DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

úterý 28. ledna 2014

Vnitro se omlouvá

Vzácni a výjimečni jsou dnové, kdy se vám úředník omluví a přizná, že udělal chybu.

Dnes je právě takový den (kdyby se někdo zajímal o podstatu sporu, šlo o tohle neboli o Rosťu Hedvička, marně se rozčilujícího, že o něm a jeho minulosti archiv bývalé Státní bezpečnosti vydal nelichotivé zprávy).

pátek 24. ledna 2014

Registrace našeho sdružení opět zamítnuta

Městský soud v Praze zamítl návrh na registraci Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, tentokrát v rejstříkovém řízení.

Usnesení vydala vyšší soudní úřednice Hana Tesková a jeho úroveň tomu odpovídá: argumenty byly převzaty z rozhodnutí ministerstva vnitra, které kdosi snaživý (BIS?) rejstříkovému soudu podstrčil, zkomprimovány na délku úředničiných běžných písařských výkonů a bez jakékoli korektury vydány formou soudního rozhodnutí.

Samozřejmě jsme se odvolali.

středa 22. ledna 2014

Trefa (do rudého)

O vzdutí lidových vášní v souvislosti s registrací našeho Sudetoněmeckého krajanského sdružení píšeme vždy s gustem, neboť vyjadřování oponentů má určitou graciesnost, byť nepostrádá třídně uvědomělý, marxistický říz.

Nepochybujeme o tom, že ministerstvo vnitra jejich výzvu neoslyší, ostatně ředitel odboru za naši registraci odpovědného, Václav Henych, má komunistickou minulost a s pány Rejfem a Tuleškovem si proto nemůže nerozumět.

Pánové zároveň zaslali již starší, arci neméně okouzlující, korespondenci s německým SdL, a také něco čísel Trefy (ukázka).

pondělí 20. ledna 2014

Policie neposkytne methodickou příručku k databasi Očista

Důvod je jednoduchý: žádná (prý) neexistuje. Což je tedy báječné: policie eviduje o závadových osobách ve svém počítačovém systému ty nejminuciosnější a nejintimnější detaily, a methodickou příručku pro nakládání s nimi, pokynem policejního presidenta výslovně předvídanou, se vydat ani neobtěžovala – zřejmě by policisty při boji s ideozločinem jen zbytečně omezovala.

Není na čase položit si otázku, quis custodiet ipsos custodes, a udělat policii ráznou čáru přes rozpočet (a databasi)? Co na to třeba Úřad pro ochranu osobních údajů? Asi nic: ten nemá čas, protože řeší přestupky obcí, které zveřejnily na svých webech záznamy ze zasedání zastupitelstev…

pátek 10. ledna 2014

Když člověk nepobývá tam, kde bydlí (a vice versa)

Je to již několik let, co jsem nezvratně dospěl k závěru, že právník jest osoba postižená specifickou poruchou myšlení, což se projevuje, inter alia, tím, že jednoduchou věc zkomplikuje, kdežto složitou nepochopí.

Vezměme jako příklad číslování domů ve městech. Logika praví, že jsou-li ve městě zavedena orientační čísla, je na místě při adresaci opustit používání popisných čísel a používat místo nich jen tato čísla. Ne tak právníci. Ti rozhodli, že se obě číslovací soustavy budou používat přes sebe, takže když napíši příkladmo Praha 5, Plzeňská 213, není jasné, zda mám na mysli dům 445/213 v Košířích, anebo 213/11 hned u Anděla. Máš adresu, tak hledej, Šmudlo.

Aby toho nebylo málo, právníci vymysleli, že určitým stavbám, např. rekreačním chatám, se budou přidělovat čísla evidenční, avšak nenapadlo je, že by měli vyloučit duplicity s popisnými čísly. Některé osvícenější (a právníky zřejmě dosud plně neovládnuté) obce předvěšují evidenčním číslům nulu, jiné na problém resignovaly a mají proto adresy duplicitní.

