DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

středa 31. prosince 2014

Kausa RWU pokračuje

Státní zástupce OSZ pro Prahu 2 Richard Houdek – pro mne poněkud překvapivě – podal stížnost, zatím blanketní, proti usnesení o zastavení trestního stíhání čtyř pravicových extremistek v případu RWU. Pravda s láskou tleskají, my, protože obvodní soud se pouze řídil pokyny odvolacího Městského soudu v Praze, jsme hlavně zvědavi, jak státní zástupce stížnost odůvodní.

úterý 30. prosince 2014

Další žaloba na neoprávněný odběr DNA

Vánoce jsou obdobím, kdy si lidé dávají dárky. Proto jsem se rozhodl věnovat drobný dárek i milované Policii České republiky a otevřít v dlouholeté kause database DNA novou frontu.

Žaloba má čtrnáct stran a devatenáct poznámek pod čarou, z čehož patrno, že jsem pro tentokrát opustil svou zásadu psát stručně a pokládat vše, co má více než pět stran, za výraz inkoherentní právnické blábolivosti.

pondělí 22. prosince 2014

Šifrovací malá domů aneb kausa rozdojení kozla jde k soudu

Zda si ministr vnitra poručil nebo si věc přímo odňal, nevíme, v každém případě ale rozhodl a podle očekávání rozhodnutí o odmítnutí informací k šifrovací zakázce potvrdil. My pochopitelně reagujeme správní žalobou.

pondělí 15. prosince 2014

O Hitlerových projevech se ve středu bude jednat bez obhájce

Předseda osmého odvolacího senátu Krajského soudu v Brně Vlastimír Čech odmítl odročit středeční veřejné zasedání o odvolání státního zástupce v kause Hitlerových projevů, přestože obhájce všech čtyř obžalovaných Robert Cholenský se z důvodu nemoci nedostaví: přítomnost obhájce u jednání není podle pana předsedy nezbytná, i když tři obžalovaní jsou ohroženi sazbou do deseti let a je u nich tedy dána podmínka nutné obhajoby.

Proto naše pozvánka trvá a chcete-li vidět skutečnou justiční frašku a přesvědčivé vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí, určitě si najděte čas.

Aktualisováno.
Jednání bylo odročeno na 23. ledna.

Hora porodila myš – a soud zastavil první část čarodějnického procesu

Obvodní soud pro Prahu 2 v senátu soudkyně Márie Petrovkové zastavil trestní stíhání pěti z jedenácti zbývajících militantních pravicových extremistek viněných z pořádání dětských dnů, mikulášských besídek, diskorejů na Petrových kamenech a podobně závažných zločinů, neboť od jejich spáchání uplynulo již šest let a Česká republika je vázána mezinárodními úmluvami, které tak dlouhé stíhání nepřipouštějí. Pokud státní zástupce nepodá stížnost – a její šance nejsou valné, neboť soud se přesně řídil pokyny Městského soudu v Praze – z největšího politického procesu tohoto druhu zbudou jen krásné vzpomínky (a faktury za obhajobu, které budou předloženy k úhradě daňovému poplatníku).

Připadám si, jako by mi brali milované dítě: tolik jsem se s procesem sžil a na zločinkyně (nebo zločinky? – budu se muset podívat do slovníku) jsem si zvykl, že mi skutečně budou chybět. Třeba bychom mohli pořádat každoročně nějakou vzpomínkovou akci, nejlépe v době pálení čarodějnic, nazvanou kupř. Memoriál Daniely Reifové, spojenou s upálením slaměné figuriny onu znázorňující.

Aktualisováno.
Slovník s tvorbou feminina u substantiva končícího na -ec neporadil, a k užitku nebyla ani analogie dle výrazu blbec, protože tam je myslitelná celá řada variant: blbka, blbyně, blbice, blběna, blboška

pátek 12. prosince 2014

Co nového u Hitlera

Příjemné překvapení v kause Hitlerových projevů přišlo z Krajského soudu v Brně: soud vyhověl našemu návrhu na určení lhůty (o kterémžto referováno zde) a nařídil Městskému soudu v Brně, aby rozhodl o žádosti společnosti guidemedia o odblokování účtu.

Veřejné zasedání o odvolání, nařízené na 17. prosince, se velmi pravděpodobně nebude konat, z důvodu nemoci obhájce obžalovaných Roberta Cholenského.

čtvrtek 11. prosince 2014

Tři evropské judikáty

Dnešní den byl mimořádně bohatý na judikáty evropských soudů týkající se České republiky.

Evropský soud pro lidská práva vyhověl stížnosti matky, která byla poté, co bez dovolení lékařů s dítětem opustila porodnici, donucena vrátit se zpět (blahopřejeme stěžovatelce a Lize lidských práv), avšak zamítl stížnost ve věci práva na přítomnost porodní asistentky u domácího porodu (blahopřejeme vládě a lékařské lobby). Zdravotnickým právem se na tomto blogu zabýváme jen sporadicky, proto se omezíme na konstatování, že po přečtení všech disentů a konkurencí vysvítá jasný bias soudců v závislosti na zemi původu: ti západoevropští jsou pro matky, jejich jiho- a východoevropští kolegové pro lékaře, neboť v postkomunistické Evropě je dosud lékař uctívanou autoritou, o jehož kompetenci si nikdo nesmí dovolit ani zapochybovat; společný disent soudců Slovince Boštjana Zupančiče a Ukrajinky Ganny Judkivské budiž v tomto směru odstrašujícím příkladem.

Více se budeme věnovat rozsudku Evropského soudního dvora ve věci Františka Ryneše, potrestaného za to, že natočil bez dovolení stacionární kamerou vandala ničícího jeho rodinný dům. Nejvyšší správní soud předložil do Lucemburku předběžnou otázku, a ESD dnes rozhodl, že se na tuto formu zpracování osobních údajů nevztahuje exempce zpracování pro osobní potřebu a platí tedy omezující ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES o ochraně fysických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů.

Na úskalí rozhodovací praxe českých soudů v tomto směru jsme upozorňovali několikrát, i na to, že může stěží obstát názor o bezproblémové použitelnosti audio- a videonahrávek pořízených soukromými osobami a připouštěných jako důkaz v různých řízeních, od daňových a celních přes přestupková po trestní. Nemusí jít nutně jen o stacionární kamery, kde je míra invase imanentně vyšší (je natáčen každý, kdo se před kamerou pohybuje; ovšem Ryneš dostal pokutu paradoxně za natočení vandala), ale např. i o záznamy telefonátů. Dosavadní převažující právní názor, že taková nahrávka je vždy procesně použitelná, by mohl být zakrátko ESD rovněž korigován v takové míře, že to až nemusí být českým státním orgánům milé.

Zvykejme si, že Evropská unie je místem, kde (občas) dostává termín absurdita novou, netušenou byrokratickou dimensi.

Causa Godunov

O ministrovi, který by si, jsa si sám nadřízeným orgánem, měl poručit, jsme psali v dávnověku našich blogů, v r. 2009. Letos v květnu se tímto problémem zabýval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu, a absurditu takové eventuality neseznal. Jakkoli se vášnivě disentující Josef Baxa snažil naznačit, že má-li si ten samý správní orgán odpomoci od průtahů, které sám způsobil, cituje při tom (mně arci neznámého) klasika, že to je, jako si stěžovat na Godunova přímo u Godunova, jde o právní nesmysl non plus ultra, byl přehlasován s potupnou výtkou (§ 52), že tomu nerozumí a že na takové představě není vůbec nic divného.

Inu, pro jurisprudenta majoritní odůvodnění stvořivšího patrně ne, pro nás ostatní ano. Tak jsem si to aspoň v žádosti o ochranu před nečinnosti ministra vnitra jak se patří vychutnal. Tak schválně, jestlipak si ministr vnitra přikáže anebo si rovnou věc odejme!

pátek 5. prosince 2014

Prapor s ozubeným kolem opět u krajského soudu

Boží mlýny melou prý pomalu, ale co je to proti mlýnům české justice. A tak dodnes není pravomocně rozhodnuto v kause závadového mávání praporem Dělnické strany, kteréžto se mělo odehrát před na demonstraci konané před čtyřmi lety a dvěma měsíci. Okresní soud v Mostě, jak jsme informovali, samosoudcem Pavlem Plchem rozhodl o postoupení věci přestupkovému orgánu, státní zástupce proti tomu podal stížnost (jejímuž odůvodnění při nejlepší vůli nedokáži plně porozumět) a obžalovaní se k němu vyjádřili, načež je na tahu znovu Krajský soud v Ústí nad Labem.

středa 3. prosince 2014

Foltasův rozsudek ve věci budějovického shromáždění

Jak jsme slíbili – tak neučiníme. Před měsícem avisovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu, sedmistránkové judikatorní dílo soudce zpravodaje Tomáše Foltase, ve věci zákazu českobudějovického shromáždění Českých lvů totiž žádné odůvodnění, které by bylo způsobilé komentáře, nemá. Žalobce Pavel Matějný proti rozsudku podá ústavní stížnost, avšak obávám se, že sepsat ji bude velký problém, a vůbec se mi do toho nechce: polemisovat s absentní argumentací je v právu to nejsložitější. Zjevné je toliko to, že argumenty kasační stížnosti byly z valné části pominuty a soud pouze napsal, že se s rozsudkem předchozí instance ztotožňuje, prostě proto, že je to tak.

Pobavila mne kupř. formulace: Krajský soud se zabýval i námitkou poukazující na politicko-sociální kontext zákazu daného shromáždění, resp. sociální rizika zákazu shromáždění, když konstatoval, že úkolem soudu není činit obecné úvahy o sociálních rizicích zákazů shromáždění a s tím souvisejícím dopadem do občanských práv bez ohledu na to, jakých problémů se zakázané shromáždění má týkat. Aha: takže soud se naší námitkou zabýval a přesvědčivě se s ní vypořádal tak, že napsal, že se jí nebude zabývat. Přitom otázka společenského dopadu omezení shromažďovacího práva je vůbec to nejpodstatnější, o co v tomto segmentu veřejného života běží: každé zakázané shromáždění je závažným omezením svobody projevu a lidé citlivě vnímají, jestliže veřejná moc takto deklaruje nepřípustnost traktování určitých otázek ve veřejném prostoru. NSS měl krajskému soudu minimálně jeho bohorovnost vytknout a vysvětlit, proč podle jeho názoru není umlčování veřejného diskursu o záležitostech romské menšiny, s risikem eskalace nepřátelských nálad v důsledku zákazů, žádným problémem – jestliže evidentně problémem je.

Soudce Tomáš Foltas cenu prosincovou Osel měsíce nedostane, arci jen proto, že tento měsíc je na samém počátku a mohli bychom tak o vítězství připravit jiného, vhodnějšího a zasloužilejšího kandidáta.

Aktualisováno.
Ústavní stížnost.

úterý 2. prosince 2014

Pražští předkriminalisté půjdou před soud

O pre-crime jednotce pražské policie jsme psali v souvislosti se srpnovou Gay Pride. Sešel se necelý půlrok s půlrokem a věc má i formální rámec. V zastoupení tří postižených jsem podal stížnost, policie na ni reagovala ([1], [2], [3]) a protože její argumenty shledávám frapantně protiústavními, podávám opakovanou stížnost, po níž budou následovat žaloby: správní a u té skupiny osob, které byly v rámci prevence umístěny v cele, rovněž odškodňovací.

V opakované stížnosti jsem si neodpustil poukaz na to, že stejně jako dnes mí klienti bývali kdysi zajišťováni disidenti, kdykoli měl přijet např. Brežněv. Taková svatokrádežná komparace mi jistě nebude odpuštěna, ale nemohu si pomoci, paralelu tam vidím. Prevence trestné činnosti sice mezi úkoly policie patří, ale v jejím legálním instrumentariu se rozhodně nenachází možnost preventivní detence možného pachatele-narušitele shromáždění.

středa 26. listopadu 2014

Petrásek dostal výtku

Za to, jak se státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně Jan Petrásek ve styku se strážníky choval, dostal prý od své šéfky výtku podle § 30 odst. 3 zákona o státním zastupitelství. Čímž se kausa Coco chýlí k závěru: Petráskovo přestupkové řízení bylo zastaveno, za své opilecké entrée byl tento – nepočítáme-li nehynoucí popularitu na YouTube – oceněn výtkou, a poslední, co je nutno učinit, je přísně potrestat pejska, neboť ústa si na státní orgán žádný ratlík otevírat nebude.

