DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

pondělí 30. listopadu 2015

Káva s příchutí

O školství nepíšeme na tomto blogu tak často, avšak tato kausa nás pobavila: tři sedmáci přimíchali neoblíbené učitelce výtvarné výchovy do kávy nikoli jed, jak udělala z komára veblouda Nova, nýbrž projímadlo; učitelka přežila. Protože jedna z pachatelek je vnučkou místního starosty, řešila se věc trojkou z chování a nikoli tak, jak předpokládá zákon o soudnictví ve věcech mládeže.

Je to arci výchovné: děti se již od útlého věku musejí učit, že zákon v této zemi platí jen pro ty dole, vyšší společenské postavení znamená automaticky nejrůznější úlevy. Když takový neprivilegovaný nezletilec vyleze na střechu, kterou ani nepoškodí ani s ní nespadne, je z toho málem vyhazov ze školy, kdežto potomkům místní honorace by prošla snad i vražda. Právní stát model Česká republika ve versi Junior.

Nález

Pěkné cvičení z ústavního práva nám připravili agilní a bdělí strážníci v Dubí: přestože nalezená peněženka obsahovala občanský průkaz majitele, prohledali flashdisk, v oné se rovněž nacházející, a objevivše na něm dětskou pornografii, předali nález policii.

Protože v peněžence byl průkaz totožnosti, byl postup strážníků minimálně na hraně zákona: další zásah do ústavního práva presumptivního majitele – v danou chvíli již nikoli neznámého – na ochranu před zásahy do soukromí byl nepotřebný a tedy nezákonný, a protože strážníci jednali jako orgán veřejné moci, nelze s tím, co na flashdisku našli, pracovat jako s důkazem v trestním řízení; jiné by to arci nebylo ani v případě, kdyby prohlídku provedli sami poctiví nálezci.

A máme tu ovoce z otráveného stromu ve formě domovní prohlídky, kterou soud, byl-li požádán, bez nejmenších pochyb povolil (čeští soudci jsou, jak známo, mimořádně benevolentní, pokud jde o to, vyjít policii vstříc při nerespektování základních práv sprostých podezřelých). I tato prohlídka by měla být nezákonná a důkazy při ní zajištěné, ve vztahu k flashce derivativní, by se rovněž neměly v řízení použít, avšak nezávidím obhájci, který o tomhle bude muset přesvědčit soud.

úterý 24. listopadu 2015

Všichni jsme Konvička

Státní zástupkyně OSZ v Jablonci nad Nisou Věra Nováková, jinak známá politická aktivistka v taláru, podala podnět k trestnímu stíhání vysokoškolského učitele a populistického politika Martina Konvičky za jeho údajné nenávistné výroky na sociálních sítích, a policie jej proto začala trestně stíhat pro podněcování k nenávisti.

Mnohokrát jsem poukazoval na to, že v oblasti verbálních trestných činů a represe tzv. extremistických názorů funguje koncept slippery slope: když projde trestní stíhání za jeden výrok, nepotrvá dlouho a bude se stíhat výrok o stupeň méně intensivní, což to se bude opakovat stále znovu a státní moc tak bude salámovou taktikou loupat z našich základních práv a svobod další a další vrstvy, až nám nakonec zůstane ta svoboda, kterou jsme měli v předchozím režimu, totiž mlčet a myslet si své.

Nemám za potřebné Martina Konvičku hodnotit nebo se od něj jakkoli distancovat, jak nyní mnozí činí: celou imigrantskou krisi pokládám za výsledek geopolitických změn posledních let a hysterii, která ji v této zemi provází, za dovednou manipulaci veřejným míněním. Za důležité však považuji jasně říct to, co jsem uvedl v nadpisu svého postu: my všichni jsme Konvička, a že jím nyní musíme proti své vůli být, je jen důsledkem indolence, kterou veřejnost projevila v době, kdy měla být jako jeden muž Vondrák, Dupová, Šlégrová nebo kdokoli jiný, kdo byl státní mocí označen za veřejného nepřítele a spektakulárně justičním systémem šikanován.

