DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

sobota 27. září 2014

Miscellanea aneb Průběžné zprávy z bojiště

Začít nelze ničím jiným než kausou Coco, což je, jak se jistě všichni shodneme, přes sporé rozměry klienta případ právně vskutku monumentální. Starosta městské části rozhodl o nepodjatosti, my jsme se odvolali a spis putuje na magistrát, přičemž námitku jsme rozšířili o nové poznatky ze spisu. Tuhý odpor klade úřad ve věci naší žádosti o nahlédnutí do druhého, Petráskova spisu. Vyzval nás k doložení právního zájmu (že máme postavení poškozeného, mu nestačí) a druhou výzvou nás přinutil podat na Petráska žalobu. Vyhověli jsme (vždyť co by loyalní občan neudělal pro svého úředníka!) a dokument, pro jeho bizarnost a nepopiratelnou historickou hodnotu, vystavujeme. Správní úřad rovněž trvá na tom, že nahlédnout do spisu nám umožní, pouze bude-li s tím Petrásek výslovně souhlasit, takže rozhodnutí bude zřejmě opět v rukou magistrátu, případně soudu. Co se stalo s trestním oznámením, nám není zatím známo. Papírová válka tedy pokračuje, převzali jsme iniciativu a nemíníme ustoupit, resp. budeme postupovat tak ofensivně, že budou z Petráska i Sedláčkové létat chlupy.

K dalšímu mezníku dospěl i případ registrace Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Protože Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti žalovaného v prodloužené lhůtě, do konce září, patrně ani nerozhodne, natož aby tak učinil pravomocně (a tím seznámil strany s důvody rozhodnutí), vzniká situace, že ministerstvo se dostane do prodlení i podle vlastního svérázného chápání lhůt. Může si dát ministrem lhůtu znovu prodloužit, přičemž takové opatření na ochranu proti nečinnosti bude už manifestně směšné, anebo může vydat čtvrté odmítavé rozhodnutí. Na to bychom arci reagovali trestním oznámením, neboť to by znamenalo, že ministerstvu jde pouze o obstrukce a odmítlo respektovat závazný právní názor soudu. Anebo může kapitulovat a Sdružení zaregistrovat. V takovém případě bychom vzali zpět odvolání v paralelním rejstříkovém řízení a do rejstříku poslali návrh na změnu názvu a stanov podle nového ObčZ. Kursy na jednotlivé varianty prý vypsala sázková kancelář Fortuna.

pátek 26. září 2014

Ex offo aneb Ze zápisků zvídavého čtenáře trestních spisů

Čta si minulý týden v trestním spisu Vlastimila Pechance, narazil  jsem v něm na nejednu pozoruhodnost. Přípravné řízení bylo zjevně vedeno zásadou pachatele už máme, tak proč komplikovat situaci nějakým dokazováním, a policie si s detaily vskutku hlavu nelámala. Cokoli svědčilo obviněnému, bylo ponecháno ve vyšetřovacím spisu, obhajobě nepřístupném, a do toho trestního se dostaly pouze listiny domněle nebo skutečně prokazující Pechancovu vinu. Přesto proklouzly i některé vydařené kousky.

Příkladmo žádost policie o ustanovení obhájce ex offo. Vyšetřovatel v ní přímo určuje, koho má nezávislý soud pro obhajobu vraha vybrat: Ustanovte JUDr. Švába z AK Svitavy, píše se v oné listině. Soud uposlechl a tohoto obhájce obviněnému skutečně ustanovil.

Nad tím, stejně jako nad mnoha dalšími listinami ve spisu, jsem notně nadzdvihl obočí, avšak domníval jsem se, že ve Svitavách je možná zkušených trestních obhájců málo a policista chtěl jen soudu usnadnit práci. Ovšem když mi následně V. Pechanec sdělil, že jej JUDr. Šváb hned na začátku obhajoby informoval, že je v oboru trestního práva zcela bez zkušeností a normálně dělá jen civil, svitlo mi: policie pro Pechance záměrně vybrala někoho, u koho měla jistotu nekvalitní, neagresivní a ve výsledku neúspěšné obhajoby.

Což se v průběhu vyšetřování potvrdilo: obhájce Milan Šváb byl sice u úkonů formálně přítomen, ale svědkům, jejichž výpovědi si odporovaly vnitřně i navzájem, kladl pouze alibistické, nekontroversní otázky, a při rekonstrukcích se uvolil vystupovat jako jeden z figurantů – patrně proto, aby měl o zákonnosti postupu co nejlepší přehled.

Ve fotbale se o hráči, který špatně brání, výsměšně říká, že tam stojí jako trainingový kužel. V právu takový pojem neexistuje, ale pro JUDr. Švába by se toto označení náramně hodilo: po celou dobu vyšetřování byl policistům než nemohoucím, neschopným sparring partnerem.

čtvrtek 25. září 2014

Závadový diskurs ve Fulneku

Dnes, milí čtenáři, tu mám pro vás opravdu pikantní případ závadového diskursu, jehož se měl dopustit třiadvacetiletý textilní extremista Jan B. z Fulneka.

Na iDnes o něm a jeho zločinech vyšel barvitý článek, doprovázený fotografiemi ilustrujícími jak jeho trestnou činnost, tak zavrženíhodné prostředí, v němž mladý muž žil. Autor článku Darek Štalmach (sta), který si patrně spletl povolání novináře a policisty, o obviněném mj. napsal: Policistům se zatím podařilo prokázat propagaci hned několika problémových organizací. Jde o neregistrovanou neonacistickou organizaci Blood and Honor – Combat 18, neonacistické militantní skinheadské organizace Hammer Skins, a také zakázané neonacistické hnutí Národní odpor, či organizace Anti-Antifa.

