DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

neděle 29. března 2015

Rozsudek za vypuštění

Nudíte se? Kupte si medvídka mývala! Chcete si od soudu odnést odsuzující trestní rozsudek? Vezměte si obhájce ex offo.

Naposledy se o tom přesvědčil známý vypouštěč Pavel Matějný, který po obhajobě osobou, již při největším úsilí o zdvořilé vyjádření k příslušníku advokátního stavu nedokáži nazvat jinak než imbecilem, obdržel za skutek, který byl nejvýše přestupkem, roční podmíněný trest.

A proč? Jeho obhájce se ani neobtěžoval si přečíst, čím obžalovaný argumentoval ve stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání, a obhajobu pojal ve stylu, přiznáváme se ke všemu, jen to, pane předsedo, už prosím ukončete, abych mohl na oběd.

sobota 28. března 2015

Spolčovací Hlava XXII aneb Václav Henych vrací úder

Tento plán nemohl vzniknout v hlavě prostého státního úředníka; něco tak záludného si vyžádalo mentalitu osoby morálně zocelené dlouholetým členstvím v KSČ a ošlehané větry první presidentské volby, samotného Velkého Mathematika Václava Henycha, jinak úředníka ministerstva vnitra, který stál za pět a půl roku odpíranou registrací našeho Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, občanského sdružení: protože po rozsudku Nejvyššího správního soudu, jímž došlo k registraci spolku, už nezbylo ministerstvu mnoho prostoru, jak nám v činnosti bránit, vymysleli Henych a jeho lidé Plán B.

Ten je založen na určité nedokonalosti nové úpravy spolčovacího práva, jak je zakotveno v občanském zákoníku a rejstříkovém zákoně (RejZ). Zákon stanoví, že dosavadní evidence občanských sdružení, vedená ministerstvem vnitra, se účinností zákona, tedy 1. lednem 2014, stává spolkovým rejstříkem podle nové úpravy (§ 125 odst. 1 RejZ). Protože rejstříky vedou soudy, ustanovení § 125 odst. 2 RejZ upravuje, v jakých lhůtách jim ministerstvo předá spisy, arci nepraví nic o tom, co s případy registrací, k nimž dojde až po účinnosti RejZ na základě přechodného ustanovení § 3041 odst. 1 ObčZ, což dopadá právě i na registraci našeho spolku, která byla nastolena rozhodnutím soudu.

Abychom mohli právně jednat, potřebujeme po 1. lednu 2014 nezbytně zápis ve spolkovém rejstříku; ten měl být proveden bez návrhu na základě rozsudku NSS. Městský soud v Praze, velmi pravděpodobně na základě přátelského doporučení ministerstva, však podle rozsudku zápis neprovedl a nepokládal ani za potřebné nás uvědomit o důvodech svého rozhodnutí: neexistující právnická osoba nemá žádná práva. A aby byla paralysace naší činnosti pojištěna i z druhé strany, Henychovi lidé nám odepřeli stanovy s doložkou registrace, s odůvodněním, že nám je pošlou, až jim soudy vrátí spis – takže v optimálním případě nikdy.

Právní bitva o registraci tedy zdaleka neskončila, svých práv se nyní budeme muset domáhat v řízení o provedení zápisu do rejstříku (patrně serií návrhů na určení lhůty k provedení procesního úkonu) a v dalším soudním řízení o uložení povinnosti zaslat nám stanovy s registrační doložkou. Jisto je jediné: neustoupíme, a jak děl klasik genru, we shall fight on the beaches, we shall fight on the landing grounds, we shall fight in the fields and in the streets, we shall fight in the hills; we shall never surrender.

Přijde den, zúčtujeme spolu, Henychu!

pátek 27. března 2015

Jen svých pár nepřátel mít

Coco ví, že obvinění
z přestupku není maličkost.
Přišlo nám psaní, z jihomoravského krajského úřadu, stran Cocova zaštěkání. Což není pro pravidelné čtenáře tohoto blogu zpráva nikterak překvapující, dobře vědí, že jde o závažný delikt a o opravdový právní oříšek, hard case, jakých na našem, ani nejsložitější materie se nevystříhajícím blogu, neřešíme mnoho.

