DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

pondělí 19. května 2014

Jaroslav Hašek: Muž bez lístku

K poučení a ku potěše svých čtenářů dovoluji si publikovat méně známou právně zaměřenou povídku Jaroslava Haška z r. 1911; její podobnost se současností není, obávám se, pouze náhodná, rozdíl je toliko v tom, že tehdy ještě nevynalezli znalce.


Ředitelství c. k. státních drah vyhražuje si vždy právo na náhradu škody, kterou utrpí a náhrady ty také vymáhá s neúprosností zákona.

Pěkný doklad toho podává případ, který se přihodil na trati Říčany-Praha. Jednoho dne vstoupil v Uhříněvsi do ranního vlaku do vozu číslo 16862 člověk ničím nenápadný, právě když vlak byl již připraven k odjezdu. Starý, ve službách dráhy zešedivělý průvodčí vlaku spočítal při odjezdu vlaku přesně cestující a shledal, že v čísle 16862 nalézá se 35 osob.

Příhoda zaplétá se jako tragédie. Když totiž přišel později před stanicí Hostivař vybírati lístky, zpozoroval, že ve voze jsou pouze 34 osoby. Přesvědčen, že někdo musí býti na záchodku, učinil generální obhlídku a tu skutečně zjistil, že na záchodku ve vlaku jest ukryt muž, který na vyzvání, aby předložil lístek, prohlásil, že tak učiniti nemůže, poněvadž přiběhl na stanici v Uhříněvsi, když již pokladna nádražní byla zavřena.

Ale předpisy pro obecenstvo mluví jasně. Stane-li se komu takový případ, musí to ohlásiti průvodčímu vlaku, jinak dopouští se podvodu, poněvadž pasažér jede bez lístku.

Provinilec se tu omlouval, že byl by tak učinil, kdyby ho nebylo náhle zabolelo ve střevách, čili populárně břicho, že rychle musil odběhnouti na záchodek. Tam jej však nalezl průvodčí, čichaje v celé věci snahu podvésti slavný erár o 50 haléřů. Tolik totiž stojí lístek z Uhříněvsi do Prahy.

V Hostivaři vám to vysvětlíme, řekl suše průvodčí a skutečně objevil se tam přednosta stanice, který muže bez lístku vyzval, aby ho následoval do kanceláře.

Zatím vlak odjel a muž bez lístku byl podroben důkladnému výslechu u přítomnosti přivolaného četníka, který tvářil se náramně přísně a říkal:

To vás bude velice mrzet, pamatujte na mne!

Muž bez lístku trval však na svém udání a tvrdil, že nebude platiti pokutu 5 korun (desetkrát 50 haléřů za lístek) a choval se jako člověk, který je si vědom své neviny, což působilo zejména na četníka nepříznivým dojmem a ten, píše do svého červeného zápisníku, sarkasticky dodával: Vy jste se tedy před panem konduktérem schoval na záchod, abyste jel jako slepý pasažér do Prahy?!

Muž bez lístku opakoval však stále totéž, že neměl času oznámiti průvodčímu vlaku, jak nalezl nádražní pokladnu zavřenu jak, sotva skočil do vlaku, se tento hnul a jak také rychle ptal se všude svých spolucestujících, kudy se jde ven, kam se jde ven a dovolával se boha za svědka, kdyby ho tak nebylo rozbolelo břicho, že by byl sám řekl konduktérovi, že nemá lístek, protože pokladna byla zavřena a že by byl požádal konduktéra, aby mu vyhotovil dodatečně lístek. Pokutu žádnou zaplatiti nechtěl, nechtěl dokonce ani zaplatiti 50 haléřů za jízdu z Uhříněvsi do Prahy, poněvadž ho vysadili dvě stanice před Prahou. Ukazoval dokonce více bankovek, že by tedy mohl zaplatiti pokutu, kdyby si byl vědom nějakého provinění a nakonec prohlásil rezolutně, že zaplatí jenom z Uhříněvsi do Hostivaře.

Četník odvedl ho tedy na četnickou stanici, kde s ním byl zaveden protokol a příslušné spisy později zaslány k soudu.

Státní návladnictví padlo na celou věc jako drak a podalo na muže bez lístku žalobu pro podvod. Ředitelství c. k. státních drah také nelenilo a dopsalo v této záležitosti na hlavní ředitelství drah do Vídně, postoupilo témuž spisy z protokolu, týkající se výslechu konduktéra ve vagóně 16862 spolu s protokolem přednosty stanice v Hostivaři i v Uhříněvsi.

