Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Vyčítáno mi porůznu na sociálních sítích, že jsem poslední dobou ve svých postech cynický. Rád bych to napravil, a proto jsem se rozhodl napsat dnes něco opravdu positivního a prýštivě, nelomeně a hlubinně optimistického.

Bude to námět na seriál ze současnosti, dietlovského půdorysu. Jmenovat by se mohl Úřad.

V prvním díle nazvaném Návrat poznáváme hlavního hrdinu, bývalého estebáka Karla, který tráví roky před pensí neradostně: žije s manželkou a dvěma dospělými dětmi v malém městě, o jeho kvalifikaci nikdo nestojí, práce ve státní správě je mu kvůli lustračnímu zákonu uzavřena, a proto se živí příležitostnými brigádami a záskoky jako ochranka v supermarketech; v soukromí se přitom pomalu upíjí k smrti. Rozpadá se i jeho rodina: děti se k němu raději nehlásí, manželka před měsícem podala žalobu o rozvod. Ale přichází zvrat. Parlament v r. 2001 schvaluje exekuční řád, ve kterém podmínka negativní lustrace jakoby nedopatřením chybí, a to je pro Karla velká životní chance. Jediný problém představuje Karlovo vzdělání, které kdysi získal na Vysoké škole SNB. To je pro úřad exekutora málo. Naštěstí má Karel ještě pár dobrých známých; závěrečné titulky se prolínají do záběru na jeho otlučeného favorita, kterak míjí ceduli s nápisem Plzeň, a poté na hlouček čerstvě promovaných studentů, vycházejících z universitní auly.

Druhý díl se jmenuje Exekutor. Uplynul nějaký čas a novopečeného doktora obojího práva Karla vidíme v jeho nové, luxusní kanceláři, a poznáváme i jeho spolupracovníky, mladičkou sekretářku Marcelku, účetní paní Věru a dva exekutorské pacholky – chci říct koncipienty –, chlapce rovněž z dobrých estebáckých nebo nomenklaturních rodin. Přicházejí první případy. Karel je svědomitý a k dlužníkům nemilosrdný, proto rychle získává věhlas a spolu s klientelou oprávněných roste i stav jeho konta. Na konci dílu, který by měl být spíše edukativněji zaměřen, vidíme Karla nasedat do nového passatu. Nesměřuje však do starého bytu v předměstském činžáku, ale do rodinné vilky, kterou u kolegy, jak se dozvídáme, za pakatel vydražil a již nyní s manželkou, jež si rozvod mezitím rozmyslela, obývají.

Ve třetím dílu, nazvaném Dražba, se divák blíže seznamuje s praktickým způsobem fungování soukromých exekucí. Zápletka by mohla být o tom, jak se povinný, který kvůli nezaplacené pokutě dopravnímu podniku přišel o automobil, domáhá informací o tom, kde a kdy bude jeho vůz dražen. Samozřejmě se nic nedozví, exekuční dražby přece probíhají tajně a úřední deska, kde mají být oznamovány, se aktualisuje vždy až následující den po jejich konání. Když se dlužník dozví, že jeho rok starý superb byl vydražen za dvacet tisíc korun, rozhodne se vzít právo do vlastních rukou. Na Karla si však jen tak někdo nepřijde, a tak díl končí záběrem na dlužníka, kterého od soudu odvážejí vězeňskou ponorkou. Útok na veřejného činitele není maličkost.

Čtvrtý díl se jmenuje Soudce. Karel má problémy, při jedné mobiliární exekuci nechal vystěhovat byt, ve kterém povinný roky nebydlel, přestože tam byl přihlášen k trvalému pobytu. Po více než roce se dlužníkovi rodiče domohli kladného rozhodnutí o excindační žalobě a nyní od Karla požadují náhradu škody a újmy na dobré pověsti. Naštěstí dostává případ starý, zkušený soudce, a tak Karel odchází od soudu jako vítěz: estebáci a komunisté si přece vždycky pomáhali. Tento díl by mohl obsahovat i několik episodních scenek z exekucí: jak Karel nechává zabavit pokladničku dlužníkovy desetileté dcerky, jak starým manželům poté, co jim obstavil důchod, při mobiliární exekuci odváží poslední cennost, která jim zůstala, milovaného stájového pinče, jak falšuje cesty na druhý konec republiky, aby narostly náklady exekuce a s oprávněným se nemusel dělit o její výtěžek, jak vyrábí antedatované exekutorské zápisy, prostě serie milých genrových scenek, aby si divák udělal obrázek o každodenním dění na exekutorském úřadě.

