DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

úterý 30. července 2013

Opatření

Před několika dny, v souvislosti s obviněním pánů Beera a Kamase z popírání, se na mne obrátil jistý nejmenovaný, mravně zpustlý jedinec s prosbou, zda bych mu nemohl předmětnou publikaci zapůjčit za účelem uspokojení jeho odborného zájmu. Přirozeně nikoli: ihned poté, co jsem se o sdělení podezření dozvěděl, jsem učinil vhodná opatření, abych byl před potenciálně extremistickým materiálem chráněn jak já sám, tak všechny osoby navštěvující mou domácnost, a po právní moci meritorního rozhodnutí v dané trestní věci – o tom, že rozsudek bude odsuzující, nepochybuji! – knihu ekologicky šetrným způsobem zlikviduji.

Bitva o Duchcov aneb Úředník v. ústava, druhé kolo

Boj Pravdy a Lásky se Lží a Nenávistí v Duchcově pokračuje, vážení diváci. V minulé episodě jste se dozvěděli, jak se na správnou stranu barikády postavil Krajský soud v Ústí nad Labem, avšak síly zla se nevzdávají a oznámily shromáždění a pochod ve stejný den, s mírně pozměněnou trasou, znovu. Úřad neleniv, vyzval znepřátelené frakce k dohodě, a tak L&N požádala P&L o ústupek.

Podle telefonátu Jitky Vlastníkové, duchcovské úřednice, která zápas píská, nejsou šance na dohodu velké: o tom, že existuje něco jako Listina práv a svobod, má zjevně tušení, avšak k poznání, že by se tento právní předpis mohl v jejím rozhodování jakkoli projevit, dosud ani zdaleka nedospěla. Ačkoli výslovně připustila, že ze strany Pravdy s Láskou se jedná o zneužití práva, avisovala úmysl rozhodnout opět v jejich prospěch.

Sledujte proto duchovskou telenovelu ze života politických aktivistů online na tomto blogu!

Aktualisováno.
Dohody mezi svolavateli dosaženo podle očekávání nebylo, Zlo proto navrhuje shromáždění Dobra rozpustit. Nyní je na tahu úřad. Zde je zvukový záznam telefonického rozhovoru s M. Brožem; nejde o projev osobní povahy, proto ho lze zveřejnit bez souhlasu protistrany.

Aktualisováno.
Rozhodnuto, zakázáno, veškerá argumentace svolavatele s přezíravou bohorovností ignorována. Flek – re – tutti – a další správní žaloba!

pondělí 29. července 2013

Svoboda pečení aneb Závadový diskurs v troubě

Pravidelní čtenáři mého blogu vědí, že extremistické trestné činnosti se lze dopustit stavebnicí nebo plastovým panáčkem. Složitější právní problém však nastává v případě, že je závadový symbol vyobrazen na předmětu, který je pachatelem následně spotřebován (příklad 1, příklad 2): Že je trestné jednání osoby, která pomocí pytlíku šlehačky nebo krému závadovou symboliku vytvořila (dále jen ozdobitel), je asi nesporné, ale co např. ten, kdo připravil jahodový podklad? A co konsumenti dortu, kteří symbol nevytvářeli, ale naopak snědli? Jak měli správně postupovat, aby se tím nedostali do konfliktu se zákonem? Bylo jejich zákonnou povinností ozdobitelem vytvořený symbol s dortu odstranit a odnést na nejbližší policejní služebnu k odborné likvidaci? To stávající judikatura neřeší, leč věříme, že odpověď nám poskytne už za týden soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 2 Daniela Reifová, v jejímž spisu se podobné, policií v zabavených počítačích objevené, perly nacházejí.

pátek 26. července 2013

Občanská společnost smí blokovat jiná shromáždění

Pravda a Láska může slavit další cenné vítězství nad svými nepřáteli, protože Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl žalobu proti zákazu shromáždění odůvodněnému kolisí s jinou, zjevně blokační demonstrací. Rozsudek byl zatím oznámen ve zkráceném znění, bez odůvodnění, ale jakmile bude doručen, Lež a Nenávist se ještě pokusí rozhodnutí zvrátit kasační stížností. Při kvalitě současných soudců NSS (nejnověji posílených Miloslavem Výborným) si arci nedělám přehnané naděje.

Osobně mám za to, že v demokratické společnosti nesmí nikdo bránit druhým ve svobodném pořádání demonstrací, a soud, který takové zlovolné jednání toleruje jen proto, že tak zní politická objednávka, této zemi škodí mnohem víc než ti, kteří chtěli své (potenciálně nesprávné) politické názory sdělovat druhým na veřejných prostranstvích.

Beer a Kamas obviněni z popírání aneb Závadové vyznívání v Brně

Přesně, jak jsme predikovali, obvinila ve čtvrtek brněnská policie publicistu Lukáše Beera, vydavatele blogu Náš směr, z popírání nacistických zločinů, přičemž tak překvapivě učinila ve zkráceném řízení, tedy procesní formou, která se hodí pro řešení bagatelní kriminality typu kapesní krádež nebo výtržnictví fotbalových fanoušků, v žádném případě ne pro takto složitý a exponovaný případ.

