DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

sobota 9. března 2013

Vynikající rozhodnutí Ústavního soudu

Řečeno s Forrestem Gumpem, český Ústavní soud is like a box of chocolate: you never know what you're gonna get. Po otřesném nálezu sp. zn. Pl. ÚS 27/12, jímž soud posvětil prokázané volební manipulace, které vedly k odmítnutí registrace Tomio Okamury pro volbu presidenta republiky, jsem neměl přehnaná očekávaní ani ve věci návrhu na zrušení části Klausovy lednové amnestie.

Soudce zpravodaj Vladimír Kůrka, obvykle jeden ze spíše méně nápadných ústavních soudců, nicméně mile překvapil a jím formulované většinové stanovisko odmítavého usnesení sp. zn. Pl. ÚS 4/13 je argumentačně i právně brilantní, a kvalitní jsou i všechny čtyři disenty (resp. tři disenty a jeden konkurent).

Jádro majoritní argumentace je vyjádřeno v § 23 rozhodnutí:
…Účelem amnestie v kontrolním mechanismu brzd a vyvažování, který je do dělby moci zabudován, není bránit řádnému výkonu moci soudní, ale modifikovat účinky nebo následky ukončeného anebo probíhající trestního stíhání za účelem naplnění (exekutivou nutně subjektivně definovaného) obecného dobra (skrze společenské milosrdenství, odpuštění či zapomenutí), případně reagovat, s ohledem na politické či trestněpolitické aspekty situace ve státě, na případné dysfunkce moci soudní při jeho dosahování. Svěřením tohoto mimořádného oprávnění exekutivní moci se ústavodárce rozhodl strukturálně omezit výkon mocí konstituovaných, tj. zde výkon moci soudní, a to vyvážením v podobě prerogativu hlavy státu učinit jistou výjimku z řádného pořadu práva v trestních věcech. Institut amnestie tak z povahy věci sám nemůže podléhat těm pojistkám vyvažování a křížení dělby moci, které jinak mají zaručit, že přehmaty exekutivy jsou korigovatelné rozhodováním soudů [srov. obdobně ve vztahu k individuálním milostem usnesení německého Spolkového ústavního soudu ze dne 23. 4. 1969 sp. zn. 2 BvR 552/63 (BverfGE 25, 352 ff)], a bylo by i logicky protismyslné, kdyby si vyvažovaná moc soudní mohla zásah proti sobě samé odstranit tím, že by příslušný akt prostě zrušila. Ustanovení čl. 63 odst. 1 písm. k) Ústavy na jedné straně vytváří pravomoc exekutivy k vyhlášení amnestie, na druhé straně jí rovněž poskytuje (vzhledem k povaze aktu jako prerogativu) ochranu před zásahy dalších mocí. Soudcovské zásahy v případě stanovení rozsahu pravomocí a kompetencí představují ústavněprávní rizika, jelikož by mohly vést až ke zkreslení či faktickým posunům v oblasti dělby moci.
Proti tomu stojí disent Pavla Rychetského, který – shodně s námi – tvrdí, že v právním státě je nepřijatelné, aby kterékoli rozhodnutí exekutivy stálo mimo sferu soudního přezkumu (poněkud kuriosním se jeví, že i v mé analyse je reflektována zásada dělby moci, avšak se zcela opačným závěrem, než k jakému dospěla majorita), což lze sice označit za soudcovský aktivismus, resp. náběh k soudcokracii, avšak v rovině úvah politických je tato these podložena velmi fundovaně, totiž otázkou, zda je vůbec přípustné, aby exekutiva byla soudní moci nadřazena, byť jen ve zcela výjimečných případech, takovým způsobem, jako tomu je v absolutistické monarchii, tzn. jako conductum Boží milosti (tento termín by atheista Rychetský nikdy neužil, avšak jde právě o to).

Podobně argumentuje, rovněž shodně s námi, ve svém disentu Vojen Güttler, který se staví za meritorní projednání (a zamítnutí) návrhu.

Majoritní stanovisko je blízké klausovsko-hasenkopfovské představě o pojmové nepřezkoumatelnosti amnestie (akt milosrdenství je výronem spravedlnosti ve vyšším, transcendentálním smyslu, a proto není možné zkoumat, zda je materiálně odůvodněn), avšak, jak velice případně argumentuje Ivana Janů v úvodu disentního stanoviska, misericordia sine iustitia mater est dissolutionis.