Další díl bych nazval Znalec. Poznáváme v něm Karlova dávného kolegu Vítka, který se stal znalcem v oboru odhadu cen nemovitostí, což byla v 90. letech kariera snad ještě skvělejší než dnes ta exekutorská. Vítek patří stejně jako Karel k nové společenské elitě, i on bydlí ve vile a do své přepychově zařízené kanceláře jezdí sedmičkovým bavorákem. Není pro něj problémem odhadnout byt, který na trhu stojí tři miliony, na necelých dvě stě tisíc, nebo, je-li občas potřeba, například kvůli majetkovému vkladu do eseročka, udělat z polorozbořené kůlny zahradní altán s vodotryskem za půldruhého mega. S Karlem si rozumějí: nad sklenkou si rádi zavzpomínají na dávno zašlé bohatýrské doby, kdy byli prostými vyšetřovateli Státní bezpečnosti a trávili dny vyslýcháním několika posledních disidentů, kteří v jejich okrese ještě zbyli. Bezstarostné mládí: dnes, stěžují si přátelé, aby se člověk strachoval o každou neoprávněnou exekuci nebo cinknutý znalecký posudek. Ještě, že je exekutorská komora tak chápavá a žádná komora znalců neexistuje.

Poslední, šestý díl, nazvaný Operace, bude nejdramatičtější. Na Karla, cestou domů po náročnému dni v úřadě, kdosi z křoví vystřelí. Ukáže se, že útočníkem je manželka jednoho z povinných, kterou Karel před měsícem obral kvůli dluhu z manželova podnikání o veškeré jmění. Nepomohlo, že manželé byli již tři roky v rozvodovém řízení, Karel ví, jaká má exekutor práva, a umí jich bezezbytku využít. Teď ale leží, postřelený a krvácející, na chodníku před svou kanceláří. Přežije? Další záběr je na příjem v nemocnici. Karlův stav je kritický, ztratil mnoho krve a musí být ihned operován. Naštěstí je při vědomí, avšak když spatří tvář svého operatera, uvědomí si, že toho člověka už někde viděl. Ano, je to on, ten, kterému před časem prodal kvůli třiceti tisícům dluhu dům. Dlužník měl arci štěstí: domek se vydražil za cenu, která stačila jak na úhradu dluhu, tak na náklady exekuce, a dokonce z výtěžku dostal povinný více než pět tisíc přeplatku. Dramatické záběry na operační sál – jak to asi dopadne? Ale dopadlo to dobře, Karel se zotaví, jen se rozhodne dál neriskovat a odchází do pense: za vše, co ve svém životě pro společnost vykonal, si trochu toho klidu zaslouží!

Komentáře   

+1 # Anonymní 2014-04-21 19:50
Možná byste měl změnit povolání, tohle je fakt dobré a uvěřitelné:)

