DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

čtvrtek 24. prosince 2015

Bartoš a Zemánek stíháni za Polnou

O Vánocích si lidé nadělují dárky, a jeden takový dostali i politici Adam B. Bartoš a Ladislav Zemánek, které jihlavská policie začala iniciativně stíhat za akci v Polné, davájíc jim tak vynikající tribunu k dalšímu zviditelnění (kvalitu usnesení omluvte, lepší k disposici nemáme). I policista by prý sám věděl, ale raději dal sprostým podezřelým znalce – jímž byl, podle v usnesení citované formulace, pravděpodobně Josef Zouhar – a ten text umístěný v lese seznal závadovým a schopným naši křehkou demokracii úplně vyvrátit z kořenů.

Výslech znalce bude zajisté právnickou lahůdkou:

– A pane znalče, co vy si představujete pod řešením židovské otázky?

– V tom textu se mluví o konečném řešení? Kde, prosím? Můžete tam to slůvko soudu zatrhnout? Děkuji!

– Aha, takže Hitler a Heydrich chtěli židovskou otázku vyřešit nikoli konečně, ale uspokojivě. Tedy Endlösung znamená vlastně uspokojivé řešení, mám pravdu?

Neméně rozkošné bude pak dokazování, která fysická osoba text a fotografii na stranický web umístila.

Na tuhle frašku se do Jihlavy určitě zajedu podívat, jen je škoda, že se akce nekoná jako řádné divadelní představení večer: doprovodné exkurse na jihlavský hřbitov a do Polné tak organisátoři zájezdů budou muset zařadit po hlavní atrakci, což bude poněkud antiklimaktické.

neděle 20. prosince 2015

I ve vazbě musí poslanec representovat

O kause náhrad vazebně stíhaného poslance Davida Ratha jsme krátce psali zde, a soud, jak se zdá, zaujal stejný názor jako my. Kde se stala chyba a proč je výsledkem aplikace práva stav takto frapantně absurdní? Důvodem je obecná úroveň české legislativy, která se vyžívá v minuciosních detailech a třístých osmdesátých novelách měnících jedno písmeno ve znění po novele třísté sedmdesáté deváté, avšak důležité věci v zákonech chybějí: v daném případě tedy např. ustanovení, že náhrada nepřísluší tomu, kdo ji v určitém období zjevně nemůže využívat; není-li takového ustanovení, bude poslanci ve vězení příslušet nejen náhrada za representaci, ale např. i za používání osobního automobilu k cestám do zaměstnání.

úterý 15. prosince 2015

Z kroniky Popleteného Újezdu

Vzpomíná si ještě někdo z mých čtenářů na kausu přestupku, jehož se měl dopustit příliš iniciativní občan Martin K. tím, že v Pleteném Újezdu na vlastní náklady instaloval plechové schránky na psí exkrementy?

Já tedy už dávno ne, avšak Krajský úřad Středočeského kraje nelenil a po pouhém půlpátém roce o podaném odvolání rozhodl. Blahopřejeme a udělujeme příslušnému úředníkovi mimořádné ocenění tohoto blogu Slimák měsíce, spojené s právem nosit hlemýždí tykadla ve tvaru paragrafů (ne, pouze žertuji, žádnou cenu jsem mu neudělil – je třeba dbát, aby si ocenění mého blogu uchovala svou výjimečnost).

pondělí 14. prosince 2015

Power do druhého kola

Budete-li mít zítra ráno čas a chuť, nenechte si ujít justiční frašku, která se odehraje u Krajského soudu v Brně ve věci závadového zpěvu, policejní operace Power. Jak je běžně v politických případech, senát nebyl vybrán náhodně: je jím dvěma exkomunisty obsazený devátý trestní senát vedený soudružkou soudkyní Danou Kancírovou. Ta je jistě myšlenkou, že by si každý mohl zpívat, co ho napadne, hluboce pobouřena.

Čest práci! Výsledek odvolání je určen, pokračování u Nejvyššího soudu.

středa 9. prosince 2015

V pátek na další díl justiční ságy Pechanec

V pátek pokračuje u Krajského soudu v Hradci Králové veřejné zasedání ve věci návrhu na obnovu řízení Vlastimila Pechance (jednací síň č. 50, začátek od 8.30 hod.). Kriminalistický ústav Praha (KÚP) měl doplnit podklady, na jejichž základě ke svým zjištěním dospěl, což však neučinil a v arogantním přípisu soudu sdělil, že on se nikdy nemýlí a nemusí své postupy nikomu vysvětlovat.

V pátek bude vyslechnut obhajobou přibraný znalec Daniel Vaněk, jenž je arci jiného názoru a na rozdíl od KÚPu dokáže zajistit takové laboratorní zkoumání nože, jímž byl Otto Absolon zavražděn, které by mělo vést k definitivní identifikaci osoby, jíž nůž patřil a která se tedy s velkou pravděpodobností vraždy dopustila. Že touto osobou nebyl Pechanec, jemuž ostatně svědčí i negativní výsledek pachové zkoušky, již víme, ale soud by se měl snažit skutečného vraha najít – tedy pokud to není tak, jak některé indicie naznačují, že soud tuto osobu od počátku znal a Pechance poslal do vězení čistě z utilitárních důvodů, resp. na politickou objednávku.

Aktualisováno.
Návrh na obnovu řízení byl zamítnut: soud se přece nikdy nemýlí a fakt absence DNA odsouzeného na vražedné zbrani nic neznamená. Řízení bude tedy pokračovat u Vrchního soudu v Praze, který bude nyní projednávat stížnost odsouzeného.

Aktualisováno.
Zvukový záznam ústního odůvodnění.

Argumentace předsedy senátu je věcně neudržitelná. Nový důkaz především značně posiluje pochybnosti o vině odsouzeného: na noži, který se s vysokou mírou pravděpodobnosti jeví být vražednou zbraní (a to se v původním řízení nevědělo), nebyla ani pachová stopa odsouzeného, ani se tam nenašel jeho biologický materiál, a to samo o sobě dostačuje pro nové posouzení důkazní situace.

Obhajoba přitom závěry Kriminalistického ústavu Praha nezpochybňuje, jen prokázala, prostřednictvím vlastního znalce, jemuž soud nůž k analyse neposkytl – a je arci komické, když teď tvrdí, že znalec k noži kdykoli mohl –, že provedená analysa neodpovídala současným možnostem a z nože by se dalo zjistit daleko víc. Optimálně např. i barvu očí a vlasů toho, jemuž nůž patřil.

A konečně, úspěch návrhu na obnovu řízení nevyžaduje, aby nový důkaz sám o sobě svědčil pro jiné rozhodnutí o vině nebo trestu, ale postačuje, aby takový závěr bylo možno učinit z celého komplexu doplněných důkazů, tedy i ve spojení s důkazy stávajícími, v původním řízení provedenými. Závěr, že Pechanec je vrah, protože ho svědci poznali, přestože jeho vzhled i oblečení popsali zcela odlišně od reality, a na vražedné zbrani nebyla jeho pachová stopa ani biologický materiál, to vyžaduje kognitivní poruchu v dosti pokročilém stupni.

Branky, body, úplatky aneb Dobří holubi se vracejí

V naší nepravidelné rubrice Branky, body, úplatky se dnes podíváme do Jablonce nad Nisou, města, kde mají prvoligový fotbalový klub s téměř nejnižšími domácími návštěvami (po Dukle Praha, jež sklízí trpké ovoce někdejšího lampasáckého klubu) a majitelem, jenž je zároveň předsedou fotbalové asociace.

Miroslava Peltu, alias Cinklý jaro, známe z předchozího dílu naší rubriky, a víme i to, že jeho obliba mezi fanoušky se projevuje na každém zápase ligy skandováním Pelta ven!, v němž se dojemně spojí hlasy fandů domácích i hostí. Nepřekvapí, že cinklý podzim měli letos i v Jablonci. Serie podivných pokutových kopů ve prospěch Peltova klubu, v jednom případě dokonce v počtu dvou kusů na zápas, to je danost, s níž musí každý soupeř počítat.

Ale ani to letos nepomohlo, klub před zimní přestávkou skončil v hloubi tabulky. Pelta tedy sáhl po nejsilnější zbrani a angažoval Ivana Horníka; ano, právě toho Ivánka, na jehož  účet se bavili návštěvníci Čtvrtníčkova a Lábusova představení Ivánku, kamaráde, a který od soudu odešel s podmínkou a desetiletým zákazem činnosti.

Podotýkám, že v každé slušné zemi by byl druhý trest nadbytečný, žádný klub by člověka s takovou minulostí nezaměstnal, protože by věděl, že rázem přijde o všechny sponsory: nikdo příčetný nebude chtít být spojován s osobou, kterou soud, byť podmíněně, poslal do vězení za korupci. Ne tak v některých afrických zemích a v České republice: tam je korupce cosi jako gentlemanský delikt a odsouzení za ni drobná provozní nehoda. Trest byl vykonán, zapomeňte.

Tedy se těšme, co spolu ti dva předvedou a jakému novému kulturnímu počinu dají vzniknout.

Sportu zdar a korupci zvlášť, vážení přátelé televisní kopané!

pondělí 7. prosince 2015

Ransdorf

Vida, další, kdo naletěl nigerijskému scamu, říkal jsem si nad zprávou, že europoslance Miloslava Ransdorfa ve Švýcarsku zadrželi při pokusu vybrat na falešné dokumenty 350 milionů euro. Jakkoli jedni mají incident za splnění svých vlhkých snů ohledně zákazu KSČM (konečně se prokáže, že je její činnost financována z Ruska – tůdle nudle, přátelé!), druzí se poslanci toliko hlasitě smějí a třetí zase naléhají, aby onen spěšně opustil svou lukrativní sesel, jisto je v této věci jediné, totiž neexistence zmíněné částky, již od pohledu se vymykající čemukoliv, s čím by řadový europoslanec mohl přijít takříkajíc fysicky do styku: poslanec, i ten evropský, je pouhý dělník moci, nikoli její držitel.

Lze očekávat, že Švýcaři vyšetřování uzavřou s tím, že se Ransdorf stal obětí podvodu a sám nic nelegálního neplánoval, tedy nebude nutné řešit otázku jeho vydání k trestnímu stíhání. Což je arci škoda, protože efektivita švýcarských orgánů činných v trestním řízení ve srovnání s českými břídily Ištvanem, Šlachtou a jejich maškarním doprovodem se má přibližně jako concorde ku vlaštovce z papíru. Tak snad příště.

Aktualisováno.
Z rozhovoru, který dnes Ransdorf poskytl Právu:
Takže vy pořád věříte tomu, že pan Huněk [několikanásobně trestaný recidivista-podvodník–pozn. T.P.] účet s 350 milióny eur ve Švýcarsku má?

Ano, samozřejmě, to vím. Nejenže si to myslím, ale já to vím.
Co dodat… O některých lidech říkám, že jsou klinicky blbí, což se jeví býti i zde plně pertinentním hodnocením podvedencových mentálních disposic.

Provokatéři aneb Fénix na dietě

Foto: Asociace Alerta
Že o policejní operaci Fénix máme od počátku značné pochybnosti a policejní versi přijímáme se skepsí hlubší než Macocha (pro pragocentristy: než Modřanská rokle), je pravidelným čtenářům tohoto blogu známo. Nepřekvapil nás proto rozhovor s jedním z propuštěných ohňostrůjců ve stadiu přípravy v Deníku Referendum.

Ano, právě tak to mohlo být: že, nemoha splnit náročné požadavky nadřízených, uchyluje se nejeden policejní operativec k aktivní provokaci trestné činnosti, víme už z Haška, a stejně dobře je známo, že tímto způsobem pracovala po komunistickém putschi Státní bezpečnost – odlišit skutečného odbojáře od falešného bylo nesnadné, a jestliže jste se v odhadu zmýlili, mohli jste způsobit sobě i druhým neštěstí, tak jako ho způsobil Milan Kundera.

Avšak neméně je nám známo, že již od konce padesátých let se případy vyprovokované trestné činnosti revidovaly a lidé, kteří byli na základě provokace odsouzeni k dlouholetým trestům, byli nejprve propouštěni a poté, v šedesátých letech, nejvyšším soudem rehabilitováni (na ukázku jeden takový spis).