Jak budou policisté šetřit procesních práv podezřelého, vyplynulo z rozhodnutí odepřít mu přístup ke spisu s odůvodněním, že je pouze podezřelý a žádná práva svědčící obviněnému tudíž nemá.

Kpt. Reichmanovi nelze než doporučit kurs četby zákonů s porozuměním, ve zjednodušeném běhu pro policisty, po jehož absolvování mu jistě neunikne ustanovení § 179b odst. 2 TrŘ, jež – chvíle napětí na brněnské služebně – zní takto: Ve zkráceném přípravném řízení má podezřelý stejná práva jako obviněný[…] Ano, úplně stejná, notabilně tedy i právo nahlížet do spisu, které lze v přípravném řízení omezit jen ze závažných důvodů (§ 65 odst. 2 TrŘ).

Vydavatel Pavel Kamas dosud obviněn nebyl, ale dá se to očekávat v nejbližších dnech, ne-li hodinách.

Na sdělení podezření je zajímavé, že policisté se vůbec nepokoušeli konkretisovat, které z Beerových textů jsou závadné, spokojivše se s tvrzením, že tyto texty vyznívají jako souhlas s názory Adolfa Hitlera ve vztahu k nacistickému genocidiu a k dalším zločinům nacistů proti lidskosti. Zvláštní; Projevy, včetně komentářů, jsem četl, a nic takového jsem tam nezaznamenal.

Že policisté Beerovi pod pohrůžkou násilí sejmuli otisky prstů a provedli bukální stěr, už jaksi patří ve styku policie se sprostými podezřelými k bontonu: pravidelní čtenáři tohoto blogu vědí, že podobný případ řešíme již dva roky v řízení o ochranu osobnosti, leč soudkyni Městského soudu v Praze soudružku Jaroslavu Lobotkovou se nám zatím nepodařilo přimět k žádné smysluplné činnosti.

Aktualisováno.
Na Slovensku mezitím začali stahovat všechny (!) knihy vydavatelství guidemedia etc z prodeje.

Aktualisováno.
Podezření bylo sděleno i Pavlu Kamasovi.

čtvrtek 25. července 2013

Naposledy k Tluchořovi a spol.

Ani po týdnu od zveřejnění usnesení ve věci imunity exposlanců (na serveru Nejvyššího soudu: Šnajdr, Tluchoř) jsem v jejich studiu nepokročil dál než ke konstataci, že rozhodnutí jsou nesrozumitelná a vnitřně inkonsistentní: jako by nebyla výsledkem porady senátu, ale úradkem pohádkových sudiček, které po jedné přistupují ke kolébce novorozencově a tu jedna něco přizná, tu to druhá ubere nebo zpochybní (budeš moudrý a nesmírně bohatý, ale naroste ti dlouhý nos).

Usnesení nejsou dobře a přehledně strukturovaná a je složité vytušit z nich odpověď na ty otázky, které byly podkladem pro právní závěr o vynětí exposlanců z pravomoci trestních orgánů. Nejvyšší soud jako by vůbec nerozlišoval, že korupce má dvě fase, přijetí nabídky korupční výhody a korupční protiplnění, přičemž tvrzení, že imunita pokrývající protiplnění postačuje pro beztrestnost celého skutku, Nejvyšší soud zároveň proponuje i popírá.

Pro naplnění skutkové podstaty trestného činu přijetí úplatku podle § 331 TrZ je potřebná toliko souvislost s obstaráváním věci obecného zájmu a imunita tohoto obstarávání nemůže mít na trestnost skutku vliv, protože poslanec není trestán za to, co činí, ale z jakých pohnutek se tak děje; jsou-li tyto pohnutky subsumovatelné pod § 331, bez nejmenších pochyb se trestného činu přijetí úplatku dopouští, přičemž k dokonání trestného činu pravidelně dochází ještě předtím, než má korumpovaný příležitost protiplnění poskytnout, okamžikem přijetí výhody nebo její nabídky.

K vynětí by tak mohlo dojít toliko v případě, že by bylo imunitou chráněno samotné přijetí výhody. Kdyby byla rozhodnutí Nejvyššího soudu konstruována tímto způsobem, nebylo by proti tomu možno nic podstatného namítat, přestože i to by byl značně extensivní výklad čl. 27 Ústavy: přijetí peněz by trestným zůstalo, protože to není politické jednání podřaditelné pod čl. 27 odst. 2, avšak přijetí funkce je výsledkem politické dohody a jedná se o projev zákonodárce v parlamentu v tomto rozšířeném smyslu.