Podotkněme, že co se policistům skutečně podařilo prokázat, se ukáže až u soudu, přičemž nahlédnutím do usnesení o zahájení trestního stíhání zjistíme, že se zločincovou trestnou činností to nejspíš nebude tak horké, jak sta aktivisticky předstírá. Trička a ostatní oděvní součástky ponejvíce propagují neexistující organisaci Warriors Division, kterou si obviněný za účelem svého podnikání vymyslel, a za šifrou 244 se neskrývá, jak policejní orgán usoudil, odkaz na 244. pěší divisi wehrmachtu, nýbrž prosté 24-4, neboli W-D.

Ale nebudu čtenáře připravovat o authentický zážitek z četby usnesení, ve kterém se příkladmo dozví, jak Nejvyšší soud zakázal hnutí Národní odpor a jak lze podporovat a propagovat i prostým násobením dvou přirozených čísel (chybí vskutku jen ta o Česílkovi).

Nanejvýš pozoruhodný byl arci způsob, jak se policie dostala ke kompromitující výpovědi obviněného. Nejprve provedla domovní prohlídku, bezesporu jako neodkladný a neopakovatelný úkon, pak si od něj, bez obhájce a bez obvinění, nechala podat obsáhlé vysvětlení, načež obviněnému předala usnesení o zahájení trestního stíhání, v němž poznatky z výpovědi využila – a až na závěr mu nechala ustanovit obhájce ex offo, jistého Jakuba Nováka ze Studénky (což je, soudě podle absentujcí rekapitulační části v usnesení o zamítnutí stížnosti proti obvinění, opravdu prvotřídní moula, jak se ostatně na ustanoveného obhájce sluší). Podobně, bez přítomnosti obhájce obviněného, byli vyslechnuti i další svědci, mj. Janova bývalá přítelkyně a jeho otec.

Prognosa nicméně není dobrá, a obávám se, že pokud se nepodaří obviněnému opatřit solidní obhajobu, bude mít sta materiál na několik odstrašujících reportáží a ÚOOZ a jeho spolupracující znalci další snadnou kořist.

Případ budeme i nadále sledovat.

Poslanec Ondráček byl/nebyl komunistický físl

Poslyšte rozsudek jménem republiky: Za prvé: obžalovaný Josef Novák se neuznává vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 4 písm. c) trestního zákoníku. Za druhé obžalovaný: Josef Novák se nezprošťuje obžaloby z tohoto zločinu, neboť senát Okresního soudu v Oslově nad Blblavou nedospěl k žádnému závěru ohledně jeho viny.

Nesmyslné? Ano, avšak naprosto ekvivalentní tomu, co před chvílí předvedla v přímém přenosu poslanecká sněmovna. Ta v rozporu s výslovnou dikcí § 16 odst. 2 jednacího řádu nepřijala žádné usnesení o odvolání Miroslava Kalouska proti rozhodnutí mandátového a imunitního výboru v kause komunistický físl.

Podle mého právního názoru je projednání bodu zmatečné a bude nutné je zopakovat s takovou procedurou, která jiný výsledek než jednu ze čtyř alternativ předpokládaných jednacím řádem nepřipustí (a je otázkou, zda toho lze vůbec dosáhnout, pokud není fikce přijetí některého ze čtyř typů usnesení pro takový případ zakotvena přímo v jednacím řádu). V tuto chvíli však každopádně zůstává usnesení výboru nepravomocné a nevykonatelné a Kalousek se nemusí ani omlouvat, ani platit.

středa 24. září 2014

Coco v. Petrásek aneb Fair trial v Bystrci

Úternímu jednání ve věci ratlíka Coco viněného ze zaštěkání na státního zástupce Jana Petráska předcházela důrazná intervence ze strany státního zastupitelství, provedená buď samotným Petráskem, nebo – jak bychom se spíše domnívali – jeho šéfkou, městskou státní zástupkyní v Brně Kateřinou Jiráskovou.

neděle 21. září 2014

Kausa Vlajka EU se odsouvá

Vzhledem k onemocnění Roberta Cholenského, obhájce paliče eurovlajky Jakuba Svobody, bude na úterý 23. září nařízené hlavní líčení pravděpodobně odročeno. Pro následující týden se proto budeme muset spokojit se sporem Petrásek v. Coco, avšak v dalším následují tři jednací dny monstrprocesu Power a poté obnovené hlavní líčení Lid v. Samolepkoví zločinci.

Nový termín hlavního líčení včas oznámíme.

Aktualisováno.
Tím víc se ovšem mohu věnovat kause ratlík; připravil jsem a septuplicate vytiskl katastrální mapu, do níž budou jednotliví účastníci konfliktu zakreslovat podrobnosti události: trajektorii psa, místo prvního zaštěkání, směr dorážení, dráhu ústupu napadeného – prostě velký právní případ, hard case, jak má být!

Aktualisováno.
Soud odročit odmítl, HL se koná.

čtvrtek 18. září 2014

Robin S. zproštěn obžaloby

Závadový prvomájový řečník Robin S. byl dnes samosoudkyní Městského soudu v Brně Dagmar Bordovskou zproštěn obžaloby z extremistických trestných činů, jichž se podle obžaloby měl dopustit svým projevem na prvomájovém shromáždění v r. 2011 (viz znalecký posudek). Připravujeme podrobnosti, prozatím víme jen tolik, že státní zástupce Jan Petrásek se při vyhlašování rozsudku tvářil nespokojeně: je to už jeho druhý neúspěch v jeho boji s PEX za dva týdny, a to ho ještě příští úterý čeká prestižní spor s ratlíkem Coco. Obviněnému i jeho obhájci Robertu Cholenskému blahopřejeme.

