DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

pátek 27. prosince 2013

Společnost guidemedia neuspěla u Ústavního soudu

Ústavní soud tímto usnesením odmítl stížnost společnosti guidemedia etc proti zajištění prostředků na jejím účtu. Tento výsledek jsem arci predikoval od chvíle, kdy počítač věc přidělil jako soudci zpravodaji Ivaně Janů. Ta miluje publicitu, je miláčkem medií a do životopisu by se jí věru nehodilo, že se zastala někoho, kdo nevyznává, tak jako ona, ideologii (jediné) pravdy a lásky.

Na usnesení překvapuje, že ač by měla být ústavní stížnost zjevně neopodstatněná, k vysvětlení, proč je tomu tak, soud potřeboval šest stran. Pod zjevností si představuji cosi radikálně jiného, i když je pravda, že v jiném mém případu toto vysvětlení Ústavnímu soudu zabralo stran jedenáct.

Zábavná je formulace: V této souvislosti je nutno zdůraznit, že v prvopočátku nemusí být patrné, kolik výtisků knihy bude v nejbližší době prodáno a kolik za jejich prodej bude utrženo, a proto nelze orgánům činným v trestním řízení vytýkat z toho pramenící jistou míru opatrnosti či nevyužití jiného postupu. Učiněné zajištění peněžních prostředků na účtu u banky se vzhledem k tomu jeví jako ústavně konformní. Možnost zajistit peněžní prostředky z výnosů budoucí trestné činnosti v takové interpretaci silně připomíná Minority Report a jeho systém trestní prevence pre-crime: zavřeme vás ještě předtím, než trestný čin spácháte.

Bojující demokracie slavila úspěch i v případě rozhodnutí o stížnosti proti zamítnutí žádosti o uvolnění prostředků na účtu pro úhradu nutných provozních výdajů společnosti. Na usnesení, pod nímž je podepsán soudce David Otevřel, je pozoruhodné, s jakou bohorovností soud odhlédl od ústavněprávní, judikaturou podepřené argumentace stěžovatelky, takže se zdá, jako kdyby ta na obhajobu svého požadavku vůbec nic relevantního nenapsala. Bohužel, u mnoha soudců je dodnes Ústavní soud sprostým slovem.

guidemedia po těchto dvou rozhodnutích fakticky zbankrotovala a lze očekávat, že během několika týdnů bude podán insolvenční návrh. Tak to má v právním státě být: nejdřív trest, potom soud.

pondělí 23. prosince 2013

Pour féliciter 2014!

Všem svým národům (opravuji: čtenářům) přeji krásné a požehnané vánoční svátky a šťastný nový rok, v kterémžto přeji, logicky arci odděleně: extremistům mnoho hodnotných závadových zážitků, bojovníkům zostřené demokracie armádního typu aspoň jednoho nového znalce, který  je nebude uvádět do rozpaků tím, že si za posudek vyúčtuje šestnáct hodin denně, a zároveň nebude působit u soudu dojmem, že mu cestou ukradli šaškovskou čepici, monarchistům korunovaci, komunistům komunismus, ekologistům globální oteplení, energetickým společnostem a na ně napojeným politickým stranám globální ochlazení, Andreji Babišovi čisté lustrační osvědčení, Miloši Zemanovi stabilitu, politickou i vestibulární, tunelu Blanka světlo na konci, Ivo Ištvanovi více odposlechů a schopnost konečně na jejich základě někoho dostat do jiné věznice než vazební, Robertu Šlachtovi počitadlo kliků na fotobuňku, Miloši Čermákovi za jeho žurnalismus aspoň drobné ocenění, třebas jen Pulitzerovu cenu, Ivetě Bartošové nové plavky, Řezníkovi do sklepa Kláru Samkovou, Kláře Samkové ex offo Řezníka, no a všem ostatním štěstí, zdraví, radost a humor, kteréhož nám bude v následujícím roce velmi zapotřebí.

Průběžný výnos sbírky na podporu Petra Kočího

Ve sbírce ve prospěch Petra Kočího přispělo dosud 20 dárců celkovou částkou 18 654 Kč. I když tím není částka pokuty ani zdaleka pokryta, velmi si vážíme této podpory, zejména poskytují-li ji advokáti, kteří se tak veřejně vyslovují proti jednání České advokátní komory.

Děkujeme!

pátek 20. prosince 2013

Policie poskytla první informace k databasi Očista

Policejní presidium přestalo klást odpor a poskytlo nám všechny informace týkající se database závadových osob Očista, o které jsme žádali ([1], [2], [3]). Jsme však zvědaví a proto se ptáme dál.

Chvála advokátské žvanivosti aneb Osel měsíce prosince k NSS

Jen málokdy se mi stalo, abych cenu Osel měsíce uděloval s takovým gustem a s tak velkou mírou jistoty, že laureáty jsou skuteční a stoprocentní pitomci v talárech. Soudci Nejvyššího správního soudu Dagmar Nygrínová, Jiří Palla a Aleš Roztočil splnili kriteria nutná ke vstupu do elitního klubu Oslů s vlajícími prapory.

Posuďte sami: V rozsudku č. j. 4 As 116/2013-63 nejenže nepochopili, k čemu slouží ustanovení § 16 odst. 4 InfZ, ale správní žalobu, která rekapituluje průběh řízení, vysvětluje, že právně zcela identickou situaci vyřešil NSS už ve svém předchozím rozhodnutí (které přesně označuje), a uvádí, že by bylo neúčelné argumentovat podrobněji, odmítli jako příliš stručnou a doporučili krajskému soudu, aby žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť její práva a oprávněné zájmy nebyly v řízení advokátem řádně chráněny (§ 19).

Přeloženo do srozumitelného jazyka, advokát není od toho, aby soudu stručně a srozumitelně vysvětlil, o co jeho klientovi jde a z jakých skutkových a právních východisek to dovozuje, ale jeho úkolem je žvanit – čím květnatěji a rozsáhleji, tím lépe. Dobrým advokátem je podle shora zmíněných jurisprudentů ten jedinec, který dokáže to, co lze přesně a jasně vyjádřit ve dvou odstavcích, rozepsat na pět stran.

Laureátům blahopřeji a děkuji jim – vskutku, něco tak hlubinně, imanentně dementního jako jejich rozsudek jsem nečetl roky! – a pro své čtenáře vyhlašuji předvánoční soutěž O žvanivého slimejše; vítězem se stane ten z vás, který dokáže §§ 5–6 žaloby rozepsat nejoriginálnějším a zároveň ne zjevně irelevantním způsobem tak, aby bylo intelektuální libido soudců Nygrínové, Pally a Roztočila uspokojeno. Biblické a talmudické odkazy jsou vítány, a rozhodně by neuškodil krátký exkurs do způsobu, jak byly podobné žádosti o informace řešeny ve starověkém Egyptě, jak by s nimi naložili podle islámského práva a jaké konotace má podaná žádost o informace v kontextu nejnovější judikatury Evropského soudního dvora.

Nejzdařilejší příspěvky budou oceněny.

středa 18. prosince 2013

Odpověď na petici

O petici proti našemu Sudetoněmeckému krajanskému sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku jsme s potěšením informovali, a máme tu odpověď na ni, z pera samotné Ivany Odarčenkové (mezi občanskými aktivisty známé též jako U3). Můžeme-li věřit bojovníkům za národní čistotu občanské společnosti, stojí v ní:

úterý 17. prosince 2013

Turbo

Z hlediska práva nás media poslední dny téměř nezásobují materiálem, vyjma snad lehce pikantní informace, jak se mezi sebou oslovují členové vlády (je dobře to vědět: tak jako oslovení hraběte zní Vaše milosti, knížete Vaše jasnosti, předsedu vlády je dlužno oslovovat Vy vole…).

Nezbývá tedy než se rozepsat o thematu, které bychom jinak asi ani neotevřeli, o elektronickém zmnožovači tarifních impulsů instalovaném ve velkém počtu pražských a zřejmě i mimopražských taxíků. Jedná se zjevně o zařízení způsobilé sloužit k jedinému účelu, k okrádání zákazníků, avšak protože při jedné jízdě nikdy škoda nedosáhne limitní částky 5 000 korun, prostředky příliš kasuisticky pojatého českého trestního práva na tyto podvodníky nedosáhnou.

Což na druhou stranu neznamená, že by magistrátní úředníci a policisté nemohli dělat nic. Pokud turbo v taxíku objeví a prokážou, že ho řidič použil (a tedy o něm nemohl nevědět), jsou oprávněni vozidlo pro účely přestupkového řízení zajistit a poté nechat propadnout nebo zabrat. Vzhledem k sazbě pokuty za přestupek podle § 34e odst. 2 písm. f) silničního zákona, jež činí 50 tisíc korun, to není v nápadném nepoměru k povaze přestupku a podvodník by se u soudu neubránil.

Jenže to se nestane, protože ti, kteří by k tomu byli oprávněni, mají z okrádání turistů svůj podíl. Nebo vy opravdu věříte tomu, že tato benevolence není ze strany taxikářů a provozovatelů taxislužby dobře a pravidelně honorována?

úterý 10. prosince 2013

Denní zprávy z informační fronty

Polojasno. Ministerstvo vnitra zrušilo rozhodnutí policejního presidia o neposkytnutí informací k databasi závadových osob Očista, zato Obvodní soud pro Prahu 1 předstírá svou neexistenci, počínaje si, jak říkají Rusové, тише воды, ниже травы, leč bez úspěchu.

Doblokováno

Nejvyšší správní soud (přešed z námi kritisovaného fontu Palatino na Garamond) zveřejnil na svém webu plné znění rozsudku ve sporu Českých lvů s duchcovskou radnicí. Odůvodnění pokládáme za přesvědčivé a pokud se týká kolise řádných a obstrukčních shromáždění, téměř za převratné.

Soud postuloval několik důležitých závěrů:
  1. Ustanovení § 10 odst. 2 písm. b) ShromZ může být interpretováno volně, není nutné řešit každou kolisi dvou shromáždění zákazem později oznámeného.

  2. Úřad musí zkoumat, zda jde o skutečnou nebo jen formální kolisi, např. zda se dlouhodobá shromáždění reálně konají.

  3. Shromáždění, které se jeví jako obstrukční, může být a limine zakázáno.

  4. Za oznámení blokačního shromáždění není vyloučen ani postih jako za přestupek proti právu shromažďovacímu.
Pro blokační iniciativy a jejich protagonisty Miroslava Brože a Ivanu Čonkovou to znamená nejhorší možnou zprávu: pokud by se ještě někdy o reservaci celých městských čtvrtí jako v Duchcově pokusili, dostanou pokutu a jejich shromáždění úřady zakážou, a pokud to snad neudělají, stejně kvůli nim nebudou omezovány demonstrace jiných.

A to je, přátelé, definitivní konec blokování v českých zemích.

neděle 8. prosince 2013

Nálepkový proces zpět k obvodnímu soudu

Uplynuly pouhé čtyři roky od zahájení trestního stíhání v kause nálepkových teroristů a máme tu rozhodnutí soudu ve II. stupni. Nejprve Vrchní soud v Praze vyhověl našemu návrhu na delegaci věci Krajskému soudu v Praze, a tento soud poté zprošťující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 zrušil, naznačiv celkem jasně, že v případě pravicových extremistů se nedá na nějaké důkazy nebo procesní práva obžalovaných příliš hledět, důležité je správné ideologické vyznění rozsudku.

Cituji: Ani hodnocení obsahu předmětných samolepek prvým soudem není zcela korektní, obzvlášť v době, kdy se pravicový extrémismus stále více rozmáhá (nejen v ČR), a tudíž i v důsledku medializace je povědomí široké veřejnosti a zejména mládeže již na vyšší úrovni, než tomu bylo v dřívějších dobách. Propagaci neonacistického hnutí Národní odpor lze pak stěží obhajovat odkazem na principy demokratického státu a nutnost respektovat právo na odlišný názor.

