DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

pondělí 30. června 2014

Rozumné rozhodnutí v kause Nagyová

Celkem bez překvapení se vyvíjí mediální proces roku: Jana Nagyová-Nečasová dostala za zneužití vojenské zpravodajské služby trestním příkazem roční podmínku, stíhání zpravodajce Pohůnka bylo zastaveno, jednání jeho dvou šéfů postoupeno ministerstvu obrany.

Proti trestnímu příkazu hodlá státní zástupce (podle iDnes: žalobce) podat odpor (podle téže: rozklad), proti usnesením o zastavení a postoupení stížnost (hádejte, co podle Agrofertpressu: ano, správně, odvolání!).

Je dobře, že soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 Helena Králová nepodlehla mediálnímu běsnění a politickým tlakům a věc posuzuje, jak se zdá, podle její skutečné závažnosti, tady jako bagatelu.

Dalík před soudní stolicí

Tak tohle vypadá na další pořádnou blamáž: lobbista Marek Dalík prý čelí obžalobě z trestného činu podvodu, jehož se měl dopustit tím, že požadoval úplatek, který nedostal, za ovlivnění zakázky, na kterou neměl vliv.

Ještě několik takových trestních stíhání a nezaujatý pozorovatel nebude moci než dojít k nezvratnému přesvědčení, že politika v této zemi vždy byla a je křišťálově čistá.

neděle 29. června 2014

Aktivní zálohy

Proč se aktivní zálohy armády nazývají aktivní, mi nikdy – coby spokojenému držiteli modré knížky – nebylo jasné. Občas se, pravda, vynoří různé pozoruhodné zprávy o počínání (Slovák by řekl vyčíňaní) těchto záložníků, ale to jsem přece jen měl za exces.

Nyní začínám chápat: aktivní zálohy aktivně sledují, zda někdo z nás civilů nemluví o armádě špatně, a když zpozorují delikt, pěkně zatepla pachatele udají. Ve spojení s mírně řečeno nechytrým policistou pak vzniká koktejl, který se až nápadně podobá tomu, co bychom, nejít o naši milovanou a zaručeně demokratickou vlast, patrně označili termínem diktatura.

sobota 28. června 2014

Židovská obec tajně opravila svou zprávu

Porovnejte sami: původní verse, nová verse. Oprava proběhla tím způsobem, že incidenty z předchozích let byly odstraněny a nahrazeny novými, které v předchozí versi nebyly, čímž se podařilo zachovat jejich počet a nebylo nutné upravovat zbytek zprávy. Neinformovaný nemá šanci cokoli postřehnout. Tisková zpráva s omluvou k opravě pochopitelně vydána nebyla (o případu jsme psali zde).

Proč je to podvod? Protože dokazuje, že antisemitské incidenty nejsou získávány průběžným monitoringem internetu a medií, jak Obec tvrdí, ale jejich počet lze ex post libovolně nahnat podle politického zadání. Něco podobného praktikuje už roky Business Software Alliance, která vydává pravidelné zprávy o míře softwarového pirátství v různých zemích, jež jsou založeny na zhruba stejně věrohodných údajích jako monitoring Obce.

Pro technicky založené čtenáře tu mám jeden detail: židovská obec si dala práci i s tím, aby upravila datum a čas pořízení zprávy. Podíváte-li se do vlastností dokumentu, zjistíte, že obě zprávy byly domněle vytvořeny pátého května letošního roku, ale druhá cca o osm hodin dříve než první. První byla pořízena na PC, uživatelem Petra Koutská, druhá na Macu, bez uvedení autora.

Osobně jsem vždy stál na straně Židů – mé názory v tomto směru jsou ostatně známy – ale po tomto extempore si nemohu pomoci a musím do svého slovníku zařadit nové přirovnání: věrohodný jako zpráva pražské židovské obce.

Aktualisováno.

čtvrtek 26. června 2014

Agent Bureš nebyl agentem

Před časem jsem napsal, že jednou z možností, jak může agent StB Andrej Babiš vyřešit potíže se svou nepěknou minulostí, je zaplatit si na Slovensku příznivý rozsudek. Stalo se a dnes byl v I. stupni obvinění ze spolupráce zbaven: prý s komunistickou tajnou policií spolupracoval jen nevědomě.