úterý 25. listopadu 2014

Vrchní soud v Praze zastavil rejstříkové řízení ve věci našeho Sudetoněmeckého krajanského sdružení

Vrchní soud v Praze rozhodl, že neskončené registrační řízení probíhající již šestým rokem u ministerstva vnitra brání zahájení souběžného rejstříkového řízení, a to proto zastavil. Soud nedostál liteře zákona, který pro existenci překážky litis pendentis výslovně vyžaduje souběh dvou občanských soudních řízení, avšak příslušné ustanovení vyložil extensivně v náš neprospěch.

To pokládáme za nesprávné právní posouzení věci, nicméně bránit dovoláním se nebudeme a vyčkáme, jak bude pokračovat řízení o registraci na ministerstvu. Rozumně vzato nelze očekávat, že bychom se jeho skončení dožili, a protože postavení člena přípravného výboru není dědičné, ministerstvo nakonec dosáhne úspěchu a řízení bude moci zastavit.

V prosinci znovu na Hitlera

Pravicové extremisty je nutno stíhat exemplárně a rychle. Krajský soud v Brně proto nařídil veřejné zasedání o odvolání státního zástupce proti zprošťujícímu rozsudku městského soudu již na 17. 12. 2014, od 8.30 hod., v jednací síni č. 0015 na I. nádvoří Justičního paláce na Rooseveltově. Zda bude veřejně na tomtéž nádvoří vykonána i následná poprava odsouzených včetně jejich obhájce a zmocněnce právnické osoby, soud nesdělil, vyloučit to arci nelze: jak pravím, pravicový extremismus je třeba potírat všemi prostředky, rázně a nelítostně.

čtvrtek 20. listopadu 2014

Marta Semelová nebude trestně stíhána

Žádné překvapení: čerství doktorandi ze Západočeské university v Plzni – ano, právě ti, kteří pomohli při nepravomocném odsouzení zločinecké skupiny pachatelek mikulášských besídek a souvisejících atrakcí známých pod kryptonymem RWU – vypracovali v kause komunistické poslankyně Marty Semelové znalecký posudek, který neumožňuje dozorujícímu státnímu zástupci Janu Petráskovi požádat o její vydání k trestnímu stíhání. A tak to má, milé děti, být.

P.S.: Po pravomocném odložení trestních oznámení si budeme moci posudek vyžádat na základě InfZ.

Janoušek III

Se zpožděním oproti Lidovým novinám zveřejňujeme rozsudek Vrchního soudu v Praze nad Romanem Janouškem; o ten jsme sice požádali okamžitě poté, co byl doručen stranám, ale soud využil patnáctidenní lhůty beze zbytku – zřejmě nám stále má za zlé, že kvůli nám musel žadatelům vracet vícenásobně vybrané náklady anonymisace.

S odůvodněním se ztotožňujeme, trest se nám zdá přiléhavější než ten uložený v I. stupni. Na kause je však zdaleka nejzajímavější fakt, že Janoušek neodcestoval ani na Seychelly, ani na Haiti, ani se neskrývá na neznámém místě jako exposlanec Wolf, ale podle všeho je opravdu tam, kam patří, tedy ve vězení. Podivné…

středa 19. listopadu 2014

Ivo Svoboda se nedopustil přestupku

Soudcovská logika. Oxymoron, minimálně v její české podobě. Pěknou ukázku nám poskytl Krajský soud v Brně v tomto přípisu, vyrozumění oznamovatele přestupku (oznámení).

Podle logiky zastupujícího místopředsedy soudu Viktora Kučery (nechci hypothetisovat, proč je jen zastupující, ale řekl bych, že to může souviset s financováním stavby Pořízkova paláce) mohl být Ivo Svoboda vyslechnut soudem jako znalec, i když jím už několik měsíců nebyl, a neměl povinnost o této své patálii (angličtina má pro to přiléhavý výraz predicament) soudce ani vyrozumět. Otázkou pro pana zastupujícího pak je, co by se stalo, kdyby Svobodovi položil soud, státní zástupce, obžalovaný nebo jeho obhájce doplňující otázku. Odpovědět by na ni patrně nesměl, protože znalcem už nebyl. Ach jo…

Aktualisováno.
Pro osvěžení, jak Svobodův nevýslech probíhal, si můžeme přehrát jeho zvukový záznam. Pokud toto není výkon znalecké činnosti, pak já jsem mistr Jižní Ameriky ve výrobě batikovaných krajek.

Aktualisováno.
Podáváme stížnost, jež arci není než aktem čirého zoufalství.

J. A. Baťa zůstal na Slovensku kolaborantem

Je dobře, že to Slovensko máme, říkáme si trochu farisejsky nad podobnými rozhodnutími, jako je to vytvořené bratislavským krajským soudem v případu rehabilitace Jana Antonína Bati. Stačilo nepatrně zastrašit soudce a krajský soud vyhověl vládě bez reptání a bez ohledu na trestní řád i požadavek spravedlnosti: vždyť kdo by se vzdal teplého místečka s minimální pracovní zátěží u soudu výměnou za nejisté prostředí trhu – v tom se slovenští soudci od těch českých věru neliší. Na slovenské mutaci tohoto blogu obdrželi autoři usnesení cenu Somár mesiaca novembra – na dálku blahopřejeme.

Podáváme ústavní stížnost, s vyhlídkou na potenciální úspěch ve Štrasburku.

Aktualisováno.
Tisková zpráva.

úterý 18. listopadu 2014

Smí policie dešifrovat komunikaci?

Informační spor s ministerstvem vnitra o zadávací dokumentaci k dešifrování komunikace pozvolna přešel do střední hry: soupeř rozvinul nadějnou křídelní kombinaci, ale my útočíme středem přímo na jeho krále, a kromě toho, že jsme odmítli předložený důvod utajení požadovaných informací, ptáme se, jestli není celá šifrovací zakázka přípravou k činnosti, kterou policie vůbec není oprávněna vykonávat. Zvláště mne pobavilo, jak pečlivě je v rozhodnutí utajen odpovědný útvar, jímž je podle čísla jednacího Útvar zvláštních činností SKPV; zvláštní činnosti, to je policejní eufemismus pro odposlechy, tedy jediný prostředek, který je policie schopna při odhalování trestné činnosti aspoň trochu obstojně zvládnout (a jen se občas nestačí divit, že soud jí předestřenou interpretaci odposlechů a jejich tajné řeči neakceptuje).

středa 12. listopadu 2014

Odvolání v kause Hitlerových projevů

Dnes nám soud doručil odvolání MSZ v Brně proti zprošťujícímu rozsudku v případu knihy Hitlerových projevů, včetně odůvodnění a jeho přílohy. Státní zastupitelství změnilo taktiku a hodivši znalce Uhlíře, který u soudu nepřesvědčil, přes palubu, nechalo si vypracovat u ÚOOZ na obviněné i na mě kádrový posudek, s nímž, jak se domnívá, u odvolacího soudu prorazí, podle zásady, že obžalovaný sice nic nespáchal, ale protože policie tvrdí, že je to strašný lump, měl bys ho, slavný soude, přece jen za něco odsoudit.

K odvolání se pochopitelně vyjádříme.

Aktualisováno.
Učinili jsme. Dlužno spravedlivě podotknout, že dílo státního zástupce Roberta Hanuše je o třídu lepší než to, co soudu předkládal jeho procesní předchůdce Jan Petrásek. Hanuš nebičuje mrtvého koně v podobě trojbarevných záložek a Hitlera v parciálním laku, ale snaží se, jako každý státní zástupce na světě v kontradiktorním procesu, v prvé řadě očernit obžalované.

úterý 11. listopadu 2014

Exposlanec Chaloupka pravomocně odsouzen

Minulý týden potvrdil Městský soud v Praze šestiměsíční podmínku pro exposlance Otto Chaloupku. Nejde o našeho klienta a na jeho obhajobě jsme se nepodíleli, přesto máme toto rozhodnutí za značně neblahé, ba skličující. Trest byl uložen za podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod, k němuž mělo dojít následujícími třemi texty, které tehdy ještě poslanec zveřejnil na Faceboku (podle usnesení Nejvyššího soudu o přípustnosti trestního stíhání, tedy s excesivní anonymisací):
Vazeny c. vajdo F. T. Par poznamek k vasemu dopisu starostce D. [Duchcova]: Vase vyjadreni o vasi tlupou napadenych manzelich Vzdyt se jim nic nestalo je za hranici prijatelnosti. Vase (c.) arogance prerostla uz davno do rozmeru, ktere vyzaduji reakci. Slusni lide dlouho snaseli vase kradeze, agresivitu a neopravnene pozadavky na dalsi a dalsi vyhody. Ale jak kazdy rozumny clovek vi, tohle nemohlo pokracovat do nekonecna. Lide se boji na ulici, maji strach o sve deti, neciti se bezpecne a take jsou uz unaveni z toho, ze svych penez, ktere vydelavaji praci, musi zivit tisice vasich rodin. Chodi tyto penize vydelavat v dobe, kdy spousta z vas travi cas v hernach a kasinech. Lide uz toho maji dost, pane T. Uz nemaji trpelivost. A vy je jen kazdou dalsi provokaci posunujete pres tu pomyslnou hranu. Tlacite a neco nutne musi prasknout. Brzy. Nespolehejte na to, ze jste statem chraneni a ze je vam vse dovoleno. Lide neciti ochranu od statu a je jen otazkou casu, kdy vemou svou ochranu do svych rukou. A potom, pane T., bude zle. Berte to ode mne jako dobrou radu. Mate ji zadarmo. Zadam vas, abyste prestal pouzivat pojmenovani gadzo pro nas, vase zivitele. Dokud neprestanete toto pojmenovani pouzivat, povazuji za opravnene pouzivat osloveni c. a c..
Velmi chytre od c. vudce. Arogance a sebevedomi jim tedy nechybi. Ale lidi jsou na hrane a jeste par takovychto c. provokaci a zacne mazec. A pak je neochrani ani ani tezkoodenci.
Vrchol drzosti a arogance c. vudce. Ale jen tak dal, holoubkove, jeste trochu tlacte a ono to nekde rupne. Lidi jsou uz na hrane, tak potlacte a zacne divocina. Uz slysim ten rev. Bude jedno, jak rychle umite utikat.
Jde bezesporu o na hranici nechutnosti balancující demagogická vyjádření, která házejí všechny Romy do jednoho pytle, avšak výzvu k násilí v nich nikde nalézt nelze, toliko upozornění, arci nikoli nepodložené fakty, že v majoritní společnosti existují sílící protiromské nálady, které v případě opakování takových incidentů, jako byl ten duchcovský, povedou k násilí – k protiromskému pogromu. V tom má Chaloupka pravdu, jeho výrok ještě pár takovýchto cikánských provokací a začne mazec v ničem nenadsazuje, není to výzva k pogromu, jen konstatování všeobecně známé skutečnosti, kterou mimo jiné potvrzuje poslední zpráva BIS o extremismu: extremisté protiromské nálady nevyvolávají, jen využívají.

Pravděpodobným se jeví, že Chaloupka nebyl odsouzen za své výroky, ale za názory, které zastává; vzhledem k jeho dosti obhroublému imagi a ne právě pronikavé inteligenci si jej Pravda s Láskou zvolily jako snadný terč – a ke škodě nás všech byly úspěšné.

Zhanobený symbol demokracie podruhé

Ani tento týden nebudeme bez politického procesu: ve čtvrtek odpoledne můžeme zajít na druhé hlavní líčení v kause spálené vlajky Evropské unie (viz zde).