Neboli manifest bojující demokracie kombinovaný s theorií zostřujícího se třídního boje v nejryzejší podobě!

středa 4. prosince 2013

Čeští lvi vyhráli bitvu o Duchcov

Tedy podle enunciátu rozsudku vystaveného na úřední desce Nejvyššího správního soudu to tak vypadá; komentovat budeme samozřejmě až po doručení úplného rozsudku.

pondělí 2. prosince 2013

Nakladatelství guidemedia vydalo Program NSDAP

Nakladatelství guidemedia připravilo pro letošní Vánoce další kontroversní titul, Program NSDAP a jeho světonázorová podstata.

Je dobře, že podobné publikace vycházejí, protože jinak než zveřejňováním authentických materiálů nelze vnímání historie oprostit od ideologického nánosu, s nímž je až dosud vše, co souvisí s německým nacionálním socialismem, spojováno. Komunistická propaganda, pro kterou bylo vítězství nad nacismem jedním z nejdůležitějších legitimisačních motivů, v tomto ohledu přetrvala dodnes, účelně doplňována českou nacionalistickou propagandou, pro niž bylo rovněž mnohé z nedávných dějin výhodné zatušovat nebo rovnou přepsat.

Objednávat můžete v e-shopu.

Aktualisováno.
Proč je program NSDAP tak atraktivní i pro příslušníky českého národa, vysvětluje na svém blogu Tomáš Krystlík. Je to pozoruhodná komparace, a přečed* ji, nemohu neuznat, že v mnohých bodech Češi Hitlera opravdu překonali. Příkladmo, pokud jde o vyčištění území od cizích ethnických elementů, došli dál a postupovali rychleji než nacisté, a poválečné znárodnění veškerého průmyslu a živností, od Škodovky po posledního holiče, ševce a hostinského, nemá obdoby prakticky nikde v Evropě.

*) Podle jazykových teroristů z ÚJČ zní minulý přechodník přečet, ale to je jen dalším důkazem jejich nevzdělanosti a absence základního citu pro jazyk.

Veřejná finanční sbírka na podporu Petra Kočího

Občanské sdružení Jana Šinágla Sodales Solonis o. s. vyhlásilo veřejnou sbírku na podporu advokáta Petra Kočího, který je vystaven persekuci ze strany České advokátní komory. Příspěvky, třebas jen symbolické, můžete posílat na účet č. 68689/5500, variabilní symbol 201301.

Podrobnosti v tiskové zprávě.

Aktualisováno.
Zatím přispělo deset osob celkovou částkou 8 930 Kč. Všem děkujeme a věříme, že se přidají další. Víc než finanční výnos sbírky je důležitý pocit, že s jednáním ČAK přispěvatelé – a jsou mezi nimi i advokáti, kteří vyjádřením podpory sami riskují persekuci – nesouhlasí.

pátek 29. listopadu 2013

Jan Petrásek nechápe, my ano

Zatímco Miroslav Macek na svém blogu blaženě řeší problematiku dýňových quichí s gorgonzolou, nám nezbývá než se věnovat Adolfu Hitlerovi a jeho projevům. Důvodem je, že po mnohatýdenní nečinnosti se probral státní zástupce Jan Petrásek a rozhodl, že peníze zajištěné na účtu nelze použít ani k úhradě DPH za prodané knihy (usnesení, stížnost), a že není vůbec, ale vůbec nic divného na tom, jestliže znalec pošle svoje odborné vyjádření někomu jinému, než kdo mu ho zadal, notabilně dvěma důstojníkům ÚOOZ.

Takový názor je přirozeně směšný: pochybný a podezřelý je znalec, který své texty určené pro účely trestního řízení posílá komukoliv jinému než zadavateli, a pokud je tímto spoluadresátem policejní útvar, který má danou problematiku v gesci, je legitimní se ptát, jak je to s nezávislostí takového znalce; podobné liaisons dangereuses nedovolují jiný závěr, než že tento znalec je vůči orgánům činným v trestním řízení podjatý.

Možná to bude pro J. Petráska překvapení, ale znalec není orgánem činným v trestním řízení, ale je – úplně stejně jako v civilním řízení – neutrálním pomocníkem, přibraným proto, aby odpověděl na ty odborné otázky, k jejichž zodpovězení nejsou orgány provádějící řízení samy povolány.

úterý 26. listopadu 2013

Radovan Suchánek ústavním soudcem

President Miloš Zeman dnes jmenoval dalším ústavním soudcem Radovana Suchánka. Moje očekávání, že akt president vykoná, pro dosažení maximální možné důstojnosti, s francouzskými holemi v barvě státní trikolory, byla sice zmařena, avšak jmenování samotné dává prostor k úvahám a pochybnostem.

Především byl – za posledních deset let prvně – jmenován kandidát, který byl v minulosti úzce spojen s konkrétní politickou stranou, se sociální demokracií. Dosud jmenoval Zeman kandidáty politicky neutrální, Suchánek je první výjimkou. A za druhé, jmenován byl další ústavní soudce, který u nikoho nevyvolá rozčilené reakce (Cože? Ten a ústavním soudcem!? Skandál!), nýbrž u mnohých pátrání v paměti, kdy a kde to jméno již slyšeli.

Domnívám se, že nesvědčí prestiži Ústavního soudu, aby jeho soudci byly jmenovány osoby, jejichž C.V. si je nutné googlovat. Na druhé straně nemám problém s tím, stane-li soudcem osoba prima facie politicky profilovaná, a to případně i hlouběji.

Existuje úzký vztah mezi ústavním právem a politikou, a lze mít oprávněné pochybnosti, zda vůbec je něco jako čisté, apolitické ústavní právo. Jistě existuje korelace mezi tím, jak vyhodnotil soudce zpravodaj Pavel Rychetský návrh na zrušení přísudkové vyhlášky, a jak vyhodnotil mou ústavní stížnost ve věci seznamu komunistických soudců Vojen Güttler. Být přidělení opačné, oba návrhy by s velkou pravděpodobností skončily pod stolem. Ale tak je to všude, i v Americe, u Nejvyššího soudu, kde rovněž velmi záleží na tom, jaké politické názory zastává ten-který soudce a kdo má v dané době v plenu většinu.

Osobně pokládám za mnohem větší problém to, že soudce zpravodaj je určován už ve fasi prvotních úkonů prováděných Ústavním soudem, fakticky na podatelně. Daleko rozumnější by bylo přidělit věc pouze senátu, a resumé nechat zpracovat aparátu společnému pro celý Ústavní soud. Pokud by se všichni tři soudci v senátě shodli na odmítnutí, pak by se ústavní stížnost odmítla, pokud ne, byla by meritorně projednána. Soudce zpravodaj, jehož asistenti ústavní stížnost posuzují a navrhují rozhodnutí, je příliš silným subjektivisujícím prvkem, který činí z rozhodování tohoto soudu skutečnou loterii, a to nemluvím o velmi snadné zneužitelnosti systému rozdělování nápadu k podvodům. Ale to je jen poznámka na okraj a de lege ferenda.

Popřejme Radovanu Suchánkovi, aby se z neznámého právníka stal co nejdřív známým ústavním soudcem.

Co skrývá minulost historika J. B. Uhlíře?

Zprvu jsem měl za to, že jde o náhodu. Když jsem požádal Krajský soud v Praze o informace týkající se návrhu na zápis Jana B. Uhlíře, fanaticky pracovitého historika, do seznamu znalců, pokládal jsem to za rutinní žádost o informace. Trochu mne, pravda, zarazilo, když mi místopředsedkyně soudu Lenka Ceplová poslala jiné informace, než o které jsem žádal, ale domníval jsem se, že na to upozorním a nedorozumění se rychle vyřeší autoremedurou. Nedělo se však nic, proto jsem poslal ministerstvu spravedlnosti stížnost na průtahy a s překvapením se dozvěděl, že kdosi má zájem zamést mou žádost pod koberec, v naději, že se na to tak nějak zapomene. Což se evidentně nepovedlo: můj zájem o informace z Uhlířova životopisu tím byl jen povzbuzen.

Aktualisováno.
A máme tu antedatované rozhodnutí o odmítnutí žádosti a moje odvolání proti němu. Krajský soud má zřejmě opravdu co tajit…

pondělí 25. listopadu 2013

Spor o likvidaci vzorků DNA poprvé u soudu

Ve středu se u Městského soudu v Praze koná první jednání ve sporu o neoprávněný odběr a archivaci vzorků DNA. Žalobci jsou Lucie Šlégrová a David Kundľa, žalováno je ministerstvo vnitra. Žaloba byla podána sice už v srpnu 2011, ale soudkyně Jaroslava Lobotková (ex-KSČ, přirozeně!) se nejprve snažila případu zbavit a řízení bezdůvodně zastavila s tím, že o něm nemůže rozhodovat soud, ale policejní presidium. Až Vrchní soud v Praze zjednal nápravu a věc jí vrátil.

Další podrobnosti naleznete v tiskové zprávě.

sobota 23. listopadu 2013

Visita

Toto video, jež koluje po sociálních sítích a ilustruje úroveň českého zdravotnictví, je prima facie tak šílené, že člověk, byť by i nechtěl, musí implicitně věřit v jeho authentičnost: podobné věci dokázali naposledy natočit v 60. letech Forman s Passerem, od té doby nikdo.


Že je nemocniční personál na něm zachycený zralý na okamžitý vyhazov, netřeba dodávat. Notabilně to platí o zdravotní sestře, která si svou práci plete s ještě v pozdním novověku běžným úřadem panského drába. Svůj talent by lépe využila při mytí nádobí, úklidu v hypermarketu nebo ošetřování dobytka, ale i tam lze vznést oprávněné námitky, jelikož i dobytek si zaslouží lepší zacházení, než jaké je z její strany poskytováno klientu/oběti jejího zařízení.

Lékař, jemuž pro tuto chvíli přezdívejme Velký Diagnostik, s nímž se nediskutuje, by zase možná své nadání optimálně uplatnil v autoservisu, i když, upřímně řečeno, aplikaci jeho odborných dovedností nepřeji ani spalovacímu motoru!

středa 20. listopadu 2013

NSS k pojmu průtahy v řízení

Kdybych to byl býval věděl, tak bych tam byl nechodil – přesněji řečeno kdybych věděl, jak nemožné usnesení ve věci našeho Sudetoněmeckého krajanského sdružení dokáže vydat senát Nejvyššího správního soudu ve složení Lenka Matyášová, Lenka Kaniová a Barbara Pořízková, nikdy bych nebyl udělil Osla měsíce listopadu soudruhu prokurátorovi. Nu, stalo se.

Stručně rekapitulujme, že o registraci našeho spolku marně usilujeme už od srpna 2009. Zatím poslední žalobu, proti třetímu správnímu rozhodnutí, jsme podali 30. března letošního roku, a Městský soud v Praze přislíbil, že o ní rozhodne zrychleně – už v prvním čtvrtletí r. 2014. Což se nám pochopitelně nelíbilo a chtěli jsme, aby tak učinil ještě letos.

Tři dámy z NSS nyní rozhodly, že v řízení žádné průtahy nejsou: zatímco v běžném zaměstnání, pokud byste šest měsíců nepracovali, dávno byste skončili na dlažbě, u soudu nepředstavuje šestiměsíční nečinnost žádný problém, nejsou to průtahy, nýbrž projev činorodé aktivity soudu – zřejmě dle zásady, že by soud taky nemusel udělat nic pět let.

Pokud tomu usnesení rozumíte jinak, prosím, vysvětlete mi to v diskusi!

pondělí 18. listopadu 2013

V čarodějnickém procesu se odvolal i státní zástupce

Podle očekávání podal odvolání proti rozsudku v kause Resistance Women Unity i státní zástupce OSZ pro Prahu 2 Richard Houdek; tresty mu připadají příliš mírné. Je stručný, úderný, tak to má v bojující demokracii být – jen to procesní právo by se ještě mohl doučit, aby jeho závěrečný návrh nepůsobil trapně

Cena Osel měsíce listopadu putuje do Brna

Proč se Brnu přezdívá jihomoravské Palermo? Zásluhu na tom mají, vedle vyhlášeného a úspěchy ověnčeného policejního sboru, i obě státní zastupitelství, městské a krajské. O kvalitách posledně jmenovaného se lze přesvědčit v usnesení, jímž byla zamítnuta stížnost společnosti guidemedia proti svému stíhání v kause projevů Adolfa Hitlera.