Zdá se tedy, že justice na Slovensku je ještě větší kabaret než v České republice, a je jen škoda, že už nežije Vasil Biľak, tudíž rozsudek, kterým by byl očištěn z podezření z členství v ÚV KSČ, už asi nepadne.

středa 25. června 2014

Soud propustil Vlastimila Pechance

Pardubický okresní soud dnes po 12 letech, 11 měsících a 4 dnech podmíněně propustil Vlastimila Pechance, odsouzeného za vraždu Roma Otto Absolona. Případ Pechance, jenž se stal během výkonu trestu kultovní postavou nacionalistické sceny, jsem studoval před několika lety, a shodně jako mnozí jiní, mj. původní zmocněnec pozůstalých Jakub Polák, se přikláním k závěru, že odsouzený se skutku, za který byl odsouzen, nedopustil.

K případu se ještě vrátíme.

Kausa ústavní přestupek končí

Zde je k tomu rozhodnutí Magistrátu. Odvolací orgán v něm dovodil, že lustrační osvědčení si byl povinen vyžádat ten, kdo agenta StB Babiše do funkce ministra jmenoval, což byl – po dobu výkonu mandátu přestupkově imunní – president Zeman.

Pikantní je, že pokud by president své imunity pozbyl dříve, než odpovědnost za přestupek v lednu 2015 zanikne, mohlo by přestupkové řízení s ním být zahájeno.

úterý 24. června 2014

Uzavírací klausule jde k Ústavnímu soudu

S charakteristickou chápavostí a novinářskou inteligencí nazval mlamoj vystupující pod značkou cen (věděl bych o přiléhavějších…) svůj článek o rozhodnutí volebního senátu Nejvyššího správního soudu přerušit řízení o dvou volebních stížnostech a předložit věc Ústavnímu soudu Soud vyhověl povolební stížnosti zelených a Pirátů na hranici 5 procent. Samozřejmě nevyhověl, k tomu je dosud velmi daleko.

O případu jsme již psali a i nadále pokládáme za zajímavější než debatu o ústavnosti uzavírací klausule při volbách do Evropského parlamentu otázku, jak se vypořádat s požadavkem stěžovatelů, aby byla pětiprocentní hranice zrušena a poté jim soud přiřkl dvě křesla na úkor zvolených europoslanců za ČSSD a KDU-ČSL. Z jejich hlediska je to pochopitelné, ale změna pravidel nikoli v průběhu hry, ale po jejím skončení, je něčím, co právnímu státu ani demokracii nesvědčí.

Přirovnáno k situaci fotbalového zápasu, je to podobné, jako kdyby FIFA rozhodla, že stávající pravidlo o postavení mimo hru je chybné, změnila ho a podle změněného znění pak přepočítala odehrané zápasy.

Není tedy vůbec jisto, co se stane. Nové volby bez klausule jsou zřejmě vyloučeny, změna pro futuro zase stěžovatelům nic nepřináší.

Kuriositou je, že proti rozhodnutí NSS disentovali tři ze sedmi soudců, což je u procesního usnesení dosti neobvyklá situace.

Já na bráchu aneb Dražba s přirážkou

O vydařeném kousku smíšeného kárného senátu Nejvyššího správního soudu informuje lobbistický server Česká justice: exekutor Jiří Nevřela zorganisoval typicky českou exekuční dražbu nemovitosti, kterou sám přes fingovanou obchodní společnost, již provozoval se svým bratrem, vydražil za 560 tisíc korun.

A co na to Nejvyšší správní soud? Trestal, a přísně: exekutor si bude muset za podvodně vydraženou nemovitost připlatit celých 75 tisíc korun.

Děkujeme, Milado Tomková, děkujeme, Vojtěchu Šimíčku, děkujeme, Lenko Matyášová, jakož i další soudci, kteří jste učinili z kárných řízení v této zemi frašku!

pondělí 23. června 2014

Další obstrukce ministerstva vnitra

Tři dny po uplynutí zákonné lhůty odpověděl ministr vnitra na žádost o ochranu před nečinností svých podřízených. Žádosti nevyhověl a zákonnou lhůtu, která činí nejvýš 30 dnů (vyjma zvlášť složitých případů, o jaký se zde arci s ohledem na jasně artikulované pokyny soudu nejedná – a kdy činí lhůta 60 dnů), v rozporu se zákonem prodloužil na neuvěřitelných 168 dnů, řka, že do té doby se jistě vyjádří Nejvyšší správní soud, k němuž se ministerstvo obrátilo s kasační stížností.

Nově má tedy ministerstvo na rozhodnutí čas do 30. září; páté výročí našeho registračního návrhu oslavíme přitom už 12. srpna.