Zábavným shledávám arci pasus, kde se píše, jak úředníci bystrckého úřadu způsobilí zastoupit v posici předsedy přestupkové komise vyloučenou Šárku Sedláčkovou jeden po druhém deklarovali, že nemohou, cítíce se vůči mně podjatými. Příslušný seznam s důvody vyloučení zatím nemám, leč hodlám si ho časem opatřit; prozatím se mohu než dohadovat, co tak strašného jsem, během svého několikahodinového pobytu na území Brna-Bystrce, byl učinil, a vzhledem k existenci přestupkové sankce zákazu pobytu počínám se hrozit, kam všude postupně nebudu smět.

středa 25. března 2015

Byla to lež cílená

Problematika státem organisovaných provokačních kampaní mne zaujala, a proto jsem ombudsmance Šabatové poslal žádost o informace, jíž požaduji dokumenty o tom, co si vlastně její úřad od neziskovky objednal. Pokud si objednal lež, tedy aby bylo třetí osobě předstíráno něco, co není pravda, bylo by to závažným překročením pravomocí veřejného ochránce práv.

Orgány veřejné moci mohou, a v některých případech musejí, před občany určité informace utajovat, avšak rozhodně jim nesmějí sdělovat nepravdivé informace, a nesmějí k tomu ani užívat jiných. Případy, kdy zákon státnímu orgánu povinnost lhát ukládá, jako např. § 83 odst. 5 PolZ, lze bez dalšího pokládat za ústavně nekonformní; to je však jiná problematika, která s ombudsmankou řízenou provokací nesouvisí.

úterý 24. března 2015

Něco procesního diskursu k databasi DNA

K prvnímu dílčímu rozuzlení spěje náš spor o neoprávněnou evidenci DNA tričkonosiče Lukáše R. v policejní databasi DNA. Ministerstvo vnitra se vyjádřilo, a učinilo tak chytře, citujíc snad desetkrát, aniž by naznačilo, že opakuje stále to samé, námi v loni červnu kritisovaný rozsudek tria Nygrínová-Palla-Roztočil. My se bráníme, ale reálně se zdá být téměř jisté, že rozhodnutí nepadne dřív než u Nejvyššího správního soudu, možná u jeho rozšířeného senátu.

V případech obrany před neoprávněnou evidencí genetických informací jeví se nám poněkud kuriosním, že civilní soudy, přes svou tradičně špatnou pověst, pokud jde o ústavněprávní materii, poskytují žalobcům více ochrany než NSS, u něhož by se, s ohledem na úzké sepětí správního a ústavního práva, očekávala větší citlivost v těchto otázkách. Na druhou stranu je fakt, že ti tři mají potíže s orientací i v látce právně podstatně jednodušší, takže buďme rádi, že neadjudikovali ještě větší nehoráznost; dostane-li kasační stížnost senát Nygrínové, může stěžovatel rovnou sepisovat ústavní stížnost.

Rozhodnutí o spálené vlajce pravomocné

Ani růžový podklad podání nepomohl státní zástupkyni OSZ pro Prahu 1 Zdeňce Galkové, aby její stížnost týkající se spálené vlajky Evropské unie nebyla městským soudem zamítnuta, a to formulacemi zcela nekompromisními. Soudce zpravodaj Richard Petrásek, inter alia, napsal:
Pakliže státní zástupce poukazuje, že by státy patřící do Evropské unie mohly oprávněně vnímat spálení jejich symbolu jako hanobení nebo urážku, podle městského soudu předmětem ochrany u přečinu dle § 358 odst. 1 tr. zákoníku je klidné občanské soužití proti závažnějším útokům narušujícím veřejný klid a pořádek, nikoli vlajka Evropské unie, ani státy sdružené v Evropské unii. Městský soud nesouhlasí s názorem státního zástupce, že obviněný spálením vlajky Evropské unie de facto projevil neúctu vůči občanům zemí, sdruženým v Evropské  unii, neboť, pomineme-li fakt, že obviněný sám je občan státu Evropské unie, svým jednáním projevil neúctu k Evropské unii jako k instituci.
Cosi mi říká, že toto rozhodnutí si Z. Galková do rámečku nad lůžko neumístí.

Náklady obhajoby, které, jak je zvykem, zaplatí vděčný daňový poplatník, budou s ohledem na rychlý spád řízení poměrně nízké, cca jen 40–50 tisíc korun.

pondělí 23. března 2015

Další obstrukce ministerstva

Nejnovější zprávy z oblasti registrace Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Ministerstvo vnitra sice přiznalo porážku, avšak prozatím odmítá splnit zákonnou povinnost a zaslat nám stanovy s registrační doložkou s výmluvou, že nemá spis; ten ovšem nemusí mít ještě klidně půl roku, protože Městský soud v Praze dosud nerozhodl o čtvrtém, nyní nicotném rozhodnutí o odmítnutí registrace.

