DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

středa 30. října 2013

Zázrak na Žižkově aneb I v Praze jsou znalci na extremismus neúnavní

Soudní znalci na extremismus jsou lidé pracovití, kteří svému hobby věnují každičkou volnou chvíli. To jsme poznali v případě Michala Mazla a nepřekvapivě je tomu nejinak i u Jana B. Uhlíře, autora tří odborných vyjádření na Lukáše Beera, Pavla Kamase a Lukáše Nováka.

Počítejte se mnou: Odborné vyjádření, v němž Uhlíř posoudil Beerův portál Náš směr, zpracovával od 25. března do 15. dubna 2013. Déle nemohl, protože pětadvacátého března obdržel zadání (to je ta slavná doručenka k Pomátníku) a patnáctým dubnem je datováno vyúčtování.

Mezi těmito dvěma daty leží celkem 22 dnů, z toho 15 pracovních, 7 dnů volna. Policii znalec vyúčtoval 125 hodin, na čemž by nebylo nic divného: odpovídá to 8,33 hodinám na jeden pracovní den. Potíž je v tom, že ve stejné době platila Uhlíře armáda, Vojenský historický ústav, a jak mi na žádost podle InfZ sdělil ředitel ústavu, tam mu za dané období zaplatili za dalších 120 odpracovaných hodin. A to už dost dobře rozpočítat na pracovní dny nelze, protože vychází na každý z nich bratru 16,33 hodin, což, vyjádřeno jednotkou pracovitosti českého znalce mazel (zkratka maz), je píle více než 1,2 maz. A kdyby J. B. pracoval i o weekendech, dává to stále úctyhodných 11 hodin denně.

V Knize Josue se píše, jak se při dobývání města Gibeonu pěti emorejskými králi udál zázrak a slunce i měsíc se zastavily ve svém oběhu a zůstaly stát na místě, dokud obránci města útočníky neodrazili. Myslím, že na Žižkově se muselo na přelomu března a dubna letošního roku odehrát něco velmi podobného.

úterý 29. října 2013

Jak se rodí znalec II aneb Mefisto na Kladensku

Kdo je Lenka Vrchlavská, čtenáři mého blogu asi vědí: tato kultivovaná, vzdělaná dáma, občanským povoláním učitelka mateřské školy, zpracovala s využitím nejrelevantnějších historiografických pramenů, včítaje v to Drdův Vyšší princip,  znalecký posudek, v němž v Janu Šináglovi odhalila popírače nacistických zločinů.

Když arci ona dáma v r. 1991 o zápis do seznamu znalců žádala, byla ve svém znaleckém rozletu o poznání skromnější: oceňovat církevní paramenta je jistě zajímavý zdroj příjmu, ale řekl bych, že usvědčovat na politickou objednávku exponenty revanšistických kruhů a jiné nebezpečné extremisty bude business o dost lukrativnější.

středa 23. října 2013

Zákaz styku

Dnes, několik dnů po lhůtě, mi konečně dorazily anonymisované rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 2 nad dvěma dívkami z těžší zločinecké skupiny, které podlehly nátlaku, doznaly se a přijaly dohodu o vině a trestu, Lucií Kuldovou a Marií Kostomlatskou. Obviněné byly odsouzeny podle nové obžaloby (tu na rozdíl od lehčích spoluobviněných nejen neobdržely písemně, ale ani neslyšely), a dostaly tříleté podmínky s dohledem. Ve zkušební době čtyř, resp. pěti let, jim navíc soud zakázal účast na jakýchkoliv akcích pořádaných členy nebo sympathisanty neonacistických hnutí a styk s těmito osobami.

O jaký druh styku by se mělo jednat a jak se člen nebo sympathisant neonacistického hnutí bez pomoci znalce pozná, rozsudek neuvádí, arci soudím, že nezájem o styk bude v tomto případě oboustranný.

pondělí 21. října 2013

Dvě členky RWU zproštěny, dvě odsouzeny k podmíněným trestům

Hlavní líčení v čarodějnickém procesu pokračovalo dnes u Obvodního soudu pro Prahu 2 tak, jak se na správný politický proces sluší a patří. Všechny důkazní návrhy obhajoby byly zamítnuty, poté následovaly téměř hodinu trvající závěrečné řeči. Ta přednesená státním zástupcem by klidně obstála v 50. letech, a došlo dokonce i na výtku stran urážek obhájce Roberta Cholenského vůči znalci Ivo Svobodovi: pan státní zástupce zřejmě trpí vzácnou vadou sluchu, protože my ostatní jsme slyšeli toliko serii urážek znalce vůči obhájci.

Po přerušení nejprve soudkyně Daniela Reifová rozhodla o námitce proti protokolaci a o námitce podjatosti, přičemž neopomněla zdůraznit, že vůči obhájci podjatá není, jen je jí líto obžalovaných, jak špatně jsou jím hájeny (ovšem: kdyby se plačtivě doznaly jako čtyři jejich spoluobviněné, mohla jim bojující demokracie jejich pochybení milostivě prominout nebo mohly dostat mírnější trest; snahou o obhajobu si jen přitížily). Protokol s pěti vykřičníky je pak samozřejmě zcela v pořádku.

