DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

středa 29. srpna 2012

Znalec Svoboda není podjatý: prostě není a basta!

Přiznejte se, milí čtenáři, že jste aspoň na chvíli podlehli ilusi, že soudkyně Dana Šindelářová vyloučí znalce Ivo Svobodu ze samolepkového procesu, protože i pro ni bude příliš, že tentýž znalec se nejprve osobně podílel na rozhodování, zda vyhovět přání ministra Kocába a demonstraci Svobodného odporu v Jihlavě rozpustit, a poté o celé akci sepsal přesvědčivý a nestranný znalecký posudek, ve kterém toto rozhodnutí vyhodnotil jako zcela správné a s využitím poznatků o akci, které na místě samém nasbíral, shledal zamýšlený pochod závadovým diskursem.

Myslel jsem si to i já, neboť se mi jevilo prima facie nemožným, že by soudkyně Šindelářová skutečně mohla přehlédnout, že takto vypracovaný znalecký posudek je nepřezkoumatelný (jiný znalec nebude mít stejné poznatky a logicky tak nemůže správnost Svobodovy autoptické zkušenosti vyhodnotit a posoudit) a téměř učebnicovým příkladem nedostatku nestrannosti je i to, že se znalec určitého děje sám účastní a aktivně do něj zasahuje, čímž si o něm utvoří pevný, předsudečný názor, který pak ve znaleckém posudku obhajuje.

Mýlil jsem se. Jde-li o to, dostat do vězení představitele protisystémové oposice, jdou všechny zásady fairového procesu stranou. D. Šindelářová ve svém brilantně odůvodněném opatření vysvětlila, že shora popsané drobné nedostatky ani v nejmenším nevadí a Ivo Svoboda je ten nejlepší znalec, jakého si orgány činné v trestním řízení mohly vybrat.

Návrh vyslechnout jej jako svědka ovšem zároveň zamítla, přestože už při jeho znaleckém výslechu bylo zřejmé, že z jeho výpovědi by mohly vyjít najevo mimořádně zajímavé skutečnosti svědčící ve prospěch obžalovaných: od navrhování svědků je tu přece odjakživa obžaloba, úkolem obhajoby je tiše poslouchat a pro forma se tu a tam vyslýchaných na něco nedůležitého optat!

Přiznám se, že to už se mi víc líbil proces s členkami Pussy Riot: tam se aspoň spravedlivý proces nepředstíral, nerovné postavení procesních stran bylo akcentováno umístěním obžalovaných v kleci a veškeré jejich důkazní návrhy, např. na projekci předmětného videa, zamítal soud automaticky.

úterý 28. srpna 2012

Proč nefunguje institut vazebních kaucí

Nečekaný obrat nabírá případ Rathovy kauce: policie nechala zajistit finanční prostředky složené u Rathova advokáta Adama Černého, určené na její zaplacení.

Předesílám, že vazbu v Rathově případu pokládám od samého počátku za nedůvodnou a účelovou: pokračování v trestné činnosti je vyloučeno (jen naprostý blázen by dal stíhanému exhejtmanovi další úplatek), kolusnímu jednání vazba stejně nezabrání, má-li obviněný prostředky dostatečně motivovat obhájce, a útěk je nepravděpodobný – i když na druhou stranu, kdyby k němu došlo, mohlo by se po institutu uprchlého podnikatele objevit i světově unikátní a mediálně ještě vděčnější novum v podobě uprchlého poslance.

Cíl vazby byl nejspíš jen politický: dostat před volbami hlasitého a prominentního oposičního poslance do tepláků a ukázat jeho stranu v co nejnepříznivějším světle.