Bez stanov nejsme schopni prokázat ani svou právní subjektivitu (existenci právnické osoby), ani pravomoc za spolek právně jednat navenek. To ministerstvo dobře ví a proto volí tento postup.

Bez ohledu na tyto obstrukce jsme se rozhodli svolat ustavující valnou hromadu spolku, na níž budou projednány nové stanovy, odpovídající úpravě ObčZ. Zvána je i veřejnost, z níž obzvláště se těšíme na zástupce různých komunistických, legionářsko-odbojářských a hraničářských spolků; plivátka se znakem spolku buďtež v dostatečném počtu zajištěna přímo v sále.

Po skončení formální části valné hromady se chystám přednést slavnostní projev zaměřený na česko-německé vztahy v minulosti, současnosti i budoucnosti, stranou neponechav ani stručnou, leč vyčerpávající rekapitulaci všech úspěchů, kterých během své existence dosáhl mnichovský (Posseltův) spolek.

neděle 22. března 2015

Vlasy

Co ty vlasy? táže se přísně státní prokurátor, probodávaje obžalovaného orlím pohledem a napřimuje ukazovák směrem k ohrádce, za níž se krčí mladistvý delikvent. Proč nosíte dlouhé vlasy? Odpovězte, obžalovaný!

Není úniku. Marně nešťastník vysvětluje, že dlouhé vlasy nemá proto, aby dával najevo nepřátelský postoj ke komunistickému režimu a dělnické třídě, ale prostě se mu to tak líbí; je ztracen. Soud i prokurátor dobře vědí, že účes ve stylu mánička nikdo nenosí jen tak, náhodou.

Odporná reminiscence… Ještě že se dnes už nic podobného u soudu nemůže stát. Nebo ano (MP3, 45 s)?

čtvrtek 19. března 2015

Sudetoněmecké krajanské sdružení zakazuje používání svého názvu

Sudetoněmecké krajanské sdružení

Tisková zpráva / Mnichov, 19. března 2015

Sudetoněmecké krajanské sdružení zakazuje používání svého názvu

Mnichov: Sudetoněmecké krajanské sdružení jako oficiální zastoupení sudetoněmecké národnostní skupiny od roku 1949 zakazuje české organizaci Sudetoněmecké občanské sdružení v Čechách, na Moravě a Slezsku, občanské sdružení opětovně zneužívané použití jejího jména Sudetoněmecké krajanské sdružení nebo použití svého znaku a vrací se zpět ke své výpovědi z března/dubna 2011.

Sudetoněmecké krajanské sdružení nemá žádné spojení se Sudetoněmeckým občanským sdružením v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

S právoplatným zastoupením Sudetoněmeckého krajanského sdružení v České republice je od roku 2003 pověřena výhradně Sudetoněmecká kancelář (SKS – Informační středisko Praha s.r.o.) v Praze.

Německou menšinu v České republice zastupují výhradně Shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku o.s. a Spolek Němců a přátel německé kultury/Kulturverband, kteří jsou oba respektovány a uznávány Sudetoněmeckým krajanským sdružením coby partnerské organizace.

S přátelským pozdravem

A předem díky za redakční použití

Hildegard Schuster
Tisková mluvčí



Rádi redakčně používáme, s pobavením kvitujíce, že soukromá právnická osoba si nárokuje právo být oficiálním zastoupením sudetoněmecké ethnické skupiny, případně že jakési občanské sdružení zastupuje německou menšinu v České republice výhradně. Možná by nezaškodilo, kdyby pánové a dámy nahlédli do příslušných zákonů. Za vynikající propagaci a, s ohledem na nedávnou změnu stanov německého spolku, která není části členské základny právě po vůli (a, jak případně poznamenal kolega Wolfgang Habermann, mění SdL na folklorní sdružení), i za hodnotnou náborovou akci, do Mnichova arci srdečně děkujeme!

Aktualisováno.
Reagujeme tiskovou zprávou.