Nakonec byl vyhlášen rozsudek, jímž soud dvě obžalované, viněné pouze z účasti na akcích pro děti, zprostil obžaloby, další dvě, které se zúčastnily i veřejných shromáždění, odsoudil k ročním podmíněným trestům. Pátá obžalovaná bude odsouzena v samostatném procesu později.

Nad dnešním jednáním cítím spíš smutek než hněv. Smutek nad soudkyní, pro kterou je svoboda prázdným pojmem, něčím, co si snad mohou dovolit, jak řekla v odůvodnění, někde v Americe, a která se neostýchá ponížit obhájce před jeho klientkami výtkou nekvalitně odvedené práce. Bohužel, toto je realita, v tomto stavu se současná česká justice nachází.

sobota 19. října 2013

I protokolující úřednice mají své dny

Zvláštností tohoto blogu je, že na něm presentujeme dokumenty, o nichž by málokdo z mých čtenářů, mne v to nezřídka včítaje, tušil, že v systému české justice mohou vůbec vzniknout. Kdybych kupř. prohlásil, že může existovat protokol o hlavním líčení, v němž protokolující úřednice zachytí průběh jednání větou následovanou pěti vykřičníky, nařkli byste mne z bájné lhavosti: listiny takto okrášlené diakritikou se v soudnictví jistě vyskytují, ale nikdy je přece nemůže vyprodukovat sám soud! Může. Řečený skvost naleznete na str. 25.

Protokol, který se týká pondělního hlavního líčení ve věci Lid v. Resistance Women Unity, stojí arci za studium i v jiných partiích. I když emočně nadměrně disponovaná protokolující úřednice Jana Kraftová, zhlédnuvši se patrně v brněnském alfasamci Ivovi, celou řadu jeho výpadů proti obhájci Robertu Cholenskému nezachytila nebo zmírnila, jeví se mi naprosto neuvěřitelným, jaké invektivy a urážky znalce směřované k obhájci ponechala soudkyně Daniela Reifová bez povšimnutí, a naopak když Cholenský položil Svobodovi naprosto neutrální otázku, zda má titul z Plzně, samosoudkyně požádala obhájce Mgr. Cholenského, aby se vyjadřoval v souladu s etikou advokáta (str. 18).

Nechci otřepaně srovnávat, vím, Horákovou pověsili, kdežto děvčata z RWU jenom zavřou, ale přátelé, je tohle vůbec ještě realita? Není celé to trestní řízení produkováno některou televisní společností a neobjeví se těsně po vyhlášení rozsudku produkční s hláškou Smile, you're on Candid Camera!? Já už tedy vážně nevím…

pátek 18. října 2013

Barbora píše z tábora (a česká policie do Ameriky)

Ne, řeč nebude o kpt. Šmídoví z pražské kriminálky, demonické to postavě zdejšího blogu, ale o policistech nemístních, brněnských. Ti, jak víme, dostali přibližně před třičtvrtě rokem politickou objednávku na likvidaci Pavla Kamase a Lukáše Beera, a jali se ji vykonávat. Jejich problémem ovšem bylo, že nevěděli, kdo Lukáš Beer, provozovatel blogu Náš směr, je. Postupovali proto tak, jak jsou zvyklí, po policajtsku.

Nejprve zahájili úkony trestního řízení, ve kterém vydání Hitlerových projevů označili za zvlášť závažný zločin podpory a propagace podle druhého odstavce § 403 TrZ. Státní zástupce Jan Petrásek, přední rytíř bojující demokracie, poté požádal soud o příslušné povolení; soud ochotně vyhověl – jde přece o extremistický zločin a tedy prvořadou otázku bezpečnosti státu!

Poté se policie dotázala svých specialistů, kdo blog spravuje, a dozvěděla se, že americká společnost Google Inc. Jak přesně probíhala komunikace s ní, nevíme, ježto máme pouze útržky informací. Jisto je, že nejprve nebyli policisté vůbec schopni srozumitelně formulovat, co po Gůglovi chtějí. In order for us to assist you, we kindly ask that you reissue your request and clearly specify what Blogger information you are interested in obtaining, odpověděl zdvořile Google. A o moc líp nedopadl ani druhý pokus: Unfortunately, we are unable to assist you at this time without further information. We kindly ask that you clarify the specific nature of the criminal offense in question and explain how the disclosure of data associated with blog [nassmer.blogspot.cz] relates to the investigation of the crime.

Tím snahy policie o smysluplnou komunikaci s Googlem ustaly; naštěstí pro ni – jakož i pro naši křehkou demokracii – se identitu Lukáše Beera podařilo zjistit jiným způsobem, fakticky náhodou, při jeho vystoupení v Bad Leonfeldenu.

Poučení? S pendrekem to brněnská policie, proslulá mimořádnou brutalitou (např. zde), docela umí. Cosi mi však napovídá, že informační společnost od ní bude vyžadovat i jiné dovednosti.

