby vstupující do mého systému.
Jsem potěšen uživatelským zájmem o mé aplikace. K jejich efektivnímu využívání dovolím si arciť přičinit několik užitečných rad.
  • Každý datový agregátor je jen tak kvalitní, jak kvalitní jsou jeho vstupní data. Kvalita těch v insolvenčním rejstříku je extremně nízká a infoSoud je na tom jen marginálně lépe. Doporučuji proto hledat podle kriterií, o nichž lze předpokládat, že budou fungovat i s úvahou píle a pečlivosti průměrné soudní úřednice, která data z formuláře kdysi přepisovala do počítačového formuláře, jenž – pílí neméně snaživého informatika – neobsahuje téměř žádné kontroly, takže dovoluje mj. zadat devítimístné IČO nebo stát Svitavy; protože kouzlo listboxu nebo comboboxu dosud na ministerstvu neobjevili, Českou republiku najdeme v databasi zapsánu (zatím) osmi různými způsoby, přitom správně je vůbec ji neuvádět, ana je implicitní.
  • Typicky, pokud známe IČO nebo rodné číslo dlužníka, je vhodné zadat jen ono, a jméno/firmu uvést ad informandum do popisu. Rozhodně nepočítejme s tím, že lze vyhledávat podle celé firmy, protože nikdy nevíme, kterou mezeru za tečkou úřednice udělala a kterou vynechala (odstrašující příklad). Rozhodně nedoporučuji zadávat cokoli přesnějšího než praha do obce pro dlužníky obývající metropoli: nikdy nevíte, co vše dokáže úřednictvo do formuláře zadat.
  • Je-li v databasi požadováno příjmení, neznamená to, že by přičinlivý personál nedokázal do kolonky vyplnit nic dalšího; totéž platí pro jméno.
  • V případě, že kombinujeme více vyhledávacích kriterií, musejí být splněna všechna. To se nezdá problémem, ale jen do chvíle, než zadáme o dlužníku vše, co víme, a budeme překvapeni, že nám uteklo zahájení insolvenčního řízení u našeho společníka v eseróčku. Za splněné kriterion se totiž nepovažuje, pokud insolvenční rejstřík příslušnou informací nedisponuje a my ji zadáme; technicky možný by byl i opačný přístup, avšak ten by se nám asi nelíbil, protože by na nás server v mnoha situacích vychrlil stovky irelevantních výsledků. Proto: zadávejme jen to, o čem jsme přesvědčeni, že v rejstříku skutečně je.
  • Je chvályhodné, chcete-li zjistit, kdy má soud Ing. Jiří Fiala. K tomu se arci nehodí zadat do formuláře fiala, protože takových jednání se koná příliš mnoho, ale ani Ing. Jiří Fiala, jelikož nevíme, zda mu někde titul neupřeli. Nejvhodnější je hledat řetězec Jiří Fiala, se zadáním posice kdekoliv, případně na konci. Výskyt false positives bude snesitelný.
  • S výjimkou sledování změn v řízení si můžeme nechat e-mailem posílat velký počet informací, klidně i přehled všech nově zahajovaných insolvenčních řízení (toho dosáhneme, pokud nevyplníme žádná kriteria). Pro server to představuje jen minimální zátěž, je jen na nás, jak si s informacemi poradíme.
Aktualisováno.
Komunikace navázána, nepřítel, patrně čta můj blog, odpověděl.

pondělí 24. října 2016

Žatec

My chceme vraha! volali převážně romští demonstranti na shromáždění v Žatci, vyvolaném smrtí šestadvacetiletého Roma Miroslava Demetera, jenž za dosud nevyjasněných okolností přišel o život v tamní pizzerii Panamera po kontaktu s hlídkou městské policie.

Romea má jasno, my ne. Nedostatek informací nám prozatím nedovoluje vyslovit jakékoli hypothesy ohledně zavinění jeho smrti. Faktem je, že policisté, měštští snad ještě víc než státní, mají tendenci chovat se brutálně k osobám romského původu, zejména těm, kteří se projevují podobně jako Demeter: připomeňme, že mladý muž byl pod zřetelným vlivem návykových látek, ať alkoholu nebo – pravděpodobněji – drog, a hosty podniku obtěžoval; to bylo ostatně důvodem policejního zákroku. A stejně tak je pravda, že ani lékaři nejsou hluší k potřebě upravit tu-a-tam pitevní zprávu mírně ve prospěch policejních zájmů.

Vyčkejme tedy, jaké budou závěry vyšetřování incidentu.