Tisková zpráva.

Aktualisováno.
Zde je onen strašlivý zločin na videu:

neděle 9. listopadu 2014

Osel měsíce listopadu je z Teplic

Jeho jméno je Jan Zelinka a český daňový poplatník jej vydržuje v posici čekatele na Okresním státním zastupitelství v Teplicích. Dílo, za něž je dekorován, si můžete stáhnout zde, a pro porovnání link na stížnost, na kterou elaborát reaguje. O případu jsme prvně psali zde.

Někdy si říkám, není-li přece jen lépe, když státní zástupce napíše do odůvodnění, že stížnost je nedůvodná, protože je nedůvodná, než když se pouští na viditelně tenký led právní argumentace.

I kdybychom odhlédli od kuriosity v podobě formulace bývalí členové rozpuštěné politické strany Národní odpor, jež osvědčuje oslův široký rozhled a hluboký vhled do problematiky soudobého extremismu, mlčením nelze přejít, jak je závěr o spáchání trestného činu obviněným konstruován. Jde vlastně o kontextový extremismus v kvadrátu: z toho, že symbol kolovratu/slunečního kola (který není, mimochodem, mezi zakázanými symboly ani v Německu) používá legálně vystupující ruská kapela, a symbolem lva se presentuje další legálně působící uskupení Sons of Bohemia, ve spojení s tím, že obviněný tento oděv měl na akci DSSS, jíž se účastnily další závadově oblečené závadové osoby, je jasné, že vystavení symbolu je projevem sympathií, bez ohledu na to, že symbol samotný nelze se žádným zakázaným hnutím spojit, a to ani sebedelší oklikou. Obviněný je zkrátka vinen, i kdyby měl na triku opičku nebo Ferdu Mravence.

Dekorovanému oslu měsíce k ocenění, spojenému s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafů, srdečně blahopřejeme. Snad jej budu mít možnost jednou poznat i osobně: věru, takového pitomce aby pohledal i – mírně řečeno – v intelektuálně málo stimulujícím prostředí našich státních zastupitelství!

pátek 7. listopadu 2014

Píše nám svědek incidentu Coco v. Petrásek

Kterýžto e-mail s laskavým svolením odesilatele ku všeobecné osvětě zveřejňujeme:
From: xxx@email.cz
To: tomas@pecina.cz
Subject: petrasek vs. coco
Date: Fri, 07 Nov 2014 17:49:50 +0100 (CET)

Vážený pane Pecino,

Jmenuji se Jiří V. a setkali jsme se při projednávání této kauzy na obecním úřadě v Bystrci, kde jsem figuroval coby svědek.


Včera se ke mně doneslo, že se případ pana Petráska stal veřejně známým (viz. http://paragraphos.pecina.cz/2014/10/ja-chci-jenom-videt-strazniky-v-akci.html) a také se mi doneslo, že moje svědectví ve skutečnosti vedlo ke konstatování, že je pan Petrásek nevinen.


Abych pravdu řekl, skoro mě to mrzí, neboť jeho jednání jsem od počátku považoval za značně za hranou toho, co je normální a co je dovoleno.


Domníval jsem se, že k tomu, aby někdo někoho omezoval na svobodě stačí, pokud mu zastoupí cestu a zašlápne dveře s úmyslem ho nepustit domů, což pan Petrásek napřímo přiznává. Zvlášť pokud při tom má takovou fyzickou převahu, jakou bezesporu pan Petrásek v danou chvíli měl. Já jsem žádný fyzický kontakt neviděl a v tom smyslu jsem vypovídal, nicméně jsem viděl jen část celé situace.


Pokud jsem to správně pochopil, celá věc ještě neskončila.


Držím vám palce.


S pozdravem
Jiří V.

Případ Coco: Nové osudy

Rozhodnutím brněnského magistrátu bylo zrušeno usnesení bystrckého starosty o nepodjatosti členů přestupkové komise, která projednává zaštěkání bojového ratlíka Coco adresované státnímu zástupci Janu Petráskovi. Z odůvodnění je zřejmé, že předsedkyně komise Šárka Sedláčková je podjatá a bude z projednávání věci vyloučena.

To v praxi znamená, že ústní jednání se bude opakovat, znovu bude vyslechnut poškozený Petrásek, svědek MVDr. V., obviněný ratlík, znovu se budou kreslit plánky a navrhovat důkazy, znovu pode mnou zkolabuje proutěné křeslo v bistru na brněnském hlavním nádraží (nevyčítám mu to, jen rekapituluji) atd.

Věcně poznamenávám, že na rozdíl od řízení před soudem, kde má každý povinnost uvědomit o tom, že pořizuje pro své účely zvukový záznam, předsedu senátu, při ústním jednáním před správním úřadem taková povinnost není. Názor některých úředníků, že zvukovou nahrávku z jednání smí pořídit pouze správní úřad, je mylný.

úterý 4. listopadu 2014

Dies iræ na Tachovsku

Příjemno referovat o šťastných koncích. U Hitlerových projevů to zatím nevyšlo, tedy si dopřejme tohoto potěšení aspoň v případě borského informačního sporu, jenž byl téměř přesně po roce od podání žádosti ukončen autoremedurou povinného subjektu. Ten poskytl požadovaný přehled odměn tajemníka a vedoucí finančního odboru, načež borští se velmi podivují, jaké že kulturní a společenské akce paní vedoucí pořádala, když jim o nich není ničeho známo. My se do sporu nevměšujeme, neboť o poměrech na městských úřadech obecně leccos víme a vůbec si nejsme jisti, že by občané skutečně chtěli pravdu znát.

pátek 31. října 2014

Hitlerovy projevy půjdou zřejmě znovu k Ústavnímu soudu

Jak jsme informovali ihned po zprošťujícím rozsudku, společnost guidemedia etc s. r. o., viněná vydáním knihy Hitlerových projevů, požádala o uvolnění zajištěných prostředků na účtu. Jde o obdobnou situaci, jakou se zabýval Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 6/10: po zprošťujícím rozsudku, třebaže nepravomocném, nelze obviněného dál držet ve vazbě. Není proto logické, aby soud přes své přesvědčení o nevině obžalované právnické osoby zadržoval její peníze a tím ji fakticky poslal do insolvence. Po odvolání státního zástupce může řízení pokračovat methodou ping-pong a trvat klidně ještě pět let.

Soud se vyhovět zdráhá, podáváme proto návrh na určení lhůty a pokud ani ten nebude úspěšný, obrátíme se na Ústavní soud.

Senát Elišky Cihlářové opět zklamal

Nejvyšší správní soud v senátu předsedkyně Elišky Cihlářové a soudců Tomáše Foltase (soudce zpravodaje) a Jaroslava Hubáčka se postavil proti svobodě shromažďování a rozsudkem, z něhož je k disposici zatím pouze zkrácené znění, rozhodl, že obce mají právo zakazovat shromáždění pouze na základě nevhodnosti osoby svolavatele. Je to velké zklamání a posun od demokratického pojetí lidských práv k totalitnímu modelu, jaký známe např. z Číny, kde se lze shromažďovat pouze ke státem aprobovanému účelu a pod záštitou státem kontrolovaných organisací. Rozsudek, který byl takto posvěcen, je přitom jednoznačně hanbou české justice a měl by být zrušen už jen pro své skandální formulace.

K ochraně pošlapaných základních práv tak žalobci nyní zbývá už jen ústavní stížnost. Pokud by i Ústavní soud potvrdil právo obcí zakázat shromáždění jen proto, že policie ve své zprávě označí svolavatele za extremistu, jsme přibližně tam, kde jsme byli v letech 1988–9.

Že je Eliška Cihlářová špatná soudkyně a její výstupy ostudou NSS, víme dlouhou dobu, o bývalém členu komunistické strany a soudci do počtu Jaroslavu Hubáčkovi raději ani nemluvě, ale osobně je pro mne zklamáním Tomáš Foltas. Od něj jsem přece jen očekával víc respektu k ústavním principům. Zdá se, že v nedemokratickém prostředí se i relativně mladý soudce rychle přizpůsobí.

Rozsudek budeme podrobně komentovat po doručení písemného vyhotovení.

čtvrtek 30. října 2014

Odvolání státního zástupce v kause Hitlerových projevů bylo včasné

Informujíce o odvolání státního zástupce proti zprošťujícímu rozsudku v případu knihy projevů Adolfa Hitlera, poznamenali jsme, že bylo-li snad opožděné, ano se takovým prima facie jevilo, oni už to v Brně nějak ošolíchají. Stalo se: aby se odvolání podané 15. října stalo včasným, bylo doručováno nikoli do datové schránky, nýbrž kurýrem, a nikoli 3. října, jako všem ostatním adresátům, ale až osmého. Přičemž doručení není doloženo úřední doručenkou na formuláři formátu A4, jaká se při tomto způsobu doručování běžně užívá, nýbrž doručenkou zjednodušenou, na které schází téměř vše, notabilně pak jméno a podpis soudního doručovatele. Prostě, jak jsem napsal – dobrý šolich, Brno style.

Nebuďme však paranoidní, téměř týdenní zpoždění je jistě jen výsledkem náhody: vždyť přece co by mohlo být v této zemi větší garancí poctivosti než nezávislý soud!

Samotné odvolání je arci blanketní, takže k jeho důvodům se prozatím vyjádřit nemůžeme.

Aktualisováno.
Podali jsme stížnost, ale naděje na úspěch je minimální: každý předseda soudu dobře ví, co se na jeho soudu děje, a podvody jeho zaměstnanců bude za všech okolností krýt; jinak by předsedou soudu nebyl, jak ostatně nedávno demonstrováno na příkladu krajského soudu ústeckého.

středa 29. října 2014

Obiter dictum

Miluji tyhle subtilní justiční vzkazy: Vrchní soud v Praze sice vyhověl naší stížnosti proti usnesení o zničení nože, avšak obiter dictum nám tak nějak otcovsky, citlivě vysvětlil, že snažit se o očištění jednou odsouzeného pachatele je činností pošetilou, jíž bychom měli ve vlastním zájmu zanechat: česká justice se přece nemýlí a Vlastimil Pechanec zůstane usvědčeným vrahem, i kdyby v jeho prospěch svědčilo tisíc nových forensních expertis. Jak jsem kdysi kdesi napsal, každý český soud by měl mít na průčelí vytesán Dantův citát Lasciate ogni speranza voi ch'entrate, aby každý věděl, co jej uvnitř čeká, a nečinil si zbytečných nadějí, že tam snad nalezne spravedlnost.

Případ Kabzan aneb Paradoxy

Něco tak zvráceného jsem dlouho nečetl: Obvodní soud pro Prahu 1 odsoudil bývalé příslušníky Státní bezpečnosti Petra Berana a Kamila Líbala za to, jak se v souvislosti s tzv. Palachovým týdnem v r. 1989 chovali k sedmnáctiletému Davidu Kabzanovi, jehož násilím přinutili k nepravdivé výpovědi (již onen arci posléze před soudem v procesu s Václavem Havlem odvolal). A co je na tom zvráceného? To, že odvolají-li se nyní obžalovaní, půjde jejich případ k Městskému soudu v Praze, kde v odvolacích trestních senátech dodnes působí celá řada soudců, kteří se – a právě i v procesech za Palachův týden – provinili přinejmenším stejně jako Beran s Líbalem, ale měli štěstí, že nový režim jejich služby potřeboval a na tato pochybení bylo proto milosrdně zapomenuto – a na rozdíl od zločinných estebáků jsou z nich dnes ctihodní, spravedliví a nezávislí soudci demokratického státu. Je-li řeč o Havlovi, tak příkladmo Eva Burianová, která jej v onom roce poslala do vazby.

