DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

čtvrtek 29. října 2015

Kašpar

A u thematu kvality českých soudců ještě chvíli zůstaneme: Jan Kašpar, bývalý soudce Městského soudu v Praze, byl přistižen, an nezletilci v autobuse MHD krade peněženku. Kolegové jej arci ve šlamastyce nenechali, z krádeže udělali projev sexuální deviace-fetišismu (nemohl si pomoci, cizí peněženky ho prostě neodolatelně lákají) a výsledkem je, že kašpar (tedy: Kašpar) bude moci ihned nastoupit do státní služby na jiném místě; a až se vyléčí, hurá zpět k některému soudu.

úterý 27. října 2015

Mission Impossible, level Baťa versus komunistické soudkyně

Konec října, příhodný čas na trochu třídní justice. Městský soud v Praze bude ve čtvrtek projednávat odvolání potomků Jana Antonína Bati ve věci náhrady za neoprávněně konfiskovanou vilu ve Zlíně. Na výkon soudružek soudkyň se můžete přijít podívat sami, vše potřebné obsahuje tisková zpráva.

Aktualisováno.
Výsledek nepřekvapil.

neděle 25. října 2015

Rovní a rovnější aneb Justiční korupce v přímém přenosu

Pokud se pamatuji, neměla česká justice od doby řízeného útěku Radovana Krejčíře větší ostudu: bývalý senátor za ODS a současný kmotr téže Alexandr Novák dostal nejprve za prokázanou korupci ve výši přes 40 milionů korun nepodmíněný trest na dolní hranici a k tomu směšnou pětimilionovou pokutu, která zdaleka nepokryla výši přijatého úplatku, poté byl na základě záruky spolku motorkářů podmíněně propuštěn a nyní, aniž by musel jakkoli spolupracovat s Probační a mediační službou, si užívá svého majetku a do vlasti dělá dlouhý nos.

Potom se divme, že soudci a státní zástupci mají v této zemi nižší společenskou prestiž než pošťáci, uklízečky a toaletářky.

středa 21. října 2015

Osel měsíce října senátu soudkyně Vostrejšové

Ten spor začal v r. 2006, kdy se rodina Habermannových, v České republice usazených Němců, vzepřela místní vodárenské společnosti a neustoupila nátlaku ani poté, co vodárna odpojila přívod pitné vody do jejich rodinného domu v Lubníku u Lanškrouna. Habermannovi se obrátili na soud. Ten sice nařídil dodávku okamžitě obnovit, ale co je vodárenské společnosti po nějakém soudu, v této zemi jsou pánem oni. To trvalo zhruba rok. Nakonec se vodárna pod hrozbou ukládání zvyšujících se exekučních pokut podvolila, vodu zapojila, a krátce poté prohrála s Habermannovými u soudu i spor, kvůli němuž konflikt vznikl.

Zbývalo vyřešit jediné: náhradu za rok trvající odpojení vody. V r. 2008 tedy Habermannovi podali žalobu na ochranu osobnosti, jíž požadovali písemnou omluvu a pro každého ze čtyř členů domácnosti 250 Kč za každý den, kdy neměli vodu. Hradecká soudkyně Věra Adámková žalobu projednávala dlouho, předlouho, až nakonec přiznala zhruba polovinu požadované částky; jak si možná pamatujete, za působivé odůvodnění svého rozsudku byla tehdy soudružka soudkyně oceněna prestižní cenou našeho blogu.

Proti rozsudku se obě strany odvolaly a neuplynuly ani dva roky a Vrchní soud v Praze v senátu další předlistopadové komunistky, Romany Vostrejšové, rozhodl, že Habermannovi nedostanou nic. Odůvodnění? Je jen jejich chyba, že neměli vodu: kdyby vodárnám ustoupili a nesoudili se s nimi, nemuseli by si rok chodit pro vodu ke studánce.
…je nepochybné, že každý člověk má právo na čisté životní prostředí, ovšem k jeho vytvoření také musí svým jednáním přispět a nikoliv pouze očekávat, že veškeré pohodlí, komfort a uspokojování základních životních potřeb pro zpříjemnění a lehkost života bude za něho činit jiný subjekt,
 nestyděly se ty dobré ženy vzkázat v rozsudku Habermannovým.

Jeden by si myslel, že máte-li v ruce vykonatelné předběžné opatření, stíhá odpovědnost za jeho nerespektování toho, kdo tak činí, a hle, ono je to jinak.

Habermannovi samozřejmě proti nehoráznému rozsudku podali dovolání, a my si dovolíme zaslat senátu, který se takto do očí vysmál právu, spravedlnosti i elementární lidské slušnosti, cenu Osel měsíce října, spojenou s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafů. Ať vám sluší, soudružky!