Problémem zůstává místní působnost materiální imunity. Podle Nejvyššího soudu, který si s tímto aspektem případu zjevně nevěděl rady, si poslanec nebo senátor svou komoru nosí s sebou jako hlemýžď ulitu. To je výklad zřetelně kontratextuální a i když je snad korektní interpretací Ústavy e ratione, je krajně problematický, protože imunita jako právní nástroj ochrany zákonodárného sboru a jeho členů před šikanou zasahuje do principu rovnosti občanů před zákonem a jako takový by měla být vykládána spíše restriktivně a aplikována zdrženlivě, jen pokud je jí skutečně naplňován účel, pro který existuje. Na místě je test proporcionality mezi porušením rovnosti a zájmem na ochraně zákonodárců před šikanou.

Mám proto i nadále rozhodnutí Nejvyššího soudu za argumentačně chabé a politicky nešťastné, a i když nepochybuji o tom, že Ištvanovo javertovské tažení má s právem málo společného, Nejvyšší soud měl k disposici jiné způsoby, jak zastavení trestního stíhání docílit: např. ve výroku vyslovit, že exposlanci nejsou vyněti z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, avšak v odůvodnění obiter dictum uvést, že ve věci se a limine o podezření z trestného činu nejedná. Tento právní názor by Ištvanovi lidé nemohli ignorovat a museli by trestní stíhání všech obviněných, jak uplácených, tak uplácejících, zastavit.

středa 24. července 2013

Občanská společnost blokuje

Stále znovu a znovu mne udivuje, jakou neúctou k platnému právu, k demokracii i k ústavě trpí čelní představitelé tzv. občanské společnosti v této zemi. Příkladmo v Duchcově: aby Miroslav Brož a Ivana Mariposa Čonková ze sdružení Konexe zabránili dalším demonstracím v tomto městě, oznámili městskému úřadu, že si zabírají pro svá shromáždění celé centrum města, a to po dobu tří měsíců, denně od osmi ráno do deseti večer. A úřad, místo toho, aby na toto zjevné zneužití shromažďovacího práva adekvátně reagoval a podle ustanovení § 10 odst. 1 písm. a) shromažďovacího zákona všechny tyto fiktivní demonstrace zakázal, v pondělí naopak zakázal kolidující demonstraci řádně oznámenou Jiřím Šlégrem.

Co je na tom špatně? Inu, všechno. Jestliže chci vystupovat na obranu občanské společnosti a demokracie, musím především respektovat základní zásady demokratického provozu; zneužívám-li sám demokratické instituty, jak Brož s Čonkovou prima facie frapantně činí, je zcela na místě, je-li se mnou zacházeno jako s někým, kdo demokracii ohrožuje a škodí jí.

Věřme, že to jak příliš horlivým duchcovským úředníkům, tak aktivistům z Konexe vysvětlí soud, kam se J. Šlégr obrací správní žalobou.

Aktualisováno.
Další pěkný kousek v témže genru vytvořili úředníci z Českých Budějovic; tak rozkošným příkladem úřednické svévole a arogance se nelze nepochlubit: zakázáno bylo podle § 10 odst. 1 písm. a), b), c) shromažďovacího zákona, zjevně ve víře, že něco z toho se určitě ujme.

Osobně pokládám za nejpůvabnější následující pasáž z rozhodnutí (lámanou úřednickou češtinu omluvte, autor je patrně Hotentot):
Jako za další z podpůrných argumentů označil správní orgán význam termínu konání shromáždění, kdy shledal, že v datu oznámeného shromáždění lze nalézt symboliku používanou extrémisty na území ČR. Datum 14. 9. 2013 v sobě obsahuje číslovku 14, jejíž význam je označován jako 14 slov amerického neonacionalisty Davida Lanea We must secure the existence of our people and future for white children (v překladu Musíme zajistit existenci bílých lidí a a budoucnost našich [bílých] dětí), považovaných za symbolický pozdrav neonacistů (autor Miroslav Mareš, Symboly používané extrémisty na území ČR v současnosti, vydalo MVČR, Praha 2006).
Nevím, jak správní orgán, ale pokud jde o mne, v datu 14. 9. 2013 nalézám primárně fakt, že ten den je sobota.

Svolavatel i v tomto případě zvažuje podání žaloby, ale vzhledem k nákladům na soudní poplatek se pro to zatím nerozhodl.

pondělí 22. července 2013

Lukáš Beer bude stíhán za průvodní texty k Hitlerovým projevům

Znalec, který dostal příležitost vydělat si na komentovaném vydání Hitlerových projevů, dokončil svou práci a ve čtvrtek bude Lukáš Beer, autor spojovacích textů mezi nimi, obviněn z dosud neznámého trestného činu. Na znalecký posudek se velmi těším, a budoucímu obviněnému touto cestou připomínám, že nesmí za žádných okolností vypovídat, a to ani nepřímo, např. formou rozmluvy s vyšetřovateli, neboť cokoli řekne, mu může jen uškodit.

Odhlédneme-li od toho, že jde o další brutální útok na svobodu projevu, věc mi přijde mimořádně zábavnou: Michal Zítko byl stíhán, protože vydal Hitlera nekomentovaného, Beera budou stíhat za to, že k němu napsal komentář nedostatečně odsuzující. Nejlepší by bylo, kdyby příslušná úřední místa vydala seznam licencovaných komentátorů, ze kterých by si vydavatel in spe mohl vybrat bez risika, že sáhne po autoru politicky nevhodném a k sepisu v požadovaném stupni odsuzujícího komentáře nezpůsobilém.

