DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

úterý 21. dubna 2015

QR kody

S čárovými kody pracuji, po informatické stránce, více než 20 let, a celkem mne proto zaujala technologie tzv. QR kodů, které dovolují označkovat předmět nebo místo, přičemž půvabem celé věci je, že taková značka se dá přečíst běžným mobilním telefonem, případně tabletem s fotoaparátem.

Aplikace QR kodů, jak by si ji představovali zadavatelé reklamy, na billboardech, inserátech, prospektech nebo na provozovách, mi arci přišla nepraktická a i když mám v mobilu hned několik aplikací, které čárové kody různých systemů přečíst umějí, nikdy jsem je prakticky nevyužil: to už jsem si spíš billboard nebo inserát vyfotografoval celý. Podobně slepou cestou jeví se mi používání QR kodů s VCF soubory na visitkách, což je ale dáno i ne právě šťastnou standardisací, resp. její absencí, pokud jde o formát VCF.

Až dnes, v časných ranních hodinách, jsem QR kody poprvé prakticky využil, a to na přihlášce, kterou si zájemce o členství v našem spolku bude sám moci vygenerovat na spolkovém webu. Na ni jsem umístil QR kod s kompletními informacemi o vyplněných údajích. Alternativně bychom mohli využít stejný postup, se kterým pracuje např. obchodní rejstřík, totiž veškeré vyplněné údaje ukládat do database a na přihlášku vložit pouze malý čárový kod s příslušným identifikátorem, ale mnou zvolená cesta se mi jeví jednodušší a elegantnější – a konečně mám důvod tvrdit, že QR kody nejsou mrtvě narozeným dítětem vhodným nejvýš pro technogeeky.

Aktualisováno.
Aplikaci lze vyzkoušet – a přihlášku do spolku si vytvořit – zde (nebo zde německy).

Aktualisováno.
Dnes byl spuštěn, obsahem i graficky dosud ne zcela dokončený, spolkový web.

pátek 17. dubna 2015

Zmýlená neplatí?

Obr na hliněných nohou, česká justice, se blýskl dalším podařeným kouskem, když Obvodní soud pro Prahu 2 zastavil trestní stíhání zbývajících členek hnutí Resistance Women Unity (RWU), viněných z organisace závadových mikulášských besídek, nemluvě o deliktech ještě vážnějších, a to včetně těch, které se doznaly a byly pravomocně odsouzeny, resp. jejich trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno.

Tři a půl tisíce stran spisu, miliony korun nákladů, a výsledek? Škoda, že na svém noblesním blogu nemohu užívat vulgarismů, byl bych v daném kontextu velice, ale velice explicitní…

čtvrtek 16. dubna 2015

Konečně!

Pokud jste dnes krátce před třetí hodinou slyšeli podivný hlahol zvonů a rajský zpěv, důvodem bylo, že naše Sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, občanské sdružení, bylo konečně registrováno.

Kuriosní je, že jsme byli zaregistrováni pod novým názvem a s novými spolkovými orgány, aniž bychom k tomu byli dali návrh. Jaký to komfort! Jestli se nyní ve sbírce listin objeví i naše nové stanovy místo těch starých, začnu věřit, že někdo v BIS nás má rád.

Aktualisováno.
Zároveň dnes dorazily i první buttony (placky) s logem našeho spolku. V našem e-shopu (prozatím pohříchu manuálním, na adrese info@sudetsti-nemci.cz) si tak můžete objednat pod klopu vhodný button o průměru 25 mm za 15,– Kč, a pro příznivce odvážnější máme button standardního rozměru 44 mm v ceně 25,– Kč.

Aktualisováno.
Ve spolkovém rejstříku jsme nyní, díky stížnostem, zapsáni takříkajíc superflue. Soud oskenoval nejen původní stanovy z r. 2009, které byly účinné od 17. března do 8. dubna 2015, ale uložil do sbírky listin rovněž stanovy z ledna 2014, které nikdy účinné nebyly a technicky vzato se týkají zcela jiné, založené, avšak nevzniklé, právnické osoby.