Aktualisováno.
Foto: Saša Uhlová
Věra Nováková je zvláštní osoba. Zde je např. zachycena, ana v létě 2013 demonstruje na sídlišti Máj v Českých Budějovicích. Tehdy jsem v komentářích k fotografii konstatoval, že státní zástupce, který ve svém volnu objíždí demonstrace, je zralý na kárné řízení, avšak příslušný podnět jsem nepodal; nejsem totiž udavač a výjimku bych udělal jen v případě lidí, kteří sami nemají žádný respekt ke svobodě druhých. To jsem arci ještě netušil, že takovou osobou je právě i státní zástupkyně Nováková.

Aktualisováno.
Na post reaguje na svém blogu Tribun, tvrdě, že by to měl být soud, a ne aktivisté na internetu, kdo rozhodne o tom, kde ty hranice svobody slova leží. K čemuž mi nezbývá než poznamenat, že každé trestní stíhání představuje docela zásadní zásah do právní sfery obviněného, a opravdu se nelze spokojit s tím, že Konvičkovi za čtyři roky (nebo za sedm až osm let, jako v případě nálepek nebo akce Power) orgány činné v trestním řízení poklepou na rameno a přátelsky praví: Tak dobrý, Konvička, jste nevinnej; ale příště si radši daj pozor na pusu, jasný? Takhle prostě právní stát nevypadá.

Soudkyně Huňáčková se vyloučila

K překvapivému obratu došlo u Okresního soudu v Mostě. Soudkyně soudružka Bohumila Huňáčková dnes při obnoveném hlavním líčení sama rozhodla o tom, že je vyloučena z projednávání těžkého verbálního zločinu Lucie Šlégrové, neboť se cítí dotčena závěrečnou řečí obžalované.

Trestní řízení tak vstupuje do svého šestého roku ve velkém stylu, a zvlášť pokud státní zástupce podá proti usnesení stížnost, můžeme se vbrzku nadít dalších justičních piruet a výkrutů.

sobota 21. listopadu 2015

Ústavní soud neposkytl ochranu svobodě shromažďování

Když  jsem se dozvěděl, že ústavní stížnost týkající se zákazu shromáždění Českých lvů dostal k projednání třetí senát Ústavního soudu ve složení Jan Musil, Vladimír Kůrka (soudce zpravodaj) a Jan Filip, nedělal jsem si velké naděje na to, že by mohla uspět: zejména od J. Musila a zasloužilého soudruha soudce J. Filipa jsem si mnoho nesliboval, jsa přesvědčen, že ani jeden nemá u Ústavního – a arci ani kteréhokoli jiného – soudu demokratické země co pohledávat. Byl jsem proto příjemně překvapen, že si soud vyžádal vyjádření účastníka i repliku stěžovatele, avšak výsledek byl stejně takový, takový jsme očekávali.

Pro ty, kteří nechtějí celou ústavní stížnost číst, rekapitulujme, že českobudějovický magistrát zakázal shromáždění s pochodem, které se mělo uskutečnit v létě 2013 poté, co eskalovalo napětí na místním sídlišti Máj, s odkazem na nevhodnost osoby svolavatele a jeho zmocněnce a na to, že pořadatelé nevyužili nabízenou možnost konat akci jinde. Správní žaloba byla krajským soudem zamítnuta bez toho, že by byly žalobní body jakkoli vypořádány, a když si Čeští lvi stěžovali u Nejvyššího správního soudu, dozvěděli se (soudce zpravodaj Tomáš Foltas), že do kasační stížnosti nenapsali, se kterými argumenty se krajský soud nevypořádal (no právě, že se žádnými, troubo, chtělo by se neuctivě na adresu jeho ctihodnosti poznamenat).

Podávat stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva je patrně marným plýtváním energií, takže zůstává nepěkný precedens, na jehož základě bude možné zakázat kteroukoli demonstraci a do odůvodnění prostě napsat, že svolavatel je extremista a ti právo demonstrovat nemají.