Hlavní ředitelství ve Vídni podalo o tomto celém případu zprávu do ministerstva železnic se žádostí, aby pražskému ředitelství bylo povoleno komisionelní vyšetření celého případu, aby na základě výroků komisí železničních mohl býti muž bez lístku odsouzen k pokutě K 5,- případně k náhradě 50 haléřů, o který obnos skutečně připravil ředitelství státní dráhy.

V ministerstvu železnic byla žádost vrchního ředitelství ve Vídni rozhodnuta v ten smysl, aby pražské ředitelství hledělo muže bez lístku donutit k zaplacení obnosu 50 haléřů za lístek z Uhříněvse do Prahy a povolena za tím účelem ochotně komise.

Zatím byla před soudem projednána žaloba pro podvod, podaná na muže bez lístku.

Tento vymlouval se stejně na bolení břicha a soud také uznal jeho výmluvu za platnou a žalovaného osvobodil. Tím prohrálo i ředitelství státních drah, ale veřejný žalobce podal odvolání proti osvobozujícímu rozsudku. Ohradil se též zástupce železničního eráru, který navrhl komisionelní ohledání místa, totiž záchodku.

Konceptní oddělení pražského ředitelství zpravilo bez odkladu o tomto návrhu presidium vrchního ředitelství ve Vídni, které po úradě s přednostou v ministerstvu železnic svolilo, aby byla sestavena železniční komise, jež by vyšetřila, zda muž bez lístku mohl z Kuří dojíti do Říčan v době, kterou udává, aniž by musel přijíti na nádraží v Uhříněvsi pozdě, jak se také vymlouvá a dále svolilo ministerstvo železnic, aby byla ustanovena druhá komise, která by prozkoumala, je-li správným tvrzení muže bez lístku, že když před Hostivaří konduktér otevřel dvířka záchodku, v němž se nalézal, že již byla věc odbytá a že tedy konduktér nemluví pravdu, když prohlašuje, že muže bez lístku nalezl na záchodku úplně upraveného a že není možno, aby za tak krátkou dobu bylo po všem, o čem mluvil muž bez lístku se spolucestujícími, dříve, než odběhl na záchodek.

Dne 22. června byly sestaveny obě komise a 28. srpna byly hotovy s prozkoumáním uložené záležitosti. V každé komisi bylo dvacet pět komisařů, vyšetřujících a tři stavební radové. Komise stály úhrnem 2866 korun a jich dobrozdání znělo v ten smysl, že dle důkladného prozkoumání této záležitosti mohl muž bez lístku doběhnouti v udané době k nádražní pokladně ještě před zavřením, aby si tam koupil lístek opravňující k jízdě do Prahy za 50 haléřů a dále, že je naprosto vyloučeno, což osobně zkoumali členové komise, jako by v tak krátké době, kdy odešel muž bez lístku na záchod ve vagónu číslo 16862, mohlo býti po všem a že tedy jeho výmluvy jsou platné a že jeho jediným cílem bylo podvésti stát o 50 haléřů.

V odvolacím líčení byl rozsudek osvobozující muže bez lístku potvrzen odvolacím senátem a státní dráha poukázána na pořad práva civilního se svým nárokem na 50 haléřů. Dohromady stojí to ředitelství c. k. státních drah 3678 korun 69 haléřů, a my stojíme proto před novým zvýšením jízdní sazby.

5 komentářů:

  1. Ale vynalezli, o nich pojednává jiná Haškova povídka.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. http://www.protivanek.cz/knihy/osoudnichznalcich.html

      Vymazat
    2. Mistr Hašek byl zřejmě pozorným pozorovatelem dění v té době:
      http://www.protivanek.cz/knihy/ichbin.html
      (kdybych náhodou tímto odkazem nabádal, podněcoval nebo se dopustil jiného závadového jednání, ráčejí mi, vašnosto, můj komentář smazat)

      Vymazat
  2. Zradce naroda v Chotebori je nemene zajimavy, byt se tyka lidoveho odsudku, a nikoli soudniho procesu.

    OdpovědětVymazat
  3. Opravdu to zní jako případ z dnešní doby, nebýt té staročeštiny :-). Ty principy lehkovážného a neúčelného utrácení peněz veřejných zůstaly zcela beze změn.

    Richard

    OdpovědětVymazat

Kursiva: <i>text</i>
Tučně (když už to musí být…): <b>text</b>
Odkaz: <a href = "http://adresa">název odkazu</a>, tedy <a href = ""></a>