úterý 14. dubna 2015

Týrání jundrovského úřednictva aneb Coco před přestupkovou stolicí

Ježto se termín, do kdy bychom se měli seznámit s podklady rozhodnutí ve věci Cocova zaštěkání, blíží, vyrazila dnes ráno obviněná do oné zlopověstné čtvrti, aby se podívala po zajímavých listinách ve spisu. Úřad se arci ukázal nedobytnou pevností. Pomohl až telefonát: byli jsme zdvořilí, leč neoblomní, a vida, ledy legendy nazvané úřední den povolily ([1], [2]); teď hlavně, aby se paní úřednice také neprohlásila za podjatou, to by se Cocova kausa stěhovala dál, zřejmě kamsi do Pisárek nebo do Komína, a tam jsou prý na volně štěkající psy rasi.

Aktualisováno.
Pro pobavení p. t. čtenářstva tu máme jeden z přípisů, jimiž se potenciální předsedové bystrcké přestupkové komise prohlašovali za podjaté.

pondělí 13. dubna 2015

Perry Mason a případ zobchodovaného mandátu

Já vím, že ten titulek není moc zdařilý, protože ve skutečných gardnerovkách je v názvu vždy aliterace: příkladmo The Case of the Reckless Romeo, The Case of the Fatal Framing nebo moje oblíbená, The Case of the Avenging Ace. A další věcí je, že příběh tří exposlanců, kteří byli právě odškodněni, žádného Perry Masona nepotřebuje: všechno v něm je až neprávnicky jasné, nekomplikované a ve vší své trapnosti téměř predestinované.

Trapnost, to je základní pocit, kterým affaira tří korupčníků končí. Mandát je politické zboží, k jehož získání jsou potřeba peníze (a soudě podle některých mandátů, kupř. toho senátorského, který kdysi získal Vladimír Železný, jde o podmínku nejen nutnou, ale i postačující), a v logice věci je, že jeho ztráta bývá kompensována, což se nejčastěji děje přidělením sinekury, tzv. politické trafiky. Sinekuristů/trafikantů je v této zemi nepočítaně: členové mediálních rad, předseda ÚOOÚ, členové dozorčích rad státních, polostátních nebo městských akciovek, you name it. Objem práce marginální, odborné požadavky nulové, odpovědnost infinitesimální, plat nezanedbatelný.

Přidělení trafiky je nechutnost, ale udělat z 1000. opakovaní téhož trestný čin, jestliže 999 předchozích výskytů bylo OČTŘ přehlédnuto, to má znaky zjevné svévole, a svévolným v kvadrátu bylo vzetí obviněných do vazby. Proto je dobře, že Nejvyšší soud stíhání neumožnil, byť s odůvodněním kulhajícím na všechny paragrafy, a je nutné, aby – přes manifestní vnějškovou ošklivost tohoto procesu – ti tři neprávem stíhaní byli odškodněni.

Co nutné arci není, je tisková zpráva ministerstva, presumující, že srdce daňově-poplatníkovo by mělo zaplesat, jak málo za tuto chybu Ištvana a jeho teamu onen nyní zaplatí, aniž by ovšem specifikovala, jak levné by to celé bylo, kdyby se s právními experimenty nebylo začalo, anebo, jak zákon předpokládá, avšak činí tak žel formou mrtvé litery, kdyby náklady experimentace museli ze svého uhradit sami experimentátoři.

