DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

středa 28. srpna 2013

Ostravský soud poprvé k zákazu havířovské demonstrace

Po pouhých šestnácti dnech (lhůta pro rozhodnutí je třídenní) se ozval Krajský soud v Ostravě a nepřiznal Pavlu Matějnému, žalobci napadajícímu zákaz jeho shromáždění v Havířově, osvobození od soudních poplatků, s odůvodněním, že kdo chce konat politická shromáždění, musí si na to nejdřív vydělat, a vůbec, že žalobce je ošklivé kačátko.

Nevím, čím to je, ale můj pocit, že žiji v právním státě, v posledních měsících jaksi slábne…

Více v kasační stížnosti.

Aktualisováno.
Kasační stížnost, stejně jako druhá týkající se duchcovských blokací, byla u NSS přidělena šestému senátu, jenž byl odchodem dvou soudkyň k Ústavnímu soudu obměněn do podoby Bohuslav Hnízdil, Tomáš Langášek a Eva Šonková.

úterý 27. srpna 2013

Kdo mlčí, souhlasí aneb Nový styl slušné politiky

Qui tacet, consentire videtur, praví známé latinské právní úsloví, jež je ne zcela přesně překládáno do primitivnějších evropských jazyků (což jsou arci v porovnání s latinou všechny) ve smyslu, že kdo mlčí, souhlasí. Onou zásadou, jež ovšem v civilním právu notabilně neplatí, se vyzbrojilo hnutí Andreje Babiše ANO a na facebookových stránkách využilo ke své propagaci známé mediální tváře, s vysvětlením, že kdyby to dotyčným vadilo, mohou se přece ozvat. Babišem vlastněné iDnes projevilo pochopení, Zuzana Fojčíková jistě nepatří k těm novinářům-hrdinům, kteří by riskovali vlastní místo pro jakési žurnalistické principy.

My tolik pochopení nemáme: využívat cizí podobu k vlastní reklamě je civilní delikt, za který by, stát se tak ve společnosti s fungující justicí, hnutí vyplatilo obětem statisícové až milionové satisfakce. V České republice nad tím každý jen mávne rukou.

Dovolte dvě odbočky.

S Andrejem Babišem a jeho teamem mám svou zkušenost. Vloni na podzim mi zatelefonoval kdosi od Babiše s dotazem, zda bych se nechtěl zúčastnit jejich schůzky, snad někde ve Vršovicích, v Norské, myslím. Odpověděl jsem, že Andreje Babiše pokládám za gaunera, načež konversant na druhém konci polkl a dále mne nepřesvědčoval, a řekl bych, že z database možných ovlivnitelných opinion makerů jsem byl vyškrtnut s vehemencí, při níž, být evidence vedena na papíře, by tento došel zjevné úhony.

A pokud jde o nadcházející volby obecně, už u dvou předchozích jsem byl nucen konstatovat, že česká politika dospěla do stavu, kdy nelze rozpoznat, co je presentováno jako politická reklama a co jako parodie, což, inter alia, znamená, že je celkem zbytečné investovat do nových billboardů: úplně by postačilo osadit ty staré, např. ty s Grossem, z doby, kdy byl sociální demokrat a myslel to upřímně. Nyní platí to samé pro protikorupční billboardy Nečasovy. Snad by se na tom dal založit i model úsporného financování volební kampaně: billboardy by se vyrobily dostatečně odolné, a po volbách by se nelikvidovaly, jen s mírnou přirážkou prodaly k recyklaci protistraně.

středa 21. srpna 2013

Srpnové změny u Ústavního soudu

Počátkem srpna opustily Ústavní soud dvě výrazné osobnosti, soudci Pavol Holländer a Vojen Güttler, a nahradili je Kateřina Šimáčková a Ludvík David.

Pavol Holländer, předlistopadový komunista a brilantní ústavní právník, zformuloval celou řadu doktrin, které činnost tohoto soudu roky provázejí, kupř. thesi, že když Ústavní soud nechce, nemusí, nepřejícníky nazývanou holländerovským svévolismem, a naopak, jestliže Ústavní soud chce, ale nesmí, přesto – např. s odvoláním na esoterické materiální ohnisko Ústavy – může (třeba rušit ústavní zákony – tak tomu bylo ve slavné kause Melčák, anebo nerespektovat závaznou judikaturu Evropského soudního dvora, což bylo aplikováno ve sporu o slovenské důchody). Osobně jsem s P. Holländrem neudělal dobrou zkušenost, jeho usnesení ve věci transparentu s nápisem Národní odpor nedělá čest ani jemu, ani Ústavnímu soudu (zde je pro porovnání odmítnutá ústavní stížnost).

