Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Sdružení K213 zveřejnilo zvukový záznam z jednání kárného senátu 16 Kss Vojtěcha Šimíčka, který se zabýval kárným návrhem předsedkyně Nejvyššího soudu Ivy Brožové, jenž kárně obviněnému soudci Obvodního soudu pro Prahu 10 Ondřeji Láznovi kladl za vinu nezákonně vydaný příkaz k zatčení na Jiřího Fialu. Záznam neobsahuje ústní odůvodnění rozhodnutí senátu, nicméně lze si z něj udělat o celém případu poměrně přesnou představu.

Při hlavním líčení v trestní věci J. Fialy, po skončení dokazování a přednesení závěrečných návrhů, obžalovaný, využívaje práva posledního slova, požádal přítomnou veřejnost, aby povstáním projevila názor, zda je nevinen. Protože přítomní logicky patřili spíše k jeho sympathisantům než k odpůrcům, výsledek byl jednoznačný. Poté Fiala sdělil soudu, že rozsudek byl vynesen a mohou si tam psát, co chtějí. Na vyhlášení rozsudku po poradě senátu se ani on, ani jeho obhájce Jan Kutěj nedostavili.

Protože však J. Fiala byl souzen pro zločin (o kterémžto si arci myslím své) a jsou dány podmínky nutné obhajoby, nemohl soud rozsudek vyhlásit, protože ustanovení § 202 odst. 4 a 5 TrŘ umožňuje v těchto případech konat hlavní líčení (trestní rozsudek jinak než v hlavním líčení vyhlásit nelze) v nepřítomnosti obžalovaného jedině na jeho výslovnou žádost a bez přítomnosti obhájce to není možné nikdy.

Předseda senátu O. Lázna tedy zaslal stížnost České advokátní komoře a jeho senát na J. Fialu vydal příkaz k zatčení. Ten soudce nezrušil ani poté, co obviněný o konání hlavního líčení e-mailovým podáním požádal, avšak když za několik dnů policie Fialu dopadla a předvedla k vazebnímu zasedání, vazbu neuvalil a propustil jej na svobodu.

Láznův postup byl chybný v několika bodech. Předně bylo zcela zřejmé, že Fiala o přítomnost při vyhlášení rozsudku nestojí, a stačilo tedy nařídit další rok a v obsílce obžalovaného poučit, že nepřeje-li si přijít, musí o to soud požádat (což si obžalovaný a jeho obhájce mezitím uvědomili sami a žádost soudu zaslali). V úvahu přicházelo rovněž požádat policii, aby Fialu předvedla, což by bylo opatření poněkud nepřiměřené, ale stále ještě víceméně odpovídající liteře trestního řádu, byť ne plně jeho duchu.

Příkaz k zatčení byl nezákonný, za prvé proto, že byl vydán senátem místo jeho předsedou, za druhé pro flagrantní absenci jeho zákonných podmínek ve smyslu ustanovení § 69 odst. 1 TrŘ. K dalšímu závažnému pochybení došlo, když Lázna zatykač nezrušil ani poté, co obdržel Fialovu žádost o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti: jestliže se snad domníval, že ho zrušit nemůže, protože ho nevydal on, ale senát, jak tvrdí, hrubě se zmýlil.

Soudce Lázna tedy opakovaně porušil zákon a v tomto bodě byla kárná žaloba nepochybně oprávněná.

Jinou otázkou je Láznova motivace. Kárná žalobkyně tvrdila, že soudce zneužil vazbu, protože nebyl schopen zjednat si autoritu, což by znamenalo, že jednal šikanosně a dopustil se tím kárného provinění. Tyto okolnosti mohly vyplynout zejména z výpovědi Láznových přísedících, ty ovšem bohorovný Šimíček vyslechnout odmítl (kuriosní je, že jejich výslech navrhoval sám Lázna).

Kárná žaloba se tak octla v důkazní nouzi: pouhé porušení zákona je jako kárný delikt posuzováno jen zcela výjimečně, s odkazem na možné ohrožení posvátné krávy soudcovské nezávislosti (ano, mějme si nejhorší soudce v Evropě a třeba i na světě, jen když budou dokonale nezávislí!), a šikanosní pohnutka Láznova postupu se neprokázala. Za této situace nelze proti zprošťujícímu verdiktu, který byl následně – už mimo zvukový záznam – vyhlášen, s úvahou zásady in dubio pro reo a stávající politováníhodné praxe netrestat soudce za prosté nedodržování zákona, ničeho namítat.

Výsledkem je, že vrána vráně opět oči nevyklovala, a my můžeme než planě theoretisovat, zda by řízení bývalo dopadlo jinak, kdyby se Brožová více zaměřila na samotnou flagrantní nezákonnost zatykače, jíž nepochybně mohlo dojít k ohrožení důvěry veřejnosti v soudnictví, jakož i jeho dobré pověsti: nejsem sice celá veřejnost, ale já osobně jsem po poslechu záznamu pojal důvodné podezření, že Lázna je blb.

Komentáře   

0 # Sekal 2013-06-25 13:04
Vaše these, že "Příkaz k zatčení byl nezákonný, za prvé proto, že byl vydán senátem místo jeho předsedou", jest mi mírně řečeno nepochopitelnou.

Je pravda, že TŘ v § 69 odst. 1) svěřuje pravomoc vydat příkaz k zatčení předsedovi senátu, z obecné povahy senátního procesu však lze snadno dovodit, že senát je jaksi "vyšším" v rozhodovacím procesu. To je, jak říkáte s oblibou "prima facie" zjevné např. z dikce § 203 či 204 TŘ. § 203 v podstatě pokrývá i zmíněný problém; pokud by obhájce (byl-li by přítomen) považoval příkaz k zatčení za zkrácení práv jeho klienta, mohl by požadovat, aby rozhodl senát. Je pravdou, že formálně by jej měl následně vydat předseda senátu na základě rozhodnutí senátu, ale nemám za to, že by jeho vydání senátem bylo vydání nepříslušnou osobou. A konečně, předeseda senátu je rovněž jeho členem.

Úvaha, že příkaz nemůže zrušit, protože byl vydán senátem, je samozřejmě nesmysl, pakliže je zákonem oprávněn jej vydat, je oprávněn jej i zrušit.
0 # Tomáš Pecina 2013-06-25 13:12
O tom jsem samozřejmě také uvažoval, a dospěl jsem k závěru, že tomu tak není: § 203 odst. 3 TrŘ dopadá výslovně na opatření při hlavním líčení, a hlavní líčení se ve chvíli vydání zatykače nekonalo. Že by předseda senátu mohl rozhodování o své vůli delegovat senátu, ze žádném ustanovení TrŘ nevyplývá.
0 # Sekal 2013-06-25 15:56
Domnívám se, že logika věci říká, že tak může učinit. Obráceně by to bylo samozřejmě špatně, ale v tomhle případě není jasné, čemu je taková delegace na závadu (krom zproštění se zodpovědnosti, což se ale stejně nemůže povést).

Váš výklad by vedl k absurdnímu závěru, že zatímco při hlavním líčení by senát zatykač vydat mohl, mimo hlavní líčení ne. Tuto konstrukci pokládám za neudržitelnou.