Nemohu si pomoci, celé mi to velmi připomíná případ exhejtmana Ratha a expremiera Nečase: je dobře, že prvně jmenovaného zavřeli a druze jmenovaného stíhají, ale daleko lépe by bylo, kdyby to bylo kvůli tomu, co oba spáchali, ne protože prohráli v navenek neviditelném politickém boji a pro své jednání si nezajistili dostatečné politické krytí.

neděle 12. dubna 2015

Proslulost našeho spolku roste

Citát There's no such thing as bad publicty je připisován P. T. Barnumovi, ale ve skutečnosti je jeho původce neznámý; osobně arci preferuji rozšířenou versi, kterou pronesl irský literát Brendan Behan a jež zní There's no bad publicity except an obituary.

A je tomu vskutku tak. I naše Sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, zapsaný spolek, se o tom právě přesvědčuje. Zprávu o rozsudku NSS převzala pouze ČTK a dva další zdroje a na valnou hromadu se dostavili jen dva novináři. Nejvíc práce na naší popularisaci odvedla proto komunistická poslankyně Marta Semelová, která nás dokonce hodlá zahrnout do jedné ze svých interpelací: velká to čest!

Paní poslankyni jsme za to pěkně poděkovali a nabídli jí další materiály.

středa 8. dubna 2015

Valná hromada

Malý krok pro člověka, ale obří skok pro svobodu a demokracii v této zemi: Dnes ve 14 hodin se v Praze uskutečnila ustavující valná hromada Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, občanského sdružení.

Live stream nemáme, nicméně pro ty z mých milých čtenářů, kteří se převratné události nemohou účastnit osobně, zveřejňuji aspoň slavnostní projevy (Pecina, Šinágl) a nové stanovy, odpovídající platné úpravě spolčovacího práva.
Zleva Felix Vogt Gruber (Witikobund), Tomáš Pecina,
Wolfgang Habermann, Jan Šinágl (foto: L. Beer)

Aktualisováno.
Zvukový záznam projevů (Pecina, Šinágl).

Atmosféra valné hromady byla sváteční a velmi neformální, překvapivě se nedostavili žádní odpůrci našeho spolku, zato řada hostů; obavy ministerstva vnitra z toho, jak svou činností rozložíme ústavní řád této země, nelze tudíž než označit za mírně řečeno liché.

Překvapivě umírněná reportage Haló novin. První přihlášku do spolku, o níž se článek zmiňuje, podala pražská advokátka Klára A. Samková.

Jan Šinágl razítkuje historicky první členskou
přihlášku. V pozadí přihlíží dopisovatel Die Welt
Hans-Jörg Schmidt (foto: L. Beer)
Aktualisováno.
Zápis.

Aktualisováno.
Tisková zpráva.

Spolčovací Hlava XXII pokračuje

Píšeť nám rejstříkový soud, že náš spolek nezapíše, protože mu ministerstvo stále nepředalo spis. A kdy mu spis předá? To dal Henychův team jasně najevo: až naprší a uschne a vyrostou hrábě (případně vidle: to by byl v dané chvíli zřejmě nejúčinnější prostředek k odstranění průtahů).

Pravdu místopředseda soudu arci nemá: vzniklo-li občanské sdružení sdružení/spolek na základě soudního rozsudku, je třeba zapsat tuto skutečnost bez zbytečných průtahů i do spolkového rejstříku, protože právní existence onoho se neodvíjí od zápisu, ale právě od právní moci rozsudku, a stav rejstříkový tak neodpovídá stavu faktickému.

Podrobnosti v návrhu na určení lhůty.

Aktualisováno.

úterý 7. dubna 2015

Policejní strip-tease prozatím přerušen

Pozor, následuje závazná nabídka: Daruji tři sta gramů čerstvě vyuzeného mamutího masa každému, kdo bude schopen převést do jazyka právní argumentace rozhodnutí ministerstva vnitra, jimž se potvrzuje předchozí rozhodnutí policejního presidia ve věci utajovaného pokynu policejního presidenta k archivaci profilů DNA a dalších citlivých údajů sprosté veřejnosti. Nabídka je pro mne zcela bezpečná: ono odůvodnění je totiž čistoskvoucí blábol.