Vojen Güttler byl v mnoha směrech Holländerovým opakem: nekomunista, předlistopadovým režimem nemilovaný, ale zásadový a za všech okolností slušný. Jeho nález ve věci mého sporu o seznam komunistických soudců patří mezi nejvýznamnější rozhodnutí v historii Ústavního soudu a znamenal průlom minimálně v tom, že i když se komunistických mravních zrůd v justici nezbavíme, můžeme jim aspoň říkat, co si o nich a o jejich charakteru myslíme. Nahlas, po libosti a beztrestně. Chtěl bych soudci Güttlerovi za jeho nález poděkovat, bohužel, doposud se mi nepoštěstilo se s ním osobně setkat, a tak to činím, provisorně, aspoň tímto způsobem. Na rozdíl od P. Holländera mi bude mezi patnáctkou ústavních soudců chybět.

Pokud jde o nové soudce, ty pokládám ze všech nových nominací za nejzdařilejší. Liberální a slušná Šimáčková a konservativní David mají šanci stát se stejně výraznými osobnostmi, jakými byli v dobrém smyslu jejich předchůdci.

A zcela čerstvá zpráva: Senát se vzepřel presidentu Zemanovi a i napodruhé odmítl nominaci předsedy Městského soudu v Praze, soudruha soudce Jana Sváčka. Nezbývá než zatleskat.

Kalendář politických procesů na září

Podzimní saisona politických procesů se rozbíhá: na září jsou nařízena hlavní líčení hned ve třech sledovaných případech:
  • Dne 3. 9. 2013, od 8.00 hodin, se u mosteckého soudu koná pravděpodobně již poslední hlavní líčení v kause závadového řečnění. V roli soudkyně vystoupí bývalá komunistická prokurátorka, soudružka Bohumila Huňáčková, jako obžalovaná se dostaví a závěrečnou řeč přednese Lucie Šlégrová.

  • V termínu 3.–4. 9. 2013 se v Brně uskuteční další dva jednací dny velkého procesu s organisátory koncertů nevhodné hudby. Tam je hlavní líčení rozplánováno až do konce roku: přirozeně, pořádat koncert je v bojující demokracii těžkým zločinem, který musí být náležitě objasněn a potrestán!

  • A hlavní líčení v nejtrapnějším ze všech tří případů, čarodějnickém, se koná 16. 9. 2013 od 10 hodin u Obvodního soudu pro Prahu 2 [bylo odročeno]. Na straně sil Zla se můžeme těšit na pětici obviněných, včetně námi interviewované Marie Rausku, za Dobro vystoupí a naší křehké demokracie se zastane nestranná a procesní předpisy svědomitě dodržující soudkyně Daniela Reifová. Pokud jde o otázku, zda bude obviněným do té doby doručena obžaloba, prognosa je nejistá: podle všeho se orgány činné v trestním řízení spokojí s tím, že si ji obhajoba může přečíst v protokolu z minulého hlavního líčení, na němž byla přednesena.

pátek 16. srpna 2013

Případ pana Ž. opět v prvním stupni

Další vývoj ve věci pana Ž., jehož případ, střet se strážníky pražské městské policie, resp. soudní projednávání téhož, se nedávno přehoupl do druhého desetiletí (je to relativně mladý muž, chovám proto naději, že se pravomocného rozsudku dožije): usnesením Vrchního soudu v Praze byl předchozí rozsudek zrušen a věc vrácena tomuto soudu k novému projednání.

Stručně rekapitulujme, co se v tomto sporu o ochranu osobnosti stalo: Městský soud v Praze, soudkyní Dagmar Stamidisovou, nejprve přiznal panu Ž. na zásah do osobnostního práva dvacet tisíc korun. Tuto částku zvýšil Vrchní soud v Praze na padesát tisíc, ale protože panu Ž. se taková satisfakce (oprávněně) zdála směšně nízká, podal dovolání. Nejvyšší soud vyhověl a obě rozhodnutí zrušil. Poté přiznal soud I. stupně osm set tisíc, ale to se zase zdá příliš vrchnímu soudu, který podobné částky přiznává pouze celebritám, nikdy běžným občanům, a tak případ vrátil městskému soudu. Od samotného incidentu se strážníky mezitím uplynulo 10 let a 9 měsíců…