Tam bych hledal východisko a řešení složitých otázek, které problém excesivního využívání presidentských pravomocí přináší: soudní moc by neměla zasahovat tam, kde je dobrodiní milosti integrální součástí systému trestní spravedlnosti, avšak musí být schopna korigovat takové excesy, jakým byla lednová abolice dopadající na případy nejzávažnější hospodářské kriminality.

Proto, ačkoli se před argumentační silou majoritního vota v úctě a uznání skláníme, přesto zůstáváme na straně disentorů.

38 komentářů:

  1. Co je na tom dvakrát vynikajícího?
    Senátorská stížnost byla od (sedláckého) pohledu nesmyslná a její odmítnutí bylo samozřejmé (což samozřejmě neznamená, že byla-li by dostatečná politická motivace, nedokázali by jí ústavní kašpárci vyhovět, jak již v minulosti nejednou dokázali).

    Vidím ve věci problematické zamítnutí Kydalkovy stížnosti (která jediná měla jakousi šanci), kdy použili podobně špinavý trik jako v případu Okamura. Kydalka argumentoval nesplněním ústavních předpokladů platnosti amnestie - schválení vládou dle Ústavy, čl. 64, odstavec (4). Viz http://www.concourt.cz/clanek/GetFile?id=7637, část IV.
    Kašpárci to zamítli s tím, že už o věci jednají, ať se připojí, ale věcnou podstatou se vůbec nezabývali (okrajově se ho dotkla ve svém stanovisku Janů).
    Ale zájem prozkoumat možnost zneužití pravomoci předsedy vlády a případné důsledky zřejmě nemáte ani Vy, neboť jste se opakovaně na mou žádost nevyjádřil.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To máte jistě pravdu, argument formálním nedostatkem zmocnění při podpisu amnestie mohl být vypořádán precisněji.

      Vymazat
    2. Co precizněji, aspoň vůbec nějak. Totálně to ignorovali.
      Stejně jako Antl ve 20 minutách Radiožurnálu, když v této souvislosti (trestní odpovědnosti Nečase) pochyboval o možnosti prokázat úmysl ohledně paragrafu 329 TrZ, ale kupodivu si nevzpomněl si paragraf 330 TrZ, zato úplně nesmyslně odváděl řeč k případnému trestému činu Nadržování.

      Vymazat
    3. Nečas se snadno obhájí, protože nikde není stanovena procedura pověření ke kontrasignaci. Je-li vláda z Ústavy odpovědná, měla by také ve sboru pověřit, ale to ústavodárce jaksi opomněl upravit, tudíž je nezjevné, kdy premier může amnestii podepsat.

      Vymazat
    4. Nejde o proceduru, jde o jednoduchý obsah, který je dostatečně popsán přímo v ústavě. Odstavec (4) článku 64 to VÝSLOVNĚ a v přímé souvislosti s aminou říká:
      - Za rozhodnutí prezidenta republiky, které vyžaduje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, odpovídá vláda."
      plus
      - Vláda rozhoduje ve sboru.
      - K přijetí usnesení vlády je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech jejích členů.
      Netuším, jak by se z toho mohl vykroutit.

      Vymazat
    5. To je přeci prosté - celá ústava je konstruována tak, že vláda stojí s premiérem. Pokud členové nechtějí nést odpovědnost za premiérovu kontrasignaci, mají jedinou možnou obranu - demisi. Protože za to, že jsou ve vládě vděčí premiérovi - bez jeho návrhu je jmenovat a bez jeho vůle nenavrhnout jejich obligatorní odvolání by tam nebyli.

      P.H.

      Vymazat
    6. To je sice fakt, ale to je "obrana" až ex-post a pouze v politické rovině. ÚS by měl prozkoumat platnost aminy ( tady je na místě zkoumat procedurální aspekty) a také trestní odpovědnost Nečase, který vládu ani neseznámil, mi přijde nepopiratelná.
      Já se na to dívám selským rozumem, Kydalka to zdůvodňuje i "právnicky".