Usnesení vydal Milan Vagai, bývalý člen KSČ – jak jinak! –, a pokud čekáte, že se konečně dozvíte, čím konkrétně se vydavatelství trestného činu popírání genocidia dopustilo, nečiňte si přehnaných nadějí, budou rychle zmařeny. Soudruh je patrně notorický blb, což lze seznat i z jeho pracovní anamnesy (notabilně zde), a možná je proto lépe, že se o seriosní polemiku se stížními body nepokusil. V usnesení arci nechybí korunní argument v kause guidemedií, totiž že nelze přehlédnout ani grafické znázornění desek publikace, včetně záložek, jež nezpochybnitelně vycházejí z barev vlajky NSDAP.

Takovou argumentační hloubku nelze neocenit. Oslí uši, v provedení s malou rudou hvězdičkou na konci boltců, budou určitě slušet – blahopřejeme!

sobota 16. listopadu 2013

První úspěch Českých lvů

Nejvyšší správní soud (soudce zpravodaj Tomáš Langášek) vyhověl první kasační stížnosti Českých lvů a zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích o částečném osvobození svolavatele Pavla Matějného od soudních poplatků. Nyní bude krajský soud muset o osvobození rozhodnout znovu, podle předpokladů ho žalobci nepřizná, proti čemuž bude následovat další kasační stížnost, a pokud to půjde dobře, shromáždění na sídlišti Máj, které bylo zakázáno, by se mohlo konat někdy v polovině přespříštího roku.

Touto situací není vinen NSS, ten naopak rozhodl o kasační stížnosti relativně velmi rychle, ale chybná je v tomto případě konstrukce SŘS, který rychlejší rozhodování neumožňuje, už s ohledem na měsíční lhůtu, kterou dostává k vyjádření žalovaný (§ 74 odst. 1 SŘS sice stanoví pro tyto žaloby výjimku, ale nedodržujete se to, už proto, že se zmeškáním lhůty není spojena sankce ztráty sporu).

Domnívám se, že lhůta k vyjádření ve správním soudnictví by měla být soudcovská, a soud by ji měl vždy stanovit s přihlédnutím k povaze sporu. Nevidím nejmenší důvod, proč by v tak jednoduchých případech, jako je kasační stížnost proti rozhodnutí o osvobození od poplatku, měl kdokoli dostat k replice víc než tři dny. A v případě nedodržení lhůty pro předložení spisů a k vyjádření by měl automaticky následovat kontumační rozsudek, tak jako v civilním řízení.

Dalším, dílčím problémem, je zbytečně dlouhá měsíční lhůta pro písemné vyhotovení rozhodnutí soudu, kterou lze navíc ještě prodloužit. Normální by byl týden, s možností prodloužení až na měsíc.

středa 13. listopadu 2013

Barvy

Bulvární blog vyžaduje bulvární themata, jinak hrozí, že se bulváruchtiví čtenáři a najmě čtenářky odeberou jinam, kde jejich intelektuální libido ukojí lépe. To je jasné. Ale kde brát, když člověka napadají samé seriosní myšlenky? Aspoň nějaké bulvární zážitky kdybych měl, ale jako naschvál, už několik týdnů nic, vyjma snad pokusu o opravu plynové karmy, jenž arci thematicky spíše než tomuto blogu odpovídá rubrice Pat a Mat opět v plném nasazení.

Něco snad přece. Naučiv se TeX, pojal jsem záměr nahradit letitý hlavičkový papír něčím modernějším, vzdušnějším, elegantnějším. To provést je v TeXu hračka, leč běda, TeX je tak výkonný, že dokáže být svému uživateli prokletím. Dohotoviv návrh, chtěl jsem se přesvědčit, jak by vypadal v jiné barevné kombinaci než oné potenciálně závadové, ve které jsem ho původně vytvořil. Vzal jsem tedy ze stránky Chiraga Mehty seznam pojmenovaných barev a s použitím Pythonu a TeXu si sestavil dokument, zachycující hlavičkový papír v jednotlivých barvách. Samotný pythono-texový úkon zabral pár minut, ale výsledkem je soubor, který má cca 1500 stran a k mému zděšení obsahuje tolik použitelných barevných variant, že už tři hodiny jím listuji a listuji a jako Buridanův osel jsem skončil bez hlavičkového papíru, protože si prostě nejlepší variantu nevyberu.

Jen z první stovky barev se mi líbí: Allports (str. 12), Aluminium (str. 17), Amazon (str. 19), Amber (str. 20), Anzac (str. 29), Apple (str. 33), Astral (str. 52), Astronaut (str. 54), Atoll (str. 58), Azure (str. 68), Barberry (str. 78), Bay of Many (str. 84), Bay Leaf (str. 85), Bermuda Gray (str. 92) a Bilbao (str. 97). A to jsem, prosím, v jedné patnáctině, a jestli jsem neumřel, tak listuji a vybírám dodnes.

Aktualisováno.
Vyřešil jsem to takto.

Aktualisováno.
Oprava: takto. Ale teď už s barvami definitivně končím!

úterý 12. listopadu 2013

Čarodějnice podávají odvolání

V tradičním čarodějnickém procesu není odvolání přípustné, z humanitárních důvodů: kdyby měl odvolací soud zopakovat všechny důkazy, včetně ordálových a těch, které byly provedeny aplikací útrpného práva, málokterá nevinná obviněná by se pravomocného zproštění dožila. Moderní procesní právo je arci vyspělejší a proto obě odsouzené členky hnutí Resistance Women Unity odvolání podávají, a to relativně obsáhlé.

Petice na obranu republiky a jejího právního řádu

Je vždycky milé, když se proti člověku organisují petice, zvlášť, pokud jsou organisátory petiční akce – přirozeně jen shodou náhod! – komunisté a bývalí spolupracovníci StB. Rád přebírám a přeji hodně zanícených petentů:

pondělí 11. listopadu 2013

Babiš aneb Čech všude (vnitřní) nepřátele má

Úvahy o tom, zda smí být ministrem positivní lustrant, mám za pohříchu velmi užitečné, neboť problém, který se jimi otvírá, provází tento stát – a jeho právního předchůdce – od jeho vzniku.


pátek 8. listopadu 2013

Ivo Svoboda aneb Život genia ve dvanácti dokumentech

Musím se vám, drazí čtenáři a čtenářky, k něčemu přiznat: brněnského soudního znalce Ivo Svobodu tajně obdivuji. Dokud jsem tuto osobu nepoznal, neměl jsem ani tušení, že může existovat někdo tak nestoudně sebevědomý a drzý, že – dovolíte-li mi parafrasovat slova Miroslava Macka pronesená kdysi na adresu Davida Ratha, onehdy arci ještě muže v rozpuku politických sil – tedy že kdyby na Kuksu měli rozšiřovat sbírku o sochu Drzosti, mohl by stát modelem.

Svoboda je krásný, silný, vzdělaný, moudrý a vtipný, idol dívek a žen (protokolující úřednice v to prominentně včítaje), a jen osoba naprosto mdlého rozumu mohla by pojmout pochybnost, že vše, co o sobě s výrazem Julia Cæsara při triumfu před soudy prohlašuje, nemusí být čistoskvoucí pravdou.

Jsem takovou slabomyslnou osobou a požádal jsem podle InfZ Krajský soud v Brně o dokumenty, které o něm soud eviduje ve znaleckém spisu. Dnes jsem sbírku obdržel: [1], [2], [3], [4], [5], [6], [7], [8], [9], [10], [11], [12].

Takže:
  1. Přestože Svoboda pravidelně zpracovává posudky z oboru politologie, tento obor nikdy nevystudoval: doktorát filosofie obdržel ve studijním oboru Tělesná výchova a sport, magisterský diplom má za absolutorium studia v oboru Sociální pedagogika.

  2. Jak je patrno ze Svobodova lustračního osvědčení, ještě v r. 1998, tedy ve věku 34 let (!), byl Ivo Svoboda pouhým bakalářem.
Tolik tedy k Ivo Svobodovi a jeho kotníkům…

středa 6. listopadu 2013

Lucii Šlégrovou bude posuzovat J. B. Uhlíř

Historik Jan Boris Uhlíř, new kid on the block mezi protiextremistickými znalci, byl Okresním soudem v Mostě přibrán, aby vyhotovil znalecký posudek na prapor Dělnické strany, jehož držením se měla Lucie Šlégrová a dva její komplicové dopustit přečinu závadového mávání. Obžalovaní se samozřejmě brání a chtějí vědět, jaké že pletky to měl Uhlíř se Šlachtovými lidmi krátce předtím, než byl jmenován znalcem.

Osobně bych tipoval, že úpis vlastní krví v tom roli nehrál, ale vylíčení neomezených možností, jež se povolnému znalci v této zemi naskytnou, se určitě konalo, a jak víme, nezůstalo oslyšeno: již na počátku své znalecké dráhy Uhlíř prokázal, že základní předpoklady ke znalecké činnosti má a dokáže bez pocitu studu policii vyúčtovat několikanásobný počet hodin, než kolik skutečně odpracoval, a slibná kariéra může tedy odstartovat.

I když na druhou stranu, soudem požadovaný posudek je pořádný znalecký oříšek: zjistit, že symbol na praporu Dělnické strany představuje ozubené kolo (otázka č. 1) bez aplikace nejmodernějších method diskursivní analysy mám za prakticky nemožné!

Rozsudek v čarodějnickém procesu

Ačkoli dnes doručený rozsudek nese na mém serveru pořadové číslo 75, nemyslím, že bych na něm měl cokoli podobného. Soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 2 Daniela Reifová není tak hloupá, aby si nebyla vědoma, že vina obžalovaných ve smyslu obžaloby, té skutečně doručené i modifikované, nedoručené, podle níž děvčata nakonec odsoudila, nebyla prokázána, a pustila se proto do mnohastránkových fabulací, jak byla účast aktivistek na různých veřejných shromážděních společensky nebezpečná (za pořádání akcí pro děti, vědoma si společenské neudržitelnosti takového rozsudku, obžalované zprostila).

Výsledek je ve většině ohledů ještě horší než ty nejstrašnější rozsudky nad disidenty a chartisty z 80. let: tehdejší soudci, v čele s pražským řezníkem, předsedou senátu Městského soudu v Praze Janem Rojtem, sice politickou objednávku plnili, ale vykazovali při tom jen tolik iniciativy, kolik bylo nezbytně potřebné – D. Reifová překonala i (dodnes činného!) soudce městského soudu Tomáše Stuchlíka, který dokázal udělat z položení kytice k soše Sv. Václava trestný čin výtržnictví, a ve svém výtvoru přičetla obžalovaným k tíži naprosto vše: dokonce i to, že odmítly vypovídat, čímž prý prokázaly neúctu k soudu.

Další perličky si v rozsudku laskavě vyhledejte sami, ale upozorňuji, že to není četba pro slabé povahy: ač nejsem kardiak, kolem str. 17 se o mne seriosně pokoušel infarkt.

úterý 5. listopadu 2013

Policie tají údaje o databasi Očista

Právě před půl rokem skončil můj spor s Policejním presidiem o informace k databance DNA. Policie byla poražena na hlavu a poté, co prohrála soudní spor, mi musela poskytnout všechny požadované informace – které nyní využijeme v řízení o žalobě na ochranu osobnosti, jež po více než dvou letech u Městského soudu v Praze bude mít tento měsíc na pořadu první jednání.

Podobný osud se dá očekávat i u žádosti o informace, jíž se domáhám zaslání závazných pokynů policejního presidenta upravujících provoz database závadových osob, příhodně nazvaného Očista. Žádost o informace byla odmítnuta, následuje odvolání, a v případě, že rozhodnutí potvrdí i ministerstvo vnitra, sejdeme se znovu u soudu. Text rozhodnutí je koncipován podle téhož vzoru jako v případě sporu o DNA: policie nemůže poskytovat veřejnosti vůbec žádné informace, aby nebylo ohroženo plnění jejích úkolů. Jako celoživotní investor do této výtečně řízené instituce mám arci pocit, že ty informace, které získávám bezděky a spontánně při styku s jejími údy, plně odůvodňují domněnku, že je tomu právě naopak: kdyby policie o své činnosti zveřejnila všechny údaje, které tak pečlivě střeží, musela by být okamžitě rozpuštěna a vybudována znovu, s jinými lidmi a podle naprosto jiných organisačních principů.

pondělí 4. listopadu 2013

Rozloučení

Ne, moji milí, nermuťte se ani nejásejte, anžto se neloučím s vámi, nýbrž rozloučil jsem se s počítačovým programem, který jsem dlouho používal, zvykl si na něj a vposledku si jej i oblíbil: s word procesorem LibreOffice, dříve OpenOffice. Je to pro mne událost tak převratná, že zaslouží několik slov.