Jinak, delegace rozhodování je na soudech běžná praxe; řada soudců koná veřejka i neveřejka s přísedícími.
0 # Tomáš Pecina 2013-06-25 17:14
Cf. § 265b odst. 1 písm. a) TrŘ.
0 # Anonymní 2013-06-25 23:00
Souhlasím s panem Sekalem. Obecně je - a to jak v civilním soudním řízení, tak v řízení trestním - ctěna zásada, že rozhodnutí vydané senátem namísto rozhodnutí vydaného jediným soudcem (předsedou senátu) není postupem, který by byl v neprospěch účastníků. Proto, ať již v tomto ohledu - při přísně formálním výkladu zákona - shledáme protizákonnost, či nikoliv, nelze to považovat za kárné provinění. K.T.
0 # Tomáš Pecina 2013-06-25 23:20
To přece nikdo ani nenaznačil. Kárným proviněním ale mohlo být, když Lázna zatykač nezrušil ani po obdržení Fialovy žádosti o neúčast při HL, právě s (nesprávným a nesmyslným) odůvodněním, že nemůže zrušit to, co vydal senát.
0 # Anonymní 2013-06-25 23:51
To je opravdu diskutabilní, budiž. K.T.
0 # Sekal 2013-06-26 09:59
ad TP: co tím odkazem na dovolační paragraf míníte? I tam se přece píše o tom, že důvodem pro dovolání není, když místo samosoudce rozhodne senát; v případě předsedy senátu to musí platit o to více.
0 # Tomáš Pecina 2013-06-26 11:07
Uvedl jsem cf., takže pro porovnání.
0 # Sekal 2013-06-26 13:23
Tomu rozumím; nicméně je to argument spíše ve prospěch toho, co tvrdím já.
0 # Tomáš Pecina 2013-06-26 13:28
To si nemyslím: určitě to indikuje, že jde o vadu, i když ne tak závažnou, aby mohla být dovolacím důvodem.
0 # Sekal 2013-06-27 15:50
Na tuto věc mám odlišný pohled; dle mého z daného vyplývá, že o vadu nejde. Chovám tento názor na základě výše uvedených argumentů, tedy pokud má senát (budiž, v hlavním líčení, ale on v podstatě jindy nezasedá, a hlavní líčení je na procesu to "hlavní") v kompetenci měnit rozhodnutí předsedy, nevidím žádný argument pro dovození skutečnosti, že je nepříslušný konat úkony mimo něj.
Domnívám se, že Váš názor odporuje elementární logice.
0 # Tomáš Pecina 2013-06-27 16:06
Četl jsem již komentář, který naopak tuto benevolenci kritisuje, a ve světle práva na zákonného soudce se rovněž domnívám, že nelze s funkční příslušností takto volně disponovat, ani směrem "nahoru".
0 # Sekal 2013-07-01 17:25
Názor je samozřejmě legitimní, ale aby měl nějakou přesvědčivou sílu, měl by se opírat o nějaké logicky provázané argumenty. Já vycházím z (jinde v zákoně) definované nadřazenosti rozhodnutí senátu rozhodnutím jeho předsedy. Pakliže je senát povolán k tomu, aby rozhodl o tom nejhlavnějším, tedy vině a trestu, neshledávám žádný logický argument pro to, aby nebyl oprávněn rozhodnout o jednotlivém úkonu. nota bene když v určité části trestního procesu k tomu oprávněn je.
0 # Tomáš Pecina 2013-07-01 17:48
Nesouhlasím, v zásadě ze dvou důvodů: 1. pouze zákon stanoví, který soudní orgán je příslušný k určitému rozhodnutí; žádná libovůle v této otázce není přípustná, protože je to porušení práva na zákonného soudce; a 2. přísedící jsou laici a neměli by proto rozhodovat o složitých procesních otázkách, jako je důvodnost vzetí do vazby.
0 # Sekal 2013-07-03 10:57
Rozumím, nicméně tyto argumenty mám za formalistické, které proti základní logice postavení jednotlivých činitelů v trestním procesu nelze udržet.
Přikázání pravomoci vzetí do vazby předsedovi senátu zcela očividně není způsobeno obavou z nekompetence přísedících (tato obava by se musela mnohonásobně více projevit v konstrukci hlavního líčení), nýbrž v jejich nedostupnosti v okamžiku potřeby rozhodnutí (zatímco soudce je na soudu přítomen).
Postavení senátu řeší stejně tak zákon na jiném místě a není tudíž na místě hovořit o libovůli. Porušení práva na zákonného soudce pak v tom rovněž nespatřuji.
0 # Filip Šudák 2013-07-03 11:37
Já jsem osobně přesvědčen, že má pan Pecina pravdu, i když jsem k jeho závěru dospěl poněkud jinak.

Pokud budeme jakoukoli aplikaci (trestního) práva (procesního) posuzovat bez ohledu na skutkové skutečností, tedy, bez ohledu na to, kým, v jaké právní věci, za jakých okolností, a z jakých důvodů bylo vyloženo a aplikováno, budeme postupovat proti smyslu daného práva.

Je pravdou, že právní doktrína i praxe, obecně, toleruje situaci, ve které rozhodne tříčlený senát místo jediného soudce, sedmičlený senát místo tříčleného apod., a to podle zásady superfuum non nocet s tím, že de minimis non curat lex.

Je však rozdíl, jestliže soud rozhodne v "lepším" obsazení například z nedbalosti, a je rozdíl mezi tím, když Lázna zneužije právní ignorance přísedících, vyvolá hlasování o vydání příkazu k zadržení Fialy, přísedící (jak jinak) mu tento příkaz schválí, a on pak napíše advokátovi přípis ve smyslu, že sice ví, že už se příkaz k zatčení Fialy stal obsoletním, ale přece on, jako předseda senátu, nemůže sám provést autoremeduru rozhodnutí celého senátu.

Z toho vyplývá, že Lázna zneužil výše popsaný princip o aplikaci zásady superfluum non nocet, a proto v tomto případě není takový postup pod tuto zásadu subsumovatelný, a contrario, spadají na něj zásady lege non distinguente nec nostrum est distinguere et contra legem facit, qui id facit, quod lex prohibet, in fraudem vero, qui salvis verbis legis sentemtiam eius circumvenit.

Actio recta non erit, nisi recta fuerit voluntas.
0 # Anonymní 2013-06-25 13:21
"Protože přítomní logicky patřili spíše k jeho sympathisantům než k odpůrcům, výsledek byl jednoznačný."

spíše:

Protože přítomní patřili spíše k jeho sympathisantům než k odpůrcům, výsledek byl jednoznačný.
0 # Tomáš Pecina 2013-06-25 13:23
Proč? Mně to dává smysl.
0 # Anonymní 2013-06-25 13:27
Za komunistů tvořilo veřejnost zástupci StB.
0 # Anonymní 2013-06-25 13:57
Já zásadně namítám, že by se šikanozní postup Lázny neprokázal. To prostě není pravda, ani za situace, kdy ho senát jednoduše prokazovat nechtěl.
Šikanozní postup je dán celým předchozím vývojem případu, který byl vytvořen v přímém rozporu k názoru vyšetřovatelů, kteří vůbec nevěděli, za co a proč mě mají vlastně stíhat. A můžeme jít bod po bodu :
- Lázna si vybral případ sám (čímž mne připravil o zákonného soudce a současně zneužil pravomoci). To sám otevřeně přiznal.
- Lázna nedodržoval ani běžně respektované podmínky trestního řízení (neposílal předvolání k vazebním jednáním, to, že u nich jsem, jsem se dozvídal až u soudu, ba ani eskorta nikdy nevěděla, kam jdeme a proč, neumožnil seznámení obžalovaného se spisem - což je kardinální chyba trestního řízení a hlavní líčení nelze následně platně konat,vydal pokyn k nástupu trestu sotva mě Nejvyšší soud z trestu propustil - pak to svedli prý na nezkušenou sekretářku, prostě od okamžiku, kdy mě NS propustil z věznice - Lázna nemohl spát a nesnil o ničem jiném než jak mě tam zpátky zase dostane, nepřiznal mi bezplatnou obhajobu - a to v přímém rozporu k rozhodnutím jiných soudů v téže době a za těchže okolností, což měla být zase šikana hlavně vůči mému advokátovi, kterého by asi nejradši zavřel rovněž, dokonce přítomným senátorům vykládal, že "ho nějaký senátor nezajímá" - a málem je nechal vyvést a zmlátit justiční stráží) - a jeho soud tak připomínal spíše lynč vzteklých a zhrzených justičních ubožáků z Míčánek než civilizované jednání běžné justice.

Pokud jde o veřejnost, která mne obžaloby zprostila - jistě že to byli z nemalé části naši stoupenci, ale nikoliv výhradně. Není pravda, jak se ten ubožák snažil před NSS dokazovat, že si vodím na soudy "klaku" - soudy jsou jednoduše oznámeny na našich stránkách a kdo chce, ten tam přijde, nikoho nenutíme, ani nepřesvědčujeme, ba ani zvlášť nezveme.
Justice má vykonávat vůli společnosti - od toho tu je. A co je vůlí společnosti ?
Stanovisko nějakých 15 náhodných občanů, byť z části stoupenců našich aktivit (navíc za situace, kdy se rozhodně není zač stydět, nevím, co je ostudného na prosazování platných zákonů, rodičovské rovnosti nebo mezinárodního rozsudku) anebo jednoho estébáckého magora, kterého bolševici navlíkli do taláru a už ho pak nikdo z něj nesvlíknul ?

Celé to řízení od svého začátku nebylo ničím jiným než jednou velkou šikanou, jedním masivním zneužitím pravomocí soudců a státních zástupců, kdy se jdete v klidu podívat na soud, bez toho, že byste tam chtěli do čehokoliv zasahovat (pravda, na soud, který měl zůstat utajen - a díky nám nezůstal) - a při odchodu vás napadnou debílkové z justiční stráže, roztrhají vám kabát za 15 tisíc, zničí kufřík - a Vy za to ještě jdete na 4 měsíce do vazby (jak se správně vyjádřil Lázna, kdyby bylo po jeho, nikdy bych z vazby nevylezl) a 3 roky vás pak budou soudit, ač celá republika může na videích vidět, jak to bylo, kdo koho napadl a kdo by měl sedět a platit náhradu škody především.
Láznu neměli soudit pro kárné provinění, ten měl jít z Míčánek v želízkách rovnou na Pankrác, a zdaleka ne jen za tento případ. Za zneužití pravomocí je u soudce 8-10 let, a ne stržení platu na půl roku...
Jak ale říká správně autor těchto stránek, na to si budeme muset počkat až do právního státu.
Ing. Jiří Fiala
0 # Anonymní 2013-06-25 22:07
Byl jsem jako veřejnost přítomen na kárném jednání. Výkon kárné žalobkyně byl naprosto zoufalý, pětkrát opakovala to samé, bez jakýchkoli věcných argumentů. Ani nedokázala napsat kárný návrh tak, aby obsahoval podstatné náležitosti, třeba subjektnivní stránku, celou právní větu etc. Ona jej nejspíš ani nepsala, když jsem si jej četl na internetu, neodpovídal její stylistice, spíš ten nebohý asistent, který se rovněž nacházel v jednací síni. Pokud jde o námitky nepravomocně odsouzeného. Lže jako obvykle. Seznámen se spisem byl, byl eskortován k soudu a pod dohledem pracovnice soudu se se spisem seznámil, ostatně ve spise je o tom protokol, stačilo se účastnit hlavního líčení s Fialou. Lázna si jeho případ nevybral, není to ani možné, věci jsou přidělovány dle pořadí počítačem, na jakoukoli manipulaci by se přišlo. Ostatně byl byl blázna, kdo by se chtěl otravovat s někým jako je Fiala. Přítomná veřejnost byla z větší části složená z příznivců Fialy, ostatně rovněž známé firmy z dělnické strany. Lázna není estébák ani nebyl členem strany. Kdepak vzal Fiala kabát za patnác klacků, když ofiko nepracuje, že by nepřiznával daň z příjmu.
0 # Tomáš Pecina 2013-06-26 11:47
Nechte mě tipovat: Ing. Jemelík, dříve StB, dnes Spolek Šalamoun?
0 # Anonymní 2013-06-26 14:00
Ten tam byl taky, málem jsem ho nepoznal, jak sešel. Ostatně o panu Jemelíkovi si moc dobrého nemyslím, byť z jiných důvodů než vy.
0 # Filip Šudák 2013-06-26 17:43
Tak jak z tohoto případu, tak z ostatních kaus, o nichž jsou veřejně dostupné informace, je jasné, že paní Brožová není odborníkem na veřejné právo, a na trestní už vůbec ne.