Aktualisováno.
Takto událost pojala Česká televise. Chápeme a nezlobíme se, ten rozsudek musel bolet.

Aktualisováno.
Vyhlášení rozsudku (cca 15 min., MP3). Pokud by zvídavější čtenáře zajímalo, jaké jsou ony drobné rozdíly mezi dvěma versemi projevu, může nahlédnout do této tabulky. V ní jsem arci zachytil pouze ty pasáže, které Zouhar cituje, diference z ostatních částí, které jistě rovněž měly na vyznění projevu vliv, jsem pominul. Tyhle karamboly zákonitě vznikají, když znalec posuzuje politický projev v jazyce, jemuž nerozumí: to pak velmi snadno – a bez své viny – před soudem vypadá jako idiot. Pro porovnání, videozáznam projevu na YouTube.

středa 17. září 2014

Ministerstvo vnitra chce jen naše dobro

Pro obzvláště odolné čtenáře tu máme čerstvé zprávy z registračního řízení našeho Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

Ministerstvo se ústy Václava Henycha podivilo, co že nám vadí, když vůbec k žádným obstrukcím z jeho strany (už pět let) nedochází a vše se děje přesně podle zákona a k našemu prospěchu. Jsme arci jiného názoru a nyní budeme čekat na rozhodnutí soudružek soudkyň.

úterý 16. září 2014

Kdo se bojí Vlastimila Pechance aneb Panika v Hradci Králové

Když jsem se před nějakými třemi-čtyřmi lety seznámil s případem Vlastimila Pechance, okamžitě mne napadlo, že by stálo za pokus nechat provést expertisu vražedného nástroje-nože, na němž by měly být dodnes biologické stopy, které tehdejšími methodami nebylo možné identifikovat: ty by měly ukázat na majitele nože – skutečného vraha Otto Absolona.

Krátce po Pechancově podmíněném propuštění jsem se s ním proto sešel a domluvil se s ním, jak to provést. Upozornil jsem ho, že v přípravné fasi, minimálně do odběru vzorků, bude třeba zachovávat maximální diskretnost, aby ti, kteří měli a jistě dosud mají zájem vraha chránit, akci nezmařili. Vyjednal jsem předběžně součinnost znalce a dalších osob a pustili jsme se – zcela potají – do práce na přípravě podkladů pro obnovu řízení.

Jedním z takových přípravných úkonů bylo pořízení kompletní kopie spisu, což si u soudu v Hradci Králové vyžádalo několik dnů. A jak se ukázalo, moje obavy ze snahy protistrany obnovu zmařit nebyly jen projevem mé paranoie: když dnes přišel zmocněnec fotografovat další část spisu, nůž, který byl dosud v příloze spisu, záhadně zmizel, a na vrchu spisu se namísto toho stkvělo zcela čerstvé usnesení, že nůž bude zničen (stížnost proti němu).

Možný je jen jeden závěr: někdo se v Hradci Králové V. Pechance opravdu, ale opravdu hodně bojí. Nevím, jak vážení čtenáří, ale pokud jde o mne, měl-li jsem dosud o jeho nevině určité pochybnosti, nyní mne hradecké Palermo definitivně přesvědčilo.

Vláda luští šifry

Úřad vlády mi ochotně poskytl požadované informace (vyrozumění, dokument): je z nich zřejmé, že v důsledku naprosto nesmyslného zadání bude podojen nikoli kozel, nýbrž daňový poplatník, a to o bratru čtyři miliony korun. Nu což, nepochybuji, že za takovou sumu postaví v Brně nejméně megaqubitový kvantový počítač.

Janoušek, druhé podání

Vrchní soud v Praze dnes příjemně překvapil a místo očekávané změny trestu pro Romana Janouška na podmíněný jeho výměru zpřísnil, ze tří na čtyři a půl roku; podobně byl z pěti na sedm let zpřísněn doprovodný trest zákazu činnosti. Nový trest nám stále připadá dosti mírný, ale již nikoli tak frapantně jako ten uložený prvoinstančním Městským soudem v Praze. Vzhledem k bezohlednosti Janouškova jednání máme za to, že by víc seděl trest mezi pěti a šesti lety.

Nyní budeme se zájmem pozorovat, zda kmotr do vězení skutečně nastoupí.

pondělí 15. září 2014

Darmožrouti a vydřiduši aneb K obhajobě v trestním řízení proti extremistům

K sepsání této poznámky mne inspiroval článek na serveru Antifa. Aniž bych byl na Hatecore subkulturu odborníkem, troufám si tvrdit, že text obsahuje tolik faktických nepřesností, že věcně nestojí za pozornost: je to obvyklý antifácký žalobníkův deníček, zaměřený spíše na stmelení bojové morálky mužstva než na analysu dostupných informací.

