DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

pondělí 30. dubna 2012

Unhappy ending v Karlových Varech

Dopadlo to, jak to ve správné postkomunistické zemi dopadnout mělo: usnesením Okresního soudu v Karlových Varech mi byl vyměřen trest za občanskou neposlušnost, resp. uložena povinnost zaplatit náklady úspěšné a v aktivistických kruzích bezmála již zlidovělé exekuce na informace, do které jsem před třemi lety uvrhl město Karlovy Vary.

Na jednu stranu si říkám, že za tu legraci to stálo, na druhou se ve mně přece jen probouzí spořivý typ, který by si dal pro korunu koleno vrtat, a proto se budu bránit, seč mi budou procesní síly a opravné prostředky stačit; selže-li tato možnost, okamžitě požádám o náhradu ministerstvo spravedlnosti, neboť nebýt později zrušeného a bez ohledu na právní moc vykonatelného usnesení okresního soudu o nařízení exekuce, tyto náklady by mi nikdy nevznikly.

sobota 28. dubna 2012

Něco sov do Athen aneb Právnická mathematika

Po jednoduchých právnických kalkulačkách jsem se v Djangu pustil do větší akce a naprogramoval aplikaci pro kalkulaci jednoduché pohledávky. Zájemci si ji mohou vyzkoušet (a případně i po libosti používat) na adrese http://legal.pecina.cz. Dříve jsem pro vyzkoušení využíval účet uživatele guest, jehož databasové transakce se nezapisovaly, avšak to jsem shledal iregulárním a implementoval formulář pro zadání nového uživatele, po jehož vyplnění se vám, zvládnete-li odpověď na obtížnou otázku, jíž bude prověřeno, že nejste otravný spambot, vytvoří účet a database naplní užitečnými daty pro kalkulaci nákladů řízení.

Vzorovou pohledávku ve formátu XML pro použití s programem si můžete stáhnout zde; takto by měla vypadat její presentace v PDF.

Při příležitosti hrátek s úroky jsem seznal, že to, co zní právnickému uchu jednoduše, může být pro mathematika obtížným problémem. Jak známo, podle ustanovení § 2 nařízení č. 142/1994 Sb. činí výše poplatku z prodlení za každý den prodlení 2,5 promile dlužné částky, nejméně však 25 Kč za každý i započatý měsíc prodlení. Předpokládejme, že se nejedná o měsíc kalendářní, nýbrž o skutečný, průběžný měsíc, ve kterém trvá prodlení. Otázka však vzniká, co s částečnou splátkou dluhu v situaci, kdy přirostlo méně než 25 Kč poplatku. Můžeme započítat celých dvacet pět korun, dostaneme se ale do stavu, kdy nám dlužník právem vytkne, že jsme mu jistinu nesnížíli tak, jak bychom měli, s ohledem na poplatek z prodlení přirostlý ve zbytku měsíce.

Já vím, moje starosti a Rockefellerovy peníze, ale mathematik prostě nikdy nebude respektovat nedokonalost vnějšího světa: to je celoživotní úděl…

Připravuji ještě versi pro složenou pohledávku, kterou bude možné zpracovat pohledávku tvořenou několika různě úročenými složkami a vedle úroku dovolí zahrnout i jiné druhy příslušenství, např. náklady řízení, které se v případě prodlení obvykle neúročí (ač by samozřejmě měly, ale taková je praxe).

úterý 24. dubna 2012

Osmisettisícová satisfakce za brutální napadení městskou policií

Zveřejňujeme dnes doručený rozsudek ve věci pana Ž., o které na tomto blogu průběžně informujeme.