Rozhovor s militantní neonacistkou

Marie Rausku (nar. 1979) je druhou z patnácti stíhaných neonacistek v monstrosním procesu s členkami hnutí Resistance Women Unity, které mám tu čest čtenářům svého blogu představit. Podobně jako právnička Z. Ferancová je i M. Rausku ukázkovým příkladem stupidního deprivovaného hovada, potvrzujícím theorii znalce Ivo Svobody, z jakých sociálně-pathologických vrstev se příznivci tzv. pravicového extremismu v České republice rekrutují.

Od. r. 2005 žila M. Rausku střídavě v Praze a ve Švédsku, v r. 2010 se natrvalo přestěhovala do Helsinek, kde se seznámila se svým manželem-profesionálním hudebníkem. Pracuje jako vedoucí účetní ve společnosti zabývající se finančními obchody, ve volném čase se věnuje četným zálibám, mezi něž patří rocková hudba, výtvarné umění, cizí jazyky (kterých, jak jsem se přesvědčil, ovládá opravdu hodně), fitness, tanec a výroba šperků z drátů a korálků.

Trestná činnost, pro kterou stojí před soudem, spočívá v jediném skutku, podílu na organisaci mikulášské besídky pro děti. Soudkyně jí proto nabídla možnost, že její trestní stíhání výměnou za doznání podmíněně zastaví. To však Marie Rausku odmítla, takže jí hrozí až pět let za mřížemi.

Když se před více než rokem mluvčí ÚOOZ Hanták a Klára Kalibová v televisi rozplývali nad tím, jak se podařilo dopadnout a rozprášit nejnebezpečnější a nejmilitantnější, ultratvrdé jádro českých neonacistek, nevěděl jsem, koho konkrétně si představit. Nyní mám konečně jasno, koho tím mysleli.

čtvrtek 18. července 2013

Janoušek

Pokud jde o bulvární media, zejména tu část jimi traktované thematiky, která přetéká do mainstreamu, mívám ve vztahu k nim různá přání. Kupř. jsem si velmi, velmi přál, aby policie nenašla Džambulku, v optimálním případě už nikdy, realisticky po deset, patnáct let. Ale našli ji, zmetci, a ještě k tomu živou…!

Co se týká Romana Janouška, bylo moje přání skromnější: stačilo by mi, kdyby z procesu s ním, probíhajícím nyní, rok a čtvrt po činu, ve fasi hlavního líčení před Městským soudem v Praze, vyloučili veřejnost a novináři tak neměli o čem psát. Nestalo se, a proto, ač nechci, vím, že Janouškova enormní opilost, patrná i z videa pořízeného bezprostředně po jeho dopadení, nebyla hodnověrně prokázána dechovou zkouškou. Podle mne jasný případ, kdy veřejnost hlavního líčení může ohrozit mravnost, a tedy důvod k postupu podle § 200 odst. 1 TrŘ!

Konsumuje volky-nevolky zpravodajství z procesu, říkám si, zda to celé vůbec může dopadnout odlišně než jiné causes célèbres české justice. Aby se veřejnost uchlácholila, dostane bohatý podnikatel v korupci v I. stupni přísný trest, řekněme osm nebo deset let nepodmíněně, vrchní soud rozsudek pro formální vady zruší, nový rozsudek bude podobný, bude znovu zrušen, a nakonec, po letech, v některém, lépe uplaceném stupni, padne rozsudek zprošťující, případně odsuzující k mírnému podmíněnému trestu, proti němuž státní zástupce – patrně v omluvitelném omylu – opomene podat odvolání nebo dovolání.

Z pravomocného rozhodnutí poté seznáme, že lobbistova opilost se neprokázala, že se neví, zda poškozená bušila na kapotu Janouškova automobilu vpravo nebo vlevo (a byla-li zasažena do hlavy zpětným zrcátkem na straně spolujezdce, nic to neprokazuje), a rozhodně není jisto, zda ji Janoušek předtím, než šlápl na plyn, vůbec viděl, případně slyšel. Tedy těžké ublížení na zdraví z nedbalosti se sazbou do čtyř let (nezapomínejme, Janoušek byl neopilý!).

Soudci v této zemi jsou zkorumpovaní, což se dozvídáme přímou cestou z případů jako Havlín & spol. nebo litoměřická soudcovská dvojka, nepřímo z takových překvapení, jaké se odehrálo ve věci poslanců Bárty a Škárky.

Nemůžeme se divit: justice převzala z minulého režimu prakticky beze změn soudcovský sbor, který byl zkorupmovaný systémově, a nechala ho, aby se po dvacet let doplňoval o sobě podobné (na jmenování nových soudců měli klíčový vliv předsedové krajských soudů, donedávna téměř bez výjimky bývalí komunisté). Vyhodit komunistické soudce, jichž je u vyšších soudů stále zhruba polovina, se dnes zdá být naprosté sci-fi, a tak nám tato elita národa předvádí, co se v bývalém režimu naučila a jaké hodnoty vyznává.