cnemo
+1 # Filmovy Znalec 2014-04-21 20:49
Jako Filmový znalec odhaduji, že by to mohl být trhák, srovnatelný s Nemocnicí. Ovšem je trochu nutné rozpracovat psychologii postav a nějaké doplnit, aby divák viděl více známých tváří, o kterých tak rád čte v Blesku a na Novinkách. Například paní Věra by mohla kvůli neposednému synovi, který má dluhy, něco z Karlových peněz zproněvěřit. Onen mladý hoch - blbý,ale krásný - svede i Marcelku, na kterou si Karel dělá nárok podle hesla: co platím, to klátím! Slzy divákovi tečou po lících, když Marcelka strká čerstvě narozené dítě do babyboxu, a napětí vibruje s jejich nervovou soustavou, když Karel objednává dvojici bývalých operativců, nyní poradců u bezpečnostní agentury, aby Věrku se synem navštívili... a ukázali jim, co to znamená sáhnout Karlovi na peníze. A tak dál, figurek musí být více, aby se panoptikum nezelo prázdnotou...
0 # Tomáš Pecina 2014-04-21 22:46
Určitě! Velký tvůrčí prostor skýtají i Karlovy děti. Představuji si, že má dva sny, oba jsou inteligentní po něm, ale mladší si na výhody života mezi horními deseti tisíci zvyká obtížně a pohádá se s otcem třeba o své "studium", které mu Karel zajistil na Metropolitní universitě. Odmítne mladý Vašík převzít diplom, který stál jeho otce tolik úsilí a prostředků, nebo se nakonec podvolí? Uvidíte v příštím díle Úřadu! Příští středu ve dvacet hodin na Nově!
0 # Tomáš Pecina 2014-04-22 11:20
Lepší varianta: mladší dítě je dcera, která se stýká s divnými lidmi, jezdí na různé nepovolené akce typu záchrana kůrovce a má vůbec problém správně se do naší vyspělé demokratické společnosti integrovat, a Karel se v pátém dílu dozví, že čeká dítě s ekologickým aktivistou. Tomu říkám existenciální hodnotová krise!
0 # Boženka 2014-04-21 21:52
No, ten cynismus v nametu na serial prevazuje.
Mne tam chybi kriminalni erotika.
Neco jako :
Karel, poslednimi zablesky libida, posilen Viagrou, surove strhl ucetni na kolena.
"A ted predved, co delas starymu," zavrcel sadisticky. .. Vere se zvedl zaludek ze spatne hygieny executora, lec vzpomnela si na Karlovu krutou vyhruzku o execuci jejich domku. Domecku, ve kterem doposud zila stastne se svym milovanym manzelem. Nesmi to ztratit, to radsi do vezeni.. . Zaprela sve smysly, vzala do ust to odporne "neco" ... a silnym skousnutim ukousla Karluv poloztoporeny ud ..
0 # Anonymní 2014-04-21 23:55
toto je tragédie největší...ukázka výkonu práva v jeho čisté, surové podobě... kdy se stát stává jen vězením pro dlužníky.... Trh by to samozřejmě vyřešil i v rámci zákonů, které by exekutorüm nedávaly tak rozsáhlé pravomoci... je to vlastně druhá strana téže mince, která jinde chce rozšířit pravomoci pod praporem boje proti bankovním poplatkům... opět jako všenáprava, jako korekce tržního procesu...

Petr V
0 # Anonymní 2014-04-22 10:28
"Ukáže se, že útočníkem je manželka jednoho z oprávněných, kterou Karel před měsícem obral kvůli dluhu z manželova podnikání o veškeré jmění." Nemělo by tam být spíše "manželka jednoho z povinných"? K. Š.
0 # Tomáš Pecina 2014-04-22 11:17
Mělo. Díky!
0 # Anonymní 2014-04-22 15:12
Vyborne! :-) Jiz jen najit producenta! :-)
DS
0 # Anonymní 2014-04-22 15:58
Předpokládám, že seriál tohoto typu by byl velmi úspěšný, neboť by zapadal do dosti diletantské a jednostranně vedené mediální války proti exekutorům.

Jako advokát se exekučními řízeními zabývám celkem dost (nicméně mimo oblast generických pohledávek) a zastupujeme přibližně půl na půl jak oprávněné, tak i povinné. Jako slyším od povinných nářky o tom, jak je exekutor naprosto nekontrolovatelné a všemocné zlo, slyším od oprávněných zase nářky na to, jak je exekutor naprosto bezzubá instituce. A jak se jim dlužník, který včas ukryl svůj majetek na jiné (popř. i zahraniční) subjekty nebo který na sebe soustavně podává insolvenční návrhy, směje do obličeje.

Pravda není tak černobílá, jak ji popisujete. Předpokládám nicméně, že se mediální nálada jednou změní. Např. až nějaký redaktor někomu půjčí peníze...

PV
0 # Tomáš Pecina 2014-04-22 16:27
Ale v tom si zas tolik neprotiřečíme. I mezi mými klienty jsou jako povinní, tak oprávnění, a zkušenost je taková, že kdo je aspoň trochu chytrý, tomu exekutor neublíží, protože "nic nemá". Obětí jsou právě jen ti slušní moulové.

