DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

úterý 29. dubna 2014

Cenu Osel měsíce dubna získala Milada Tomková

Dal jsem si předsevzetí, poté, co jsem nadepsanou cenou v únoru dekoroval Jana Musila, že se vystříhám oceňování ústavních soudců toliko za to, že si po svých asistentech něco pořádně nepřečetli, a vyhradím cenu jen těm největším excesům tohoto soudu. Na druhé straně, soudce je za své asistenty odpovědný, a když si neuměl vybrat takový team, za který by se nemusel stydět, měl by dělat nějakou jinou práci. Proto porušuji své předsevzetí a prestižní cenou tohoto blogu Osel měsíce s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafů oceňuji soudkyni Ústavního soudu Miladu Tomkovou, za tento výkon (o případu jsme psali zde).

Chápal bych, kdyby v odůvodnění stálo,  že Ústavní soud se nemíní zabývat otázkou nákladů řízení a proto si mou ústavní stížnost ani nepřečetl, ale neakceptuji, jestliže tváří v tvář frapantní nesprávnosti nákladového výroku oslice Tomková napíše: Odvolací soud se při rozhodování o nákladech řízení doslovnou aplikací ustanovení 148 odst. 1 o. s. ř. nedopustil excesu, který by byl způsobilý otevřít prostor pro meritorní přezkum rozhodnutí obecného soudu, a tedy prostor pro přehodnocování úvah obecného soudu.

Promiňte, ale to si ze mě paní Tomková dělá legraci, anebo to myslí vážně?

Samozřejmě, že se odvolací soud právě takového excesu dopustil, protože byl-li jsem v řízení před obecnými soudy plně úspěšný a celou žalovanou částku jsem nedostal pouze proto, že soud výši plnění stanovil na základě znaleckého posudku, není možné, abych platil náklady řízení – v rozsahu svého neúspěchu – společně se žalovaným, prostě proto, že neúspěšný jsem v řízení nebyl. Takový výklad § 148 OSŘ je naprosto nesmyslný a nehorázný a Ústavní soud mohl a měl v této věci zasáhnout, neboť korigovat podobné případy tupého, literalistického (nikoli literaristického, jak negramotně píše Tomková) výkladu právních předpisů je jeho výsostnou doménou.

Miladě Tomkové blahopřejeme, bude opravdu špatnou ústavní soudkyní.

Malá bižuterní ouška pak posíláme i Kateřině Šimáčkové a Ludvíku Davidovi, kteří tu nehoráznost, ač svedeni soudkyní zpravodajkou, rovněž podepsali.

18 komentářů:

  1. Nebylo by načase si nechat udělované insignie doopravdy vyrobit a skutečně je fyzicky předávat/zasílat?
    Zvláště "malá bižuterní ouška" by mohla být apartním módním doplňkem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vzhledem k tomu, že kvůli indolenci laureátů musím zaplatit devět tisíc korun za soudní spor, který jsem vyhrál, mám chuť věnovat jim něco úplně jiného než modní doplněk. Takových pořádných pár facek je zdarma a rovněž by splnilo účel, nemyslíte? :-)

      Vymazat
    2. Můj známý ve chvílích vypjaté komunikační stagnace sliboval "fláknout takovou, že budeš mít obě uši na jedné straně". Tato technika by sloužila jak k edukaci, tak i coby přípravná fáze pro následnou dekoraci.

      Vymazat
    3. jazykový koutek: neměl byste psát spíš "bijouterní" ouška?

      Vymazat
    4. V zachovávání originální grafické podoby přejatých výrazů jsem zdrženlivější než Peters, často váhám (režisér/režiser/régisseur), ale zde jste správně odhadl, že jsem původně měl bijouterní a pak to opravil.

      Vymazat
  2. Bylo mi receno takove jedno pravidlo ... nikdy n*n*srat soudce (omlouvam se za vulgarismus). A docela se to vyplaci. Nejak mi nejde toto do hlavy, jak se pane Pecino potom postavite pred samosoudce/senat, ktery (byt' rozhoduje jak rozhoduje) Vam resi nejaky dalsi spor? Ti kdyz se o tomto dozvi musi automaticky byt predn*sr*ni jen kdyz vidi Vase jmeno :-).

    MH

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že je rozdíl mezi pouhou sprostotou/hulvátstvím a situací, kdy člověk nekompromisně nazývá věci pravým jménem a zároveň ovládá pravidla moštárny.
      Pak jeho šance závisí na schopnostech a míře perverznosti systému a nemusí být nezbytně malé.

      Vymazat
    2. Nastvat soudce muzete uz jenom tim, ze soudu neplnite nejake i jen ocekavane povinnosti, k tomu hulvatstvi rozhodne neni potreba (zazil jsem odvolacku, pri ktere predsedkyne senatu kricela na protistranu, a to neslo o zadne hulvatstvi! ).

      Nechci se vyjadrovat ke kvalite prace soudcu, ta je vselijaka. Ovsem zde uvedene narazky jsou sice pekny cerny humor, pro dotcene ucastniky to ale nemusi mit pozitivni vliv. Samozrejme pokud bych ja sam nemel na vysledku rizeni financni zajem, tak bych taky klidne od plic po oduvodneni rozsudku soudci rekl ze je osel a take bych mu to klidne oduvodnil :-).