Nechť nás proto nepřekvapí, až Roman Janoušek odejde od soudu čistý jako lilium: nebude to poprvé ani naposledy a rozhodně to nebude zadarmo.

středa 17. července 2013

Nejvyšší soud zatloukl další hřebík do rakve české demokracie

Trestní stíhání skončeno, věznění exposlanci vypuštěni z cel na svobodu, vydávací představení odvoláno, státní zástupce Ištvan mediálně označen za troubu… – přiznejme si, že takto rychlý obrat nikdo z nás ještě před 24 hodinami neočekával.

Co z usnesení Nejvyššího soudu proniklo na veřejnost, budí značné rozpaky a dává vzpomenout jiných extravagantních výkonů českého soudnictví, příkladmo nálezu Melčák v. PSP. Ve večerním vysílání České televise se ztrapnil odborník na trestní právo Jiří Jelínek, začněme proto stručným poučením:

Parlamentní imunita, právní institut starobylý a vznešený, přichází v českém právním řádu ve třech podobách: 1. absolutní ochrana zákonodárce před trestním, případně přestupkovým stíháním za v Ústavě vymezené skutky, imunita kategorická a nesejmutelná, jež taktéž slove indemnitou; 2. procesní ochrana zákonodárce před jakýmkoli trestním stíháním, před jehož zahájením musí být získán souhlas komory, jejímž je členem; a 3. (volitelná) ochrana před přestupkovým stíháním, kdy je jen na vůli zákonodárce, podrobí-li se běžné nebo parlamentní proceduře projednání přestupku.

Imunita druhého druhu (procesní), nedávno omezená, je do značné míry anachronismem, protože vytváří-li a aprobuje-li vládu parlamentní většina, může ta samá většina poslance vydat ke stíhání; skutečný smysl měla tato imunita v situaci, kdy parlament čelil pretensím panovníka – je-li suverenem lid, pozbývá smyslu a jen ve společnosti vyvolává napětí a nelibost, jsouc široce pociťována jako výsada nezasloužená.

V případě exposlanců Fuksy, Šnajdra a Tluchoře jde arci pouze o indemnitu, absolutní ochranu zákonodárce před stíháním za způsob hlasování a za projevy učiněné v parlamentu. Té nelze zákonodárce nijak zbavit, nelze se jí vzdát ani ji oslabit. Někdy je tato forma imunity nazývána ne zcela přiléhavě imunitou hmotněprávní, což odráží fakt, že trestní stíhání je nepřípustné vždy, bezvýjimečně. Ústavní podmínkou takové ochrany, má-li být poskytnuta zákonodárcovu projevu, je nicméně to, aby k němu došlo na půdě parlamentu, čímž se liší od dalších dvou typů imunity, které mají personální povahu a poskytují zákonodárci ochranu bez ohledu na to, kde ke skutku došlo.

Z usnesení Nejvyššího soudu, resp. těch jeho částí, které byly publikovány, je nejdůležitější následující pasáž:
Za projev učiněný v poslanecké sněmovně je namístě pokládat i jednání poslance v souvislosti s jeho politickou činností a tedy také jednání vedoucí k politickým dohodám, kompromisům či politickým rozhodnutím, ať už v rámci jedné či více politických stran či jejich koalic. Jde tak stručně řečeno o vyjádření postojů v rámci politické soutěže probíhající nepochybně i v poslanecké sněmovně, a to i ze strany jednotlivých poslanců.
To ovšem znamená, že rozšířil-li Nejvyšší soud v usnesení Lid v. Bárta pojem projevu na všechna právní jednání, notabilně i nabídku úplatku, zašel nyní o krok dál a imunisoval všechny skutky imunitou nadaného zákonodárce, které mají politický charakter, bez ohledu na místo, kde k nim došlo.

Tento výklad je v rozporu s jednoznačnou dikcí Ústavy a jeho důsledkem by byla generální imunisace (dekriminalisace) politiky v rozsahu, který nemá obdoby: pod jednání v souvislosti s politickou činností zákonodárce je totiž možno podřadit přijetí úplatku nejen ve sporné formě výnosného místa (sinekury), ale i přímé výhody např. formou přijetí platby v hotovosti.

Připadá-li nám takový výklad extremní, vzpomeňme kausy Víta Bárty, kde Nejvyšší soud imunisoval jednání, které lze za legitimní politickou dohodu označit jen s maximálním vypětím právně interpretační fantasie.

