DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

středa 30. července 2014

Náboženská intolerance v Ústí

Před nějakými třiceti lety jsem se, coby gymnasista, zúčastnil celostátního kola mathematické nebo fysikální olympiády (případně jiné studentské soutěže, na čemž nyní nezáleží), jež se konalo v Čáslavi, v jejímžto rámci byli účastníci vyvezeni na exkursi po blízkých památkách, mimo jiné do Kutné Hory. Při prohlídce tamní nekathedrály, p. t. farního kostela Sv. Barbory, se průvodce zmínil o maďarském králi Matyáši Korvínovi a jelikož exkurse byli účastni soutěžící ze Slovenska, neodpustil si výtku, jak mylně je tato historická osobnost na Slovensku a najmě pak v Maďarsku hodnocena. Jeden z přítomných pedagogických průvodců, slovenský Maďar, se s ním okamžitě dostal do sporu, načež se návštěva památky proměnila v poučnou historiografickou rozpravu. Pánové si nakonec nenafackovali, leč v dobrém se nerozešli. Kuriosní: ač komunisté měli svůj vědecký výklad historie vyladěn takříkajíc do posledního šroubku, na Hunyadiho-Korvína se zapomnělo a tak si jednotlivé ruské satelity vykládaly osobnost po svém, správného řešení souladného s vědeckým světovým názorem fatálně postrádajíce.

Na dávný zážitek jsem si vzpomněl, když jsem se dočetl o konfliktu mezi Davidem Kafkou, učitelem českého jazyka a dějepravy na střední škole v Ústí nad Labem, a jeho bývalou studentkou muslimského vyznání Nur Ashraf Bekai. Zprva jmenovanému byl školou ve smyslu zákoníku práce vytčen nedostatek náboženské snášenlivosti, jmenovaná druze se stala morální vítězkou a maturitní zkouškou na druhý pokus o jediný bod prošla. Roli v tom podle všeho sehrálo asertivní (kdysi se říkalo: drzé) chování studentčina otce.

Znepokojivé jsou dvě věci. Za prvé zjištění, že v této společnosti se zřejmě už definitivně etablovalo mocné slůvko diskriminace, které otevírá uživateli cestu k nadpráví a zvláštnímu zacházení. Není diskriminací vyhodit od zkoušky studentku, která se nenaučila část látky, jakkoli se přitom mohla ohánět tvrzením, že školou proponovaný a vyžadovaný výklad je v nesouladu s jejím přesvědčením. A za druhé snadnost, s níž škola svůj vytýkací dopis formulovala. Po právní stránce by dokument nemohl obstát ani před soudem nejnižší stolice: tvrzení zákonného zástupce studenta je tu zaměňováno za důkaz a tam, kde by bylo na místě specifikovat podstatu deliktu přesně, dopis mlčí (která přesně videa? jaké nevhodné zavádějící poznámky?). Vedení škody zřejmě vychází z poznatku, že český učitel je ten nejbojácnější tvor na Zemi, který se nikdy nepostaví autoritě: poslušnost a oddanost každému momentálně vládnoucímu režimu patří u českého učitelstva téměř již ke genetické výbavě. Rád bych, kdyby v ústeckém případu tato presumpce nevyšla; v zájmu nás všech, bez rozdílu povolání a náboženského přesvědčení.

středa 23. července 2014

Jak Městský soud v Praze podniká v informacích

Začátkem července jsem na tomto blogu vystavil prvoinstanční rozsudek nad Romanem Janouškem. Za jeho anonymisaci si soud řekl o 400 Kč, což byla částka, kterou jsem mu bez námitek zaplatil: sám anonymisuji často a vím, že je to činnost pracná a nevděčná.

Nyní jsem z článku na Právním prostoru zjistil, že soud si tutéž anonymisaci dává zaplatit znovu a znovu od každého žadatele, přestože mu s poskytnutím další náklady evidentně nevznikají. Což mne arci rozzlobilo (byť toliko do výše zaplacené sumy), a ihned jsem soudu napsal, ať mi peníze kouká vrátit.

Problém je v InfZ, který situaci, že by o jednu a tutéž informaci, vyžadující mimořádně rozsáhlé vyhledání informací, požádalo více osob, explicite neřeší a správný postup nelze dovodit ani výkladem. V případě, že nedojde k překryvu žádostí, je řešení triviální: první žadatel zaplatí plné náklady a ostatní by měli být odkázáni na již zveřejněnou informaci podle ustanovení § 5 odst. 3 a § 6 InfZ. Je-li žadatelů víc, zřejmě nezbývá než do okamžiku, než první z nich zaplatí, žádat o úhradu i další (není jisto, zda první zaplatí, a ani to není jeho povinnost, cf. § 17 odst. 5 InfZ), avšak složitou otázkou je, co dál, tedy až peníze dorazí na účet soudu nebo do soudní pokladny.