čtvrtek 17. října 2013

Státní zástupce Petrásek chystá další opatření proti vydavatelům Hitlerových projevů

Jelikož policie zjistila, že vydavatelství guidemedia dále prodává Hitlerovy projevy, rozhodla se nechat zakázat této společnosti buď vydavatelskou činnost zcela, anebo jí minimálně zabránit s výtisky knihy nakládat.

Tato myšlenka se mi velmi zamlouvá, protože vznikne otázka, jak lze někomu zajistit výnosy z trestné činnosti spočívající v tom, co nejen ještě nespáchal, ale ani spáchat nemůže – vydavatelství má jako výnosy z domnělé trestné činnosti zablokované prostředky, které nevydělalo a vydělat nesmí. A vzhledem k tomu, že hloupost státního zástupce Jana Petráska je konstantou, na kterou je za všech okolností spolehnutí, nepochybuji, že takový návrh už mezitím podal.

Jen tak dál, soudruzi; jestliže v 50. letech platilo, že obhajoba je součástí obžaloby, v tomto případě se obžaloba stává aktivní součástí obhajoby!

Aktualisováno.
A aby státní zástupce Petrásek nemusel trávit celou pracovní dobu hraním solitairu (vím, jak je to otravné, cca před rokem jsem si na solitaire z nudy napsal v C vlastní solver), potěšil jsem ho dnes touto žádostí.

středa 16. října 2013

Obrat v karlovarské informační kause

Tak to nakonec nedopadlo tak špatně, jak se zdálo: ministerstvo spravedlnosti mi bez odporu zaplatilo necelých osm tisíc korun, které jsem byl nucen uhradit – jako pokutu za zpupnost – soudnímu exekutorovi, který úspěšně vymohl z karlovarského magistrátu informace ke kause manželů Kolečkových.

A to se, prosím, vyskytli i takoví pochybovači, kteří mému nároku věštili dlouhý život v podobě nového soudního sporu. Vlastně jsem se na něj téměř těšil, a ministerstvo mě svým nekompetentním rozhodnutím připravilo o možnost rozvinout komplexní právní argumentaci…

Soudce Lázna opět nevinen

Na webu NSS se objevilo rozhodnutí kárného senátu, šestnáctého neboli slitovného, který zprostil soudce Obvodního soudu pro Prahu 10 Ondřeje Láznu kárného obvinění. Opět klasika, nezákonná vazba, a nic překvapivého v odůvodnění: zavřít obviněného do vazby, i když k tomu není zákonný důvod, je pouze legitimním projevem odlišného právního názoru soudce.

Můj právní názor je, že by všichni členové kárného senátu, kteří pro zproštění hlasovali, měli na pár týdnů jít do vazby sami, a pak by klidně mohli dostat od státu odškodnění za její nezákonnost, tak jako ta nešťastnice v Láznově věci.

V pondělí pokračoval proces s RWU výslechem znalců

Jednou větou, bylo to hezké, a bylo toho dost:

Nejprve byl vyslechnut justiční kabaretiér Ivo Svoboda (1. část, 2. část). Každý zkušený kabaretní umělec ví, co od něj obecenstvo očekává, a že musí při každém vystoupení zopakovat všechny své základní, signaturní triky, na které se lidé těší – a pro něž ostatně též do varieté (případně k soudu) chodí. Proto jsme se dozvěděli, že obhájce Robert Cholenský nesahá judistovi odborně ani po kotníky, ježto se nezmohl ani na doktorát, a že je snad opilý, protože jinak není možné, aby byl někdo tak hloupý a géniovi českomoravského znalectví nerozuměl. Došlo i na oblíbené prášky na vysoký tlak, které tentokrát znalec při hlavním líčení skutečně pozřel. A ovšem, vždy je také nutné přidat něco nového, a ani v tom Svoboda nezklamal: požádal soud o zvukový záznam, jelikož na R. Cholenského podá trestní oznámení, nebo minimálně stížnost k advokátní komoře. Bravo, komiku, byl jsi skvělý, takhle tě máme rádi a nadšeně voláme encore!

Věcně, pravda, nepřinesl Svobodův výslech absolutně nic. Posudek byl zpracován v jiné trestní věci, podklady, z nichž znalec vycházel, se jako obvykle nepodařilo dohledat, a na dotazy po aplikaci methody diskursivní analysy na hnutí RWU se – ostatně nikoli prvně – ukázalo, že nejde o vědeckou methodu, ale o prosté šarlatánství bývalého středoškolského tělocvikáře, jemuž divná doba dovolila se vyšvihnout (a pak, že v češtině nefunguje aliterace!). Ale kdo by se nad takovými drobnostmi pozastavoval…

Pro řízení byl mnohem důležitější výslech jednoho ze dvou instantních znalců, Jana Ptáčníka, na jehož bedrech usvědčení čarodějnic převážnou měrou leží. A mladý muž se věru činil, nenechávaje nikoho na pochybách, že za trochu peněz šel by český znalec světa kraj (ano, Mefisto rozhodně nezůstal oslyšen). Podobně jako u Svobody je posudek, který s druhým plzeňským výtečníkem, Petrem Krčálem, na děvčata z RWU zpracovali, nepřezkoumatelný, protože veškeré listiny jsou v něm označeny toliko odkazy na dva různé spisy, aniž by se dalo zjistit, na kterou konkrétní listinu odkaz směřuje. Hnutí RWU podle znalce sice extremismus nepropagovalo, ale propagovalo a podporovalo jiná hnutí, která extremistická byla – a to je přesně to, co soudkyně Daniela Reifová, již dávno rozhodnutá obžalované odsoudit (ostatně po čtyřech přiznáních jí ani procesně v podstatě nic jiného nezbývá), potřebovala slyšet.