Aktualisováno.
Samozřejmě i německy.

středa 18. března 2015

Znalec Uhlíř není podjatý

Opravdu svižným tempem, za necelého půl roku, rozhodla předsedkyně senátu Obvodního soudu pro Prahu 1 Dana Šindelářová o námitce podjatosti znalce Jana B. Uhlíře v nálepkovém procesu. Uhlíř pochopitelně podjatý není, neboť složil znalecký slib a v tu chvíli jde veškerá jeho celoživotní nenávist k nacionálnímu socialismu stranou. Svůj znalecký posudek sepíše sine ira et studio a jistě jen za pakatel, vždyť přece složil ten slib, že…

Na jeho posudky se velmi těšíme, vidět nezávislého znalce v akci je vždy požitek, a zejména od té doby, co nízký chtíč uvrhl Ivo Svobodu do státní nemilosti a do vyhnanství, nám znalecká korida u hlavních líčení chybí. V Brně Uhlíř bohužel neukázal všechno, co v něm je, a neprokázal, že by mohl být Nadsamci Ivošovi zdatnou a adekvátní náhradou; jeho ne právě přesvědčivé blekotání o potěšených hordách extremistů reflektovaly jak soudy obou stupňů, tak i odvolatel-státní zástupce zarytým mlčením (skutečně: jako by žádný znalec nikdy před soudem nevystoupil a žádná odborná vyjádření nebyl sesmolil, zmizel z rozsudku i z odvolání!), což je nutno chápat jako tacitní přiznání znalcovy nepoužitelnosti.

Chybami se arci člověk učí, a Uhlíř do popisu závadovosti nálepky s nápisem Odpor na schránce určené pro psí exkrementy vloží jistě celý svůj talent renomovaného historika! Což mu přejeme.

úterý 17. března 2015

Ombudsman provocateur

Přesněji ombudsmanka provocateuse, po vzoru agente provocateuse. Právě tak se etablovala Anna Šabatová, podle jejíhož názoru není nic nevhodného na tom, jestliže veřejný ochránce práv s využitím soukromé osoby vyprovokuje protiprávní – diskriminační – jednání, přičemž osoba takto použitá by měla mít nadto právo na relutární satisfakci za újmu vyprovokovanou diskriminací způsobenou.

Že bude působení aktivistky Šabatové v tomto úřadě jednou velkou pohromou, jsem arci předvídal, a mým favorisovaným kandidátem na tuto funkci byl Stanislav Křeček, s jehož názory na regulaci cen nájemního bydlení jsem se sice ostře neshodoval, ba uváděly mne místy do varu, ale jehož schopnosti přesvědčivé a právně relevantní argumentace jsem si vždy vážil.

Prosím, pište si: státní orgán není za žádných okolností oprávněn vyvolat protiprávní jednání tím, že k němu navádí, toto vyprovokuje, schvaluje neb je usnadní. Tak jako dopravní policista, který může například měřit překročení nejvyšší povolené rychlosti, ale nemůže, vydávaje se za stopaře, hecovat řidiče k riskantní jízdě a poté mu všechny přestupky sečíst.

Provokace není, opakuji: není, legitimním nástrojem státní kontroly a státní orgán si nesmí, za žádných okolností, počínat jako provokater.

Kromě toho máme za dosti pochybné, že se inveterátní nedůvěru majority k Romům podaří tímto způsobem ovlivnit jiným než nežádoucím směrem: kdo nechce byt určité skupině osob pronajmout a nemá smůlu, že by byl pronajimatelem velkého počtu bytů, si svou prostě prosadí a jediným důsledkem celé ombudsmansko-neziskovkové provokační akce bude, že se nenávist k Romům dále zvýší a pocit, že je jim pomáháno unfair prostředky, poroste. Ke škodě nás všech, právem a i mezi nerasistickou menšinou.

Jundrov

Jsou obce, resp. městské části, které vyvolávají lehké mrazení v zádech již svým názvem: příkladmo v Praze Ďáblice, Hrdlořezy nebo Hostivař (věru, zavítat na ona místa jinak než za světla a dobře ozbrojen je na pováženou a Pražanům z civilisovanějších částí metropole se to obecně nedoporučuje). Pak existují jiné, které mají název docela přívětivý, leč obyvatelstvo v nich dlící vyznačuje se povážlivě sníženým intelektem, mnohdy za hranicí klinické debility.

Brno-Jundrov, původně Jungdorf, nejspíše založil jakýsi Jung, případně jej osídlili mladí lidé; název má vcelku milý, leč, jak zjišťujeme, půjde evidentně o druhý případ.