Další nesmysl se dostal do zákona o veřejných rejstřících. Protože stále víc lidí nebydlí tam, kde jsou přihlášeni k trvalému pobytu, vymyslel zákonodárce, že se do těchto evidencí budou zapisovat adresy dvě: adresa místa pobytu a adresa bydliště. Jediným účelem adresy ve veřejném rejstříku je existence možnosti doručit tam písemnost, a mělo by tedy být lhostejné, zda tam daná osoba skutečně bydlí, zda tam má pouze listovní schránku, případně zda je tato adresa pouhým P.O.Boxem. Místo jednoduše a jednoznačně stanovené povinnosti zajistit přebírání korespondence na v rejstříku uváděné adrese vzniká nové právní monstrum, dvojadresí, přičemž zákon vyžaduje zapisovat každou změnu kterékoli z adres.

Řekněte, přátelé, mohl něco takového vymyslet duševně zdravý jedinec?

čtvrtek 9. ledna 2014

Krajský soud v Praze bude muset poskytnout dokumenty týkající se J. B. Uhlíře

Tentokrát budeme chválit, a to pracovníka ministerstva spravedlnosti Jaroslava Rozsypala za pečlivě odůvodněné rozhodnutí, týkajícího se našeho sporu s Krajským soudem v Praze o dokumentaci ze znaleckého spisu historika Jana B. Uhlíře.

Po tomto rozhodnutí má soud jen minimální prostor, jak se z povinnosti požadované informace poskytnout vymanévrovat, a další odpor nepředpokládáme, i když k nepříjemným překvapením ze strany českých soudců jsme otevřeni vždy.

středa 8. ledna 2014

Inteligentní formulář

Zvěsti o tom, že ministerstvo spravedlnosti hodlá opustit systém formulářů ZFO (o němž jsem měl vždy za to, že jde o pomstu svazarmovců 602 za příliš vysoký úplatek za získání státní zakázky) a přejít na formuláře inteligentní, jsem přijímal s nelíčenou hrůzou, představiv si, co asi dokáže neschopný český úředník ve spolupráci s neschopným českým programátorem pod takovým termínem vytvořit.

Nemýlil jsem se, ba má očekávaní za realitou ještě zaostala.

První pokus o generaci registrační dokumentace pro zápis Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku skončil ve fasi náhledu. Už z něj bylo zřejmé, že něco není v pořádku: na str. 6 se objevila v poli adresy bydliště Jana Šinágla varující hodnota null, což v Javě vždy věstí problémy, a neméně ominosní byla nula v poli vymazávaného počtu členů statutárního orgánu.

Moje obavy se ukázaly důvodnými: všechny další pokusy o práci s formulářem skončily interní chybou, jejíž kod ve formě UUID je mi vpravdě užitečný. Nepomůže ani návratový kod, který má uživateli umožnit v rozepsaném formuláři pokračovat: výsledek je stejný, s formulářem se nedá dál pracovat, všechny pokusy končí interní chybou systému. A snaha opatřit si telefonickou podporu na hotline vedla toliko k oznámení, že mám čekat, jelikož všichni agenti právě hovoří.

Tolik tedy k ministerstvu spravedlnosti a jeho inteligentním formulářům…

Aktualisováno.
Návratový kod je 0EJY1LD70GCQ, stránka inteligentního formuláře je zde; komu se podaří něco s formulářem udělat, aniž by se dostal k interní chybě, obdrží odměnu ve formě pochvalné zmínky na tomto blogu.

Aktualisováno.
Podlehl jsem nátlaku malomyslníků mezi svými čtenáři, formulář zahodil a vše vyplnil znovu, a hle, podařilo se.

úterý 7. ledna 2014

Červíčkování

Tak tomu neuvěříte. Čtěte se mnou: Policejní šéf Martin Červíček byl jmenován neoprávněně. Dospěla k tomu poradní komise ministra vnitra Peciny. Podle komise byl Červíček odvolán z předchozí funkce náměstka neoprávněným funkcionářem, a tak nemohl být jmenován policejním prezidentem.