Černý, velmi černý den pro svobodu v této zemi…

čtvrtek 19. listopadu 2015

Ať žije Zeman!

Smí se president účastnit shromáždění občanů? Tuto otázku si musel položit každý, kdo zaznamenal trapnou událost letošních oslav výročí 17. listopadu na Albertově, a chtěl-li se jí zabývat důsledně, musel si na ni odpovědět – potenciálně – záporně.

Jak uvedla media, presidentova ochranka ve spolupráci s ostatnímu složkami policie umožnila účast na shromáždění jen osobám názorově presidentovi blízkým, od kterých nehrozilo opakování loňského vaječného incidentu. President, vítaný transparenty, jež, podotkněme, upomínaly spíše severokorejské než demokratické středoevropské reálie, byl viditelně šťasten, neboť neobtěžován, ba oslavován. Inu, jeho volba.

Nás arci zajímají právní konotace takové situace. Jejím půdorysem je střet dvou protichůdných práv: ústavní činitel má právo nebýt ostřelován vejci, rajčaty ani jinými potravinami, potenciální účastníci demonstrace mají zase právo nestat se předmětem selekce na základě kritérií, která jsou neslučitelná s jejich politickými právy, tedy zejména se mohou kteréhokoli shromáždění zúčastnit bez ohledu na své politické názory.

V tom je jádro ústavněprávního pudla: jestliže nelze zajistit bezpečnost presidenta jinak, než vykázáním jeho názorových oponentů mimo prostor demonstrace (a podotýkám, že si vůbec nejsem jist, že taková eventualita skutečně nastala), pak je nutné konstatovat, že ona dvě práva jsou v tak příkrém rozporu, že musejí být podrobena testu proporcionality. A z něj vychází jako silnější právo demonstrantů, už proto, že president je jen jeden, pouhý primus inter pares, kdežto jich jsou stovky, ne-li tisíce.

President republiky tedy neměl právo účastnit se demonstrace, jestliže by svou účastí porušil její demokratickou povahu, a ochranka mu místo servilního zajištění bezpečnosti měla sdělit, že na demonstraci může jít pouze na vlastní risiko a jako soukromá osoba.

pátek 13. listopadu 2015

Babiš

V České republice kohosi napadlo, že by byl dobrý nápad postavit před soud Lubomíra Štrougala za to, že na hranicích se Západem byly za jeho ministerského působení instalovány elektrické ploty. Naštěstí k tomu nedošlo, odpovědní si včas uvědomili, že by se od bývalými komunisty obsazených soudů mohli dočkat zproštění s odůvodněním, že každý takový plot byl přece řádně označen a nadto, vstup do hraničního pásma bez příslušného povolení byl zakázán, tak jakýpak trestný čin!

Schopnost vnímat absurdnost podobných situací neprojevili na Slovensku, kde tamní Ústav pamäti národa podává dovolání ve věci údajné nevědomé spolupráce Andreje Babiše s StB. Je to počínání marné, Babiš agentem nad vší pochybnost byl, ale má dost peněz na to, aby si koupil rozsudek kteréhokoli slovenského soudu a v jakémkoli znění bude potřebovat.