Jak víme, tamní přestupkové komisi, jíž byla obec vedle dvojtřídky a myslivny nejnověji vybavena, připadl úkol odsoudit ratlíka Coco za to, že vloni v létě zaštěkal na státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně Jana Petráska. Zvíře je to statné, v kohoutku má celých 16 cm (řeč je o psu, kolik má v kohoutku Petrásek, nezjišťováno), tedy je pochopitelné, že jeho čin nemohl ujít pozornosti příslušných státních orgánů.

První pokus o odsouzení, přestupkovou komisí Bystrce, selhal, protože předsedkyně oné Šárka Sedláčková byla pravomocně vyloučena z důvodu podjatosti. Neboť nikoho jiného, gramotného, už tam neměli, bylo následně rozhodnuto o delegaci věci do Jundrova.

Odtamtud nám napsali, že se máme seznámit s podklady rozhodnutí. Odpověděli jsme, prozatím zdvořile, zmínky o shora zmiňované hranici klinické debility ponechávajíce povýtce implicitními, že tak by to podle zákona nešlo, avšak oni na svém názoru trvají, pročež nezbylo než replikovat poněkud ostřeji.

Na jednu stranu jsem rád, že Coco do Jundrova nemusí, mohl by být odsouzen k trestu smrti zastřelením, kterýž by byl po vyloučení odkladného účinku odvolání na palouku za myslivnou ihned vykonán, a to bych skutečně nerad, pejska si velmi oblíbiv, na straně druhé mi, nikoli poprvé, nezbývá než obrátit oči v sloup a zvolat s velkým Immanuelem, že dvě věci naplňují mou mysl úžasem: hvězdné nebe nade mnou a blbost českého úřednictva všude kolem mne.

Sudetoněmecké krajanské sdružení bylo registrováno

Po neskutečných 5 letech, 7 měsících a 5 dnech, po něž byl veden spor s ministerstvem vnitra, došlo dnes k registraci Sudetoněmeckého občanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, občanského sdružení.

Z rozsudku Nejvyššího správního soudu, jehož právní mocí se tak stalo (soudce zpravodaj Jan Passer David Hipšr), vyjímáme (§§ 27 a 29):
[…] Pokud zakládané sdružení deklaruje, že odsuzuje vyhnání a etnické čistky, ke kterým došlo po druhé světové válce ve střední Evropě, považuje za válečné zločince ty, kteří se jich dopouštěli, a některé z tzv. Benešových dekretů považuje za projev bezpráví, pak zcela pochopitelně budou tato východiska předmětem kritiky, nesouhlasu, zdrojem názorové opozice. Zpravidla však nebude možné rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti mezi národy spatřovat pouze v tom, že budou k diskusi předkládána témata, na kterých není názorová shoda, byť by jejich vnímání bylo pro mnohé oprávněně citlivé. Takový přístup by totiž naopak potvrzoval, že je ona nenávist či národnostní nesnášenlivost latentně přítomna a diskusi či vyjadřování nepohodlných myšlenek je třeba zapovědět proto, aby se nestala zjevnou. Ve svobodné společnosti je tabuizování citlivých témat – tím spíše témat, kořenících ve vzdálenější minulosti, kterou naprostá většina populace již neprožila, ale s jejími důsledky stále žije – zásadně nežádoucí. Potlačovatelská schémata, cílící proti myšlenkám a názorům, typická pro státní mechanismus autoritativních států, jsou v právním státě nepoužitelná a nepřijatelná […] 
Dodat lze i to, že diskuse, mající svůj původ v komplikovaných vztazích národů v minulosti, a hodnotící vztah historické příčiny a následku, nejsou pouze historickou záležitostí, jakkoli ji lze mapovat již stovky let do minulosti, ale dosud závažným politickým tématem s důsledky navýsost praktickými. Soudu nepřísluší do této diskuse vstupovat jako obránce těch či oněch názorů a vyslovovat úsudky o správnosti nebo nesprávnosti názorů deklarovaných v cílech občanského sdružení. Úkolem soudu v nyní posuzované věci není ani autoritativně vyslovovat historické pravdy. Otázka správnosti či nesprávnosti názoru, pravdivosti nebo nepravdivosti historického náhledu není otázkou pro soud, který nalézá o právu a bezpráví. Soudu v tomto sporu náleží zodpovědět, zda zjištěné skutečnosti odůvodňují již nyní apriorní zásah do ústavně zaručeného práva sdružovat se a odůvodňují omezení názorové plurality, která je základním znakem demokratické společnosti.
Chválíme.