První dokument v elektronické spisovně v OpenOffice napsaný pochází z ledna 2007, a celkem jsem jich za necelých sedm let vytvořil více než 2 800, což je, řekl bych, slušná uživatelská zkušenost. Oproti Microsoft Wordu, který jsem užíval do to doby, jsou mé zkušenosti s openofficy takřka bez výjimky kladné. Program dělal vždy přesně to, co jsem po něm požadoval, choval se stabilně a předvídatelně, na rozdíl od Wordu, který pravidelně míval své dny, kdy bych ke komunikaci s ním potřeboval tlumočníka (eventuálně dostatečně pádné kladivo, nejméně desetikilové, programátorský model). V LibreOffice jsou napsána téměř všechna podání, která na tomto blogu průběžně vystavuji, tedy není třeba nic blíže vysvětlovat.

Nyní jsem přece jen LibreOffice opustil a rozhodl se vytvářet veškeré dokumenty v TeXu. Důvody jsou dva: jednak si ušetřím dobré dvě třetiny času, který jsem vždy strávil kopírováním různých údajů a editací rubra, tabulek s přílohami atd., a také mohu výsledek ovlivnit v míře, která byla u LibreOffice nemyslitelná. Hladká sazba vypadá daleko lépe, v rubrice jsem si naprogramoval glue tak, aby se jednotlivé bloky vyrovnaly do estheticky optimálních poloh (a když se rozhodnu, že adresy stáhnu do jednoho řádku, udělám to jediným přepínačem, o zbytek se postará sázecí program), díky používání maker ušetřím čas i s věčným opisováním, příp. kopírováním, obvyklých frasí.

Vezměme jedno z prvních podání, které jsem v TeXu pořídil: žádost o proplacení faktur z prostředků zablokovaných na účtu společnosti guidemedia. Pro vytvoření takového PDF mi nyní stačí napsat v textovém editoru toto – přirozeně ne od nuly, ale editací jiného podání.

Hrubým odhadem mi práce zabere třetinu času než dřív, a výsledek vypadá kvalitněji a profesionálněji.

Naučit se TeX nebylo ovšem záležitostí na jeden večer a jedno přečtení manuálu. Autor programu Donald E. Knuth zjevně vyšel z premisy, že programátor musí při používání jeho produktu trpět, a tak vytvořil systém, který popírá všechny zásady normálního programování: rekurse, kterou programátoři téměř neužívají, protože vědí, že ji lze nahradit efektivnějším cyklickým algorithmem, je v TeXu základní technikou, bez které neobejdete, zvyk upravit zdrojový program pomocí mezer a tabulátorů se můžete rovnou odnaučit, protože každá mezera škodí a nikdy nevíte, kde se s lehkomyslně zapomenutou zpřehledňovací mezerou setkáte, a ladění vašeho programu připomíná cosi z kvantové mechaniky: u složitějších maker každý ladicí tisk téměř s jistotou změní chod laděného programu. Co by se dalo vyřešit jednoduchým regulárním výrazem (např. zjištění, jestli určitý řádek adresy obsahuje kod datové schránky nebo optické přiblížení dvou po sobě následujících lomítek v URL), v TeXu řeší makro se dvěma až třemi lokálními podmakry, s mírou přehlednosti někde na půl cesty mezi digitálním šumem a konfiguračním souborem Sendmailu – nezapomínejme, mezery jsou v kodu zapovězeny…

Abych to zkrátil, učicí křivka programu TeX se mi zprvu jevila připomínat severní stěnu Matterhornu, ale přesto jsem vytrval, přežil a na TeX po cca dvou týdnech zápasu přešel, a tak snad nebudu litovat.

středa 30. října 2013

Zázrak na Žižkově aneb I v Praze jsou znalci na extremismus neúnavní

Soudní znalci na extremismus jsou lidé pracovití, kteří svému hobby věnují každičkou volnou chvíli. To jsme poznali v případě Michala Mazla a nepřekvapivě je tomu nejinak i u Jana B. Uhlíře, autora tří odborných vyjádření na Lukáše Beera, Pavla Kamase a Lukáše Nováka.

Počítejte se mnou: Odborné vyjádření, v němž Uhlíř posoudil Beerův portál Náš směr, zpracovával od 25. března do 15. dubna 2013. Déle nemohl, protože pětadvacátého března obdržel zadání (to je ta slavná doručenka k Pomátníku) a patnáctým dubnem je datováno vyúčtování.

Mezi těmito dvěma daty leží celkem 22 dnů, z toho 15 pracovních, 7 dnů volna. Policii znalec vyúčtoval 125 hodin, na čemž by nebylo nic divného: odpovídá to 8,33 hodinám na jeden pracovní den. Potíž je v tom, že ve stejné době platila Uhlíře armáda, Vojenský historický ústav, a jak mi na žádost podle InfZ sdělil ředitel ústavu, tam mu za dané období zaplatili za dalších 120 odpracovaných hodin. A to už dost dobře rozpočítat na pracovní dny nelze, protože vychází na každý z nich bratru 16,33 hodin, což, vyjádřeno jednotkou pracovitosti českého znalce mazel (zkratka maz), je píle více než 1,2 maz. A kdyby J. B. pracoval i o weekendech, dává to stále úctyhodných 11 hodin denně.

V Knize Josue se píše, jak se při dobývání města Gibeonu pěti emorejskými králi udál zázrak a slunce i měsíc se zastavily ve svém oběhu a zůstaly stát na místě, dokud obránci města útočníky neodrazili. Myslím, že na Žižkově se muselo na přelomu března a dubna letošního roku odehrát něco velmi podobného.

úterý 29. října 2013

Jak se rodí znalec II aneb Mefisto na Kladensku

Kdo je Lenka Vrchlavská, čtenáři mého blogu asi vědí: tato kultivovaná, vzdělaná dáma, občanským povoláním učitelka mateřské školy, zpracovala s využitím nejrelevantnějších historiografických pramenů, včítaje v to Drdův Vyšší princip,  znalecký posudek, v němž v Janu Šináglovi odhalila popírače nacistických zločinů.

Když arci ona dáma v r. 1991 o zápis do seznamu znalců žádala, byla ve svém znaleckém rozletu o poznání skromnější: oceňovat církevní paramenta je jistě zajímavý zdroj příjmu, ale řekl bych, že usvědčovat na politickou objednávku exponenty revanšistických kruhů a jiné nebezpečné extremisty bude business o dost lukrativnější.

středa 23. října 2013

Zákaz styku

Dnes, několik dnů po lhůtě, mi konečně dorazily anonymisované rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 2 nad dvěma dívkami z těžší zločinecké skupiny, které podlehly nátlaku, doznaly se a přijaly dohodu o vině a trestu, Lucií Kuldovou a Marií Kostomlatskou. Obviněné byly odsouzeny podle nové obžaloby (tu na rozdíl od lehčích spoluobviněných nejen neobdržely písemně, ale ani neslyšely), a dostaly tříleté podmínky s dohledem. Ve zkušební době čtyř, resp. pěti let, jim navíc soud zakázal účast na jakýchkoliv akcích pořádaných členy nebo sympathisanty neonacistických hnutí a styk s těmito osobami.

O jaký druh styku by se mělo jednat a jak se člen nebo sympathisant neonacistického hnutí bez pomoci znalce pozná, rozsudek neuvádí, arci soudím, že nezájem o styk bude v tomto případě oboustranný.

pondělí 21. října 2013

Dvě členky RWU zproštěny, dvě odsouzeny k podmíněným trestům

Hlavní líčení v čarodějnickém procesu pokračovalo dnes u Obvodního soudu pro Prahu 2 tak, jak se na správný politický proces sluší a patří. Všechny důkazní návrhy obhajoby byly zamítnuty, poté následovaly téměř hodinu trvající závěrečné řeči. Ta přednesená státním zástupcem by klidně obstála v 50. letech, a došlo dokonce i na výtku stran urážek obhájce Roberta Cholenského vůči znalci Ivo Svobodovi: pan státní zástupce zřejmě trpí vzácnou vadou sluchu, protože my ostatní jsme slyšeli toliko serii urážek znalce vůči obhájci.

Po přerušení nejprve soudkyně Daniela Reifová rozhodla o námitce proti protokolaci a o námitce podjatosti, přičemž neopomněla zdůraznit, že vůči obhájci podjatá není, jen je jí líto obžalovaných, jak špatně jsou jím hájeny (ovšem: kdyby se plačtivě doznaly jako čtyři jejich spoluobviněné, mohla jim bojující demokracie jejich pochybení milostivě prominout nebo mohly dostat mírnější trest; snahou o obhajobu si jen přitížily). Protokol s pěti vykřičníky je pak samozřejmě zcela v pořádku.

Nakonec byl vyhlášen rozsudek, jímž soud dvě obžalované, viněné pouze z účasti na akcích pro děti, zprostil obžaloby, další dvě, které se zúčastnily i veřejných shromáždění, odsoudil k ročním podmíněným trestům. Pátá obžalovaná bude odsouzena v samostatném procesu později.

Nad dnešním jednáním cítím spíš smutek než hněv. Smutek nad soudkyní, pro kterou je svoboda prázdným pojmem, něčím, co si snad mohou dovolit, jak řekla v odůvodnění, někde v Americe, a která se neostýchá ponížit obhájce před jeho klientkami výtkou nekvalitně odvedené práce. Bohužel, toto je realita, v tomto stavu se současná česká justice nachází.

sobota 19. října 2013

I protokolující úřednice mají své dny

Zvláštností tohoto blogu je, že na něm presentujeme dokumenty, o nichž by málokdo z mých čtenářů, mne v to nezřídka včítaje, tušil, že v systému české justice mohou vůbec vzniknout. Kdybych kupř. prohlásil, že může existovat protokol o hlavním líčení, v němž protokolující úřednice zachytí průběh jednání větou následovanou pěti vykřičníky, nařkli byste mne z bájné lhavosti: listiny takto okrášlené diakritikou se v soudnictví jistě vyskytují, ale nikdy je přece nemůže vyprodukovat sám soud! Může. Řečený skvost naleznete na str. 25.

Protokol, který se týká pondělního hlavního líčení ve věci Lid v. Resistance Women Unity, stojí arci za studium i v jiných partiích. I když emočně nadměrně disponovaná protokolující úřednice Jana Kraftová, zhlédnuvši se patrně v brněnském alfasamci Ivovi, celou řadu jeho výpadů proti obhájci Robertu Cholenskému nezachytila nebo zmírnila, jeví se mi naprosto neuvěřitelným, jaké invektivy a urážky znalce směřované k obhájci ponechala soudkyně Daniela Reifová bez povšimnutí, a naopak když Cholenský položil Svobodovi naprosto neutrální otázku, zda má titul z Plzně, samosoudkyně požádala obhájce Mgr. Cholenského, aby se vyjadřoval v souladu s etikou advokáta (str. 18).

Nechci otřepaně srovnávat, vím, Horákovou pověsili, kdežto děvčata z RWU jenom zavřou, ale přátelé, je tohle vůbec ještě realita? Není celé to trestní řízení produkováno některou televisní společností a neobjeví se těsně po vyhlášení rozsudku produkční s hláškou Smile, you're on Candid Camera!? Já už tedy vážně nevím…

pátek 18. října 2013

Barbora píše z tábora (a česká policie do Ameriky)

Ne, řeč nebude o kpt. Šmídoví z pražské kriminálky, demonické to postavě zdejšího blogu, ale o policistech nemístních, brněnských. Ti, jak víme, dostali přibližně před třičtvrtě rokem politickou objednávku na likvidaci Pavla Kamase a Lukáše Beera, a jali se ji vykonávat. Jejich problémem ovšem bylo, že nevěděli, kdo Lukáš Beer, provozovatel blogu Náš směr, je. Postupovali proto tak, jak jsou zvyklí, po policajtsku.

