Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

K názoru Ústavního soudu ve věci bankovních poplatků za úvěr, o němž jsme psali zde, se připojil i Nejvyšší soud stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia. Z něj je dostupný pouze stručný extrakt, podle kterého soudci judikovali:

Správu úvěru lze vyložit jako činnost úvěrového věřitele, která není kryta jinými sjednanými platbami (úrokem jako cenou poskytnutého kapitálu a ostatními poplatky za konkrétní služby), a kterou úvěrový věřitel na podkladě smlouvy o úvěru zajišťuje služby (typicky poradenství a klientský servis, informace o úvěrovém vztahu, změny smlouvy, vydávání různých potvrzení) úvěrovému dlužníku po dobu trvání úvěrového vztahu. Z ekonomického hlediska každá cena odráží náklady prodejce a jeho marži, a proto není neobvyklé ani nelegitimní, aby náklady úvěrového věřitele na správu úvěru kryl příslušný poplatek jako součást ceny plnění.

Porovnejme to s tím, co ke stejné otázce uvedl německý nejvyšší soud (Bundesgerichtshof) v rozsudku ze dne 7. 6. 2011, sp. zn. XI ZR 388/10: Die Kontoführungsgebühr dient nicht der Abgeltung einer vertraglichen Gegenleistung oder einer zusätzlichen Sonderleistung der Bank. Diese führt das Darlehenskonto vielmehr ausschließlich zu eigenen buchhalterischen bzw. Abrechnungszwecken. [Poplatek za vedení účtu neslouží k úhradě smluvního protiplnění nebo dalšího zvláštního plnění ze strany banky. Ta vede úvěrový účet naopak výhradně pro vlastní účetní, resp. zúčtovací účely.]

Tzn. tam, kde němečtí soudci nalezli pouze účetní, resp. zúčtovací účely samotné banky, vidí jejich čeští protějšci celou plejádu protiplnění: mj. poradenství – pod čímž si arci obtížno představit cokoli jiného než nabízení dalších bankovních produktů (více pod heslem šrouby do hlavy), informace o úvěrovém vztahu, změny smlouvy nebo vydávání různých potvrzení. Pomineme-li, že v podobném rozsahu poskytují svým klientům doprovodné služby prakticky všichni podnikatelé, kteří mají se svými zákazníky jiný než jednorázový kontakt, nelze přehlédnout, že mnohé z těchto cenností jsou klientům zpoplatňovány zvlášť. Ale nebuďme zbytečně šťouraví: soudruzi soudci z kolegia by nám jistě vyložili, že bankovním poplatkem klient hradí možnost o takovou dodatečnou službu požádat. Prostě, kde je vůle, tam je i cesta, a po skutečných důvodech, proč se Nejvyšší soud bank proti jejich klientům zastal, raději nepátrejme.

Komentáře   

0 # Ivo Telec 2014-04-24 12:39
Podle soudců občanskoprávního a ochodního kolegia Nejvyššího soudu cena úvěrové služby prý nekryje "poradenství a klientský servis, informace o úvěrovém vztahu, změny smlouvy, vydávání různých potvrzení", a tak zákazník musí platit další službu - správu úvěru. Přijde mi to téměř sprosté, ale možná se mýlím a morální pravdu mají soudci. Jako advokát bych si netroufl chtít po klientovi zaplatit, zda "právní vztah" mezi námi ještě trvá ...
0 # Anonymní 2014-04-24 15:56
Já bych to neviděl nijak dramaticky.

To odůvodnění je sice nemyslné (za každé potvrzení platíte zvlášť, nezpoplatněné změny smlouvy jsou vždycky z iniciativy banky, jinak je klient platí zvlášť atd.,atd.), ale bankovní poplatky banky klientům určitě netají. Takže klient ví, že je bude muset hradit. Pokud poplatky sníží a zvýší o to příslušně úroky, tak to pro mě žádná změna nebude.