Aktualisováno.
Tiskovou zprávu vydal prozatím Nejvyšší správní soud, my s ní vyčkáváme, až jak se vyjádří ministerstvo, zda porážku sportovně uzná anebo se pustí do nového kola obstrukcí.

Aktualisováno.
Jan Passer nás upozornil, že soudcem zpravodajem nebyl on, nýbrž David Hipšr. Za tento omyl se omlouváme.

pondělí 16. března 2015

Osel měsíce března Nejvyššímu správnímu soudu

Čtvrtý senát Nejvyššího správního soudu patří tradičně k tomu nejhoršímu, co v této zemi ve správním soudnictví působí, ba troufám si tvrdit, že tupost jeho členů předčí i hodně špatné soudce krajských soudů – a že je to nějaká konkurence!

Březnovou cenu tohoto blogu za mimořádně počiny na poli českého práva Osel měsíce obdrželi soudci Jiří Palla, Aleš Roztočil a Dagmar Nygrínová za tuto, již starší, avšak nyní ve sbírce publikovanou, judikatorní nehoráznost. V ní sice navázali na prejudikaturu, ale tvořivě ji rozvinuli a dovedli do míst, kam se slušný soud vázaný imperativy spravedlivého procesu nikdy nemůže dostat.

Podle názoru tří shora jmenovaných oslů není doložená pracovní neschopnost obviněného z přestupku důvodem k odročení ústního jednání, protože jsou-li ve spisu důkazy o vině, postačí, zúčastní-li se jednání jeho zástupce. Zákon o přestupcích je přitom průzračně jasný a nekompromisní: podle jeho § 74 odst. 1 lze věc v nepřítomnosti obviněného z přestupku projednat jen tehdy, jestliže tento odmítne, ač byl řádně předvolán, se k projednání dostavit nebo se nedostaví bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu.

Fakt, že řetězením lékařsky doložených omluv jsou přestupková řízení běžně vedena do prekluse, nemění ničeho na čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy ani na tom, že tuto pasáž Úmluvy je bez nejmenších pochybností třeba vztáhnout i na obvinění z přestupku. A kdyby snad oni tři mentally challenged, žel, v České republice do taláru oblečení jedinci byli schopni úvahy na vyšší než rudimentární úrovni, museli by se zeptat, zda je správný takový výklad zákona, podle něhož se přibráním zmocněnce (obhájce) obviněný vzdává práva osobní účasti na ústním jednání, a tedy, pokud by tohoto zmocněnce neměl anebo mu plnou moc např. v předvečer jednání odvolal (a po jednání případně opět udělil), ústní jednání by proběhnout nemohlo. Porušení práva na obhajobu jako z učebnice ústavního práva…

A ač jsem normálně k laureátům zdvořilý, tentokrát místo obligátní gratulace pouze poznamenám: hlouposti, tvé jméno je Palla, Roztočil, Nygrínová!

úterý 10. března 2015

Spor o šifrování pokračuje

V kause prolamování šifrované komunikace se ministerstvo vnitra vyjádřilo k naší žalobě, na což reagujeme replikou, navrhujíce soudu přibrat ve věci znalce-kryptologa, který by snahu ministerských úředníků o rozdojení kozla náležitě vyhodnotil.

Ivo Svoboda v exilu

O Ivo Svobodovi, bývalém soudním znalci, jsme dlouho neslyšeli, naposledy v souvislosti s intimními fotografiemi jeho bývalé milenky, sličné praporčice Jany T. (kteréž, jsouce galantní k dámě, přirozeně zveřejňovat nebudeme!), a následným vyhazovem z University obrany a nedobrovolným ukončením znalecké činnosti.

Nemysleme si však, že se I. Svoboda vzdal poté, co byl před rokem vyškrtnut ze seznamu znalců, své činnosti zcela. Musí ji arci vykonávat v zahraničí, a při jeho chabém jazykovém vybavení je volba omezena víceméně jen na Slovensko. Tam bývalý znalec před měsícem pohostinsky vystoupil u Okresného súdu Čadca, a tak jako jeho slavnější vzor Ovidius dokázal i v těžkých poměrech vyhnanství rozvinout svou schopnost praktické rhetoriky měrou nebývalou: myslím, že dosud nikdy se mu nepodařilo objasnit principy diskursivní analysy tak stručně a jasně jako právě před čadeckým soudem. Ze Svobodova výkladu je zřejmé, že znalec neanalysuje to, co obviněný řekl nebo napsal, ale co tím ve skutečnosti myslel, přičemž jediným autoritativním vykladačem jeho myšlenek je právě znalec, který chápe závadový projev a motivaci jeho vyslovení lépe než sám obviněný: pokročilý diskursivní analytik se pak může od vyřčeného zcela oprostit a posunout se na vyšší úroveň, kdy nebude analysovat, co obviněný svými slovy myslel, ale co si jen myslel a neřekl, dodejme.