Zda za této situace podat žalobu na nečinnost už nyní nebo s ní vyčkat, až když rozhodnuto nebude ani k prvnímu říjnu, prozatím váháme. Máme totiž obavu, že NSS nebude mít kasační stížnost projednánu ani na konci září – jen zřídka je jeho rozhodování tak rychlé – a ministr lhůtu znovu o další půlrok prodlouží, čímž fakticky sám přizná kasační stížnosti odkladný účinek, místo aby o něj ministerstvo řádně požádalo soud.

Aktualisováno.
Prozatím jsme podali rozklad.

Kdo se bojí Filipa Rožánka

Toto mne opravdu pobavilo: Český rozhlas, který propustil svého zaměstnance Filipa Rožánka, si vymiňuje, že (internetové) medium, jež avisovalo záměr zveřejnit s propuštěncem interview, musí k němu zveřejnit rovněž stanovisko zaměstnavatele, protože rozhovor bude jistě plný nepravd a pomluv.

Právně je takový dokument irelevantní a může být bez újmy čímkoli právům hozen do koše, an nebyl dosud zveřejněn ani rozhovor, ani nebylo formulováno rozhlasové stanovisko k němu, avšak připomnělo mi to situaci před dvanácti lety, kdy jsem se ve zlém rozešel s Britskými listy; ty mne při tom obvinily z více než půlmilionové defraudace. Jak Jan Čulík, tak Štěpán Kotrba arci velmi dobře věděli, že obvinění je smyšlené a ve skutečnosti jsem deník o žádné peníze nepřipravil, naopak jsem ho v posledních měsících z vlastních peněz dotoval v částkách desítek tisíc korun měsíčně, a tak se snažili všechny, kteří se o kausu zajímali, zastrašit a odradit od kontaktu se mnou tvrzením, že jsem nesmírně dovedný manipulátor, který by je určitě dokázal obelhat.

Skončilo to, jak víme, totálním debaklem Britských listů, které nejprve neuspěly s trestním oznámením a poté prohrály i civilní spor, v němž se domáhaly vyplacení defraudované sumy (sebekriticky už o řád snížené), a jako třešničku na dortu se mi musely i omluvit a vrátit moje jméno do tiráže, odkud je protiprávně odstranily. Jen na nákladech řízení to celé jejich sponsory stálo skoro sto tisíc korun.

Přeji Filipu Rožánkovi, kterého osobně, pokud má paměť sahá, neznám, aby ve svém sporu dopadl podobně jako já tehdy.

pátek 20. června 2014

Odplata

Nevím, zda je tento dokument authentický nebo zda jde o hoax, jakých se na sociálních sítích vyskytuje tolik; je-li pravý, svědčí o tom, že si čeští nacionalisté s německými nacisty nemají tolik co vyčítat.

čtvrtek 19. června 2014

Historie historika Uhlíře konečně kompletní

Po několikaměsíčním statečném odporu a několika kolech odvolání a stížností podlehl Krajský soud v Praze nátlaku a uvolnil zbývající informace týkající se protiextremistického znalce Jana B. Uhlíře. V novém rozhodnutí odmítl poskytnout pouze ty dílčí údaje, které nejsou podstatné (a které jsou nám stejně vesměs známy z jiných zdrojů).

Nyní tedy máme k disposici všechny údaje, které před námi soud o J. B. Uhlířovi tajil. V životopise přibyla tato důležitá věta: Hlavní motivací pro studium historie se zaměřením na problematiku nacistického Německa a Protektorátu Čechy a Morava představoval osud mého pradědečka prof. PhDr. Jana Uhra (1893–1942), předního pedagogického teoretika tzv. první republiky, který byl – jako čelný reprezentant moravského domácího protinacistického odboje – popraven v berlínském Plötzensee.

V doporučení náměstka ředitele ÚSTRu Eduarda Stehlíka se nově dočteme: Jsem totiž velice dobře seznámen s případem jeho popraveného praděda prof. Jana Uhra, který byl nacisty popraven pro svou rozsáhlou odbojovou činnost. Krok dr. Uhlíře v této souvislosti chápu jako zcela logický.

A konečně v žádosti o zápis do seznamu znalců stojí: K pravicovým extremistickým projevům mám rodinnou aversi a rád bych dle svých možností přispěl k jejich identifikaci, neboť je považuji za společensky mimořádně neblahé a nebezpečné.

Nyní je tedy jasné, proč nám krajský soud nechtěl plné znění dokumentů poskytnout: usvědčil se tím z pochybení, protože člověk, který svůj zájem o zápis na seznam znalců odůvodnil tímto způsobem, se nikdy neměl znalcem stát.