Jako právně nejčistší se mi jeví všem dalším žadatelům, kteří byli k úhradě vyzváni, oznámit, že povinnost k úhradě jim zanikla, a případné přesto provedené platby vracet. Jinou variantou je náklady mezi žadatele, resp. mezi ty, kteří do 60 dnů zaplatí, rozdělit, což se sice jeví jako prima facie spravedlivější, avšak mohou vznikat těžko řešitelné komplikace v případě, že některý ze žadatelů podá proti výši úhrady stížnost podle § 16a odst. 1 písm. d) InfZ.

Co provedl Městský soud v Praze, je ovšem nehoráznost a příklad nesmyslného, literalistického výkladu zákona, nehledě na to, že soud nesplnil ani svou povinnost informaci do 15 dnů od poskytnutí zveřejnit na Internetu (ta byla sice kritisována a má být příští novelou InfZ zrušena, ale prozatím platí).

úterý 22. července 2014

Kausa ratlík jde ke krajskému státnímu zastupitelství

Přiznávám to nerad a jen pod tlakem okolností, ale když jsem přebíral kausu knihy projevů Adolfa Hitlera, měl jsem za to, že se budu zabývat ústavněprávní argumentací nejvyšší možné úrovně a budu hájit právo na svobodu projevu v jeho nejčistší podobě, pročež tím, že se případ posunul do roviny ratlíka, který zaštěkal na opilce, jsem lehce rozladěn. Ne snad, že bych měl něco proti ratlíkům nebo jiným psím rasám, to už spíš proti opilcům, ale komunikační vrstva, do níž shora popsaný ústavněprávní diskurs proti mé vůli sklouzává, jeví se mi prostě a jednoduše nepatřičnou.

Přesto mám za povinnost své čtenáře o dalším vývoji na tomto poli informovat, tudíž tak ve zkratce činím.

Po incidentu v Bystrci obžalovaní vznesli vůči státnímu zástupci Petráskovi námitku podjatosti. Ten obratem odpověděl, že o ní nemíní rozhodnout, jelikož je nepřípustná. To je běžný trik, k němuž se OČTŘ uchylují, kdykoli jsou v úzkých, což obžalovaní prohlédli a promptně zareagovali stížností na průtahy. Za necelý týden státní zástupce Petrásek svůj názor na přípustnost námitky změnil a vydal obsáhlé usnesení, v němž popřel jak svou opilost, tak napadení Kamasovy družky, podal svou versi incidentu a rozhodl, že podjatý není. Z perel v textu obsažených bych si dovolil ocitovat aspoň toto: Vzhledem k tomu, že žena zcela odmítala připustit, že by se dopustila jakéhokoliv nevhodného či závadového jednání a naopak pronesla několik invektiv k osobě státního zástupce, přivolal tento na místo hlídku Městské policie Brno… Přeloženo do obecné češtiny: protože se přede mnou, státním orgánem, občanka odmítla pokořit a poníženě mě neodprosila, zavolal jsem na ni cajty. Ti už jí vysvětlí, kdo je tady pánem.

Obžalovaní pochopitelně reagují stížností a tak bude pes Coco projednáván Krajským státním zastupitelstvím v Brně a pokud ani to nevyhoví, půjde nepředložené ratlíkovo zaštěkání k soudu ústavnímu. Vážně, ani Hašek by to líp nevymyslel!

pondělí 21. července 2014

Samolepkový proces bude restartován s novým znalcem

Obvodní soud pro Prahu 1 naznal, že pracovat se znalcem, který svým exmilenkám zřizuje falešné profily na sociálních sítích a rozesílá jejich intimní fotografie na nejrůznější adresy, by bylo přece jen ušlechtilé věci bojující demokracie poněkud nedůstojné, a rozhodl se proto zahodit všechny posudky zpracované v samolepkové kause Ivo Svobodou a nechat vypracovat elaboráty nové.

To je potěšující zjištění, očekával jsem, že soudkyně Dana Šindelářová bude sveřepě předstírat, že znalcova trestná činnost nemá na kvalitu jeho posudků sebemenší vliv, tak jako předstírá v Brně soudce Martin Hrabal, že je úplně jedno, přihlásí-li se znalec s programem boje proti extremismu a s rodinnou anamnesou k problematice relevantního traumatu.

Soud po obhajobě chce návrh otázek, jež by měly být znalci/znaleckému ústavu položeny, avšak to bude určitý problém, neboť obhajoba je přesvědčena, že znalecké zkoumání samolepek umístěných na sloupech veřejného osvětlení a schránkách na psí exkrementy za situace, kdy nebylo prokázáno, že je tam nalepili obžalovaní, případně okolností jihlavského pietního pochodu, který se vůbec neuskutečnil, je činností víceméně zbytečnou, a jestliže už nyní uplynulo od stíhaných skutků téměř šest let, bylo by spíše než nově věc znalecky zkoumat na místě stíhání pro nepřiměřenou délku řízení zastavit, tak jak to doporučil odvolací soud v kause RWU (známé též jako čarodějnický proces).