Zabývám se sbíráním rozsudků z politických procesů nad předlistopadovými disidenty, a i když to nejde snadno (soudy většinu spisů již poslaly do archivu, kde jsou před badateli chráněny archivním zákonem), poměrně dost jmen dodnes činných komunistických soudců, kteří posílali do vězení disidenty, se mi podařilo získat: jen v souvislosti s Palachovým týdnem jde, vedle Evy Burianové, např. o soudce Městského soudu v Praze Tomáše Stuchlíka a Petra Stutziga a o soudce Vrchního soudu v Praze Jiřího Lněničku. A ačkoli nevěřím v nahodilé přidělování nápadu počítačem, docela bych si přál, aby některý z těchto výtečníků musel obléknout talár s fialovým lemem a rozhodovat o odvolání ve shora zmíněné trestní věci, a aby mu obvinění vmetli pravdu do tváře: to by teprve byly ty správné havlovské paradoxy!

pondělí 27. října 2014

Městský soud v Praze nám nepřiznal náklady řízení za průtahy

Usnesení, jímž (dvě bývalé členky KSČ obsahující) senát Městského soudu v Praze zastavil řízení o naší žalobě proti nečinnosti ministerstva vnitra, aniž by nám přiznal právo na náhradu nákladů řízení, mne nepřekvapilo: tyto náklady jsou v součtu toho, co jsme už do sporu s vnitrem o registraci našeho Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku vložili, celkem bezvýznamné.

Znepokojivé je však to, co soud v rozhodnutí vyslovil, totiž že žaloba by nemohla být úspěšná, neboť prodloužení lhůty do doby, než Nejvyšší správní soud projedná kasační stížnost ministerstva, bylo oprávněné.

Takový závěr má závažné precedenční důsledky, protože každý správní úřad, který nebude před krajským soudem v řízení o správní žalobě úspěšný, podá kasační stížnost a lhůtu pro vydání nového rozhodnutí si prostě o půl roku nebo o rok prodlouží. A když bude potřeba, klidně i opakovaně: proč se snažit a domáhat se získat přiznání odkladného účinku u soudu, když si takto snadno může žalovaný pomoci sám.

Usnesení městského soudu je navíc vnitřně rozporné, protože neřešitelný stav, který by novým rozhodnutím vznikl, se dostavil stejně, takže není patrné, v čem vlastně ministerstvu půlroční odklad pomohl (a ani, v čem neřešitelnost současného stavu spočívá).

Bohužel, jediným prostředkem obrany je nyní ústavní stížnost, o níž se nedomnívám, že by mohla uspět.

Wonka

Kdyby mi to někdo řekl tehdy, pokládal bych to za špatný vtip, ba perversi: tedy že si estebáci jednou budou slušně vydělávat tím, že budou před soudem vystupovat jako svědci, případně že budou před kamerou jako pamětníci říkat to, co je právě vhodné, přínosné – a zainteresovanými dobře placené. A hlavně, že jim to bude věřeno, protože pro soud bude mít výpověď důstojníka Státní bezpečnosti vyšší hodnotu než listinné důkazy z StB vedených svazků, a procítěné podané svědectví někdejších operativců kontrarozvědky vezmou za bernou minci i relativně seriosní publicisté jako Libuše Rudinská.

Stalo se: první prokázala serie civilních rozsudků, z nichž nejznámější jsou nespolupráce Jiřiny Bohdalové, Jana Kanyzy a zejména Andreje Babiše, druhé prožíváme právě teď v kause disidenta Pavla Wonky.

Viděl a četl jsem tisíce stran estebáckých dokumentů a nesetkal jsem se s jediným případem, že by si StB své úřední záznamy vymyslela. Risiko bylo velké, možnost odhalení značná, a nikdo si nepřál pro pár korun za neoprávněně vyúčtované pohoštění smyšlenému agentu jít za trest na ulici, k pendreku a vysílačce. Materiály StB jsou tak relativně spolehlivým zdrojem informací o dané době a o jednání konkrétních lidí. Proto například věřím, že Jaromír Štětina udal své spolupracovníky a dobrovolně se zavázal poskytovat komunistické bezpečnosti informace o nepřátelích režimu v zahraničí (k čemuž, jak víme, arci nikdy nedošlo, pokud Štětina někoho informoval, nešlo o československé, ale o sovětské bezpečnostní orgány – jejichž archivy jsou zatím bezpečně pod zámkem).

Právě opačně je tomu u výpovědí estebáků. Ti dnes mají své jisté, a drobná úplata od vděčného exagenta může být pěkným přilepšením k pensi. A naopak, ukáže-li se to vhodným a účelným, proč nenanést trochu špíny na obraz disidenta.

Nemám dostatek informací k tomu, abych si vytvořil názor na činnost Pavla Wonky a na jeho údajnou spolupráci s různými bezpečnostními složkami; příslušné spisy byly, jak se zdá, z velké části skartovány. Jeví se mi ovšem docela troufalým, pouští-li se Libuše Rudinská do svých divokých konstrukcí jen na základě očitých svědectví osob, které nic neriskují a mohou jí napovídat prakticky cokoliv: kdyby došlo k nejhoršímu, mohou kdykoli říct, že to bylo dávno a asi se spletly.

Na druhou stranu, velmi nerad bych se dožil dne, kdy by stanul před soudem o postmortální ochranu fiktivní Pavel Wonka a na druhé straně estebáci, kteří na něm kdysi pracovali. Myslím, že jeden proces s bachařem Vondruškou by měl stačit, aby i ti méně důvtipní antikomunisté pochopili, jak takové spory musejí před postkomunistckou justicí, která z minulého režimu zdědila nejen prakticky všechny soudce, ale i kompletní kolektivní mindset, dopadnout.

sobota 25. října 2014

Ústavní soud selhal v kause vítkovských žhářů

Čtvrtý senát Ústavního soudu doplněný soudcem zpravodajem Pavlem Majáčkem Rychetským odmítl ústavní stížnost dvou odsouzených v kause tzv. vítkovských žhářů, Davida Vaculíka a Jaromíra Lukeše. To nás nepřekvapilo, poté, co se Rychetský odmítl z případu vyloučit, přestože má blízké rodinné vazby na zmocněnce poškozených Pavla Uhla a případ v mediích sám obsáhle komentoval, se ani nedalo nic jiného čekat.

Pochybnosti o přiměřenosti uloženého trestu, resp. zákonnosti použité právní kvalifikace, máme od samotného počátku. Ačkoli se jednalo o trestný čin obecného ohrožení podle § 179 odst. 2 písm. a) TrZ/1961 se sazbou od osmi do patnácti let vězení, vítkovský žhářský útok byl účelově kvalifikován jako pokus vraždy. Srovnatelný případ v Býchorech, kde ke vznícení domu nedošlo, byl naopak posuzován jako pokus těžkého ublížení na zdraví a pachatelé vyvázli s podmínkami. Obojí je právně nesmysl: kdo vhodí do domu, který je nebo může být obydlen, zápalnou láhev, hořící louč nebo ho jiným způsobem podpálí, jedná s vědomím možného následku na zdraví osob, jenž je inherentně nejistý, a tento následek se zrcadlí v různé sazbě. Proč by ve Vítkově chtěli útočníci zabíjet, a v Býchorech pouze těžce zranit? Tento přístup otevírá stavidla svévole a je nepřijatelným narušením principu právní jistoty. Tresty za Vítkov měly být blízko horní hranice, případně u hlavního pachatele nebo pachatelů i na ní, avšak neměly být uloženy výjimečné tresty v trvání nad 20 let. Naopak za Býchory měl být uložen nepodmíněný trest mezi třemi a pěti lety, stejně jako v podobné kause nezpůsobilého pokusu v Českých Budějovicích. Všechny tyto případy byly selháním justice a ten vítkovský navíc ukázkou, jak snadno podléhají soudci politickým tlakům.

Ke kause se znovu vrátíme poté, co bude usnesení Ústavního soudu zveřejněno v databasi NALUS.

čtvrtek 23. října 2014

Šašci

Po videu s Petráskem tu máme další pěkný kousek, zachycující společensky nesmírně škodlivé jednání nepřátelského cizozemce-výstředníka v centru Prahy. Naštěstí byl řečený strážníky Městské policie Praha rychle dopaden a zpokutován. Za všechny vděčné Pražany: Děkuji, naši hrdinové!

Když se chce

První přímá presidentská volba nebyla hvězdnou hodinou české justice, od tolerance k vadám volebního zákona a následné odstranění ambiciosního populisty Tomio Okamury, tehdy v rozpuku politických sil a obliby, přes benevolenci k Zemanovým teamem objednaným velkoformátovým difamačním inserátům po korupční koncovku, povýšení Vojtěcha Šimíčka mezi ústavní soudce; posledně jmenovaný ze sebe může dělat velkou osobnost českého práva snad na universitě před čerstvě postpubescentními studentkami, ale platí pro něj to, co říkám ve vztahu k soudcům-bývalým členům komunistické strany: morální integritu má člověk jen jednu a pokud o ni přijde, zůstává nečestným navždy. Na toto thema jsou ostatně napsány celé knihy, příkladmo Lord Jim od Josepha Conrada.

Zdánlivě uzavřenou kapitolu justičních dějin překvapivě otevřelo usnesení Krajského soudu v Brně, jímž bylo rozhodnuto, že organisátoři petice k místnímu referendu o odsunu tamního hlavního nádraží shromáždili dostatek podpisů a petice byla Onderkovým vedením města svévolně vyhodnocena jako nedostatečná. Protože obstrukce zabránila konání referenda současně s volbami, je judikát spíše jen akademický – v jiném termínu nelze reálně předpokládat dostatečnou účast oprávněných voličů – avšak je dobře porovnat si to, co konstatoval krajský soud, s někdejším rozhodnutím Šimíčkem vedeného volebního senátu Nejvyššího správního soudu u Tomio Okamury.

Tehdy se nechtělo, a proto se soud spokojil se zcela povrchním posouzením správnosti vyřazovaných podpisových záznamů. Nyní se chtělo, a soud odhalil celou řadu nápaditých technik, jimiž Onderkovi lidé stlačili počet petentů pod požadované minimum: petent zapsal své jméno jako ALEXANDR, avšak skutečně se jmenuje ALEXANDER, magistrát přečetl CEHNALOVÁ a petentka SEHNALOVÁ měla smůlu, petent MARČÁK zapsal K ve svém jméně dvěma neprotínajícími se tahy a hned byl z něj v očích úředníka neexistující občan MARČÁIL, petent změnil trvalé bydliště a v době kontroly petičních archů již byl evidován jinde než v den podpisu atd. atp. – přečtěte si to v usnesení podrobně sami.

Jestliže bychom podobným způsobem zkontrolovali petiční archy, které předložili Tomio Okamura a Vladimír Dlouhý, je dost možné, že výsledek by byl jiný a ve druhém kole volby by se byl neutkal Miloš Zeman se Schwarzenbergem, nýbrž právě s Okamurou, jenž, pokud je mi známo, dodnes marně usiluje, aby ho vnitro k jeho vlastním petičním archům aspoň dodatečně pustilo.

Jak však uvedeno shora, referendum se stejně společně s volbami konat nemohlo. Tím vyvstává otázka imanentního nedostatku správního práva, jež neposkytuje v řadě případů dostatečnou ochranu před úřednickou svévolí. Šesti- a vícekolová informační bitva, jakou známe z Karlových Varů, ze Zlína nebo z Boru u Tachova, začasté vede k tomu, že informace se v mezidobí stanou pro žadatele bezcennými. Ten, kdo je odpíral, je přitom prostředky správního práva nepostižitelný, a zbývá naděje, že ho pro zneužití pravomoci začne stíhat policie, což je eventualita svou pravděpodobností blízká možnosti, že dnes večer proběhne zatmění Měsíce (případně, abychom byli styloví, že V. Šimíček přizná, že si počínal nečestně, a resignuje). Nic se pochopitelně nestane ani brněnským úředníkům: jen měli jiný právní názor na přezkoumání správnosti podpisového záznamu než soud, a ještě při tom udělají na organisátory referenda dlouhý nos.