Ptáčníkova argumentace byla jednoduše směšná. Příkladmo, když měl vysvětlit, co je extremistického na tom, že děti na Dětském dnu střílely ze vzduchovky, vymyslel konstrukci, že extremistické bylo použití této fotografie pro zpravodajství o akci. Jenže ve skutečnosti to bylo úplně jinak, fotografii vybrala do protokolu o ohledání věcí z domovní prohlídky kpt. Bc. Zlata Pálfiová z ÚOOZ. To lze snadno ověřit, vezmeme-li protokol o ohledání ze dne 22. 6. 2010, č. j. ÚOOZ-42/TČ-2010-200407, ss. 28–34 (to je překvapení, plzeňský doktore Ptáčníku, viďte!: dokument a dokonce konkrétní stránku v něm lze označit, aniž bychom znali jeho – dosud nepřidělené – číslo listu ve spisu; ta jsou, jen pro pořádek, 585–591; chápeme, že na plzeňských rychloprávech se některé věci v tom fofru probrat nedají).

Na uvedených stránkách je výběr fotografií pořízených při dětském dnu, a jejich čísla, resp. názvy souborů, jsou: P1080521.JPG, P1080530.JPG, P108540.JPG, 101_3575.JPG, 101_3582.JPG, 101_3584.JPG, 101_3607re.jpg (patrně editovaný, minimálně oříznutý, snímek), 101_3611.JPG, 101_3612.JPG a 101_3615.JPG. Není-li člověk vystudovaný právník z Plzně (ale přestanu být jízlivý, doktoru Ptáčníkovi není třeba se vysmívat, spíš by nám ho mělo být líto), ví, že digitální fotoaparáty označují snímky sekvenčně, takže jde o záběry ze dvou různých přístrojů, přičemž u prvního byly ze 20 snímků pro policejní presentaci vybrány tři fotografie, u druhého z 41 vybrala kpt. Pálfiová sedm. Ergo výběr snímků skutečně proběhl, ale vinny jeho závadovostí nejsou obviněné, ale někdo úplně jiný.

A tak je to, bohužel, i se zbytkem Ptáčníkova a Krčálova posudku. Téměř všechny úvahy byly uskutečněny na základě premisy, že předměty zabavené při domovních prohlídkách patřily obviněným, bez ohledu na to, že v bytě žily např. tři nebo čtyři osoby. Našel-li se tedy příkladmo hrneček s Hitlerem a nápisem Dem Führer die Treue (mimochodem, neuvěřitelný kitsch!), Ptáčník a Krčál z něj vyšli a ve svém posudku dovodili, že stíhané dívky shromažďovaly v domácnostech závadové předměty. Podobně Mein Kampf, v Zítkově edici, jejž policie rovněž vyhodnotila jako extremistický předmět: slušný člověk by přece takové knihy doma neměl! Atd. atd., ad nauseam.

Upřímně se přiznávám, že mi výslech Dr. Ptáčníka zvedl krevní tlak asi stejně, jako ho zvedly Ivo Svobodovi otázky obhajoby. Tak mladý, a už tak prodejný! Nebo opravdu jen tak obludně hloupý?

úterý 15. října 2013

Odvolací kárný senát zmírnil P. Kočímu trest za námitku podjatosti

Advokát Petr Kočí byl odvolacím kárným senátem uznán kárně vinným za to, že podal jménem své klientky Lucie Šlégrové námitku podjatosti na znalce-podvodníka Michala Mazla, avšak uloženou sankci zmírnil a namísto ročního zákazu výkonu advokacie mu za to uložil pokutu 100 000 korun. Jo, hovořit o korupci při zadávání zakázky na nákup talárů se nevyplácí…

Bohužel, nemohu než konstatovat, že česká advokacie a čeští advokáti jsou ostudou této země a Česká advokátní komora je toho institucionálním symbolem.

Tisková zpráva Petra Kočího.

pondělí 14. října 2013

To WYSIWYG or not to WYSIWYG aneb Když mathematik píše soudu

Už když jsem asi před sedmi lety přecházel z MS Office na OpenOffice/LibreOffice, zvažoval jsem, zda není používání word procesoru pro podání soudům nebo úřadům a jiné standardní písemnosti z dlouhodobého hlediska ztrátou času. Textový procesor (WYSIWYG) se hodí pro jednoduché, jednorázové úkony, jako je seznam, co koupit v obchodě, nebo dopis tetě do Hamburku; kdykoli je dokument formalisovaný, člověk zjišťuje, že ztrácí čas samou neproduktivní činností: kopíruje jména, adresy, označení rozsudků a usnesení, formátuje odstavce, stará se, aby papír měl správnou hlavičku, aby program nelámal řádky tam, kde nemá (např. mezi značkou § a číslem), aby používal správné pomlčky/spojovníky (tedy např. č. 3–5 a ne č. 3-5), spojoval znaky v ligatury a psal např. fotografie a ne fotografie (omlouvám se, pokud váš browser nevidí rozdíl), prostě všechny ty věci, na kterých zdánlivě nezáleží, ale které ve výsledku vytvářejí dobrý nebo špatný dojem z dokumentu a o které se word processor sám postarat neumí.