Je to četba, ze které běhá mráz po zádech: i když celý případ znám detailně od počátku – pana Ž. jsem cca do r. 2005 u soudu zastupoval – rekapitulace rozsudku mnou poněkud otřásla, zejména v pasážích, kde se hovoří o prošetření incidentu inspekcí městské policie a o arogantních procesních stanoviscích hlavního města, které nejprve tvrdilo, že ze strany jeho zaměstnanců vše proběhlo bezmála jak z policejní učebnice, a když pod tlakem odsuzujícího trestního rozsudku (pana Ž. jsem jako poškozeného zastupoval i v tomto řízení) muselo tuto thesi opustit, přišlo s tvrzením, že si za vše stejně může žalobce sám, protože se opovážil strážníkům odporovat (nějak takhle pan Ž. po oprávněném a přiměřeném policejním zákroku vypadal). Ne snad, že bych od městských úředníků očekával cokoli jako soucit nebo projev lítosti nad tím, jak se jeho strážníci zachovali, ale zachovat určitou míru zdrženlivosti je tím nejmenším, co učinit mohli a měli.

Spor samozřejmě nekončí, a na podzim vstoupí do druhého desetiletí projednávání před českými soudy. Soudkyni Stamidisové se při té příležitosti chystám poslat dort s deseti svíčkami.

pondělí 23. dubna 2012

Seminář o extremismu na CEVRO anebo O nich bez nich

Hluché období boje proti extremismu se nám rozhodlo zpestřit CEVRO, které tento čtvrtek pořádá seminář nazvaný Politický extremismus – jsme na něj připraveni? Letmým nahlédnutím do pozvánky zjistíme, že výběr panelistů zajišťuje vyvážený, zcela objektivní přístup k thematu: sám se nejvíc těším na vystoupení Kateřiny Jamborové z ministerstva vnitra nazvané Dostávají lidská práva na frak? (aka práva myši z pohledu kočky) a samozřejmě na Michala Mazla, který bude hovořit o soudních znalcích specialisovaných na extremismus. Příště možná pozvou Tomáše Pitra, když teď tak příhodně dlí ve vlasti, aby promluvil o zásadách efektivního boje proti ekonomické kriminalitě.

Registrujte se, myslím, že to bude stát za to!

středa 18. dubna 2012

Vy nám berete znalce, my vám vezmeme obhájce

Ve svém pátečním článku jsem napsal: …buď se státním orgánům podaří zbavit obviněné extremisty jejich obhájců, kteří mají odvahu požadovat pro ně spravedlivý proces, včetně vylučování podjatých, zkorumpovaných soudních znalců a možnosti nechat jejich produkt přezkoumat jiným znalcem, anebo se mohou s myšlenkou, že z představitelů Dělnické strany udělají kriminálníky a v ideálním případě vězně, natrvalo rozloučit.

To se, bohužel, ukázalo být prorockým. Tentýž den vydala Česká advokátní komora tiskovou zprávu, v níž oznámila, že na Petra Kočího bude kvůli jeho loňské námitce podjatosti vůči znalci Michalu Mazlovi podána kárná žaloba.

Připomínám, že P. Kočí měl dosud při obhajobě tzv. pravicových extremistů stoprocentní úspěšnost: všechny tři brněnské procesy s účastníky loňské prvomájové demonstrace skončily pravomocným zproštěním obžaloby, nepravomocným zproštěním skončilo hlavní líčení v Sokolově stejně jako první ze dvou procesů mosteckých. To je imposantní výsledek a pro příznivce bojující demokracie je to jistě nanejvýš znepokojivé, a tak je třeba zajistit, aby se nikdo další na obranu základních práv představitelů protisystémové oposice nepostavil.

Správný český obhájce ví, že – minimálně v extremistických kausách – je obhajoba dodnes součástí obžaloby, a kdo to ještě nepochopil, tomu to vysvětlíme mocensky.