Zaujala mne v něm arci jedna pasáž, týkající se procesu Power a provozovatelů někdejšího Hatecore Shopu (překlepy a pravopisné chyby opraveny):
Jediní, pro koho mohl Hatecore Shop fungovat jako zlatý důl, bylo nejprve advokátské duo Klára Slámová a Kolja Kubíček a posléze i šikovný brněnský advokát Robert Cholenský, původně z Ligy lidských práv, který byl možná z počátku veden i idealistickou představou pomoci nespravedlivě stíhaným. Nakonec ale z lidí kolem Hatecore Shopu vytahal značné sumy peněz i za takové absurdity jako jím psané nic neříkající posudky neonacistických nahrávek prodávaných v obchodě. Přičemž musel dobře vědět, že i kdyby jeho posudky vyznívaly jednoznačně ve prospěch distributora, neměly by v případném trestním stíhání zásadní váhu.
Představa, že by obhájce mohl jako důkaz předložit vlastnoručně zhotovené posudky hudebních nahrávek, budí úsměv, a samozřejmě tomu tak není, milé děti: dodány byly posudky z Německa, které si obžalovaný za situace, kdy nebyl s to získat závazná a relevantní stanoviska českých znalců, opatřil a dal přeložit, a zaplacená částka se týká jejich překladu do češtiny soudním tlumočníkem. Takové posudky jsou důkazně vysoce relevantní, neboť podpora a propagace je úmyslný trestný čin a pokud obžalovaný toto skutečně učinil – a je schopen to prokázat –, stěží může soud dovozovat, že by měl v úmyslu jakékoli nedovolené hnutí propagovat.

To však pomiňme, hlavní líčení v kause Power je veřejné a každý se může přesvědčit, co se při něm děje a bude dít (a o jeho nadcházející závěrečné fasi budeme podrobně informovat i na tomto blogu). Zajímavější je pro mne tvrzení, že obhájci jen tahají z osob obviněných z extremistických zločinů peníze, aniž by, jak je implikováno, pro ně něco užitečného vykonali.

Ze strany Antify je takové tvrzení pochopitelné, protože je v souladu s jejím záměrem škodit neonacistům: kdo uvěří a obhajoby prostřednictvím zvoleného obhájce se vzdá – což novelisované znění trestního řádu u nevazebně stíhaných umožňuje –, bude tím snáz a tím přísněji odsouzen.

Skutečnost je ovšem jiná: jak prokazuje statistika několika desítek obviněných extremistů, jejichž kausami jsem se, většinou i na tomto blogu, zabýval, ve všech případech, kdy měl obviněný minimálně po část řízení kvalitního obhájce se zkušenostmi s obhajobou extremistické trestné činnosti, podařilo se mu dosáhnout zprošťujícího rozsudku, kdežto obhajoval-li se sám, ve většině případů skončil pravomocně odsouzen, i když se provinil třeba jen prodejem odznáčků s runovými nebo pohanskými symboly. Prakticky jedinou výjimkou jsou dva odsuzující rozsudky, kdy během dovolací lhůty přišla Klausova amnestie a nebylo tedy rozumné dovolání podávat.

V čem je obhajoba tak účinná a proč je bez ní obviněný skoro vždy ztracen?

Zkušenost ukazuje, že soudci nesoudí podobné případy rádi, protože jsou vystaveni dilematu: na jedné straně si uvědomují, že obžalobou je jen plněna společenská a politická objednávka a mají tedy před sebou nevinného člověka, na druhé straně se bojí rozhodnout ve prospěch obžalovaného, protože se děsí představy, že by své jméno a fotografii druhý den našli na stránkách Mladé fronty s obviněním z nadržování militantním pravicovým extremistům, s nevyřčenou douškou, že tričkem nebo samolepkou to začíná a Vítkovem a popálenou Natálkou to končí.

Obhájce je tím, kdo je schopen soudcovo rozhodování zvrátit, protože jednak dokáže presentovat důkazy v klientův prospěch (které by jinak soud buď vůbec nepřipustil nebo pominul), jednak vytváří hrozbu, že odvolací soud rozsudek zruší s takovým odůvodněním, které bude soudci na I. stupni znít v uších ještě za pět let, tak jako se stalo soudkyni Obvodního soudu pro Prahu 2 Daniele Reifové.

A že je obhajoba drahá? Je, ovšem zkuste si přijít za jiným specialistou, třeba malířem pokojů nebo automechanikem, a požádat ho, zda by vám pro dobrou věc nepřišel bezplatně vymalovat byt nebo vám gratis neopravil auto. Advokacie je nákladná záležitost, a je-li advokát nucen jezdit k úkonům trestního řízení třeba na trase Brno-Praha, padne na to celý jeden pracovní den, a těch je v měsíci jen něco málo přes dvacet. Mnozí navíc nevědí, že když řízení skončí ve prospěch obviněného, dostane klient vše, co advokátovi zaplatil, cca za půl roku zpět od ministerstva spravedlnosti.

Optimální by bylo, kdyby obhajobu obviněných pomáhali financovat ti, kteří právě na to inkasují nemalé prostředky jak od státu, tak z různých soukromých fondů, notabilně Liga lidských práv. Její postoj byl však až dosud jednoznačný: peníze sice dostáváme, ale těm, kdo s námi nesouzní ideově, nepomůžeme ani tiskovou zprávou, natož penězi! Buďte sluníčkoví, milujte Havla, podporujte to, co my, a pak se můžete přihlásit o naši pomoc. Lidská práva v pojetí Ligy svědčí totiž jen někomu a jen někdy.

pátek 12. září 2014

Jak rozdojit kozla II

Informační komedie na thema rozdojte kozla, resp. prolomte šifrovanou datovou komunikaci, zn. levně, utěšeně pokračuje.

Ministerstvo dnes mou žádost o informace odmítlo s tím, že jde o utajované informace, já podávám rozklad, a následně napadnu rozhodnutí správní žalobou: soudit se v této zemi s orgány veřejné moci je celkem nenáročná, nenákladná a ve výsledku mimořádně vděčná zábava, tak proč si ji odpírat…

Aktualisováno.
A není vyloučeno, že se dozvíme něco zajímavého i od vlády.