Upřímně, milé ministerstvo, udělalo jsi mi radost, protože takhle můžeme u každého soudu, který ohledně DNA vedeme, mávat až do rozsudku tímto rozhodnutím a říkat: Vidíte? Oni tají pokyn, jak se tyto osobní údaje zpracovávají. A přitom ESLP výslovně judikoval, že… atd. atp.

Naše správní žaloba.

To nesmím, na to si někoho najmu

Dorazila odpověď ombudsmanky a s ní dvě přílohy. Z nich vyplývá, že ombudsmanovi lidé, ještě ve Varvařovského éře, dobře si vědomi, že určité věci jako státní orgán nesmějí (což v textu bez ostychu přiznávají), najali si na tuto špinavou práci neziskovku, s níž zároveň uzavřeli tuto kuriosní smlouvu o provokování.

Jsouce konservativní, myslíme si, že když něco nesmím sám, nemohu tím ani nikoho pověřit. Ale v dnešní době pokročilé antidiskrimace jsme nejspíše jen špatně informováni.

pondělí 6. dubna 2015

Trestní stíhání zbývajících členek RWU bylo zastaveno

Dosud nedoručeným usnesením zastavil Obvodní soud pro Prahu 2 trestní stíhání šesti zbývajících členek někdejších RWU – Resistance Women Unity. Jsem arci v rozpacích: dlouhé týdny jsem zproštěným kladl na srdce, aby se s dívkami z těžší zločinecké skupiny, viněnými, inter alia, těžkým zločinem půjčení bubínku, rozhodně nestýkaly, aby od nich ještě něco nechytily (míněno přirozeně závadové názory, nikoli příkladmo retrovir nebo blechy), a teď možná budou zproštěny obžaloby všechny; pravda, vyjma čtyř dívek doznalých. Osud posledně zmíněných je již nezvratně zpečetěn a vedle záznamu v trestním rejstříku (u dvou, které přistoupily na plea bargain, dohodu o vině a trestu) si do života odnášejí cennou zkušenost, že – u soudu i jinde – spolehlivě prohraje jen ten, kdo se vzdá. Budiž jim trestní minulost lehká.

středa 1. dubna 2015

Nad nesmrtelností chrousta aneb Glosa k účelnosti českého soudnictví

Symptomatickou vlastností českého práva (nenašinec by tu patrně užil uvozovek, maje takové spojení za zjevné oxymoron) je, že se v něm převážnou částí řeší věci podružné, zbytečné, ba prima facie nesmyslné.

Příkladmo náš spor o registraci spolku. Jak víme, postupně byla vydána čtyři rozhodnutí o odmítnutí registrace, přičemž po zrušení třetího rozsudkem NSS s účinky registrace se čtvrté stává nicotným, pro rozpor s překážkou věci rozhodnuté. Což by měl vyslovit Městský soud v Praze, u něhož ještě před rozhodnutím NSS podána žaloba proti nezákonnosti rozhodnutí.

Soud se ovšem rozhodl, že v rozporu s praxí u dosavadních tří žalob zvýší své nároky a bude za žalobu požadovat soudní poplatek ve výši 3 000 Kč třikrát. S čímž jsme nesouhlasili, arci bylo nám to nepříliš platné, soud řízení vůči dvěma ze tří zakladatelů spolku zastavil.

Celé to začíná připomínat pohádku o kohoutkovi a slepičce: spor, který nikoho nezajímá, by měl nyní – z principu, neboť naše argumenty jsou silné – kanonicky pokračovat dvěma kasačními stížnostmi, a výsledkem bude rozhodnutí, které nebude mít naprosto žádné precedenční účinky – nikdo další se už, pokud mi známo, o registraci spolku podle staré úpravy nesoudí – a jde v něm jedině o určení, zda zakladatelé spolku tvoří samostatné nebo nerozlučné procesní společenství.