To bude, pravděpodobně, důvodem, proč podala takový výkon, jaký podala.
0 # Anonymní 2013-06-26 19:53
Z toho co jsem měl mǒznost vidět výkony paní Brožové, tak se obávám, zda rozumí, vůbec nějakému právu. Každopádně jako předsedkně soudu naprosto selhala.
0 # Anonymní 2013-06-27 20:21
T.Pecina: myslíte, že dle mého názoru naprosto trefnou charakteristiku osoby "o kteréžto si arci si myslíte své" musí nutně podat "dříve StB"? Měl jsem dojem, že Vás se sektářská hysterie páně Fialovy klaky netýká...
0 # Tomáš Pecina 2013-06-27 23:32
Četl jsem Jemelíkův report na Neviditelném psu a nalezl řadu shodných znaků; toť vše.
0 # Anonymní 2013-06-25 14:30
Díky pane Pecino za názor na soudce Láznu. Ukazuje se, že Láznovo komediální umění stále roste. Že je to skutečně idiot a psychopat je už poznat se zvukového projevu, není třeba ani obrazový záznam.

Veřejní účastníci kabaretních vystoupení Lázny a celého povedeného senátu na Míčánkách měli představení v plné parádě.

Ten Zelenka se taky výborně projevil, může postoupit daleko! Lhát umí výborně.
0 # Anonymní 2013-06-26 01:22
poctivý člen fialové sekty par excellence.
0 # Anonymní 2013-06-26 11:43
Skutečně jste se seknul ve svém jasnovideckém odhadu. Nějaký důkaz pro Vaši spekulaci nemáte?

Teď spekuluji bez důkazu já. Nejste Lázna, jiný soudce, státní zástupce, psavec Jemelík? Paní Fialová nebo jiná asociální matka?

Jestli se Vám líbí a schvalujte Láznovu zvůli a novátorství, řekněte si mu o 4 měsíce nezákonné vazby, určitě bude laskav a spis Vám dá k nastudování až po několikerém jednání.
Jenom odškodné za vazbu ať pak zaplatí Lázna ze svého platu, mě z toho vynechte, prosím.

Děkuji!

Ing. Fiala vyhrál spor proti České republice. To česká justice neodpouští.

Zatím svobodný občan ČR.
0 # Anonymní 2013-06-26 13:30
Račte být roztomilý popleta, vy jeden "zatím svobodný občane"
0 # Anonymní 2013-06-26 13:52
Nějaký konkrétní argument v čem se pletu by nebyl, pomýlený ovčane? Berete tedy ty čtyři měsíce nezákonné vazby?
0 # Anonymní 2013-06-26 14:03
Tady se stále opakuje, že Fiala vyhrál spor ve Štrasburku, vyhrál téměř výhradně pro nepřimeřenou délku řízení, stačí si ten rozsudek přečíst.
0 # Anonymní 2013-06-26 15:44
Každý opravdu neumí číst rozsudky a porozumět jim.

Z těchto důvodů Soud jednomyslně:
prohlašuje námitky stěžovatele týkající se délky řízení, zásahu do jeho práva na respektování
rodinného života a neexistence účinného právního prostředku nápravy v souvislosti
s délkou řízení za přijatelné, čímž není dotčeno rozhodování ve věci samé;

Soud tedy uznal stížnost za oprávněnou ve třech bodech! Ne jenom pro nepřiměřenou délku řízení.

Nejlepší je originál rozsudku, eventuelně skutečně oficiální překlad.
Zdroj: portal.justice.cz/.../...
0 # Filip Šudák 2013-06-26 17:51
Pardon, ale jaký má rozhodnutí o přijatelnosti dopad na rozhodnutí o věci samé, na které jste zde odkaz nedal?

Rozhodnutí o přijatelnosti znamená, že se těmito body stížnosti bude Soud zabývat meritorně, nikoli, že má stěžovatel pravdu.
0 # Anonymní 2013-06-27 07:17
Reagoval jsem na lživý údaj, že chápavý Štrasburk u Fialy uznal pouze nepřiměřenou délku řízení!? Naopak konstatoval porušení článků úmluvy ve 3 bodech.

Snad najdete kopii rozsudku sám a nebude nyní jako já odkázán na opatrné prohlášení MSS a zvláštní neoficiální překlad.

Paní Fialová za svoje nerespektování rozsudku navíc dostala pro děti odškodnění. To je stav v ČR. Peníze za nerespektování rozsudku, žádné vězení, maximálně směšná pokuta.
0 # Filip Šudák 2013-06-27 09:21
Ale já jej mezi jinými, samozřejmě, četl, o to nejde, jde o to, že ne každý si jej najde, tak když už dávám odkaz na nález, tak na nález, ne rozhodnutí o přijatelnosti.
0 # Anonymní 2013-06-27 20:25
Že jste idiot a psychopat jsem právě vyčetl z vašeho písemného projevu, dále z kávové sedliny, letu ptáků, běhu lesní zvěře a pozorováním blesků. Taktéž nepotřebuji obrazový záznam. Hezký den.
0 # Anonymní 2013-06-28 12:16
Obdivuji váš geniální úsudek z mého písemného projevu. Oproti psychopatovi Láznovi nelikviduji životy jiných lidí. Myslím, že k Vašemu vyléčení 4 měsíce nezákonné vazby stačit nebudou, ale zůstávám optimista.
0 # Filip Šudák 2013-06-25 17:21
Právě jsem to doposlouchal, a mám za to, že kárná žalobkyně podcenila formulaci skutkové věty činu, pro který kárně obv.pohnala před kárný senát.

Formulace skutkové věty, kolem které se celé trestní řízení (bez ohledu na to, jestli "velké", tj. soudní, "malé", tj. správní, či nyní kárné) točí, tj. přesné vymezení předmětu řízení, má fatální dopad na výsledek, tj., je-li formulována nedostatečně, nebo zcela špatně, tak i zjevně vinný činec může být shledán nevinným, neboť skutek, o kterém se řízení vede, není tr.činem (přestupkem, jiným správním deliktem, kárným proviněním ...).

Kárná žalobkyně kladla kárně obv.zavinu pouze skutečnosti stran jeho zatčení, zcela opominula rámec celého tr.stíhání, respektive, rámec řízení před soudem prvé stolice, i když, jak vyplývá nejen ze zveřejněného zvukového záznamu, ale i z podkladů, které jsem si k věci vyžádal, i z něj bylo lze vyvodit tzv. zneužití práva ze strany soudce Lázny.

Skutek musí být, samozřejmě, velmi pečlivě konstruován tak, aby předmět tr.řízení byl onen příkaz k zatčení, u kterého je dodržena objektivní i subjektivní preklusní lhůta, ale aby byl tento skutek popsán tak, že předchozí drobné "ústrky" k němu směřovaly, tj., sloužily jako nepřímé důkazní prostředky k prokázání toho, že příkaz k zatčení byl projevem libovůle, jež nesměřoval k žádnému, ústavně konformnímu a zákonem předpokládanému, legitimnímu cíli.

I přes to se domnívám, že skutek označený v kárném návrhu je kárným proviněním, a že kárně obviněnému bylo prokázání skutku prokázáno. Ale to je pouze mé hodnocení toho, co jsem slyšel, protože osobně považuji obhajobu obv.Lázny za účelovou (i když si ale s jistotou materiální pravdy nejsem zcela jist, není-li jen takový ignorant).

Nelze však senátu vyčítat, že věc posoudil jinak. Máme takové soudce, jaké nám soudruzi presidenti jmenovali.
0 # Jirka K 213 2013-06-25 19:47
Myslím, že jste vystihnul přesně podstatu věci. Pí Brožová - a s radostí pak i kárný soud - se omezily jen na tento jediný exces, ač jich byla celá řada a měly se správně hodnotit všechny ve své vzájemné provázanosti. Ale i kdyby Brožová žalovala Láznu za všechny skutky od začátku řízení (viz byly autorem uvedeny výše), dopadlo by to stejně, protože ho prostě odsoudit nechtěli...
Máme jen takové soudce, s jakými se smíříme a necháváme si to mlčky líbit... Tedy, alespoň mnozí z nás.
0 # Filip Šudák 2013-06-25 21:51
Jako, popravdě, velice mne dostal onen soudce "obhajoba" z VS. Kárné stíhání obv.Lázny je vlastně obstrukce Fialy, protože tím docílí jeho podjatosti. Brožová je blbá, protože mu uvěřila a něco vůbec podala, ale stejně za to může Fiala, protože prostě může, a hotovo.