Zvukové záznamy a další dokumenty vystavil obžalovaný Marián Magát zde.

pondělí 9. března 2015

Policie poskytla odpověď na jeden ze tří dotazů k DNA

Stalo se tak tímto přípisem, a překvapivě bezplatně. Protože evidovány jsou tyto informace pouze od 1. ledna 2014, můžeme si udělat představu, jakým tempem database roste a kdo všechno se do ní dostává. Překvapivé je pouze to, že z cca 32 tisíc osob, jimž je ročně DNA odebírána, se tomuto postupu brání jen několik lidí; přitom, jak se ukázalo v jednom našem mosteckém případě, v praxi stačí, jestliže obviněný řekne, že vzorek DNA dobrovolně neodevzdá, a policie nenaléhá, toliko (vesměs planě) vyhrožuje.

středa 4. března 2015

Ztratil se spis

Ten odposlechový, o němž jsme psali minulý týden. Městský soud v Brně tvrdí, že ho poslal na KSZ, to tento údaj vášnivě popírá, arci výsledkem je, že spis není k nalezení.

O zvláštních poměrech u brněnského městského soudu, kde soudní doručovatel roznáší poštu rychlostí athleticky průměrně nadaného hlemýždě a doručenka se pokládá za řádně vyplněnou už okamžikem, kdy se k ní přiblíží pero vyplňující osoby na méně než osm palců, jsme psali vícekrát: měřítkem kvality, s níž je tento soud řízen, budiž, že na svou stížnost předsedovi soudu ohledně podivné doručenky jsem ani po 125 dnech nedostal odpověď. Arci vše špatné je pro něco dobré a řádné vyšetření možného podvodu při změně data doručení rozsudku státnímu zastupitelství budeme požadovat v rámci dovolacího řízení u Nejvyššího soudu.

Zatím je však situace patová: státní zástupce požádal o odposlech serveru Náš směr, soud mu vyhověl a po právní moci rozsudku o tom informoval obviněného, ale proč byl odposlech povolen a zda jsou důvody žádat o vyslovení nezákonnosti odposlechu Nejvyšší soud, se bez spisu možná už nikdy nedozvíme.

Aktualisováno.
Spis objeven, ale je prý prázdný. Nyní se soudu pošle písemná žádost o nahlížení a uvidíme, co se bude dít dál.

K některým zvláštnostem dokazování v trestním řízení

Na Jiném právu píšeť Jan Vučka o zvláštnostech, které objevil, obíraje se trestními rozsudky v kause dopravní nehody Romana Janouška: text doporučuji, stojí za přečtení.

Dokazování v trestním řízení má vůbec svá špecifiká. Příkladmo platí nepsaná zásada, že důkazy navrhované obžalobou se zásadně připouštějí, kdežto u důkazů obhajoby se velmi pečlivě váží a zejména nemá-li obžalovaný obhájce, nebývá výjimkou jejich úplné zamítnutí. Je to logické: státní zástupce je jeden z nás, vlastně skoro soudce, kdežto obhájce, vyjma zvláštní obhajobu předstírající bytosti zvané ex offo, o níž arci tento text nebude, je nepřítel a profesionální kverulant, jemuž dlužno co nejrázněji zatnout tipec, protože se stejně před klientem jen předvádí, aby z něj vytáhl co nejvíc peněz na palmáre.

Připouštění a zamítání důkazních návrhů se řídí svérázně pojatou zásadou oportunity: provede se, co je v zájmu rychlého a snadného odsouzení obžalovaného, cokoli by mohlo tento proces narušit, se šmahem zamítá. Tak například v procesu Power soudkyně Okresního soudu Brno-venkov Lenka Nekudová zamítla téměř všechny návrhy, jimiž se obžalovaný Martin F. pokoušel prokázat, že učinil vše, co bylo v jeho silách, aby si ověřil, že provozem obchodu a organisací koncertů neporušuje zákon: důkazní návrhy obžaloby předtím akceptovala všechny, včetně prima facie nesmyslných, a tak před soudem během několik let trvajícího hlavního líčení defilovala pleïada roztodivných svědků, kteří nic neviděli a/nebo si nepamatovali, nikde nebyli a rozhodně nemohli ke zjištění skutkového stavu ani v nejmenším přispět, ale byli navrženi státním zástupcem a takový návrh je pro postkomunistického soudce svatý – o důkazech navržených obžalobou se nediskutuje, ty se prostě provedou. Důkazy navrhované obžalovanými přitom byly provedeny jen sporadicky, aby se neřeklo, přestože čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy stanoví zcela jasně, že každý, kdo je obviněn z trestného činu, má právo vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout předvolání a výslech svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek, jako svědků proti sobě. Ale Bůh je vysoko, ESLP daleko…

Běžně je při dokazování k vidění i obcházení trestního řádu, jak o tom píše J. Vučka v případě předodposlechu zvuku zaznamenaného mobilním telefonem. Něco podobného jsme namítali v případě RWU, kde byly obviněným zabaveny počítače a mobily a znalec Jan Janka z nich extrahoval logy všech instantních komunikátorů, e-maily, SMSky atd. Na námitku, že jde o záznam telekomunikačního provozu, k jehož odposlechu nezískaly OČTŘ soudní příkaz, nadto za dobu daleko předcházející trestnímu řízení, soudkyně Daniela Reifová nereagovala, a jak víme, kvalitu obhajoby zhodnotila známým výrokem, že je jí obžalovaných líto, jak špatně je Robert Cholenský hájí. Naštěstí nebyla tím, kdo se smál naposled a nejlépe.

Ale vraťme se ke causes célèbres. Velmi kuriosní důkaz bude patrně proveden v případu obviněného exředitele Nemocnice Na Homolce Vladimíra Dbalého, totiž počítačový soubor, do něhož si obviněný zapisoval podrobnosti o své trestné činnosti. Mediální hodnota důkazu je ve vztahu nepřímé úměrnosti k jeho hodnotě procesní, jež je nulová: takový důkaz může být použit nejvýš k získání dalších, derivativních důkazů, rozhodně by neměl být před soudem prováděn; že by neměl být prováděn v novinách, je arci věc jiná, přičemž nelze vyloučit, že novinářům ho poskytla obhajoba, aby neutralisovala jeho účinky na soud.

Když se ovšem chce, tak se nepřipustí i důkaz jednoznačně použitelný. To se stalo v případě košické policejní hry na Abu Ghraib. Nenapadá mne jediný důvod, proč by neměl být záznam mučení pořízený jedním z pachatelů na mobil použit k usvědčení obviněných. Na Slovensku se ale na právo hledí ještě méně než v České republice, v soudní síni je nejdůležitější politický zájem, jak jsme poznali v případě Jana Antonína Bati. Slovensko si nemohlo dovolit veřejně připustit, že jeho policisté mučili příslušníky menšiny, a tak se prostě rozhodlo, jak stát potřeboval.

úterý 3. března 2015

NSS zrušil třetí rozhodnutí o odmítnutí naší registrace

Tak tohle vypadá opravdu nadějně: nerad bych to zakřikl, počkejme na odůvodnění, ale zdá se, že den registrace našeho Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku se po pěti a půl letech velmi přiblížil…

pondělí 2. března 2015

Zdeňka Galková svůj boj nevzdává aneb Le recours en rose

Ne, nevzdává. Podala proto proti usnesení ve věci spálené vlajky Evropské unie stížnost, na elegantním růžovém podkladu (možná aby podatelně u městského soudu naznačila, že si přeje některý z komunistických senátů – u jiných stěží může uspět).

Palič Jakub Svoboda reaguje replikou, arci na podkladu konservativně bílém.

Dvakrát k DNA v rukou policie

Policejní striptease ohledně DNA pokračuje dalším kolem. Z utajovaného pokynu byla odhalena další část, přičemž zbytek je utajován s odůvodněním natolik komickým, že nemůžeme jinak než reagovat dalším odvoláním.

Vedlejším produktem bylo nalezení článku z Babišovy fronty Dnes, ve kterém se hovoří o přesném počtu profilů v databasi DNA. Loni v říjnu věděli, v lednu zapomněli a museli ku zjištění zjednat programátora? Tak jak to tedy je, ptáme se policejního presidia.