Číst produkty komunistických senátů Vrchního soudu v Praze (ano, i tento je stoprocentně KSČ-positivní, a ani to nemusím ověřovat v seznamech: jiné tam nemají) postrádá hlubšího smyslu, omezme se proto na poznámku, že v řízení trvajícím deset a více let je celkem obvyklé, že se judikatura změní, a pokud by žalobce měl reagovat na každou její změnu úpravou žaloby, musel by zákonitě svůj spor prohrát – v daném případě proto, že kdyby vzal žalobu zpět a zažaloval moderně újmu na zdraví, byla by jeho žaloba zamítnuta jednak pro překážku věci rozhodnuté, jednak z důvodu promlčení. Žaloba byla podána tak, jak bylo před deseti lety obvyklé, a žalobce má právo, aby byla v tomto kontextu posouzena a aby o ní bylo s úvahou této skutečnosti rozhodnuto. Zamítnout ji jen proto, že se cca čtyři roky po jejím podání změnila judikatura, je neakceptovatelným zásahem do žalobcovy právní jistoty.

čtvrtek 15. srpna 2013

Žert, verse 2013

Upozorňuji roky, že pravicovými extremisty tažení proti svobodě slova neskončí. Neskončilo: z verbálního trestného činu byli obviněni novináři Jiří X. Doležal a Jaroslav Plesl. A klíčová věta z agenturní zprávy? Podezření z trestného činu potvrdil znalecký posudek. Znalcem byl nejspíš drogový anekdotolog.

středa 14. srpna 2013

Denní zprávy ze shromažďovací fronty

Včera byl doručen rozsudek ve věci prvního duchcovského zákazu, dnes je proti němu podávána kasační stížnost. A procesní diskurs pokračuje i v Českých Budějovicích: magistrát zaslal soudu vyjádření k žalobě na thema pracující lid potřebuje klid na práci, Čeští lvi reagují replikou.

Aktualisováno.
Máme tu i rozsudek Duchov II a kasační stížnost proti němu. Z Českých Budějovic přišla prostřednictvím úřední desky zpráva, že žaloba byla zamítnuta, Krajský soud v Ostravě zatím své rozhodnutí nevystavil, ač již uplynula třídenní lhůta pro jeho vydání.

Aktualisováno.
Z Ostravy stále nic, z Českých Budějovic naopak poslali už i rozsudek s úplným odůvodněním (pro úplnost usnesení o zamítnutí žádosti o úplné osvobození od soudních poplatků). Proti oběma rozhodnutím přirozeně následuje kasační stížnost. Už vážně nevím, co do ní napsat: správní orgán v tomto typu řízení dokazuje zprávami policie, nespecifikovanými stránkami z Facebooku, případně z Internetu, které mohou a nemusejí být authentické (o spolku Čeští lvi nejméně jedny takové, velmi populární, parodické stránky existují), soud všechny provedené důkazy vezme za pravdu pravdoucí a když se pokouším dovolávat se ústavně zaručených práv žalobce, dozvím se, že soudu hodnotit tyto aspekty nepřísluší, protože pro souzenou věc je podstatné, že jsou tu dostatečné podklady odůvodňující skutečný účel shromáždění. To by vážně jeden vyletěl z kůže…

úterý 13. srpna 2013

Obžaloba bude!

Bude, ale ne hned. Obhajobě souzených členek hnutí Resistance Women Unity to napsal státní zástupce OSZ pro Prahu 2 a zároveň vysvětlil, že nejprve bude nutné přepsat ji ze zvukového záznamu.

Zase ta moje chronická neznalost trestního práva: já trouba si vždycky myslel, že obžaloba je písemný dokument, který se na začátku hlavního líčení (v komprimované formě) přednese, a ono je to jinak, ona při hlavním líčení teprve vzniká!

pondělí 12. srpna 2013

Blahopřání

Abychom konečně potvrdili tvrzení Pavla Molka, že Παραγραφος je bulvární blog, otevíráme příležitostnou společenskou rubriku a sdělujeme čtenářům (a čtenářkám) radostnou novinu, že Zuzana Ferancová, stupidní deprivované hovado známé z našeho rozhovoru, se tuto sobotu provdalo, čímž se stalo Zuzanou Cvrčkovou, pod kterýmžto jménem se s ním budete setkávat i v našich dalších textech, najmě v chystaném rozhovoru z vězení, který s vybranými aktivistkami Resistance Women Unity, jimž soud uloží nepodmíněné tresty, pro své čtenáře chystáme.