Rathův případ, pokud jde o peněžitou kauci nahrazující vazbu, ukazuje na dvě problematická místa české právní úpravy: za prvé není racionálně vyřešen vztah mezi kaucí a majetkem zajištěným v přípravném řízení, takže theoreticky může policie sebrat peníze na kauci osobě, která je právě přináší do pokladny soudu, za druhé se kaucí, bez ohledu na to, zda pochází z majetku obviněného nebo ji poskytla třetí osoba – říkejme jí třeba vazební ručitel –, nezajišťuje pouze součinnost obviněného s OČTŘ (a po skončení trestního řízení a případném nástupu trestu se automaticky nevrací), ale v celé řadě situací propadá (§ 73a odst. 4 TrŘ) a může být použita i k jiným účelům než jako vazební substitut (§ 73a odst. 6 a 7 TrŘ), konkrétně k zaplacení peněžitého trestu a k uspokojení nároků poškozených.

Tato deficitní úprava, směřující zřetelně in favorem vazby, staví osobu obviněnou z trestné činnosti s majetkovým prospěchem do prekerní posice, protože chce-li kauci zaplatit ze svého majetku, musí ho včas převést do bezpečí, mimo moc OČTŘ (a tím potenciálně ohrozit další osobu obviněním z podílnictví nebo jiného trestného činu), a extremně ztížená je i možnost jednat o složení kauce s vazebním ručitelem, protože u něj nepostačuje, aby obviněnému uvěřil, že neuprchne, ale musí se připravit na to, že jeho peníze budou použity k různým dalších úhradám, tedy fakticky tak, jako by je obviněnému poskytl bez omezení účelu, a s vyhlídkou na to, že splatit půjčku mu obviněný nebude mít z čeho. Těžko si představit, že by na něco takového přistoupila například banka.

Fakticky to znamená, že banky jsou ze hry a pokud v této zemi kdy vůbec vzniknou privátní a specialisovaní bail bondsmen, jejich business bude fungovat daleko spíš jako prostředek legalisace výnosů trestné činnosti, protože kauci budou moci zaplatit pouze ti zločinci, kteří mají výnosy své trestné činnosti dobře a bezpečně ukryty.

Zkrátka další institut, jehož přenesení do České republiky se nezdařilo a který se ukazuje být kontraproduktivní.

pondělí 20. srpna 2012

Moskevské déjà vu

Téměř tři hodiny trvalo vyhlášení rozsudku soudu I. stupně nad třemi členkami skupiny Pussy Riot (video), a sledovat je byl silný zážitek. Nechci komentovat samotný proces, to jsem udělal jinde a nenapsal bych stejně nic jiného, než co na České posici uveřejnil Jan Schneider. Raději se zaměřím na několik detailů, které mne při poslechu napadly a které mám za symptomatické a zajímavé i z hlediska české soudní reality.

pátek 17. srpna 2012

Nejvyšší správní soud nevyhověl ani druhé kasační stížnosti Sudetoněmeckého krajanského sdružení

Tímto rozsudkem nevyhověl Nejvyšší správní soud ani druhé kasační stížnost týkající se sporu o registraci Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, a správní žalobu odmítl. Proti nečinnosti ministerstva se tak nyní konečně můžeme bránit ústavní stížností.

Pokud uspějeme, bude to znamenat nejen registraci našeho spolku, o niž již tři roky marně usilujeme, ale ministerstvo vnitra ztratí možnost bránit spolkům v činnosti prakticky ad infinitum vydáváním serie nepřezkoumatelných rozhodnutí o odmítnutí registrace.

Tento problém, který se týká nejen sdružování, ale veřejné správy obecně, by byl daleko méně palčivý, jestliže by soudy nebyly tak liknavé a správní žaloby projednávaly během několika měsíců, nikoli let, jak je zejména u Městského soudu v Praze pravidlem. Případy, kdy jsou správní rozhodnutí rušena opakovaně, buď po nepřezkoumatelnost nebo proto, že se správní orgán neřídil závazným právním názorem soudu, nejsou výjimkou, a takto postižený žadatel nemá, jak se bránit: k průtahům v řízení formálně nedochází, ale svého práva se přesto – často i po mnoho let – nijak domoci nemůže.

Aktualisováno.
K případu též na svém blogu David Schmidt. Jím citovaný disent soudce Scaliy viz např. zde.