Jak říká Miroslav Macek, jediným řešením je zřejmě defenestrace, již arci platné právo jako prostředek procesní obrany nepřipouští.

středa 22. října 2014

Pochvala Nejvyššímu správnímu soudu aneb Informační žalozpěvy borské

Dnes vyhlášeným rozsudkem rozhodl rozšířený senát Nejvyššího správního soudu, že soud setrvá na dosavadní praxi, podle níž se žadatelům o informace poskytovaly všechny údaje týkající se odměn a platů zaměstnanců veřejného sektoru, modifikovav ji toliko nepatrně v tom, že se neposkytnou informace o osobách, u nichž jsou cumulative splněny dvě podmínky: 1) osoba, o jejíchž platových poměrech má být poskytnuta informace, se na podstatě vlastní činnosti povinného subjektu podílí jen nepřímo a při zohlednění všech okolností nevýznamným způsobem; a 2) nevyvstávají konkrétní pochybnosti o tom, zda v souvislosti s odměňováním této osoby jsou veřejné prostředky vynakládány hospodárně.

To je velmi rozumné rozhodnutí, jímž snad bude konečně vyřešena nyní již šestikolová informační bitva mého klienta, Občanského sdružení Borsko (míněn Bor u Tachova, nikoli podobně pojmenovaná věznice v Plzni), o informace týkající se mimořádných odměn tajemníka tamního městského úřadu a jeho spřátelené vedoucí odboru. Pro klienta jsem sepsal celkem šest odvolání, aniž by se věci pohnuly kupředu, neboť povinný subjekt, město Bor, ústy informační žádostí přímo dotčeného tajemníka městského úřadu tvrdilo, že se mu líbí víc názor osmého senátu NSS než senátu pátého, a když provedlo oním senátem nastíněný test proporcionality (resp. to předstíralo), překvapivě mu vyšlo, že poskytnutí těchto informací by příliš silně negativně zasáhlo do osobnostního práva tajemníka a vedoucí odboru, takže žádné informace o jejich odměnách poskytnout nelze.

Odvolacímu krajskému úřadu se rovněž líbilo, že by se měl provést test proporcionality, a tak do jeho řádného provedení povinný subjekt nutil – což bylo arci úsilí evidentně ultra vires, pročež výsledkem je prozatím zcela frustrovaný klient, pět zrušených prvoinstančních rozhodnutí a šest odvolání, to celé v trvání jednoho roku. Nyní, kdy test proporcionality provedl paušálně Nejvyšší správní soud, by výsledek měl být jasný – a tajemník si bude muset najít jiný důvod, proč své příjmy před žadateli o informace tajit.

Informační spor o šifrovací zakázce o level níž

Překvapivý vývoj nastal v kause informací o brněnských státem dotovaných luštitelích šifer: ministr vnitra spoře odůvodněným rozhodnutím o rozkladu vrátil věc svým podřízeným.

Zúčtování aneb Náklady za Petráska

Protože státní zástupce nepodal odvolání proti rozsudku, jímž byl prvomájový řečník z Německa Robin S. v plném rozsahu zproštěn obžaloby, rozsudek nabyl právní moci a nastává čas účtování. Náklady obhajoby, včetně úhrady za tlumočení, činí cca 155 tisíc korun, výdaje spojené s cestami obžalovaného ke třem hlavním líčením, plus jeho ušlá mzda, dosud nejsou přesně stanoveny, ale budou se pohybovat kolem 30 tisíc, a na náhradě nemajetkové újmy za nedůvodné trestní stíhání bude Robin S. po českém státu předběžně požadovat 250 000 Kč.

Děkujeme, Jene Petrásku, s láskou tví vděční daňoví poplatníci!

pondělí 20. října 2014

Ivo Svoboda u bezpečnostního pohovoru

S nadcházejícím podzimem na sebe opět upozornila poslední dobou lehce pohasínající hvězda tohoto blogu i boje proti politickému extremismu obecně JUDr. PhDr. Ivo Svoboda, Ph.D. O jeho strastech tváří v tvář Národnímu bezpečnostnímu úřadu (NBÚ) si můžete počíst zde, a jak bude jeho spor pokračovat, lze průběžně kontrolovat zde. Pokud jde o zmiňovaný úřad, jsem ten poslední, kdo by jeho práci i kvalitu jeho personálu chtěl chválit (a souhlasím s Michalem Vieweghem, který o něm ve své beletrii píše jako o jedné z předních expositur mafie a cizích zájmů v tomto státě), pročež se spokojuji s poznámkou, že nedostatky bezpečnostní spolehlivosti I. Svobody dokáže po pětiminutovém rozhovoru odhalit průměrně intelektuálně disponovaný chovanec ústavu pro choromyslné, proto není divu, že uspěli i agenti Bezpečnostní informační služby.

sobota 18. října 2014

Já chci jenom vidět strážníky v akci aneb Petrásek před kamerou

Ne, nebudu pokrytec a nehodlám tvrdit, že následující post nemá žádný vztah ke čtvrtečnímu odvolání proti zprošťujícímu rozsudku za Hitlera. Na druhé straně, kdyby státní zástupce Jan Petrásek odvolání nebyl podal (nebo aspoň konečně připustil svou podjatost a vyloučil se), byl by mne postavil před složité rozhodování a potenciálně tak připravil mé čtenáře o audiovisuální zážitek, jakých jsem jim za více než pět let existence svého extremistického blogu mohl zprostředkovat jen nemnoho.

Jde přirozeně o největší kausu, jíž se zde obíráme, o affaire Coco, a téměř půlhodinový videozáznam zachycuje Petráska v poloze, již shledávám prostě neodolatelnou a nemám nejmenších pochyb, že některé hlášky z jeho monologu v oblasti širší Bystrce zlidoví, příkladmo přimět někoho k dialogu (rozuměj: zbuserovat) nebo insitní žalná pasáž, kde státní zástupce běduje nad osudem přestupkových udavačů, již se nemají možnost na úřadě dozvědět, nakolik bylo jejich udání úspěšné a jak přísně byl jimi odhalený pachatel postižen. Mít v tu chvíli namísto cigarety v ruce Yorickovu lebku, mohl by se řečený výtečník směle vydat na prkna, jež znamenají svět. A mimochodem, že Petrásek není jen tak někdo, ale státní zástupce, se strážníci od něj jaksi mimoděk dozvídají hned v první minutě nahrávky, v rámci zjištění totožnosti.



Pro úplnost zveřejňujeme i rozhodnutí, jímž byl Petrásek shledán nevinným. Původně jsem měl v úmyslu podat podnět k přezkumnému řízení, ale po zhlédnutí videa již takové nutkání nemám: člověk, který předvádí na veřejnosti to, co on, zasluhuje od svého okolí porozumění a citlivé, vstřícné zacházení; třeba se to ještě dá léčit.

Dodatečně uspokojíme zvědavost čtenářstva, i pokud jde o další dokumenty ze spisu, jimiž např. snadno vyvrátíme tvrzení, že svědek V. potvrdil Petráskovu versi nebo že si napadená ve výpovědích protiřečila; jako teaser pro tuto chvíli postačiž uvést, že úřední záznamy z místa činu byly ve skutečnosti tři, z 8. 7., ze 14. 7. a z 13. 8.

Aktualisováno.
Za těchto okolností se arci nelze s tím, jak videozáznam vyhodnotila Petráskova nadřízená Kateřina Jirásková, spokojit, a je na místě požádat o intervenci krajského státního zástupce.

Aktualisováno.
Video z kamery druhého strážníka je nudné (ovšem, ne každý má komediální talent Felixe Holzmanna), avšak prokazuje, že si poškozená před komisí v ničem nevymýšlela; tvrzení komise, že její výpověď byla svědectvím MVDr. V. vyvrácena, je jednoduše směšné: pokud V. viděl jeden ze čtyř dílčích konfliktů, a to z poměrně velké vzdálenosti, není tím vyvráceno tvrzení, že Petrásek do poškozené strkal. K naplnění skutkové podstaty přestupku proti občanskému soužití arci stačí, že ji prokazatelně neoprávněně omezoval ve volném pohybu.


Aktualisováno.
Post, jak jsme slíbili, ukončujeme dvěma dokumenty z Petráskova přestupkového spisu. Na pokynech městské státní zástupkyně Jiráskové přestupkové komisi oceňme jemnost, s níž je úředníkům naznačováno, jaký výsledek řízení je žádoucí (dalo to práci, ale jak víme, bylo jí v posledku plně vyhověno), a výpověď svědka V. můžeme porovnat s tím, co o ní stojí ve shora zmíněném rozhodnutí. Řízení bylo evidentně vedeno zásadou, že pokud je to potřebné, černá je bílá a vice versa. Dva nově objevené úřední záznamy zveřejňovat nebudeme, neboť by to bylo netaktické z hlediska dalšího postupu, konstatujíce toliko, že všechny tři se navzájem liší mj. tím, kdo je podepsal a jaký počet řádků je v nich vynechán: to nasvědčuje domněnce, že změn bylo ve skutečnosti více, než se zdá, jen nejsou na těch vyhotoveních, která nám byla poskytnuta, patrné. Pravda je tam venku: tedy v počítačovém systému městské policie, odkud se arci stěží kdy dostane.

pátek 17. října 2014

Fuka v nesnázích

Hezké, arci nijak zvlášť složité, cvičení z občanského práva hmotného představil na svém webu František Fuka. Onen se stal obětí podvodníka, jenž z něj vylákal částku v kryptoměně, v hodnotě 2.200 Kč, tedy – patrně záměrně – nižší než 5.000 Kč, a to tak, že druhé oběti podvodu slíbil poslat zboží – léky –, pokud ta za ně tuto částku uhradí na Fukův účet. Což se stalo, peníze dorazily a proběhl i převod kryptoměny, načež oběť č. 2 skončila bez peněz a bez léků, Fuka s penězi bez bitcoinů a podvodník bezplatně s nimi.

Právně to vidím tak, že byla platně uzavřena smlouva o koupi bitcoinů, druhá smlouva, na prodej léků, platně uzavřena nebyla, neboť podvodník prodej toliko fingoval a jeho skutečným úmyslem bylo přimět oběť č. 2, aby za něj domněle zaplatila kryptoměnu (§ 583 ObčZ). Fukovi tudíž vzniklo bezdůvodné obohacení, které byl povinen bezodkladně vydat (a pochybil, pokud tak neučinil dobrovolně, protože mu nyní k újmě přirostou náklady řízení), a právo požadovat po podvodníkovi, aby kryptoměnu řádně uhradil. Posledně zmíněný, je-li schopen ovládat svůj e-mailový účet s dostatečnou mírou anonymity, je ovšem vysmátý, protože podvod se škodou dva tisíce korun není trestným činem a co policie v rámci vyšetřování předtím, než věc postoupí přestupkovému orgánu, zjistí, nelze na tomto vytříbenými mravy se pyšnícím blogu ani napsat.

Jak to u soudu skutečně dopadne, můžeme sledovat např. zde.

čtvrtek 16. října 2014

Státní zástupce se odvolal proti zproštění vydavatelů

Dokonale nepodjatý státní zástupce Jan Petrásek dnes podal odvolání proti zprošťujícímu rozsudku v kause knihy Hitlerových projevů, takže pokračujeme druhým kolem u Krajského soudu v Brně.

Poněkud překvapuje, že podle infoSoudu mělo být odvolání podáno až 16. října, tedy třináct dnů po doručení rozsudku obhajobě (odvolací lhůta je osmidenní), ale i kdyby snad odvolání bylo opožděné, oni to tam v Brně, jak je znám, už nějak ošolíchají.

středa 15. října 2014

Kausa Dubský aneb K procesním právům duševně nemocných obviněných

V souvislost s tragedií ve Žďáru nad Sázavou, kdy kdosi neodhadl nebezpečnost propouštěné pacientky trpící schizofrenií a odnesli to tři lidé bodnými ranami a jeden zaplatil životem, objevují se v tisku další pozoruhodné texty na podobná themata. Příkladmo tento kousek, v němž se vyznamenala svou hloupostí a neschopností (řekněme raději explicitně: donebevolající pitomostí) proslavená soudkyně pražského městského soudu Silvie Slepičková.