Neuvěřitelné je arci odůvodnění: soudy prvních dvou stupňů prý pochybily, protože vyslechly bývalé důstojníky StB bez toho, aby je předtím nechaly zbavit ministerstvem vnitra mlčenlivosti:
ÚPN zistil, že súd oprel svoje rozhodnutie o nezákonné dôkazy, ktorými sú svedecké výpovede bývalých príslušníkov ŠtB. ÚPN disponuje oficiálnym potvrdením, že bývalí príslušníci ŠtB sú stále viazaní mlčanlivosťou ohľadom svojej činnosti a práce v ŠtB a tento záväzok mlčanlivosti trvá aj po skončení služobného pomeru, uviedol kancelár a hovorca ÚPN Tibor Ujlacký.
Vo svojom dovolaní ÚPN preto namieta, že súd v konaní porušil predpisy o dokazovaní, lebo pristúpil k výsluchu bývalých príslušníkov ŠtB bez toho, aby požiadal Ministerstvo vnútra SR o ich zbavenie mlčanlivosti. ÚPN sa s rozhodnutím súdu z 30. júna 2015 preto naďalej nestotožňuje a považuje ho za nesprávne, nepresvedčivé a neodôvodnené, uviedol Ujlacký.
Takže estebák je nejen naprosto důvěryhodným svědkem, ale má dostatek osobní integrity, aby dodržoval 25 let po zrušení StB závazky vůči ní, a co víc, je plně loyalní nejen k někdejší tajné policii, ale i k ministerstvu vnitra, jež se – patrně – stalo jejím právním nástupcem. Estebák mlčenlivosti nezbavený tak bude lhát, až se mu od úst popráší, zatímco estabák mlčenlivosti zbavený bude vypovídat než čistoskvoucí pravdu. Věříme, že jinak se pánové z ÚPNu cítí zdrávi.

středa 11. listopadu 2015

Jiný "právní systém"?

Spíš jiná úroveň vymahatelnosti práva, řekl bych nad nestoudnou větou ministra Jana Mládka, proč koncern Volkswagen nebude v České republice dobrovolně odškodňovat vlastníky dieselů s cinknutým softwarem; v USA tito poškození dostanou kompensace v hodnotě cca 1 000 dolarů.

Po právní stránce nevidím situaci tak jednoznačně. Volkswagen, resp. jeho dealeři, prodali zákazníkovi výrobek, který neměl ty vlastnosti, jež byly při prodeji výslovně garantovány, přičemž o této skutečnosti výrobce od samého počátku věděl a před kupujícím ji zatajil.

Že je povinen vadu bezplatně odstranit a nahradit kupujícímu veškeré transakční náklady (§§ 2106–7 ObčZ), je nasnadě – a VW se tomu ani nebrání –, otázkou je, jak naložit s faktem, že vozidlo produkovalo po celou dobu užívání zákazníkem víc emisí, než zákazník přiměřeně očekával. Poškození životního prostředí je veřejnoprávního charakteru a jeho kompensaci si zákazník sám patrně nárokovat moci nebude, avšak je tu ještě otázka újmy imateriální, způsobené tím, že zákazník, bez svého vědomí a souhlasu, působil provozováním vozidla ekologické škody. Tam si satisfakci umím představit, byť je otázkou, zda by soudy žalobu nezamítly s tím, že zákazník nebyl přímo poškozen, protože byl pouhým nevědomým, živým nástrojem podvodného výrobce.

Soudce z případu Baťa exemplárně potrestán

Soudce Okresného súdu Bratislava I Pavol Tomík dnes dostal za to, že v rozporu s rozvrhem práce rozhodl po povolení obnovy trestního řízení ve věci Jana A. Bati i meritorně, peněžitý trest ve formě čtyř měsíčních srážek z platu ve výši 50 %. Baťa, jak víme, zůstává na Slovensku zločincem a po tom, co se stalo soudci Tomíkovi, si stěží některý slovenský soudce dovolí rozhodnout k nelibosti své vlády.

Můj komentář, reprodukovaný redaktorkou víceméně přesně, si můžete přečíst tady; je to přesně tak: jsou chvíle, kdy jsem rád, že žiji v přece jen o něco civilisovanější České republice než na Slovensku.

Aktualisováno.
Pokud by snad někdo chtěl argumentovat, že šlo o skutečné a závažné pochybení, doporučuji mu toto:
Podľa štatistiky z Okresného súdu Bratislava I, ktorú si vyžiadal disciplinárny senát, v rokoch 2006 až 2012 bolo na tento súd podaných 99 návrhov na obnovu konania. V 19 prípadoch bola povolená a v 14 prípadoch v rozpore so zákonom a rozvrhom práce po obnove konania ďalej rozhodoval ten istý sudca.
Takže z devatenácti případů se to samé stalo čtrnáctkrát, ale před kárný senát za to postavili pouze jednoho soudce: shodou okolností toho, který rozhodl jinak, než by si Ficova vláda představovala.