Fiala dělá obstrukce: ono sice na něho spadlo letadlo a byl dva roky v komatu, ale podle znaleckého posudku se mohl i tak HL zúčastnit (že na lůžku, a že nevnímá? jenom dobře, alespoň bude konečně obhajoba součástí obžaloby), a stejně, i kdyby nemohl, je to od Fialy účelové, protože on věděl, že tam to letadlo spadne a schválně na to čekal.

Mám pokračovat? Ta účelovost celé obhajoby je do očí bijící, a zejména se obv.Lázna nachytal na účelovosti, když byl dotázán předsedou kár.senátu, zda-li při rozhodování o vazbě (po zatčení) uvedl obv.Fiala nové skutečnosti. Ne, ale mluvil tak, že mu uvěřil.

Jestli tohle všechno nevidí, nemají tam co dělat.
0 # Anonymní 2013-06-26 11:11
Znáte jeden jediný případ, kdy obhajoba není "účelová"?
0 # Anonymní 2013-06-26 11:34
U kárných senátů nikoliv, tam se provinivší soudci hájí jak malí kluci, lžou, vykrucují se. Jejich obhájci postupují obdobně.

Ovšem v jiných občanských případech obzvláště při účelové kriminalizaci občanů a občanských aktivistů obhajoba je naprosto pravdivá a ne účelová. Jenomže spravedlivého a osvobuzujícího rozsudku se účelové obžalovaný domůže vždy až u vyšších soudů, které se pod zločin prvoinstančních soudů nepodepíšou. Ovšem cíl popotahování a vyčerpávání občana a kriminalizace ze strany soudů, policie a státního zastupitelství byl dosažen.
0 # Anonymní 2013-06-26 13:34
Prosím vás, každý se může hájit způsobem jaký uzná za vhodný a obhajoba je z podstaty věci vždy účelová, nepleťte do toho nějaké vaše dojmy o "aktivistech".
0 # Filip Šudák 2013-06-26 17:40
Pokud někoho hájím, tak musím nachystat "uvěřitelnou" historku, ne takovéto bláboly, které si vnitřně odporují. Osobně mám za to, že kdyby obv.Lázna mlčel, posloužil by sobě více.

No, osobně jsem zvědav na důvody kárného rozhodnutí, jsem přesvědčen, že bude nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů skutkových.
0 # Anonymní 2013-06-25 17:44
Ministrem vnitra bude Pecinahttp://www.novinky.cz/domaci/305998-ministre m-vnitra-bude-pecina-sefem-diplomacie-zrejme-kohou t.html
0 # Anonymní 2013-06-25 18:13
Škoda, že ministrem vnitra nebude Tomáš Pecina. :-)
0 # Anonymní 2013-06-25 17:57
Kárný senát jako už pokolikáté nevyužil možnosti zbavit justici šílence dříve, než provede ještě něco šílenějšího. A Vojtěch Šimíček předvedl dokončení mladé, perspektivní "listopadové" generace na další ztracenou generaci.
0 # Jirka K 213 2013-06-25 19:50
Přesně vystiženo. S tím, že i nová polistopadová generace bude taková, jako ta předtím, dokud se nepřerve kontinuita komunistických rodů ovládajících justici a státní aparát.
0 # Ema 2013-06-27 06:17
"... dokud se nepřerve kontinuita komunistických rodů..." - súhlas.

Ibaže si myslím, že tu ešte dôležitejšiu úlohu zohráva "profesionálna" solidarita, podobná tej u lekárov, policajtov...
0 # Anonymní 2013-06-28 15:57
Ta je taky po komunistech...
0 # Anonymní 2013-06-28 16:13
"Z toho co jsem měl mǒznost vidět výkony paní Brožové, tak se obávám, zda rozumí, vůbec nějakému právu. Každopádně jako předsedkně soudu naprosto selhala".

Zajímavý slovník - prakticky stejný jako měl ten gauner Zelenka na soudě - a asi i stejný druh vzdělání, ne ? Bez interpunkce, bez znalostí češtiny, zato - se znalostí práva, že ?

Zajímavé na tom je hlavně to, že všichni ostatní viděli a slyšeli precizní právnický výkon, který protistrana (tedy estébáci Zelenka s Bláznou) nebyla schopna v ničem ani zpochybnit, natož vyvrátit. Díky podpoře senátu to sice vyhráli po psychologické stránce, jež se nakonec ukázala být rozhodující, ale po právní si ani neškrtli. Pro právníky a soudce dosti hubený výsledek. Výsledek,který by byl vítězstvím zcela jistě pro jistého neprávníka, jenž jim oběma tolik pije krev - ale pro ně je to spíše ostuda. STejně jako pro senát, který na takové jednání slyší.
0 # Anonymní 2013-06-28 18:14
Omlouvám se za nedostatky v pravopisu, psal jsem to na tabletu, což při psaní delšího textu je utrpení, tj. na pravopis jsem trochu kašlal. Právník jsem, to nepopírám. Z profesního důvodu jsem se o tento případ zajímal, neb je pro poměrně významný pro budoucí rozhodování OČTŘ. Pokud jsem namítal, že jako předsedkyně soudu p. Brožová selhala, měl jsem na mysli absenci vedení NS ČR a z toho plynoucí úkoly, které s tím souvisí, třeba taková drobnost jako sjednocování judikatury. Za precizní výkon Brožové bych rozhodně neoznačil, už jsem to psal výši, neúplný popis skutkové věty, půlka právní věty chybí etc. Pětkrát opakovala to samé při přednesu kárného návrhu.
0 # Anonymní 2013-06-28 21:49
Sjednocování judikatury je taky jeden z komunistických přežitků. Soud má soudit spory, imho z tohoto postupu může vzejít zevšeobecnění - judikatur. Ovšem tzv. stanoviska..., která dopředu říkají, jak bude rozhodnuto to je ehm... nesystémové.
0 # Anonymní 2013-06-28 22:20
Sjednocování judikatury není přežitek, ale nutnost, s ohledem na "kvalitu" zákonodárného procesu a bordel v právním řádu. Když se v zákonech nevyzná soudce, natož laik je asi něco špatně a né vždy na straně dotyčného soudce. Stanoviska se obvykle vydávají právě v případech odlišné praxe soudů, více méně co kraj to právní názor. A co je jiného princip precedentů v angloamerickém právním systému, ten snad za komunistický relikt označovat nebudeme.
0 # Tomáš Pecina 2013-06-28 23:43
Nejvyšší soud by měl judikaturu tvořit. "Sjednocování" rozhodovací praxe formou stanovisek nemá v demokratické justici co dělat.
0 # FORTUNA 2013-06-29 08:27
Mohl by někdo vysvětlit význam slova STANOVISKA (z právního hlediska) a jak je v česku obecně chápán význam slova PRECEDENT (zase z právního hlediska)? Nemyslím, že slova mají stejný význam.
mirek vorlický
0 # Filip Šudák 2013-06-30 05:33
Dobrý den, pane Vorlický.

Začnu precedentem.

De lege lata je v českém právu precedentem jen každé rozhodnutí Ústavního soudu České republiky, neboť, každé rozhodnutí Ústavního sodu České republiky (dále také "ÚS") je závazné pro všechny, neboť takto je to zakotveno pod ustanovením čl.89 odst.2 Ústavy.

Proto, jedině u rozhodnutí (nálezů a usnesení) ÚS platí, že jsou precedentem, neboť jejich enunciátem je povinen se řídit každý, nikoli jen strany sporu. Platí u nich tedy tzv. formální obecná závaznost, to jest, řídí se jimi v obdobných případech všichni, nebo by tak alespoň činit měli, neboť se, právě v mezích citovaného znění Ústavy, jedná o autoritativní pramen práva (je součástí českého Rule of Law).

Precedentem je také každé rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, neboť je kogentní podle ustanovení čl.10 Ústavy, ve spojení s ustanovením čl.46 odst. 1 Evropské Úmluvy o ochraně základních lidských práv a svobod.

V mezích ustanovení čl.10 Ústavy jsou také precedentem rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (dříve Evropského soudního dvora), jehož součástí je také Tribunál před Lisabonskou smlouvou (nazývá se "Soud prvního stupně", Tribunál Evropské unie).

Rozhodnutí Nejvyššího soudu České republika (dále také "NS") a Nejvyššího správního soudu České republiky (dále také "NSS") precedentem v pravém slova smyslu není, to jest, nejedná se o precedent, jak jej chápe common law, Ústava Spojených států Amerických etc. Rozdíl je, stručně řečeno, v tom, že zatímco v angloamerickém právu jsou soudy nižších stolic rozhodnutím Nejvyššího soudu (a ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska, v letech 1966 až 2009, na místo toho rozhodnutím Sněmovny lordů), vázány, české obecné soudy, tj., v obecném soudnictví soud okresní, krajský a vrchní, a ve správním soudnictví specialisovaný senát / jedinný soudce soudu krajského, se smí od judikatury NS a NSS odchýlit. Dochází k tomu zpravidla, shledají-li judikaturu NS nebo NSS obsoletní, ale i v jiných případech.