      Vymazat
    7. Schází mi ustanovení, podle něhož bylo Nečasovou povinností nechat o amnestii hlasovat. Když mi ho označíte, můžeme se bavit o tom, jaké důsledky má jeho nedodržení.

      Vymazat
    8. Ústava Vám nestačí?
      Na co si tedy hraje senát s "velezradou"?

      "Úřední osoba, která při výkonu své pravomoci z nedbalosti zmaří nebo podstatně ztíží splnění důležitého úkolu, bude potrestána odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti."

      Ale myslím, že by se určitě našel i nějaký "interní předpis". Podle Ústavy premiér "jen" "organizuje činnost vlády, řídí její schůze, vystupuje jejím jménem a vykonává další činnosti, které jsou mu svěřeny Ústavou nebo jinými zákony". Není tam ani slovo, že by za ni rozhodoval, pokud mu tuto pravomoc nesvěří jiné zákony.
      Prostě by to chtělo vyšetřit :-)

      Vymazat
    9. Ne, Ústava mi nestačí. Prostě žádná taková právní norma neexistuje, čímž je věc vyřízena.

      Vymazat
    10. Ústava není právní norma? Co tedy ta velezrada? Pokud vím, nikdo netvrdí, že kašpárci ze senátu neměli právo dnes už bývalého prezidenta obžalovat. Spor se vede jen o to, zda intenzita činů dosahuje míry velezrady (což je samozřejmě nesmysl).
      Opravdu chceme, aby na prostý lid byla přísnost, ale ti rovnější si mohli dělat co chtějí? Úřední osoba při výkonu své pravomoci zmařila nebo podstatně ztížila splnění důležitého úkolu. O tom snad není sporu. Ježí se státní zástupci, soudci, politici, senátoři, média, "všechen lid". Je nad slunce jisté, že odpovědnost nese vláda. Jak má nést odpovědnost, když ji Nečas svévolně ani s aminou neseznámil? Povinnost minimálně vládu seznámit plyne přímo z Ústavy, zákona nejvyšší právní síly. Bez Ústavy by ostatně ani amnestii prezident udělit nemohl, nemýlím-li se. Spor může být jen o to, zda Nečas překročil své pravomoci úmyslně či z nedbalosti. Navíc tím, že Nečas rozhodl svévolně, zbavil se možnosti skrýt se za "kolektivní nezodpovědnost" vládního sboru a stal se i terčem občanskoprávní odpovědnosti za vyvolané škody. Proč by měli nést náklady škod daňoví poplatníci, když se sám nabídl dobrovolník?

      Vymazat
    11. Skoro bych zde viděl důvod pro odvolání premiéra novým prezidentem. :-) To by asi bylo nejrychlejší "řešení".
      Richard

      Vymazat
    12. Pro Anonyma:
      Podle Anonyma, senátorská stížnost byla od (sedláckého) pohledu nesmyslná a její odmítnutí bylo samozřejmé. To samozřejmě samozřejmé nebylo. Stačí si přečíst odlišná stanoviska Pavla Rycheckého a Ivany Janů. Nesmyslné je tak pouze Vaše tvrzení, a to zcela samozřejmě.
      Richard

      Vymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  3. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  4. Podle všeho by pak byly neplatné i všechny Havlovy amnestie. Zatím jsem nenašel usnesení vlády, kde by doporučovala či schvalovala jejich kontrasignaci.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sorry, já se dneska ne a ne trefit na to správné místo.

      Vymazat
    2. A to má být argument? Snad je žádoucí se konečně odpoutat od havlistického pletichaření a stát se právním státem.
      Nemyslím, že by nutně vláda musela amnestii schvalovat. Mohla ji třeba jen vzít na vědomí. Ale zcela minimálně o ní musela být informována, když za ni má nést odpovědnost. A podle Rychetského informována určitě bývala:
      http://www.lidovky.cz/podle-rychetskeho-si-mel-premier-zjistit-dopad-amnestie-p2w-/zpravy-domov.aspx?c=A130110_075534_ln_domov_khu
      To, že Nečas vládu neinformoval, nese veškeré znaky Zneužití pravomoci úřední osoby:
      a) vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu,
      b) překročí svou pravomoc, nebo
      c) nesplní povinnost vyplývající z její pravomoci
      Jediné, co by se zřejmě nepodařilo prokázat, je úmysl "opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch". Ne, že by tam ten úmysl nebyl - spekuluje se o výměně podpisu na amině za Klausův podpis na "deformy". O tom, že byl Nečas pod tlakem, svědčí, dle mého, jeho zrušení novoročního společného oběda.
      Pro takové případy (kdy se úmysl prokázat nepodaří) pak máme, domnívám se, paragraf 330. Že jde o "splnění důležitého úkolu", je zřejmé z celého toho cirkusu - ústavní stížnosti, velezrady, atd.