úterý 10. listopadu 2015

Causa Michal Uhl

Být aktivistou v této zemi, neoplývající ani tak medem a strdím jako bobtnající legislativou a hypertrofovaným souborem byrokratických pravidel, má svá úskalí, a není-li jeden dostatečně obezřetný, snadno se se zlou potáže, načež, presumujeme, nastane pláč převeliký a skřípění zubů. Takto presumujeme konkrétně nad případem Michala Uhla, kterýž má nyní podat na policii vysvětlení ohledně deseti uprchlíků z Afghánistánu, jež ve svém pražském bytě ubytoval.

Uhl je osobou právem netknutou a proto nyní hořekuje na svém facebookovém profilu. Kdyby arci místo nářků otevřel zákon o pobytu cizinců (např. zde), dočetl by se, že jakožto osoba poskytující, byť bezplatně, ubytování více než pěti cizincům má celou řadu povinností, např. vést domovní knihu a také cizinecké policii fakt ubytování každého cizince zvlášť oznámit. Neučinil-li tak, dopustil se přestupku, za který mu může být uložena pokuta do výše 50 tisíc korun. Načež, jak zmíněno shora, nastane převeliký pláč a zubů skřípění.

čtvrtek 5. listopadu 2015

Perlustrovaná ředitelka aneb Hlava XXII v Brně

Morava je zvláštní místo. Jak víme, policie tam užívá moderní metrologii doposud neznámou methodu měření hloubky désinu pneumatikového pláště nasliněným prstem, načež, když má inovativní měřický postup obhájit před správním úřadem, hájí se, že k závěru o spáchání deliktu dospěla mozkovým myšlením. Mozkové myšlení tam arci uplatňují i policisté cizinečtí, již došli k závěru, že každý, kdo se táže po zákonných důvodech perlustrace, stává se automaticky podezřelým a z toho titulu ze zákona perlustrovatelným.

Zde to máme černé na bílém: právní ředitelka Ligy lidských práv Zuzana Candigliota (oblečená) byla před 11 měsíci perlustrována ve vlaku a když se odmítla šikanosnímu úkonu podrobit, policisté ji předvedli na služebnu, tam u ní provedli osobní prohlídku a zjistivše z nalezeného občanského průkazu její totožnost, propustili ji. Nyní se poškozené zastal Krajský soud v Brně, avšak u vědomí kvalit soudců Nejvyššího správního soudu a jejich respektu k lidským právům bych byl s definitivními závěry opatrný: šanci, že žalobkyně uspěje i tam, hodnotím velmi střízlivě.

Říkám si, že použít jen o trochu víc mozkového myšlení, mohli by policisté svou methodu zdokonalit a perlustrovat každého, kdo chce znát důvod, pro podezření z přestupku neuposlechnutí výzvy [§ 63 odst. 2 písm. a) PolZ], anebo ho předvést k podání vysvětlení, proč nechce prokázat totožnost, a perlustrovat ho v souvislosti s tím podle písmene d). Proti takto neprůstřelné logice by pak postižený neměl šanci ani u soudu.

středa 4. listopadu 2015

Kolečko

Je dobře, že státní zástupci a soudci v této zemi dokázali za necelých sedm let od vydání nového trestního zákoníku pochopit, co je to zásada oportunity (§ 12 odst. 2 TrZ), takže se u soudů řeší jen skutečně závažné, společensky škodlivé skutky a ne různé nesmysly a bagately; být na místě obžalovaných, patrně bych se neudržel a místo kolečka na podlahu jednací síně nanesl jiný, významově relevantnější geometrický tvar.


P.S.: Podobnost vyšetřovacího pokusu, aka akce Kolečko, s námi nedávno reprodukovanou povídkou Jaroslava Haška jest čistě náhodná.