Vystoupení Vlastimila Pechance v Praze

Minulou sobotu se v Praze konalo vystoupení Vlastimila Pechance, který byl v červnu podmíněně propuštěn z výkonu trestu za rasově motivovanou vraždu. Protože se domníváme, že by jeho případ mohl zaujmout i čtenáře tohoto blogu, přinášíme videozáznam z vystoupení.



pátek 18. července 2014

Další špinavé triky policie v případu Power

Kausu Power z mého blogu dobře znáte, stejně jako její spin-off, případ neonacisty-pedofila, jemuž policisté vložili mezi věci z domovní prohlídky CD s dětskou pornografií. Obvodní soud pro Prahu 8, jak víme, konstatoval, že se nepodařilo prokázat, že by nosič byl v bytě obžalovaného nalezen, a po zprošťujícím rozsudku se nyní řeší už jen výše náhrady za nesprávný úřední postup. Ministerstvo dobrovolně uhradilo cca 150 tisíc korun, spor o dvousettisícovou náhradu nemajetkové újmy pokračuje u Obvodního soudu pro Prahu 2 (tolik informační servis pro čtenáře serveru Romea, který o případu referoval právě jen do chvíle, než padl zproštující rozsudek; poté se kausa stala neexistující od samotného počátku – tak to arci u podobných kvalitních a z veřejných peněz placených medií bývá).

Podobnou špinavost v hlavní větvi Poweru se podařilo odhalit nyní. Jak jsme informovali před čtyřmi lety, policie nejprve odmítla poskytnout obhajobě jiné než jí vybrané záznamy odposlechů. V tom ji podpořil i Ústavní soud (nechvalně proslulý Jan Musil), avšak Okresní soud Brno-venkov byl jiného názoru a policii přikázal tyto důležité důkazy obžalovaným vydat.

Ukázalo se však, že před tím, než uposlechli, policisté některé odposlechy ze souboru odstranili: jde o ty nahrávky, kde se obvinění organisátoři koncertů závadové hudby domlouvají s policí na průběhu koncertů. Policisté by jistě neradi u soudu slyšeli, jak obžalovaným potvrzují, že na koncertě bylo vše v souladu se zákonem, a proto se rozhodli všechny záznamy, kde s obžalovaným hovoří policie, pravděpodobně podle předčíslí (to se volanému sice nezobrazí, ale v metadatech odposlechu je zaznamenáno), vyjmout.

V záznamech se tak vyskytují situace typu, že obžalovaný volá své přítelkyni a informuje ji, že mu právě volala policie a co mu řekla, ale samotný hovor s policistou chybí, přestože by pro obžalované mohl mít klíčový význam.

Nejen u hlavního líčení s vydavateli Hitlerových projevů bude tedy v září v Pořízkově paláci v Brně veselo.

čtvrtek 17. července 2014

Korunovace

Stranou pozornosti českých i světových medií proběhla dnes na Pražském hradě korunovace: dosavadní president republiky Miloš Zeman se stal králem Milošem I. Jako první státnický akt na trůně Jeho Veličenstvo odmítlo jmenovat řádně vybraného a ministryní spravedlnosti navrženého kandidáta Jana Veselého předsedou Krajského soudu v Ústí nad Labem.

Aktualisováno.
Podle dalších zpráv ministerstvo spravedlnosti rozhodnutí uvítalo a hodlá vyhlásit nové výběrové řízení. Otázkou je, zda by za těchto okolností neměl být výběr zcela ponechán na zeměpánu, neboť zasahovat do jeho prerogativy byť i jen formou doporučení jeví mi se jako manifestní pohrdání Korunou. Vůbec největší legrace pak bude, jestliže Veselý podá správní žalobu na průtahy a nový konkurs zároveň napadne jako neplatný, pro větší efekt obojí s předběžkem. Řekl bych, že zbylá omítka právního státu se poté z façady této země rychle oddrolí, a vyvrcholením by mohlo být soudcovo stětí na druhém hradním nádvoří: protivit se trůnu je v monarchii vždy riskantní podnik.

středa 16. července 2014

Stíhaní exposlanci mají nárok na odškodnění

Místo, aby byli rádi, že je pustili, ještě by chtěli peníze, nemravové jedni nenasytní, míní vox populi, a ministerstvo spravedlnosti volání ochotně vyslyšelo. Odůvodnění je směšné: protože Nejvyšší soud rozhodl, že Fuksa, Šnajdr a Tluchoř jsou pro daný skutek vyňati z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, byly všechny úkony trestního řízení proti nim od počátku nezákonné, a újma jimi způsobená musí proto být nahrazena.

Ustanovení týkající se absence trestní odpovědnosti dopadá na situace zcela jiné: např. na obviněného, o kterém se v průběhu trestního řízení zjistí, že byl při spáchání činu nepříčetný. Takový skutečně nárok na náhradu nemá, arci příslušela by mu, kdyby o jeho trestní neodpovědnosti OČTŘ od začátku věděly a přesto jej stíhaly. Protože Ištvanovi melody boys měli vědět, že poslance nelze za přijetí trafiky stíhat, nemohou se nyní na dané ustanovení vymlouvat.