      Vymazat
    3. Samozřejmě, že mohou být neplatné i ty Havlovy amnestie. O tom žádný soud zatím nerozhodoval. Avšak pouze ta Klausova amnestie(její aboliční část) je ve zjevném a nezakrývaném rozporu s principy právního státu. Z tohoto důvodu su tedy zaslouží i náležitou pozornost.
      Richard

      Vymazat
    4. Anonymní: Ale já si prostě opravdu myslím, že z toho, že:

      1. kontrasignuje premiér, a
      2. za kontrasignaci odpovídá vláda

      nijak neplyne, že by se premiér měl vlády předem ptát. Může, ale nemusí. Teprve kdyby ho názor vlády zajímal, pak by vláda rozhodla ve sboru, ale i pak by šlo o pouhé doporučení vlády svému premiérovi, nikoli příkaz. Premiér prostě má plné právo to vládě hodit na krk. Nelíbí-li se to vládě, má právo jako celek podat demisi, premiérovi navzdory, a vzít ho ke dnu sebou.

      Vymazat
    5. "Nelíbí-li se to vládě, má právo jako celek podat demisi, premiérovi navzdory, a vzít ho ke dnu sebou."

      Od kdy demise ministra způsobuje pád premiéra?:D

      Já bych chtěl žít ve Vašem světě.

      Vymazat
    6. Kocoure.
      to nemyslíte vážně, doufám.
      "VLÁDA je vrcholným orgánem výkonné moci."
      "VLÁDA je odpovědná Poslanecké sněmovně."
      "VLÁDA rozhoduje ve sboru. K přijetí usnesení vlády je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech jejích členů"
      "Předseda vlády ORGANIZUJE činnost vlády, ŘÍDÍ její schůze, VYSTUPUJE jejím jménem a vykonává další činnosti, které jsou mu svěřeny Ústavou nebo jinými zákony."

      Čili já čtu Ústavu tak, že předseda vlády je takovým jejím reprezentantem a organizátorem. Najděte mi tam někde, že za vládu ROZHODUJE. Že mu byla třeba nějakým zákonem svěřena pravomoc vládu obejít, neinformovat ji, co se mu zachce s ní neprojednat a zbavit ji tak reálné odpovědnosti, kterou jí VÝSLOVNĚ a v přímé souvislosti s kontrasignací Ústava svěřuje.

      Kontrasignací aminy ji Nečas pravděpodobně učinil platnou. (Otázku, zda může být platná když nebyl dodržen ústavní pořádek, si netroufám s jistotou hodnotit. Ústavní soud se trestuhodně a alibisticky odpovědi vyhnul.) Ovšem že překročil své pravomoci - podepsal, aniž splnil předpoklad odstavce (4) článku 63 Ústavy - a tedy zneužil pravomoc úřední osoby, je nesporné. Paragrafy TrZ mluví jasnou řečí a předpokládám, že platí pro každého. Kdyby opozice byla skutečnou opozicí a ne jen kooperujícím partnerem v mafiánském spolčení, dávno by šla touto cestou, namísto nesmyslného populistického zviditelňování se.