Z hlediska reportujícího novináře bylo vše v nejlepším pořádku, obžalovaný si na rozsudek počkal pěkně v Bohnicích a když ošetřující lékař uzná za vhodné, třeba mu ho časem dají přečíst. Něco takového je ale v právním státě absolutně nepřípustné. Z článku je patrno, že soud překročil maximální přípustnou dobu vazby – čtyři roky –, což zřejmě vyřešil tím, že obžalovanému nařídil detenci. Jenže to dost dobře nejde: buď je obviněný cvok, a pak nelze trestní řízení vůbec vést [např. § 173 odst. 1 písm. c) TrŘ], anebo cvok není, a pak ho nelze zavřít do léčebny a je nutné umožnit mu výkon všech procesních práv, zejména práva účastnit se hlavního líčení; tertium non datur.

úterý 14. října 2014

Recidiva

Jean Valjean byl poslán na galeje, protože ukradl pecen chleba. Dvaadvacetiletý pachatel z Bruntálu může jít do vězení, protože ukradl koblihu. Koblihu v ceně čtyři korun a devadesáti haléřů snědl v prostorách mezi regály, a když poté u pokladny platil další zboží, nenahlásil ji ani neuhradil, pravila poučeně policejní mluvčí. A jelikož byl za obdobnou trestnou činnost v posledních třech letech už trestán, zahájila policie jeho trestní stíhání. Krádež vody z městské kašny i úkladnou krádež knedlíku jsme tu už řešili, krádež koblihy, minimálně z hlediska trestního práva, dosud nikoli; přemýšlím, zda studentům na policejních rychlokursech nezapomínají cosi důležitého sdělit.

sobota 11. října 2014

Záhada

Chystal jsem se původně psát o hidžábové kause a stanovisku ombudsmáni Šabatové, jež mne svou povrchností a účelovostí notně rozzlobilo, ale to počká, protože tu mám jiný zajímavý dokument. Onen se týká Vlastimila Pechance, jinak též usvědčeného, odsouzeného a momentálně podmíněně propuštěného rasistického vraha.

Jde o úřední záznam městské policie, který si obhajoba vyžádala a který, k mému překvapení, nebyl dosud skartován. Obeznámenější s případem vědí, že v původním řízení nebyl vyslechnut ani jeden ze strážníků, kteří na místě zasahovali (stejně jako jeden ze tří policistů), a jako důkaz nebyl do trestního spisu založen ani tento záznam. Což arci odpovídalo způsobu, jak bylo dokazování vedeno, totiž podle zásady pachatele máme, tak to nekomplikujme nějakými důkazy.

Záznam pro mne představuje záhadu. Jan L., který se bez úspěchu domáhal vstupu na služebnu MP, totiž není jen tak někdo, ale je to jeden z nejdůležitějších, klíčových svědků, kteří u hlavního líčení svědčili proti Pechancovi. Útok prý viděl a stejně jako další svědkové v útočníkovi Pechance spolehlivě poznal – a pamatoval si, stejně jako oni, že onen byl oblečen celý v černém. Skutečný Pechanec měl sice bílé tričko a seprané, téměř bílé rifle, ovšem to soudům obou stolic ve spolehlivém závěru o vině nevadilo: svědkové se přece mohli splést, no ne?

To nechme stranou. Co je mi divné, je výrok, který měl Jan L. pronést, dobývaje dveře policejní stanice, totiž že se v podniku, kde k vraždě došlo, bijou cikáni; podle oficiální odsouzené verse, jak víme, se tam nic takového nestalo, rasistický Pechancův útok přišel jako blesk z čistého nebe. A Jan L. to dobře viděl, vždyť to při hlavním líčení sám barvitě popsal. Proč tedy tento svědek, přiběhnuv na polici, volal to, co volal, a ne třeba pobodali tam cikána, jak by odpovídalo logice toho okamžiku?

Vysvětlí mi to někdo?

pátek 10. října 2014

Státní zástupce Petrásek je nevinen

Kdo skutečně čekal něco jiného, nechť navštíví lékaře a nechá se vyšetřit na podezření z vážné poruchy vnímání postkomunistické reality. Stačilo předělat jeden úřední záznam, odstranit ze spisu usvědčující video a Jan Petrásek, který opilý napadl přítelkyni Pavla Kamase a pokusil se ji zadržet pro podezření z přestupku nedovoleného venčení, je čistý jako růže sáronská a lilium při dolinách.

Přestupková komise k byla k Petráskovi příkladně benevolentní:
Pokud ze strany obviněného došlo prokazatelně k bránění ve vstupu do domu, což při fyzické konstituci obviněného nevyžadovalo ani užití větší fyzické snahy, komise ze zjištěných důkazů dospěla k názoru, že toto bylo vedeno pouze snahou zadržet na místě Marcelu Šteflovou za účelem toho, aby nebylo zmařeno projednání deliktu ze strany Městské policie Brno, kdy Marcela Šteflová prokazatelně odmítla setrvat na místě, hodlala z místa odejít, přesto, že věděla, že Mgr. Petrásek volal na místo Městskou policií Brno.
Pobavilo? Mne rozhodně!

A pokud jde o svědka MVDr. V., mám k disposici zvukový záznam z chodby před jednací místností, kde říká na adresu Petráska něco úplně jiného, než stojí ve vyrozumění MSZ. Bohužel, nebyl pořízen s jeho vědomím a souhlasem, proto ho nemohu zveřejnit.

Aktualisováno.
Aby si laskaví čtenáři mohli učinit sami názor, jak usvědčená lhářka Marcela Šteflová postupně měnila svou výpověď, zveřejňuji zvukový záznam podstatné části telefonátu, který jsem s ní uskutečnil cca hodinu po incidentu, dne 8. 7. 2014 ve 21.06 hod (cca 5 minut, MP3). Srovnejte si to, prosím, s tím, co vypověděla před komisí. Kdo najde tři rozdíly, vyhrává předplatné mého blogu na rok zdarma.

čtvrtek 9. října 2014

Námitky proti znalci Uhlířovi

Jak avisováno, podal Patrik Vondrák obžalovaný pro zvlášť těžký zločin lepení samolepek k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 námitky proti znalci Janu B. Uhlířovi. Ty publikujeme zejména proto, že by se mohly stát inspirací pro další obviněné, kteří tohoto svérázného znalce-aktivistu dostali. Pro úplnost i soubor osmi příloh – od originální sady se liší toliko v tom, že rozsudek Městského soudu v Brně je anonymisován.

Měníme postoj ke kasační stížnosti ministerstva

Po úvaze jsme se rozhodli změnit své stanovisko ke kasační stížnosti, podané proti třetímu rozsudku ministerstvem vnitra. Nově navrhujeme, aby Nejvyšší správní soud rozsudek zrušil.

Je to ústupek a nesystémové řešení, ale zřejmě nejrychlejší cesta, jak se dostat k Ústavnímu soudu a případně k ESLP, a také neobvyklá situace, protože jen málokdy se stane, aby obě strany žádaly od NSS totéž. Pochopitelně si nepřejeme to samé co Václav Henych a jeho podřízení, pokud jde o odůvodnění rozsudku; a také nepochybujeme, že si Henych, který se s Michalem Mazancem, předsedou senátu, jenž o kasační stížnosti rozhoduje, jistě dobře zná ze stranických schůzí, případně z VUMLu, výsledek již po-soudružsku předjednal.

Nicméně bez ohledu na to nelze dále strpět, aby se ministerstvo soudním rozsudkům jen vysmívalo a vydávalo další nepřezkoumatelná rozhodnutí prostě jen tím, že argumentaci předchozího, soudem zrušeného, do nového rozhodnutí zkopíruje. Pokud NSS rozsudek zruší a nařídí městskému soudu žalobu zamítnout, budeme mít – po pěti letech a dvou měsících – konečně otevřenu cestu k Ústavnímu soudu a do Štrasburku. Tam budeme mít relativně silnou posici už tím, že jeden ze stěžovatelů má vedle českého švýcarské a jeden německé občanství.

středa 8. října 2014

Když se u nás holky poperou aneb Nad ústavněprávními důsledky excesivní právní kvalifikace

Vzdor nadpisu se v tomto postu nebudeme hlouběji obírat bosonožským případem, kdy patnáctiletá dívka usekla o pět let mladší poškozené sekerou prst (opustivše thema s konstatováním, že v oblasti Kohoutovic a Bosonoh mají patrně hodně husté patnáctky a že děvčeti několikaletý pobyt v zamřížovaném prostředí jen prospěje: je to rozhodně optimální místo pro kultivaci její duševní úchylky). Jde nám o jediný aspekt kausy, totiž o naprosto nelogickou, excesivní právní kvalifikaci skutku jako pokusu vraždy.

Není to arciť první případ, kdy policie se souhlasem státního zástupce nakvalifikuje skutek účelově výš, než odpovídá jeho povaze. Nejznámějším případem je vítkovské žhářství, což bylo obecné ohrožení ve druhém odstavci se sazbou osm až patnáct let, žalované a odsouzené však jako pokus vraždy, což umožnilo uložit pachatelům výjimečné tresty. Flagrantní abusus a politicky motivovaný rozsudek.

Podobně případ opilce Janouška. Tam byla motivem vyšší kvalifikace, než odpovídá okolnostem, možnost využít proti obžalovanému odposlechy, což náš benevolentní trestní řád v případě pouhého těžkého ublížení na zdraví nedovoluje, ale u pokusu vraždy to možné je. A i když soud excesivní kvalifikaci odmítne, na použitelnost důkazů to nemá vliv, protože ta se odvíjí nikoli od rozsudečného, nýbrž od prvotního (policejního) a posléze žalobního právního posouzení skutku.

Našli bychom i další příklady, kdy bylo pro OČTŘ výhodné kvalifikovat nepřiměřeně až fantasmagoricky, např. z důvodu snazšího odůvodnění prodloužení vazby.

Pokud jde o vazbu a o rozsudek, k deficitu ústavnosti nedochází, protože v obou případech rozhoduje soud a případná nesprávná právní kvalifikace nemá na práva obviněného vliv. Jinak je tomu však u přípustnosti zvlášť invasivních důkazních prostředků, notabilně odposlechů. Ty sice nařizuje soud, ale stane-li se tak na základě nepřiléhavé právní kvalifikace, obviněný nemá možnost, jak tomu v řízení před soudem čelit. A už vůbec nemůže nic dělat proti tomu, jsou-li odposlechy použity v jiném řízení. Soud nemůže důkaz odmítnout s odůvodněním, že nesouhlasí s právní kvalifikací skutku, a důkazy nelze zpětně zneplatnit ani po rozsudku.

Deficit ústavnosti je tu zřejmý: přípustnost důkazů používaných k usvědčení obviněného, a tedy otázka, která se bytostně dotýká sfery jeho ústavních práv, se tu odvíjí od úvahy státního zástupce, která je sice soudem formálně přezkoumávána, avšak obviněný není oprávněn na tomto přezkumu nijak participovat a procesně do něj svými návrhy a argumenty zasahovat, a nemá ani možnost, jak svá práva ochránit následně, protože opravný prostředek proti nadměrné právní kvalifikaci skutku v obžalobě náš právní řád nezná.

Papeho soudnička aneb Proč bojující demokracie nevítězí

Server Romea.cz zveřejnil překvapivě umírněnou a rozumnou úvahu Markuse Papeho nazvanou Soud s údajným tvrdým jádrem Národního odporu pokračuje. Pape v ní patrně poprvé ve veřejném prostoru připouští, že serie politických procesů s pravicovými extremisty nevede k očekávanému výsledku a bojující demokracie, v níž, zdá se, osobně stále pevně věří, stojí tváří v tvář potupné porážce.