Aktualisováno.
Ještě doplněk pro ty, kteří historku o tom, jak sovětští soudruzi splnili úkol rozdojit kozla, třeba neznají:

čtvrtek 11. září 2014

Nádr aneb Bumerang v Brně

Přiznám hned zkraje, že k brněnskému nádraží mám ambivalentní vztah. Za nějakých 25 let, co jej poměrně pravidelně používám, sleduji jeho změny, jež bych, jít o člověka, připodobnil k proměně veselého svatebčana s lahvinkou v podpaždí v somrujícího, dotěrného a permanentně nalitého bezdomovce: co je v malé míře mile šmrncovní a šarmantní, stává se ve větší dávce nesnesitelným a odpudivým.

Užívaje služeb této instituce posledně, což bylo shodou okolností před několika dny, z někdejších půvabů nádražních parafernálií nepozoroval jsem již téměř ničeho: Myší díra – zvlášť bylo-li po deváté večer – mi přišla víc jako sluj loupežníků než jako ctihodný podchod, povrch do oblouku tvarovaných peronů nezdál se mi mít nic společného ani s geometrickou rovinou, ani s bezpečným prostorem pro pohyb opěšalých osob, průčelí nádražní budovy, včetně schodiště, jevilo se být do místa čerstvě přeneseno odkudsi snad z Pripjati.

Brněnským mocipánům se tedy podařilo to, oč zřejmě roky usilují, a odsun nádraží na jih směrem ku Zvonařce, odporné již jaksi dědičně, učinili nakonec i mně alternativou přinejmenším plausibilní, ne-li přímo vítanou, dotlačivše mne do posice, že budu s odsunem srozuměn: ať si pro-mě-za-mě ten nádr přesunou třeba ke všem čertům, hlavně že už bude pryč!

Přesto je mi i jako Pražanu pozdvihnouti obočí nad tím, co se děje kolem přípravy místního referenda, kdy samospráva postupuje ruku v ruce s krajským soudem a tak jako vlk beránka ve známé Krylovově bajce, staví organisátory referenda před stále horší podmínky: ať donesou kolik chtějí podpisů, vždy se jich podaří vyřadit tolik, aby počet požadovaný pro uspořádání plebiscitu současně s nadcházejícími volbami nepostačoval: kdyby to nešlo jinak, prostě se řekne, že tohle P má moc krátkou nožku a tady chybí nad j tečka, případně že je v adrese přehozeno číslo popisné a orientační.

Což by se nebylo stalo, kdyby v presidentských volbách neustoupili Vojtěch Šimíček a jeho tři nestateční spoluhlasující politické objednávce establishmentu a nebyli posvětili svévolnou manipulaci s Okamurovými podpisovými archy, včetně arbitrárního přezkumu podpisových záznamů ministerstvem vnitra. Co šlo v celostátním měřítku, o to snáz se dá replikovat v komunálu. A skoro bych řekl, že to není to poslední, co nás všechny Šimíčkova touha po taláru ústavního soudce bude stát.

středa 10. září 2014

Vydavatelé Hitlerových projevů byli zproštěni obžaloby

Nejen v Mostě, ale i v Brně se dnes zprošťovalo: senát Městského soudu v Brně za předsednictví Martina Hrabala zprostil obžaloby všechny tři fysické a jednu právnickou osobu, viněné z vydání projevů Adolfa Hitlera, ztotožniv se do značné míry s procesní argumentací obhajoby. Rozsudek zatím není pravomocný, státní zástupce Jan Petrásek si ponechal lhůtu k odvolání.

Obžalovaným a jejich obhájci blahopřejeme, státnímu zástupci vbrzku zašleme vkusně provedenou grafickou kondolenci.

Připravujeme zvukový záznam z odůvodnění rozsudku.

Aktualisováno.
Prozatím bonbonek v podobě verbálního vyjádření Davida Navary (příspěvek věnovaný kause začíná cca v čase 18:40).

Aktualisováno.
Bezprostředně po zprošťujícím rozsudku obžalovaní požádali o vrácení zajištěných peněz ([1], [2]).

Aktualisováno.
Zvukový záznam z vyhlášení rozsudku (cca 20 minut, MP3).

Lucie Šlégrová a její komplicové byli znovu zproštěni obžaloby

Blesková zpráva od mosteckého soudu: celé tříčlenné spiklenecké centrum závadových osob kolem Lucie Šlégrové, které v r. 2010 na veřejnosti mávaly praporem s logem Dělnické strany, bylo dnes samosoudcem Pavlem Plchem opět v plném rozsahu zproštěno obžaloby.

Připravujeme podrobnosti, včetně zvukových záznamů.

Aktualisováno.
Následně bylo zjištěno, že soud obžalované nezprostil, nýbrž postoupil jejich věc jako podezření z přestupku mosteckému magistrátu (což je naprosto formální, žádný přestupek, jehož by se mohli dopustit, neexistuje). Zvukový záznam ústního odůvodnění usnesení (cca 14 minut, MP3).

Záznam, ač technicky nepříliš kvalitní, si rozhodně poslechněte, soudce Plch se nebál nazvat postup policie tím, čím ve skutečnosti byl, tedy fakticky účelovou kriminalisací nepohodlných osob, a vymezil se i proti předchozímu rozhodnutí krajského soudu, který mu uložil provést zcela nesmyslné dokazování znaleckým posudkem.

Byl bych šťasten, kdybychom takové soudce měli např. na Ústavním soudu: taláru ústavního soudce by byl Pavel Plch hoden určitě spíš než takový Jan Musil.