      Vymazat
    7. Takhle to bylo v roce 1998, zasedání vlády 2. února, den před vyhlášením amnestie:
      V l á d a
      a) v z a l a n a v ě d o m í ústní informaci předsedy vlády o jeho spolupodpisu rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii, kterou prezident republiky vyhlásil při příležitosti svého nástupu do úřadu prezidenta republiky,
      b) p o ž á d a l a předsedu vlády informovat vládu o těch rozhodnutích prezidenta republiky, které předseda vlády (případně jím pověřený jiný člen vlády) spolupodepsal s prezidentem republiky ve smyslu Čl. 63 odst. 3 ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky.
      http://racek.vlada.cz/usneseni/usnweb.nsf/0/ADBC02365D6E7294C12571B6006F0211

      Byla to nejspíš informace až po podpisu, což asi v pořádku není (podle Rychetského, viz odkaz výše, však vláda bývala informována již o přípravě, mnohdy dokonce varovala před možností nekontrasignace, pokud mu tedy můžeme věřit), nicméně den před vyhlášením amnestie, takže teoreticky by se snad dalo v případě nesouhlasu vlády vyhlášení zabránit. Každopádně ministři vlády se nemohli tvářit, že nebyli informováni, nemohli se zprostit své ústavní odpovědnosti.

      Vymazat
    8. Anonym 22.53:

      ""Nelíbí-li se to vládě, má právo jako celek podat demisi, premiérovi navzdory, a vzít ho ke dnu sebou."

      Od kdy demise ministra způsobuje pád premiéra?:D"

      Já někde mluvil o demisi ministra v souvislosti s pádem vlády? Hádejte, proč jsem použil slova "jako celek". Nebude to náhodou proto, že to vztahuji k vládě, ne k ministrovi?

      Anonym 7.45:

      Doufáte marně. Myslím to smrtelně vážně.

      (Nemohli byste se vy anonymové aspoň očíslovat, kdo se ve vás pak má vyznat ...)

      Vymazat
    9. Anonym 22.45:

      Ano, byla to informace až po podpisu. Pokud byla podle Rychetského vláda informována, zřejmě tím chtěl říct, že bylo informováno Ministerstvo spravedlnosti, a že ministr spravedlnosti to sem tam probral s premiérem. Btw, kde všichni berou jistotu, že tomu tak nebylo i nyní?

      Vymazat
    10. Jsem Anonym 9.44, kterému zřejmě patří Vaše poslední replika.

      Domnívám se, že i takový postup (že to Nečas se svým stranickým kumpánem a spoluviníkem) pokoutně projednali), který byl zřejmě naplněn - Blažek svou informovanost veřejně přiznal - nikterak nenaplňuje ústavní předpoklady pro odpovědnost vlády jako sboru. Pochybuji, že si to neuvědomujete. Stejně tak si jistě uvědomujete, že havlistické pletichy nikterak Nečasovu trestní odpovědnost nesnižují. Nota bene snažíte se zamlžit, že ač byla patrně dokladovaná informace až po podpisu, což víceméně vyplývá i z citace, stále to bylo ještě před vyhlášením, což je formálně dosti podstatné.
      Jistotu osobně žádnou nemám, nicméně několik členů vlády to veřejně připustilo, mimo jiné její první místopředseda a předseda nejvýznamnějšího koaličního partnera:
      http://www.lidovky.cz/schwarzenberg-necas-asi-neveri-vlade-kdyz-ji-nerekl-o-amnestii-pbk-/zpravy-domov.aspx?c=A130117_132633_ln_domov_mct

      Ale podle posledního vývoje se zdá, že trestněprávní okolnosti Nečasovy kontrasignace budou konečně posouzeny, takže se jistě Nečas bude moci podezření bránit. No těším se na výsledek jako malý kluk - zda dospějí OČTŘ k názoru, že jsme si všichni rovni, nebo že někteří jsou si rovnější.

      Vymazat
    11. Tak ještě naposledy:

      Kontrasignace je právo premiéra (nebo toho člena vlády, kterého tím on, premiér, pověří).

      Odpovědnost za kontrasignaci nese vláda. Ptát se jí předem netřeba, členové vlády jsou tu od toho, aby s nimi premiér zametal nebo aby šli.

      Je to stejné, jako když manželka nadělá dluhy a exekutor vám prodá auto.

      (Feministická variace: Je to stejné, jako když manžel naseká dluhy a exekutor vám proto zabaví šperky po babičce.)

      Plést do toho trestní odpovědnost může jen magor nebo kandidát na místopředsedu ČSSD, který se potřebuje zviditelnit.

      Vymazat
    12. Tady bych asi ukradl od anonyma výše:
      Ve Vašem světě bych chtěl žít.
      Jen práva a žádná povinnost. Hodně mi to připomíná komunistické papaláše.