Jak to dopadne dnes, je arci otázka, právní řád učinil od 50. let velký krok kupředu a je docela možné, že provokace bude shledána přípustnou methodou boje proti extremismu.

pondělí 30. listopadu 2015

Káva s příchutí

O školství nepíšeme na tomto blogu tak často, avšak tato kausa nás pobavila: tři sedmáci přimíchali neoblíbené učitelce výtvarné výchovy do kávy nikoli jed, jak udělala z komára veblouda Nova, nýbrž projímadlo; učitelka přežila. Protože jedna z pachatelek je vnučkou místního starosty, řešila se věc trojkou z chování a nikoli tak, jak předpokládá zákon o soudnictví ve věcech mládeže.

Je to arci výchovné: děti se již od útlého věku musejí učit, že zákon v této zemi platí jen pro ty dole, vyšší společenské postavení znamená automaticky nejrůznější úlevy. Když takový neprivilegovaný nezletilec vyleze na střechu, kterou ani nepoškodí ani s ní nespadne, je z toho málem vyhazov ze školy, kdežto potomkům místní honorace by prošla snad i vražda. Právní stát model Česká republika ve versi Junior.

Nález

Pěkné cvičení z ústavního práva nám připravili agilní a bdělí strážníci v Dubí: přestože nalezená peněženka obsahovala občanský průkaz majitele, prohledali flashdisk, v oné se rovněž nacházející, a objevivše na něm dětskou pornografii, předali nález policii.

Protože v peněžence byl průkaz totožnosti, byl postup strážníků minimálně na hraně zákona: další zásah do ústavního práva presumptivního majitele – v danou chvíli již nikoli neznámého – na ochranu před zásahy do soukromí byl nepotřebný a tedy nezákonný, a protože strážníci jednali jako orgán veřejné moci, nelze s tím, co na flashdisku našli, pracovat jako s důkazem v trestním řízení; jiné by to arci nebylo ani v případě, kdyby prohlídku provedli sami poctiví nálezci.

A máme tu ovoce z otráveného stromu ve formě domovní prohlídky, kterou soud, byl-li požádán, bez nejmenších pochyb povolil (čeští soudci jsou, jak známo, mimořádně benevolentní, pokud jde o to, vyjít policii vstříc při nerespektování základních práv sprostých podezřelých). I tato prohlídka by měla být nezákonná a důkazy při ní zajištěné, ve vztahu k flashce derivativní, by se rovněž neměly v řízení použít, avšak nezávidím obhájci, který o tomhle bude muset přesvědčit soud.

úterý 24. listopadu 2015

Všichni jsme Konvička

Státní zástupkyně OSZ v Jablonci nad Nisou Věra Nováková, jinak známá politická aktivistka v taláru, podala podnět k trestnímu stíhání vysokoškolského učitele a populistického politika Martina Konvičky za jeho údajné nenávistné výroky na sociálních sítích, a policie jej proto začala trestně stíhat pro podněcování k nenávisti.

Mnohokrát jsem poukazoval na to, že v oblasti verbálních trestných činů a represe tzv. extremistických názorů funguje koncept slippery slope: když projde trestní stíhání za jeden výrok, nepotrvá dlouho a bude se stíhat výrok o stupeň méně intensivní, což to se bude opakovat stále znovu a státní moc tak bude salámovou taktikou loupat z našich základních práv a svobod další a další vrstvy, až nám nakonec zůstane ta svoboda, kterou jsme měli v předchozím režimu, totiž mlčet a myslet si své.

Nemám za potřebné Martina Konvičku hodnotit nebo se od něj jakkoli distancovat, jak nyní mnozí činí: celou imigrantskou krisi pokládám za výsledek geopolitických změn posledních let a hysterii, která ji v této zemi provází, za dovednou manipulaci veřejným míněním. Za důležité však považuji jasně říct to, co jsem uvedl v nadpisu svého postu: my všichni jsme Konvička, a že jím nyní musíme proti své vůli být, je jen důsledkem indolence, kterou veřejnost projevila v době, kdy měla být jako jeden muž Vondrák, Dupová, Šlégrová nebo kdokoli jiný, kdo byl státní mocí označen za veřejného nepřítele a spektakulárně justičním systémem šikanován.

Aktualisováno.
Foto: Saša Uhlová
Věra Nováková je zvláštní osoba. Zde je např. zachycena, ana v létě 2013 demonstruje na sídlišti Máj v Českých Budějovicích. Tehdy jsem v komentářích k fotografii konstatoval, že státní zástupce, který ve svém volnu objíždí demonstrace, je zralý na kárné řízení, avšak příslušný podnět jsem nepodal; nejsem totiž udavač a výjimku bych udělal jen v případě lidí, kteří sami nemají žádný respekt ke svobodě druhých. To jsem arci ještě netušil, že takovou osobou je právě i státní zástupkyně Nováková.

Aktualisováno.
Na post reaguje na svém blogu Tribun, tvrdě, že by to měl být soud, a ne aktivisté na internetu, kdo rozhodne o tom, kde ty hranice svobody slova leží. K čemuž mi nezbývá než poznamenat, že každé trestní stíhání představuje docela zásadní zásah do právní sfery obviněného, a opravdu se nelze spokojit s tím, že Konvičkovi za čtyři roky (nebo za sedm až osm let, jako v případě nálepek nebo akce Power) orgány činné v trestním řízení poklepou na rameno a přátelsky praví: Tak dobrý, Konvička, jste nevinnej; ale příště si radši daj pozor na pusu, jasný? Takhle prostě právní stát nevypadá.

Soudkyně Huňáčková se vyloučila

K překvapivému obratu došlo u Okresního soudu v Mostě. Soudkyně soudružka Bohumila Huňáčková dnes při obnoveném hlavním líčení sama rozhodla o tom, že je vyloučena z projednávání těžkého verbálního zločinu Lucie Šlégrové, neboť se cítí dotčena závěrečnou řečí obžalované.

Trestní řízení tak vstupuje do svého šestého roku ve velkém stylu, a zvlášť pokud státní zástupce podá proti usnesení stížnost, můžeme se vbrzku nadít dalších justičních piruet a výkrutů.

sobota 21. listopadu 2015

Ústavní soud neposkytl ochranu svobodě shromažďování

Když  jsem se dozvěděl, že ústavní stížnost týkající se zákazu shromáždění Českých lvů dostal k projednání třetí senát Ústavního soudu ve složení Jan Musil, Vladimír Kůrka (soudce zpravodaj) a Jan Filip, nedělal jsem si velké naděje na to, že by mohla uspět: zejména od J. Musila a zasloužilého soudruha soudce J. Filipa jsem si mnoho nesliboval, jsa přesvědčen, že ani jeden nemá u Ústavního – a arci ani kteréhokoli jiného – soudu demokratické země co pohledávat. Byl jsem proto příjemně překvapen, že si soud vyžádal vyjádření účastníka i repliku stěžovatele, avšak výsledek byl stejně takový, takový jsme očekávali.

Pro ty, kteří nechtějí celou ústavní stížnost číst, rekapitulujme, že českobudějovický magistrát zakázal shromáždění s pochodem, které se mělo uskutečnit v létě 2013 poté, co eskalovalo napětí na místním sídlišti Máj, s odkazem na nevhodnost osoby svolavatele a jeho zmocněnce a na to, že pořadatelé nevyužili nabízenou možnost konat akci jinde. Správní žaloba byla krajským soudem zamítnuta bez toho, že by byly žalobní body jakkoli vypořádány, a když si Čeští lvi stěžovali u Nejvyššího správního soudu, dozvěděli se (soudce zpravodaj Tomáš Foltas), že do kasační stížnosti nenapsali, se kterými argumenty se krajský soud nevypořádal (no právě, že se žádnými, troubo, chtělo by se neuctivě na adresu jeho ctihodnosti poznamenat).

Podávat stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva je patrně marným plýtváním energií, takže zůstává nepěkný precedens, na jehož základě bude možné zakázat kteroukoli demonstraci a do odůvodnění prostě napsat, že svolavatel je extremista a ti právo demonstrovat nemají.

Černý, velmi černý den pro svobodu v této zemi…

čtvrtek 19. listopadu 2015

Ať žije Zeman!

Smí se president účastnit shromáždění občanů? Tuto otázku si musel položit každý, kdo zaznamenal trapnou událost letošních oslav výročí 17. listopadu na Albertově, a chtěl-li se jí zabývat důsledně, musel si na ni odpovědět – potenciálně – záporně.

Jak uvedla media, presidentova ochranka ve spolupráci s ostatnímu složkami policie umožnila účast na shromáždění jen osobám názorově presidentovi blízkým, od kterých nehrozilo opakování loňského vaječného incidentu. President, vítaný transparenty, jež, podotkněme, upomínaly spíše severokorejské než demokratické středoevropské reálie, byl viditelně šťasten, neboť neobtěžován, ba oslavován. Inu, jeho volba.

Nás arci zajímají právní konotace takové situace. Jejím půdorysem je střet dvou protichůdných práv: ústavní činitel má právo nebýt ostřelován vejci, rajčaty ani jinými potravinami, potenciální účastníci demonstrace mají zase právo nestat se předmětem selekce na základě kritérií, která jsou neslučitelná s jejich politickými právy, tedy zejména se mohou kteréhokoli shromáždění zúčastnit bez ohledu na své politické názory.

V tom je jádro ústavněprávního pudla: jestliže nelze zajistit bezpečnost presidenta jinak, než vykázáním jeho názorových oponentů mimo prostor demonstrace (a podotýkám, že si vůbec nejsem jist, že taková eventualita skutečně nastala), pak je nutné konstatovat, že ona dvě práva jsou v tak příkrém rozporu, že musejí být podrobena testu proporcionality. A z něj vychází jako silnější právo demonstrantů, už proto, že president je jen jeden, pouhý primus inter pares, kdežto jich jsou stovky, ne-li tisíce.

President republiky tedy neměl právo účastnit se demonstrace, jestliže by svou účastí porušil její demokratickou povahu, a ochranka mu místo servilního zajištění bezpečnosti měla sdělit, že na demonstraci může jít pouze na vlastní risiko a jako soukromá osoba.

pátek 13. listopadu 2015

Babiš

V České republice kohosi napadlo, že by byl dobrý nápad postavit před soud Lubomíra Štrougala za to, že na hranicích se Západem byly za jeho ministerského působení instalovány elektrické ploty. Naštěstí k tomu nedošlo, odpovědní si včas uvědomili, že by se od bývalými komunisty obsazených soudů mohli dočkat zproštění s odůvodněním, že každý takový plot byl přece řádně označen a nadto, vstup do hraničního pásma bez příslušného povolení byl zakázán, tak jakýpak trestný čin!

Schopnost vnímat absurdnost podobných situací neprojevili na Slovensku, kde tamní Ústav pamäti národa podává dovolání ve věci údajné nevědomé spolupráce Andreje Babiše s StB. Je to počínání marné, Babiš agentem nad vší pochybnost byl, ale má dost peněz na to, aby si koupil rozsudek kteréhokoli slovenského soudu a v jakémkoli znění bude potřebovat.

Neuvěřitelné je arci odůvodnění: soudy prvních dvou stupňů prý pochybily, protože vyslechly bývalé důstojníky StB bez toho, aby je předtím nechaly zbavit ministerstvem vnitra mlčenlivosti:
ÚPN zistil, že súd oprel svoje rozhodnutie o nezákonné dôkazy, ktorými sú svedecké výpovede bývalých príslušníkov ŠtB. ÚPN disponuje oficiálnym potvrdením, že bývalí príslušníci ŠtB sú stále viazaní mlčanlivosťou ohľadom svojej činnosti a práce v ŠtB a tento záväzok mlčanlivosti trvá aj po skončení služobného pomeru, uviedol kancelár a hovorca ÚPN Tibor Ujlacký.
Vo svojom dovolaní ÚPN preto namieta, že súd v konaní porušil predpisy o dokazovaní, lebo pristúpil k výsluchu bývalých príslušníkov ŠtB bez toho, aby požiadal Ministerstvo vnútra SR o ich zbavenie mlčanlivosti. ÚPN sa s rozhodnutím súdu z 30. júna 2015 preto naďalej nestotožňuje a považuje ho za nesprávne, nepresvedčivé a neodôvodnené, uviedol Ujlacký.
Takže estebák je nejen naprosto důvěryhodným svědkem, ale má dostatek osobní integrity, aby dodržoval 25 let po zrušení StB závazky vůči ní, a co víc, je plně loyalní nejen k někdejší tajné policii, ale i k ministerstvu vnitra, jež se – patrně – stalo jejím právním nástupcem. Estebák mlčenlivosti nezbavený tak bude lhát, až se mu od úst popráší, zatímco estabák mlčenlivosti zbavený bude vypovídat než čistoskvoucí pravdu. Věříme, že jinak se pánové z ÚPNu cítí zdrávi.

středa 11. listopadu 2015

Jiný "právní systém"?