Naprosto nemíním relativisovat zásluhy Uhlířova pradědečka, sokolského odbojáře a předního předválečného brněnského intelektuála, nicméně jeví se mi zřejmým, že kognitivní bias, který je tímto zatížením a touto (přiznanou) motivací znalce založen, je natolik silný, že J. B. Uhlíř je z výkonu znalecké činnosti v tomto oboru jednou provždy diskvalifikován. Sám Uhlíř ve své žádosti přiznává, že se chce stát znalcem proto, aby bojoval proti pravicovému extremismu, k němuž má, jak píše, rodinnou aversi. Znalcem může být ale jen ten, kdo je schopen přistupovat k předmětu svého studia neutrálně a podle možností objektivně, tak aby soudu zprostředkoval odborné poznatky v maximálně věrohodné podobě.

Znalec není mstitel, jeho úkolem není proti čemukoli nebo za cokoli bojovat, od toho, aby realisovaly společenskou odplatu za zločin, jsou tu orgány činné v trestním řízení, zejména pak soud, vůči němuž je znalec v postavení dodavatele objektivního a neutrálního odborného servisu.

Jan Boris Uhlíř neměl být na seznam znalců s danou specialisací nikdy zapsán.

Aktualisováno.
Za těchto okolností ovšem sprostí podezřelí ze zločinecké skupiny Kamas a spol. nemohou než navrhnout, aby soud všechna Uhlířova odborná vyjádření bez dalšího hodil do koše. Podobný návrh podává i praporová zločinecká skupina v Mostě.

Imunisace aneb Konec kontextuálního extremismu v Čechách

Nic lepšího si osoby stíhané za veřejnou presentaci tzv. extremistických symbolů nemohly přát. Na mysli mám politickou situaci v Ukrajině, jejíž nový establishment se opírá o nacionalistická hnutí navazující celkem nepokrytě na banderovskou a nacionálně socialistickou (nacistickou) tradici.

Jak to může fungovat v praxi, si hned ukážeme. Vezměme obrázek vpravo, znázorňující znaky divisí Waffen-SS. A nyní si prohlédněme obrazové zpravodajství z akcí ukrajinských majdanovců a hledejme shodu. Najít ji není vůbec problém: ukrajinští nacionalisté, vydávaní místními medii za bojovníky za svobodu, používají mnohdy zcela identickou symboliku jako vojska SS.

To má arci dalekosáhlé důsledky. Podle theorie kontextuálního extremismu, zastávaného většinou soudních znalců na extremismus, není určitý symbol závadový sám o sobě, ale takovým ho činí až kontext jeho presentace, tedy kdo, kdy, kde a jak ho vystavil. To je zcela odlišný přístup, než jaký je uplatňován v Německu, kde existuje každoročně aktualisovaný seznam zakázaných symbolů, vydávaný Spolkovým úřadem pro ochranu ústavy; tento seznam je natolik přesný, že spory o povahu určitého symbolu řešené znalci jsou zcela výjimečné.

Pokud by znalecká komunita chtěla na svém kontextuálně-extremistickém stanovisku setrvat, musela by v soudních síních čelit trapným chvílím, kdy by jí byl předestřen výřez z fotografie obsahující např. vlčí hák, a poté, co by znalec vysvětlil, o jak škodlivý a závadný symbol se jedná, by byl tento symbol presentován na celém snímku z některé ukrajinské akce – příkladmo inaugurace nového ukrajinského presidenta. Poté, znovu dotázán, by znalec musel svůj postoj korigovat a objasnit, že ve skutečnosti se jedná o symbol užívaný ukrajinskými demokraty vedoucími spravedlivý boj proti janukovyčovskému útlaku.

Tedy, pokud ještě nějací znalci zbudou, protože poté, co se Ivo Svoboda vymezil vůči bývalé milence tak energicky, že znalcem být přestal, jejich řady řídnou tempem více než povážlivým.

pondělí 16. června 2014

Sudetoněmecké sdružení podává další žalobu

Ačkoli třetí zrušovací rozsudek Městského soudu v Praze byl stranám doručen již před dvěma měsíci, ministerstvo vnitra se rozhodlo, že nové rozhodnutí o registraci prostě neučiní, arogantně presumujíc, že tím, že podalo kasační stížnost, vykonatelnost rozsudku se – jaksi automaticky – odložila.

Nezbývá proto než podat k Městskému soudu v Praze další správní žalobu, tentokrát proti nečinnosti.