Blahopřejeme!

neděle 11. srpna 2013

Když přijde Mefisto

Když jsem se před čtyřmi lety, víceméně náhodou, začal zajímat o serii protiextremistických procesů, neměl jsem vůbec tušení, jak neskutečné věci se za façadou o bezpečí svých občanů dbalé státní moci odehrávají. Svého engagement nelituji, dozvěděl jsem se víc, než jsem kdy potřeboval pro svůj klid vědět, a ztratil jsem poslední zbytky ilusí o tom, jak se v této zemi hájí a prosazuje právo.

Protiextremistické procesy mají své highlights, obrazy, jež nesmazatelně utkvívají v paměti. Mezi ně patří soudkyně Šindelářová předčítající monotonním hlasem dlouhý, předlouhý seznam sloupů lamp a schránek na psí exkrementy, kam zločinci vylepili svůj odpor.org, serie výslechů judisty Svobody, který by za peníze udělal pravicového extremistu i z dalajlámy, televisní vystoupení opilého Karla Čermáka na thema povinnosti obhájce pomáhat soudu a ne svému klientu, a nejnověji soudkyně Reifová, která, aby z RWU udělala rasistky, bez mrknutí oka zaprotokolovala míchání menšin a národností jako míchání bílých a menšin – vždyť co, doznávající se obžalovaná to jistě tak myslela!

Méně spektakulární, ale možná o to poučnější, je pozorovat, často v retrospektivě, jak se z původně slušného člověka-idealisty stává protiextremistický soudní znalec, žok peněz bez názoru a beze stopy osobní integrity.

Takřka v přímém přenosu jsme mohli sledovat mostecký iniciační rituál Petry Vejvodové-Papiežové: přišla, na přání soudu řekla, co se od ní očekávalo, a byla přijata do klubu, stala se jednou z těch, kteří, slovy Vladimíra Šmerala pronesenými v nejsilnější scéně Kladiva na čarodějnice, už nejsou obyčejní lidé, už jsou nahoře.

Ještě hlubšího morálního propadu jsme byli svědky v případě Petra Krčála, politologa z Plzně. Jeho diplomová práce z r. 2011 je pozoruhodným dílem: ačkoli autor vychází z dosti omezeného faktografického materiálu (v úvodu přiznává, že se mu nepodařilo získat žádné informace od samotných extremistů, což omlouvá tvrzením, že extremisté stejně nic důležitého nevědí – jak velice se mýlí!), jeho závěry ohledně toho, kdo, jak a proč protiextremistické tažení koná, se víceméně shodují s našimi zjištěními z té doby. V pasáži o znalcích lze postřehnout téměř výsměch a pohrdání těmito poskoky mocných, byť v rámci objektivisujícího akademického popisu. Neuplynul rok a P. Krčál, jistě u vědomí toho, jak pohádkových výdělků může mladý vědec, půjde-li policii na ruku, v tomto odvětví dosáhnout, sepsal s kolegou Janem Ptáčníkem znalecký posudek, na jehož základě nyní pošle soud odhadem čtyři až pět členek hnutí RWU do vězení.

Třetím případem je brněnský politolog Štěpán Výborný. Zaujala mne před časem jeho diplomová práce, proto jsem mu napsal e-mail, ve kterém jsem jej upozornil na několik faktických chyb, on mi zdvořile odpověděl – a o pár měsíců později jsem se dozvěděl, že i Š. Výborný podává žádost o zápis do seznamu soudních znalců, tedy že i on si myslí, že lidé mají být za své politické názory trestáni a chce k jejich persekuci – arci ne zadarmo – přispět.

Nerozumím tomu, jak je možné, že mladý člověk tak snadno podlehne volání bohatství a snadné kariery a, odhodiv za hlavu všechny ideály, stává se inkvisitorem, Bobligem, a to úmyslně, s plným vědomím všech souvislostí a dopadů. Chápal bych to u celoživotních nepřátel svobody, fanatiků intolerance jako je Klára Kalibová nebo Miroslav Brož; ti jsou přesvědčeni, že nacismus a neonacismus jsou tak velkým nebezpečím, že žádná míra represe těchto názorů není neospravedlnitelná (a pouze nenahlížejí, že se sami stávají stejnými jako ti, proti nimž se stavějí do oposice, a v praxi často ještě horšími, protože na rozdíl od nich mají moc).