Spíš jiná úroveň vymahatelnosti práva, řekl bych nad nestoudnou větou ministra Jana Mládka, proč koncern Volkswagen nebude v České republice dobrovolně odškodňovat vlastníky dieselů s cinknutým softwarem; v USA tito poškození dostanou kompensace v hodnotě cca 1 000 dolarů.

Po právní stránce nevidím situaci tak jednoznačně. Volkswagen, resp. jeho dealeři, prodali zákazníkovi výrobek, který neměl ty vlastnosti, jež byly při prodeji výslovně garantovány, přičemž o této skutečnosti výrobce od samého počátku věděl a před kupujícím ji zatajil.

Že je povinen vadu bezplatně odstranit a nahradit kupujícímu veškeré transakční náklady (§§ 2106–7 ObčZ), je nasnadě – a VW se tomu ani nebrání –, otázkou je, jak naložit s faktem, že vozidlo produkovalo po celou dobu užívání zákazníkem víc emisí, než zákazník přiměřeně očekával. Poškození životního prostředí je veřejnoprávního charakteru a jeho kompensaci si zákazník sám patrně nárokovat moci nebude, avšak je tu ještě otázka újmy imateriální, způsobené tím, že zákazník, bez svého vědomí a souhlasu, působil provozováním vozidla ekologické škody. Tam si satisfakci umím představit, byť je otázkou, zda by soudy žalobu nezamítly s tím, že zákazník nebyl přímo poškozen, protože byl pouhým nevědomým, živým nástrojem podvodného výrobce.

Soudce z případu Baťa exemplárně potrestán

Soudce Okresného súdu Bratislava I Pavol Tomík dnes dostal za to, že v rozporu s rozvrhem práce rozhodl po povolení obnovy trestního řízení ve věci Jana A. Bati i meritorně, peněžitý trest ve formě čtyř měsíčních srážek z platu ve výši 50 %. Baťa, jak víme, zůstává na Slovensku zločincem a po tom, co se stalo soudci Tomíkovi, si stěží některý slovenský soudce dovolí rozhodnout k nelibosti své vlády.

Můj komentář, reprodukovaný redaktorkou víceméně přesně, si můžete přečíst tady; je to přesně tak: jsou chvíle, kdy jsem rád, že žiji v přece jen o něco civilisovanější České republice než na Slovensku.

Aktualisováno.
Pokud by snad někdo chtěl argumentovat, že šlo o skutečné a závažné pochybení, doporučuji mu toto:
Podľa štatistiky z Okresného súdu Bratislava I, ktorú si vyžiadal disciplinárny senát, v rokoch 2006 až 2012 bolo na tento súd podaných 99 návrhov na obnovu konania. V 19 prípadoch bola povolená a v 14 prípadoch v rozpore so zákonom a rozvrhom práce po obnove konania ďalej rozhodoval ten istý sudca.
Takže z devatenácti případů se to samé stalo čtrnáctkrát, ale před kárný senát za to postavili pouze jednoho soudce: shodou okolností toho, který rozhodl jinak, než by si Ficova vláda představovala.

úterý 10. listopadu 2015

Causa Michal Uhl

Být aktivistou v této zemi, neoplývající ani tak medem a strdím jako bobtnající legislativou a hypertrofovaným souborem byrokratických pravidel, má svá úskalí, a není-li jeden dostatečně obezřetný, snadno se se zlou potáže, načež, presumujeme, nastane pláč převeliký a skřípění zubů. Takto presumujeme konkrétně nad případem Michala Uhla, kterýž má nyní podat na policii vysvětlení ohledně deseti uprchlíků z Afghánistánu, jež ve svém pražském bytě ubytoval.

Uhl je osobou právem netknutou a proto nyní hořekuje na svém facebookovém profilu. Kdyby arci místo nářků otevřel zákon o pobytu cizinců (např. zde), dočetl by se, že jakožto osoba poskytující, byť bezplatně, ubytování více než pěti cizincům má celou řadu povinností, např. vést domovní knihu a také cizinecké policii fakt ubytování každého cizince zvlášť oznámit. Neučinil-li tak, dopustil se přestupku, za který mu může být uložena pokuta do výše 50 tisíc korun. Načež, jak zmíněno shora, nastane převeliký pláč a zubů skřípění.

čtvrtek 5. listopadu 2015

Perlustrovaná ředitelka aneb Hlava XXII v Brně

Morava je zvláštní místo. Jak víme, policie tam užívá moderní metrologii doposud neznámou methodu měření hloubky désinu pneumatikového pláště nasliněným prstem, načež, když má inovativní měřický postup obhájit před správním úřadem, hájí se, že k závěru o spáchání deliktu dospěla mozkovým myšlením. Mozkové myšlení tam arci uplatňují i policisté cizinečtí, již došli k závěru, že každý, kdo se táže po zákonných důvodech perlustrace, stává se automaticky podezřelým a z toho titulu ze zákona perlustrovatelným.

Zde to máme černé na bílém: právní ředitelka Ligy lidských práv Zuzana Candigliota (oblečená) byla před 11 měsíci perlustrována ve vlaku a když se odmítla šikanosnímu úkonu podrobit, policisté ji předvedli na služebnu, tam u ní provedli osobní prohlídku a zjistivše z nalezeného občanského průkazu její totožnost, propustili ji. Nyní se poškozené zastal Krajský soud v Brně, avšak u vědomí kvalit soudců Nejvyššího správního soudu a jejich respektu k lidským právům bych byl s definitivními závěry opatrný: šanci, že žalobkyně uspěje i tam, hodnotím velmi střízlivě.

Říkám si, že použít jen o trochu víc mozkového myšlení, mohli by policisté svou methodu zdokonalit a perlustrovat každého, kdo chce znát důvod, pro podezření z přestupku neuposlechnutí výzvy [§ 63 odst. 2 písm. a) PolZ], anebo ho předvést k podání vysvětlení, proč nechce prokázat totožnost, a perlustrovat ho v souvislosti s tím podle písmene d). Proti takto neprůstřelné logice by pak postižený neměl šanci ani u soudu.

středa 4. listopadu 2015

Kolečko

Je dobře, že státní zástupci a soudci v této zemi dokázali za necelých sedm let od vydání nového trestního zákoníku pochopit, co je to zásada oportunity (§ 12 odst. 2 TrZ), takže se u soudů řeší jen skutečně závažné, společensky škodlivé skutky a ne různé nesmysly a bagately; být na místě obžalovaných, patrně bych se neudržel a místo kolečka na podlahu jednací síně nanesl jiný, významově relevantnější geometrický tvar.


P.S.: Podobnost vyšetřovacího pokusu, aka akce Kolečko, s námi nedávno reprodukovanou povídkou Jaroslava Haška jest čistě náhodná.

čtvrtek 29. října 2015

Kašpar

A u thematu kvality českých soudců ještě chvíli zůstaneme: Jan Kašpar, bývalý soudce Městského soudu v Praze, byl přistižen, an nezletilci v autobuse MHD krade peněženku. Kolegové jej arci ve šlamastyce nenechali, z krádeže udělali projev sexuální deviace-fetišismu (nemohl si pomoci, cizí peněženky ho prostě neodolatelně lákají) a výsledkem je, že kašpar (tedy: Kašpar) bude moci ihned nastoupit do státní služby na jiném místě; a až se vyléčí, hurá zpět k některému soudu.

úterý 27. října 2015

Mission Impossible, level Baťa versus komunistické soudkyně

Konec října, příhodný čas na trochu třídní justice. Městský soud v Praze bude ve čtvrtek projednávat odvolání potomků Jana Antonína Bati ve věci náhrady za neoprávněně konfiskovanou vilu ve Zlíně. Na výkon soudružek soudkyň se můžete přijít podívat sami, vše potřebné obsahuje tisková zpráva.

Aktualisováno.
Výsledek nepřekvapil.

neděle 25. října 2015

Rovní a rovnější aneb Justiční korupce v přímém přenosu

Pokud se pamatuji, neměla česká justice od doby řízeného útěku Radovana Krejčíře větší ostudu: bývalý senátor za ODS a současný kmotr téže Alexandr Novák dostal nejprve za prokázanou korupci ve výši přes 40 milionů korun nepodmíněný trest na dolní hranici a k tomu směšnou pětimilionovou pokutu, která zdaleka nepokryla výši přijatého úplatku, poté byl na základě záruky spolku motorkářů podmíněně propuštěn a nyní, aniž by musel jakkoli spolupracovat s Probační a mediační službou, si užívá svého majetku a do vlasti dělá dlouhý nos.

Potom se divme, že soudci a státní zástupci mají v této zemi nižší společenskou prestiž než pošťáci, uklízečky a toaletářky.

středa 21. října 2015

Osel měsíce října senátu soudkyně Vostrejšové

Ten spor začal v r. 2006, kdy se rodina Habermannových, v České republice usazených Němců, vzepřela místní vodárenské společnosti a neustoupila nátlaku ani poté, co vodárna odpojila přívod pitné vody do jejich rodinného domu v Lubníku u Lanškrouna. Habermannovi se obrátili na soud. Ten sice nařídil dodávku okamžitě obnovit, ale co je vodárenské společnosti po nějakém soudu, v této zemi jsou pánem oni. To trvalo zhruba rok. Nakonec se vodárna pod hrozbou ukládání zvyšujících se exekučních pokut podvolila, vodu zapojila, a krátce poté prohrála s Habermannovými u soudu i spor, kvůli němuž konflikt vznikl.

Zbývalo vyřešit jediné: náhradu za rok trvající odpojení vody. V r. 2008 tedy Habermannovi podali žalobu na ochranu osobnosti, jíž požadovali písemnou omluvu a pro každého ze čtyř členů domácnosti 250 Kč za každý den, kdy neměli vodu. Hradecká soudkyně Věra Adámková žalobu projednávala dlouho, předlouho, až nakonec přiznala zhruba polovinu požadované částky; jak si možná pamatujete, za působivé odůvodnění svého rozsudku byla tehdy soudružka soudkyně oceněna prestižní cenou našeho blogu.

Proti rozsudku se obě strany odvolaly a neuplynuly ani dva roky a Vrchní soud v Praze v senátu další předlistopadové komunistky, Romany Vostrejšové, rozhodl, že Habermannovi nedostanou nic. Odůvodnění? Je jen jejich chyba, že neměli vodu: kdyby vodárnám ustoupili a nesoudili se s nimi, nemuseli by si rok chodit pro vodu ke studánce.
…je nepochybné, že každý člověk má právo na čisté životní prostředí, ovšem k jeho vytvoření také musí svým jednáním přispět a nikoliv pouze očekávat, že veškeré pohodlí, komfort a uspokojování základních životních potřeb pro zpříjemnění a lehkost života bude za něho činit jiný subjekt,
 nestyděly se ty dobré ženy vzkázat v rozsudku Habermannovým.

Jeden by si myslel, že máte-li v ruce vykonatelné předběžné opatření, stíhá odpovědnost za jeho nerespektování toho, kdo tak činí, a hle, ono je to jinak.

Habermannovi samozřejmě proti nehoráznému rozsudku podali dovolání, a my si dovolíme zaslat senátu, který se takto do očí vysmál právu, spravedlnosti i elementární lidské slušnosti, cenu Osel měsíce října, spojenou s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafů. Ať vám sluší, soudružky!

úterý 20. října 2015

Floppy pedofil

Jsou zprávy, které se komentují samy. Příkladmo, že Obvodní soud pro Prahu 4, zatím nepravomocně, zastavil trestní stíhání bývalého managera Ředitelství silnic a dálnic Michala Haly viněného z držení dětské pornografie, kterou u něj údajně policisté v r. 2012 našli při domovní prohlídce. Řečená se měla nacházet na disketách; zda byla při prohlídce v bytě sprostého obviněného nalezena aspoň jedna mechanika schopná disketu přečíst, mluvčí soudu nesdělil, stejně jako formát oněch disket (3,5"? 5,25"? nebo snad osmipalcové?).