Poučení jsem se snažil najít u soudů, které řeší podobné problémy. Tam rozsudky sice již nepíší na psacím stroji, ale jejich typografická úroveň je většinou v harmonii s kvalitou obsahu, tedy mezi nevalnou a odpudivou. Výjimkou je Nejvyšší správní soud, jehož rozhodnutí vypadají typograficky dobře – tedy až na font Palatino, jehož kursiva je nevzhledná a neměla by být, minimálně na citace a jiné delší texty, vůbec užívána. Že by některý soud dokázal vytvářet rozsudky automatisovaně, jsem neobjevil.

A přitom je to tak jednoduché: oddělím obsah od formátu a sázecí program se o všechno to, co jsem shora vypočetl, postará sám a dokáže mi usnadnit práci i v jiných směrech. Delší dobu jsem váhal, zda využít zdrojového textu v XML a generovat PDF soubory pomocí XSL, ale nakonec jsem sáhl po starém dobrém TeXu. Ten je sice výrazně nestandardní, ale krajně, až brutálně efektivní.

Např. stačí jednou vytvořit soubor soudy.tex (data pro něj mám už v presetech pro právnické výpočty) a už nikdy nemusím vypisovat Okresní soud v Chomutově, ale napíšu do textu prostě \oscvn. A konkrétní rozhodnutí stačí zapsat jednou, např. jako \def\roz{rozsudek \kspg \zd20120512, \cj 2~Co 140/2012-143}, a dál, ve zbytku podání, už jen recyklovat. Zásada nulla pœna sine lege je \npsl, včetně kursivy a ligatury. Podobně judikáty. Nestarám se o správnou citaci a odkaz pod čarou, jednou použitý judikát jen vyhledám a odkážu na něj zkratkou. Hlavičkový papír vyměním jediným příkazem, podobně účastníky řízení na rubru, včetně adres, kde pouze zvolím, zda je sázet normálně nebo komprimovaně.

Zatím mám systém ve fasi funkční vzorek/časný prototyp, ale jeví se mi, že je to rozumná, efektivní cesta.

Používá někdo ze čtenářů podobný systém, anebo všichni ve své praxi pracují s WYSIWYG editory?

pátek 11. října 2013

Všechno je jinak aneb Praha, město s nejlepší policií na světě

Opakuji se: citát z filmu Orbis pictus Konečne je všetko, tak ako má byť – tam kde som mal hlavu, tam mám teraz riť jsem užil již jednou, v souvislosti s kausou justiční mafie, leč nemohu jinak, než ho recyklovat. Nic jiného mne totiž nenapadá nad zprávou, že čacký policejní sbor hlavního města odhalil i námi komentovaný dokument televisní stanice National Geographic Channel o poměrech v Praze jako sprostý podvod. A pokud se televise neuvolí natočit o naší metropoli dokument nový, tentokrát již zaručeně pravdivý, někdo – nejspíš zločinný reporter Connor Woodman – si to šeredně odskáče. O pomoc proti pomlouvači byl prý již požádán Interpol.

Nevím, jak vy, milí čtenáři, ale já být tou televisí, na nabídku bych kývl a natočil jim takový propagandistický film o šťastných Pražanech, již se v dokonalé harmonii se svými komunálními politiky těší bezpečí a prosperitě, že by autoři onoho nápadu měli ostudu ještě ve třetí generaci!

čtvrtek 10. října 2013

Společnost guidemedia podává ústavní stížnost proti zablokování účtu

Text ústavní stížnosti je zde. Stěžovatelka argumentuje proti fantasmagorické kalkulaci, že výnos trestné činnosti = náklad publikace × koncová cena jednoho výtisku, a tvrdí, že jako výnosy trestné činnosti nelze zajišťovat prostředky na účtu ještě předtím, než je pachatel trestnou činností získá: to je to samé, jako kdyby při objevení plánu na vyloupení banky policie pachateli odebrala tolik peněz, kolik má banka v sejfu. Uvidíme, co na to Ústavní soud.

V pondělí znovu na čarodějnický proces

Milovníci politických procesů si mohou do kalendáře zapsat datum pondělí 14. října: u Obvodního soudu pro Prahu 2 se koná další hlavní líčení ve věci pětice mladých žen, viněných z pořádání dětských besídek a dalších podobně hrůzných zločinů, alias Lid v. RWU. Ačkoli jedna z obžalovaných je po operaci v nemocnici (zdravíme a přejeme rychlé zotavení!), soudkyně Daniela Reifová žádosti o odročení hlavního líčení nevyhověla: na sprosté obviněné musí být přísnost, extremistka stejně jistě jen simuluje!