Nejsem ale s to porozumět, jak může takovou ohavnost udělat někdo jako je Krčál, z jehož předchozích textů je zcela zřejmé, že mu je jasné, čemu soudní znalci na extremismus slouží a zač jsou tak královsky placeni. V tom jsou mi, přiznávám, bližší neonacisté, idealisté, jejichž ctí je věrnost, třeba to bylo nesprávné a objektivně škodlivé ideologii. Papiežová, Krčál a Výborný dokázali být věrni jedinému: vlastní peněžence, a proto jimi nedokážu nepohrdat.

sobota 10. srpna 2013

Polehčující okolnost

Jak rozhodně nepresentovat svého klienta, předvedl v rozhovoru pro iDnes advokát David Netušil, který jako první dosáhl ve Štrasburku odsouzení České republiky pro porušení čl. 3 Úmluvy. Na otázku, co je pravdy na tom, že mučený stěžovatel Vladimír K. prokopl na policejní služebně dveře, jmenovaný odpověděl Klient nevylučuje, že je mohl prokopnout a vysvětlil, že každá policejní cela má mít zvonek, což ta inkriminovaná neměla.

Což mi připomíná jednoho mého klienta, který kdysi před odvolacím Městským soudem v Praze projevil účinnou lítost, prohlásiv, že svého činu lituje, resp. lituje, že poškozeného strážníka městské policie udeřil pouze jednou. Není nad umění sebepresentace!

Čeští lvi bojují o další dvě města

Czech Lion Tour, jíž se definitivě nepodařilo prosadit – minimálně v celém rozsahu – demonstraci v Duchcově, podává nyní správní žalobu proti dvěma dalším zákazům, v Českých Budějovicích (rozhodnutí, žaloba) a v Havířově (rozhodnutí, žaloba).

Žalobní argumentace, ač poměrně rozsáhlá, je vedena čistě v rovině ústavního práva, a jsem upřímně zvědav, jak se s ní oba krajské soudy dokážou vypořádat, resp. zda se o to vůbec pokusí. Nejvyšší správní soud byl dosud v otázce, zda může být důvodem zákazu nevhodnost osoby svolavatele, zčásti rozdělen (mazanco-passerovská frakce je ochotna tyto zákazy aprobovat, ostatní soudci nikoli), proto může být možnost konat demonstraci odvislá od toho, který senát NSS dostane kasační stížnost k rozhodnutí. A protože nejednotný se zdá být i Ústavní soud, zejména poté, co byl posílen o neliberální exkomunistické soudce Fenyka a Filipa, mohou se zajímavé věci dít i tam.

Aby úřady nemohly zakazovat shromáždění jen proto, že na nich mají nebo mohou zaznít menšinové a radikální názory, pokládám za věc kardinální důležitosti, a byl bych velmi rád, kdyby se mi podařilo přispět k definitivnímu vyřešení této otázky ve prospěch respektování politických svobod.

pátek 9. srpna 2013

Ústecký soud opět potvrdil právo občanské společnosti reservovat si celé město

Krajský soud v Ústí nad Labem podle očekávání zamítl i druhou žalobu proti zákazu shromáždění v Duchcově a dal tak zapravdu Miroslavu Brožovi ze spolku Konexe o. s., který si zablokoval centrum města po dobu 103 dní a má tak podle duchovské radnice i krajského soudu výsostné právo rozhodovat, která shromáždění se tam smějí konat. Zostřená demokracie v akci…

Protože do doby oznámeného shromáždění 17. srpna už nestihne Nejvyšší správní soud projednat kasační stížnost proti rozsudku (který do té doby nebude pravděpodobně ani doručen), dá se očekávat, že pochod od starého nádraží na náměstí Republiky – který zakázán nebyl – skončí další konfrontací s policií.

čtvrtek 8. srpna 2013

Hlavní líčení s členkami RWU začalo ve velkém stylu

Proces s členkami organisace Resistance Woman Unity, rozvíjející se před Obvodním soudem pro Prahu 2, jeví se slibovat nebývalou genrovou rozmanitost: minulé doznávání bylo zdařilou reinkarnací procesů zachycených ve smolných knihách losinského a šumperského panství, kdežto první den hlavního líčení, jež se konalo za úmorného vedra dnes dopoledne, nelze charakterisovat jinak než jako frašku v nejlepší tradici Eugèna Labiche.