Komentovat, jak řečeno, nebudeme, využívajíce tohoto prostoru k informaci, v jakém stavu se nachází podobné trestní stíhání, vedené proti J. P., jednomu z obviněných v kause Power. Soud za držení dětské pornografie skončil, jak víme, úplným zproštěním obžaloby (a veřejným znemožněním podplk-a Miroslava Štěpána z ÚOOZ, jehož vystoupení před soudem vstoupilo do dějin justičního kabaretu jako scénka nazvaná Kde jsou ty klíče?). Za kratochvilné stíhání následně ministerstvo zaplatilo přes 200 tisíc korun na nákladech obhajoby a nákladech řízení, v němž byly vymoženy, otázka výše náhrady za nemajetkovou újmu se momentálně projednává u Nejvyššího soudu.

A aby toho nebylo málo, daňového poplatníka mohu potěšit informací, že J. P. byl mezitím pravomocně zproštěn všech obvinění i v procesu Power, tudíž zásah do poplatníkovy pokladničky není zdaleka konečný.

pondělí 12. října 2015

Veřejné zasedání o Pechancově obnově bylo odročeno

Na začátek prosince bylo dnes u Krajského soudu v Hradci Králové odročeno veřejné zasedání ve věci návrhu Vlastimila Pechance na obnovu jeho trestního řízení. Jasné je zatím jen tolik, že se bude pokračovat ve zkoumání genetického materiálu nalezeného na vražedném noži.

Připravujeme zvukový záznam.

Aktualisováno.
Státní zástupce KSZ se pro iDnes vyjádřil tímto nadmíru moudrým způsobem:
Už v odvolacím řízení se o tom noži jednalo. Nůž však nebyl zásadním důkazem, podle kterého soud rozhodl o vině pana Pechance. Zatím to vypadá, že celá ta akce kolem nože nepřinese výsledky, které by mohl[y] ovlivnit ten původní. Jinak řečeno, i kdyby se ukázalo, že to nebyl jeho nůž, tak by to nerušilo řetězec důkazů svědčící pro jeho vinu. Nemusí to být vůbec vražedná zbraň, uvedl státní zástupce Milan Vacek.

Ovšemžeť, nemusí. Ale pak je nutné vysvětlit, jak se tři hodiny po vraždě na zamčený dvorek, kam vede okénko z pánských toalet, dostal otevřený nůž, na jehož čepeli byla krev stejné skupiny, jakou měl zavražděný. A pokud připustíme, že to vražedná zbraň je, pak je potřeba zjistit, čí že DNA se to tedy na vnitřních plochách nože našla. Ledaže byl zákeřný vrah Pechanec tak rafinovaný, že stačil nůž zbavit nejen své pachové stopy, ale nanesl na něj DNA úplně jiné osoby a svou DNA přitom smyl.

Trochu smyslu pro proporce by to chtělo, pane státní zástupce!

Aktualisováno.
Zvukový záznam.

Difamace jako občanská povinnost

Moje vztahy s Britskými listy Jana Čulíka – stejně jako mé soudní spory s nimi, dávno odvál čas, přesto cítím cosi podobného zadostiučinění, čta, kam to redakce druhdy respektovaného listu dovedla a k jakým koncům jeho redakční politika dospěla: za poškození jména bohnické léčebny byly Britské listy v I. stupni odsouzeny k zaplacení relutární satisfakce ve výši 100 tisíc korun.

Čulíkovu procesní obranu, že deník přece jen plní občanskou povinnost, soud nejspíš vůbec nevzal v úvahu; zveřejňuji-li dopisy čtenářů, aniž bych jakkoli ověřoval, odpovídají-li všechna bizarní tvrzení v nich skutečnosti, musím se připravit na to, že na to jednou dojedu, protože i v mediích platí: Nemyslíš, zaplatíš.

čtvrtek 8. října 2015

Sprayerský paragraf v akci

Ne, že bychom to nepředvídali už před lety, kdy byl v tomto smyslu novelisován starý trestní zákon: díky, moudrý zákonodárný sbore, za § 228 odst. 2 TrZ, podle něhož lze jako trestný čin odsoudit posprayování cizí věci bez ohledu na to, zda je tím způsobena jakákoli, byť sebemenší, škoda.

Ač nevíme, který justiční genius z Obvodního soudu pro Prahu 1 vydal v oné věci trestní příkaz, aniž by se zabýval otázkou, zda popsané jednání vůbec mohlo být trestným činem, nemůžeme než poznamenat, že při kvalitě osob, které v této zemi, želbohu, nosí talár, by měly být zákony napsány tak, aby odpovídaly jejich mentálním disposicím, kognitivní výkonnosti a intelektuálním kvalitám: tedy zhruba stejně jako Mateřídouška nebo slabikář.

středa 7. října 2015

Vlastimil Pechanec žádá, aby byl proveden odběr DNA třem podezřelým

Jako pozvánku na pondělní veřejné zasedání ve věci obnovy řízení Vlastimila Pechance zveřejňujeme vyjádření odsouzeného k novému znaleckému posudku, který mj. zjistil přítomnost identifikovatelné DNA na vražedné zbrani-kapesním noži.

Pokud není vrahem již nežijící Karel K., někomu začíná být v těchto dnech, navzdory nastupujícímu podzimu, asi docela horko.

Aktualisováno.
A něco inspirativní četby na week-end: druhý rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, ve výroku o vině pravomocný, pokud jde o trest, vrchním soudem následně zpřísněný ze 13 na 17 let.

Když jsem tento rozsudek četl, před nějakými pěti lety, prvně, okamžitě mi bylo divné, že si romští svědci pamatují spoustu detailů, ale ohledně Pechancova oblečení se fatálně mýlí a téměř všichni shodně uvádějí, že vrah byl v černém tričku a tmavých kalhotách. Splést se mohu v mnohém, ne však v tomhle, protože barva oblečení je v takových situacích tím, co člověku vytane na mysli jako první a co si téměř jistě zapamatuje, stejně jako to, zda byl automobil, který porazil chodce, tmavý nebo světlý: jestli měla určitá osoba bradku, zda byla holohlavá nebo měla krátké vlasy, jak byla vysoká, to vše mohu zapomenout nebo se splést, ale ne, jestli byl někdo celý v černém nebo naopak celý v bílém.

Nejsem zvyklý podléhat mediálním masírkám jakéhokoli druhu a bylo mi úplně jedno, že se za nevinu V. Pechance pořádají každoroční demonstrace, stejně jako je mi lhostejné, kolik lidí podepíše petici o nevině Kajínka nebo Kramného. Důležitá jsou pro mne fakta, a tady jsem před sebou měl rozsudek, který byl prima facie pochybný.

Jak se ukázalo, ve svém úsudku jsem se nemýlil a energie, kterou jsem do tohoto případu investoval, nepřišla nazmar.

úterý 6. října 2015

Barnevern udeřil anebo Proč nejsem Eva Michaláková

Té paní je mi líto, protože přijít o dítě je vždy osobní tragedií, bez ohledu na okolnosti, za kterých se tak stane. Na straně druhé nejsem momentálním vývojem, který se jeví být pro Evu Michalákovou s konečnou platností nepříznivý, příliš překvapen a rozhodně ne pobouřen: authenticky pobouřeni jím nejsou arci ani politici, kteří se předhánějí v projevech zakomplexovaného antinorství. Kdyby se našla dostatečně silná voličská skupina, která bude brojit proti Pythagorově větě, stanou se čeští politikové zasvěcenými trigonometry a k vyvrácení onoho theoremu založí několik občanských iniciativ, do jejichž čela se – ovšemže zcela nezištně – postaví.

Eva Michaláková se dopustila fatálního omylu, když začala v zájmu své kausy manipulovat veřejnost a zásobovat media na podporu svých srdceryvných historek jen jednou, na samé hranici kitschovitosti líbivou versí. Jak se ukázalo, fakta byla jiná a jinde je i pravda.

Jsem znechucen, nikoli však rozhodnutím norských úřadů, nýbrž naprosto nehoráznými prohlášeními, jimž dal korunu president republiky.

Proto prohlašuji: Je suis Barnevern.

čtvrtek 1. října 2015

Od tebe to sedí…

…pravil sedmák bohnické školy v ulici Glowackého řediteli školy v reakci na výtku, že se chová jako blbec. Onen, aby prokázal, že je tomu skutečně tak, dítě udeřil.

Mezi Pražany i obyvateli širšího okolí metropole zvaného Česká republika vyvolal incident bouřlivou polemiku, pročež se národ Čechů rozdělil na profackisty a antifackisty. Osobně bych rodičům dítěte doporučil podat na školu, bez ohledu na to, zda bude úderný ředitel odvolán, osobnostní žalobu, a pokud by soud požadovanou satisfakci nepřiznal, vlepit soudci nebo soudkyni hned na místě jednu výchovnou. Exempla trahunt.

středa 30. září 2015

Nemravný občan Blythe

Interpretace toho rozsudku na provedená iDnes je příkladně konformní:

Fakt, že v důsledku jeho jednání zemřel mladý člověk, zde zůstává, připomněla soudkyně Tereza Jachura-Maříková. Zproštění zpěváka obžaloby ze smrti fanouška podle ní neznamená, že tím mizí i jeho odpovědnost morální. Z hlediska dobrých mravů nemůže soud odškodné za nemajetkovou újmu poskytnout, zdůvodnila zamítnutí Blythovy žaloby.

Tedy za prvé, vztah mezi odškodňovaným poškozeným a odškodňujícím státem je sice de lege lata soukromoprávní, ale ve skutečnosti je tak veřejnoprávní, že ani veřejnoprávnější být nemůže. Korektiv dobrých mravů zde proto nemá místo: Blythe byl poškozen a jeho újma, i ve své imateriální složce, by měla být řádně odškodněna. Nemravné bylo vzít zpěváka do vazby (a to jen proto, že šlo o cizince), nikoli požadovat za to náhradu.

Za druhé, Randy Blythe nebyl odsouzen nejen pro úmyslný trestný čin (což by arci byla vražda, případně zabití, milí vzdělanci z iDěsu), ale ani pro trestný čin nedbalostní, tedy dovozovat, že fanoušek zemřel Blythovou vinou, je mimo meze přípustného soudcovského uvážení. Jakkoli existuje příčinná souvislost mezi Blythovým jednáním a fanouškovou smrtí, to se v daném řízení neřeší, tam se řeší jiný kausální nexus: mezi nezákonným rozhodnutím českého státního orgánu o zahájení trestního stíhání a o vzetí do vazby a újmou těmito rozhodnutími obviněnému způsobenou. Pokud by to tak šlo dál, za chvíli by nedostal náhradu ani Vlastimil Pechanec, protože žádného Roma sice nezabil, ale určitě to byl skinhead a odškodňovat skinheada je přece amorální!

Od Osla měsíce září proto soudkyni Jachura-Maříkovou zachraňuje toliko to, že Blythe není náš případ a podrobnosti známe jen z mediálního podání, navíc z deníku, který by, prominete-li mi, rozzlobena, trochu příkřejší formulaci, měl mít v záhlaví Blbci sobě.

úterý 29. září 2015

Průlom v případu Vlastimila Pechance aneb DNA vraha

Když Krajský soud v Hradci Králové letos v dubnu rozhodl, že znalecký posudek v případu Vlastimila Pechance nesmí zpracovat obhajobou přibraný znalec a přední odborník v oboru forensní genetiky Daniel Vaněk, ale vše, jen ne nestranný policejní Kriminalistický ústav Praha (KÚP), vypadalo to s možností obnovy Pechancova řízení prachbídně (pro pobavení dokument, kde se státní zástupkyně Hana Flídrová velmi strachuje, aby obhajobou najatý znalec možnost posudek zpracovat nedostal).

Stalo se však neočekávané a posudek KÚP vyzněl ve prospěch odsouzeného: zejména se prokázalo, že krev na noži, který se našel odhozený na dvorku svitavské diskotheky, patří osobě se stejnou krevní skupinou, jakou měl zavražděný Otto Absolon, a jediná individuálně identifikovatelná DNA, odebraná z místa, kde je nepravděpodobná kontaminace při odborném nakládání se stopou v soudním spisu (připomeňme, že soud sice obdržel nůž řádně zalepen ve foliovém obalu, avšak ten se vzornou péčí hradeckých soudních úřednic záhy protrhl a s nožem poté manipulovala celá řada osob), tedy tato jediná identifikovatelná DNA nepatří Vlastimilu Pechancovi, nýbrž jiné, dosud nezjištěné osobě.