      Takže patrně by Vám nevadilo, kdyby přímo zvolený prezident zametl s vládou a odvolal premiéra či celou vládu. Vždyť je to jeho právo a vláda je tu od toho, aby s ní zametal. Důvodů by se našlo - neplnění ústavního slibu člena vlády, odpovědnost za aminu, jednání směřující proti demokratickému řádu (názor Senátu), nelegitimní členové vlády a vládní koalice, korupční praktiky udržující ji u moci (LIDEM), stejné korupční praktiky zabezpečující, že vládě není vyslovena nedůvěra Poslaneckou sněmovnou, odpovědnost za akcelerující rozvrat státní správy, rekordně nízká důvěra občanů...

      Vymazat
    13. ad Anon. 15.3.2013, 13:01

      On totiž kocour má docela pravdu. Ono to tady opravdu tak je. Ztratíte občanku a někdo se jí prokazuje v Metru při jízdách načerno. Na kom má dopravní podnik právo chtít peníze? Na Vás přece.

      To, co popisuje Anon. by se klidně mohlo stát. Opravdová legrace nastane, až Zeman bude chtít s vládou zamést a odvolá ji, a vláda řekne ne, ty nemáš právo nás odvolat, nikam nepůjdem. Vláda podá trestní oznámení na prezidenta a prezident podá trestní oznámení na vládu.

      Kocour pak bude psát, kdo má, dle práva na právo, aby jeho trestní oznámení bylo projednáno jako první.

      Mirek Vorlický

      Vymazat
    14. Z jakéhopak trestného činu by vláda prezidenta mohla obvinit? Jedině by mohla zkusit velezradu, to by jí ale s novým zněním Ústavy přes senát asi neprošlo.
      Kdežto kdyby se vláda cukala, Zneužití pravomoci úřední osoby by bylo jako vyšité. Včetně zjevného úmyslu opatřit sobě neoprávněný prospěch.

      Vymazat
    15. ad. Anon.15.3.2013, 14:44

      čl.59 Ústavy. Nadstranickost. Zeman sice tvrdí, že o tom ví, ale domnívá se, že může být jednou prezident a jednou občan-viz. dnešní projev k ČSSD. To nejde již jen proto, že jej jednou nelze brát jako občana, a podruhé jako prezidenta. Ledaže by jednou chodil v teplákách, s lahví becherovky v ruce jako občan, a v saku a kravatě jako prezident. Pak, kdyby se v teplákách někde bez ochranky opil a způsobil výtržnost, byl by posuzován jako každý jiný OBYČEJNÝ občan. To aĺe prezident Zeman nemá asi na mysli.

      Mirek Vorlický

      Vymazat
    16. To je velmi pochybné a nadto to není žádný trestný čin. Velezrada je neprotlačitelná.
      Prezidenta republiky nelze po dobu výkonu jeho funkce zadržet, trestně stíhat ani stíhat pro přestupek nebo jiný správní delikt.

      Odvolaná vláda by zřejmě nemohla Zneužít pravomoc, spíš by to byl § 337 Maření výkonu úředního rozhodnutí nebo § 328 - Přisvojení pravomoci úřadu

      Vymazat
    17. ad Anon.15.3.2013, 16:24
      ...on ale slíbil, že bude zastávat úřad v zájmu VŠEHO lidu. To není závazné? A není-li to závazné, proč to slibovat?
      Je-li to závazné, smí prezident říci, dnes jsem prezident, na zítřek budu jen občan? Dnes konám v zájmu všeho lidu, zítra jen v zájmu voličů ČSSD? Dnes můj slib je závazný, zítra nebude? Nestačí, že prezident svůj slib poruší? Musí to být trestný čin?
      Mirek Vorlický

      Vymazat
    18. Prezident republiky není z výkonu své funkce odpovědný.

      Takhle to v té naší polofeudální ústavě máme. Takto komfortně to pravdoláskaři Havlovi přichystali. Pokud nebude činit cosi zjevně velezrádného, jediné, co ho může legálně postihnout, je že ho lidi za pět let nezvolí.