úterý 9. září 2014

Smuteční oznámení

S hlubokým zármutkem v srdci oznamuji svým čtenářům, že tento blog byl zařazen do seznamu zajímavých zdrojů odkazovaných extremistickým serverem Svobodný odpor, přímým pokračovatelem legendárního Odporu.org. Kdy přesně ke smutné události došlo, nevím, an tento portál čítávám než nepravidelně a zřídka.

Jistě je vám známo, jaké důsledky to představuje: samolepkovým zločincům je v dosud neskončeném procesu, inter alia, vytýkáno, že na jimi organisovaný pochod v Jihlavě zveřejnil pozvánku právě Odpor, a korunou obžaloby je tvrzení o výlepu materiálů s tímto společensky škodlivým odkazem. Παραγραφος se tak oficiálně stává blogem extremistickým, nedemokratickým, rasistickým, antisemitským, anticiganistickým, popíračským, homofobním, xenofobním, lidská práva popírajícím a vůbec nenávistným. Není patrně daleko den, kdy si název mého blogu, případně mou podobiznu, začnou na tělo tetovat nejmilitantnější pravicoví extremisté.

Jsem ze sebe hluboce disgustován a myslím, že se přestanu číst.

Bezpečí

Zdroj: MěÚ Valašské Meziříčí
Pěknou shodou okolností právě v době, kdy soud rozhoduje o právu veřejnosti seznámit se s projevy Adolfa Hitlera bez ideologických úvodníků, objevila se na sociálních sítích zpráva o dění ve Valašském Meziříčí, jehož mateřské školky dostaly dárek: chodítka Walkodile, do nichž lze děti vedené na procházku pomocí atraktivních barevných postrojů připoutat a zabránit tak třeba jejich vběhnutí pod auto.

Děti na fotografii jsou dle popisu šťastné, taktéž na propagačním videu (kdo by v takovém postroji nebyl!), ten, kdo obchod zprostředkoval, jistě také – nabízí-li se v zahraničí jeden kus za sto dolarů, je v ceně 50 tisíc za dva opravdu šťavnatá provise pro všechny na obchodu zúčastněné. A hlavně, je to všechno pro dobro dětí: ty se již v útlém věku naučí, že pro individualitu není v naší rozvinutě demokratické konsumní společnosti místo, a bude-li výchova v tomto stylu pokračovat, za pár let je ani nenapadne, že by si snad chtěly přečíst projev Adolfa Hitlera, aniž by se předtím dozvěděly, co si o přečteném mají a smějí myslet. Bude to generace nekomplikovaných, nekonfliktních, sluníčkových lidí, takových, jakým je rozkoš vládnout.

Aktualisováno.
Objevil jsem stránky dovozce, z nichž vyjímám:
20.9.2013
Mezi pokroková města, která se aktivně zapojila do projektu Walkodile se nyní řadí i
město Znojmo. Pan místostarosta Jan Grois předal nadšeným dětem "krokodýly" ze
kterých měli velkou radost i paní učitelky. Chtěli bychom touto cestou poděkovat vedení
města za pozitivní přístup k problematice BESIP.
Ano, pokrok, to je to slovo…

Myslím, že kdyby firma vyráběla pouta pro Vězeňskou službu, jejich marketingové oddělení by popsalo nadšení vězňů, kteří ani nemohli dospat, jak se na nové medvědy těšili.

Uhlíř II aneb Nuda v Brně

Ne, prostě ne: není to ono. Výslech znalce, při kterém vyslýchaný nekřičí a nekoulí očima, nenadává obhájcům do nedouků a nedostudovanců a jejich klientům do deprivantů, je než slaboučkým odvarem dob nedávno minulých, kdy soudním síním vévodila muskulatura sexuálního predátora Ivo Svobody. Velmi bych se přimlouval: opravdu by nešlo lhůtu pro osvědčení zkrátit a znovu Ivoše zapsat do seznamu znalců řekněme ještě do konce roku? Stýská se nám!

Včera byl v Brně dokončen výslech znalce Jana B. Uhlíře, a prostě to nebylo ono (zvukový záznam v MP3: postupně vyslýchám já, obhájce Robert Cholenský, obžalovaní Pavel Kamas a Lukáš Beer). Znalec se vůbec neobtěžoval své půldruha roku staré výtvory si vytisknout a vzít s sebou a/nebo znovu přečíst, takže ač to není ze záznamu zřetelné, při výslechu jsem opakovaně propadal zoufalství: ať jsem své otázky formuloval jakkoli, znalec se řídil starou dobrou radou Miroslava Horníčka – ať se vás zeptají na cokoli, vy mluvte o tom, co víte.

Po značném úsilí se z Uhlíře přesto podařilo vydolovat, že podle jeho názoru se propagace nacismu dopouští nejen vydavatelé Hitlerových projevů, ale též nakladatelství Naše vojsko, neboť i ono má ve zvyku vydávat podobná díla bez vysvětlujících komentářů, a že o publikaci tímto způsobem sterilisovanou ztratí extremista zájem.

K čemuž si dovolím podotknout, že podobný přístup je praktikován v Německu, a výsledkem je podstatně silnější a úspěšnější neonacistické hnutí, a i z České republiky víme, že harddisky počítačů zabavených při různých raziích na PEX (zejména Power a Lotta) jsou plné dokonale sterilisovaných, ba vyautoklávovaných filmových dokumentů, z nichž si arci praktikující extremista vezme pouze to, co jej politicky vzrušuje, příkladmo se vztyčenými prapory pevným a klidným krokem pochodující útvar jeho oblíbených jednotek, a nejrůznější sterilisační plky subsumuje v rámci své ideologie jako to, čím doopravdy jsou – tedy jako sterilisační plky.