Neméně děsivá je asymetrie, která je v případě korupčního jednání založena mezi zákonodárci a ostatními občany. Zákonodárce může v souvislosti s výkonem mandátu jak uplácet, tak úplatky přijímat, avšak ten, kdo mu úplatek poskytl, případně kdo ho přijal, je i nadále trestně odpovědný. Jestliže by se tedy např. zjistilo, že lobbista zaplatil poslanci pět milionů korun za to, že bude hlasovat pro určitý zákon, lobbista bude trestně stíhán, zatímco poslanec bude díky své imunitě odpovědný toliko politicky. Tím by se úroveň české politiky propadla o další patro a velmi se obávám, že to by už ani jinak téměř nekonečně trpělivý a shovívavý volič neunesl a než demokracii s takto disponovanými politiky, raději by zvolil diktaturu, kde vykonavatelé moci nejsou vůči vůli diktátora imunní a kde bývá zvykem čas od času uspokojit volání davu po odsouzení korupčníků, bez ohledu na to, zda ke korupci skutečně došlo a zda byla řádně prokázána.

Proto nemůžeme rozhodnutí Nejvyššího soudu uvítat: přestože jím na jedné straně končí pochybné a abusivně vedené trestní stíhání, jeho důsledky budou z dlouhodobého hlediska devastující.

pondělí 15. července 2013

Agresivní vozíčkář má být obviněn

Vozíčkář, o němž jsme na tomto blogu psali, je podezřelý z trestného činu násilí proti úřední osobě. Kopl totiž zasahujícího policistu do obličeje. O incidentu nestranně informuje Policejní deník. Původně jsem se domníval, že jde o dobře udělanou recesistickou stránku, avšak informace z tiráže nasvědčují tomu, že zpráva je míněna vážně.

neděle 14. července 2013

Je dobojováno

Když jsem obdržel, nevím již, kterým informačním kanálem, pozvánku na zítřejší seminář v ústavně právním výboru sněmovny na thema Je nutná změna Ústavy České republiky v důsledku aktuální politické krise?, ihned jsem si vzpomněl na scenu z filmu Life of Brian, kde Judith vběhne na poradu aktivistické buňky se zprávou, že Římané Briana sebrali a chystají se ho ukřižovat, na což vůdce skupiny Reg reaguje nesmrtelnou hláškou: This calls for immediate discussion!

Nevím, pod jakým heslem se bude seminář konat, hodit by se mohl Goethův čarodějův učeň a jeho výkřik Die ich rief, die Geister, werd' ich nun nicht los!, jímž si onen zoufá nad nezamýšleným vývojem svého experimentu v oboru praktické magie.

Ano, já vím, že je snadné posmívat se poslancům za to, co si sami zavařili v domnění, že dávají lidu přímou volbou presidenta republiky nevinnou zábavu, a bavit se tím, jak politické strany sklízejí plody pošetilé víry v to, že je demokratické mechanismy, importované do totalitního politického systému zvenčí, jakýmsi zázračným automatismem navždy ochrání před politickou realitou, zejména pak před rozlíceným suverenem.

Základní otázkou dneška je, zda je krise ještě řešitelná v těch mantinelech, které se právě ukázaly nebýt daností, a zda má tedy vůbec smysl uvažovat třeba nad tím, jaká by měla být ústavní role presidenta při sestavování vlády: zda je to jen facilitátor, jemuž se široké ústavní diskrece dostalo proto, aby co nejrychleji a pokud možno na první pokus nalezl vhodnou osobu premiera, anebo zda by měl být sněmovně aktivním protihráčem, vyvažujícím prvkem přílišné orientace westminstersky modelovaného politického systemu na vůli politických stran.

Tyto úvahy ztrácejí relevanci ve světle toho, že odstoupivší premier má být obviněn za skutek, jehož trestnost lze dovodit jen při nejširším výkladu příslušného ustanovení trestního kodexu, a protože imunita zákonodárců byla nedávno omezena na dobu výkonu mandátu, bude ke stíhání buď vydán, nebo ho do tepláků v příštích volbách vykroužkují voliči. A že dohlédnout, aby tomuto šílenému kolotoči nic nebránilo, si vytkla za cíl nová, provisorní vláda, takže nezaujatý pozorovatel nemůže celou událost vnímat jinak než jako grandiosní, burleskně provedenou pomstu kmotrů, jež si ten samý politik před časem umínil zbavit vlivu.

Zkrátka, se stejnou mírou užitečnosti by mohli politici uspořádat konferenci na thema Jak čelit komunistickému nebezpečí 24. února 1948.

Mám za to, že je dobojováno a že demokracie v této zemi byla právě prohospodařena.

sobota 13. července 2013

Do Budějovic

Potřetí v krátké době se o následujícím weekendu sjedou do Českých Budějovic demonstranti, aby vyjádřili svůj názor na soužití české majority s romskou minoritou. Různé skupiny mají arci různé představy, čím by očekávané nepokoje měly být.

Vyznavači násilných a jednoduchých řešení si představují, že by konečně mohla vzplanout RaHoWa, neboli Racial Holy War. To se samozřejmě nestane, ale pokud by událost přerostla ve vhodný menší pogrom, budou jistě ochotnými aktéry jeho uskutečnění. K velké radosti establishmentu, jemuž by právě tento vývoj dovolil získat několik dalších let klidu, neboť by se jasně prokázalo, že za napětí mezi ethniky nemůže vláda, ale extremisté, a je plně odůvodněn požadavek jejich potlačování všemi prostředky.