Výslech znalce Uhlíře

Z první části výslechu protiextremistického aktivisty znalce Jana Borise Uhlíře vybíráme nejzajímavější, zhruba třicetiminutovou pasáž (mp3). Zbytek výslechu sestával z víceméně rutinně opakované činnosti zúčastněných: obhájce kladl znalci otázky, soud je zamítal a následně jejich znění protokoloval. Pokračovat se bude osmého září.

Vytýkáte-li mi, drazí čtenáři, že jsem byl jako zmocněnec zastupující společnost guidemedia etc s. r. o. nedostatečně procesně aktivní, je tomu skutečně tak: bylo to arci způsobeno hlavně mou nepřítomností. Příště napravím.

Nerad bych předjímal, co se u soudu bude dít dál, a proto nebudu výpověď znalce analysovat tak detailně, jako jsem byl učinil pro svou interní potřebu, omezuje se na stručnou poznámku, že obžaloba se svou hloupostí vmanévrovala do nemožné posice: opilec státní zástupce Petrásek sám připustil, že nic z toho, co je v předmluvách, nevychází nad rámec Hitlerem řečeného, a Uhlíř přitom, zjevně účelově, tvrdí, že publikace podporuje soudobá neonacistická hnutí (mezi něž zjevně desorientovaný aktivista primárně počítá legální a nikdy k rozpuštění nenavrženou Vandasovu stranu).

Pak lze arci provést prostý myšlenkový pokus a představit si, že by kniha vyšla bez mezititulků a předmluv, a otázat se, zda by se tím její obliba mezi těmito závadovými osobami změnila. Odpověď musí být logicky záporná. A jestliže by tedy byla stejně závadová kniha projevů bez jakýchkoli dodatků, proč stojí před soudem vydavatelé vinění z toho, že ji předmluvami a mezititulky opatřili? Museli by přece spáchat stejný zločin, kdyby ji vydali bez nich, nebo ne, ctěný soude?

Ctěný soud má ovšem své instrukce a nemůže si dovolit vydat jiný než odsuzující rozsudek, a jistě se i s tímto drobným zádrhelem dokáže vypořádat: vždyť při boji proti extremismu nejsou žádné prostředky nedovolené, cíl, země šťastných sluníčkových lidí bez jediného extremisty, světí prostředky. Znalec-aktivista, státní zástupce-notorik, soudce-slepec, který nevidí ani to, co je každému v soudní síni jasné, toť team, který v tomto kusu představuje spravedlnost. Jeho součástí být rozhodně nechci, naopak je mi ctí, že mohu stát na druhé straně a hájit hodnoty skutečné svobody a skutečného práva.

Příjemný poslech!

Aktualisováno.
Spoluobžalovaní zachytili své dojmy formou videa:

úterý 15. července 2014

Osel měsíce poprvé Vojtěchu Šimíčkovi

Když jsem kdysi uvedl Vojtěcha Šimíčka mezi desítkou nejhorších soudců, které jsem kdy potkal, byl jsem různými lidmi kritisován, že mu křivdím. Nemyslel jsem si to tehdy, a nemyslím si to ani dnes.

Naposledy se V. Šimíček vyznamenal v kause závadového řečníka, kterému soudkyně zabránila radit se s obhájcem jinak než prostřednictvím soudem přibrané tlumočnice (referovali jsme o tom zde).

Tento ústavní soudce dovodil, že proti takovému popření procesních práv nelze brojit ústavní stížností, ale měli bychom své námitky uplatnit v odvolání proti rozsudku (to si věru pomůžeme, jestliže hlavní líčení bude mezitím provedeno bez možnosti efektivní součinnosti mezi obžalovaným a jeho obhájcem!), a obiter dictum k tomu dodal:
Ústavní soud, aniž by jakkoliv hodnotil důvodnost stěžovatelem konkrétně vznesených námitek, nadto nesdílí pochybnosti stěžovatele, které dle jeho názoru vyvolává přítomnost soudem přibraného tlumočníka při důvěrných poradách mezi ním a svým obhájcem. V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že dle § 10a odst. 1 věty první zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů, je soudem přibraný tlumočník povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s výkonem své tlumočnické činnosti, a to i po jejím skončení. Ve smyslu citovaného ustanovení se tak povinnost zachovávat mlčenlivost vztahuje i na skutečnosti, o kterých se tlumočník dozvěděl při výkonu své tlumočnické činnosti v rámci hlavního líčení před nalézacím soudem.
Vskutku, jestliže obžalovaný a jeho obhájce ty nejcitlivější otázky, včetně otázky viny, musejí probírat před soudem zvoleným tlumočníkem, možná by bylo jednodušší, kdyby byl někdo od soudu přítomen i poradám mezi obhájcem a obviněným ve vazbě: účinnost trestní represe by se tak určitě mnohonásobně zvýšila. Obhajoba je přece zlo, jak píšeme na jiném místě.