čtvrtek 12. června 2014

Pavel Kamas na Slovensku

Rozsáhlý, téměř dvouhodinový rozhovor s obžalovaným vydavatelem Hitlerových projevů Pavlem Kamasem odvysílalo banskobystrické libertariánsky zaměřené internetové radio Slobodný vysielač (záznam ve formátu MP3). Ačkoli nad formálním provedením rozhovoru člověku vstávají vlasy hrůzou a říká si, že tolik typicky slovenského koloritu by snad přece jen nebylo zapotřebí, samotný rozhovor vedený moderátorem Norbertem Lichtnerem je překvapivě poutavý: dlouhodobou konsumací českých medií v čele s veřejnoprávní televisí jsme téměř odvykli situaci, že moderátor není nevzdělaný sebestředný idiot.

Nepochybuji, že státní zástupce Jan Petrásek při poslechu spotřebuje nejméně jeden celý poznámkový blok vzor Brettschneider, avšak i my ostatní bychom měli naslouchat pozorně, protože při takovém rozhovoru se o pachateli závažné extremistické trestné činnosti spočívající ve vydávání knih Kamasovi dozvíme víc, než je možné presentovat u soudu.

úterý 10. června 2014

Z. Kailová nebyla vydána ke stíhání

Poslanecká sněmovna v dnešním hlasování rozhodla, že nevydá svou členku Zuzanu Kailovou k trestnímu stíhání (o případu jsme psali zde). Očekával jsem spíše vyrovnané hlasování, to arci bylo víceméně jednoznačné: pro vydání bylo pouze 42 poslanců ze 173 přítomných.

Je-li účelem poslanecké imunity chránit členy zákonodárného sboru před svévolí a šikanou ze strany exekutivy, je dnešní hlasování nanejvýš znepokojivým signálem, ostatně jako každé, jeho výsledkem je rozhodnutí Nevydat. A protože podle současného znění Ústavy se nestíhatelnost vztahuje jen na dobu výkonu mandátu, sociálnědemokratické poslankyni příliš nepomůže: než její mandát skončí, bude u soudu s jejími spolupachateli rozhodnuto a v případě odsuzujícího verdiktu se její proces stane víceméně formální záležitostí, protože se soud dost dobře nemůže odchýlit od právního posouzení věci, které učinil – a které případně obstálo i u odvolacího soudu – v případě spoluobviněných. Poslanecká imunita v tomto vydání je tak spíše danajským darem než reálným privilegiem nebo ústavní pojistkou.

Aktualisováno.
Právě k tomu vyšly stenoprotokoly. Místy poněkud šokující četba.

Povrchní judikát NSS k policejní databasi DNA

Jinak než jako velké zklamání nelze nazvat rozsudek čtvrtého senátu Nejvyššího správního soudu, ve složení Dagmar Nygrínová, Jiří Palla a Aleš Roztočil, ve sporu Úřadu pro ochranu osobních údajů s ministerstvem vnitra ohledně Národní database DNA.

Soud se vůbec nezabýval tím, co je podstatou problému a co detailně pojednal ESLP ve svém judikátu v případu S. et Marper v. Spojené království. Ze soudců tak vypadly podobné judikatorní perly:
…tento zásah [tj. doživotní evidence v databasi profilů DNA–pozn. TP] je ospravedlněn předcházejícím úmyslným a protiprávním jednáním této osoby, která si musí být vědoma, že za splnění příslušných podmínek proti ní může být vedeno trestní řízení a může ji být uložen trest a v souvislosti s tím bude vedena v Rejstříku trestů a v příslušných evidencích vedených Policií, tj. že musí nést negativní následky spojené se spácháním protiprávního jednání. Nejvyšší správní soud přitom poukazuje na to, že Národní databáze profilů DNA není veřejně přístupná, nehrozí proto, že by si někdo třetí, mimo orgány činné v trestním řízení, jejím prostřednictvím zjišťoval citlivé informace o subjektu údajů, resp. o pachatelích trestných činů, tj. není možná další dehonestace takové osoby na základě uchování jejího profilu v Národní databázi. Informace tam uvedené budou použity pouze v případě ověřování shody se stopami nalezenými na místě spáchání jiného trestného činu.
Ve skutečnosti jde o to, že Ing. J. P. se dostal do database za krácení daně a nikoli za násilný trestný čin, takže evidence jeho DNA je prima facie excesivním zásahem, policie bude jeho osobní údaje evidovat po neomezenou dobu, aniž by přezkoumávala, zda je to ještě nutné, jak by podle zákona měla, a fakt, že jeho případ skončil odsuzujícím rozsudkem, nemá na zařazení do evidence žádný vliv: evidují se profily DNA všech sprostých podezřelých, případné zproštění se posuzuje jako irelevantní okolnost (známá policejní logika: obviněn=vinen, zproštění obviněnému nejvýš polehčuje). A povídačky o tom, že v policejních rukou jsou naše osobní údaje zcela v bezpečí? Ty se hodí snad do humoristické literatury, s realitou nemají nic společného: krádeže dat z policejních databasí jsou v této zemi na denním pořádku.