To by v tuto chvíli mělo stačit na obnovu Pechancova trestního řízení, a co je možná ještě důležitější, DNA nalezená na vnitřní ploše nože patří nejspíše majiteli nože – a tedy s vysokou pravděpodobností skutečnému vrahovi Otto Absolona. Kdo touto osobou je, není arci obhajobě známo: podezřelých je několik, mezi nimi i dnes pětatřicetiletý Robert H. a Karel K., který cca v r. 2003 zemřel. Najít skutečného vraha bude tedy věcí dalšího vyšetřování a případně i dalších znaleckých posudků: mám za to, že nůž dosud nevydal všechna svá tajemství.

Veřejné zasedání o návrhu na obnovu řízení se koná v Hradci Králové už za dva týdny, 12. října; jste srdečně zváni.

Aktualisováno.
Tisková zpráva.

středa 23. září 2015

Kde končí svoboda slova

A máme tu dlouho očekávanou debatu. Do Debatního klubu k diskusi se mnou přijal pozvání soudní znalec Josef Zouhar a toto je výsledek:

Volkswagen a ekoteroristé

V očích průměrného českého občana, takového, který nenávidí Němce, Romy a muslimy a už se opět, pod vlivem chytré propagandy z Moskvy, chystá mít rád Rusy, se nestalo nic mimořádného: prostě jen ekoteroristickým lobbyingem sužovaný výrobce trochu upravil software v motorech, takže ty prošly testy, které by ve skutečnosti a při běžném provozu nesplnily, tudíž ekologický vlk se nažral a komerční koza zůstala netknuta.

V podobě obzvlášť zábavné a pro masy snadno stravitelné tuto historku presentují koncernoví novináři jako František Dvořák z iDnes (na jeho články o emisní affaiře jsem se, musím se přiznat, velmi těšil, nevybavuje si mnoho jiných žurnalistů tak dokonale zkompromitovaných a prodejných: no, snad jen placený milovník všeho z Microsoftu a překlápeč jeho tiskových zpráv z Živě.cz Jakub Čížek by obstál, leč i ten je méně kreativní).

Ve skutečnosti jde o sprostý podvod jak na zákaznících, tak na konkurenci, a ani ekoteroristé, ani zlotřilá zahraniční politika Spojených států nejsou na vině. Tento podvod nelze nijak omluvit a je naprosto přirozené, že se akcie Volkswagenu propadly a šéf koncernu se dnes musel poroučet. Slušný člověk totiž u podvodníka nenakupuje, protože ví, že podvedl-li dnes výrobce státní orgány, stejně ochotně může podvést – a možná už podvádí – i jeho, a klidně, popustíme-li uzdu fantasii, zabuduje do svých automobilů software, který bude vozidlo na základě pokynu downloadovaného při každém servisním zásahu více nebo méně poškozovat: takové, řekněme, individualisované online kurvítko.

Ale co bychom očekávali v zemi, kde spotřebitelé bez odporu kupovali balené maso s hmotností upravenou přídavkem nastříkané vody a kde se místo vepřových párků běžně prodává drůbeží separát. V takové zemi je podvod normální věcí a na prodeji vozidel VW se skandál jistě neprojeví: a když, tak naopak zvýšením zájmu o ně.

úterý 22. září 2015

Nestandardní standarta

Že se Česká republika stala po r. 1989 rozvojovou zemí, zemí třetího světa, je jasné kromě Čechů zřejmě každému; ne snad že by ostatní postkomunistické země stihl osud jiný: zlatá klec ruského imperia se otevřela a nelítostná příroda, nebo, jak říkají Angličané, the wild, si bere na nebohém ptactvu tuto spěšně a s radostí opustivším svou daň.

Průvodní jevy ve formě slámy z bot jsou arci zábavné a milé. Příkladmo poslední affaira s vyměněnou presidentskou standartou. Předesílám, že jsem nebyl šťasten, když Miloš Zeman usedl na presidentský stolec, namítaje od samotné volby, že se pro tento úřad bytostně, vnitřně stejně tak jako vnějškově, nehodí. V tomto kontextu jsou trenýrky s trikolorou trefnou zkratkou toho, jak se Zeman části elektorátu jeví: jeho výpady proti lumpenkavárně nebo trapnost s neexistujícím Peroutkovým článkem, nemluvě o kause těsného nepozvracení korunovačních klenotů, tak dostaly velmi pertinentní hrubou záplatu. Jak se do pražské kavárny volá, tak se z ní nyní ozvalo.

Právně, domnívám se, není co řešit: státní symbol nelze zneuctít tím, že na místo, kde obvykle bývá vystaven, umístíme cokoli jiného (to bychom byli na úrovni Ivo Svobody a jeho extremismu formou chybějící svastiky), případnou neslušnost nebo výtržnost lze jistě pokrýt právem na svobodný politický projev, a jediné, co theoreticky připadá v úvahu, je postih za krádež standarty, pokud by ji umělci hradní kanceláři po aktu nevrátili.

pondělí 21. září 2015

Stíhání Mariána Magáta nepokračuje

Neuvěřitelné věci se dějí v Praze: státní zástupkyně Zdeňka Galková zrušila obvinění slovenského extremisty Mariána Magáta, činíc tak s argumentací, kterou bychom očekávali od kohokoli jiného, arci rozhodně nikoli od ní. I na Voltaira došlo – jedním slovem nepředstavitelné!

úterý 8. září 2015

Jak umírá blog

Tiše a v bolestech nás opouští kdysi proslulý blog Jiné právo. Jeden z jeho zakladatelů, Michal Bobek, to popsal v červnovém postu na rozloučenou. Resuscitační operace mladí sekáči a ještěrky se nezdařila, pacientovi se ulevilo jen nakrátko a nyní opět upadl do komatu: příspěvků je několik do měsíce, těch, co stojí za přečtení, několik do roka (přeháním: jeden až dva do roka).

Vinni jsou podle Bobka samozřejmě nikoli ti, kdo blog tvořili a spravovali, ale všichni ostatní, zejména pak nezodpovědní komentátoři, kteří místo o problémech interiéru slonovinové věže české justice a jejího establishmentu chtěli diskutovat (považte tu opovážlivost!) o právu.

To je, domnívám se, velký problém české justice: je naplněna lidmi, kteří se o problémy skutečného práva – a ovšem také skutečného světa kolem nich – fakticky nezajímají. Kdokoli vybočí (a mám na mysli třeba Vojtěcha Cepla ml.), je okolím deptán a udoláván.

Justiční prostředí v této zemi je monokulturou prostřednosti, a zrcadlem této prostřednosti bylo i Jiné právo: na srážku s realitou reagovalo nejprve podrážděně (ostudný Bobkův text tam dodnes visí), poté se logicky dostavila frustrace a konečná, neléčitelná ztráta motivace.

Nechť tedy Jiné právo odpočívá v pokoji.

čtvrtek 3. září 2015

Jsou staré počítačové programy autorsky chráněny?

Tento problém se objevil v souvislosti s emulátory starých osmibitových počítačů, jimž se věnuji na svém třetím blogu. Povšiml jsem si, že někteří autoři emulátorů se snaží získat k emulaci souhlas tehdejších vývojářů, původců firmwaru a operačních systémů, a pokud ho nedostanou, publikují své dílo bez obsahu pamětí ROM s tím, že tyto soubory si musí opatřit a do příslušného adresáře nakopírovat uživatel sám, na své risiko.

Takový přístup pokládám za důsledek neznalosti práva. Ochrana počítačových programů byla totiž do českého práva zavedena až novelou autorského zákona, provedenou zákonem č. 89/1990 Sb. s účinností od 1. června 1990. Starší software žádné ochrany nepožíval. Stejně pošetilé je chodit za vývojáři, protože ti by stejně nemohli licenci k užití díla udělit, neboť svá díla vytvořili v rámci pracovního poměru pro své tehdejší zaměstnavatele, Teslu, ZPA Haida (chci říct Nový Bor) apod.

Práva jednou v dobré víře nabytá, iura quæsita, nemohou být v právním státě odňata, aniž by k tomu byl legitimní a ústavně aprobovatelný důvod, a musí se tak stát zákonem: příslušná novela AutZ však žádné takové přechodné ustanovení neobsahuje.

Ten samý problém jsme ostatně řešili v případě autorských práv k Hitlerovým projevům. Protože jeho smrtí tato práva zanikla, nemohl si je následně bavorský stát zákonem se zpětnou účinností osobovat.

středa 2. září 2015

Vrána končí, Vrána končí, přepínám

Vzpomínáte si, jak skončil exekutor Karel z mého námětu na seriál? Jeden z inspirátorů seriálu, ten nejbrutálnější, nejbezohlednější, a proto nejúspěšnější a nejbohatší z českých exekutorů Tomáš Vrána ohlásil ukončení své živnosti za okolností, jež nemohou mého fiktivního exekutora Karla nepřipomenout.

Problém soudních exekutorů ukazuje dysfunkčnost práva v České republice v té nejplastičtější podobě. Problém není ani tak v exekučním řádu, ten je novelisován snad každé dva měsíce, jako v celkovém nastavení systému.

Exekutoři, ačkoli vykonávají činnost, jaká je v právním státě vyhrazena soudům a kvasisoudním orgánům, jsou podrobeni zcela nedostatečné kontrole. Dohled jejich Komory nepočítám, ta je účinná zhruba stejně jako dohled České advokátní komory nad advokáty nebo komory lékařské nad lékaři, kontrola ze strany ministerstva je náhražková a nesystémová (a nefunguje rovněž): hovořím především o kontrole ze strany soudu. A protože čeští soudci jsou převážnou měrou osoby málo vzdělané, hloupé, bezcharakterní, za své chyby neodpovědné a až na výjimky nekonečně líné, vypadá stav na exekuční frontě tak, jak jsme toho denně svědky.

Soudní kontrola je nezastupitelná a klíčová. Probíhá dvojím způsobem, jednak na procesní úrovni, jednak následně formou rozhodování kompensačních sporů.

Každou exekuci nařídil (nebo, po jedné z novel, jejím provedením exekutora pověřil) exekuční soud a ten by měl projednávat spory mezi exekutorem, stranami a dalšími nezúčastněnými osobami. Projednání jejich podání by mělo být především rychlé: k čemu je mi rozhodnutí o excindační žalobě, které trvá byť jen půl roku, když např. počítač exekutorem neoprávněně odňatý jsem si stejně musel pořídit znovu? Nehledě na to, že soudy shodně s exekutory vyžadují, abych měl ke všem svým věcem nabývací doklad, např. fakturu na mé jméno; obecná promlčecí doba je tříletá, avšak exekutor si může podle zavedené praxe (nikoli podle zákona!) v bytě nebo domě, kde má povinný trvalý pobyt, vzít cokoli, a nemám-li o nabytí doklad, vlastnictví před exekutorem ani před soudem neprokážu, i kdyby to byl sto let starý porcelánový servis.

Neméně důležité je rozhodování o kompensačních sporech. Soudy by měly přiznávat nejen náklady na pořízení nové věci bez ohledu na to, že poškozený zvýšil hodnotu svého majetku (ovšem nedobrovolně: toto české soudy roky řešily v případě sporů o zhodnocení poškozeného motorového vozidla po nehodě), ale rovněž by měly odškodňovat transakční náklady a nemajetkovou újmu, která neoprávněným zahrnutím věci do soupisu vznikla. A také by měly být řešeny případy, kdy exekutoři zabavují šikanosně, jen aby povinného přinutili zaplatit, ačkoli je jasné, že hodnota věci nemůže nikdy pokrýt ani dražební náklady. Mobiliární exekuce jsou přitom obecně nedostatečně účinné a měly by být vedeny pouze tehdy, jeví-li se vyhlídky na výtěžek předem jako přiměřeně vysoké.

Nic z toho ovšem soudy nedělají, pro špatného českého soudce je jednodušší žalobu zamítnout a dát za pravdu exekutorovi; přitom tato regulační funkce je v celém systému klíčová: excesy nechť se řeší v kárném řízení, ale běžná pochybení by měla být pod hrozbou exemplární náhrady, jak je tomu v zemích, kde právo skutečně funguje.