Když totiž státní zástupce počal přednášet obžalobu, přítomní s úžasem zjistili, že čten je zcela jiný text, než který byl obžalovaným doručen; nejde snad o to, že by z obžaloby zmizely některé osoby a skutky, jež se vyloučením lehčí zločinecké skupiny staly irelevantními, to by bylo naprosto v pořádku, ale OSZ pro Prahu 2 se rozhodlo obžalobu svých děčínských kolegů, minimálně co do znění skutkové věty, úplně přepracovat, aniž se arciť obtěžovalo upravenou versi obžalovaným (a také soudu) jakkoli intimovat.

Zatímco obhájci spolu s přítomnou veřejností tím byli konsternováni, soudkyně Daniela Reifová se nenechala vyvést z klidu, stoicky pravivši, že ona ve změně obžaloby žádný problém nevidí, a podle jejího názoru není potřebné nové znění obžaloby komukoliv doručovat (ano, já vím, není zdvořilé v průběhu soudního jednání se hlasitě chechtat, ale nevydržel jsem to a dokonce jsem soudkyni za tento procesně-komický sketch krátce zatleskal).

Obžalované, připravené se k první obžalobě – říkejme jí pracovně obžaloba X – obsáhle vyjádřit, tak byly postaveny před situaci, že by měly hovořit o obžalobě Y, kterou slyšely prvně v životě, proto se po dohodě se svými obhájci rozhodly výpověď odepřít do doby, než si soud vyjasní, podle které obžaloby je vlastně hodlá soudit.

Tím se věci značně zjednodušily, a po konstataci několika listinných důkazů soudkyně představení odročila na 16. září. Z neoficiálních zdrojů se mi poté doneslo, že na nátlak obhájců se OSZ nakonec uvolil obžalobu Y jim poslat: zda slib dodrží, jest arci věc jiná, avšak stane-li se tak, určitě se o ni s váženými čtenáři tohoto blogu neopomenu podělit.

Pro porovnání: takto viděla dnešní hlavní líčení ČTK.

Aktualisováno.
Ježto thesi o toliko mírných změnách v obžalobě po Četce papouškuje celá řada dalších medií, bude nejlépe jít ad fontes a obžaloby X (doručenou) a Y (čtenou) si porovnat. Toto bylo doručeno, toto čteno – o drobnosti změn nechť si inteligentní čtenář učiní názor sám (omluvte velmi nízkou kvalitu záznamu, což bylo způsobeno hlukem z klimatisace běžící, s nulovými účinky thermickými, avšak podstatnými akustickými, po celou dobu jednání v soudní síni).

Nejvyšší správní soud blokuje aneb Osel měsíce srpna do Brna

Ano, vím, je to brutální novinářská zkratka: přesnější by bylo napsat, že Nejvyšší správní soud (NSS), přesněji řečeno jeho soudci Marie Žišková, Lenka Kaniová a Zdeněk Kühn, blokování demonstrací svévolným zabíráním veřejných prostranství umožnili, když nevyhověli námitce podjatosti směřující vůči ústeckým soudcům, kteří pravděpodobně dnes rozhodnou o správní žalobě proti zákazu shromáždění, jež je směřováno, inter alia, protiporušování svobody shromažďování jimi samými.

Soudci krajského soudu Markéta Lehká, Petr Černý a Václav Trajer příjemně překvapili a svou podjatost uznali, zato Jitka Vlastníková, úřednice duchovské radnice, která shromáždění zakázala, argumentaci, proč není přípustné zneužívat ústavního práva k tomu, aby bylo upíráno jiným, bohorovně pominuvši, ve svém vyjádření napsala, že účastník řízení si přece nemůže vybírat, který úřad, resp. soud, má o jeho věci rozhodovat.

Samozřejmě může, stejně jako v celé řadě jiných případů, kde to procesní předpis umožňuje, např. je-li dána místní příslušnost více úřadů/soudů a účastník si z nich zcela podle své úvahy vybírá. Není důležité, kdo rozhoduje – přirozeně v mezích ústavního imperativu práva na zákonného soudce – podstatné je, aby tak činil nezávisle a nestranně, a to, při vší úctě, o zákazu shromáždění ten, proti němuž shromáždění směřuje, nedokáže.

Argumentace NSS je směšná a právně zcela negramotná, svědčí o hrubé neznalosti judikatury ESLP týkající se subjektivního a objektivního testu nestrannosti a myslím si, že kdyby v řízení nešlo o demonstraci občanů II. kategorie – pravicových extremistů – a nestály proti nim spojené síly Pravdy a Lásky v té nejmilitantnější brožo-čonkovské podobě, tak neuvěřitelné rozhodnutí by ani NSS nevydal.