pátek 6. června 2014

Když se zamiluje znalec

Jo, láska… Zamiluje-li se člověk takříkajíc prostý, může to skončit kupř. hospodskou rvačkou. Pokud se tak stane docentu obojího práva a zřejmě největší žijící osobnosti v oboru protiextremistického znalectví Ivo Svobodovi, bývají důsledky horší. Anonymisace se Okresnímu soudu v Karlových Varech příliš nepovedla, ale snad to váš požitek z četby neumenší.

Aktualisováno.
K tomu jedno přestupkové oznámení; pokuta je až 200 tisíc korun.

Aktualisováno.
Na Jiném právu argumentuje Jan Vučka, že šlo o ryze civilní delikt, nikoli trestný čin. Z čímž se arci plně ztotožňujeme, neodpustivše si uštěpačné pomyšlení na Boží mlýny a přemítajíce, s jakými pocity bychom přijali eventualitu, že by ve věci intervenoval Nejvyšší nebo Ústavní soud a Ivo Bývalý Znalec Svoboda by se vrátil na výsluní tuzemského práva očištěn, stronger than ever.

Aktualisováno.
Usnesení odvolacího soudu.

Pozor: Další antisemitský incident na mém blogu

Festival trapnosti: přesně to jsem očekával, když jsem před měsícem poslal Radě České televise a Radě pro rozhlasové a televisní vysílání stížnost ([1], [2]) ohledně toho, jak veřejnoprávní televise kryje podvod Židovské obce v Praze s počty tzv. antisemitských incidentů ve výroční zprávě.

Dočkal jsem se arci měrou vrchovatou. Velká Rada mi napsala, že prověřování korektnosti takových informací, jako je Výroční zpráva pražské židovské obce, není v kompetenci Rady – no bodejť by bylo, od toho je právě televise, aby fakticitu toho, co vysílá, ověřovala, a pokud to neudělá, přestože je na podvod výslovně upozorněna a obdrží pro to dostatečné podklady takříkajíc na zlatém podnose, svým povinnostem plynoucím ze zákona jednoduše nedostála. Na Radě je pak, aby na dodržování zákona dohlížela a za toto pochybení jí uložila sankci.

Rada České televise mou stížnost postoupila k vyjádření generálnímu řediteli, a jak vyplývá ze zápisů z jednání na jejím webu, toho se zatím nedočkala (toto je pro úplnost ona částečná odpověď, kterou jsem dostal). Jistě se také dozvíme, že přezkoumávat správnost toho, co píše židovská obec, televise nesmí, jelikož některé tiskové zprávy jsou vždy pravdivé – z definice.

Má cenu se vůbec ještě rozčilovat? Český národ opět prokazuje, že schopnost vlézt do správné zadnice patří k jeho historií vypěstované a staletími tříbené výbavě, aniž by přitom ti, kteří Obec takto naivně kryjí, reflektovali, že ve skutečnosti tím v České republice žijícím Židům – a slušných lidí je mezi nimi, jak jsem přesvědčen, naprostá většina – nesmírně škodí.

čtvrtek 5. června 2014

Poslankyně Semelová za své výroky trestně stíhána nebude

Devětadvacátého dubna jsem predikoval, že trestně stíhat Martu Semelovou komunističtí šéfové státnímu zástupci Janu Petráskovi nikdy nedovolí. Samozřejmě, že jsem měl pravdu: Krajské státní zastupitelství v Brně, které mělo podle seznamu z ledna 2011 ze 43 státních zástupců 18 s komunistickou minulostí, mu dalo za kacířskou myšlenku kartáč a nařídilo, aby přibral znalce: že znalecký posudek vyzní jednoznačně ve prospěch komunistické poslankyně, predikuji nyní – a budu mít opět pravdu.

Ne, že bych snad pro trestní stíhání Semelové nějak horoval, ale z toho, co v této věci předvádí státní zastupitelství, se mi dělá authenticky špatně od žaludku. A za jednu z největších absurdit polistopadového vývoje považuji, že jediným, kdo se v této společnosti těší skutečné svobodě projevu, jsou komunisté.