Rozebrat to do všech podrobností tady nelze, to je na hodně dlouho.

Obecně platí, že rozsudek NSS je pro specialisované senáty / jedinné soudce krajských soudů závazný, a rovněž je závazný i pro samotný NSS. Dospěje-li tříčlený senát NSS k právnímu názoru, že o věci rozhodne odlišně, než jak již tříčlenný senát NSS rozhodnul dříve, ex lege je povinován delegovat věc rozšířenému senátu NSS, jenž jako předběžnou otázku posoudí, jest-li k tomu dobrý důvod. Shledá-li, že není, rozhodne, že stávající právní názor zůstane závazným, a tímto rozhodnutím je tříčlenný senát NSS dále vázán. V právním řádu to najdete pod ustanovením §§ 17 a 18 soudního řádu správního.

De facto obdobná procedura se týká i NS: podřízené soudy i samotný NS je jednou vysloveným právním názorem vázán, dospěje-li tříčlenný senát k názoru odlišnému, deleguje věc, jako předběžnou otázku, velkému senátu, až na zákonem stanovené výjimky. V právním řádu to najdete pod ustanovením § 20 zákona o soudech a soudcích.

Například NSS judikoval, že se smí specialisovaný senát / jedinný soudce soudu krajského od jeho právního názoru odchýlit, shledá-li pro takový postup dobré důvody, jež přezkoumatelným způsobem odůvodní.

A dostáváme se ke stanoviskům.

Oba soudy, NS i NSS, mají právo vydávat ve věcech, u nichž to uznají za dobré, stanoviska. NSS tak činí v mezích ustanovení § 19 s. ř. s., NS v mezích ustanovení § 15 z. s. s.

Obecně je stanovisko velkého / rozšířeného senátu, které má váhu precedentu rozšířeného senátu / velkého senátu, jako by rozhodoval na základě delegace věci běžným senátem, není však vyvoláno aktuálně probíhajícím právním sporem, ale zcela mimo něj, a to na základě rozhodnutí obecného soudu nižší stolice, které není řádným procesním postupem (stížnost kassační, dovolání, stížnost pro porušení zákona ...) přezkoumáno, ale je vydáno na základě názoru toho kterého nejvyššího soudu, že je tak dobré učinit, aby tím byla sjednocena rozhodovací praxe soudů nižších stolic.
0 # Tomáš Pecina 2013-06-30 06:44
Rozhodnutí Nejvyššího soudu České republika (dále také "NS") a Nejvyššího správního soudu České republiky (dále také "NSS") precedentem v pravém slova smyslu není

Toto pojetí je částečně narušeno ustanovením § 99 odst. 1 OSŘ a zejména se tak stane ustanovením § 13 ObčZ/2012, které posiluje význam precedentů (nominativ je precedens, pane Vorlický!).
0 # Filip Šudák 2013-06-30 06:56
Pokud se soudce bude chtít při svém rozhodování od ustálené judikatury NS odchýlit, může, neboť mu to umožňuje výslovná dikce ustanovení čl.95 odst. 1 Ústavy.

Ústava je přece, podle zásady lex superior derogat inferiori, o. s. ř. nadřazena, a dospěje-li soudce k závěru, že právní názor NS je in causa obsoletní, nepřiléhavý etc., ustanovení § 99 odst. 1 o. s. ř. může zcela pominout.

To by musela být vázanost právním názorem zakotvena ex constitutione, pak by to bylo něco zcela jiného.
0 # Tomáš Pecina 2013-06-30 09:10
Judikatura nemůže být zcela rigidní, ale odchýlit se od ní by měla být výjimečná situace (řekněme, jednou až dvakrát ze sta případů). Bohužel, české soudy mají tendenci judikaturu nerespektovat, takže místo pevného systému precedentů vzniká jakýsi judikatorní cluster, z něhož po určité době není zřejmé, jaký právní názor byl vlastně zaujat. A znovu bohužel, stává se to i u klíčových právních otázek, např. v oblasti platnosti rozhodčích doložek se postupně nakupilo tolik vrstev různých judikátů, že si soud může vybrat prakticky cokoli. Pro právní praktiky (advokáty nebo podnikové právníky) to znamená, že nemohou svým klientům garantovat vůbec nic a vypadají jako troubové, nikoli vlastní vinou.
0 # Filip Šudák 2013-06-30 13:33
Pak ale de lege lata platí ten právní názor, který byl přijat jako první, nebyl-li zrušen rozšířeným / velkým senátem.
0 # Tomáš Pecina 2013-06-30 16:48
To je známá nevýhoda precedenčního systému. Korigována je nicméně tím, že závazné precedenty nevytvářejí všechny soudy, a soudy I. stupně (v USA county courts) jen zcela výjimečně.
0 # Anonymní 2013-06-29 08:45
Nekamenujte mě, když to nebude přesné. Precedent je rozhodnutí o nové problematice, dosud neřešené, které je závazné pro rozdhodování o tom samém v dalších případech. Zjednodušeně řečeno. Stanovisko Velkého senátu NS ČR je vyjádření právního názoru k problematice, o níž nižší soudy rozhodují odlišně. Nepovažuji tento postup za nedemokratický, protože nižší soudy nikterak neomezuje v rozhodnutí odlišném, musí "pouze" odůvodnit svůj odlišný právní názor. Já tuto rozhodovací činnost NS ČR považuji za nutnost z hlediska právní jistoty nás účastníků.
0 # FORTUNA 2013-06-29 10:53
ad Anon 29.6.13, 8:45

Děkuji za reakci. Je-li obecně význam (z právního hlediska) slova PRECEDENT chápán v česku jak popisujete, pak je chápán jinak než v anglosaském právu. Tam PRECEDENT je Rozsudek soudu, který slouží jako pravidlo pro rozhodování následujích podobných případů. Rozhodně se netýká nové problematiky, naopak problematiky, v které bylo již rozhodnuto (PRECEDENT = něco, co již bylo a co ovlivňuje podobnou situaci později).

Znamená-li STANOVISKO v česku to, co píšete, pak to se slovem PRECEDENT nemá nic společného, zejména neomezuje-li STANOVISKO rozhodnutí (ta) nižších soudů. Není-li pravomoc nižších soudů omezena vyšším soudem, pak v tom nevidím žádnou právní jistotu, naopak.

Ani s demokracií nemá jedno nebo druhé nic společného. U soudu se nerozhoduje podle zásad demokracie, ale podle (aspoň by mělo) zásad spravedlnosti a práva.

mv
0 # Tomáš Pecina 2013-06-29 13:17
Vydávání stanovisek je problematické tím, že nejvyšší soud neřeší situaci, která k němu dospěla instanční cestou, takže stanoviskem dotčené strany řízení proti němu nemohou nijak brojit. Vezměme stanovisko Kinský (tuším Pl. ÚS-st. 21/05): okresní soudy majetek vydávaly, a aniž by řízení mohlo proběhnout před krajskými soudy a před Nejvyšším soudem, Ústavní soud přikázal obecným soudům tyto nároky zamítat. Tím se Kinskému odebraly všechny instance až po Ústavní soud, a nebylo mu umožněno na Ústavní soud před vydáním stanoviska působit.
0 # FORTUNA 2013-06-29 18:34
ad pan Pecina, 29.6.13, 13:17, Anon, 29.6.13 13:49

pan Pecina

Mám STANOVISKO Kinský chápat tak, že okresní soudy majetek Kinskému vydávaly, Ústavní soud si z čista jasna řekl, tak to tedy ne, vydal STANOVISKO Kinský:
"Kinskému se žádný majetek vracet nebude." ?
(dostal Kinský aspoň ten majetek, který mu byl okresním soudem přiznán, než ÚS vydal STANOVISKO?)

Anon

Ano, problém v česku spočívá v tom, že NĚCO může znamenat NE, ale i ANO. PRECEDENT v česku není, ale je tu STANOVISKO, jehož právní argumentací se nižší soudy OBVYKLE (tedy ne vždy!) řídí. Rozhodnutí nalézacího soudu se STANOVISKEM dovolacího soudu nemusí řídit a bude pak zrušeno - a co potom, to začne vše znova? Tomu se říká právní jistota?
STANOVISKEM se ale nemusí řídit nižší soudy, ale musí vysvětlit proč. Takže Rozhodnutí nalézacích soudů bude zrušeno, ale Rozhodnutí nižších soudů ne a nižší soud může říci: "Dejte si své STANOVISKO za klobouk, my jsme jiného názoru."? Co potom? (Bylo to takto i za komunistického režimu?)

DEMOKRACIE
Já se domnívám, že toto slovo do soudní síně vůbec nepatří. Tudíž demokratičnost/nedemokratičnost je pro právní řízení jedno a to samé a ve stejnou dobu nic.