Ve sporu Červíčka s Lessym nestraním ani jednomu kandidátu, a vskutku nevím, který z nich byl jako policejní president horší. Ale překroutit právo do takové vánočky, jak se to podařilo Pecinově odborné komisi, to vyžaduje právníka zcela zbaveného smyslu pro realitu.

Děsím se představy, že Červíček byl možná kdysi vadně povýšen ze strážmistra na nadstrážmistra, což arci zneplatňuje i všechna další povýšení a jmenování, takže bude muset vrátit parádní uniformu i frčky, vyfasuje pendrek a želízka a vyrazí do Perlovky kontrolovat prostitutky. Samozřejmě, až si dodělá policejní učiliště v Hrdlořezích (a.k.a. ÚDH), protože i jeho absolutorium je neplatné.

Na závěr poučení pro ministerskou komisi: Jmenováním policejním presidentem se případná vada předchozího neplatného odvolání zhojila. Ano, tak jednoduché to je. Můžete mi věřit.

pondělí 6. ledna 2014

Státní zástupce Petrásek chce obžalovat vydavatele Hitlerových projevů bez znaleckého posudku

K překvapivému obratu došlo v případu trestního stíhání dvou fysických a jedné právnické osoby v souvislosti s vydáním projevů Adolfa Hitlera. Policie se rozhodla vyšetřování uzavřít, aniž by byl zadán znalecký posudek – odborné vyjádření musí stačit.

Je to přirozeně nejhrubší pošlapání procesních práv obviněných, protože ti nemohli namítnout ani podjatost znalce, ani nevhodnost položených otázek (a nedostali možnost navrhnout otázky vlastní, doplňující), ale zdá se, že to v boji s pravicovým extremismem začíná být stále častější taktika, protože čím méně procesních práv obvinění dostanou, tím snáze je soud může odsoudit: stejným způsobem postupoval sokolovský státní zástupce v případě závadového trička.

Výslech znalce Jana B. Uhlíře by představoval pro státního zástupce Jana Petráska obrovskou blamáž, a proto se mu pokouší vyhnout tím, že soudu místo znaleckého posudku podstrčí odborné vyjádření, jehož autora není ani u hlavního líčení potřebné vyslýchat.

sobota 4. ledna 2014

Protiteroristický vír, prozatím v Rusku

Britské listy upozornily na zprávu tiskové agentury Interfax, že po teroristických útocích ve Volgogradu policie zadržela 700 osob a prohledala kolem 6 000 objektů, včetně 2 500 obytných domů, se zvláštním zaměřením na půdy a sklepy. Existují státy, kde musí každou domovní prohlídku povolit soud, putinovské Rusko mezi ně arci nepatří.

Otázkou je, nakolik jsme od ruské situace daleko. V této zemi se pravidelně suspenduje demokracie, kdykoli se stane něco mimořádného, to jsme poznali při návštěvách amerických presidentů i po úmrtí Václava Havla. Kdyby došlo k teroristickému činu obdobného rozsahu, umím si, bohužel, až příliš dobře představit, jak by hrdinná policie, s mohutnou mediální podporou a aplausem, vyložila svá oprávnění ze zákona o policii i krisového zákona široce a provedla to samé, co ta Putinova.

Mýlím-li se, sem s argumenty!

čtvrtek 2. ledna 2014

Novoroční miscellanea

Na rozdíl od poklidného prosince se na nás v lednu právně relevantní zprávy z medií jen valí.

Na samotném konci minulého roku jsme se dozvěděli, že autor alternativní česko-romské vlajky dostal pokutu za zneužití státního symbolu. K tomu nelze než podotknout cosi o blbosti pestře kvetoucí: společenská škodlivost takového jednání je patrná zřejmě jen pod mikroskopem, a jakkoli byla akce v kontextu vyhrocených vztahů mezi Romy a majoritou poněkud kontraproduktivní – méně než tříprocentní menšina si nikde na světě nemůže nárokovat změnu státní vlajky a právě takové konotace výstava nemohla nevzbuzovat – jde o ukázkový příklad, kdy se o přestupek skutečně, ale skutečně nemohlo jednat. Nehledě na to, že ve skutečně demokratických zemích nic jako přestupek neúcty ke státnímu symbolu neexistuje a vlajku je možné beztrestně i spálit, protože tam dobře vědí, že úctu ke státním symbolům nelze vynutit represí.