Soud naše obavy nesdílí, my naopak sdílíme přesvědčení, že Vojtěch Šimíček je idiot, a za tento judikatorní klenot mu udělujeme prestižní ocenění tohoto blogu Osel měsíce s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafů. Blahopřejeme!

pondělí 14. července 2014

Data v cloudu

Obhajoba je zlo, míní sprostný lid, a soudce Městského soudu v Praze Stanislav Králík se jej hledí ve správnosti této premisy utvrdit: policie má mít neomezený přístup k datům klientů, která advokáti skladují v tzv. cloudu, tedy na vzdáleně spravovaném datovém serveru. Protože tento server není umístěn v sídle advokáta, nýbrž, jaksi z definice, v cloudu, nemá se na něj podle jmenovaného jurisprudenta vztahovat ochrana, která by těmto důvěrným, ochrany advokátního tajemství požívajícím informacím jinak příslušela.

O míře mimosnosti takového právního názoru asi netřeba místní přesvědčovat, co však stojí za poznámku, jsou konotace ukládání dat advokátní kanceláře na externích serverech, ať už velkých specialisovaných provozovatelů, nejčastěji zahraničních, jako Dropbox, nebo v tuzemsku u provozovatelů místních.

Předně je dlužno poznamenat, že uložení osobních údajů klientů na zahraničním serveru, který je potenciálně umístěn, případně zrcadlen i mimo Evropskou unii, podléhá režimu § 27 zákona o ochraně osobních údajů, a zásadně vyžaduje explicitní souhlas klienta a povolení Úřadu pro ochranu osobních údajů.

Dále je tu otázka, zda je vůbec v souladu s řádným plněním povinností advokáta, aby tato data byla do cloudu ukládána v nešifrované podobě. Sám doma provozuji malý, dvouterabytový NAS, a při představě, že bych na něm (anebo na kterémkoli jiném počítači nebo tabletu, které používám) měl cokoli uloženo bez řádného a bezpečného zašifrování s velmi dlouhým, více než dvacetiznakovým heslem, mi vstávají vlasy na hlavě hrůzou: tím spíš pak, pokud by data měla být vystavena právně i skutkově nejistému prostředí cloudu.

Dropbox patří mezi základní nástroje, se kterými pracuji, avšak používám ho výhradně pro přenos souborů, jejichž obsah není striktně důvěrný. Když je zcela výjimečně potřeba přenést něco citlivého, co by policie a BIS rozhodně neměly vidět, balím data do RARu a chráním je dostatečně dlouhým, šifrovaným e-mailem nebo jiným bezpečným kanálem zaslaným heslem.

Advokát, který klientská data ukládá bez další ochrany do cloudu, je přinejmenším odvážný, a jde-li o extremně citlivá data z trestního řízení, přímo nezodpovědný. Stačí jeden soudce třídy Králík, a jaká byla obhajoba?

Korolárem k celé problematice je pak otázka, jak by dopadl případný civilní spor, který by František Savov, jehož osobní údaje se nezodpovědností jeho obhájce mohou dostat do rukou státních orgánů, proti obhájci inicioval. Tuším, že pro zmíněného obhájce docela neslavně.

Do řízení o registraci našeho spolku vstoupilo VSZ v Praze

Možnost, že by státní zastupitelství sua sponte vstoupilo do civilního řízení, jsem znal dosud pouze z učebnic: nikdy v praxi jsem se s tím nesetkal. Až nyní – znemožnit našemu spolku činnost je pro státní orgány zjevně tak důležité, že jsou ochotny sáhnout k jakémukoli kroku.

Vyrozumění o vstupu Vrchního státního zastupitelství v Praze do řízení, jeho vyjádření, naše replika.

Doporučuji nečíst po jídle: výklady VSZ ohledně spořádaného odsunu a jednotlivých politováníhodných a odsouzeníhodných excesů z něj jsou arci i na lačný žaludek náročnou četbou.

středa 9. července 2014

Kárné provinění

Ne, tahle země opravdu není Uganda, Pobřeží slonoviny ani Burkina Fasso – ač je často nesnadné tomu uvěřit. Příkladmo nad zprávou o kárné žalobě, jíž byla státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 Šárka Pokorná viněna z toho, že prozradila informace o policejní akci – policii. V dalším stupni by mohl být někdo obviněn z toho, že prozradil informace o trestním řízení soudu…

Opilý státní zástupce Petrásek napadl přítelkyni Pavla Kamase

Pro těžce zkoušené kombatanty bojující demokracie je třeba mít pochopení, a to i v podnapilém stavu. Jeden z nejpřednějších, brněnský státní zástupce Jan Petrásek, takto indisponován, včera ve večerních hodinách v blízkosti svého bydliště v Brně-Bystrci fysicky napadl přítelkyni obžalovaného vydavatele Hitlerových projevů Pavla Kamase, která tam venčila své psy. Řečení neprokazovali Petráskovi dostatek úcty a jak bývá u psů zvykem, na opilce štěkali.