Ještě ke Kinskému:
Kinskému zůstalo právo se soudit - když zrovna neměl co dělat, však s tím, že Ústavní soud stanovil, aby nic nevysoudil. Nebo vlastně, jak píšete, nižší soudy STANOVISKO mohly ignorovat a majetek mu mohly vracet, ale nevracely takže Kinský nedostal nic?
Soudce slibuje, že bude soudit dle svého nej svědomí a vědomí a v souladu se zákonem. STANOVISKO určitě není zákon (nebo je?), před STANOVISKEM soudci majetek vraceli, pak ne. Nabízí se otázka zda soudci z lenosti či strachu opustili svoji povinnost soudit dle svého nej svědomí a vědomí a soudili s tím, co jim nařídili soudci vyšší. Jaký význam potom má okresní soud? Tak "soudit" by dokázal i žák základní školy. Moc z toho nejsem moudrý.

mv
0 # Filip Šudák 2013-06-30 06:07
Nezlobte se, ale nemohu s vámi souhlasit.

V demokracii rozhoduje většina, v republice rozhoduje většina v mezích platného práva.

Platné právo nejsou pouze zákony, jak si mnozí myslí. Platné právo tvoří historické kontinuum, mezi které patří spousta přirozených práv. Většina z nich je dnes chráněna mezinárodním právem, třeba Evropskou Úmluvou o ochraně základních lidských práv a svobod, Mezinárodním paktem o občanských a politických právech etc.

V mezích vnitrostátního práva konstitučního je to pak zejména Ústava a Listina základních práv a svobod.

Oněch "přirozených práv" je velká spousta, pouze vypsat je tady by zabralo moře času. Obecný problém je, že většina vlád nechce přirozená práva, ať již pod jakoukoli záminkou, akceptovat, a platí, že čím více je režim dále od liberalismu, tím více přirozených práv potlačuje.

Pro příklad uveďme, že přirozené právo je právo na sebeobranu, včetně práva nabýt do vlastnictví, držet a nosit palnou zbraň pro tento dobrý důvod (včetně open carry, tedy viditelného nošení), bez dalších potřebných formalit, výjma těch, které jsou nezbytně nutné k ochraně společnosti, tedy třeba k ověření toho, zda osoba, která tak chce činit, neužila v minulosti palnou zbraň ke spáchání násilné trestné činnosti. Logicky pak z tohoto práva vyplývá i právo vlastnit a nosit chladné a neletální zbraně. Teďka si projdětě právní řády státu Evropy a sám si porovnejte, kolik z nich toto přirozené právo ctí.

Jedním z přirozených, nezadatelných a nezcizitelných práv je, že každý má právo na to, aby mohl vyvolat řízení o jakémkoli jeho sporu ve věci majetkové, osobnostní, ve věci, kde jeho práva potlačuje stát (např. ve správní věci), či o jakémkoli trestním obvinění proti němu rozhodnul soud, jež byl na základě zákona zřízen dříve, než se stal předmět řízení, tato jeho věcná i místní příslušnost je dána zákonem, a zákon musí dbát bedlivě na to, aby byla zaručena nezávislost soudců v tomto sporu, to jest, aby byli zcela odděleni od moci výkonné a moci zákonodárné. Základním přirozeným právem, které pochází již od otců zakladatelů a první Francouzské republiky také je, že toto řízení má být bezplatné, aby měl k takovému soudnímu řízení přístup každý bez rozdílu majetku, a že zákon musí bedlivě dbát na to, aby k němu měli přístup všichni, a to bez rozdílu národnosti, rasy, či barvy pleti, náboženského, filosofického, politického či jiného smýšlení nebo vyznání, původu, rodu, majetku, politického či jiného veřejného nebo obdobného postavení.

Přirozeným právem pak je očekávat, že o závažnějším sporu rozhodne více soudců, a že o výsledku budou hlasovat veřejně, a nebo porota, která je složena náhodným losem z ctihodných a obecně vážených občanů, u kterých má však každá ze stran právo veta, jež nemusí odůvodňovat dobrými důvody.

Přirozeným právem pak je očekávat, že výše popsaný tribunál se bude sporem zabývat v plné jurisdikci, bude přezkoumávat všechny podklady, důkazy, ať již listinné, či jiné, že každé svědectví proběhne před tímto tribunálem, že každá ze stran smí svědka předvolat a vyslechnout, a to i tzv. křížovým výslechem, konfrontovat jej s důkazy, a žádat vysvětlení.

Přirozeným právem pak je očekávat, že všechny tyto důkazy tribunál bude hodnotit, a že toto hodnocení vtělí v ratio decidendi svého nálezu, a že tento nález vyhlásí ústně před přítomností stran, a že jej i ústně odůvodní, a žádá-li o to kterákoli ze stran, bude tento nález i písemně zdělán, a písemně podrobně odůvodněn. A že odůvodnění bude přesvědčivé, hmotně i formálně správné. A že tribunál nepřipustí, aby byl u něj vzat jako podklad pro rozhodnutí, či byl proveden důkaz čímkoli, co bylo provedeno v rozporu s obecným i platným právem, zejména co bylo získáno jakýmkoli donucením, byť i jen lstí, tedy, že tribunál rozhodne sine ira et studio, v souladu se zásadou fiat iustitiam, pereat mundus et ruat caelum.
0 # Filip Šudák 2013-06-30 06:07
Je přirozeným právem žádat, aby tento nález byl přezkoumán tribunálem vyšší stolice, u kterého nebude rozhodovat nikdo, kdo se jakýmkoli způsobem podílel na rozhodování ve věci na nižší stolici, že tento tribunál nebude laický (porota, "soudci z lidu", přísedící, etc.), ale že bude složen z právních odborníků, kteří jsou obecně dobré pověsti (takže určitě ne bývalí komunisté!), občané i jinak po všech stránkách ctihodní a nenapadnutelní, a ti na základě jeho půhonu / opovědění přezkoumají nález tribunálu nižší stolice, a že bude-li shledáno pochybení, bude zjednáno právo, ať již způsobem kassačním, či způsobem apelačním.

Těch základních přirozených práv kolem soudu je mnohem víc, tohle je jenom základ.

Ale tím, že celý výše popsaný, právem očekávatelný, postup nahradíme nějakým jiným principem v duchu prokurátorského principu sovětského typu, za což přijímání stanoviska bez důvodných pochybností označit lze, nebude přirozenému právu na soudní ochranu zadost učiněno.

Neboť problém onoho stanoviska je v tom, že je přijímán v rozporu s výše popsaným principem, zejména bez slyšení stran, bez možnosti hájit svá práva etc. etc. etc.

Je těžké tohle vysvětlovat v národu, který je tak těžce poznamenán čtyřiceti lety vlády mrzké núzy, opřené o doktrínu jedné strany, která musela všechno vědět a o všem rozhodovat, a všechno řídit.

Pane Vorlický, demokracie, liberální demokratický republikanismus, má s právem na spravedlivý proces hodně společného. Až republika odstranila, alespoň tedy formálně, když už k faktickému uskutečnění nikde nedošlo, všechny rozdíly před soudem, zavedla absolutní rovnost stran, rovnost důkazů etc. To se nedá vysvětlit na páru stranách, to chce hlubší historické, filosofické a právnické znalosti a vhled do věci.
0 # FORTUNA 2013-06-30 16:41
ad Filip Šudák, 30.6.13, 6:07

Je snadnější oponovat, než souhlasit, teď, když je venku hezky, jde obojí hůř. Nenašel jsem nic, čemu bych oponoval, byť Váš příspěvek je dlouhý.

Jsem zastáncem demokracie, byl jsem špatně pochopen. Je správné, že soudní řízení probíhají v demokratickém rámci, samotné soudní řízení však s demokracií nic společného nemá.

Příklad, i demokracie potřebuje svoji armádu. Určitě se mnou budete souhlasit, že proti nepříteli nelze bojovat armádou postavenou na demokracii. Maximálně si mužstvo zvolí svého velitele, toho však pak musí bezpodmínečně poslouchat.

Proti ohrožení spravedlnosti a práva, si společnost demokraticky volí postup, jakým obě bude chránit. Tak jako voják se vzdává práva na svůj život, tak odsouzený občan se vzdává svého práva protestu proti trestu soudem a v tom již žádnou demokracii také nevidím, jde o to, aby byla vidět spravedlnost, právo a následný pořádek.

mv
0 # Filip Šudák 2013-07-01 00:30
My si nerozumíme.

Republika přinesla třeba to, že každý občan, bez ohledu na rasu, národnost, barvu pleti, původ, rodové či jiné kořeny ... (nechce se mi to všechno vypisovat), může být plukovníkem, pokud má příslušné vzdělání a dosahuje příslušných kvalit, ne, že plukovníkem je dědičný šlechtic, který šilhá, má šedý zákal, ploché nozy, neslyší na jedno ucho a má křivici (to je samozřejmě hodně ad absurdum).

Pokud by se politika nijak soudního systému nedotýkala, máme pořád, a ve všem, inkvisiční proces.
0 # Filip Šudák 2013-07-01 01:54
Pane Vorlický, ještě na upřesnění:

Ony dva, relativně dlouhé, příspěvky, se týkaly příspěvku "Anonymní 29. června 2013 8:45", pro Vás byl určen pouze onen poslední odstavec, který začíná "Pane Vorlický...".