      Vymazat
  5. Rozhodnutí nerozpoznalo, že udělení amnestie není omezením soudní moci, ale Parlamentu. Srovnávat milost s amnestií je proto jako ozdobený vánoční stromeček s kusem lesa. Nejlépe je to patrné na "negativním trestním zákoníku", jak jej navrhoval P.H. A to pak hrajeme jinou ligu: soudní moc zde rozsuzuje Parlament a exekutivu, nikoli samu sebe a exekutivu. Pravomoc Parlamentu je historicky, byť ne literárně, omezena odpustitelností méně závažných či politických deliktů (za závažnější byl často i trest smrti), která nesmí překročit v konkurování Parlamentu, jak se pravděpodobně stalo nyní "prezidentským promlčením", které nemá co dělat s historickou amnestií.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Historicky se to týká jen krátkého přechodného období, kdy si panovník a parlament konkurovaly. Předchozím stavem je, že panovník odpouštěl, protože byl sám zákonodárcem a rozsudek vynesl jeho soud jeho jménem, následujícím, že panovník byl, případně je, jen figure head vykonávající vůli exekutivy (a v této roli může být klidně zastoupen presidentem).

      Jinak jsem nakloněn s vámi souhlasit, protože amnestie materiálně neruší rozsudek, ale v individuálním případě ustanovení zákona o trestu.

      Vymazat
    2. Velmi trefný postřeh. Předmětná abolice mění "pravidla hry" nastavená zákonodárcem, nikoli soudní mocí. Proto argumenty spočívající v údajné nemožnosti rušit akt, kterým je vyvažována (omezována) soudní moc, jsou zjevně liché. Je to sice justice, kdo je nucen postupovat jinak než "běžně", nicméně narušena byla pravomoc zákonodárce stanovovat, jakým způsobem má justice postupovat. Abolice mohla (nečinila tak však v daném případě) toliko eliminovat např. tvrdost "pravidel" nastavených zákonodárcem a pokud to moc výkonná přehnala s "vyvažováním" a nepřiměřeně zasáhla do moci zákonodárné, pak je zcela namístě, aby soudní moc (v daném případě ÚS) tuto nerovnováhu vybalancoval zrušením takové zásahu a nastavením jistých mezí výkonu moci výkonné pro budoucnost. Této své pravomoci se však ÚS zcela zjevně nesmyslně vzdal.
      Richard

      Vymazat
  6. Mě se to rozhodnutí taky líbí. Líbí se mi, že není jednomyslné. Jak většinové, tak konkurenční, tak disentní stanoviska jsou zajímavá. Líbí se mi, že tentokrát nebyli soudci pod takovým přetlakem rozhodovat politicky, že by nakonec skončili u jednomyslnosti. Že se nevypořádali s tím, zda to na vládě schválili správně?
    Proti tomu podle mě takový návrh na zrušení rozhodnutí mířit nemá, protože amnestie je rozhodnutí prezidenta. A vůbec celkově podstata návrhu věcně především byla, zda se porušila nějaká ústavní práva na soudní ochranu poškozených a zda se proto má rozhodnutí zrušit, ne ústavně kompetenční spor, zda to mohl podepsat Nečas bez vědomí vlády nebo ne. Měl bych spíš za to, že tam by to byla opravdu spíše otázka trestního práva, ale podle mě tahat do toho trestní právo by mělo smysl jenom v případě, že by vůbec bylo nějaké opravdu důvodné podezření, že to Nečas schválně podepsal bez vědomí vlády aby tím spáchal něco nekalého. Jinak bych spíš dal za pravdu kocourovi, že by to bylo kandidováním na místopředsedu magorů. Asi jako ten Dientsbier s tou jeho žalobou na Klause. Osobně bych ale při celkové jeho ineptitudě měl spíš za to, že to ten Nečas opravdu podepsal protože myslel, že musí, jak říká. Jakkoli taková blbost jako myslet a při tom hov.o vědět je samozřejmě ještě snad horší, než kdyby byl součástí nějakého planetárního tunelářského spiknutí, ančto to jeho prohlášení se skoro dá brát za prohlášení vlastní nesvéprávnosti. A nesvéprávného nemá cenu trestně stíhat. (berte to jako bonmot, ne doslova ;)

    OdpovědětVymazat

Kursiva: <i>text</i>
Tučně (když už to musí být…): <b>text</b>
Odkaz: <a href = "http://adresa">název odkazu</a>, tedy <a href = ""></a>