      Pane Pecino, mate nejaky i neprimy feedback od osliku nebo zde komentovanych rozsudku ?

      MH

      Vymazat
  3. Já opět musím souhlasit s ÚS, že doslovná aplikace zákona není bez dalšího svévolí.

    § 142 (3) I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

    § 148 (1) Stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.


    Ano, § 148 (1) je třeba vyložit tak, že uplatnění § 142 (3) zakládá "plný úspěch" pro účely náhrady nákladů řízení, ale takový závěr není automatický. Nestačí napsat, že je aplikace zákona absurdní, ale konkrétně proč, na základě jakých právních důvodů. S těmito námitkami by se musel odvolací soud vypořádat, takto ale jen aplikoval doslovně zákon.

    Na náhrady nákladů státu nemůžeme automaticky klást stejné důsledky, klidně by mohla být úprava, že náklady státu si dělí obě strany rovným dílem (beztak je výsledek závislý na rozhodnutí soudce tak jako u toho znalce o úroveň níže), tudíž, a fortiori nic nevede k závěru, že pro náklady státu má být uplatněno i pravidlo měnící částečný úspěch v úplný.

    Je spravedlivé, že Argentina má horší celní podmínky než Čína? Je spravedlivé že pro něco platí osvobození od daně, ale srovnatelnou věc ne? Atd. Atd.

    Musí být tudíž pečlivě odůvodněno, proč by měly být uplatněny stejné principy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mýlíte se. Ústavněprávní konotace jsou zde jasné: podal jsem žalobu, dosáhl úspěchu, bylo mi přiznáno plnění ve výši cca dvou třetin požadovaného, a to jen proto, že tuto částku stanovil soudem přibraný znalec. Proto je protiústavní, abych za to musel zaplatit státu devět tisíc. Nic špatného jsem neudělal, to mám být pokutován jen za podání důvodné žaloby?

      Vymazat
    2. Žaloba nebyla plně důvodná, by-li zčásti zamítnuta.
      Já s Vámi meritorně souhlasím, ale nesouhlasím, že je neústavnost bez dalšího zjevná.

      Vymazat
    3. Ale samozřejmě byla plně důvodná. Nemám stroj času, abych věděl, jakou částku stanoví znalec, a žaloba bez uvedení požadovaného plnění by byla neúplná. Na toto thema judikoval ÚS už před nějakými deseti lety, kdy soudům zakázal náklady v těchto případech rozdělovat podle poměrného úspěchu, bez ohledu na to, že takovou diskreci ze zákona mají.

      Vymazat
    4. Pro náhrady nákladů států mohl zákonodárce zvolit odlišný právně-politický cíl: limitovat žalobce, aby neměli příliš "velké oči" a soudní řízení nebylo zatěžováno. Naopak náhrada nákladů účastníků více šetří právní jistotu, aby bylo dosaženo harmonie.

      Vymazat
    5. Nesmysl: to jsou konstrukce vařené z vody. Hájíte literalistický postup odvolacího soudu, ale bez rozumných argumentů.

      Vymazat
    6. Kdepak. Už jsem řekl, že souhlasím s Vaším právním závěrem, ovšem nikoli žeodvolací soud rozhodoval svévolně.

      Vymazat
    7. Dobře, ale snažíte se uměle najít nějaký rozdíl mezi náklady hrazenými stranami navzájem a náklady státu, a ten najít nelze, protože žádný není. Je chybou zákona, jestliže analogii nestanoví expressis verbis, ale ústavněprávní imperativ tu je jasný: když spor vyhraju, není ospravedlnitelné, abych musel platit státu za posudek. Za ten měl zaplatit procesně neúspěšný žalovaný.

      Vymazat
  4. Obávám se, že to co byste chtěl nazývat pravidlem je pouze eufemismem pro zbabělost. Patříte do stejné kategorie jako ti co vstupovali do KSČ aby chránili rodinu, mohli kariérně
    růst, děti mohly studovat... Řekl bych, že pan Pecina se může před kterýkoliv soud postavit jako ten, kdo pomáhá hledat právo. Zatímco vy tam budete vždycky jenom jako prosebník.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Predpokladam, ze to byla reakce na muj post z 29. dubna 2014 13:26. Netvrdim, ze pan Pecina nema pravdu a rozhodne mu do jeho prace nijak nechci zasahovat (ostatne pak by nebyl ani tento blog, ze). Ja kdyz jdu k soudu, tak mym zajmem je byt pravomocne uspesny a nic jineho. Samozrejme se nenecham ponizovat, ale mohu-li takticky pomlcet abych si neznepratelil toho, kdo o mych pravech a povinnostech rozhoduje, tak to rad ucinim. Soudce je (bohuzel) jen clovek, se vsemi souvisejicimi vlastnostmi, vetsinou "emocionalne" horsimi nez bezna populace (arogantnost, neomylnost, jednani souvisejici s jeho definitivou).

      Navic mam stesti, ze u odvolacek obcas narazim na specializovane senaty, kterych neni mnoho (treba jen jeden), a tam nastvany soudce muze snamenat hodne problemu do budoucna. K tomuto jsem miril.

      MH

      Vymazat

Kursiva: <i>text</i>
Tučně (když už to musí být…): <b>text</b>
Odkaz: <a href = "http://adresa">název odkazu</a>, tedy <a href = ""></a>