Já takový ten plošný argument, že spotřebitel je debil, který nečte co podepisuje, a je třeba jej v tom, aby nic nečetl, podporovat ex post soudní ochranou, neberu
0 # Anonymní 2014-04-25 05:43
Jedním z argumentů bylo i jednostranné navyšování poplatků ze strany bank, což dle ÚS ani NS není problém.
0 # David Schmidt 2014-04-24 16:01
Jen zběžně: mají v Německu právo výpovědi při změně podmínek? To by hrálo roli, proč by jendostranné "doceňování" bylo v rozporu s § 307 BGB.
0 # Tomáš Pecina 2014-04-24 19:42
Úvěrové služby jsou specifické právě tím, že předčasné ukončení smluvního vztahu je z podstaty věci nemožné nebo minimálně značně komplikované (klient by si musel obstarat refinancování, což je pro něj jednak nákladné, jednak se mu to ani nemusí podařit). Když se vám nelíbí změna podmínek telefonního operátora, tak službu zrušíte a přejdete k jinému, když nechcete být vázán změnou podmínek banky u běžného účtu, své peníze vyberete a jdete jinam, ale u úvěru prostě takovou volbu nemáte, je to vztah, o kterém se odpočátku předpokládá, že bude určitou dobu trvat. Proto soudím, že by možnost jednostranné změny podmínek ze strany dodavatele měla být omezena a např. výše bankovních poplatků by měla být garantována fixací v době kontraktu.
0 # Anonymní 2014-04-28 20:03
V životě je tolik věcí nemožných a komplikovaných... To není probůh argument...

Petr V
0 # Ivo Telec 2014-04-24 19:30
Tento komentář byl odstraněn autorem.
0 # Ivo Telec 2014-04-24 19:31
Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu má tu chybu, že se z celé šíře problému věnuje jen určitosti či neurčitosti zvlášť placené bankovní služby.
Kde zůstává celý režim úvěrů, znevýhodnění slabšího, zneužití postavení, podezření na cenový kartel (jednání v dorozumění, podezřele stejná cena asi v 90% bank), vnucené podmínky, z nichž není únku k jiné bance, klamání o výši plateb atd. Pokud bych jako advokát (nebo univ. prof.) něco takového napsal, těžko bych obstál, protože by to bylo kontextuálně vytržené.
0 # FORTUNA 2014-04-25 08:47
Klidně pátrejme po skutečných důvodech rozsudku NS. Věc je myslím třeba chápat v kontextu celé společnosti, její kultury a zvyků. Drtivá většina Čechů se vidí v roli buď pána nebo sluhy. Jiná možnost v česku nepadá prakticky na váhu. NS podvědomě rozhoduje o tom, kdo je v uvedeném případě pán a kdo sluha. Vcelku logicky dospěl k názoru, že pán je banka. Následně banka má pravdu.

Mám dobrého kamaráda, který jezdí jako řidič kamionu. Zdá se mu však směšné, že on jako řidič tak velké věci, by měl dávat přednost chodcům na přechodu. Je to stejné myšlení jako NS. Kamarád je pán, protože je schopen chodce svým vozem rozdrtit. Chodec tedy nemá nárok na právo na přednost. On sám jako chodec by přirozeně své právo na přechodu neuplatňoval.

Mirek Vorlický
0 # Ivo Telec 2014-04-25 09:09
Asi budete mít pravdu. Vzpomínám si na hodně případů, kdy soudci dali za pravdu "pánovi", kterého následovali. Až mě to teď udivuje.
0 # Dan Dvoracek 2014-04-25 10:58
Je to šokující, ale souhlasím s Mirkem Vorlickým.
0 # Tomáš Pecina 2014-04-25 11:16
I já, s konstatováním, že četba mého blogu je evidentně intelektuálně kultivující!
0 # Anonymní 2014-04-25 16:16
Bohuzel - ta slouhovska mentalita je tady hodne zakorenena :-(
0 # David Schmidt 2014-04-25 17:00
Analýza je nepřesná. Nejde o pána / sluhu, ale o status quo.
0 # Anonymní 2014-04-28 20:02
Jenže chodec za silnici explicitně neplatí! Neplatí, silniční daň, kdežto řidič kamionu platí - a ne málo ...( resp. jeho zaměstnavatel, který mu to ukrojí z platu ) a řidič ( sluha ) svého pána ( zaměstnavatele ) pak ani nemůže využívat věc, kterou si pán zaplatil?

Petr V
0 # FORTUNA 2014-04-29 09:33
Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)