úterý 14. srpna 2012

K zákazu sezení v Krupce

Toto thema zatím neplní první strany novin, ale zakrátko by mohlo: město Krupka vydalo (zastupiteli za Dělnickou stranu sociální spravedlnosti iniciovanou) obecní vyhlášku, zakazující, inter alia, umisťovat bez souhlasu vlastníka na veřejné zeleni a vymezených veřejných prostranstvích lavičky, židle, grily a podobné předměty, a dále sedět na stavebních částech a zařízeních, které k takovému účelu nejsou určeny. Ve vyhlášce jde pochopitelně o místní Romy, a ti proti ní protestují; údajně proti ní chystají na začátek září demonstraci.

Ve fasi přípravy návrhu vyhlášky jsem byl, vloni na podzim, rovněž konsultován, a tehdy jsem se přiklonil k názoru, že takto formulovaná vyhláška může v eventuálním přezkumu Ústavním soudem obstát, za předpokladu, že zákaz týkající se veřejných prostranství nebude plošný, ale omezený na určené části území obce [jak odpovídá § 10 písm. a) obecního zřízení].

Myslím si to stále, rozpaky ve mně však budí, jak široce nakonec zastupitelstvo zákaz pojalo. Z přílohy k vyhlášce je zřejmé, že vymezenými územími jsou celé čtvrti, např. celé sídliště Maršov. Odůvodnit, proč je zákaz umisťování uplatňován takto selektivně právě na romská sídliště, může být obtížné až nemožné: rozlišovacím kriteriem zde zjevně není zvláštní charakter těchto míst a z něj vyplývající zájem na vyšším stupni ochrany veřejného pořádku (takto je zákaz odůvodnitelný v případě hlavního krupského náměstí), ale právě jen fakt, že v těchto lokalitách Romové veřejná prostranství v minulosti nejvíc využívali.

Aktualisováno.
Jako první si povšimly Novinky.

Aktualisováno.
Podle serveru Romea podporuje protesty proti vyhlášce i Pirátská strana.

NSS odmítl kasační stížnost Sudetoněmeckého sdružení

Tímto usnesením odmítl devátý senát Nejvyššího správního soudu ve složení Radan Malík, Barbara Pořízková a Daniela Zemanová naši kasační stížnost ve věci nicotnosti opakovaného rozhodnutí o odmítnutí registrace Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Argumentace chabá až nehmatná, rozhodnutí NSS v podstatě jen opisuje usnesení městského soudu, bez snahy o reflexi stížních bodů (lidově řečeno jako by hrách na stěnu házel). Devátý senát má mezi senáty NSS pověst toho odborně vůbec nejslabšího, což znovu potvrdil.

Přečte-li si nezaujatý čtenář kasační stížnost a po ní předmětné usnesení, nabude dojmu, že soudci NSS rozhodovali o zcela jiném podání, jež si pro účely zjednodušení své práce patrně sami sepsali a poté odmítli: z důležitých stížních argumentů se usnesení přesvědčivě nevypořádalo ani s jediným!

V tomto případě nebudeme ústavní stížnost podávat, protože nevyslovením nicotnosti není do našich ústavních práv zasahováno; tu podáme až proti rozhodnutí o druhé kasační stížnosti, v řízení, v němž se domáháme vyznačení registrační doložky. V něm se po případné neúspěšné ústavní stížnosti budeme konečně moci obrátit na Evropský soud pro lidská práva.

pátek 10. srpna 2012

A Oslem měsíce se stává: Jan Petrásek!

Jestliže minulý produkt státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně Jana Petráska unikl prestižní ceně tohoto blogu jen o vlásek, to, co vytvořil nyní, prostě jinak než Oslem měsíce oceněno být nemůže.

Rekapitulujme, že brněnští policisté, aniž by závadového německého řečníka Robina S., neznalého jediného českého slova, jakkoli poučili o jeho právech – zejména o právu na pomoc advokáta – odebrali mu strasserovské tričko se zkříženým mečem a kladivem a vyfotografovali ho, a poté jej přiměli podepsat protokol, že všemu porozuměl a vše podstoupil dobrovolně.