Nejprve zahájili úkony trestního řízení, ve kterém vydání Hitlerových projevů označili za zvlášť závažný zločin podpory a propagace podle druhého odstavce § 403 TrZ. Státní zástupce Jan Petrásek, přední rytíř bojující demokracie, poté požádal soud o příslušné povolení; soud ochotně vyhověl – jde přece o extremistický zločin a tedy prvořadou otázku bezpečnosti státu!

Poté se policie dotázala svých specialistů, kdo blog spravuje, a dozvěděla se, že americká společnost Google Inc. Jak přesně probíhala komunikace s ní, nevíme, ježto máme pouze útržky informací. Jisto je, že nejprve nebyli policisté vůbec schopni srozumitelně formulovat, co po Gůglovi chtějí. In order for us to assist you, we kindly ask that you reissue your request and clearly specify what Blogger information you are interested in obtaining, odpověděl zdvořile Google. A o moc líp nedopadl ani druhý pokus: Unfortunately, we are unable to assist you at this time without further information. We kindly ask that you clarify the specific nature of the criminal offense in question and explain how the disclosure of data associated with blog [nassmer.blogspot.cz] relates to the investigation of the crime.

Tím snahy policie o smysluplnou komunikaci s Googlem ustaly; naštěstí pro ni – jakož i pro naši křehkou demokracii – se identitu Lukáše Beera podařilo zjistit jiným způsobem, fakticky náhodou, při jeho vystoupení v Bad Leonfeldenu.

Poučení? S pendrekem to brněnská policie, proslulá mimořádnou brutalitou (např. zde), docela umí. Cosi mi však napovídá, že informační společnost od ní bude vyžadovat i jiné dovednosti.

čtvrtek 17. října 2013

Státní zástupce Petrásek chystá další opatření proti vydavatelům Hitlerových projevů

Jelikož policie zjistila, že vydavatelství guidemedia dále prodává Hitlerovy projevy, rozhodla se nechat zakázat této společnosti buď vydavatelskou činnost zcela, anebo jí minimálně zabránit s výtisky knihy nakládat.

Tato myšlenka se mi velmi zamlouvá, protože vznikne otázka, jak lze někomu zajistit výnosy z trestné činnosti spočívající v tom, co nejen ještě nespáchal, ale ani spáchat nemůže – vydavatelství má jako výnosy z domnělé trestné činnosti zablokované prostředky, které nevydělalo a vydělat nesmí. A vzhledem k tomu, že hloupost státního zástupce Jana Petráska je konstantou, na kterou je za všech okolností spolehnutí, nepochybuji, že takový návrh už mezitím podal.

Jen tak dál, soudruzi; jestliže v 50. letech platilo, že obhajoba je součástí obžaloby, v tomto případě se obžaloba stává aktivní součástí obhajoby!

Aktualisováno.
A aby státní zástupce Petrásek nemusel trávit celou pracovní dobu hraním solitairu (vím, jak je to otravné, cca před rokem jsem si na solitaire z nudy napsal v C vlastní solver), potěšil jsem ho dnes touto žádostí.

středa 16. října 2013

Obrat v karlovarské informační kause

Tak to nakonec nedopadlo tak špatně, jak se zdálo: ministerstvo spravedlnosti mi bez odporu zaplatilo necelých osm tisíc korun, které jsem byl nucen uhradit – jako pokutu za zpupnost – soudnímu exekutorovi, který úspěšně vymohl z karlovarského magistrátu informace ke kause manželů Kolečkových.

A to se, prosím, vyskytli i takoví pochybovači, kteří mému nároku věštili dlouhý život v podobě nového soudního sporu. Vlastně jsem se na něj téměř těšil, a ministerstvo mě svým nekompetentním rozhodnutím připravilo o možnost rozvinout komplexní právní argumentaci…

Soudce Lázna opět nevinen

Na webu NSS se objevilo rozhodnutí kárného senátu, šestnáctého neboli slitovného, který zprostil soudce Obvodního soudu pro Prahu 10 Ondřeje Láznu kárného obvinění. Opět klasika, nezákonná vazba, a nic překvapivého v odůvodnění: zavřít obviněného do vazby, i když k tomu není zákonný důvod, je pouze legitimním projevem odlišného právního názoru soudce.

Můj právní názor je, že by všichni členové kárného senátu, kteří pro zproštění hlasovali, měli na pár týdnů jít do vazby sami, a pak by klidně mohli dostat od státu odškodnění za její nezákonnost, tak jako ta nešťastnice v Láznově věci.

V pondělí pokračoval proces s RWU výslechem znalců

Jednou větou, bylo to hezké, a bylo toho dost:

Nejprve byl vyslechnut justiční kabaretiér Ivo Svoboda (1. část, 2. část). Každý zkušený kabaretní umělec ví, co od něj obecenstvo očekává, a že musí při každém vystoupení zopakovat všechny své základní, signaturní triky, na které se lidé těší – a pro něž ostatně též do varieté (případně k soudu) chodí. Proto jsme se dozvěděli, že obhájce Robert Cholenský nesahá judistovi odborně ani po kotníky, ježto se nezmohl ani na doktorát, a že je snad opilý, protože jinak není možné, aby byl někdo tak hloupý a géniovi českomoravského znalectví nerozuměl. Došlo i na oblíbené prášky na vysoký tlak, které tentokrát znalec při hlavním líčení skutečně pozřel. A ovšem, vždy je také nutné přidat něco nového, a ani v tom Svoboda nezklamal: požádal soud o zvukový záznam, jelikož na R. Cholenského podá trestní oznámení, nebo minimálně stížnost k advokátní komoře. Bravo, komiku, byl jsi skvělý, takhle tě máme rádi a nadšeně voláme encore!

Věcně, pravda, nepřinesl Svobodův výslech absolutně nic. Posudek byl zpracován v jiné trestní věci, podklady, z nichž znalec vycházel, se jako obvykle nepodařilo dohledat, a na dotazy po aplikaci methody diskursivní analysy na hnutí RWU se – ostatně nikoli prvně – ukázalo, že nejde o vědeckou methodu, ale o prosté šarlatánství bývalého středoškolského tělocvikáře, jemuž divná doba dovolila se vyšvihnout (a pak, že v češtině nefunguje aliterace!). Ale kdo by se nad takovými drobnostmi pozastavoval…

Pro řízení byl mnohem důležitější výslech jednoho ze dvou instantních znalců, Jana Ptáčníka, na jehož bedrech usvědčení čarodějnic převážnou měrou leží. A mladý muž se věru činil, nenechávaje nikoho na pochybách, že za trochu peněz šel by český znalec světa kraj (ano, Mefisto rozhodně nezůstal oslyšen). Podobně jako u Svobody je posudek, který s druhým plzeňským výtečníkem, Petrem Krčálem, na děvčata z RWU zpracovali, nepřezkoumatelný, protože veškeré listiny jsou v něm označeny toliko odkazy na dva různé spisy, aniž by se dalo zjistit, na kterou konkrétní listinu odkaz směřuje. Hnutí RWU podle znalce sice extremismus nepropagovalo, ale propagovalo a podporovalo jiná hnutí, která extremistická byla – a to je přesně to, co soudkyně Daniela Reifová, již dávno rozhodnutá obžalované odsoudit (ostatně po čtyřech přiznáních jí ani procesně v podstatě nic jiného nezbývá), potřebovala slyšet.

Ptáčníkova argumentace byla jednoduše směšná. Příkladmo, když měl vysvětlit, co je extremistického na tom, že děti na Dětském dnu střílely ze vzduchovky, vymyslel konstrukci, že extremistické bylo použití této fotografie pro zpravodajství o akci. Jenže ve skutečnosti to bylo úplně jinak, fotografii vybrala do protokolu o ohledání věcí z domovní prohlídky kpt. Bc. Zlata Pálfiová z ÚOOZ. To lze snadno ověřit, vezmeme-li protokol o ohledání ze dne 22. 6. 2010, č. j. ÚOOZ-42/TČ-2010-200407, ss. 28–34 (to je překvapení, plzeňský doktore Ptáčníku, viďte!: dokument a dokonce konkrétní stránku v něm lze označit, aniž bychom znali jeho – dosud nepřidělené – číslo listu ve spisu; ta jsou, jen pro pořádek, 585–591; chápeme, že na plzeňských rychloprávech se některé věci v tom fofru probrat nedají).

Na uvedených stránkách je výběr fotografií pořízených při dětském dnu, a jejich čísla, resp. názvy souborů, jsou: P1080521.JPG, P1080530.JPG, P108540.JPG, 101_3575.JPG, 101_3582.JPG, 101_3584.JPG, 101_3607re.jpg (patrně editovaný, minimálně oříznutý, snímek), 101_3611.JPG, 101_3612.JPG a 101_3615.JPG. Není-li člověk vystudovaný právník z Plzně (ale přestanu být jízlivý, doktoru Ptáčníkovi není třeba se vysmívat, spíš by nám ho mělo být líto), ví, že digitální fotoaparáty označují snímky sekvenčně, takže jde o záběry ze dvou různých přístrojů, přičemž u prvního byly ze 20 snímků pro policejní presentaci vybrány tři fotografie, u druhého z 41 vybrala kpt. Pálfiová sedm. Ergo výběr snímků skutečně proběhl, ale vinny jeho závadovostí nejsou obviněné, ale někdo úplně jiný.

A tak je to, bohužel, i se zbytkem Ptáčníkova a Krčálova posudku. Téměř všechny úvahy byly uskutečněny na základě premisy, že předměty zabavené při domovních prohlídkách patřily obviněným, bez ohledu na to, že v bytě žily např. tři nebo čtyři osoby. Našel-li se tedy příkladmo hrneček s Hitlerem a nápisem Dem Führer die Treue (mimochodem, neuvěřitelný kitsch!), Ptáčník a Krčál z něj vyšli a ve svém posudku dovodili, že stíhané dívky shromažďovaly v domácnostech závadové předměty. Podobně Mein Kampf, v Zítkově edici, jejž policie rovněž vyhodnotila jako extremistický předmět: slušný člověk by přece takové knihy doma neměl! Atd. atd., ad nauseam.

Upřímně se přiznávám, že mi výslech Dr. Ptáčníka zvedl krevní tlak asi stejně, jako ho zvedly Ivo Svobodovi otázky obhajoby. Tak mladý, a už tak prodejný! Nebo opravdu jen tak obludně hloupý?

úterý 15. října 2013

Odvolací kárný senát zmírnil P. Kočímu trest za námitku podjatosti

Advokát Petr Kočí byl odvolacím kárným senátem uznán kárně vinným za to, že podal jménem své klientky Lucie Šlégrové námitku podjatosti na znalce-podvodníka Michala Mazla, avšak uloženou sankci zmírnil a namísto ročního zákazu výkonu advokacie mu za to uložil pokutu 100 000 korun. Jo, hovořit o korupci při zadávání zakázky na nákup talárů se nevyplácí…

Bohužel, nemohu než konstatovat, že česká advokacie a čeští advokáti jsou ostudou této země a Česká advokátní komora je toho institucionálním symbolem.

Tisková zpráva Petra Kočího.

pondělí 14. října 2013

To WYSIWYG or not to WYSIWYG aneb Když mathematik píše soudu

Už když jsem asi před sedmi lety přecházel z MS Office na OpenOffice/LibreOffice, zvažoval jsem, zda není používání word procesoru pro podání soudům nebo úřadům a jiné standardní písemnosti z dlouhodobého hlediska ztrátou času. Textový procesor (WYSIWYG) se hodí pro jednoduché, jednorázové úkony, jako je seznam, co koupit v obchodě, nebo dopis tetě do Hamburku; kdykoli je dokument formalisovaný, člověk zjišťuje, že ztrácí čas samou neproduktivní činností: kopíruje jména, adresy, označení rozsudků a usnesení, formátuje odstavce, stará se, aby papír měl správnou hlavičku, aby program nelámal řádky tam, kde nemá (např. mezi značkou § a číslem), aby používal správné pomlčky/spojovníky (tedy např. č. 3–5 a ne č. 3-5), spojoval znaky v ligatury a psal např. fotografie a ne fotografie (omlouvám se, pokud váš browser nevidí rozdíl), prostě všechny ty věci, na kterých zdánlivě nezáleží, ale které ve výsledku vytvářejí dobrý nebo špatný dojem z dokumentu a o které se word processor sám postarat neumí.