Petrásek, jehož rozpoznávací a ovládací schopnosti byly vlivem požitého alkoholu notně oslabeny, přivolal policii a majitelku psů se pokusil zadržet. Ta arci cokoli s opilcem na místě řešit odmítla a chtěla odejít domů (bydlí ve stejném vchodě jako Petrásek; ano, Brno je, navzdory tvrzení místních, opravdu malé město). Státní zástupce takový projev neúcty ke svému úřadu nesnesl a před svědky ženu fysicky napadl.

Zklidnil se až po příjezdu hlídky městské policie, která výpovědi účastníků zdokumentovala na videokameru.

Obžalovaní i napadená nyní zvažují, jaké kroky dále podniknou. Patrně bude vznesena námitka podjatosti, bude podán podnět k zahájení kárného řízení s Petráskem (videozáznam pořízený strážníky zachycuje, v jakém stavu se onen nacházel) a dále podnět k odnětí zbrojního průkazu: opilé individuum, které fysicky ohrožuje své spoluobčany, by rozhodně nemělo mít právo nosit zbraň.

Aktualisováno.
Na četné žádosti čtenářů jsme se rozhodli odtajnit identitu psů, kteří se incidentu zúčastnili (ve skutečnosti byl útočníkem pouze nalevo zobrazený ratlík jménem Coco, fenka Chanel nestranně přihlížela). Já tedy nevím, jak vážení čtenáři, ale na mě kdyby něco takového zaštěkalo, řešil bych to nejméně na úrovni Trilaterální komise!

úterý 8. července 2014

Vandas píše policii aneb Čepici poníženě žmoulati

Proč je Marian Kotleba na županském úřadě a Tomáš Vandas setrvale pod jedním procentem, plyne názorně z ukázky práce druze jmenovaného, jíž se jeho Dělnická strana sociální spravedlnosti hrdě pochlubila na svém webu. Pochlubení bylo arci neúplné, minimálně v době, kdy jsem tam byl já, byla z odpovědi policie vystavena pouze první strana, ale obrázek si snad lze učinit i tak.

Nebudu řešit detaily incidentu, ty jsou z Vandasovy narace jasné, ale fascinuje mne tato jeho úvaha: DSSS nemíní tento případ hnát už dále. Už od samého začátku bylo jasné, jak dopadne celé prošetření. Je to jako bychom chtěli od zloděje, aby sám sebe potrestal za krádež, jíž se dopustil.

Takže policisté si pochybení sami vyšetřili, a my, protože jsme věděli od začátku, jak to dopadne (tak proč jste to, u Hermanna Göringa, vůbec psali!?), se dál bránit nebudeme. Nepodáme ani správní žalobu na ochranu před faktickým zásahem (což není divu, lhůtu pro ni jste už stejně zmeškali), ani se nebudeme svých práv domáhat pořadem práva civilního, přestože nárok minimálně na omluvu, a patrně i na peněžitou satisfakci, je v daném případě více než evidentní.

Prostě: český Kotleba zase jednou v akci.

pondělí 7. července 2014

Obrat

V právnických kruzích dnes již zlidovělým disentem sp. zn. Pl. ÚS-st. 21/05 vytkla Eliška Wagnerová majoritě v plenu, že – na politickou objednávku týkající se oprávněných majetkových nároků Oldřicha knížete Kinského, dodejme – provedla kopernikánský obrat, dovozujíc, že restituční zákony legalizovaly vlastnictví státu k majetku, který stát získal konfiskacemi, znárodněním a dalšími majetkovými opatřeními (zjevně jde o eufemistické označení převzetí věci státem bez právního důvodu, tj. fyzickou okupací).

Nedlouho poté jsem si uvědomil, že tato myšlenka snese povážlivé zobecnění: politické změny v r. 1989 jsou pro většinu obyvatel tohoto státu nikoli negací komunistického převratu, nýbrž jeho dovršením a legalisací.

První, kdo si tento fakt uvědomil, byli emigranti, kteří odmítli podporovat to, co od začátku nazývali sametovým podvodem, upozorňujíce, že skutečná revoluce pro ně začne v okamžiku, kdy jim vláda vrátí občanství a majetek, o který přišli. Sametová revoluce arci nebyla pro emigranty, ale proti nim, a ti proto nedostali nic, stejně jako mnohé další u komunisty převychované populace neoblíbené skupiny: podnikatelé, jejichž majetek byl pod rouškou znárodnění za náhradu v r. 1945 zkonfiskován, sudetští Němci, šlechta, církev.

Výdobytky české národně socialistické revoluce, která o tři roky později přerostla v revoluci komunistickou, tak měly být zachovány i v podmínkách zdánlivé demokracie a právního státu: zdánlivých proto, že takovými byly jen pro někoho, ostatní měli a mají u českých úřadů a soudů smůlu a zůstávají ve stejném postavení, v jakém byly nepopulární menšiny předtím. Lidé, šťastni, jak jsme naši zemi a náš majetek uchránili před tím odporným Němčourem Kinským, jaksi nepostřehli, že justice vybudovaná na principech podřízení politickému zájmu a personálně naplněná morální spodinou společnosti, jež nemůže rozhodovat spravedlivě už proto, že pojmu spravedlnost authenticky nerozumí, neochrání ani je samotné ve chvíli, kdy se dostanou do sporu s někým mocným: třeba s exekutorem, s ČEZem nebo lokálním mafiánem.