Pomiňme některé faktické chyby, které jsou nutným důsledkem toho, že autor vychází toliko z dokumentů, které jsou veřejně přístupné – převážně na mém blogu – a z návštěv soudních jednání: nikdo z obviněných mu kompletní spisovou dokumentaci nezpřístupní a tak se určitým nepřesnostem nelze vyhnout.

Jádro jeho úvahy je arci správné: politické procesy se vymkly svým osnovatelům z rukou a obecně se ukázaly být slepou cestou; ti, proti nimž jsou zaměřeny, z nich vycházejí jako vítězové, po úspěšném soudním sporu zkušenější, odhodlanější a silnější než předtím. Slovy Pavla Kamase, po vyhraném sporu přidávají plyn a zařazují dvojku.

Dlouho to vypadalo jako ztracená bitva, zejména když Ústavní soud nejprve brutálně potlačil svobodu slova v judikátu o trestnosti číslovky 88 a poté se v ostudném nálezu sp. zn. IV. ÚS 2011/10 přihlásil ke konceptu bránící se demokracie. Poté však přišla pomoc z míst, odkud ji málokdo čekal, od obecných soudů, které odmítly novou judikaturu aplikovat a postavily se na obranu demokratických hodnot.

Jmenujme na tomto místě jen několik přelomových rozsudků: Městský soud v Brně a soudce Michal Kabelík, který odmítl odsoudit aktivistu jen proto, že měl tričko s extremistickou symbolikou, v níž bývalý znalec Ivo Svoboda objevil závadový diskurs. Okresní soud v Berouně a soudce Michal Pařez, který odmítl projednat obžalobu na Jana Šinágla týkající se alternativního hodnocení Protektorátu. Okresní soud v Mostě, soudce Pavel Plch a známá kausa závadového mávání. Překvapivě však i komunistická soudkyně téhož soudu Bohumila Huňáčková, která navzdory dvěma znaleckým posudkům neodsoudila Lucii Šlégrovou za její projev. Podobně Obvodní soud pro Prahu 1 a první zprošťující rozsudek v kause samolepek (soudkyně Dana Šindelářová) a také Městský soud v Praze, který se zastal aktivistek Resistance Women Unity (soudce Václav Kašík). Nejnověji pak brněnští soudci Martin Hrabal a Dagmar Bordovská v kausách Hitlerovy projevy, resp. prvomájový řečník. Přitom stačilo málo, okopírovat judikaturu Ústavního soudu a prohlásit, že demokracie se musí proti svým nepřátelům bránit.

K obratu přispěla i změna celkové nálady ve společnosti. Ta byla v letech 2008 a 2009 rozjitřena jednak Pochodem na Janov, jednak žhářským útokem ve Vítkově, a byla proto k myšlence represe radikálních názorových skupin poměrně tolerantní. Postupně se však ukázalo, že pravicovými extremisty to nekončí a za vyjádření politického názoru putoval do vězení tykadlový zločinec Roman Smetana, a to po procesu, který byl veřejností oprávněně vnímán jako travestie a výsměch spravedlnosti, když nezávislou soudkyní mu byla manželka jednoho z pomalovaných. Jde tu o klasický efekt slippery slope, a navzdory setrvalé propagandě aktivistických masmedií, zejména veřejnoprávních, to lidem postupně došlo.

Rovněž se změnil pohled na romskou problematiku, která přestala být agendou okrajových skupin, ale mnohatisícových protiromských demonstrací na Šluknovsku a v Českých Budějovicích se zúčastnili lidé, kteří po stránce politického názoru představují spíše než neonacistickou úchylku solidní střed, nebo, jak by řekl někdejší premiér, vepřo-knedlo-zelo.

Česká republika roku 2014 je tedy značně jiná než o čtyři až pět let dříve, a bojující demokracie nyní stojí proti podstatně silnějšímu nepříteli, jehož si dokázala vytvořit, vyškolit a po serii odškodňovacích řízení jej vybaví nezanedbatelnými finančními prostředky. Neonacisté nyní vědí co, vědí jak a mají k tomu potřebné zázemí, a dokáží-li se konečně zbavit neschopného vedení své vlajkové Dělnické strany sociální spravedlnosti, stanou se v příštím období relevantní politickou silou, která nebude mít problém sbírat hlasy v širokém spektru od fundamentalistů z Národního odporu přes nespokojené příznivce Úsvitu po zklamané dnešní voliče Babišovy – přesně tak, jako je tomu v jiných srovnatelných zemích, ve Francii, v Maďarsku nebo na Slovensku. Čeká je cesta nejprve přes procento, pak přes pět procent a v konečné fasi možná i do vlády.

Ostatně soudím, že to bude užitečná lekce: čím dřív si politický establishment uvědomí, že s oposicí je nutné bojovat u voleb a ne v soudní síni, tím lépe.

úterý 7. října 2014

Rozsudek nad prvomájovým řečníkem

Dnes dorazil i rozsudek Městského soudu v Brně, jímž byl obžaloby zproštěn prvomájový řečník z Německa Robin S. Sedmistránkové dílo soudkyně Dagmar Bordovské vykazuje četné formální nedostatky a je z něj patrné, že prvotním cílem bylo co nejrychleji se kausy zbavit, avšak pro případné odvolací řízení jsem optimistou. I když Krajský soud v Brně nemá na justiční kreace svých podřízených soudů věru vysoké nároky, velmi bych se divil, kdyby mu nevadilo, že znalecký posudek byl zpracován na základě nepředneseného, od finální verse podstatně odlišného konceptu řeči nebo že tlumočnicí při úkonech trestního řízení byla policistka, německého jazyka víceméně neznalá, jež obviněnému toliko neustále opakovala, že musí ve vlastním zájmu s policií spolupracovat (jinak ze služebny živý neodejde – to arci žertuji, tak daleko její němčina nesahala). Věty, jež v německém projevu nikdy nezazněly, figurují i v samotné skutkové větě obžaloby, proto mám za to, že státní zástupce Jan Petrásek do odvolacího dobrodružství v tomto případě nepůjde; a pokud snad ano, vyjádření obžalovaného k odvolání si za rámeček rozhodně nedá.

pondělí 6. října 2014

Velký nálepkový proces byl odročen na neurčito

Hlavní líčení s protistátním spikleneckým centrem, samolepkovou skupinou Vondrák-Rodová byl dnes u Obvodního soudu pro Prahu 1 odročen na neurčito, neboť se nepodařilo doručit předvolání všem obžalovaným. Jediné, co se přítomní dozvěděli, je, že místo Ivo Svobody byl jako znalec přibrán dosud netrestaný Jan B. Uhlíř, proti němuž obhajoba okamžitě podala s ohledem na zjevené motivy jeho znalecké činnosti námitku podjatosti.

Protože lze těžko očekávat, že by se proces podařilo ukončit dřív než na jaře příštího roku, do hry se dostává šestiletá lhůta, kterou soudy v souladu s judikaturou ESLP uznávají jako nejzazší hranici, do kdy musí být trestný čin pravomocně projednán – samozřejmě s výjimkou situací, kdy se obviněný skrývá nebo jinak řízení efektivně maří. Ke zvlášť závažnému zločinu lepení mělo dojít dne 4. prosince 2008, okno příležitosti se tedy velmi rychle uzavírá. V únoru to bude šest let od koncertu závadové hudby, z jehož organisace je obžalovaná Michaela Rodová viněna, a začátkem června příštího roku uplyne šest let i od neuskutečněného jihlavského pochodu.

pátek 3. října 2014

Rozsudek v kause Hitlerových projevů

Dnes byl doručen zatím nepravomocný rozsudek, jímž senát Městského soudu v Brně zprostil obžalované vydavatele Hitlerových projevů Pavla Kamase, Lukáše Nováka a jejich společnost guidemedia etc, s. r. o., jakož i autora předmluv Lukáše Beera, v plném rozsahu obžaloby pro vydání souboru komentovaných projevů Adolfa Hitlera.

Odůvodnění je srozumitelné, přesně formulované a k autoru obžaloby státnímu zástupci Janu Petráskovi (známému na tomto blogu spíše svým statečným bojem proti domácímu zvířectvu a následnou péčí o příznivé vyznění úředních záznamů v přestupkovém spisu) nekompromisní: nic z toho, co Petrásek obžalovaným kladl za vinu, není trestným činem. Naopak obhajoba dostala ve všech svých meritorních argumentech zapravdu a lze ji tedy hodnotit jako stoprocentně úspěšnou.

Nyní nás čeká druhé kolo, které bude následovat před Krajským soudem v Brně, pokud shora zmíněný jurisprudent podá proti rozsudku odvolání. Jak naloží s rozsudkem ostatní obžalovaní, nevím, já osobně se chystám zaslat po právní moci jedno vyhotovení s věnováním oznamovatelce Mgr. Kláře K.; piluji pouze vhodné znění dedikace: S láskou! by nebylo upřímné, Heil Hitler! se také asi nehodí a cliché o dalším vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí jeví se mi být poněkud otřepaným a nedosti původním. Snad poradí laskaví čtenáři.

O vrácení zajištěných prostředků na účtu zatím soud nerozhodl.

Aktualisováno.
Text věnování jsem finalisoval do této podoby:
Vážená paní magistro K.,
milá Kláro,

jménem společnosti
guidemedia etc, s. r. o., Vám srdečně děkuji za vše, co jste svým trestním oznámením pro propagaci jak této společnosti, tak jejího edičního programu vykonala. Na znamení vděčnosti si dovoluji v příloze zaslat několik dalších titulů, u nichž prodejnost v posledních měsících stagnuje, v prvé řadě pak Hitlerovy Čechy autora Lukáše Beera a Program NSDAP; jistě už budete vědět, jak s nimi správně naložit.

Ještě jednou: děkujeme za vše!

S úctou
Váš
T.P.

Aktualisováno.
A jako zvláštní pozornost pro všechny nepřející si můžeme pustit video ze závěrečného dne procesu, do něhož autor, těmto zjevně na zlost, zakomponoval i Queeny s We Are the Champions a usmívajícího se Hitlera (znalec Uhlíř určitě už brousí klávesnici a chystá se sepsat odborný traktát, kdo všechno tím byl závadově potěšen – otázkou je, zda si ho od něj po minulém fiasku kdo koupí):

Ministerstvo počtvrté odmítlo registraci našeho sdružení

Dnes vydaným rozhodnutím, již čtvrtým v téže věci, odmítlo ministerstvo vnitra registraci Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Přestože rekapitulace hypertrofovala již natolik, že rozhodnutí má patnáct stran, je jeho argumentace zcela identická s tou, kterou ministerstvo neúspěšně uplatnilo v řízení o žalobě proti třetímu odmítavému rozhodnutí.

Budeme samozřejmě reagovat další správní žalobou a protože ministerstvo ignoruje závazný právní názor soudu a opakovaně předkládá identické, minulým rozsudkem odmítnuté argumenty, patrně i trestním oznámením.

Aktualisováno.
Správní žaloba.

středa 1. října 2014

Omyl

Právě. Politováníhodný omyl, takový, k jakému dochází nejvýš jednou za deset let. Tímto způsobem mi vysvětlila Městská policie Brno, proč je ve spisu bystrckého úřadu jiný úřední záznam než ten, který původně vyhotovili její strážníci (podrobnosti zde).

Tak ne, abyste si mysleli, že je za tím nějaký protekcionismus nebo zastrašování. Je to prostě omyl!

Naruby

Nejvyšší soud dnes ve veřejném zasedání rozhodl, že kterýsi nižší soud pochybil při rozhodování o tom, zda má být notorickému obviněnému Ivo Rittigovi zakázáno vycestovat do zahraničí. Řečený byl mezitím již potřetí zadržen a přinucen přenocovat v policejní cele, načež byl, stejně jako v obou předchozích případech, propuštěn: policii se ani tentokrát nepodařilo uspět ve snaze dostat ho do vazby. Těžko si za těchto okolností představit něco absurdnějšího než rozhodování o návrhu, který byl dnes v Brně předmětem projednávání.