Poučení jsem se snažil najít u soudů, které řeší podobné problémy. Tam rozsudky sice již nepíší na psacím stroji, ale jejich typografická úroveň je většinou v harmonii s kvalitou obsahu, tedy mezi nevalnou a odpudivou. Výjimkou je Nejvyšší správní soud, jehož rozhodnutí vypadají typograficky dobře – tedy až na font Palatino, jehož kursiva je nevzhledná a neměla by být, minimálně na citace a jiné delší texty, vůbec užívána. Že by některý soud dokázal vytvářet rozsudky automatisovaně, jsem neobjevil.

A přitom je to tak jednoduché: oddělím obsah od formátu a sázecí program se o všechno to, co jsem shora vypočetl, postará sám a dokáže mi usnadnit práci i v jiných směrech. Delší dobu jsem váhal, zda využít zdrojového textu v XML a generovat PDF soubory pomocí XSL, ale nakonec jsem sáhl po starém dobrém TeXu. Ten je sice výrazně nestandardní, ale krajně, až brutálně efektivní.

Např. stačí jednou vytvořit soubor soudy.tex (data pro něj mám už v presetech pro právnické výpočty) a už nikdy nemusím vypisovat Okresní soud v Chomutově, ale napíšu do textu prostě \oscvn. A konkrétní rozhodnutí stačí zapsat jednou, např. jako \def\roz{rozsudek \kspg \zd20120512, \cj 2~Co 140/2012-143}, a dál, ve zbytku podání, už jen recyklovat. Zásada nulla pœna sine lege je \npsl, včetně kursivy a ligatury. Podobně judikáty. Nestarám se o správnou citaci a odkaz pod čarou, jednou použitý judikát jen vyhledám a odkážu na něj zkratkou. Hlavičkový papír vyměním jediným příkazem, podobně účastníky řízení na rubru, včetně adres, kde pouze zvolím, zda je sázet normálně nebo komprimovaně.

Zatím mám systém ve fasi funkční vzorek/časný prototyp, ale jeví se mi, že je to rozumná, efektivní cesta.

Používá někdo ze čtenářů podobný systém, anebo všichni ve své praxi pracují s WYSIWYG editory?

pátek 11. října 2013

Všechno je jinak aneb Praha, město s nejlepší policií na světě

Opakuji se: citát z filmu Orbis pictus Konečne je všetko, tak ako má byť – tam kde som mal hlavu, tam mám teraz riť jsem užil již jednou, v souvislosti s kausou justiční mafie, leč nemohu jinak, než ho recyklovat. Nic jiného mne totiž nenapadá nad zprávou, že čacký policejní sbor hlavního města odhalil i námi komentovaný dokument televisní stanice National Geographic Channel o poměrech v Praze jako sprostý podvod. A pokud se televise neuvolí natočit o naší metropoli dokument nový, tentokrát již zaručeně pravdivý, někdo – nejspíš zločinný reporter Connor Woodman – si to šeredně odskáče. O pomoc proti pomlouvači byl prý již požádán Interpol.

Nevím, jak vy, milí čtenáři, ale já být tou televisí, na nabídku bych kývl a natočil jim takový propagandistický film o šťastných Pražanech, již se v dokonalé harmonii se svými komunálními politiky těší bezpečí a prosperitě, že by autoři onoho nápadu měli ostudu ještě ve třetí generaci!

čtvrtek 10. října 2013

Společnost guidemedia podává ústavní stížnost proti zablokování účtu

Text ústavní stížnosti je zde. Stěžovatelka argumentuje proti fantasmagorické kalkulaci, že výnos trestné činnosti = náklad publikace × koncová cena jednoho výtisku, a tvrdí, že jako výnosy trestné činnosti nelze zajišťovat prostředky na účtu ještě předtím, než je pachatel trestnou činností získá: to je to samé, jako kdyby při objevení plánu na vyloupení banky policie pachateli odebrala tolik peněz, kolik má banka v sejfu. Uvidíme, co na to Ústavní soud.

V pondělí znovu na čarodějnický proces

Milovníci politických procesů si mohou do kalendáře zapsat datum pondělí 14. října: u Obvodního soudu pro Prahu 2 se koná další hlavní líčení ve věci pětice mladých žen, viněných z pořádání dětských besídek a dalších podobně hrůzných zločinů, alias Lid v. RWU. Ačkoli jedna z obžalovaných je po operaci v nemocnici (zdravíme a přejeme rychlé zotavení!), soudkyně Daniela Reifová žádosti o odročení hlavního líčení nevyhověla: na sprosté obviněné musí být přísnost, extremistka stejně jistě jen simuluje!

Program bude nadmíru poutavý: že by se soudkyně konečně podvolila a vydala obžalovaným obžalobu, je sice nepravděpodobné, ale zato by měl s inovovaným revuálním číslem vystoupit známý soudní komik, doktor obojího (plzeňského) práva a také juda Ivo Svoboda.

Hlavní líčení se koná u Obvodního soudu pro Prahu 2 na Francouzské, v jednací síni č. 138. Začátek v 10.00 hod.

středa 9. října 2013

Komu vadí Lukáš Beer a Pavel Kamas?

Okolnosti trestního stíhání vydavatelů knihy projevů Adolfa Hitlera Lukáše Beera a Pavla Kamase rozhodně nenasvědčují, že by šlo o nahodilou akci brněnského policisty Reichmana, vyvolanou jedním telefonátem profesionální denunciantky Mgr. K. K. Trestních oznámení tohoto druhu je podávána každý měsíc, ne-li týden, přehršel, a pravidelně putují do košů policejních služeben.

V čem byl telefonát Mgr. K. K. jiný, proč vedl k zahájení trestního stíhání a k pokusu o ekonomickou likvidaci obviněných? Nápovědí nám budiž, co nechtěně prozradil historik J. B. Uhlíř na první straně svého odborného vyjádření: místo, aby je adresoval pouze brněnskému policistovi Janderovi, zaslal je v kopii do Prahy, dvěma vysoce postaveným důstojníkům Útvaru pro odhalování organisovaného zločinu (ÚOOZ). O brněnskou akci tedy od počátku nešlo, vše je organisováno ze zbraslavské centrály ÚOOZ a jak policista Reichman, tak státní zástupce Petrásek jen plní rozkazy Roberta Šlachty a jeho podřízených, aniž by měli při svém rozhodování sebemenší volnost. Jako v jiných extremistických kausách, státní zástupce na přípravné řízení fakticky nedohlíží, pouze poslušně podepisuje a schvaluje vše, co mu policisté předloží.

Vzpomeňme okolností trestního stíhání Jana Šinágla pro popírání genocidy: na jeho počátku stál pokyn Městského soudu v Praze ministerstvu vnitra zkoumat, zda se zakladatelé Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku nedopouštějí protistátní činnosti již nyní, v době před jeho registrací. A ministerstvo se postaralo o zbytek. Přes odpor policie i Okresního státního zastupitelství v Berouně protlačilo prostřednictvím svého člověka na Krajském státním zastupitelství v Praze jak zahájení a limine nesmyslného trestního stíhání, tak podání obžaloby, a i když soud obžalobu okamžitě shodil se stolu a odmítl se jí zabývat, zařídil kdosi na ministerstvu jak podání zjevně beznadějné stížnosti, tak to, že Šináglovo trestní stíhání – v té době již zastavené – bylo znovu použito jako argument proti registraci Sdružení. Což, jak jistě laskavý čtenář uzná, je počin na pár facek, a nebýt člověkem zvláště jemných mravů a vytříbeného vkusu, asi bych se k brachiální odvetě za takovou impertinenci uchýlil.

Nejinak je tomu u Lukáše Beera a zejména Pavla Kamase. Ten v březnu vystoupil na sudetoněmeckém shromáždění v rakouském Ennsu, v květnu v Augsburgu na slavné uzavřené akci, v červnu v Bad Leonfeldenu a v září znovu v Rakousku, před representativním zastoupením sudetských Němců v Klosterneuburgu. Ve všech případech k věci, bez servítků obvyklých pro projevy českých politiků a s velkým úspěchem.

Ano, přesně tak: strach, ba panická hrůza ze sudetských Němců a jejich nároků. To je jediný a skutečný důvod tohoto trestního stíhání. Každému, od Reichmana přes Petráska až po Šlachtu, je od začátku jasné, že obvinění je smyšlené, ale cílem je brněnské aktivisty před jejich německým a rakouským publikem znevěrohodnit a zároveň jim ztížit život drobnou šikanou typu zablokovaných účtů (ani na domovní prohlídku, ani na návrh vazby si arci policisté a státní zástupce Petrásek netroufli).

V případě Jana Šinágla sklapla past naprázdno, oběť vyvázla bez úhony a Sudetoněmecké krajanské sdružení kráčí za registrací, přičemž není vyloučeno, že svého cíle dosáhne ještě do konce letošního roku. A nevyjde to ani u Beera a Kamase: účelovost stíhání je zřejmá každému, kdo se seznámí s klíčovými dokumenty, a jen velmi spřátelený soudce bude vůbec ochoten takovou obžalobou se vážně zabývat. Kromě toho, absurdita obvinění začne být postupně zřejmá i novinářům, a o případ se budou stále víc zajímat media, česká, německá i rakouská. Kamas a Beer jsou v práci s medii mimořádně nadaní, a to je okolnost, se kterou plán na jejich likvidaci nepočítal. Přece jen, už nejsou padesátá léta, a aspoň něco z demokracie nám k použití zůstalo.

V soudní síni, pokud by mělo na hlavní líčení skutečně dojít, bude plno, a režiserem představení, které se tam odehraje, nebude ani soudce, ani státní zástupce Petrásek, ale obžalovaní, kteří budou mít jedinečnou příležitost novinářům takříkajíc naživo presentovat, o jak velkou blamáž se tu jedná. Výslech znalce i předčítání závadových částí Beerových komentářů a mezititulků, pokud se je podaří správně a didakticky podat, to bude pro přítomné novináře jistě lahůdka. Kromě toho mají obvinění i řadu dalších možností a prostředků, které při své obhajobě budou moci použít; ty by arci bylo netaktické prozrazovat již nyní.

Pokud jde o mne, já osobně se na ten soud velice těším!

pondělí 7. října 2013

Stížnost proti stíhání za Hitlerovy projevy

Obviněné vydavatelství guidemedia podalo proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost, kterou takto odůvodnilo.