Ústavní přestupek na novou úroveň absurdity

Příčetná mysl vzpírá se uvěřit tomu, že premier Sobotka skutečně dostal, zatím v I. stupni, od Úřadu městské části Praha 1, desetitisícovou pokutu za to, že navrhl presidentovi, aby jmenoval positivně lustrovaného Andreje Babiše ministrem financí své vlády.

Samotné přestupkové rozhodnutí, i kdyby snad, svatý Ivo chraň!, došlo do právní moci, nemá přímý dopad na složení vlády, avšak jak jsme spekulovali již před časem, zcela jinou otázkou může být zákonnost správních aktů estebákem Babišem vydaných. Pětileté dítě, jemuž by bylo administrativním nedopatřením vydáno rozhodnutí o přijetí k policii, se skutečným policistou stane stejně málo, jako se agent Bureš stal ministrem financí, a veškerá rozhodnutí, která kdy Babiš z titulu svého úřadu podepsal (včetně rozhodnutí jmenovacích), lze nejen napadnout jako neplatná, ale není třeba k nim vůbec přihlížet, protože nebyla vydána oprávněnou úřední osobou: jde o klasické paakty. Kdokoli na tom má právní zájem, může požádat o vyslovení jejich nicotnosti.

A aby toho nebylo málo, vada jmenování činí nezákonnými i další správní rozhodnutí, podepsaná osobami, které Babiš jmenoval do funkcí. Protože jmenovat je smí pouze ministr, ani ony se nikdy nestali tím, čím být předstírají. Bude tedy ještě veselo na ministerstvu financí.

Je obviněný povinen radit se s obhájcem přes soudního tlumočníka?

Úterní hlavní líčení s Robinem S. bylo celkem nudné: soudní komik bude vyslechnut až příště. Jedna zajímavá právní otázka v něm však přece jen řešena byla. Soudkyně Dagmar Bordovská zakázala obžalovanému radit se s obhájcem jinak než prostřednictvím tlumočnice, kterou ustanovila, s odvoláním na nedávno novelisované ustanovení § 28 odst. 1 TrŘ, podle něhož využije-li obviněný právo uvedené v § 2 odst. 14, přibraný tlumočník přetlumočí na jeho žádost i jeho poradu s obhájcem v průběhu procesních úkonů.

To bylo ovšem pro obžalovaného nepřijatelné, rozhodně nemíní svěřovat se s procesními intimnostmi inherentně nedůvěryhodné osobě soudní tlumočnice (jejíž němčina je navíc, kulantně řečeno, miserná), a proto se rozhodl podat proti tomuto zkrácení svých procesních práv ústavní stížnost.

středa 4. června 2014

Rozhodnutí krajského soudu v informační kause J. B. Uhlíře opět neobstálo

A je zde nový vývoj v kause informací o protiextremistickém znalci Janu B. Uhlířovi. Ministerstvo zrušilo další rozhodnutí Krajského soudu v Praze a věc mu opět vrátilo. Ačkoli nadřízené orgány, jak známo, nesmějí ani naznačovat, tento učinil výjimku, takže již tušíme, jakou informaci o znalci se před námi soud snažil zatajit.

úterý 3. června 2014

Slunce, seno a česká justice

Nebyl jsem u včerejšího hlavního líčení soudcem, ale kdybych byl, zřejmě bych se ve chvíli, kdy se pod Janem Šináglem ulomila v jednací síni budovy nového justičního paláce v Brně sedačka, musel hanbou propadnout. Pomiňme fakt, že řečená upadla právě pod J. Šináglem, kdokoli jej zná, chápe, že si náhoda musela vybrat právě jeho, a bylo by tomu nepochybně zcela stejně, i kdyby jednací síň měla stejně míst jako stadion Maracanã. Položme si však jednoduchou otázku, co si má občan pomyslet o justici, jestliže ta nedokáže zajistit ani takovou samozřejmou věc, jako jsou bezpečná místa k sezení u soudu.

Máme ještě vůbec právo dívat se svrchu na tzv. rozvojové země, když náš stát nedokáže zařídit ani tohle? A jestliže si náhodný pozorovatel zároveň může přečíst, že bývalý předseda Krajského soudu v Brně Jaromír Pořízek stojí za nedostatky při stavbě a jejím zadání před soudem a že Nejvyšší správní soud řeší, zda si stát za chyby při stavbě objektu vyměřil pokutu ve správné výši, chtě-nechtě si musí připadat nikoli jako v zemi rozvojové, ale jako ve filmových Hošticích, kde před návštěvou italských zemědělců připravují erotickou show.