úterý 17. dubna 2012

Nové povinnosti konformního občana anebo Závadový diskurs v Rotavě III

Odvolání státního zástupce proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově ve věci rotavské závadové mikiny bych snad ani nezveřejňoval, ale když ono uvažování rytířů bojující demokracie (credits: Guy Peters) je prostě neodolatelné. Posuďte sami:
Obžaloba tedy považuje za vyloučené, aby [obviněný] s ohledem na svoje dosavadní zkušenosti měl na mítinku uvedené strany mikinu s neonacistickými symboly pouze náhodně. Naopak si musel být nejméně ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku vědom, že se nošením mikiny s uvedenými nápisy na veřejnosti dopouští jednání postižitelného podle trestního zákoníku. Pokud by odvolatel akceptoval soudem uvedený závěr, že kdo neumí cizí jazyk, může nosit oděv s jakýmkoli nápisem či vyobrazením, nebylo by možno osoby propagující protizákonné symboly vůbec trestně postihnout. Je na každém jednotlivci, aby si ověřil, zda jím prezentované nápisy jsou v souladu se zákonem.

pondělí 16. dubna 2012

Ivo Svoboda je doktorem juda

Jak známo, jsem jedinec morálně zpustlý a zcela zvrácený (slovy Ivo Svobody nedostudovaný deprivant) a jako takový jsem si neodpustil poslat identickou žádost o informace jako do Plzně i brněnské Masarykově universitě. Tam byli o něco sdílnější a dnes mi přišla odpověď.

Některé informace mi s odůvodněním, jež nemá oporu ani v platném právu, ani v logice, poskytnout odmítli, avšak to hlavní, co jsem potřeboval, jsem se dozvěděl, totiž že Ivo Svoboda nejspíš nemá vůbec žádné vysokoškolské vzdělání v oboru politologie ani sociologie a jeho titul Ph.D. pochází z Plzně, takže má smysl pátrat dál po tom, za jakých okolností a za co mu byl udělen.

Pokud jde o jeho brněnskou rigorosní práci týkající se správního práva, byl bych shovívavý: nikdo učený z nebe nespadl a methoda copy-paste vyžaduje praxi, než v ní člověk získá mistrovství známé ze Svobodovy nejnovější posudkové tvorby.

neděle 15. dubna 2012

Kausa Škárka aneb Nad soudním zákazem výkonu mandátu

O Šottově rozsudku ve věci poslanců Bárty a Škárky jsem původně vůbec nechtěl psát; můj názor na Věci veřejné a trestněprávní aspekty jejich působení v politice je jasný a dlouhodobě neměnný: soudím, že obviněni by měli být všichni, kdo tento politický útvar kdy volili, a obligatorní součástí trestu by mělo být nařízení ústavní léčby, neboť voliči této strany jsou pro svou naivitu reálným nebezpečím pro demokratický vývoj této země.

Výrok o zákazu výkonu činnosti poslance mne však přesto ke krátké reakci svádí, zejména pokud se našli právníci, kteří v něm nespatřují problém.

Volební právo, aktivní i pasivní, je právem ústavním, jedním z nejvýznamnějších politických práv, a jako takovému mu svědčí zvláštní ochrana zakotvená v čl. 22 Listiny základních práv a svobod. S tím je spjata i zvláštní procedurální ochrana tohoto práva, provedená zčásti přímo na úrovni ústavních norem, a na tuto úpravu je třeba pohlížet jako na úpravu komplexní. Není proto možné např. domoci se s úspěchem určení, že určitá osoba není poslancem, jinak než návrhem projednávaným ve volebním soudnictví, podobně jako nelze politickou stranu rozpustit podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, ale jedině na základě vládního návrhu předloženého Nejvyššímu správnímu soudu (na tento zdánlivý rozpor upozornil nedávno na Jiném právu Pavel Uhl).

Výrok o zákazu činnosti uloženém poslanci Škárkovi je proto ultra vires, soud jím omezil ústavní právo, o němž rozhodovat mu nepřísluší, a jako takový nemůže obstát. Mám dokonce za to, že v rozsahu tohoto výroku je rozsudek nicotný; bylo-li by tomu opačně, Škárkův mandát by právní mocí rozsudku musel zaniknout, jak M. Antoš správně argumentuje.