Ústavní soud rozhodl, že vazba Davida Ratha byla nadměrně dlouhá a nedostatečně odůvodněná; nepomohl ani plamenný disent Ivany Janů, svými kolegy Kateřinou Šimáčkovou a Ludvíkem Davidem byla přehlasována. Rozhodnutí jsou správná, a ve své samozřejmosti až banální. Zajímavější je otázka, zda budou mít pro stěžovatele vůbec jaký dopad, jestliže lze už za současného stavu dokazování předpokládat, že od soudu odejde s pravomocným nepodmíněným trestem ve výměře délku jeho vazby přesahující, takže se celá vazba, včetně nezákonné části, do tohoto trestu započítá. Odpovíme-li, že žádný, připouštíme, že proti svévoli soudů v otázce rozhodování o vazbě není k disposici dostatečně účinná ochrana, protože vazbou se trest jen přesune do fase přípravného řízení. Ještě horší, vpravdě kocourkovskou variantou by bylo vazbu odškodnit a nezapočítat. Osobně se domnívám, že jediným ústavně konformním řešením je vazbu započítat a zároveň odškodnit, protože byla nezákonná; to je však, mám obavu, zcela mimo horizont ústavněprávního uvažování českých soudců.

A za třetí je tu vybuchlý palestinský tresor a policejní prohlídka prostor ambasády požívajících zvláštní diplomatické ochrany. Verse o safu, který byl zajištěn trhavinou a byl prvně otevřen až nyní, po dvaceti letech, je pohádkou, kterou museli rychle modifikovat i sami její původci. Mám jinou hypothesu: palestinský diplomatický personál zneužíval svých výsad k nelegálnímu vyzbrojování militantů – Česká republika a její právní předchůdkyně byly vždy k takovému druhu obchodního zájmu vstřícné a tato země slyne vpravdě spíš semtexem a škorpiony než mlékem a strdím – a jediným řešením souladným jak s mezinárodním právem, tak s českými národními zájmy by bylo tyto diplomaty i s jejich tresory ze země natotata vypoklonkovat. Což se arci téměř určitě nestane.

Aktualisováno.
O tuto fotografii se arci nelze nepodělit:


Jedinou otázkou zůstává, zdá pp. Vandas se Štěpánkem pokutu zaplatí dobrovolně anebo nekonsistentně podají odpor, zbaběle se vymlouvajíce např. na podměrečný klín.

Sudetoněmecké krajanské sdružení bude mít nové stanovy

V souvislosti s účinností nového občanského zákoníku (tak se to přece podařilo, blahopřejeme!) se do značné míry mění úprava spolkového práva. Dosud platný zákon z r. 1990 nahrazuje podstatně komplexnější úprava, jíž bude nutné přizpůsobit i stanovy stávajících občanských sdružení.

Proto jsme se rozhodli připravit návrh nových stanov Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Ty v probíhajícím řízení už uplatnit nemůžeme, ale po úspěšné registraci můžeme registrované původní stanovy tímto způsobem novelisovat, případně je navrhnout soudu k registraci souběžně a otevřít tím druhou frontu.

Oproti původním stanovám jsou ty nové o něco podrobnější a rozšiřují úpravu o řadu tradičních spolkových institutů, např. územní členění spolku na župy nebo emeritní a čestné členství.

Změny na tomto blogu

Vážení čtenáři,
rozhodl jsem se, že s účinností od 1. ledna 2014 na mých blozích nedojde k žádným změnám. Věřím, že tento krok, jenž je plně v souladu s mým konservativním přesvědčením, oceníte, a nový stav snadno a rychle akceptujete.

S přáním šťastného nového roku a pod heslem Zpátky, kupředu ni krok!
Váš
Tomáš Pecina