Jiní, převážně místní, by rádi, kdyby s nimi jejich zvolení a z jejich peněz placení zástupci konečně začali jednat a řešili problémy, které napětí působí, konkrétně agresivní chování určité – relativně malé – části romské komunity v onom městě žijící. K dosažení tohoto cíle by potřebovali, aby demonstrace byly masivní, avšak nenásilné, a to je, s ohledem na přítomnost první skupiny i snahu policie nepokoje více provokovat než mírnit, docela obtížně splnitelná podmínka.

Dále se do Budějovic vypraví profesionální konatelé dobra, aby se utvrzovali ve svých stereotypech a, jak je jejich zvykem, šířili kolem sebe poselství humanity prostředky tak agresivními a s intolerancí tak nesnesitelnou, že po kontaktu s nimi člověk zatouží stát se nehumánním. Mnozí z nich žijí dotačně-parasitickým způsobem života, a pro ně je boj proti rasismu sine qua non pohodlného přežívání, a pojedou tam tedy pracovně, za obživou.

Pak tam budou místní Romové, kterých je mi upřímně líto: není vůbec jednoduché žít v prostředí, kde jste od mala ve škatulce geneticky méně hodnotného, problémového a potenciálně kriminálního jedince, vzdělání získáte ve zvláštní, vaší méněcennosti uzpůsobené segregované škole, a když dospějete, zjistíte, že dostanete jen nejhůř placenou práci, a to jen tehdy, nebude-li mít náhodou o místo zájem nikdo ethnicky vhodnější a zaměstnavateli milejší, budete-li si chtít pronajmout byt, musíte mít velké štěstí, aby barva vaší kůže pronajimateli nevadila, a nejspíš stejně skončíte jako výrobní prostředek podnikatelů v ethnobusinessu, kteří na vás a vaší miserii budou vydělávat. A jako bonus se teď proti vám pořádají tisícihlavé demonstrace.

Jak píši už dlouho, řešení romského problému vyžaduje mnoho času, úsilí, peněz a dobré vůle. Žádný myslitelný výsledek budějovické demonstrace, obávám se, nemůže tomuto cíli prospět.

čtvrtek 11. července 2013

Profesionálové z PČR v akci

Zvěsti o dokonale profesionálním policejním zákroku v Českých Budějovicích dostaly trhliny už v prvních hodinách po jeho skončení, a toto video je názornou ukázkou, jak to dopadne, když místo nezávislého orgánu pro kontrolu policie funguje jeho trapná imitace zvaná GIBS.

středa 10. července 2013

Čarodějnický proces začne v srpnu

Dvěma jednacími dny začne v srpnu proces s členkami organisace Resistance Women Unity. Jak jsme informovali na tomto blogu, skupina patnácti obviněných žen byla rozdělena na dvě skupiny. U sedmi z nich byl skutek překvalifikován do prvního odstavce § 260 TrZ/1961 a dostaly nabídku podmíněného zastavení, pokud se ku trestné činnosti doznají. Dvě z nich nabídku přijaly. Ty budou mít možnost učinit pokání ještě v rámci předběžného projednání obžaloby, 5. srpna, s ostatními se o tři dny později koná regulerní hlavní líčení (termíny na portálu justice.cz; vše u Obvodního soudu pro Prahu 2 na Francouzské).

Pozoruhodné je, že soudkyně Daniela Reifová na hlavní líčení ani dvě kajícnice nepředvolala, tak je si jistá, že jejich doznání bude dostatečné a kromě toho se všichni oprávnění přímo na místě vzdají práva podat proti usnesení o podmíněném zastavení stížnost. Těšme se tedy na hodnotný umělecký zážitek s potoky slz a srdceryvným líčením, jak se extremistky pokusily pořádáním dětských dnů rozvrátit státní řád České republiky.

Kapesníky rozhodně s sebou!

Aktualisováno.
Jako upoutávku před srpnovým jednáním zveřejňujeme propagační video, vytvořené dívčí zločineckou skupinou v létě 2008: aniž bych chtěl ctěným čtenářům podsouvat jakékoli zaujaté hodnocení, podle mého názoru je z materiálu naprosto evidentní, že militantnímu uskupení takového stupně nebezpečnosti mohly státní orgány čelit jen s největšími obtížemi – stačilo málo a tyto dívky by svrhly stávající státní a společenský systém a nahradily ho krvavou diktaturou!

Aby zlo zvítězilo, stačí, když slušní lidé nedělají nic

Zuzana Ferancová
Zuzana Ferancová (nar. 1987) je jednou z patnácti neonacistek stíhaných v procesu s členkami RWU. Sympathická, inteligentní tmavovláska, kterou poznáte podle charakteristického copu a brýlí s tlustou obroučkou, krátce před zahájením svého trestního stíhání absolvovala studium na Právnické fakultě University Karlovy, kde získala magisterský titul. Obžaloba ji viní, že se na počátku r. 2009 podílela na organisaci koncertu závadové hudby a jednoho ze dvou dětských dnů. Za to jí hrozí trest od tří do osmi let vězení.