Zastupuji už několik let v České republice a na Slovensku potomky Jana Antonína Bati, a jsem v rostoucí míře zděšen tím, jak silně jsou shora popsaná komunistická myšlenková schemata zakotvena mezi současnými Čechy a Slováky, a jaké argumenty jsou snášeny na obranu stávajícího, i de lege lata protiprávního stavu: že je to dávno, vždyť se podívejte, jak je to dnes zničené (zničil to snad Baťa?), že sami nemáme (no bodejť byste měli, když jste si tu nechali 40 let vládnout komunisty, troubové!), že to přece nevybudoval Baťa, ale jeho dělníci, a těm proto baťovský majetek právem náleží.

A se stejným úžasem čtu nářky, jak obyčejného člověka dřou z kůže kvůli církevním restitucím. I o obecní úřad by ho připravili, syčáci nemravní!

Pročež si sklesle říkám, jestli nakonec komunisté neměli pravdu a chartisté se byli fatálně nemýlili: tento národ by byl nejšťastnější, kdyby místo složitostí typu demokracie a právního státu dostal v r. 1989 trochu víc západní kultury, o něco víc mandarinek na Vánoce a sem-tam výjezdní doložku do Německa nebo do Francie. Tedy jestli tento národ již neprošel nezvratným procesem hromadné institucionalisace.

Ve středu znovu na Hitlera

Oblíbené literární matinée Čtení z Hitlera pokračuje ve středu u Městského soudu v Brně dalším komponovaným pořadem. Předčítat budou členové osmého trestního senátu pod vedením soudce Martina Hrabala, průvodní slovo posluchačům nabídne státní zástupce Jan Petrásek, který následně podá k přečtenému zasvěcený komentář.

Místo: budova Městského soudu v Brně (Pořízkův palác), jednací síň č. 6, začátek jako obvykle v 8.30 hod. Po minulých zkušenostech doporučujeme přibalit do aktovky náhradní sedačku, nejlépe skládací, plážovou.

sobota 5. července 2014

Kausa Prima

Tohle začíná být, na rozdíl od jiných Romeou běžně generovaných umělých skandálů, docela zajímavé: Televise Prima, věrna své orientaci na nejmasovější (rozuměj: nejtupější) část populace, odvysílala serii reportáží z převážně romskou menšinou osídlených lokalit, což jí vysílací rada vytkla (str. 8) a uložila jí zajistit v sedmidenní lhůtě nápravu.

Televise se nyní brání, tvrdíc, že ustanovení § 32 odst. 1 písm. i) vysílacího zákona […] v evropském kontextu zcela unikátně zavádí tzv. politickou korektnost do právního řádu a jednoznačně odporuje ústavní garanci svobody projevu a práva veřejnosti na informace.

To jsou poměrně silná slova, arci nikoli zcela bezdůvodná.

Předmětné ustanovení, včleněné do vysílacího zákona novelou účinnou od 31. 5. 2006, je dílem bývalé komunistické poslankyně Ivany Levé, a do zákona se dostalo výhradně díky hlasům levicových zákonodárců. Protože vysílací rada si patrně byla vědoma jeho sporné povahy, až dosud byla v jeho aplikaci uměřená, a i proto se jeho výklad – a ústavnost – dosud nikdy nestaly předmětem adjudikace.

Přesné znění tohoto ustanovení je: [Provozovatel vysílání je povinen] nezařazovat do programů pořady, které mohou utvrzovat stereotypní předsudky týkající se ethnických, náboženských nebo rasových menšin.

I když v oblasti rozhlasového a televisního vysílání je působení svobody slova a práva veřejnosti na informace do značné míry omezené (vysílání je z hlediska obsahu legitimně a ústavně konformním způsobem regulováno), lex Levá by mohl patřit k těm výjimečným případům, kdy by aplikace ustanovení vysílacího zákona mohla vést až k jeho derogaci Ústavním soudem.

Prvním důležitým aspektem je jeho inherentní neurčitost: neexistuje obecná shoda o tom, co je a co není stereotypní předsudek a už vůbec ne, co takový předsudek utvrzuje. Jestliže řeknu, že Romové kradou, zřejmě takový předsudek vyslovuji, ale co když své vyjádření přeformuluji tak, že zločinnost v romských komunitách, zejména v tzv. sociálně vyloučených lokalitách, mnohonásobně přesahuje průměr v celé populaci a policie není schopna tomuto stavu účinně čelit? To je samozřejmě pravda, přesto jsem tím, podle mínění jedněch, mohl utvrdit v příjemcích sdělení stereotypní předsudek týkající se romské menšiny: totiž že Romové kradou.

Dalším aspektem je legitimita státní regulace soukromých vysílatelů, která v tomto případě už může rovněž narážet na ústavní meze. Každý regulační zásah musí být poměřován svou účelností a potřebností, a omezit právo vysílatele poskytovat publiku relevantní a pravdivé informace, které navíc ani nejsou demagogické, jen proto, že se tak mohou posilovat negativní stereotypy týkající se romské menšiny, to je v právním státě věru na pováženou.