Program bude nadmíru poutavý: že by se soudkyně konečně podvolila a vydala obžalovaným obžalobu, je sice nepravděpodobné, ale zato by měl s inovovaným revuálním číslem vystoupit známý soudní komik, doktor obojího (plzeňského) práva a také juda Ivo Svoboda.

Hlavní líčení se koná u Obvodního soudu pro Prahu 2 na Francouzské, v jednací síni č. 138. Začátek v 10.00 hod.

středa 9. října 2013

Komu vadí Lukáš Beer a Pavel Kamas?

Okolnosti trestního stíhání vydavatelů knihy projevů Adolfa Hitlera Lukáše Beera a Pavla Kamase rozhodně nenasvědčují, že by šlo o nahodilou akci brněnského policisty Reichmana, vyvolanou jedním telefonátem profesionální denunciantky Mgr. K. K. Trestních oznámení tohoto druhu je podávána každý měsíc, ne-li týden, přehršel, a pravidelně putují do košů policejních služeben.

V čem byl telefonát Mgr. K. K. jiný, proč vedl k zahájení trestního stíhání a k pokusu o ekonomickou likvidaci obviněných? Nápovědí nám budiž, co nechtěně prozradil historik J. B. Uhlíř na první straně svého odborného vyjádření: místo, aby je adresoval pouze brněnskému policistovi Janderovi, zaslal je v kopii do Prahy, dvěma vysoce postaveným důstojníkům Útvaru pro odhalování organisovaného zločinu (ÚOOZ). O brněnskou akci tedy od počátku nešlo, vše je organisováno ze zbraslavské centrály ÚOOZ a jak policista Reichman, tak státní zástupce Petrásek jen plní rozkazy Roberta Šlachty a jeho podřízených, aniž by měli při svém rozhodování sebemenší volnost. Jako v jiných extremistických kausách, státní zástupce na přípravné řízení fakticky nedohlíží, pouze poslušně podepisuje a schvaluje vše, co mu policisté předloží.

Vzpomeňme okolností trestního stíhání Jana Šinágla pro popírání genocidy: na jeho počátku stál pokyn Městského soudu v Praze ministerstvu vnitra zkoumat, zda se zakladatelé Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku nedopouštějí protistátní činnosti již nyní, v době před jeho registrací. A ministerstvo se postaralo o zbytek. Přes odpor policie i Okresního státního zastupitelství v Berouně protlačilo prostřednictvím svého člověka na Krajském státním zastupitelství v Praze jak zahájení a limine nesmyslného trestního stíhání, tak podání obžaloby, a i když soud obžalobu okamžitě shodil se stolu a odmítl se jí zabývat, zařídil kdosi na ministerstvu jak podání zjevně beznadějné stížnosti, tak to, že Šináglovo trestní stíhání – v té době již zastavené – bylo znovu použito jako argument proti registraci Sdružení. Což, jak jistě laskavý čtenář uzná, je počin na pár facek, a nebýt člověkem zvláště jemných mravů a vytříbeného vkusu, asi bych se k brachiální odvetě za takovou impertinenci uchýlil.

Nejinak je tomu u Lukáše Beera a zejména Pavla Kamase. Ten v březnu vystoupil na sudetoněmeckém shromáždění v rakouském Ennsu, v květnu v Augsburgu na slavné uzavřené akci, v červnu v Bad Leonfeldenu a v září znovu v Rakousku, před representativním zastoupením sudetských Němců v Klosterneuburgu. Ve všech případech k věci, bez servítků obvyklých pro projevy českých politiků a s velkým úspěchem.

Ano, přesně tak: strach, ba panická hrůza ze sudetských Němců a jejich nároků. To je jediný a skutečný důvod tohoto trestního stíhání. Každému, od Reichmana přes Petráska až po Šlachtu, je od začátku jasné, že obvinění je smyšlené, ale cílem je brněnské aktivisty před jejich německým a rakouským publikem znevěrohodnit a zároveň jim ztížit život drobnou šikanou typu zablokovaných účtů (ani na domovní prohlídku, ani na návrh vazby si arci policisté a státní zástupce Petrásek netroufli).

V případě Jana Šinágla sklapla past naprázdno, oběť vyvázla bez úhony a Sudetoněmecké krajanské sdružení kráčí za registrací, přičemž není vyloučeno, že svého cíle dosáhne ještě do konce letošního roku. A nevyjde to ani u Beera a Kamase: účelovost stíhání je zřejmá každému, kdo se seznámí s klíčovými dokumenty, a jen velmi spřátelený soudce bude vůbec ochoten takovou obžalobou se vážně zabývat. Kromě toho, absurdita obvinění začne být postupně zřejmá i novinářům, a o případ se budou stále víc zajímat media, česká, německá i rakouská. Kamas a Beer jsou v práci s medii mimořádně nadaní, a to je okolnost, se kterou plán na jejich likvidaci nepočítal. Přece jen, už nejsou padesátá léta, a aspoň něco z demokracie nám k použití zůstalo.