úterý 20. října 2015

Floppy pedofil

Jsou zprávy, které se komentují samy. Příkladmo, že Obvodní soud pro Prahu 4, zatím nepravomocně, zastavil trestní stíhání bývalého managera Ředitelství silnic a dálnic Michala Haly viněného z držení dětské pornografie, kterou u něj údajně policisté v r. 2012 našli při domovní prohlídce. Řečená se měla nacházet na disketách; zda byla při prohlídce v bytě sprostého obviněného nalezena aspoň jedna mechanika schopná disketu přečíst, mluvčí soudu nesdělil, stejně jako formát oněch disket (3,5"? 5,25"? nebo snad osmipalcové?).

Komentovat, jak řečeno, nebudeme, využívajíce tohoto prostoru k informaci, v jakém stavu se nachází podobné trestní stíhání, vedené proti J. P., jednomu z obviněných v kause Power. Soud za držení dětské pornografie skončil, jak víme, úplným zproštěním obžaloby (a veřejným znemožněním podplk-a Miroslava Štěpána z ÚOOZ, jehož vystoupení před soudem vstoupilo do dějin justičního kabaretu jako scénka nazvaná Kde jsou ty klíče?). Za kratochvilné stíhání následně ministerstvo zaplatilo přes 200 tisíc korun na nákladech obhajoby a nákladech řízení, v němž byly vymoženy, otázka výše náhrady za nemajetkovou újmu se momentálně projednává u Nejvyššího soudu.

A aby toho nebylo málo, daňového poplatníka mohu potěšit informací, že J. P. byl mezitím pravomocně zproštěn všech obvinění i v procesu Power, tudíž zásah do poplatníkovy pokladničky není zdaleka konečný.

pondělí 12. října 2015

Veřejné zasedání o Pechancově obnově bylo odročeno

Na začátek prosince bylo dnes u Krajského soudu v Hradci Králové odročeno veřejné zasedání ve věci návrhu Vlastimila Pechance na obnovu jeho trestního řízení. Jasné je zatím jen tolik, že se bude pokračovat ve zkoumání genetického materiálu nalezeného na vražedném noži.

Připravujeme zvukový záznam.

Aktualisováno.
Státní zástupce KSZ se pro iDnes vyjádřil tímto nadmíru moudrým způsobem:
Už v odvolacím řízení se o tom noži jednalo. Nůž však nebyl zásadním důkazem, podle kterého soud rozhodl o vině pana Pechance. Zatím to vypadá, že celá ta akce kolem nože nepřinese výsledky, které by mohl[y] ovlivnit ten původní. Jinak řečeno, i kdyby se ukázalo, že to nebyl jeho nůž, tak by to nerušilo řetězec důkazů svědčící pro jeho vinu. Nemusí to být vůbec vražedná zbraň, uvedl státní zástupce Milan Vacek.

Ovšemžeť, nemusí. Ale pak je nutné vysvětlit, jak se tři hodiny po vraždě na zamčený dvorek, kam vede okénko z pánských toalet, dostal otevřený nůž, na jehož čepeli byla krev stejné skupiny, jakou měl zavražděný. A pokud připustíme, že to vražedná zbraň je, pak je potřeba zjistit, čí že DNA se to tedy na vnitřních plochách nože našla. Ledaže byl zákeřný vrah Pechanec tak rafinovaný, že stačil nůž zbavit nejen své pachové stopy, ale nanesl na něj DNA úplně jiné osoby a svou DNA přitom smyl.

Trochu smyslu pro proporce by to chtělo, pane státní zástupce!

Aktualisováno.
Zvukový záznam.

Difamace jako občanská povinnost

Moje vztahy s Britskými listy Jana Čulíka – stejně jako mé soudní spory s nimi, dávno odvál čas, přesto cítím cosi podobného zadostiučinění, čta, kam to redakce druhdy respektovaného listu dovedla a k jakým koncům jeho redakční politika dospěla: za poškození jména bohnické léčebny byly Britské listy v I. stupni odsouzeny k zaplacení relutární satisfakce ve výši 100 tisíc korun.

Čulíkovu procesní obranu, že deník přece jen plní občanskou povinnost, soud nejspíš vůbec nevzal v úvahu; zveřejňuji-li dopisy čtenářů, aniž bych jakkoli ověřoval, odpovídají-li všechna bizarní tvrzení v nich skutečnosti, musím se připravit na to, že na to jednou dojedu, protože i v mediích platí: Nemyslíš, zaplatíš.

čtvrtek 8. října 2015

Sprayerský paragraf v akci

Ne, že bychom to nepředvídali už před lety, kdy byl v tomto smyslu novelisován starý trestní zákon: díky, moudrý zákonodárný sbore, za § 228 odst. 2 TrZ, podle něhož lze jako trestný čin odsoudit posprayování cizí věci bez ohledu na to, zda je tím způsobena jakákoli, byť sebemenší, škoda.