Trochu mi to připomíná první republiku a o čem psal Karel Čapek v Marsyovi: pornografie byla tehdy presentována zásadně nikoli jako pornografie, nýbrž jako vysoká, hodnotná, klubová, sběratelská (dnešním jazykem: premiová, případně V.I.P.) kultura, a ač všichni přirozeně věděli, o co jde, tváří v tváři pruderním státním a církevním autoritám tak byli vydavatelé z obliga.

Pokud by se nedejbože tento pokrytecký přístup k dokumentům podobným Hitlerovým projevům prosadil, příští Kamasové a Beerové by do knihy museli doplnit rutinerskou rukou profesionálního sterilisátora sepsanou předmluvičku, v níž by se autor povinně dojal a zalkal nad obětmi nacistického režimu, a poté by následovala sekvence raději devatenácti projevů, jimž by předcházela miniaturisovaná a thematicky lehce upravená předmluva téhož odborníka. Na kvalitě by příliš nezáleželo, protože předmluvy by nikdo příčetný pochopitelně nečetl, ale běda tomu, jehož lkaní a dojímání se by Velký Inkvisitor Uhlíř shledal nedostatečnými nebo dokonce zcela absentními; tomu by hrozilo v lepším případě zabavení nákladu, v horším žalář.

Teď jsem si vzpomněl, že jsem vlastně chtěl psát reportáž, ale to odbydeme krátce: po výslechu znalce proběhly už pouze závěrečné řeči (v pořadí Petrásek, Cholenský, já, Kamas a Beer) a rozsudek bude vyhlášen ve středu v 16.00 hod.

sobota 6. září 2014

Stát na pendrek aneb Legislativní iniciativa

Nejen v souvislosti s téměř každoročně opakovanou vlnou protiromských demonstrací množí se hlasy, že instrumentarium bojující demokracie je pro účely naší doby málo rasantní a účinné, a bylo by na místě je posílit. Ukázalo se to i na kause Pavla Matějného, k jehož vystoupení na demonstraci v Duchcově mnozí čtenáři mého blogu zaujali stanovisko, že represi takových případů je nutno zpřísnit.

pátek 5. září 2014

Tisková zpráva k procesu s vydavateli Hitlerových projevů

K pondělnímu hlavnímu líčení jsem si dovolil vydat tiskovou zprávu. Věřím v důstojnou a hojnou účast veřejnosti: ostatně atrakcí bude nepočítaně. S výjimkou ratlíka Coco, který se předběžně vyjádřil, že se roku nezúčastní (ač by vzhledem ke svým rozměrům mohl být snadno pronesen v kapse), přijdou všichni: znalec Uhlíř, státní zástupce Petrásek, určitě i aktivista Navara, a pochopitelně i já.

Takže kdo můžete, těšíme se na vás v pondělí v devět v Pořízkovi.

středa 3. září 2014

Česko má (policejní) talent aneb Synergie

Jsme vždy potěšeni, můžeme-li informovat o novém, rodícím se policejním talentu, jako jsme měli tuto příležitost v případě nprap. Felcmana, muže, jak víme, nadmíru hloubavého a pravé intelektuální ozdoby místního oddělení policie v Praze v Krakovské.

Ministr vnitra podle očekávání zamítl náš rozklad

Pouhých 72 dnů trvalo ministrovi vnitra Milanu Chovancovi, než rozhodl o našem rozkladu ve věci nejnovějších průtahů při registraci našeho spolku. Zákonná lhůta činí 30 dnů: blahopřejeme, tak rychlou reakci jsme nečekali.

Ze strany ministerstva jde již o zřejmou křeč: veškeré naděje upíná v to, že senát Nejvyššího správního soudu pod vedením soudruha soudce Michala Mazance vyhoví jeho kasační stížnosti. Nerozumím arci, proč nepožádalo o odkladný účinek: má-li Mazance a jeho melody boys tak spolehlivě pod palcem, jako se tváří, jistě by NSS této žádosti vyhověl a nedozírným následkům v podobě toho, že by registrovaný spolek měl ve svých stanovách jisté nepříjemné pravdy o naší národní minulosti, by tím zabránil.

úterý 2. září 2014

Vyšetřování ztráty třídní knihy aneb MOP Krakovská v akci

Aniž se týden s týdnem sešel, máme tu nové dokumenty ke kause spálené vlajky EU. Stíhání bylo zjevně iniciováno shora, o čemž svědčí tato perla z pera vrchního inspektora nprap. Jana Felcmana: něco podobného by nadpraporčík sám nevymyslel.

Všimněme si brilantní logiky vtělené do prvního odstavce úředního záznamu: protože se při eurovolbách vyvěšuje vlajka EU společně se státní vlajkou České republiky, požívá tato vlajka při té příležitosti stejné vážnosti, i když nikde v dohledu žádná česká vlajka není, a protože volby jsou symbolem demokracie, je spálení vlajky EU zhanobením symbolu demokracie. Hmotněprávní analogie v neprospěch obviněného jako z učebnice a chtěl-li bych být rýpavý, pátral bych, co se má vlastně vyvěsit (a co bylo spáleno), jestliže de lege lata žádná vlajka Evropské unie neexistuje, ale nezdržujme se detaily a pokročme k dalšímu dokumentu.

Tím je žádost o odborné vyjádření, kterou nprap. Felcman adresoval neurčitému subjektu nazvanému Eurocentrum Praha. Z centra, z něhož se vyklubalo zastoupení Evropské komise v České republice, přišla záhy velmi rozumná odmítavá odpověď: Evropská komise se nebude do této kausy jakkoli zapojovat, zejména ne v době před volbami. Felcman tedy o odborné vyjádření požádal Úřad vlády, a ten reagoval v předchozím článku zmíněným třístránkovým elaborátem. Ani v něm arci nestojí nic o tom, že by vlajka EU požívala ochrany jako státní symbol.