J. Petrásek, muž svérázného (byť snad lehce perversního) humoru, tento jejich kousek vyhodnotil památnými slovy, jež by se mohla rovnou tesat do kamene:
Protokol o vydání (odnětí) věci je záznamem o realizaci oprávnění orgánů činných v trestním řízení vyplývajícího z obecné povinnosti každého vydat na výzvu věc důležitou pro trestní řízení s tím, že jinak mu může být odňata (viz § 78 trestního řádu). Nakolik se podezřelý před příjezdem do České republiky seznámil s tímto ustanovením trestního řádu není zřejmé, nicméně dle protokolu věc vydal dobrovolně po poučení o možnosti jejího odnětí. Nakolik tomuto poučení porozuměl, není zřejmé, ale v protokolu uvedl, že věc dobrovolně vydává a s obsahem záznamu souhlasí. Pokud skutečně nerozumí česky, není zřejmé, proč protokol podepisoval. Není zřejmé, z čeho je dovozováno tvrzení, že jej policisté k podpisu přiměli. Ohledně fotografování podezřelého lze uvést v podstatě to samé.
Tak nevím, ale cosi mi napovídá, že takové státní zástupce nemají už snad ani v Turecku; možná kdesi v oblasti rovníkové Afriky. Ale i tam by jim snad muselo být jasné, že když někdo, kdo neovládá místní jazyk, podepíše protokol, že všemu, co mu bylo řečeno, rozumí a nemá proti tomu, jak je s ním nakládáno, ani nejmenších námitek, něco zřejmě nebude v pořádku: možná byla ve hře pohrůžka, řečeno s klasikem, tumáš, tumáš, gumový guláš (což dozajista tlumočníka nevyžaduje), možná postačilo naznačit, že bez podpisu pod protokolem Robin S. policejní celu neopustí.

K ceně i k právu nosit oslí uši ve tvar paragrafů laureátovi srdečně blahopřejeme!

čtvrtek 9. srpna 2012

Stíhání popírače Šinágla pokračuje

Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze Petr Bláha tímto usnesením zamítl stížnost Jana Šinágla proti zahájení jeho trestního stíhání pro popírání nacistických zločinů. Žádné zvláštní výkony v oboru právní argumentace ale v usnesení nehledejte, odůvodnění (či spíše parodie na ně) je výronem čiré prokurátorské tuposti: stížní body zčásti nepochopeny, zčásti pominuty, trestní stíhání je oprávněné, protože je oprávněné.

Aktualisováno.
Velmi pertinentně se k případu vyjádřil v Revolver Revue Adam Drda.

Odvolání ve věci praporu Dělnické strany

Trojice obžalovaných podává dnes proti rozsudku soudce Maříka toto odvolání.

středa 8. srpna 2012

Kvetoucí ethnobusiness v Přednádraží

V romském ghettu v Ostravě-Přednádraží jsem nikdy nebyl, a soudě podle obrázku, který jsem si o něm učinil díky Google Street View, bych tipoval, že nejinak na tom bude i většina Ostravanů: ghetto je od okolní zástavby ze všech stran isolováno a rozhodně nepůsobí dojmem místa, kam by si člověk vyšel s dětmi na nedělní procházku.

Budu tedy vycházet z informací, které o situaci přinesla media. Osm domů, již od pohledu otřesných barabizen, vlastní český podnikatel v ethnobusinessu, jistý Oldřich Roztočil, kterýžto byty v nich za ceny, odpovídající luxusním appartementům, pronajímá převážně romským nájemcům. Ti by na nájemné neměli, nebýt štědrého sponsora, daňového poplatníka, jenž, aniž by kontroloval, zda kvalita bydlení odpovídá výši nájemného, prostřednictvím příspěvku na bydlení pana podnikatele dotuje.