V soudní síni, pokud by mělo na hlavní líčení skutečně dojít, bude plno, a režiserem představení, které se tam odehraje, nebude ani soudce, ani státní zástupce Petrásek, ale obžalovaní, kteří budou mít jedinečnou příležitost novinářům takříkajíc naživo presentovat, o jak velkou blamáž se tu jedná. Výslech znalce i předčítání závadových částí Beerových komentářů a mezititulků, pokud se je podaří správně a didakticky podat, to bude pro přítomné novináře jistě lahůdka. Kromě toho mají obvinění i řadu dalších možností a prostředků, které při své obhajobě budou moci použít; ty by arci bylo netaktické prozrazovat již nyní.

Pokud jde o mne, já osobně se na ten soud velice těším!

pondělí 7. října 2013

Stížnost proti stíhání za Hitlerovy projevy

Obviněné vydavatelství guidemedia podalo proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost, kterou takto odůvodnilo.

Z odůvodnění stížnosti cituji toliko stručně (§ 27):
Má-li snad policejní orgán (stejně jako přizvaný historik) pocit, že každé dílo věnované histo­rickému nacionálnímu soci­a­lismu obsahující authentické materiály musí být povinně dopro­vázeno úvodním textem, v němž se vydavatelé od publi­ko­va­ného materiálu explicite distan­cují a vyjádří nad jeho obsahem opovr­žení, je dlužno jej upozor­nit, že právě tento přístup k minu­losti je znakem totalitních, nede­mokratických režimů, a jediným důsledkem těchto povin­ných úliteb v praxi by bylo, že postoje vyda­vatelů a editorů by tím byly znevě­ro­hod­ňo­vány a dílo samo bylo vposledku čtenářem nahlíženo jako cosi ineditního, jako zaká­zané ovoce, jež je obsahově tím validnější, čím více se státní orgány pokoušejí vnucovat mu k němu neorganické, demagogické komentáře.
Aktualisováno.
Dorazilo rovněž usnesení Městského soudu v Brně o zamítnutí stížnosti proti zajištění peněz na účtu; nic překvapivého, i když některé formulace jsou, pravda, brilantní, příkladmo: Ačkoli je pravdou, že doposud došlo k prodeji pouze asi přes 500 ks výtisků knihy, z výpisu z předmětného bankovního účtu je zřejmé, že na tento i nadále přicházejí platby za jejich nákup, a do budoucna tak skutečně nelze vyloučit, že dojde k prodeji všech výtisků knihy. Obvinění by tedy měli být rádi, že nebyly zajištěny peníze inkasované za případné dotisky nebo další vydání knihy, protože ani to přece nelze vyloučit.

neděle 6. října 2013

Další dvě obviněné členky RWU se doznaly

Jde o dvě obviněné z těžší zločinecké skupiny, Lucii Kuldovou a Marii Kostomlatskou, a soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 2 Daniela Reifová, které je zjevně nevhod, jestliže do jejího svérázného pojetí práva někdo mluví, vymyslela skvělou procesní fintu: v neveřejném zasedání vyloučila jejich věc k samostatnému projednání, avšak usnesení o tomto úkonu ostatním obviněným v rozporu s ustanovením § 137 odst. 1 TrŘ nenechala doručit, takže ty se nedozvěděly ani o tom, že k rozdělení řízení došlo, ani o termínu veřejných zasedání, kde se následná doznání, resp. schválení dohod o vině a trestu, konala. Vše tak proběhlo v klidu, bez dotěrných obhájců a bez veřejnosti.

A jak ostatní, zatvrzelé obviněné na trik přišly? V podstatě náhodou, z infoSoudu: v jejich řízení figurovalo neveřejné zasedání, v němž bylo vydáno usnesení, které nabylo právní moci, aniž by bylo jejich obhájci doručeno. Nahlédnutím do spisu zjistily, že z řízení byly vyloučena dvě nová ([1], [2]), která skončila schválením dohody o vině a trestu ještě dříve, než se o jejich existenci dozvěděly.

Čisté, chirurgické řešení, které navíc soudu umožňuje před ostatními obviněnými rozsah a obsah obou doznání utajit, protože v těchto nových řízeních už nefigurují a nemají proto právo ani nahlížet do spisu. Že je něco takového ve frapantním rozporu s trestním řádem, asi nemusím dodávat: v zemi s fungující justicí by za to soudkyně Reifová skončila před kárným senátem, kam ostatně za své výkony v kause RWU dávno patří.

Vzhledem k těmto okolnostem zatím nevíme ani to, na jakých trestech se obviněné se SZ dohodly; u jedné z nich to prý měla být podmínka 3/3 s dohledem. Protože L. Kuldová a M. Kostomlatská mají být vinny jedním dětským dnem, jednou mikulášskou besídkou a účastí na čtyř, resp. pěti demonstracích, zdá se to být velmi mírný trest a od SZ nanejvýš fairová nabídka: za tak strašné zločiny by jinak dozajista nemohly od soudu odejít s nižším než pětiletým nepodmíněným trestem!

Aktualisováno.

pátek 4. října 2013

Odborná vyjádření na Hitlerovy projevy zpracoval J. B. Uhlíř

Pro milovníky absurdního justičního dramatu přinášíme nové informace k trestnímu stíhání Pavla Kamase, Lukáše Nováka, Lukáše Beera a nakladatelství guidemedia za knihu projevů Adolfa Hitlera.