Proto vrchnímu inspektoru nezbylo než dovodit, že spálením vlajky došlo k výtržnosti proto, že byli pohoršeni přítomní odpůrci meetingu z Antify (orthografická podoba mýtink není, prosím pěkně, jak jsem se původně domníval, produktem Felcmanova zdivočelého spellcheckeru, on to tak opravdu píše – viz též můj vstřícný přípis jeho šéfce), ale i zde narazil. První svědek, Tomáš K., spálení vlajky vůbec neviděl, pouze se o něm druhý den doslechl, svědkyně Kristýna K. uvedla, že se spálením vlajky se toliko neztotožňuje, a třetí svědek, Michal P., si obsílku nevyzvedl a policie se neobtěžovala ho hledat. Legrační je, že K. i K. uvedli, že se bojí odvety ze strany DSSS a přejí si, aby jejich osobní údaje zůstaly před obviněným utajeny, což policista učinil na kopii úředního záznamu o jejich výslechu, avšak na předvoláních a doručenkách všechny tyto údaje, včetně adresy přechodného pobytu Kristýny K., zůstaly a obviněný je tudíž zná: prostě profesionalita české policie v nejlepší formě.

Výsledkem vyšetřovací anabase je, že ke státní zástupkyni Galkové doputoval spis ve stadiu úpěnlivě-přacího myšlení, a nebýt jasného politického příkazu, nikdy by se k soudu nedostal. Na soudkyni Obvodního soudu pro Prahu 1 Heleně Králové (ex-KSČ) nyní bude, aby politickými místy požadovaný odsuzující rozsudek nějak odůvodnila, což mám vzhledem k důkazní situaci za úkol jednoznačně z kategorie mission impossible.

Jak to soudružka soudkyně udělá, uvidíme 23. září u Obvodního soudu pro Prahu 1.

Vnitro opět dělá drahoty

Neuplynula dlouhá doba od rozsudku, na jehož základě mi ministerstvo vnitra muselo poskytnout informace k odběrům DNA, a rodí se další spor: zjistiv, že ministerstvo hodlá investovat peníze daňových poplatníků do pokusu prolomit šifrovanou komunikaci, požádal jsem o text příslušné zadávací dokumentace. Ministerstvo žádost sice zatím neodmítlo, ale prodloužilo si lhůtu: zřejmě v naději, že do té doby zemřu nebo mě konečně za něco zavřou.

K otázce šifrování samotného budiž poznamenáno, že na hypothese o nemožnosti prolomení kryptografických algorithmů používaných moderními komunikačními prostředky stojí mimo jiné bezpečnost elektronického podpisu a datových schránek, elektronického bankovnictví a nejnověji též tzv. kryptoměn. Jedinou cestou, jak obsah šifrované komunikace zjistit, je kompromitovat koncová zařízení, a to může být ústavně krajně pochybná eventualita, protože trestní řád neobsahuje žádné ustanovení, které by umožňovalo instalovat do počítače nebo telefonu policejní malware, tak jako se před časem zkoušelo např. v Německu.

Není proto divu, že ministerstvo se zdráhá informace vydat: buď jde o obludné plýtvání veřejnými prostředky, anebo o přípravu protiústavní praxe.

pondělí 1. září 2014

Saisona se opět rozbíhá

Stalo se pěknou tradicí tohoto blogu, že s počátkem podzimní saisony politických procesů publikujeme souhrnnou pozvánku, kam zajít a co na vlastní oči, resp. uši, vidět a slyšet.

Hned příští pondělí, 8. září, se můžeme vypravit do Brna na hlavní líčení s vydavateli projevů Adolfa Hitlera aka se zločineckou skupinou Kamas a spol. Obveselovat nás svými vstupy bude státní zástupce Jan Petrásek, hlavním tahákem však bude výslech protiextremistického znalce Jana B. Uhlíře.

O dva dny později, ve středu 10. září, doporučujeme návštěvu mosteckého okresního soudu, kde proběhne obnovené hlavní líčení v případu severočeského zločinného spolčení v čele s Lucií Šlégrovou; to v r. 2010 závadově mávalo praporem rozpuštěné Dělnické strany.

Další týden zpět do Brna: ve čtvrtek 18. září má na pořadu další kolo hlavní líčení s prvomájovým řečníkem Robinem S. Po blamáži s posudkem Ivo Svobody byl nasazen nový znalec, Josef Zouhar, a jeho čerstvě vypracovaný znalecký posudek dává tušit, že znalcův výslech může mít značně surreální průběh, zejména bude-li chtít Zouhar obhájit thesi, že občané Československa německé národnosti nebyli po r. 1945 vyhnáni, ale pouze humánně a spořádaně vysídleni, potažmo odsunuti. V podrobnostech bych arci nerad předjímal a prozrazoval taktiku obhajoby.

V úterý 23. září se v Praze na Ovocném trhu koná velký vlajkový proces, hlavní líčení s Jakubem Svobodou.

A zpět do Brna, kde se od 29. září rozbíhá další kolo procesu s organisátory koncertů závadové hudby Power. Hlavní líčení je naplánováno až do konce října.

A konečně 6. října pokračuje v Praze nálepkový proces s lepičskou skupinou Vondrák, Dupová & spolulepící.

Z takové nabídky si, myslím, vybere každý, a bude to napínavé. Kdo zvítězí, svoboda projevu nebo bojující demokracie?

Příjemné závadové zážitky, přátelé!