Žel, dokud bude justice personálně naplněna tím, čím je naplněna dnes, nic se k lepšímu nezmění, a záplatování exekučního řádu povede pouze k větší obezřetnosti a vychytralosti exekutorů.

úterý 25. srpna 2015

Semelová před soudní stolicí

Za nic než poněkud trapnou politickou exhibici není možné označit osobnostní žalobu, kterou na poslankyni Martu Semelovou podal její politický konkurent z Brna Michal Kincl (TOP09). Z opatrnosti zažaloval i stranu, za niž se politička předmětným, značně nechutným způsobem medialně presentovala.

Už tím, že je Kincl sám veřejně činnou osobou, musí být připraven snášet relativně intensivní zásahy do své osobnostní sfery, nemluvě o absurdní představě, že bych mohl jeden občan s úspěchem civilně žalovat druhého za to, že jej jeho politické názory urážejí. Mne příkladmo urážejí názory na poválečnou genocidu sudetských Němců dobrých 80 % místního obyvatelstva, a nepochybuji o tom, že moje názory na totéž stejnou měrou urážejí je, přesto by žaloba v jednom ani ve druhém smyslu nemohla mít naději na úspěch.

pondělí 24. srpna 2015

Odvolání v kause Power

Odvolání tří obžalovaných v kause The Plastic People po 40 letech je celkem depresivní četbou: polemika s rozsudkem je možná pouze tehdy, pokud je v rozsudku aspoň rámcově seznatelná konsistentní argumentace, což arci v onom brněnském není, v něm jde toliko o opis obžaloby. Tak jako státní zástupci bývají nezřídka pouhými poslíčky policie, stal se senát soudkyně Lenky Nekudové pouhým poslem, který předává obžalobu další instanci.

Zvláště smutné je, že někteří obžalovaní se vzdali práva na odvolání na místě, jiní patrně odvolání nepodali, smířivše se s poznáním, že tento stát je institucionální obdobou přírodní katastrofy, kterou je potřeba nějak přežít.

pátek 21. srpna 2015

Medvěd

A konečně je tu ta pravá okurková saisona! Po německé pensistovi otráveném cuketou přichází velká vnitrostátní právní kausa: ekologická inspekce za asistence policie zabavila vycpaného, čtrnáct let starého medvěda. Jistě správné a zákonné rozhodnutí a doklad o tom, že právo v této zemi funguje a úřady jsou schopny došlápnout si na každého narušitele.

pátek 14. srpna 2015

Správné rozhodnutí soudce Šlapala

Omluva přiznána, náhrada nemajetkové újmy a náklady řízení nikoli: takové je rozhodnutí soudu I. stupně v ostře sledovaném případu státem organisované provokace, o níž jsme i na tomto blogu obsáhle psali. Rozhodnutí litoměřického soudce Jiřího Šlapala se do jisté míry dalo očekávat, a prima facie by se dalo odsoudit jako alibistické. Při hlubším rozboru se však ukazuje, že takové posouzení věci dává smysl.

Předně jím bylo deklarováno, že odmítnutím romské domnělé zájemkyně, ve skutečnosti provokatérky, byl porušen antidiskriminační zákon. Jakkoli můžeme s tímto zákonem nesouhlasit a snášet řadu argumentů, proč by v takové podobě a takto široce platit neměl, je to zákon a pro soud je závazný. Za druhé bylo jasně vysloveno, že státem organisované provokace nemohou resultovat ve skutečnou, hmatatelnou a hlubokou újmu způsobenou provokatérovi; újma způsobena byla, ale s ohledem na postavení poškozené pouze marginální. Otázku zákonnosti provokace samotné soud patrně pominul, a i to mi připadá rozumné: je to analogické situaci, že by romský strážník porušil zákon např. neoprávněným nasazením botičky a rozzuřený řidič jej za to nazval černou hubou.

Jinou rovinou jsou přirozeně společenské důsledky rozsudku, tedy že Romové budou v realitkách odmítáni dál, ale z obav před nařčením z diskriminace jim budou umožňovány fiktivní prohlídky, což bude pro obě strany znamenat zbytečnou zátěž a jen to situaci Romů zhorší; jestliže by se byli dozvěděli o diskriminačním zadání rovnou, mohli by vybírat z menšího počtu reálně dostupných bytů. Ombudsman tedy, nikoli poprvé, poskytl minoritě medvědí službu.

pondělí 10. srpna 2015

Vlna veder má své oběti aneb Extremistu za každým stromem viděti

Nejspíše povzbuzeni úspěchem v případu Robina S. pustili se pražští kriminalisté do dalšího protiextremistického projektu. Za projev, který byl obsahem zřetelně mírnější než onen prvomájový, ve znalci i soudu nesrozumitelném cizím jazyce pronesený, obvinili z podněcování k nenávisti slovenského aktivistu Mariána Magáta.

Aktualisováno.

Video…


…a stížnost.

čtvrtek 6. srpna 2015

Plzeňské democe neplatí

Jak jsme 20. října 2009 předpověděli, tak soud nyní učinil: plzeňské democe jsou neplatné, a zbývá toliko otázka, kolik bude nyní universita doplácet na náhradě škody soudně úspěvším demotentům. Nemělo by to být zrovna málo, protože ve společnosti, kde se vše řídí tím, jak se věci zdají, nikoli, jak jsou, znamená titul doktora nebo magistra práv výraznou společenskou výhodu.

Čímž se zároveň ukazuje, k čemu, resp. na co, případně pro co nebo pro koho (tzn. pro kočku) je soudnictví, kterému trvá rozhodnutí nikoli měsíce, ale roky. Jak víme z našich případů a máme-li vyjmenovat jen pár křiklavostí, pan Ž. zbitý strážníky žaloval na ochranu osobnosti v r. 2003, rozsudek nemá dodnes, pak K. z Pardubic podával své žaloby v r. 2008 a je na tom podobně, jiný klient, pan L., byl naopak v r. 2005 na ochranu osobnosti žalován a jeho kausa stále nebyla brněnským krajským soudem dovedena do finále. Jak říkám svým klientům, buďte v klidu, v této zemi je úspěchem rozsudku se vůbec dožít.

pátek 31. července 2015

Dva a půl roku řízení v jednom stupni? Přiměřené!

Cenu Osel měsíce za červenec obdrželo ministerstvo spravedlnosti za tento roztomilý přípis. Pomineme-li, že zákonná lhůta pro vydání stanoviska činí šest měsíců a bylo by tedy na místě aspoň se slušně omluvit, pokud to úředníci nestihli (za ministryně Válkové to dělali, nyní s tím opět přestali), obsah je skandální: opravdu si Dana Pluhařová myslí, že řízení trvající v jednom stupni dva a půl roku je přiměřené? A co kdyby byly ty stupně dva? To by bylo přiměřené pět let trvající řízení? A u třístupňového sedm a půl roku?

Pracovat v soukromé sfeře, za takto arogantní chování k zákazníkům by byla paní Pluhařová do druhého dne na dlažbě; díky služebnímu zákonu a nekvalitě státní správy, oním navždy fixované, ji bohužel budeme živit do pense.

K ocenění srdečně blahopřejeme, tušíce, že nebude tou poslední, kterou od nás talentovaná úřednice obdrží.

pondělí 27. července 2015

Nalijme si čistého vína aneb Jeden Rath jaro nedělá

V době někdy před patnácti-dvaceti lety, když byl Internet ještě mladý, zašel jsem ze zvědavosti na stránky předního deníku jisté africké země proslulé enormní mírou korupce – snad to byla Nigerie, nevím již přesně. Šokovalo mě, kolik prostoru bylo věnováno trestnímu stíhání vysoce postavených představitelů veřejné správy, tehdy včetně jednoho z guvernerů, tedy obdoby toho, čím je v České republice hejtman, právě pro korupci. Naivně jsem si byl myslel, že je-li země zcela zkorumpovaná, tak jako Nigerie, projevuje se to tím, že korupce se tam nestíhá. Omyl: i tam mají svoje Akce čisté ruce a i tam proti korupci – a zvláště v předvolebním období jistě zostřeně – bojují, arci s touž měrou vděčné mediality i výsledků, jako je tomu v této zemi.

Naznal jsem tehdy, že korupce je systémový problém, který se nevyřeší ani tím, že každému korupčníkovi bude hrozit veřejné stětí, nýbrž vytvořením takového souboru pravidel, který učiní korupční jednání riskantním podnikem, např. tím, že veřejnost, přímo nebo prostřednictvím medií, bude moci kroky svých volených zástupců i aparátu kontrolovat a jakékoli korupční jednání odhalit. K čemuž by mimo jiné přispěl lepší přístup k informacím, včetně soudních spisů, tak jak je tomu mj. v USA.

Trest za korupci nemusí být drakonický, ale musí být relativně vysoká pravděpodobnost, že delikvent bude odhalen a potrestán, a že korupčníku nepomůže, když své příjmy ošetří přes nastrčeného prostředníka nebo, jak se v posledních letech stává pravidlem, krycí offshorovou společnost. Nikoho už podobné praktiky nepřekvapují a media loyalně mlčí: ostatně jako v každé správné zaostalé zemi se mezitím z rukou zlých Němců dostala pod kontrolu oligarchů, kteří sami stojí na vrcholu korupční pyramidy: nebo snad chcete nazvat působení jednoho z největších gaunerů, jaké tato země nosí, bývalého estebáckého denuncianta Andreje Babiše, ve funkci ministra financí jinak než vrcholnou ukázkou postkomunistické korupce?

V tomto světle se dívám i nad prvoinstanční rozsudek nad někdejším nadějným sociálnědemokratickým politikem Davidem Rathem. Ano, byl odsouzen, třebaže se tak stalo jen díky brutálnímu překroucení zásad místní příslušnosti státního zástupce, po nechutné policejní demonstraci síly ve sněmovně a po procesu, jehož průvodním znakem bylo tak frapantní porušení zákona, že to konstatoval i jinak k porušování ústavy naprosto přezíravý Ústavní soud, ale z hlediska fungování systému jeden uvězněný Rath nezmění vůbec nic.

Osm a půl – dobře, ale znamená to, že se politici, např. ti z pražského zastupitelstva, začnou houfně zbavovat svých offshorů a kasírtašků a dají se na cestu pokání? Tůdle-nudle, moji milí…

čtvrtek 23. července 2015

Rozsudek v kause Power

Co číst v létě u vody? Jedině kvalitní humoristickou literaturu! Pro letošní léto vám proto doporučujeme rozsudek Okresního soudu Brno-venkov v šest let trvajícím procesu Power I + II. Komentovat ho prozatím nebudeme, to si ponecháme do odvolání.

pondělí 20. července 2015

Když strana zavelí

Dříve strana komunistická, jíž byl státní zástupce OSZ pro Prahu 2 Tomáš Bláha členem, nyní kterákoli strana, která je u moci. Podle zprávy iDnes dal tento, jak v podobných případech s oblibou píšeme do námitek podjatosti, mravně narušený jedinec, pokyn k trestnímu stíhání osob, které vloni na Albertově házely vejce na presidenta Zemana.

Není poprvé, co píšeme, že trestný čin výtržnictví je reliktem komunistického práva a do demokratického trestního zákoníku nepatří: výtržnost nebo hrubá neslušnost se v civilisovaných zemích posuzují jako přestupek. Jakkoli se nedomníváme, že by házení vajec požívalo ochrany jako legitimní politický projev, trestní stíhání osob, které takto svůj postoj ke státohlavě projevily, je nepřijatelným excesem, který posouvá Českou republiku zase o kus na východ, kam ji ostatně sunou i úvahy o stíhání za výsostně politický a chráněný projev ve formě šibenic nebo konopných oprátek.

Co přijde dál, soudruhu Bláho? Trestní stíhání za červenou kartu, za transparent nebo za politický projev?

pondělí 13. července 2015

Útvar prazvláštních činností

Rozkošný skandálek kolem italské společnosti Hacking (aka Hacked) Team vydal plody formou 400 GB dat z firemních úložišť. Pro tento blog jsou nejzajímavější e-maily putující mezi milánskou centrálou a zaměstnanci českého distributora, společnosti BULL s. r. o., zejména pány Hlavsou a Martínkem.