Z odůvodnění stížnosti cituji toliko stručně (§ 27):
Má-li snad policejní orgán (stejně jako přizvaný historik) pocit, že každé dílo věnované histo­rickému nacionálnímu soci­a­lismu obsahující authentické materiály musí být povinně dopro­vázeno úvodním textem, v němž se vydavatelé od publi­ko­va­ného materiálu explicite distan­cují a vyjádří nad jeho obsahem opovr­žení, je dlužno jej upozor­nit, že právě tento přístup k minu­losti je znakem totalitních, nede­mokratických režimů, a jediným důsledkem těchto povin­ných úliteb v praxi by bylo, že postoje vyda­vatelů a editorů by tím byly znevě­ro­hod­ňo­vány a dílo samo bylo vposledku čtenářem nahlíženo jako cosi ineditního, jako zaká­zané ovoce, jež je obsahově tím validnější, čím více se státní orgány pokoušejí vnucovat mu k němu neorganické, demagogické komentáře.
Aktualisováno.
Dorazilo rovněž usnesení Městského soudu v Brně o zamítnutí stížnosti proti zajištění peněz na účtu; nic překvapivého, i když některé formulace jsou, pravda, brilantní, příkladmo: Ačkoli je pravdou, že doposud došlo k prodeji pouze asi přes 500 ks výtisků knihy, z výpisu z předmětného bankovního účtu je zřejmé, že na tento i nadále přicházejí platby za jejich nákup, a do budoucna tak skutečně nelze vyloučit, že dojde k prodeji všech výtisků knihy. Obvinění by tedy měli být rádi, že nebyly zajištěny peníze inkasované za případné dotisky nebo další vydání knihy, protože ani to přece nelze vyloučit.

neděle 6. října 2013

Další dvě obviněné členky RWU se doznaly

Jde o dvě obviněné z těžší zločinecké skupiny, Lucii Kuldovou a Marii Kostomlatskou, a soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 2 Daniela Reifová, které je zjevně nevhod, jestliže do jejího svérázného pojetí práva někdo mluví, vymyslela skvělou procesní fintu: v neveřejném zasedání vyloučila jejich věc k samostatnému projednání, avšak usnesení o tomto úkonu ostatním obviněným v rozporu s ustanovením § 137 odst. 1 TrŘ nenechala doručit, takže ty se nedozvěděly ani o tom, že k rozdělení řízení došlo, ani o termínu veřejných zasedání, kde se následná doznání, resp. schválení dohod o vině a trestu, konala. Vše tak proběhlo v klidu, bez dotěrných obhájců a bez veřejnosti.

A jak ostatní, zatvrzelé obviněné na trik přišly? V podstatě náhodou, z infoSoudu: v jejich řízení figurovalo neveřejné zasedání, v němž bylo vydáno usnesení, které nabylo právní moci, aniž by bylo jejich obhájci doručeno. Nahlédnutím do spisu zjistily, že z řízení byly vyloučena dvě nová ([1], [2]), která skončila schválením dohody o vině a trestu ještě dříve, než se o jejich existenci dozvěděly.

Čisté, chirurgické řešení, které navíc soudu umožňuje před ostatními obviněnými rozsah a obsah obou doznání utajit, protože v těchto nových řízeních už nefigurují a nemají proto právo ani nahlížet do spisu. Že je něco takového ve frapantním rozporu s trestním řádem, asi nemusím dodávat: v zemi s fungující justicí by za to soudkyně Reifová skončila před kárným senátem, kam ostatně za své výkony v kause RWU dávno patří.

Vzhledem k těmto okolnostem zatím nevíme ani to, na jakých trestech se obviněné se SZ dohodly; u jedné z nich to prý měla být podmínka 3/3 s dohledem. Protože L. Kuldová a M. Kostomlatská mají být vinny jedním dětským dnem, jednou mikulášskou besídkou a účastí na čtyř, resp. pěti demonstracích, zdá se to být velmi mírný trest a od SZ nanejvýš fairová nabídka: za tak strašné zločiny by jinak dozajista nemohly od soudu odejít s nižším než pětiletým nepodmíněným trestem!

Aktualisováno.

pátek 4. října 2013

Odborná vyjádření na Hitlerovy projevy zpracoval J. B. Uhlíř

Pro milovníky absurdního justičního dramatu přinášíme nové informace k trestnímu stíhání Pavla Kamase, Lukáše Nováka, Lukáše Beera a nakladatelství guidemedia za knihu projevů Adolfa Hitlera.

Nejprve tedy, jak trestní řízení začalo. Aktivistka Mgr. K. K. ze sdružení In Iustitia (jedná se o oznamovatelku, proto celé její jméno v souladu se zákonem neuvádíme) telefonicky sdělila policii, že vyšla kniha, která se jí ani trochu nelíbí a proto by za ni měl být někdo postaven před soud. Policie se dotázala nám dobře známého Miroslava Mareše, co si o tom myslí, ten odvětil, že případ je na hraně a doporučil policii oficiálního historika Jana B. Uhlíře z Vojenského historického ústavu v Praze. Kterýžto vyjádření na své ideové odpůrce ochotně sepsal ([1], [2], [3]) a připravil tak půdu nejen pro stíhání shora jmenovaných, ale i dalších historiků, kteří nejsou v hodnocení dějin 2. světové války s oficiální českou historiografií zajedno, konkrétně Franze Chocholatého Grögera a Tomáše Krystlíka. V posledním si přisadil rovněž nám známý mladý neidealista Štěpán Výborný, jehož rozbor Našeho směru je taktéž ve spisu založen.

Nechci svými poznámkami připravovat čtenáře o požitek z četby authentických pramenných materiálů, přece však si dovolím ocitovat zřejmě nejzdařilejší pasáž Uhlířova díla: Je nepochybně nutné položit si základní otázku, zda projevy Adolfa Hitlera v předkládané formě představují pro českého čtenáře přínos. Jednoznačně nikoli! A to v žádném směru.

Mám za to, že když policejní orgán napsal do adresy Vojenského historického ústavu omylem místo ulice U památníku U pomátníku, nebyl dalek pravdy: v té budově pod Žižkou se opravdu někdo pomátl.

Příjemný, přínosný zážitek z četby posudků, přátelé!

Aktualisováno.
Protože není vyloučeno, že zázraky se dějí nejen v Karlových Varech, poslal jsem v tomto smyslu Vojenskému historickému ústavu žádost o informace. Nejspíš se dozvím, že údaj o pracovní vytíženosti státem placeného badatele je něčím opravdu velmi intimním; osobně nepochybuji, že doktor Uhlíř po vzoru jiných státních zaměstnanců v Ústavu dřel jako kůň

Aktualisováno.
Žádost o informace již zjevně dorazila; dle údivu personálu zřejmě vůbec první v historii oné velkolepé instituce.

čtvrtek 3. října 2013

Svišti a mobilní operátor

Z dnešních zpráv ze světa práva mne zaujaly dvě: jednak názor soudce Krajského soudu v Praze Roberta Pacovského, že u Davida Ratha závažnost obav z útěku postupně ubývá na intenzitě (jsem přesně opačného názoru), a ovšem kausa T-Mobile v. skautské hnutí, jež bude arci s největší pravděpodobností vyřešena mimosoudně.

Svoboda projevu zahrnuje i právo na kritiku, včetně kritiky znevažující a výsměšné, a i když v případě projevů určených ke komerčnímu, reklamnímu využití je tato ochrana inherentně slabší než u projevů politických, nespatřuji nic protiprávního na tom, je-li v reklamě zesměšňováno nikoli hnutí jako takové, ale ty z jeho stereotypisovaných projevů, které většině z nás směšné prostě připadají. I v ochraně osobnosti, resp. dobré pověsti právnické osoby, je nutné přihlížet k účelu zásahu, jímž je v daném případě prima facie a evidentně reklama vlastního, nekonkurenčního produktu.

Velmi nerad bych se dočkal doby, kdy budou zakazována parodická díla jako Cesta dom Zuzany Navarové nebo Hřebejkova prvotina Pějme píseň dohola (1989).

Zprošťující rozsudek za projev Lucie Šlégrové

Okresní soud v Mostě vypracoval a doručil rozsudek ve věci Lucie Šlégrové, viněné přečinem závadového řečnění. Podrobný výklad ústavněprávních konotací kausy si od jeho četby arci neslibujte, soudkyně Bohumila Huňáčková byla zjevně hodnotově zformována v době, kdy byla ještě soudružkou a kdy samotná zmínka o existenci lidských práv mohla člověku snadno přivodit inkarceraci; otázkou, pravda, je, o kolik jsme na tom lépe dnes, kdy i ti nejprogresivnější advokáti chápou zmínky o ústavních právech spíš jako dekorativní, protokolárně povinnou součást svých podání…

středa 2. října 2013

Stíhání JXD a Jaroslava Plesla bude zastaveno

Ani ne po dvou měsících kausa O drogách se nežertuje! zřejmě definitivně končí. Jako divák i daňový poplatník jsem zklamán: místo, aby, jak se v takto jasném případě sluší, o zproštění rozhodl Nejvyšší, případně Ústavní soud po osmi až deseti letech řízení, zkazí představení už státní zástupce dohledového SZ. Řekněte, jak k tomu přijdu, copak za své daně nemám právo na trochu víc popotahování nevinných!?

čtvrtek 26. září 2013

Sčítání oveček

Přesněji retardovaných Romů ve školách, s cílem prokázat, že české speciální školství není segregované. Nápad za milion…

Podstatou myšlenky je, že bude-li možné prokázat, že při výběru děti pro zvláštní (aka praktické) školy nečiní stát rozdílu mezi dětmi romskými a neromskými, bude mít Česká republika zbraň proti těm, již ji obviňují z přetrvávající segregace a diskriminace ve školství. A aby bylo zaručeno, že výsledky budou takové, jaké stát potřebuje, rozhodnutí o ethnicitě učiní v konečném stupni ti, kteří mají na daném výsledku zájem, tedy učitelé ve školách.

Jenže to je, milí mí přehorliví státní úředníci, protiústavní. Podle čl. 3 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý právo svobodně rozhodovat o své národnosti. Zakazuje se jakékoli ovlivňování tohoto rozhodování a všechny způsoby nátlaku směřující k odnárodňování.

To znamená, že bude-li smět o zařazení dítěte do ethnické skupiny, byť jen pro účely jednorázového sčítání, rozhodovat někdo jiný než samo dítě (potažmo jeho zákonný zástupce), porušuje tím český stát svůj vlastní ústavní pořádek a je na místě proti takové zvůli se bránit cestou správního soudnictví.

Namítnete, že je absurdní dovolit, aby se viditelně české dítě prohlásilo za Papuánce nebo Egypťana. Není, a důvody jsou ústavněprávní. Nikdo totiž nesmí být na základě své ethnicity diskriminován, a údaj o ethnickém původu je tedy irelevantní.

Vytváření seznamů romských dětí je nadto nebezpečné i politicky: tento stát funguje 22 let a není nikde psáno, že tyto seznamy, dostanou-li se mu jednou do rukou, nebudou za dalších 30 nebo 40 let zneužity, tak jako byly kdysi nacisty zneužity seznamy holandských Židů. Soupis živého inventáře podle ethnicity, to je prostě něco, co slušný stát nedělá a dělat nesmí.

Myšlenka, že by se měly romské děti ve školách sčítat, a to na základě rozhodnutí shora, je s právem této země neslučitelná, a pevně věřím, že přihlásí-li se mi rodiče takto poškozených dětí, dokážeme společně sčítání zastavit.

A jen na závěr a na okraj podotkněme, že na hraně ústavnosti (a často i za ní) jsou i různé programy, které vyžadují, aby příjemce určitého benefitu – kupř. vysokoškolského stipendia – byl romského původu. Ani to není zákonem dovoleno, podpora určitého ethnika může směřovat k uspokojování jeho specifických potřeb, nikoli k jeho zvýhodnění před ostatními.

Aktualisováno.
Česká školní inspekce k tomu vydala tiskovou zprávu.

středa 25. září 2013

Pavel Kamas & spol. konečně obviněni

Konečně dorazilo policejní usnesení, jímž byly tři fysické a jedná právnická osoba obviněny pro vydání závadovými komentáři, mezititulky a deskami vybavených projevů Adolfa Hitlera. Jde však zjevně o pouhý teaser, protože to hlavní, odborné vyjádření v usnesení nejmenovaného odborníka, bylo citováno toliko velice kuse. A že půjde o dokument vskutku hodnotný!

Obvinění jsou vyjádřením viněni příkladmo z toho, že Beerovy předmluvy k projevům obsahují řadu narážek na nespravedlnost tzv. versailleského systému. Netušil jsem, že předmětem trestní represe bude napříště i kritické hodnocení versailleské smlouvy, ale pro jistotu prohlašuji, že její dopad na poražené Německo nebyl vůbec nadměrně tvrdý a ani trochu nepřispěl k nástupu nacionálního socialismu!

A pokud jde o nevhodné barevné provedení obálky, jen bych rád orgánům činným v trestním řízení připomněl, co bylo na obálce Mein Kampf-u vydaného Michalem Zítkem.