Ač nevíme, který justiční genius z Obvodního soudu pro Prahu 1 vydal v oné věci trestní příkaz, aniž by se zabýval otázkou, zda popsané jednání vůbec mohlo být trestným činem, nemůžeme než poznamenat, že při kvalitě osob, které v této zemi, želbohu, nosí talár, by měly být zákony napsány tak, aby odpovídaly jejich mentálním disposicím, kognitivní výkonnosti a intelektuálním kvalitám: tedy zhruba stejně jako Mateřídouška nebo slabikář.

středa 7. října 2015

Vlastimil Pechanec žádá, aby byl proveden odběr DNA třem podezřelým

Jako pozvánku na pondělní veřejné zasedání ve věci obnovy řízení Vlastimila Pechance zveřejňujeme vyjádření odsouzeného k novému znaleckému posudku, který mj. zjistil přítomnost identifikovatelné DNA na vražedné zbrani-kapesním noži.

Pokud není vrahem již nežijící Karel K., někomu začíná být v těchto dnech, navzdory nastupujícímu podzimu, asi docela horko.

Aktualisováno.
A něco inspirativní četby na week-end: druhý rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, ve výroku o vině pravomocný, pokud jde o trest, vrchním soudem následně zpřísněný ze 13 na 17 let.

Když jsem tento rozsudek četl, před nějakými pěti lety, prvně, okamžitě mi bylo divné, že si romští svědci pamatují spoustu detailů, ale ohledně Pechancova oblečení se fatálně mýlí a téměř všichni shodně uvádějí, že vrah byl v černém tričku a tmavých kalhotách. Splést se mohu v mnohém, ne však v tomhle, protože barva oblečení je v takových situacích tím, co člověku vytane na mysli jako první a co si téměř jistě zapamatuje, stejně jako to, zda byl automobil, který porazil chodce, tmavý nebo světlý: jestli měla určitá osoba bradku, zda byla holohlavá nebo měla krátké vlasy, jak byla vysoká, to vše mohu zapomenout nebo se splést, ale ne, jestli byl někdo celý v černém nebo naopak celý v bílém.

Nejsem zvyklý podléhat mediálním masírkám jakéhokoli druhu a bylo mi úplně jedno, že se za nevinu V. Pechance pořádají každoroční demonstrace, stejně jako je mi lhostejné, kolik lidí podepíše petici o nevině Kajínka nebo Kramného. Důležitá jsou pro mne fakta, a tady jsem před sebou měl rozsudek, který byl prima facie pochybný.

Jak se ukázalo, ve svém úsudku jsem se nemýlil a energie, kterou jsem do tohoto případu investoval, nepřišla nazmar.

úterý 6. října 2015

Barnevern udeřil anebo Proč nejsem Eva Michaláková

Té paní je mi líto, protože přijít o dítě je vždy osobní tragedií, bez ohledu na okolnosti, za kterých se tak stane. Na straně druhé nejsem momentálním vývojem, který se jeví být pro Evu Michalákovou s konečnou platností nepříznivý, příliš překvapen a rozhodně ne pobouřen: authenticky pobouřeni jím nejsou arci ani politici, kteří se předhánějí v projevech zakomplexovaného antinorství. Kdyby se našla dostatečně silná voličská skupina, která bude brojit proti Pythagorově větě, stanou se čeští politikové zasvěcenými trigonometry a k vyvrácení onoho theoremu založí několik občanských iniciativ, do jejichž čela se – ovšemže zcela nezištně – postaví.

Eva Michaláková se dopustila fatálního omylu, když začala v zájmu své kausy manipulovat veřejnost a zásobovat media na podporu svých srdceryvných historek jen jednou, na samé hranici kitschovitosti líbivou versí. Jak se ukázalo, fakta byla jiná a jinde je i pravda.

Jsem znechucen, nikoli však rozhodnutím norských úřadů, nýbrž naprosto nehoráznými prohlášeními, jimž dal korunu president republiky.

Proto prohlašuji: Je suis Barnevern.

čtvrtek 1. října 2015

Od tebe to sedí…

…pravil sedmák bohnické školy v ulici Glowackého řediteli školy v reakci na výtku, že se chová jako blbec. Onen, aby prokázal, že je tomu skutečně tak, dítě udeřil.

Mezi Pražany i obyvateli širšího okolí metropole zvaného Česká republika vyvolal incident bouřlivou polemiku, pročež se národ Čechů rozdělil na profackisty a antifackisty. Osobně bych rodičům dítěte doporučil podat na školu, bez ohledu na to, zda bude úderný ředitel odvolán, osobnostní žalobu, a pokud by soud požadovanou satisfakci nepřiznal, vlepit soudci nebo soudkyni hned na místě jednu výchovnou. Exempla trahunt.