Z. Ferancovou jsem požádal o e-mailový rozhovor.

čtvrtek 4. července 2013

Lázna II

Nejvyšší správní soud zveřejnil na svých stránkách rozhodnutí v kárné věci soudce Ondřeje Lázny, o níž jsme referovali na tomto blogu. Právní aspekty případu jsme zevrubně rozebrali jak v uvedeném postu, tak v rozsáhlé diskusi u něj. Přestože nám výkon kárné žalobkyně Ivy Brožové nepřipadal nijak oslnivý (je to ostatně civilní, ne trestní soudkyně), rozhodnutí senátu Vojtěcha Šimíčka nelze než označit za mimořádně slabé: kárný senát se v něm pokusil dovodit, že vydání příkazu k zatčení bylo důvodné, přičemž pominul hned několik vedle sebe stojících důvodů, proč tomu tak nebylo. Nejpozději okamžikem, kdy Fiala sdělil soudu, že žádá o konání hlavního líčení v nepřítomnosti, byť se tak stalo e-mailem bez elektronického podpisu, zákonné podmínky zatykače pominuly, protože se stalo zřejmým, že obžalovaný trestní řízení nemaří. Trvat i za této situace na realisaci příkazu k zatčení nelze než označit za svévoli, přičemž diskusi lze vést toliko o tom, zda tato svévole dostačuje k naplnění skutkové podstaty kárného provinění; ne o tom, zda Lázna hrubým způsobem porušil nebo neporušil zákon.

středa 3. července 2013

Ukradli jsme, ukradli nám

Velmi mne pobavila obhajoba jednoho v Bellinzoně souzených mosteckých podnikatelů, podle níž stát Mosteckou uhelnou nejprve sám ukradl původním židovským vlastníkům. Je to samozřejmě sprostá pomluva: podle ustanovení § 7 Benešova znárodňovacího dekretu č. 100/1945 Sb. se přece za znárodnění vyplácela všem, vyjma zrádců, Němců a Maďarů, přiměřená náhrada! Anebo že by snad Československá republika a její právní nástupkyně, naše milovaná vlast, toto ustanovení aplikovat opomněla?

Mostecké mávání zpět okresnímu soudu

Třináct měsíců trvalo Krajskému soudu v Ústí nad Labem, než rozhodl o odvolání státního zástupce proti rozsudku soudce Plcha v případu závadového mávání praporem Dělnické strany. Usnesení je neveselé čtení: soud I. stupně byl pokárán, že se obešel bez znaleckého posudku, a hlavně že nepřihlédl k tomu, jací jsou obžalovaní strašliví extremisté: Z pohledu objektu uvedeného přečinu nelze vytrhnout jediný symbol, nýbrž je třeba zabývat se tím, k jakým myšlenkám se za obžalobou uvedených okolností ten, kdo vystavuje prapor s tímto symbolem, hlásí, jaké myšlenky tím propaguje, neméně je třeba zabývat se osobou takového pachatele.

Mávat praporem na protest proti rozpuštění politické strany se tedy nesmí, přípustný je pouze souhlas. Ještě že už nemusíme vyjadřovat lásku ke své vládě v průvodech s mávátky!

úterý 2. července 2013

Černé svině

Jak se ukázalo v Českých Budějovicích, soudní znalce z oboru extremismu čekají nové úkoly: příkladmo určit, zda dav volající Černé svině! má na mysli Romy nebo policisty. Osobně si umím představit, že někteří účastníci demonstrace byli tak desorientovaní, že to nevěděli sami, a tam je znalecký posudek, nejlépe odbornice na čtení myšlenek závadových osob Petry Papiežové-Vejvodové, holou nezbytností. A co teprve hesla typu Cikáni do práce! nebo Čechy Čechům!: u těch je nutné diskursivní analysou objasnit, kdo je křičel, neboť stejně jako extremistické oblečení, i extremistické pokřiky se poznají tak, že je křičí extremista, jenž je zase spolehlivě identifikován voláním extremistických hesel. Nic nového, hlavně, že se může fakturovat…

Pouliční válka mezi ethniky není ničím, z čeho bychom mohli mít radost, ani z důvodu, že se vyplňují naše předpovědi, jak řešení problémů s integrací romské menšiny methodou více peněz pro Romeu dopadne: reálně jsou daleko větším nebezpečím pro české Romy Kostlán, Kalibová, Brož nebo Čonková než Vandas s celou svou suitou pologramotných idiotů – protože Vandas dokáže oslovit dvě až tři procenta populace, kdežto prvně jmenovaní spolehlivě naštvou většinu. Průvodní jevy jsou dozajista zábavné (např. aktivista líčící, jak se nebozí Romové dali vyprovokovat – zde je k tomu video v agitační výpravě Radical Boys), fakt, jak daleko už meziethnické konflikty zašly, nijak humorný není. Protože následujícím stupněm nemůže být nic jiného než regulerní pogrom, jemuž policie nebude s to zabránit.