Kromě toho došlo i k procesním pochybením: žalobce nebyl vyrozuměn, který senát má o jeho námitce rozhodovat (a že by proti soudružce soudkyni Žiškové už z principu námitku podjatosti vznesl, lze mít za nepochybné!), a vyjádření duchovské radnice mu bylo zasláno těsně před vlastním rozhodnutím, bez možnosti repliky, ačkoli svým obsahem po ní přímo volalo.

Nezbývá tedy než udělit senátu NSS trojí oslí uši, pro M. Žiškovou ozdobené na koncích malými rudými hvězdičkami: její bývalá strana na ni může být i dnes hrdá – co předvedl její senát, nelze nazvat jinak než třídní justicí v akci. Laureátům blahopřejeme, s douškou, že proti jejich perversnímu právnímu názoru budeme bojovat dál, u Ústavního soudu a případně i ve Štrasburku. Jak známo, definitivně prohrál až ten, kdo svůj boj vzdal.

A aspoň symbolickou cenou Fair play v justici oceňujeme tři soudce ústecké, kteří nechtěli ve vlastní věci rozhodovat, a kteří nyní mají pro zamítnutí žaloby dokonalé alibi.

úterý 6. srpna 2013

Inserát

Člen náboženské společnosti shání k občasnému nošení ozubené kolo. Povrchová úprava ani počet zubů nerozhoduje, může být i mírně obnošené. Obvod hlavy 64 cm. Fotografie a rychlé jednání výhodou. Zn.: Pouze vážné nabídky.

Duchcovské video

Generální inspekce bezpečnostních sborů prý nevyšetřila, kdo poskytl ke zveřejnění video z brutálního napadení v Duchcově. Nevím, zda to hodnotit spíš jako dobrou nebo špatnou zprávu (a upřímně, nedokážu si vybavit jediný případ, kdy tento svérázný útvar něco skutečně vyšetřil).

Osobně jsem stoupencem amerického modelu veřejného přípravného řízení, ne toho českého, utajovacího: V USA je po zahájení trestního stíhání šerifův úřad povinen poskytovat veřejnosti s určitými výjimkami veškeré důkazy, a ty jsou také u mediálně sledovaných případů okamžitě zveřejňovány. Je to součástí amerického pojetí veřejné kontroly law enforcement: jak šerifové, tak státní zástupci – a také soudci na nejnižším stupni – jsou ve většině států Unie voleni, a mají proto zájem přesvědčovat veřejnost o své efektivitě a výsledcích, aby uspěli i v příštích volbách. Českou zkušeností odkojený čtenář si řekne, že mít něco podobného v naší zemi, byly by okresy, kde krade pouze ODS a jiné, kde to smí činit pouze sociální demokraté, ale ono to překvapivě funguje a je-li některý americký orgán činný v trestním řízení usvědčen z protežování určité politické strany nebo politika, je z toho vždy obrovský skandál, a riskovat to si proto raději každý rozmyslí.

To jsem vždy na Americe a Američanech obdivoval: jejich smysl pro spravedlnost a vědomí, že prosazování práva je věcí každého občana, nelze to ponechat v rukou právních profesionálů. Jak se to ostatně zrcadlí i v systému porotních soudů, jež proslavil třeba vynikající film Sidneyho Lumeta Twelve Angry Men  (1957).

A ještě jedna věc mne v Duchcově zarazila: snadnost, s jakou stížnostní soud poslal obviněné do vazby, s odůvodněním, že by mohli ovlivňovat svědky. Pokud by snad někoho ovlivnit chtěli, dávno by to, do rozhodnutí krajského soudu, udělali. Jde tudíž o vazbu podle ustanovení § 67 písm. m) TrŘ: mediální.

pondělí 5. srpna 2013

První dvě členky RWU se doznaly

Dnes byl u Obvodního soudu pro Prahu 2 na programu Velký doznávací den. Soudkyně Daniela Reifová přišla k jednání v černých apartních šatečkách nad kolena, domnívajíc se patrně, že tímto oblečením vyvolá dojem osoby o 40 let mladší (skutečně nechápu, proč tolik českých soudkyň a státních zástupkyň chodí do práce oblečeno s podobnou mírou excentricity, ale to už asi k této profesi patří a je to spíše otázka pro psychologa než pro mne…).

Vědoma si, že proces vyvolává rostoucí mediální zájem, rozhodla se D. Reifová z jednání, které (správně) nařídila formou veřejného zasedání o předběžném projednání obžaloby, učinit jednání neveřejné, a nevpustit do jednací síně ani veřejnost, ani (ostatní, nedoznávající se) spoluobžalované.