Třeba jeden z mých klientů dlužil necelé dvě stovky plynárenskému podniku (nevím, zda to byla skutečná pohledávka nebo si ji distributor vygeneroval účelově), a protože nebydlel na adrese, kde byl přihlášen k trvalému pobytu, dopadla na něj fikce náhradního doručení a nemohl jsem pro něj už nic neudělat: zaplatil v exekuci cca sedmnáct tisíc. O takových lidech je můj scenář.
-1 # Anonymní 2014-04-22 17:46
"Ukáže se, že útočníkem je manželka jednoho z povinných, kterou Karel před měsícem obral kvůli dluhu z manželova podnikání o veškeré jmění."
Máte snad, pane Pecino, za to, že institut společného jmění manželů by měl být zrušen? Jinak se totiž vezete na populistické vlně ubohé matky samoživitelky...
0 # Tomáš Pecina 2014-04-22 18:10
Dobrá otázka. Ano, vskutku mám za to, že institut SJM by měl být působit pouze vůči manželům samotným, nikoli navenek, protože jinak jsou manželé v porovnání s nesezdaným druhem a družkou těžce znevýhodňováni. Mechanismem, který má zabránit účelovým převodům majetku (resp. je učinit relativně neúčinnými) je institut odporovatelnosti. Ten ale naše moudré soudy učinily v praxi téměř nepoužitelným, když judikovaly, že odporovat nelze absolutně neplatnému právnímu úkonu (takže výsledek soudního sporu záleží na libovůli soudce: když se mu bude chtít, odpůrčí žalobě vyhoví, když ne, zamítne ji s tím, že úkon byl od počátku absolutně neplatný). Ale to by se člověk mohl rozčilovat neustále.
0 # David Schmidt 2014-04-22 21:27
Zajímavým
by byl i počin na způsob Okresu na severu. Aby člověk měl ten pocit:
toto je přesně funkce, která je potřeba / dnes chybí. :-)
0 # Anonymní 2014-04-23 18:44
Zajímal by mne Váš právní názor na v poslední době velmi frekventované téma "monitoring zmrdov" ( forum.hooligans.cz/.../ ). Ve zkratce se jedná o to, že si fanoušci fotí různá neidentifikovaná individua s kamerami motající se kolem fotbalových utkání a jejich fotografie poté uploadují na internet a odkazy na tyto fotky poté zveřejní na internetovém foru. Toto forum musí být na základě nátlaku policie na majitele hostingu smazáno. Určitě si po projetí topicu uděláte vlastní názor na tuto kauzu, kterému byste mohl věnovat i samostatný článek. Snad to bude v pro Vás zřejmě okurkové sezoně, kdy se věnujete smýšlení scénářů pro tv nova vděčné téma.
0 # Tomáš Pecina 2014-04-24 07:48
Proč bych na to měl mít nějaký názor, neřku-li právní názor? V České republice není zakázáno fotografovat policisty v civilu (sám jsem to kdysi se Štěpánem Kotrbou dělal), a když někdo neví, jak umístit obsah na zahraniční server, není mu asi pomoci.
0 # Anonymní 2014-04-24 20:51
Máte pravdu. Dost dlouho už přemítám o tom, jestli SJM není anachronismus. V širších souvislostech: samotná podstata, jednání jednoho z manželů s účinky pro oba je dlouhodobě omezováno. Ale nějak si nedokážu představit takovou myšlenku vůbec vyslovit...
0 # Tomáš Pecina 2014-04-24 21:33
Jen ji klidně vyslovte, anonymně snad můžete :-)

Manželství jako majetkové společenství nefunguje už nejméně 100 let, od počátku emancipace. Do té doby byla manželka chápána jako právní pendant svého muže, a její vlastní majetek, pokud vůbec nějaký mohla mít, byl čímsi jako peculium. Představa, že by manželův bankrot manželku nepostihl, byla stejně nemyslitelná, jako v tradičních katholických zemích představa rozvodu. Dnes jsou sice představy o vztahu muže a ženy zcela jiné, ale občanské právo tuto změnu jaksi opomnělo reflektovat.
0 # Tomáš Pecina 2014-04-24 23:22
A ještě bych doplnil, že existuje asymetrie mezi manželkou a dětmi. Proč mají být děti žijící s rodiči, resp. jejich majetek, z exekuce vyňaty, a manželčin majetek do ní má být zahrnut? Kdyby byli novelisátoři ExŘ důslední, museli by exekutorovi dovolit postihnout majetek všech osob, které s povinným žijí ve společné domácnosti.
0 # Anonymní 2014-04-24 23:21
A s.r.o. jako spolecenstvi uz 100 let funguje? Jeden jednatel rozhodne chybne a druheho to nepostihne?

Petr V
0 # Tomáš Pecina 2014-04-24 23:26
Jednatel rozhodne chybně a postihne to společníka. To je ale naprosto v souladu s jejich právním postavením, k tomu společníci uzavřeli společenskou smlouvu. V manželství je tomu jinak, to je uzavíráno za účelem založení rodiny, nikoli aby měli věřitelé lepší možnost vymoci dluhy.
0 # Anonymní 2014-04-25 15:16
Pane Pecino,

fakt moc dobře napsané a reálné. Mohu potvrdit i ze života kolem mne.
0 # Anonymní 2014-05-01 23:54
Ja to tvrdim porad, u nas se proste malo strili, kazdy mesic aspon jeden velky zlodej ;-))

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)