Pokud jde o mediálně exponované případy, smysl trestního řízení je v této zemi obrácen zcela naruby a místo aby konání OČTŘ směřovalo k dopadení, usvědčení a odsouzení pachatele, vše se soustřeďuje na přesvědčování státního zastupitelství a následně soudu, že obviněný patří do vazby. Podaří-li se to (jako, příkladmo, v kausách Rath nebo Nagyová), je dosaženo saturace veřejného sentimentu a zbytek trestního řízení jeví se být jen nepodstatným korolárem či apendáží rozhodování o vazbě. Ostatně jeho průměrná délka v těchto případech pravidelně přesahuje délku jednoho volebního období, někdy i několikanásobně (Uzunoglu, H-systém, Berkův gang), a nemá přece smysl připravovat politické body pro konkurenci.

Není to jediná situace, kdy se v této zemi věci dějí naruby: policie nedohlíží na bezpečnost silničního provozu, ale na to, zda auta mají lékárničky vybavené certifikovanými nůžkami a jestli řidiči na zcela bezpečných a přehledných úsecích nepřekračují absurdně nízko stanovené rychlostní limity. A podobně i mimo právo: k volbám nechodíme vybrat ty, které bychom si přáli, ale vykroužkovat z kandidátek aspoň ty největší grasly a gaunery.

Arci zpět do cel: Dalším vděčným představením jsou policejní razie, lhostejno zda u subjektů veřejných nebo soukromých. To vše naprosto bez ohledu na výsledek, který, jak řečeno shora, stejně přijde za pět až deset let, optimálně; neoptimálně nikdy.

Dosud byly tyto razie pořádány zejména v předvolebním období, což se mi jeví nepříliš důmyslným. Existují roky, kdy nejsou ani jedny volby, a v jiných se volí třeba i třikrát. Proto bych se přimlouval za optimalisaci policejní taktiky: razie by se konaly pravidelně například dvakrát ročně. Obvinění by si na ten den přichystali teplé prádlo a bezpečně zazálohovali počítačová data, a už by jen čekali, kdy si pro ně přijde komando v kuklách.

Anebo, aby se ušetřily náklady za mzdy a pohonné hmoty, mohli by se i s počítači a dokumenty dostavit na policii sami. Tam by je jen zapsali, zajištěný materiál by se nasoukal do igelitových pytlů, zapečetil a uložil do skladu a obviněné by ubytovatelé rozdělili do cel, kde by bez stresu vyčkali uplynutí lhůty k zajištění a buď se vrátili domů, nebo, pokud by na ně padla nepřízeň osudu a špatná nálada nikomu neodpovědného a nepředvídatelného soudce, byli by předáni do vazební věznice.

sobota 27. září 2014

Miscellanea aneb Průběžné zprávy z bojiště

Začít nelze ničím jiným než kausou Coco, což je, jak se jistě všichni shodneme, přes sporé rozměry klienta případ právně vskutku monumentální. Starosta městské části rozhodl o nepodjatosti, my jsme se odvolali a spis putuje na magistrát, přičemž námitku jsme rozšířili o nové poznatky ze spisu. Tuhý odpor klade úřad ve věci naší žádosti o nahlédnutí do druhého, Petráskova spisu. Vyzval nás k doložení právního zájmu (že máme postavení poškozeného, mu nestačí) a druhou výzvou nás přinutil podat na Petráska žalobu. Vyhověli jsme (vždyť co by loyalní občan neudělal pro svého úředníka!) a dokument, pro jeho bizarnost a nepopiratelnou historickou hodnotu, vystavujeme. Správní úřad rovněž trvá na tom, že nahlédnout do spisu nám umožní, pouze bude-li s tím Petrásek výslovně souhlasit, takže rozhodnutí bude zřejmě opět v rukou magistrátu, případně soudu. Co se stalo s trestním oznámením, nám není zatím známo. Papírová válka tedy pokračuje, převzali jsme iniciativu a nemíníme ustoupit, resp. budeme postupovat tak ofensivně, že budou z Petráska i Sedláčkové létat chlupy.

K dalšímu mezníku dospěl i případ registrace Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Protože Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti žalovaného v prodloužené lhůtě, do konce září, patrně ani nerozhodne, natož aby tak učinil pravomocně (a tím seznámil strany s důvody rozhodnutí), vzniká situace, že ministerstvo se dostane do prodlení i podle vlastního svérázného chápání lhůt. Může si dát ministrem lhůtu znovu prodloužit, přičemž takové opatření na ochranu proti nečinnosti bude už manifestně směšné, anebo může vydat čtvrté odmítavé rozhodnutí. Na to bychom arci reagovali trestním oznámením, neboť to by znamenalo, že ministerstvu jde pouze o obstrukce a odmítlo respektovat závazný právní názor soudu. Anebo může kapitulovat a Sdružení zaregistrovat. V takovém případě bychom vzali zpět odvolání v paralelním rejstříkovém řízení a do rejstříku poslali návrh na změnu názvu a stanov podle nového ObčZ. Kursy na jednotlivé varianty prý vypsala sázková kancelář Fortuna.

pátek 26. září 2014

Ex offo aneb Ze zápisků zvídavého čtenáře trestních spisů

Čta si minulý týden v trestním spisu Vlastimila Pechance, narazil  jsem v něm na nejednu pozoruhodnost. Přípravné řízení bylo zjevně vedeno zásadou pachatele už máme, tak proč komplikovat situaci nějakým dokazováním, a policie si s detaily vskutku hlavu nelámala. Cokoli svědčilo obviněnému, bylo ponecháno ve vyšetřovacím spisu, obhajobě nepřístupném, a do toho trestního se dostaly pouze listiny domněle nebo skutečně prokazující Pechancovu vinu. Přesto proklouzly i některé vydařené kousky.

Příkladmo žádost policie o ustanovení obhájce ex offo. Vyšetřovatel v ní přímo určuje, koho má nezávislý soud pro obhajobu vraha vybrat: Ustanovte JUDr. Švába z AK Svitavy, píše se v oné listině. Soud uposlechl a tohoto obhájce obviněnému skutečně ustanovil.

Nad tím, stejně jako nad mnoha dalšími listinami ve spisu, jsem notně nadzdvihl obočí, avšak domníval jsem se, že ve Svitavách je možná zkušených trestních obhájců málo a policista chtěl jen soudu usnadnit práci. Ovšem když mi následně V. Pechanec sdělil, že jej JUDr. Šváb hned na začátku obhajoby informoval, že je v oboru trestního práva zcela bez zkušeností a normálně dělá jen civil, svitlo mi: policie pro Pechance záměrně vybrala někoho, u koho měla jistotu nekvalitní, neagresivní a ve výsledku neúspěšné obhajoby.

Což se v průběhu vyšetřování potvrdilo: obhájce Milan Šváb byl sice u úkonů formálně přítomen, ale svědkům, jejichž výpovědi si odporovaly vnitřně i navzájem, kladl pouze alibistické, nekontroversní otázky, a při rekonstrukcích se uvolil vystupovat jako jeden z figurantů – patrně proto, aby měl o zákonnosti postupu co nejlepší přehled.

Ve fotbale se o hráči, který špatně brání, výsměšně říká, že tam stojí jako trainingový kužel. V právu takový pojem neexistuje, ale pro JUDr. Švába by se toto označení náramně hodilo: po celou dobu vyšetřování byl policistům než nemohoucím, neschopným sparring partnerem.

čtvrtek 25. září 2014

Závadový diskurs ve Fulneku

Dnes, milí čtenáři, tu mám pro vás opravdu pikantní případ závadového diskursu, jehož se měl dopustit třiadvacetiletý textilní extremista Jan B. z Fulneka.

Na iDnes o něm a jeho zločinech vyšel barvitý článek, doprovázený fotografiemi ilustrujícími jak jeho trestnou činnost, tak zavrženíhodné prostředí, v němž mladý muž žil. Autor článku Darek Štalmach (sta), který si patrně spletl povolání novináře a policisty, o obviněném mj. napsal: Policistům se zatím podařilo prokázat propagaci hned několika problémových organizací. Jde o neregistrovanou neonacistickou organizaci Blood and Honor – Combat 18, neonacistické militantní skinheadské organizace Hammer Skins, a také zakázané neonacistické hnutí Národní odpor, či organizace Anti-Antifa.

Podotkněme, že co se policistům skutečně podařilo prokázat, se ukáže až u soudu, přičemž nahlédnutím do usnesení o zahájení trestního stíhání zjistíme, že se zločincovou trestnou činností to nejspíš nebude tak horké, jak sta aktivisticky předstírá. Trička a ostatní oděvní součástky ponejvíce propagují neexistující organisaci Warriors Division, kterou si obviněný za účelem svého podnikání vymyslel, a za šifrou 244 se neskrývá, jak policejní orgán usoudil, odkaz na 244. pěší divisi wehrmachtu, nýbrž prosté 24-4, neboli W-D.

Ale nebudu čtenáře připravovat o authentický zážitek z četby usnesení, ve kterém se příkladmo dozví, jak Nejvyšší soud zakázal hnutí Národní odpor a jak lze podporovat a propagovat i prostým násobením dvou přirozených čísel (chybí vskutku jen ta o Česílkovi).

Nanejvýš pozoruhodný byl arci způsob, jak se policie dostala ke kompromitující výpovědi obviněného. Nejprve provedla domovní prohlídku, bezesporu jako neodkladný a neopakovatelný úkon, pak si od něj, bez obhájce a bez obvinění, nechala podat obsáhlé vysvětlení, načež obviněnému předala usnesení o zahájení trestního stíhání, v němž poznatky z výpovědi využila – a až na závěr mu nechala ustanovit obhájce ex offo, jistého Jakuba Nováka ze Studénky (což je, soudě podle absentujcí rekapitulační části v usnesení o zamítnutí stížnosti proti obvinění, opravdu prvotřídní moula, jak se ostatně na ustanoveného obhájce sluší). Podobně, bez přítomnosti obhájce obviněného, byli vyslechnuti i další svědci, mj. Janova bývalá přítelkyně a jeho otec.

Prognosa nicméně není dobrá, a obávám se, že pokud se nepodaří obviněnému opatřit solidní obhajobu, bude mít sta materiál na několik odstrašujících reportáží a ÚOOZ a jeho spolupracující znalci další snadnou kořist.

Případ budeme i nadále sledovat.

Poslanec Ondráček byl/nebyl komunistický físl

Poslyšte rozsudek jménem republiky: Za prvé: obžalovaný Josef Novák se neuznává vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 4 písm. c) trestního zákoníku. Za druhé obžalovaný: Josef Novák se nezprošťuje obžaloby z tohoto zločinu, neboť senát Okresního soudu v Oslově nad Blblavou nedospěl k žádnému závěru ohledně jeho viny.

Nesmyslné? Ano, avšak naprosto ekvivalentní tomu, co před chvílí předvedla v přímém přenosu poslanecká sněmovna. Ta v rozporu s výslovnou dikcí § 16 odst. 2 jednacího řádu nepřijala žádné usnesení o odvolání Miroslava Kalouska proti rozhodnutí mandátového a imunitního výboru v kause komunistický físl.

Podle mého právního názoru je projednání bodu zmatečné a bude nutné je zopakovat s takovou procedurou, která jiný výsledek než jednu ze čtyř alternativ předpokládaných jednacím řádem nepřipustí (a je otázkou, zda toho lze vůbec dosáhnout, pokud není fikce přijetí některého ze čtyř typů usnesení pro takový případ zakotvena přímo v jednacím řádu). V tuto chvíli však každopádně zůstává usnesení výboru nepravomocné a nevykonatelné a Kalousek se nemusí ani omlouvat, ani platit.

středa 24. září 2014

Coco v. Petrásek aneb Fair trial v Bystrci

Úternímu jednání ve věci ratlíka Coco viněného ze zaštěkání na státního zástupce Jana Petráska předcházela důrazná intervence ze strany státního zastupitelství, provedená buď samotným Petráskem, nebo – jak bychom se spíše domnívali – jeho šéfkou, městskou státní zástupkyní v Brně Kateřinou Jiráskovou.