Nějak takto funguje ethnobusiness na mnoha místech, v Přednádraží ovšem vznikla krise, když v desetiletí neudržovaných domech vypověděla službu kanalisace. Platné právo sice ukládá pronajímateli povinnost zajistit nájemci plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu, avšak porušení této povinnosti není spojeno se žádnou sankcí, zvlášť pokud se lze vymluvit na vis maior tak jako v tomto případě. Toho v minulosti často využívali pronajímatelé, kteří se chtěli zbavit regulovaných nájemníků, a tak jejich byt uvedli do neobyvatelného stavu, přičemž se mohli spolehnout na to, že české soudy nájemcům ochranu – snad až na případy nejhorších výstřelků – neposkytnou (čímž, prosím, vůbec nehájím regulaci nájemného v její raně postkomunistické podobě, jen konstatuji fakta).

Vlastník domů tedy zjistil, že jeho báječný business plan narazil na ekonomický limit, a prostřednictvím stavebního úřadu se rozhodl pohrozit, že takříkajíc zavře krám. Protože se jedná o Romy, může se spolehnout na aktivní participaci různých neziskovek, užitečných idiotů, kteří – půjde-li vše optimálně – zatlačí na daňového poplatníka, a to by bylo, aby ten peníze na další rozkvět jeho ethnobusinessu nevydal.

On sám z toho vyjde s čistým štítem, ne-li přímo jako hrdina. Pro majoritu budou viníci jasní: nepřizpůsobiví Romové, parasiti, kteří společnosti nic nepřinášejí a jen vyssávají její zdroje.

úterý 7. srpna 2012

Další obstrukce městského soudu ve věci registrace našeho sdružení

Poté, co jsem podal na nečinnost Městského soudu v Praze ve věci rozhodnutí týkajícího se registrace Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku ústavní stížnost, bylo řízení o správní žalobě přerušeno do skončení řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí o naší žalobě o vyslovení nicotnosti daného rozhodnutí.

Takto může být městský soud nečinný – při známé chronické pomalosti Nejvyššího správního soudu – klidně další rok a půl. Na ústavní stížnosti samozřejmě trvám, její petit jsem pouze rozšířil o návrh na zrušení usnesení o přerušení řízení.

Vynalézavostí městského soudu jsem nicméně překvapen: kdyby jeho soudci projevovali tolik invence jako při odůvodňování vlastní lenosti při meritorním rozhodování, nemuselo by správní soudnictví v této zemi být takovou parodií na spravedlnost, jakou v současné době je.

Pro čtenáře méně orientované v procesním právu doplňuji, že pravomocným rozhodnutím jsou soudy vázány, takže zásadně nemohou vyčkávat, zda toto rozhodnutí nebude později zrušeno na základě mimořádných opravných prostředků (mezi něž kasační stížnost systematicky patří) – to by bylo možné zřejmě jen v situaci, kdyby samy měly důvod se domnívat, že napadené rozhodnutí bude zrušeno. V opačném případě by např. bylo možné dosáhnout odkladu exekuce, prakticky až o několik let, podáním dovolání a poté ústavní stížnosti.

středa 1. srpna 2012

Rozsudek soudce Maříka

Máme tu rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 (soudce Radka Maříka) nad třemi vlajkonoši s prapory Dělnické strany. Přiznám se, že některým pasážím odůvodnění nerozumím, například:
Jak již totiž bylo naznačeno, trestnost jednání obžalovaných v daném případě vskutku nespočívala v tom, zda k projevování sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka, hlásajícímu rasovou, etnickou a národnostní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob obžalovaní užili zakázané či nezakázané symboliky. Obžalovaní mohli projevit takové sympatie klidně i způsobem, který by sám o sobě byl naprosto legální a ani jinak nezávadný, a přesto by to nebylo okolností, která by jejich trestní odpovědnost vylučovala. V posuzovaném případě ale tomu bylo dokonce tak, že obžalovaní vyjádřili takové své sympatie zcela vědomě za užití symboliky závadné, což otázku trestnosti jejich činu dokreslovalo.
Prosím proto laskavé čtenáře o výklad. Děkuji.