Zdvořile jsem paní soudkyni upozornil, že tento postup nemá oporu v trestním řádu, ale protože trvala na svém, nezbylo mi než podat u předsedy soudu stížnost na nevhodné chování soudní osoby – jen z vrozené zdvořilosti jsem přitom ze stížnosti vynechal zapisovatelku, která se mne během projevu snažila z jednací síně násilím vytlačit: bylo to arci stejně nezákonné jako marné, rozdíl v hmotnosti se ukázal prohibitivním, takže v terminologii trestního práva jsem to charakterisoval jako nezpůsobilý pokus a incident dál neřešil.

V neveřejném zasedání poté byly vyslechnuty obě kajícnice.

Šárka Verešová, viněná z jediného skutku, projevila nejhlubší lítost, uvedla, že je si vědoma, že hnutí RWU propagovalo pravicový extremismus, a za to bylo její trestní stíhání podmíněně zastaveno, se zkušební lhůtou 14 měsíců a s tím, že obžalovaná zaplatila do fondu na pomoc obětem trestné činnosti 10 000 Kč.

Přiznala se i Tereza Hlávková, jež se měla dopustit dvou skutků. Ohledně účasti na demonstraci na nám. Jiřího z Poděbrad v Praze 3 uvedla: Teprve na vlastní akci jsem si uvědomila, co hnutí RWU propaguje, že jde o akci, která propaguje pravicový extremismus. Organisovala i jeden z dětských dnů. I toho Hlávková oduševněle zalitovala, řkouc: Celé věci je mi líto, a už nikdy bych se takové akce nezúčastnila. Moc se omlouvám. […] Od té doby, co jsem se odstěhovala do Prahy, už jsem se žádné akce nezúčastnila a s těmito lidmi se už nestýkám. Za tuto vstřícnost bylo i její trestní stíhání podmíněně zastaveno, s pokutou 20 000 Kč a lhůtou 18 měsíců.

Každý svého štěstí strůjcem, nechci proto nikoho odsuzovat, na druhou stranu, z toho, že mladé ženy, které se nedopustily ničeho ani zdaleka trestného, se tímto způsobem podrobují nátlaku a ustupují ve fundamentálních otázkách svobody projevu, poškozujíce tím i své bývalé přátele, je mi smutno.

Aktualisováno.
Zvukový záznam obou emotivních doznání: Š. Verešová, T. Hlávková. Povšimněte si sugestivních otázek, které soudkyně Reifová obžalovaným klade, vkládajíc jim do úst něco, co samy neřekly a ani říci nemínily.

Aktualisováno.
Hlavní líčení je nařízeno už na tento čtvrtek. Tisková zpráva a námitka proti protokolaci. Nepřesností je v protokolu mnohem víc, tato byla ale zřejmě nejzávažnější.

čtvrtek 1. srpna 2013

Muž s cedníkem

Jako by České republice nestačila potupná prohra ve Štrasburku, první podle čl. 3 Úmluvy (mučení a jiné nelidské zacházení), a zadělává si na další debakl, když odmítá povolit stoupenci pastafariánské sekty být vyobrazen na občanském průkazu se symbolem své víry, tj. s cedníkem, na hlavě.

Zákon o občanských průkazech přitom v § 5 odst. 1 písm. b) jasně praví, není-li její použití odůvodněno důvody náboženskými nebo zdravotními, takže vymlouvat se na absenci registrace vyznavačů Létajícího špagetového monstra je hrubým zásahem státu do výsostné duchovní sfery občana. Ustanovení čl. 15 a 16 Listiny hovoří jednoznačně.

Jako praktikující člen Řádu ozubeného kola, dexteriánského ritu, resolutně protestuji a i když jsem dosud neuvažoval o tom, že bych se na pas nechat vypodobnit se symbolem víry v podobě desetizubého diademu na skráních, pokud budou státní orgány v šikanování nebohého brněnského pastafariána pokračovat, zcela jistě tak učiním. A pak se těš, Henychu!

Aktualisováno.
Abych nemusel vysvětlovat stále znovu, co je dexteriánství: Řád ozubeného kola se v současné době dělí do tří sekt, sinisteriánů, kteří provozují liturgii s Nejsvětějším kolem otáčejícím se proti směru hodinových ručiček, dexteriánů, kteří používají směr opačný, a nepočetnou a dekadentní sektu stasiánů, kteří používají Kolo nehybné.