Omlouvám se, já vždycky kliknu "odpovědět" a ta odpověď je pak někde jinde než jsem chtěl, tak teďka už tam píšu přesně komu, a k jakému příspěvku, můj příspěvek určen jest.
0 # FORTUNA 2013-07-01 08:50
Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.
0 # Anonymní 2013-06-29 13:49
ad FORTUNA29. června 2013 10:53
Situaci chápete správě, precedent je rozhodnutí soudu jež se má aplikovat na totožné případy. V kontinentálním systému práva právo precedenční není, lze však spekulovat, že rozhodnutí NS ČR a NSS ČR (stejně tak i stanoviska) mají pseudoprecedenční povahu, neboť právě v nich obsaženou právní argumentací se nižší soudy obvykle řídí. Z jednoduchého důvodu, protože pokud se věc dostane až před dovolací soud, tak pokud rozhodnutí dovolacích soudů nerespektují, tak bude rozhodnutí nalézacího soudu zrušeno, čímž právě přispívá k právní jistotě účastníků. (Není sice závazné pro nižší soudy, ale ty se s ním musí vypořádat, což většinou "neriskují".)
Pokud jde o námitku nedemokratičnosti stanovisek, s tím nemohu souhlasit, neboť se jedná pouze o vyslovený právní názor, nalézací soudy nikterak neomezuje v rozhodovací činnosti s výhradou výše uvedeného.
ad Tomáš Pecina29. června 2013 13:17
Rozhodnutí ÚS nikterak nezkrátilo Kinského na jeho právu soudit se, pouze byl v něm vysloven právní názor, jenž byl respektován obecnými soudy, ale nezbavil žalobce práva se soudit před obecnými soudy.
0 # Filip Šudák 2013-06-30 06:17
Formálně nikoli, hmotně zbavil občana Kinského práva na spravedlivý proces.

Neboť takové stanovisko bez dalšího znamená, že všichni soudcové Ústavního soudu, kteří se na něm podíleli, jsou pak vyloučeni z přezkumu zákonnosti tohoto obecného soudnictví.

Kdo má pak o ústavnosti rozhodnout, když celý Ústavní soud je vyloučen?

To je tak těžké pochopit, že vyšší stolice nesmí jakkoli zasahovat do rozhodovací činnosti stolice nižší, ledaže se tak děje na základě opravného prostředku stranou v mezích platného práva do příslušného rozhodnutí opověděného, a až ve chvíli, kdy je ono rozhodnutí vydáno a (nikoli celá právní věc, ale věc, do níž opravný prostředek směřuje) právní pře ukončena?

Tím je popíráno přirozené, konstitučně i zákonem subsumované, právo na zákonného soudce!
0 # Anonymní 2013-06-30 10:41
Ad Filip Šudák30. června 2013 6:17
Proč by měl být celý soud vyloučen? Rozhodnutí v neprospěch neznamená vyloučení, resp. podjatost soudce. Existuje poměrně rozsáhlá judikatura na téma práva účastníka na úspěch u soudu. Zkráceně, že účastník nemá předem dané právo vyhrát u soudu, ale na řádné projednání jeho věci.
K druhé námitce, pokud vynechám ÚS, neboť ten není součástí soustavy obecných soudů, tak to co jste uvedl, se neděje. Ani stanoviska velkých senátů, či kolegií NS a NSS, nezasahují do rozhodovací činnosti, pouze korigují rozdílnou rozhodovací praxi soudů, ale fakticky nikterak nemění vydaná rozhodnutí.
0 # Filip Šudák 2013-06-30 13:36
Z pohledu práva na zákonného soudce je přece irelevantní, jak zákonodárce soudní moc rozdělí, to jest, jestli "konečné slovo" má soud nejvyšší, kassační dvůr, nebo soud ústavní.

Já, prostě a jednoduše, vidím problém v tom, když soud vyšší instance (chápejte to obecně, já netvrdím, že ústavní soud je jakkoli soudům obecným nadřízen) zasahuje do rozhodovací činnosti soudu nižší instance jinak, než rozhodnutím na základě opravného prostředku.

A přijetí stanoviska Pléna ÚS jako jiný zásah vnímám.
0 # FORTUNA 2013-06-30 14:46
ad Filip Šudák, 30.6.13, 5:33

Zdravím, pane Šudák,

pro zjednodušení problému navrhuji se zabývat situací tak jak je jen v ČR a jak jsou cizí pojmy v ČR chápány. Dále navrhuji cizí pojmy spíše vůbec nepoužívat, a to proto, že jsou často neprávně chápany a jejich používání vede jen k umocňování zmatků.

PRECEDENT
se používá pro určité situace v anglosaském právu a v českém právu je, jak začíná být zřejmé, chápán jinak. Nechejme tedy slovo PRECEDENT býti.

čl.89 Ústavy
o žádném PRECEDENTU nemluví, nelze tedy tvrdit, že vykonatelné rozhodnutí, VR, je PRECEDENT (nb, nemluví ani o stanovisku). Tak jak článku rozumím, VR je vlastně zákon (což je absurdní). PRECEDENT, jak správně píšete, se vztahuje pouze na strany sporu, který vykazuje známky sporu, který dal vznik PRECEDENTu.

Co se týče v ČR STANOVISEK nebo ROZHODNUTÍ soudů, která jsou pro nižší soudy závazná/nezávazná:
Ze zde probíhající debaty je mi zřejmé, že nikdo neví jakou přesnou roli by STANOVISKO mělo hrát a v jaký okamžik, a co vlastně STANOVISKO je (rozhodně o něm není v čl.89 ani zmínky). Logicky není tedy možné na toto téma rozvinout smysluplnou debatu.

Další skutečnost, která prakticky znemožňuje vést v těchto věcech užitečnou debatu s cílem praktického závěru, je fakt, že neexistuje čistá hierarchie soudů. Mělo by to být jako v kartách, sedmička nejnižší, ese vše přebíjí. Tady jsou nejvyšší soudy dva, pak je tu ještě jeden nad nimi, Ústavní, ale ne ve všem. Toto lze rozvinout, ale ať si každý udělá úsudek sám. Každý spor, dle své důležitosti má být započat na nějaké úrovni a pak, nastane-li potřeba, k soudu vyššímu, který svým ROHODNUTÍM nahradí Rozhodnutí soudu nižšího nebo jej potvrdí. V každém případě věc skončí u nejvyššího soudu.

Ještě k Vašemu: "...NS a NSS soudy mají právo vydávat ve věcech stanoviska...".
To, co píšete je přece absurdní! V zájmu spravedlnosti a práva nemůže nikdo úkolovat soudy jinak než zákonem, a již vůbec ne tak, že jim bude říkat (kdo jim dává Vámi zmíněné právo?), zda smějí nebo nesmějí vydávat stanoviska. To je přece na soudu jak bude rozhodovat a jaké stanovisko nebo usnesení použije. Co se počítá, je soudní Rozsudek dosažený veřejně, tak aby bylo vidět, že spravedlnost a právo je dodržováno. Koho zajímají stanoviska, usnesení a já nevím co ještě?
mv

PS
není třeba moje poznámky brát jako pokus, abych rozuměl jak funguje české právo. Již nemám takové ambice. Sleduji co se zde děje, porovnám to se systémem, kterému jsem byl X let vystaven jinde, a upozorňuji na zdejší nedostatky, o kterých se domnívám, že zde jsou.
0 # Filip Šudák 2013-07-01 00:55
Tento komentář byl odstraněn autorem.
0 # Filip Šudák 2013-07-01 02:51
Pro pana Vorlického, k příspěvku ze dne 30. června 2013 5:33 hod.

Dobrý den, pane Vorlický.

Původně jsem Vám napsal, že vše, na co se ptáte jsem již zodpověděl, a že už nevím, co bych Vám ještě doplnil. Pak jsem ale svůj závěr přehodnotil, a myslím, že ještě je, čím bych přispěl.

Nezlobte se, prosím, na mne, ale myslím, že nedostatečně nebo špatně rozumíte tomu, co jsem Vám napsal. Pokusím se to vysvětlit na příkladu:

Nejvyšší správní soud (dále také "kassační soud") judikoval, a judikuje opakovaně, že na správní trestání se obecně vztahují základní principy trestního práva hmotného a procesního. Pro zjednodušení se budeme dále zabývat jenom přestupky.

Výše popsaný princip lze, zjednodušeně, vyložit asi takto: v případě, že zákon přestupkový, správní řád, či jiný právní předpis, jež se vztahuje na správní řízení o přestupku, neřeší příslušnou problematiku, a nebo jí řeší způsobem jež je s obecnými zásadami tr.práva hmotného, či procesního, neslučitelný e ratione materiae, užije se per analogiam příslušné ustanovení tr.řádu/tr.zákoníku, které na tu danou oblast nejpřiléhavěji dopadá, po případě, přímo tr.právo hmotné, nebo tr.právo procesní.

Tento právní názor je již "posvěcen" soudem ústavním (nález sp. zn. II.ÚS 82/07 ze dne 17. ledna 2008).

Avšak, výklad toho, co kdo chápe jako problém, jež by měl být řešen analogií tr.práva, je velmi subjektivní.

Máme například opakovaně judikováno soudem kassačním, že není možné v odvolacím řízení aplikovat ustanovení správního řádu, že v něm nelze namítat nové skutečnosti, mohly-li být namítány před správním orgánem prvé stolice. Tohle je obecně respektováno.

Máme ale aplikaci více "spornou", proč si vysvětlíme.