Po skončení hlavního líčení jsem stál u architektonického objektu, do něhož autoři umístili mramorový stojan s názvy institucí, které v onom domě hrůzy sídlí, jejž jsem pracovně nazval okrasná louže, a přemýšlel, je-li této zemi vůbec ještě pomoci, anebo bude nutno prostě se smířit se současným stavem jako s daností a uvažovat, jak z této země co nejrychleji emigrovat a vraceje se ne víc než jednou do roka např. na Vánoce, pohlížet na ni jako na jeden velký zábavní park, jehož obyvatelstvo je, řečeno s jiným filmovým klasikem, tak nádherně zaostalé.

Aktualisováno.
Jan Šinágl, pádem zjevně neotřesen, pořídil, opouštěje soudní budovu, tuto fotografii desky, jež je na ní umístěna:


Princip presumpce neviny brání minimálně do pravomocného skončení trestního řízení desku odstranit, to je jasné. Otázkou je, co s ní pak. Škoda, že grafik neponechal mezi řádky víc místa, to by bylo řešení jednoduché: prostě by se ke jménům obou pánů doleptaly tresty, které jim soud uložil, a deska by mohla sloužit svému účelu dál.

PS: A povšimněte si i vytříbeného slohu, neznámým autorem užitého: realisace výstavby stavby! Kam se na brněnského genia, viditelně právnického vzdělání i duševního obzoru, hrabe Horatius se svým exegi monumentum ære perennius regalique situ pyramidum altius!

pondělí 2. června 2014

Lid proti Hitlerovi, den první

U brněnského městského soudu proběhlo dnes avisované hlavní líčení spojené s autogramiádou knihy Adolf Hitler: Projevy. Znalec se z jednání omluvil, ale i tak nebyl průběh bez zajímavosti. Jako veřejnost se dostavilo zhruba 50 osob, ale protože soud zvolil pro konání hlavního líčení miniaturní jednací síň, kam se vešlo ani ne dvacet lidí, musela část zájemců o slíbenou odměnu čekat na chodbě.

Průběh jednání samotného byl spíše nudný. Po přečtení obžaloby jsem se za obžalovanou právnickou osobu stručně vyjádřil k obžalobě (což Novinky s charakteristickou novinářskou přesností pojaly tak, jako že jsem popřel existenci neonacismu), a následovalo čtení listinných důkazů, zejména samotné knihy, resp. těch jejích částí, které obžaloba pokládá za závadový diskurs. To potrvá ještě odhadem dva další jednací dny (další pokračování je naplánováno na 9. července).

Autogramiádu se nám iniciativní soudce Martin Hrabal pokusil zmařit. Nařídil justiční stráži, aby nepouštěla dovnitř nikoho, kdo u sebe bude mít jakékoli knihy, avšak konfrontován s dotazem, na základě kterého zákonného ustanovení tak činí, ustoupil a setrval pouze na tom, že se Hitler nebude distribuovat přímo v jednací síni. V tom obžalovaní vyhověli a autogramiádu, za přítomnosti poněkud bezmocně přihlížejícího státního zástupce Jana Petráska (na videu Novinek je to ta postava úplně vzadu u stěny), uskutečnili před soudní budovou. Rozdalo se cca třicet výtisků, většinou s podpisem nejméně jednoho z obžalovaných; o Petráskův podpis, ač byl, jak uvedeno, rovněž k disposici, kupodivu nikdo nestál.

Akutalisováno.
Protokol z hlavního líčení.

neděle 1. června 2014

V úterý znovu k soudu

Komu by nestačilo pondělní hlavní líčení s protistátní spikleneckou skupinou Pavla Kamase a spol., může zajít v úterý ve 13.00 hod. k brněnskému městskému soudu znovu. Souzen je politický projev německého prvomájového řečníka Robina S.: do fase hlavního líčení se dostal za pouhé tři roky a jeden měsíc od spáchání zločinu – bravo, Jene Petrásku!

O případu jsme psali zejména v souvislosti s vynuceným podpisem obviněného, který neumí česky, na policejním protokolu, ale k vidění budou i jiné atrakce. Příkladmo Petráskova obžaloba, která sice se strasserovskými tričky spektakulárně pohořela, ale vytvořila konstrukci, že tričko je trestné pouze v kontextu se zněním projevu. A také ovšem kabaretní výstup Ivo Svobody, jehož znaleckým posudkem se čtenáři rovněž mohli potěšit.

Takže v úterý v jednu odpoledne v justičním paláci v Brně, páté poschodí, jednací síň č. 54!