Z komunikace je především zřejmé, že česká policie nebyla jediným zákazníkem, jemuž byly malwarové produkty přeprodávány. Proč je to zajímavé? Proto, že platí tzv. hackerský paragraf (§ 230 TrZ) a podnikání, o které se zde jedná, spadá bez větších diskusí pod jeho pátý odstavec, se sazbou od tří do osmi let. Podstatnou obchodu bylo, že zákazník dostal (relativně jednoduchou) aplikaci, jíž mohl ovládat napadená zařízení, a zároveň prostředky, jimiž mohl cílové počítače nebo mobilní telefony infikovat – v hackerské mluvě exploity. Ty byly až do r. 2012 publikovány na portálu, k němuž si zákazník za částky od několika tisíc euro ročně platil přístup, později, když se počet nových exploitů rapidně snížil, je za zhruba stejné peníze dostával formou periodických aktualisačních balíků. Životnost exploitu je přitom obecně krátká, spíše měsíce než roky, a zákazník, který přestane platit, bude brzy na suchu: zařízení oběti nedokáže účinně infikovat, ledaže by k němu měl fysický přístup.

Společnost BULL poslala do Itálie dokonce i seznam svých klientů, v excelové tabulce, ovšem v zašifrovaném zipu (např. tady), a z tohoto seznamu by bylo ihned zřejmé, komu se malware dodával, tedy zda podnikání BULLu bylo trestnou činností čili nic: připomínáme, že dodat podobný produkt jinému než oprávněnému odběrateli je trestné. Zda jsem heslo příslušného ZIPu prolomil a zda tedy vím, komu přesně bylo dodáváno, se ovšem – právě pro existenci hackerských paragrafů – milí čtenáři, nikdo, a najmě pak policie, nedoví (ty můj kvítku medový!), jen ať se policisté snaží sami. Je ostatně naivní myslet si, že by tito svérázní pomahači a ochránci stíhali svého vlastního dodavatele: to by se pak mohly na veřejnost dostat pěkné věci, namátkou seznam provisí, které byly za dodávky na policejním presidiu inkasovány. Policie bude nyní tyto výtečníky chránit i za cenu, že by měla zavřít všechny ostatní občany České republiky (ale jistě, klidně si věřte na pohádky o nezkorumpovaných policajtech: i takoví existují, ovšem stěží to ve službě dotáhli dál než na místní oddělení Pičín-město; kdekoli výše je korupce v policii prevalentní a pro příštích několik desítek let nevymýtitelná).

Čímž jsme u druhého aspektu, používání malwaru oprávněnými policejními útvary. Ústavněprávní rámec věci vymezuje čl. 2 odst. 2 Listiny, tedy že státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. O způsob tu právě běží: není-li určitý modus invase do soukromí občana dovolen zákonem o policii nebo trestním řádem, je nepřípustný, a tuto nepřípustnost nemůže zhojit ani desatero soudních příkazů.

Jaké služby byly policii poskytovány, lze naznat nejlépe z hodnocení výsledků testů samotnou policií: i pokud bychom připustili, že policisté na všechno to, co pomocí malwaru zjišťovali nebo chtěli umět zjistit, dostali soudní příkaz, některé z těch věcí se pod příslušná ustanovení trestního řádu nevejdou, ani kdybychom zákon ohýbali kleštěmi na plech.

A další principiální otázkou je samotný akt infekce. Paragraf 158d trestního řádu dovoluje mnohé, nikoli však vše, a podobně jako v Německu, kde jsou affairy týkající se policejních trojanů téměř na denním pořádku, bude nutné judikatorně vymezit, jakými prostředky smí policie zasáhnout do technického zařízení podezřelého, už proto, že jednou infikované zařízení mohou pak využívat i jiní, nepolicejní hackeři, zejména pokud z Hacked Teamu unikly i zdrojové kody jejich přístupového softwaru a je tedy známo, kudy do napadeného hardwaru zadními vrátky vstoupit.

Aktualisováno.
Vzkaz pro medového kvítka: nakonec jsem své rozhodnutí změnil a abych ilustroval, s jakým materiálem a s jakými špičkovými bezpečnostními odborníky česká policie spolupracuje a za mé peníze obchoduje, sděluji, že heslo je skutečně složité, prakticky neprolomitelné: Pilsner.

pátek 26. června 2015

Pohádka

Mnohými mi vytýkáno, že můj blog má podobu justiční telenovely. Proto dnes změníme genre a vrátiv se na chvíli do dětských let, budu vám vyprávět pohádku. Tak se, milé děti, hezky posaďte a buďte hodné!

Bylo nebylo, dávno tomu… Před mnoha a mnoha lety žil v chaloupce uprostřed lesů Českého ráje čestný, moudrý a statečný aktivista jménem Stanislav Penc. Daleko odtamtud, za devatero horami, na hradě v hlavním městě království, žila tou dobou zlá ježibaba a čarodějnice jménem Naděžda Kavalírová, která, na rozdíl od zedníka a celoživotního outsidera Pence, se dokázala pohodlně zařídit jak v minulém, tak i v tom současném régimu. V oné době zastávala, kromě předsednické funkce v Konfederaci (jí podobných, čili polepšených) politických vězňů, i předsednictví Rady Ústavu pro studium totalitních régimů [já bych tedy klidně napsal i režimů, ale vysvětlujte to Petersovi!].

Zlá čarodějnice dobráka aktivistu na jednom zasedání Rady ošklivě pomluvila, tak trochu ve stylu Jakešovy červenohrádecké řeči, a náš hrdina proto požádal podle zákona č. 106/1999 Sb. o zvukový záznam onoho zasedání. Leč nepochodil, nejprve čarodějničini učňové a poté sama Kavalírová vydali rozhodnutí, že mu nic nedají, anžto záznam ihned po přepsání do zápisu zničili.

To Pence přirozeně naštvalo a podal na čarodějnický ústav správní žalobu. Tu dostal na stůl sedmý senát Městského soudu v Praze, zvaný Rychlý, a tím pohádka končí, an onen, věren svému epithetu, o ní nikdy nerozhodl a spis ponechal na spisovně, kde ho v průběhu desetiletí rozkousaly soudní myši, potkani a jiná neplacená justiční havěť, a děti příslušníků Vězeňské služby a justiční stráže dostaly zbytek listů, aby si na versu malovaly v kanceláři soudu zprivatisovanými pastelkami.

Tolik verse pohádková. Ta reálná se od ní liší arci jen nepatrně. Soud přece jen, po čtyřech letech a jednom měsíci, žalobu projednal a žalobci vyhověl, dav však čarodějnici a jejímu teamu za pravdu v tom, že pokud orgán veřejné moci napíše, že záznam zničil, je to prostě tak a žádný důkaz, ani případný výslech osoby, která ho obstarávala, na tom není s to ničeho změnit (hrozme se proto dne, kdy některý OVM prohlásí, že 3 × 3 = 10!). Naštěstí to po letech už nikoho nezajímá, a tak jediným významným výrokem rozsudku je ten nákladový.

Senátu ve složení Viera Horčicová, Kamil Tojner a Jiří Lifka za tento výkon posíláme vzdušný (pohádkový) polibek a mimořádnou cenu tohoto blogu Hlemýžď roku. Blahopřejeme!

Aktualisováno.

středa 24. června 2015

Soud projednává antidiskriminační žalobu proti oběti provokace

Tento proces věru nebude vepsán zlatým písmem do knihy cti české justice: litoměřický soud projednává žalobu romské provokatérky, která z pověření ombudsmanky prověřovala nediskriminační jednání realitních kanceláří.

Ztotožňuji se s tím, co napsal Ivo Telec na svém facebookovém profilu a co je víceméně ve shodě s tím, jak jsme tuto ostudnou kausu hodnotili my: Ať tak, či onak, provokace osob pověřených k tomu veřejným ochráncem práv představují účastenství na deliktu ze strany státu – pověřitele provokací. Zcela nepřístojné chování veřejného ochránce práv. Průzkum nálad veřejnosti se provádí jinak. Navíc veřejné rozmazávání údajného postižení státem ilegálně pověřené provokatérky asi svědčí o ztrátě soudnosti.

Pevně věříme, že tato provokace neprojde a i když litoměřická soudkyně riskuje, že se stane obětí stejné mediální šikany jako soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 Helena Králová, která zprostila obžaloby zločineckou skupinu velezrádců a saboteurů okolo Jany Dominy Nagyové, dokáže se této zvůli postavit.

úterý 23. června 2015

Žaloba za pochod sexuálních menšin

Po provedení všech zákonem vyžadovaných předběžných úkonů byla dnes podána žaloba na pre-crime divisi pražské policie, podle jejíž představy nejlépe zabráníme výtržnostem na demonstracích tak, že potenciální protidemonstranty na místo vůbec nepustíme. Postoj policie hájí ministerstvo do roztrhání těla, a nyní je otázkou, co na to soud. Právně se situace jeví být jasnou, avšak minimálně u prvních dvou stolic musíme počítat se soudci vbíhajícími na hřiště v dressu soupeře.

pátek 19. června 2015

Soud zrušil další rozhodnutí ministerstva vnitra

Po konečném zproštění v kause Coco tu máme dne další vpravdě přelomový verdikt, rozsudek Městského soudu v Praze, jímž bylo zrušeno čtvrté rozhodnutí ministerstva o odmítnutí registrace našeho sdružení.

Osobně bych byl pro užší výklad ustanovení § 77 SprŘ ohledně toho, která rozhodnutí jsou nicotná, avšak protože judikatura i literatura se kloní k závěru, že překážka věci rozhodnuté/zahájené činí vadné rozhodnutí nicotným a nikoli pouze nezákonným, nemohu s městským soudem souhlasit: zda se nicotnost ukázala ihned anebo až po nějaké době, nemůže mít na posouzení charakteru vadného rozhodnutí vliv, protože soud ruší správní rozhodnutí s účinky ex tunc a nastoluje tak fikci, že zrušené rozhodnutí nebylo nikdy vydáno.

úterý 16. června 2015

Stanovy

Tak to mám poslední dobou se vším: ledva dopsav článek určený pro Sudetenpost, ve kterém se zabývám významem změny stanov mnichovského Sudetoněmeckého sdružení, zjišťuji, že jej mohu zahodit, eventuálně vystavit v přítmí klosetu, protože z Mnichova dorazila nečekaná zvěst: tamní rejstříkový soud registraci březnové změny stanov odmítl s odůvodněním, že by k ní bylo nutné schválení všemi členy spolku, přičemž dosaženo nebylo ani vota tříčtvrtinového. Ačkoli je dokument datován 19. května, Posseltovo vedení se jím opomnělo pochlubit: asi aby nic nekalilo radostnou atmosferu augsburského sněmu. Zpráva arci není reflektována ani na spolkovém webu, na kterémžto pátráno po pěkných obrázcích pro nový kalendář.

Přejme tedy Posseltovcům, ať jim členové nějaké opravdu hezké pošlou.

Aktualisováno.
Tisková zpráva.

Aktualisováno.
Audiatur et altera pars, pročež tisková zpráva druhé strany. Její název jeví se mi, pamětníku husákovské normalisace, lehce pikantním: vše jde skvěle, neznepokojujte se, občané, moudré vedení strany a státu dobře ví, co dělá. A ty ošklivé zprávy o výbuchu elektrárny v Černobylu, co ti nezodpovědní z vás poslouchají na západních radiích, to jsou všechno jen famy a zákeřná protikomunistická propaganda. Да здравствует наша великая Коммунистическая Партия, да здравствует товарищ Поссельт!

pátek 22. května 2015

Coco je nevinen

K právě doručenému rozhodnutí, které obsahuje tolik nepatřičných formulací a invektiv vůči pejskovi (prý není bojový!), jeho majitelce i vůči – a zejména – vůči mně, že by se autorka měla z řízení na místě vyloučit pro podjatost, postačí dodat, že řešení situace, kdy se složení přestupkové komise z důvodu dlouhodobé nemoci nebo jiného podobného důvodu částečně obmění, opravdu, ale opravdu nelze vztáhnout na případ delegace věci zcela jinému přestupkovému orgánu, a pak také, že toto řízení, jehož nesmyslnost naznal sám trojhlavý přestupkový orgán, nevyvolal ani Coco, ani paní Šteflová, a už vůbec ne já: kdyby byly pejskovy zájmy hájeny tak, jak si jungdorfská komis představuje, odešel by Petrásek bez trestu a Coco s pokutou blízkou horní hranici, protože na malém městě, případně vesnici, jimž se Bystrc mentálně blíží, to tak prostě je, tam si nikdo na vysoce postavené osobnosti Petráskova kalibru a mstivosti nesmí dovolovat. Proč to dopadlo jinak, nechť si laskavý čtenář rozmyslí sám.