Příklad: soud kassační judikoval v rozsudku čj. 4 As 4/2007 - 46 ze dne 4. října 2007, že ustanovení § 74 odst.1 zákona přestupkového kumuluje v sobě nejen právo na to, aby o přestupku proběhlo ústní jednání, ale rovněž právo na to, aby při tomto ústním jednání bylo ústně vyhlášeno rozhodnutí (obdobně jako se vyhlašuje rozsudek v tr.řízení). V případě, že se obviněný, ať řádně předvolán, ku správnímu orgánu nedostaví, tento ústní jednání v jeho nepřítomnosti provede, ale nerozhodne a rozhodne třeba druhý den nebo za týden, je povinen na tento den nařídit ústní jednání a obviněného k němu předvolat, jinak je jeho rozhodnutí zmatečné.
0 # Filip Šudák 2013-07-01 02:51
pokračování:

Tento právní názor považuji za sporný z jednoho jednoduchého důvodu: s ohledem na nároky, jaké klade platné právo na úředníky, kteří v prvé stolici o přestupku jednají a rozhodují, nelze důvodně presumovat, že jejich mozek bude s to vůbec vyřešit problém, když jim dojde třeba druhý den omluva (autoremedura), a vůbec, tohle prostě nejsou schopní administrativně zvládnout.

Proto se tomuto právnímu názoru "přestupkáři" všemocně vzpírají a brání (viz. např. prestupky.blogspot.cz/.../...).

A nyní se pokusím vysvětlit onen rozdíl:

Pokud se nebude správní orgán / krajský soud, při své rozhodovací činnosti, řídit zásadou analogické aplikace zásad tr.práva, v odůvodnění opravného prostředku uvedu, v čem spatřuji, že tuto zásadu porušil, odkážu se na nález ústavního soudu, ustanovení čl.89 odst.2 Ústavy, a de facto na to, že tímto nálezem byl rozhodující vázán, nerespektoval jej, a proto je rozhodnutí nepřezkoumatelné.

Pokud však půjde o ten okamžik vydání rozhodnutí, budu nucen, i když se odkážu na judikaturu a její závaznost, protože před rozšířeným senátem tato věc nebyla, argumentovat, proč není dobrý důvod se touto judikaturou neřídit.

I kdyby byla věc před rozšířeným senátem, jeho usnesení je, jako precedens, závazné toliko pro soud kassační, ustanovení § 12 odst. 1 s. ř. s. není natolik přesným, aby zavazovalo krajský soud, či dokonce správní orgány.

V tom je ten rozdíl: právním názorem vysloveným soudem ústavním je povinen se řídit každý, právním názorem vysloveným soudem kassačním soud kassační, dospěje-li k jinému nézoru, deleguje věc rozšířenému senátu, jehož rozhodnutím je vázán.

Proto rozhodnutí NS a NSS nejsou precedentem v pravém slova smyslu, kdežto rozhodnutí soudu ústavního ano.
0 # Anonymní 2013-06-30 16:35
ad FORTUNA30. června 2013 14:46
Aniž bych chtěl oponovat panu Šudákovi, jeho znalosti jsou obdivuhodné, v takovém rozsahu jako on jsem to znal naposledy u zkoušek. Pokud jde o námitku, že stanoviska si vydávají NS a NSS ČR libovolně, není opodstatněná, neboť zákon přesně stanoví, kdy má být věc, či problematika předložena k zaujmutí stanoviska, blíže bych odkázal na jeden z komentářů pana Šudáka.
0 # FORTUNA 2013-06-30 19:50
ad Anon, 30.6.13, 16:35

Zoufale se snažím, abych nedělal chyby, alas...v mém příspěvku výše, 30.6.13, 16:46, 1.odstavec, ne: neprávně chápány, ale nesprávně. Pak ne: ese, ale eso, jako v kartách. Tak.

Mám tu výhodu/nevýhodu, že zde nikoho neznám. Reaguji tedy jen na texty.

Libovolná stanoviska NS a NSS
Vypadá to, že mne Anonymní z 16:35 nepochopil. Chtěl jsem říci toto: Moc soudní odvozuje svoji moc z Ústavy. Neboť soudy nám sdělují, co zákony znamenají (to je TA jejich moc), bylo by absurdní soudy nějak omezovat zákony, protože soud rozhodne, co omezení znamená - může rozhodnout, že to neznamená nic! Omezovat činnost soudů, nebo jinak jim nařizovat co mají dělat, jim povolovat způsob jejich práce, jinak než ústavními zákony (které navíc musejí být v souladu se stávající ústavou, o čemž zase rozhodují jen soudy) postrádá veškerou logiku. Jediné, co zákonodárce může udělat, když nechce, aby řidič byl trestán za překročení 50km limitu v obci, je zvýšení limitu. Nic jiného v právním státě neexistuje.

Když jsem v 14:46 psal, že nikdo nemůže úkolovat soudy jinak než zákonem, měl jsem na mysli obecné zákony, které platí pro nás všechny, stejně jako pro soudy. Soud má však "výhodu" v tom, že rozhodne, co zákon znamená.

V jednoduchých případech, kdy zákon stanoví, že překročení 50km rychlosti v obci je porušení zákona, by soudce musel být slabomyslný, aby mne neshledal vinným z porušení zákona, když mi protistrana před ním dokáže, že jsem jel rychleji. Takovým zákonem se soudce musí řídit, když rozhoduje, stejně jako já, když řídím vozidlo.

Soudce se vždy musí řídit takovým obecným zákonem, a to i v situaci, která je méně jasná. Nejasnost situace může způsobit napadnutelný Rosudek a vyšší soud by měl buď Rozsudek potvrdit, nebo zvrátit a takto by měl každý případ postupovat (ne se vracet), až se dostane k soudu nejvyššímu, což by měl být Ústavní soud. Když se věc dostane až před nejvyšší soud nastává situace, kdy soud svým rozhodnutím může vytvořit již zmíněný PRECEDENT.
Takže říkat soudům zákonem, kdy k problematice mají nebo smí zaujmout stanovisko, považuji za nepatřičné - konečně soudy to mohou ignorovat, tím, že řeknou "pleju len". Zaujmou stanovisko, až ho zaujmou. Navíc se domnívám, že úkolem soudů není zaujímání stanovisek, ale vydávání rozsudků.

Celý vtip demokracie spočívá v tom, že všechny tři moci si jsou vědomi své moci, ale i moci ostatních dvou mocí, že je uznávají, a hlavně, že v rámci své moci mají své důležité povinnosti, které se zavázaly plnit.

mv

PS, kde najdu Šudákův komentář, který máte na mysli?
Pak se domnívám, že by bylo dobré, kdyby se Anonym označil aspoň AK, nebo TU, a tak.
0 # Filip Šudák 2013-07-01 01:05
Pane Vorlický, reaguji na Váš příspěvek ze dne 30. června 2013 19:50 hod.

Jestliže je nejvyšší rychlost 50 km/h, a je Vám prokázáno, že jste jel rychlostí 51 km/h, porušil jste zákon, a každému soudu nezbude, než toto faktum konstatovat a vzít za prokázané.

Vy, a nyní Vás musím opět odkázat na trestní právo hmotné a hmotné právo občanskoprávní, nechápete rozdíl mezi pouhým porušením platného práva, mezi civilním deliktem a mezi trestným činem.

Pokud prokazatelně pojedete rychlostí 51 km/h, porušil jste zákon. Ve chvíli, kdy dojde například k nehodovému ději, a je prokázáno, že existuje nexus causalis (příčinná souvislost) mezi skutečností, že jste jel rychlostí 51 km/h a došlo k nehodovému ději, odpovídáte za škodu způsobenou porušením právní povinnosti. Pokud ne, z pohledu práva občanskoprávního není toto Vaše porušení platného práva relevantní, neboť se jedná o tzv. jiné nevhodné chování (je to jenom příklad, můžete tím, samozřejmě, zasáhnout do práva jiného i jinak).

Pokud prokazatelně pojedete rychlostí 51 km/h, a budete obviněn z trestného činu (to, že jej positivní právo tohoto státu chápe jako přestupek, na věci nic nemění), bude muset ten, kdo Vás z něj žaluje (tj. správní orgán v inkvisičním řízení) prokázat nejen tu skutečnost, že jste jel rychlostí 51 km/h, ale že jste tím porušil statek chráněný kogentní dikcí příslušného trestního ustanovení, tedy například, že jste tím někoho omezil, či ohrozil (opět, je to příklad, těch relevantních statků může být mnohem více). Pokud nic z toho neshledá, jednání není trestným činem, neboť sice vykazuje formální znaky tr.činu (tj.,je jako takový v příslušném právním ustanovení zakotveno), ale postrádá znaky materiální (tj.,že je nebezpečné pro společnost).

Co na tomto pořád nechápete?
0 # FORTUNA 2013-07-01 10:54
Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.
0 # Tomáš Pecina 2013-07-01 11:15
Pane Vorlický,
omezuji Vaše právo umisťovat na tento blog komentáře na jeden komentář za tři dny, počítáno od půlnoci do půlnoci. Pokud nedokážete sám rozpoznat, že ostatní svými četnými laickými texty jen obtěžujete a k debatě nijak nepřispíváte, nezbývá než vám to sdělit tímto explicitním způsobem.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)