A konečně je tu otázka pragmatického náhledu: každý regulační zásah v takto citlivé otázce povede k tomu, že se v populaci změní referenční filtr, s jehož pomocí jsou informace týkající se Romů zpracovávány. Ilustrovat to můžeme na diskusích velkých zpravodajských serverů: jestliže v článku referujícím o trestném činu určitého druhu není výslovně uvedeno, že pachatelem nebyl Rom (a proč by mělo?), objeví se vždy desítky komentářů thematisujících právě tento aspekt věci. A protože se do obecného povědomí rozšířil mem, že romská ethnicita pachatele se nesmí uvádět, je vymalováno: nejen za všechny ukradené kovové předměty, ale bezmála i za všechny loupeže, znásilnění a kapesní krádeže mohou Romové, což novináři dobře vědí, a někteří z nich, ti slušnější a odvážnější, se nám to aspoň pokoušejí naznačit (např. zmínkou, že šlo o osoby tmavší pleti nebo o příslušníky – nespecifikované – ethnické menšiny). Horší výsledek si arci obtížno představit.

Nelze vyčítat huse, že kejhá, a komunistické exposlankyni Levé nemůžeme mít za zlé, že její legislativní návrhy byly – komunistické. Nic nám ale nebrání, abychom takto defektní ustanovení, třeba s odvoláním na jeho vagnost, prostě neaplikovali. Led, na který velká rada vstoupila, je tenký, a mohl by se probořit.

pátek 4. července 2014

Stáčím, stáčíš, stáčíme

Byl to dosud ryze gentlemanský delikt: ačkoli odhady se různí, koupit v českém autobazaru automobil bez stočeného tachometru se jeví být méně pravděpodobným než opak. Stáčení je v této zemi prostě už roky normální součástí autobazarového podnikání.

Nejvyšší soud však řekl Ne! a v (dosud nepublikovaném) judikátu sp. zn. 8 Tdo 728/2014 rozhodl, že se v případě, je-li stočením způsoben nárůst zdánlivé kupní ceny vozidla aspoň o pět tisíc korun, jedná se o podvod.

Ačkoli nejsem v obecném případě příznivcem příliš kasuistické úpravy trestního práva, mám za to, že tudy cesta nepovede. Zatímco v Německu je trestné samotné stočení, v České republice postačí, že prodejce dá zákazníkovi podepsat (pro tento účel zvláště vhodným miniaturním čtyřbodovým fontem sepsané) prohlášení, že se onen nespolehl na údaj o nájezdu a o technickém stavu vozidla se sám důkladně přesvědčil.

Takže na skle bude velkým písmem napsáno SUPER KOUPĚ: NAJETO POUZE 70 000 KM!, a ve smlouvě doplněno malým, že toto číslo nemusí mít s realitou pranic společného. A jaký byl podvod…

Jak se říká v Americe, what the large print giveth, the small print taketh away.

čtvrtek 3. července 2014

Rozsudek nad Romanem Janouškem

Právě dorazil prvoinstanční rozsudek ve věci obžalovaného Romana Janouška. Dosud jsem ho neprostudoval, komentovat tedy budu až později.

Aktualisováno.
Z rekapitulace je nejzajímavější, jak policisté popisují své zacházení s dostiženým a zadrženým (vlastně nezadrženým) Janouškem, an mu jeden z nich sebral mobilní telefon, ale následně, zřejmě poté, co si uvědomili, koho mají před sebou, mu ho vrátili a dovolili mu telefonovat, a to přesto, že všechny okolnosti nasvědčovaly tomu, že se Janoušek dopustil závažného trestného činu a bylo na místě jej zadržet – kdyby pro nic jiného, tak proto, aby nemohl ovlivňovat svědky. Pokud by se do podobné situace dostal kdokoli bez Janouškova vlivu a postavení, byl by nejen zadržen (a předtím patrně i zbit), ale téměř jistě by putoval do cely předběžného zadržení s návrhem na uvalení vazby.

Skutkovým zjištěním a právnímu posouzení věci není co vytknout, arci absolutně nepřesvědčivá je pasáž odůvodňující druh a výši uloženého trestu. Ať už byla nejdůležitější polehčující okolností částka úplatku, jak se domníváme, nebo šlo o nahodilou benevolenci senátu, uložit za takto závažný trestný čin, při jehož spáchání obžalovaný projevil takovou míru cynismu a neúcty k lidskému životu, trest na samé dolní hranici zákonné sazby, je jedním slovem skandální.

Počkejme si tedy, co s trestem provede odvolací Vrchní soud v Praze: realisticky lze očekávat, že jej změní na tříletou podmínku, a zákaz činnosti zruší zcela: vždyť obžalovaný, jemuž ani nebyl zadržen řidičský průkaz, od té doby jistě jezdí vzorně a možná před jízdou už ani tolik nepije!