Dotazník

Dlouho jsme tu neměli žádné video, pročež napravujeme:

pondělí 11. května 2015

Z našeho mašíblu

Mašíbl, správněji MaŠíBl, byla původně registratura na patentovém úřadě, kam se odkládala perpetua mobilia a podobné výtvory těch, podle nichž bylo úložiště pojmenováno, tedy MAgorů, ŠÍlenců a BLbců.

I tento blog má svůj mašíbl, a z jeho hloubi občas vytahujeme pro pobavení přítomných tu či onu raritní písemnost: učiníme tak i dnes, presentujíce téměř 40stránkový žalobní výtvor Davida Navary, jímž onen – nenově – brojí proti rozšiřování své podoby, a kterýžtoť vyveden s četnými barevnými ilustracemi a odkazy (jen škoda, že Navarovi neřekli o možnosti formátu PDF embeddovat multimediální obsah, to by se žaloba dozajista hýbala, mluvila a hrála). Naše replika, hutná a suchá, leč doufáme, že účinná.

Aktualisováno.
D. Navara žaluje z téhož titulu i mne; žaloba má o tři stránky méně a na relutární satisfakci požaduje jen polovinu, tedy 50 tisíc korun, jinak jde o dokument obsahově zcela shodný, proto jej zveřejňovat nebudu.

čtvrtek 7. května 2015

Teroristé

Odhlédneme-li od obohacujících úvah na thema, zda sovětská vojska tuto zemi osvobodila čili nic, případně zda smí skupina ruských motocyklistů projet přes české území do Berlína, zdá se být událostí číslo jedna posledních několika týdnů dopadení železničních teroristů, již plánovali, že pomocí výbušniny poškodí vlak s vojenským materiálem (případně s automobily Hyundai, což je patrně téměř totéž – každopádně inovativní product placement!), přičemž media nás neušetřila ani takových morbidních detailů jejich deviosního plánu, jako že se pachatelé při útoku hodlali domlouvat pomocí vysílaček (a možná i barevných praporků, případně, měl-li být útok noční, svítilen s barevnými sklíčky).

Čta ony bláboly, jeden opravdu neví, zda má očekávat odhalení, že dopadena byla ve skutečnosti recesistická skupina Ztohoven, anebo zjištění, že Šlachtova skupina padla na stopu zvláště nebezpečné odnože renegátské skautské družiny Rozrazil, která zbavena řádného vedení zdivočela a aspirujíc na některý z vyšších stupňů Svojsíkovy ceny, zašla dále než kterákoli z jejích předchůdkyň.

Co je arci jasné, je, že nebyla dopadena nebezpečná teroristická buňka, způsobilá narušit vážným způsobem provoz železniční dopravy a způsobit tak této zemi nedozírné škody (pokud je někdo schopen provoz železnice skutečně ohrozit, jsou to v prvé řadě železničáři sami, a pak, ve velkém odstupu za nimi, disproporčně romské gangy zlodějů kovů, majoritní populací láskyplně přezdívaní magneti).

Ale tak, jak věc traktují media, tak, přátelé, terorismus nevypadá.

neděle 3. května 2015

Policie v Brně porušila zákon

Těžký je úděl aktivistův.
Foto: Brněnský deník.
Ne snad tím, že proti blokujícím aktivistům zasáhla (pozorní čtenáři mého blogu jistě na několika fotografiích poznali Davida Navaru, jenž se po neúspěšném tažení proti našemu spolku a neúčinné agitaci u soudu vrhl takříkajíc na práci v terrainu, pročež mu v pátek bylo dopřáno seznámit se s tím brněnským velmi intimně). Zásah proti aktivistům byl zřejmě v pořádku, avšak k porušení zákona došlo označováním účastníků paintballovými kapslemi.

Zákon o policii neumožňuje potřísnit fysickým osobám za účelem budoucí identifikace oděv barvou, a zásada enumerativnosti veřejnoprávních pretensí (laicky: státní orgán smí činit jen to, co je mu výslovně zákonem dovoleno) tak činí z akce evidentní zneužití pravomoci. Nehledě na to, že takto označeným může vzniknout škoda, minimálně ve formě nutnosti nechat oděv vyčistit.

pátek 1. května 2015

Spalovač vlajky EU Jakub Svoboda definitivně beztrestný

Na Praze 1 se s tím nepárají: to, v čem státní zástupkyně Zdeňka Galková spatřovala trestný čin, vyřídili bezmála na podatelně. Škoda; těšil jsem se na zajímavý právní spor.

Kamas a spol. mají deformovaný vztah k historii

A není to spíš tak, že má nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman deformovaný vztah k demokracii a svobodě? Vybere si. Zemanovo dovolání, k tomu replika obviněných.

úterý 21. dubna 2015

QR kody

S čárovými kody pracuji, po informatické stránce, více než 20 let, a celkem mne proto zaujala technologie tzv. QR kodů, které dovolují označkovat předmět nebo místo, přičemž půvabem celé věci je, že taková značka se dá přečíst běžným mobilním telefonem, případně tabletem s fotoaparátem.

Aplikace QR kodů, jak by si ji představovali zadavatelé reklamy, na billboardech, inserátech, prospektech nebo na provozovách, mi arci přišla nepraktická a i když mám v mobilu hned několik aplikací, které čárové kody různých systemů přečíst umějí, nikdy jsem je prakticky nevyužil: to už jsem si spíš billboard nebo inserát vyfotografoval celý. Podobně slepou cestou jeví se mi používání QR kodů s VCF soubory na visitkách, což je ale dáno i ne právě šťastnou standardisací, resp. její absencí, pokud jde o formát VCF.

Až dnes, v časných ranních hodinách, jsem QR kody poprvé prakticky využil, a to na přihlášce, kterou si zájemce o členství v našem spolku bude sám moci vygenerovat na spolkovém webu. Na ni jsem umístil QR kod s kompletními informacemi o vyplněných údajích. Alternativně bychom mohli využít stejný postup, se kterým pracuje např. obchodní rejstřík, totiž veškeré vyplněné údaje ukládat do database a na přihlášku vložit pouze malý čárový kod s příslušným identifikátorem, ale mnou zvolená cesta se mi jeví jednodušší a elegantnější – a konečně mám důvod tvrdit, že QR kody nejsou mrtvě narozeným dítětem vhodným nejvýš pro technogeeky.

Aktualisováno.
Aplikaci lze vyzkoušet – a přihlášku do spolku si vytvořit – zde (nebo zde německy).

Aktualisováno.
Dnes byl spuštěn, obsahem i graficky dosud ne zcela dokončený, spolkový web.

pátek 17. dubna 2015

Zmýlená neplatí?

Obr na hliněných nohou, česká justice, se blýskl dalším podařeným kouskem, když Obvodní soud pro Prahu 2 zastavil trestní stíhání zbývajících členek hnutí Resistance Women Unity (RWU), viněných z organisace závadových mikulášských besídek, nemluvě o deliktech ještě vážnějších, a to včetně těch, které se doznaly a byly pravomocně odsouzeny, resp. jejich trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno.

Tři a půl tisíce stran spisu, miliony korun nákladů, a výsledek? Škoda, že na svém noblesním blogu nemohu užívat vulgarismů, byl bych v daném kontextu velice, ale velice explicitní…

čtvrtek 16. dubna 2015

Konečně!

Pokud jste dnes krátce před třetí hodinou slyšeli podivný hlahol zvonů a rajský zpěv, důvodem bylo, že naše Sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, občanské sdružení, bylo konečně registrováno.

Kuriosní je, že jsme byli zaregistrováni pod novým názvem a s novými spolkovými orgány, aniž bychom k tomu byli dali návrh. Jaký to komfort! Jestli se nyní ve sbírce listin objeví i naše nové stanovy místo těch starých, začnu věřit, že někdo v BIS nás má rád.

Aktualisováno.
Zároveň dnes dorazily i první buttony (placky) s logem našeho spolku. V našem e-shopu (prozatím pohříchu manuálním, na adrese info@sudetsti-nemci.cz) si tak můžete objednat pod klopu vhodný button o průměru 25 mm za 15,– Kč, a pro příznivce odvážnější máme button standardního rozměru 44 mm v ceně 25,– Kč.

Aktualisováno.
Ve spolkovém rejstříku jsme nyní, díky stížnostem, zapsáni takříkajíc superflue. Soud oskenoval nejen původní stanovy z r. 2009, které byly účinné od 17. března do 8. dubna 2015, ale uložil do sbírky listin rovněž stanovy z ledna 2014, které nikdy účinné nebyly a technicky vzato se týkají zcela jiné, založené, avšak nevzniklé, právnické osoby.

úterý 14. dubna 2015

Týrání jundrovského úřednictva aneb Coco před přestupkovou stolicí

Ježto se termín, do kdy bychom se měli seznámit s podklady rozhodnutí ve věci Cocova zaštěkání, blíží, vyrazila dnes ráno obviněná do oné zlopověstné čtvrti, aby se podívala po zajímavých listinách ve spisu. Úřad se arci ukázal nedobytnou pevností. Pomohl až telefonát: byli jsme zdvořilí, leč neoblomní, a vida, ledy legendy nazvané úřední den povolily ([1], [2]); teď hlavně, aby se paní úřednice také neprohlásila za podjatou, to by se Cocova kausa stěhovala dál, zřejmě kamsi do Pisárek nebo do Komína, a tam jsou prý na volně štěkající psy rasi.

Aktualisováno.
Pro pobavení p. t. čtenářstva tu máme jeden z přípisů, jimiž se potenciální předsedové bystrcké přestupkové komise prohlašovali za podjaté.

pondělí 13. dubna 2015

Perry Mason a případ zobchodovaného mandátu

Já vím, že ten titulek není moc zdařilý, protože ve skutečných gardnerovkách je v názvu vždy aliterace: příkladmo The Case of the Reckless Romeo, The Case of the Fatal Framing nebo moje oblíbená, The Case of the Avenging Ace. A další věcí je, že příběh tří exposlanců, kteří byli právě odškodněni, žádného Perry Masona nepotřebuje: všechno v něm je až neprávnicky jasné, nekomplikované a ve vší své trapnosti téměř predestinované.

Trapnost, to je základní pocit, kterým affaira tří korupčníků končí. Mandát je politické zboží, k jehož získání jsou potřeba peníze (a soudě podle některých mandátů, kupř. toho senátorského, který kdysi získal Vladimír Železný, jde o podmínku nejen nutnou, ale i postačující), a v logice věci je, že jeho ztráta bývá kompensována, což se nejčastěji děje přidělením sinekury, tzv. politické trafiky. Sinekuristů/trafikantů je v této zemi nepočítaně: členové mediálních rad, předseda ÚOOÚ, členové dozorčích rad státních, polostátních nebo městských akciovek, you name it. Objem práce marginální, odborné požadavky nulové, odpovědnost infinitesimální, plat nezanedbatelný.

Přidělení trafiky je nechutnost, ale udělat z 1000. opakovaní téhož trestný čin, jestliže 999 předchozích výskytů bylo OČTŘ přehlédnuto, to má znaky zjevné svévole, a svévolným v kvadrátu bylo vzetí obviněných do vazby. Proto je dobře, že Nejvyšší soud stíhání neumožnil, byť s odůvodněním kulhajícím na všechny paragrafy, a je nutné, aby – přes manifestní vnějškovou ošklivost tohoto procesu – ti tři neprávem stíhaní byli odškodněni.

Co nutné arci není, je tisková zpráva ministerstva, presumující, že srdce daňově-poplatníkovo by mělo zaplesat, jak málo za tuto chybu Ištvana a jeho teamu onen nyní zaplatí, aniž by ovšem specifikovala, jak levné by to celé bylo, kdyby se s právními experimenty nebylo začalo, anebo, jak zákon předpokládá, avšak činí tak žel formou mrtvé litery, kdyby náklady experimentace museli ze svého uhradit sami experimentátoři.

Nemohu si pomoci, celé mi to velmi připomíná případ exhejtmana Ratha a expremiera Nečase: je dobře, že prvně jmenovaného zavřeli a druze jmenovaného stíhají, ale daleko lépe by bylo, kdyby to bylo kvůli tomu, co oba spáchali, ne protože prohráli v navenek neviditelném politickém boji a pro své jednání si nezajistili dostatečné politické krytí.