Nejprve tedy, jak trestní řízení začalo. Aktivistka Mgr. K. K. ze sdružení In Iustitia (jedná se o oznamovatelku, proto celé její jméno v souladu se zákonem neuvádíme) telefonicky sdělila policii, že vyšla kniha, která se jí ani trochu nelíbí a proto by za ni měl být někdo postaven před soud. Policie se dotázala nám dobře známého Miroslava Mareše, co si o tom myslí, ten odvětil, že případ je na hraně a doporučil policii oficiálního historika Jana B. Uhlíře z Vojenského historického ústavu v Praze. Kterýžto vyjádření na své ideové odpůrce ochotně sepsal ([1], [2], [3]) a připravil tak půdu nejen pro stíhání shora jmenovaných, ale i dalších historiků, kteří nejsou v hodnocení dějin 2. světové války s oficiální českou historiografií zajedno, konkrétně Franze Chocholatého Grögera a Tomáše Krystlíka. V posledním si přisadil rovněž nám známý mladý neidealista Štěpán Výborný, jehož rozbor Našeho směru je taktéž ve spisu založen.

Nechci svými poznámkami připravovat čtenáře o požitek z četby authentických pramenných materiálů, přece však si dovolím ocitovat zřejmě nejzdařilejší pasáž Uhlířova díla: Je nepochybně nutné položit si základní otázku, zda projevy Adolfa Hitlera v předkládané formě představují pro českého čtenáře přínos. Jednoznačně nikoli! A to v žádném směru.

Mám za to, že když policejní orgán napsal do adresy Vojenského historického ústavu omylem místo ulice U památníku U pomátníku, nebyl dalek pravdy: v té budově pod Žižkou se opravdu někdo pomátl.

Příjemný, přínosný zážitek z četby posudků, přátelé!

Aktualisováno.
Protože není vyloučeno, že zázraky se dějí nejen v Karlových Varech, poslal jsem v tomto smyslu Vojenskému historickému ústavu žádost o informace. Nejspíš se dozvím, že údaj o pracovní vytíženosti státem placeného badatele je něčím opravdu velmi intimním; osobně nepochybuji, že doktor Uhlíř po vzoru jiných státních zaměstnanců v Ústavu dřel jako kůň

Aktualisováno.
Žádost o informace již zjevně dorazila; dle údivu personálu zřejmě vůbec první v historii oné velkolepé instituce.

čtvrtek 3. října 2013

Svišti a mobilní operátor

Z dnešních zpráv ze světa práva mne zaujaly dvě: jednak názor soudce Krajského soudu v Praze Roberta Pacovského, že u Davida Ratha závažnost obav z útěku postupně ubývá na intenzitě (jsem přesně opačného názoru), a ovšem kausa T-Mobile v. skautské hnutí, jež bude arci s největší pravděpodobností vyřešena mimosoudně.

Svoboda projevu zahrnuje i právo na kritiku, včetně kritiky znevažující a výsměšné, a i když v případě projevů určených ke komerčnímu, reklamnímu využití je tato ochrana inherentně slabší než u projevů politických, nespatřuji nic protiprávního na tom, je-li v reklamě zesměšňováno nikoli hnutí jako takové, ale ty z jeho stereotypisovaných projevů, které většině z nás směšné prostě připadají. I v ochraně osobnosti, resp. dobré pověsti právnické osoby, je nutné přihlížet k účelu zásahu, jímž je v daném případě prima facie a evidentně reklama vlastního, nekonkurenčního produktu.

Velmi nerad bych se dočkal doby, kdy budou zakazována parodická díla jako Cesta dom Zuzany Navarové nebo Hřebejkova prvotina Pějme píseň dohola (1989).

Zprošťující rozsudek za projev Lucie Šlégrové

Okresní soud v Mostě vypracoval a doručil rozsudek ve věci Lucie Šlégrové, viněné přečinem závadového řečnění. Podrobný výklad ústavněprávních konotací kausy si od jeho četby arci neslibujte, soudkyně Bohumila Huňáčková byla zjevně hodnotově zformována v době, kdy byla ještě soudružkou a kdy samotná zmínka o existenci lidských práv mohla člověku snadno přivodit inkarceraci; otázkou, pravda, je, o kolik jsme na tom lépe dnes, kdy i ti nejprogresivnější advokáti chápou zmínky o ústavních právech spíš jako dekorativní, protokolárně povinnou součást svých podání…

středa 2. října 2013

Stíhání JXD a Jaroslava Plesla bude zastaveno

Ani ne po dvou měsících kausa O drogách se nežertuje! zřejmě definitivně končí. Jako divák i daňový poplatník jsem zklamán: místo, aby, jak se v takto jasném případě sluší, o zproštění rozhodl Nejvyšší, případně Ústavní soud po osmi až deseti letech řízení, zkazí představení už státní zástupce dohledového SZ. Řekněte, jak k tomu přijdu, copak za své daně nemám právo na trochu víc popotahování nevinných!?