Další perly z odborného vyjádření ponechávám k objevení laskavým čtenářům.

středa 18. září 2013

Byly zablokovány soukromé účty brněnských vydavatelů

Po účtu společnosti guidemedia nechala policie zajistit prostředky na soukromých bankovních účtech Pavla Kamase, vydavatele výboru Hitlerových projevů, a Lukáše Beera, jenž se provinil autorstvím nedostatečně kritických a odsuzujících komentářů k nim. Pozoruhodné je, že ani jeden z podezřelých nebyl dosud obviněn a nemohl se proto seznámit se zněním odborného vyjádření/znaleckého posudku, který je podkladem trestního řízení. Zřejmě nový justiční styl: dívky z RWU nesmějí znát text své obžaloby, pánové Kamas a Beer pro jistotu do spisu nemají přístup vůbec – co kdyby se ještě chtěli proti obvinění bránit, syčáci!

Aktualisováno.
Usnesení o zajištění prostředků Lukáše Beera aneb Petráskova mathematika. Zajištěny byly nejen minulé (tedy reálné) výnosy z domnělé trestné činnosti, ale i výnosy budoucí, jak policejní orgán sám praví, theoretické. Nejpůvabnější je, že tyto prostředky jsou zajišťovány již podruhé: poprvé z kupní ceny – jež se podle policejní logiky rovná zisku –, podruhé z té její části, která byla jako autorský honorář vyplacena L. Beerovi.

pondělí 16. září 2013

Razie

Jak vypadá v praxi politika nulové tolerance, předvedli litvínovští úředníci z OSPODu spolu s místními strážníky před kamerou zpravodajského serveru e-mostecko. Sledovat ono video představuje vskutku zážitek, nejen právní:


Občané, ti méně důvtipní, se po zhlédnutí takového kusu zatetelí sociálně-politickým blahem: tak se na ně musí, na neřády asociální, nepřizpůsobivé. Pěkně v osm večer na ně vtrhnout, zkontrolovat, jestli jsou doma (pro příjemce sociálních dávek zřejmě platí cosi jako zákaz vycházení), jestli jsou střízliví (na alkohol nebo drogy jim jistě sociální dávky nevyplácíme!) a jestli náhodou nekradou z rozvodu elektřinu. A kdyby se vzpouzeli, stačí naznačit, že máme právo odebrat jim děti, to zklidní i nejagresivnějšího Roma nebo Romku.

Nic z toho, co je na videu zachyceno, není v souladu se zákonem. Strážník nesmí ani otevřít rozvodnou skříňku energetického závodu, protože chodba paneláku není veřejný, ale soukromý prostor, a ke kontrole rozvaděče by policie musela mít soudní příkaz. Výzva podrobit se kontrole na alkohol a/nebo drogy prima facie postrádá zákonný důvod a bezdůvodná byla i samotná večerní návštěva: i orgán sociálně-právní ochrany dětí je povinen respektovat ustanovení § 6 odst. 2 SprŘ a postupovat tak, aby fysické a právnické osoby co nejméně zatěžoval, neřku-li obtěžoval. Co sledujeme na videu, je nepokrytá a arogantní úřední šikana, bohužel, uskutečňovaná s vědomím, že její oběti nebudou schopny účinné obrany. Příslovečnou třešničkou na dortu je přítomnost kamery, snímající úřední úkon bez toho, že by k tomu kameraman získal svolení kontrolovaných osob.

Nejsmutnější na tom je, že litvínovský přístup ve finále zajistí svým proponentům politické body, protože i když si mnozí uvědomují, že takové užití státní moci je excesivní, je to přece jen něco proti Cikánům, a tedy věc hodná ocenění a následování. Chomutovská primátorka Mgr. Ivana Řápková se díky obdobným praktikám dostala do parlamentu a komunální politici z problémových regionů jistě nejsou k jejímu úspěchu slepí a hluší.

Neziskové organisace, které by měly využít svých možností a kapacit a obětem úřední svévole pomoci, se dokázaly celkem solidně zdiskreditovat (naposledy požadavkem Anny Šabatové na censuru a regulaci Internetu), komerční pomoc je obětem nedostupná – jen jediná konsultace s advokátem by spotřebovala sociální dávky cca na dva týdny – a představa, že by začaly sua sponte jednat k tomu příslušné orgány, tedy policie a státní zastupitelství, je, obávám se, zcela mimo severočeskou realitu.

středa 11. září 2013

Obžalované členky RWU obžalobu nedostanou, rozhodl soud

Nedostanou, a basta! Ve svém přípisu to obhájci sdělila soudkyně Daniela Reifová, označujíc opakované žádosti obhajoby o její zaslání za obstrukci. Obhajoba, místo aby šla do sebe a snažila se soudu jeho posici čermákovsky usnadnit, však lstivě využila institutu zákona o soudech a soudcích a domáhá se obžaloby návrhem na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Právní telenovela na thema Co si ty drzé obžalované dovolují, chtít obžalobu! tedy pokračuje, podrobnosti sledujte na tomto blogu.

úterý 10. září 2013

Policie nechala zablokovat účet vydavatele Hitlerových projevů

Připravované stíhání vydavatelství guidemedia etc s. r. o., které zveřejnilo knihu Hitlerových projevů, jako právnické osoby, je patrně již jen otázkou dnů. Brněnská policie nechala zablokovat bankovní účet této společnosti do výše přibližně osmi milionů korun, takže dokud trestní řízení neskončí, nějaké dva-tři roky – tedy pokud to dobře půjde – se mohou vydavatelé živit například profesionálním cvrnkáním kuliček, rozhodně však ničím, k čemu by potřebovali provozní kapitál. Že nebudou schopni ani hradit splatné závazky, je nasnadě.

Ale nezoufal bych, pokud to dobře dopadne, nakonec, po zprošťujícím rozsudku, se ministerstvo spravedlnosti společnosti (či spíše tomu, co z ní v té době zbude) nepochybně písemně omluví.

Aktualisováno.
Usnesení o zajištění prostředků. Pozoruhodná je kalkulace, svědčící o tom, jak si policie představuje podnikání: co vytištěný exemplář knihy, to zisk ve výši prodejní ceny.

pondělí 9. září 2013

K amnestiím pro uprchlé obviněné

Množí se rozhodnutí Nejvyššího soudu, která nepřiznávají beneficium lednové amnestie obviněným, již byli po část doby stíháni jako uprchlí (poslední příklad). Nejvyšší soud těmito rozhodnutími reaguje na obíčko v nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 4/13 o návrhu na zrušení amnestie (§ 45): Lze též zvažovat, zda navrhovateli sledovanému zájmu by nemohly vyjít vstříc též obecné soudy v řízeních o tom, kdo a jak je napadené amnestie (v její aboliční části) účasten. Logicky se nabízí výklad restriktivní, a proto by kupříkladu v případě obviněných, kteří se jako uprchlí vyhýbali trestnímu stíhání, mohlo být uváženo, zda do rozhodné doby trestního stíhání (osmi roků) tomu korespondující dobu nezapočítat.

Povšimněme si, jak opatrně Ústavní soud svou úvahu formuluje. Tato opatrnost je na místě už vzhledem k dikci čl. II amnestie, kterýžto zní: Nařizuji, aby bylo zastaveno pravomocně neskončené trestní stíhání, s výjimkou trestního stíhání proti uprchlému, od jehož zahájení k 1. lednu 2013 uplynulo více než 8 let, pro trestné činy, za něž trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody nepřevyšující deset let.

Gramatický výklad je totiž jednoznačný: trestní stíhání, které není v okamžiku vyhlášení amnestie vedeno proti uprchlému, se zastavit musí, i kdyby po určitou dobu bylo jako proti uprchlému vedeno. Teleologický výklad, výklad e ratione amnestiæ, který naproti tomu Ústavní soud rozvíjí v další části § 45, je stižen zásadní vadou, a to premisou, že amnestie má svůj racionální důvod a není tedy pouhým výtryskem panovníkovy (presidentovy) milosti, aktem milosrdenství.

Obiter dictum není jako precedens závazné, a proto bych nebyl příliš překvapen, kdyby Ústavní soud nakonec judikoval opačně a tento – po mém soudu dosti svévolný – výklad amnestie nepřipustil.

sobota 7. září 2013

Justiční expres opět v akci

Vše má svůj čas. Je čas rodit se a čas umírat, čas sázet a čas sadbu vytrhat, čas zabíjet a čas uzdravovat, čas bořit a čas budovat, čas plakat a čas se smát, čas rmoutit se a čas tancovat, praví kniha Kazatel. Toho si vědomi, rozhodli se jednat i úředníci ministerstva spravedlnosti a naznavše, že nastal čas vyřizovat podněty k podání stížnosti pro porušení zákona, začali se zabývat podnětem, který podal v březnu 2012 Patrik Vondrák, domáhaje se jím vrácení neoprávněně zadržované kauce ve výši 400 tisíc korun.

Uplynulo pouhých sedmnáct měsíců, během nichž byl samolepkový delikvent zproštěn obžaloby a kauce dávno vrácena, a podnět dostalo na stůl Městské státní zastupitelství v Praze, jež případ prověřilo a napsalo, že prozatím nemůže nic dělat, protože spis má soud (a ten by mu ho jistě kvůli takové banalitě, jako je podnět obžalovaného, nepůjčil).

Rozhodně, milí čtenáři, nepřepínejte: mám dojem, že justice ohledně Vondrákovy kauce ještě neřekla poslední slovo, a nelze vyloučit ani zcela překvapivý vývoj!

čtvrtek 5. září 2013

Jeho Velkoozubenost byla odsouzena

Jak se dalo očekávat, velmistr Řádu ozubeného kola, Jeho Velkoozubenost Marek Hirato, byl třebíčským senátem, za předsednictví soudruha soudce Františka Fruly, za obranu proti agresivním tělocvikářům odsouzen k pětiletému nepodmíněnému trestu. Rozsudek, proti němuž obžalovaný podává odvolání, je pěknou ukázkou toho, jak riskantní je v této zemi bránit svůj majetek před agresorem.

středa 4. září 2013

Kausa Wikipedie jde k Ústavnímu soudu

Případ ukradené Wikipedie, o kterém jsme referovali před dvěma lety, má zajímavou ústavněprávní koncovku. Vrchní soud v Praze, po neuvěřitelných dvou a půl letech, rozhodl o mém odvolání proti výroku o nákladech řízení, a to kuriosně: protože určení výše přiznaného plnění záviselo na znaleckém posouzení, mám proti neúspěšnému žalovanému právo na úhradu nákladů v plné výši, ale pokud jde o náklady státu, které jsme se žalovaným měli hradit v poměru úspěchu a neúspěchu ve věci, tam byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen. Takže od žalovaného osm a půl tisíc inkasuji – protože můj procesní úspěch byl posouzen jako úplný – a státu obratem zhruba stejnou sumu zaplatím, protože jsem v řízení uspěl pouze částečně.

Že takové rozhodnutí nemá logiku, je zřejmé každému, kdo je v civilně-procesní problematice aspoň minimálně orientován. Nikoli arci soudružce soudkyni Romaně Vostrejšové a jejímu třetímu odvolacímu senátu, nechvalně proslavenému z kausy justiční mafie.

Podávám ústavní stížnost, aniž bych si od ní příliš sliboval: Ústavní soud má jistě na práci důležitější věci než se zabývat nějakými náklady řízení.

úterý 3. září 2013

Lucie Šlégrová zproštěna obžaloby

Špatný den pro bojující demokracii, a dvojnásobně špatný pro Michala Mazla a Petru Papiežovou-Vejvodovou, soudní znalce, kteří dělali vše pro to, aby dostali Lucii Šlégrovou obviněnou za slova o národním socialismu do vězení. Nepodařilo se: soudkyně soudružka Bohumila Huňáčková, po nekompromisní závěrečné řeči mladé delikventky (zde v PDF) viditelně rozrušena a oslovujíc státního zástupce pane obhájce, vyhlásila zprošťující rozsudek, a nadto znaleckému posudku Vejvodové odmítla přiznat status posudku ústavního, ale prohlásila ho za pouhý vlastní názor autorky.

Obžalovaná se práva na odvolání vzdala, státní zástupce, který pro ideozločinkyni požadoval trest obecně prospěšných prací, si ponechal lhůtu.

Video z vyhlášení rozsudku autora Jana Šinágla je zde: