DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

úterý 7. května 2013

Pro urážku starostenské nohy aneb Nepodjatost v Mostě

Může být podřízený nepodjatý vůči svému nadřízenému? Přirozeně ne, tento princip se uplatňuje universálně v celém právním řádu: vztah pracovněprávní nebo služební podřízenosti vytváří tak silnou mentální výhradu, že jí bez dalšího vznikají důvodné pochybnosti o nepodjatosti podřízeného pro zvláštní poměr k nadřízenému.

Výjimkou, jak se zdá, je město Most, kde o verbální kontroversi mezi protiuhelným aktivistou Radkem Mikulou a náměstkem primátora Karlem Novotným hodlá rozhodovat místní přestupkový orgán, a najdou se i tací, kteří to pokládají za možné a zákonné.

S podobnou situací jsem se v praxi setkal jen jednou, v Roudnici nad Labem, kde měly být chování místního občana na zasedání zastupitelstva a jeho hádka se starostou projednávány přestupkovou komisí, sestávající ze zaměstnanců městského úřadu; oznamovatelem přestupku byl tajemník úřadu. Roudničtí úředníci bez nutnosti většího nátlaku uznali, že v takovém sporu nemohou být nestrannými arbitry, a v souladu s příslušným ustanovením správního řádu věc postoupili sousední obci (ta řízení posléze zastavila poté, co jsem prokázal formální vadu delegace, ale to je jen marginálie).

Jak na Jiném právu upozorňuje Jan Vučka, požadavek nepodjatosti je v této zemi něčím zdaleka ne samozřejmým, nepodjatým se zde cítí kde-kdo – tak proč by se necítili nepodjatými podřízení vůči nadřízenému?

Toliko na okraj dlužno podotknout, že stávající (značně sporná) praxe, podle níž může úředník rozhodovat ve věcech, kde je účastníkem řízení obec, jež ho zaměstnává (např. ve stavebních řízeních), nepředstavuje stejný případ, protože obec je přece jen právnickou osobu, a tedy subjektem o poznání méně mstivým než její konkrétní představitel, osoba fysická a jako taková nadaná schopností úředníkovi, který by rozhodl v její neprospěch, učinit život znatelně méně příjemným.

22 komentářů:

  1. Pokud je obec automaticky účastníkem územního řízení, jinak to při současném systému ani dělat nejde. Jinak byl úřad rozhodoval jen o stavbách v sousedních obcích, ale o umístění staveb v obci úřadu (zpravidla největší) by nemohl, což by bylo na palici úplně.

    Podporuji ovšem Jankovského snahy stavební úřady obcím vzít a jejich počet zredukovat.

    A.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono by úplně stačilo, kdyby se vyloučila v řízeních, ve kterých je stavebníkem.

      Vymazat
    2. Uvedený problém už "skoro" vyřešilo usnesení rozšířeného senátu NSS (1 As 89/2010 - 119). Zajímavý je především názor disentujícího soudce JUDr. Jiřího Pally.

      Vymazat
    3. Ovšem, právě ten jsem měl na mysli v posledním odstavci. I když je to nesystémové, osobně bych rozlišoval situaci, kdy může být zaměstnanec podjatý v souladu s veřejným zájmem (obec není stavebníkem, pouze tím, v jehož obvodu se má stavět) nebo v rozporu s ním (obec=stavebník), ale generální vyloučení by bylo jistě optimální.

      Vymazat
    4. Myslím, že často má obec silný zájem na realizaci stavby, i když stavebníkem (ani přímým investorem) není. Zejména pokud jde o stavby, jejichž provoz naplní obecní kasu či výrazně přímo či nepřímo zvýší zaměstnanost v obci.

      A.

      Vymazat
  2. ...náměstek primátora je politická, nikoliv úřední, funkce, náměstek primátora je představitelem samosprávy, úředník pak představitelem státní správy. Náměstek primátora tak není nadřízeným úředníků, kteří vykonávají státní správu (zde projednávají přestupek) - titulek článku (Podřízení mosteckého politika pokutují kritického občana)je proto zavádějící, jakkoliv běžný občan takové otázky neodlišuje. Postup v Mostě není neobvyklý, ani nezákonný


    Snad nebude vnímána jako ironická otázka, zda je autor dnešního textu běžný občan ve smyslu, jak o něm píší tací.

    Radek Mikula


    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tací nerozlišují mezi řadovým členem zastupitelstva, který má vůči úředníkům pouze právo na informace podle § 82 ObecZ, a náměstkem primátora, jemuž jsou úředníci skutečně podřízeni. Ale nepřekvapuje mě to, tací se mýlívají často, a i na tomto blogu.

      Vymazat
  3. Jan Potměšil7. května 2013 22:22

    Ad p. Pecina:

    Náměstkovi primátora úředník vykonávající přenesenou působnost, tedy státní správu, opravdu není nijak podřízen. Nevím, z čeho dovozujete opak.

    Ta situace je samozřejmě nemilá, jakkoliv formálně zde podjatost není, aspoň dle judikatury NSS. Formálně úřad nepostupuje vadně, na čemž trvám.

    Jiná věc je, jak to cítí úředníci - přes formální nastavení dané zákonem mohou být přesto materiálně podjatí - 1) obávají se matně nejasné odvety náměstka, když nerozhodnou, jak si přeje, 2) obávají se veřejnosti, když nerozhodnou, jak si přeje veřejnost, ale tak, že to bude vypadat, že jsou poplatní náměstkovi, 3) nechtějí řešit žádné politiky, neb jsou s tím akorát nepříjemnosti, a vedou to třeba k prekluzi.

    NSS to nijak nerozseknul ani usnesením rozšířeného senátu (viz zde: http://www.nssoud.cz/Nejvyssi-spravni-soud-zprisnil-pravidla-pro-posuzovani-podjatosti-uredniku/art/922?tre_id=135); již dříve jsem se k tomu vyjadřoval podrobně zde: http://jinepravo.blogspot.cz/2011/06/jan-potmesil-je-urednik-rozhodujici-o.html, z kteréhož textu snad lze dovodit můj názor na věc (tedy že nejsem zastáncem podjatého rozhodování úředníků, zejména tam, kde jsou tlaky zcela reálné, byť zvenčí nepodchytitelné).

    Podobné kauzy, jako ta v Mostu, přes judikaturu a formální oddělení státní správy a samosprávy, nevnímám jako žádoucí situace, jakkoliv jsou na druhé straně velmi časté (Most je jen jeden případ z mnoha). V praxi buď úředníci neshledají podjatost, protože to ani nelze dost dobře seriózně odůvodnit, v limitech zákona a judikatury (a pak si drbou hlavu, že se toho měli radši nějak zbavit), anebo si vymyslí ptákovinu a vyloučí se naopak všichni, aby věc nemuseli řešit (taky časté - o vysoce postavených soudruzích nechce rozhodovat nikdo), pak si to přehazují mezi sebou.

    Ceterum autem censeo, smíšený model veřejné správy má být zrušen, obnovme okresní úřady..:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Úředníci jsou přirozeně náměstkovi primátora podřízeni, a to i v situaci, že obec má tajemníka. Toho vybírá a jmenuje primátor, a primátor i s náměstky je vždy součástí obecního úřadu (primátor stojí v jeho čele).

      Vymazat
    2. A co ta státní správa a samospráva? Dále v podstatě říkáte, že celá rada obce je součástí obecního úřadu. Opravdu podřízeni nejsou. Stavíte celý článek na chybné premise.

      Vymazat
    3. Rada není součástí úřadu, pouze starosta a místostarostové, resp. primátor a jeho náměstci (§ 109 ObecZ). Nicméně vztah nadřízenosti a podřízenosti lze dovodit z celé řady dílčích pravomocí rady (§ 102 ObecZ).

      Vymazat
    4. Ad JP: Řekl bych, že podle toho usnesení RS NSS, na které zde odkazujete, naopak lze dovozovat "systémovou" podjatost úředníků i v některých přestupkových řízeních.

      Vymazat
    5. Před cca 7 lety jsem v česku zcela standardní cestou zažádal o vydání nového českého cestovního pasu. Starý se blížil ke konci své platnosti. Úřednice odmítla mi jej pak vydat. Na úřadě nebylo síly jak ji k tomu donutit. Musel přijít tajemník města s právničkou města, úřednice jim pas dala (oni neměli právo ji úkolovat, aby mi ho dala sama!!) a pak mi jej předali. Takto tady funguje státní správa, samospráva a všechny ty ptákoviny, které se tím vším prolínají (v Británii vám pošlou nový pas poštou v hnědé obálce). Doporučoval bych pánům takovou min 5 letou stáž ve státní správě ve státě, kde státní správa funguje, aby aspoň trochu pochopili, o čem ona má být.
      mirek vorlický

      Vymazat
    6. JP: Ano, zrušit. Nejhorší je, že některé kraje (Jihočeský a Pardubický) dokonce nově mají pod jedním odborem územní plánování, stavební řád a investice. To už je fakt moc.

      A.

      Vymazat
  4. Nu, přesto se nedomnívám, že např. náměstek pro školství nebo dopravu řídí přestupkáře, resp. rozhoduje o výkonu státní správy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rozdělení na samostatnou a přenesenou působnost neznamená, že by úředník v oddělení přestupků byl nezávislý na náměstkovi primátora a podléhal jedině tajemníkovi. Nezávislost se dá dovozovat jedině vůči členům zastupitelstva. Věřím, že to českým soudům konečně jednou povědí ve Štrasburku, judikatury je k tomu dostatek.

      Vymazat
  5. Já mám na stole dvě námitky podjatosti, kdy má rozhodovat úřad města v řízení, kde má jejich strážník postavení svědka, může mít i poškozeného. Primárně je samozřejmé, že strážník má stejného "chlebodárce" - starosta je jeho náčelníkem, i nejvyšším vedoucím toho úředníka, který má ve věci jednat, navíc, nelze důvodně očekávat, že by ve věci rozhodovali úředníci sine ira et studio, když výsledek řízení může mít vliv na jejich kasu. No, uvidíme, jak to dopadne.

    Zrušme, prosím, celý vrchnostenský systém výkonu práva, jako feudální zvrhlost, ať se obracejí "správní orgány" na soudy, když mají za to, že se občan dopustil trestného činu. Chtěl bych vidět, jak by své prokurátorské postavení zvládaly. To by byl konec přestupků a "přestupkářů" v Čechách, na Moravě i ve Slezsku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ad Filip Šudák, 8.5.2013, 13:39
      Ano, přesně to, co říkám já, již X let, díky za to panu Šudákovi. Neudělá-li se to, co on navrhuje, zmatek, který v celé státní správě je (jak je patrné i zde z debaty), se může a BUDE jen stupňovat (kašna, přísudková vyhláška, atd., atd.) až se udusí vlastními zvratky. Státní správa v česku nespravuje stát, ale jeho občany. Má to však být tak, že spravuje chod státu v souladu se zákony. Je skutečně překvapivé, že tuto věc zde presentující se právníci nedokáží zřejmě pochopit. Jako dodatek (pan Pecina snad promine, meboť situace je skutečně tristní), a je to zatím asi jen můj názor: Výkony státní správy v souladu s vrchnostenským právem v teoreticky současném státním zřízení považuji za protiústavní.
      mirek vorlický

      Vymazat
    2. Neústavní vrchnostenský výkon práva není, pokud podléhá soudní kontrole, to bylo opakovaně judikováno i ESLP, konstituční deficit se projeví ve chvíli, kdy vrchostenské rozhodnutí, kterým je rozhodováno o něčích právech a povinnostech, je ze soudní kontroly vyloučeno.

      Jiná otázka, samozřejmě, je, zda-li soudní přezkum (a soudní ochrana účastníků správního řízení celkově) tak, jak je nastaven, plně vyhovuje všem konstitučně zakotveným maximám práva na soudní ochranu a spravelivý proces, no, mám za to, že není.

      Jistě, u přestupků nebožáka chrání roční preklusní lhůta, která se sice řízením o žalobě proti rozhodnutí přerušuje, no, i tak je to lhůta velmi krátká, jsou zde však i jiné právní věci, než přestupky.

      Uvedu příklad (který je seznatelný i z tohoto blogu): občan si podá žádost o informace, a nic. Po patnácti dnech podá stížnost, že o jeho žádostí nebylo rozhodnuto, a nic.

      Podá tedy žalobu o ochranu proti nečinnosti, jejímž petitem bude, aby soud uložil žalovanému o žádosti rozhodnout (jiný petit by krajský soud usnesením odmítnul). Soud žalovanému rozsudkem uloží o žádosti do 15 dnů rozhodnout, a žalovaný to udělá.

      Žadatel podá do rozhodnutí odvolání, protože rozhodnutí je nepřezkoumatelné (a lhostejno, z jakých důvodů je nepřezkoumatelné). A nic, o odvolání není rozhodnuto. Žadatel tedy podá žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti, a opět nic.

      Obrátí se tedy znovu na krajský soud, nyní již podruhé, se žalobou o ochranu proti nečinnosti, jejímž petitem bude, aby příslušný orgán o jeho odvolání rozhodnul. Soud, opět, rozsudkem uloží o odvolání rozhodnout, a nadřízený orgán to udělá. Odvolání zamítne.

      Žadatel se tedy, po třetí, obrátí na krajský soud (zde na ten, co rozhodoval o prvé žalobě), se žalobou proti tomuto rozhodnutí, petitem bude jeho zrušení pro vady řízení (nepřezkoumatelnost) a vrácení věci správnímu orgánu k dalšímu řízení (protože zruší-li soud rozsudkem rozhodnutí pro vady řízení, nenařídí správnímu orgánu informace poskytnout). Soud tedy z petitu podané žaloby rozhodnutí zruší, a na základě jeho právního názoru zruší i odvolací orgán napadené rozhodnutí.

      Uběhly zhruba dva, tři roky, a jsme na začátku. Po patnácti dnech nic, žadatel tedy podá stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace, že o ní nebylo v zákonné lhůtě rozhodnuto. A nic.

      Žadatel se tedy, již počtvrté, obrátí na krajský soud se žalobou o ochranu proti nečinnosti a petitem bude požadovat, aby správnímu orgánu bylo uloženo rozhodnout o jeho žádosti o informace. Soud tuto povinnost uloží a správní orgán vydá rozhodnutí.

      Žadatel je opět napadne odvoláním, o kterém nebude rozhodnuto, žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti nebude vyřízena, opět žaloba o ochranu proti nečinnosti (případně pak proti rozhdonutí), a tak pořád dokolečka dokola.

      Celý problém je v tom, že v konkrétním případě se může stát ona "účinná" soudní kontrola a ochrana zcela flagrantně neúčinnou, v čemž je její primární slabina. Že se takové obstrukce správním orgánům někdy vyplatí, dokládají některé causy zrovna pana Peciny, třeba stran registrace občanského sdružení - není v tomto světě moci, která by správní orgán donutila vydat přezkoumnatelné rozhodnutí (a třeba nezákonné, ale přezkoumatelné), skutečně není.

      A tak narážíme jednak na právo projednání věci v přiměřené lhůtě, jednak na právo na to, aby nezávislý soud o závazku rozhodnul. A v tom už konstituční deficit hrubě je.

      Vymazat
    3. ad Filip Šudák, 10.5.2013, 7:15

      Ano, klíčové jsou pojmy: SOUDNÍ KONTROLA, SOUDNÍ PŘEZKUM.
      Připadá mi, že FŠ a já jsme na jedné straně.

      Je-li ochrana práv a právo na spravedlivý proces úkolem soudního přezkumu, pak soudní přezkum v česku toto neplní, jak konečně v závěru druhého odstavce FŠ se domnívá. Má-li tedy česko soudní přezkum, pak má jen slova, která nic neznamenají. Tedy, česko soudní přezkum nemá.

      Ono ho totiž ani nemůže mít, protože kdyby ho mělo ve smyslu jak jej chápu já a zřejmě i FŠ, nemohla by státní správa hrát tu roli, kterou hraje. Aby soud byl soud a následně soudní přezkum soudní přezkum, je nutno aby moc soudní byla ve vztahu k státní správě chápána takto: "the subjection of public authorities to the ordinary courts is the cornerstone of the rule of law" (Dicey,1885).

      V dalších odstavcích pak FŠ popisuje jak česká státní správa není subject to the ordinary courts (ale i jak soudy nechápají svoji roli ve věci), celý systém nesplňuje tedy základní požadavek, který by pak z něj dělal rule of law (nemůže ani tedy platit dělba moci) a systém vrchnostenského práva, tak jak je v česku aplikován, nelze tedy považovat za ústavní, protože ve skutečnosti tu žádný soudní přezkum nemůže být a není (konečně slovo VRCHNOSTENSKÉ lecos napovídá): hrubý konstituční deficit, protiústavní.
      mirek vorlický

      Vymazat
    4. Ano, plné podřízení moci výkonné moci soudní absentuje.

      Aby toto nastalo, musela by mít soudní moc pravomoc nahradit rozhodnutí správního orgánu rozhodnutím vlastním. My sice máme přezkum rozhodnutí v tak zvané plné jurisdikci, ovšem jeho výsledkem může být, v drtivé většině případů, pouze kasace napadeného rozhodnutí, jiný petit platné právo nepřipouští.

      Není pak v tomto světě moci, která by výkonnou moc donutila se tomuto rozhodnutí soudu podřídit, neboť, jediné co je mocí práva je, že napadené rozhodnutí je zrušeno, to je i exekučně vymahatelné.

      Pokud se správní orgán dobrovolně nepodřídí právnímu názoru soudu (který je však v odůvodnění, a proto nevymahatelný), účastníkovi nezbude, než opět opovědět žalobu, soud opět rozhodnutí zruší, a maximálně přitvrdí v argumentaci, to se může dít do nekonečna.

      Pokud bych, například ve věci přestupku, žaloval správní orgán s petitem, že soud má řízení zastavit podle toho a toho ustanovení zákona přestupkového, a soud mi vyhověl, pak bych byl teprve ochráněn před zvůlí správního orgánu tak, jak to lze právem žádat.

      Vymazat
    5. ad Filip Šudák, 10.5.2013, 10:38

      Je-li to tedy tak, jak z textu vyplývá, ÚSTAVA České republiky nemá sebemenší význam.

      MOC ZÁKONODÁRNÁ je víceméně zbytečná, neboť tím, že moc výkonná se nemusí řídit rozhodnutím moci soudní, nemá nikdo právně vymahatelnou povinnost dbát, aby zákony byly dodržovány.

      MOC SOUDNÍ: Této moci slovo moc také nepřísluší, protože její moc je omezená na její výkon jen proti těm, kdo jí "svěřili" moc VÝKONNOU MOC hlídat.

      MOC VÝKONNÁ je sice zcela evidentně moc v republice, ovšem ne ve smyslu, který je, když ne popsán, jistě Ústavou myšlen.

      Celá věc tedy vypadá na podvod, nebo na nesmysl, jen jeden příklad, čl.2 (3): "Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon." Zákony má vydávat MOC ZÁKONODÁRNÁ s tím, že co znamenají, rozhodne soud. MOC VÝKONNÁ má konat v souladu se zákonem a v konečné fázi, v souladu s rozhodnutím soudu. FŠ píše, že není moci, která by donutila MOC VÝKONNOU se rozhodnutím soudu řídit. Z toho tedy vyplývá, že MOC VÝKONNÁ si dělá co chce a ostatní dvě moci jsou zcela zbytečné a hrají možná jen roli bílého koně.

      Dělám někde chybu? mv




      Vymazat

Kursiva: <i>text</i>
Tučně (když už to musí být…): <b>text</b>
Odkaz: <a href = "http://adresa">název odkazu</a>, tedy <a href = ""></a>