Jinou, a složitější, otázkou je výkon poslaneckého mandátu z vězení. Precedens existuje z r. 1998, kdy byl uvězněn republikánský poslanec Miroslav Sládek, jenž se tak nemohl zúčastnit hlasování při presidentské volbě.

Vězněné osobě je upírána možnost vykonávat celou řadu subjektivních práv, překvapivě však nikoli aktivní právo volební. Úvahou a minori ad maius dospíváme k otázce, zda by jí nemělo být tím spíš umožněno vykonávat daleko důležitější volební právo pasivní, resp. práva a povinnosti plynoucí z poslaneckého nebo senátorského mandátu. Zvlášť výrazně vystupuje tento nesoulad v případě vazebního stíhání, kdy by poslanec nebo senátor mohl být zbaven práva hlasovat – a tím by mohla být potenciálně nevratně ovlivněna činnost zákonodárné moci v zemi – jestliže dosud nebyl ani odsouzen a může se ukázat, že jeho vazba byla nedůvodná a tedy a limine nezákonná.

I zde jsou precedenty, kdy byli ve 30. letech minulého století rutinně vězněni komunističtí poslanci.

V tomto kontextu je tedy nepodmíněný trest pro poslance Škárku dobrou zprávou, protože stihne-li Škárka nastoupit do vězení přes zánikem svého mandátu, bude dán prostor Ústavnímu soudu, aby na tyto otázky, v 90. letech s ohledem na nepopularitu M. Sládka v justičních kruzích judikatorně pojednané jen povrchně, zevrubně a autoriativně odpověděl.

Osobně se kloním k názoru, že vězni-poslanci nebo senátorovi musí být zajištěno právo vykonávat přiměřeným způsobem svůj mandát, přičemž klíčem je právě možnost vězňů vykonávat aktivní volební právo. Je nutné ptát se, proč je jim právě toto právo zachováno, pozbývá-li vězeň tolika jiných práv, včetně práv politických. Jednoduchá, resp. simplistická odpověď zní, že důvodem je snadnost, se kterou lze výkon hlasovacího práva zachovat; dovézt do věznice volební urnu je snadné a levné, vozit poslance do sněmovny složité a nákladné. Složitější zní, že důvod je dvojí: za prvé důležitost tohoto práva, jež nesmí být suspendováno, není-li to naprosto nezbytné, a za druhé risiko, že exekutiva může uvězněním velkého počtu osob ovlivnit výsledek voleb. To není ilusorní hrozba, něco podobného se skutečně stalo před volbami v r. 1946, kdy bylo zbaveno volebního práva více než dvě stě tisíc osob obviněných z kolaborace: před procesem, nevratně a rozhodnutím (komunisty ovládaného) bezpečnostního aparátu.

V případě věznění zákonodárců je to ještě snazší: jediným usnesením o vzetí do vazby se efektivně odnímá právo na zastoupení padesáti tisícům občanů, které poslanec representuje, a zejména ve stavu volebních patů je skutečně a reálně možné, aby justice tímto způsobem zasahovala do zákonodárného procesu. Soud možná zjistil, že poslanec je ničema, ale to ještě neznamená, že jsou ničemy i všichni jeho voliči, a není možné tímto způsobem je trestat.

Proto je můj závěr jasný: v demokratické společnosti není přípustné, aby bylo členu zákonodárného sboru upřeno právo účastnit se hlasování proto, že je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody.

Aktualisováno.

sobota 14. dubna 2012

Další povážlivý útok na svobodnou volbu obhájce

Po lednovém případu Kočí v. Mazel je zde další situace, kdy stát svými orgány zasahuje do práva na obhajobu, v daném případě na svobodnou volbu obhájce. Okresní soud v Liberci zatím nepravomocně vyloučil advokátku Kláru Samkovou z obhajoby pětice obviněných v kause tzv. mačetového útoku, protože dovodil existenci kolise zájmů mezi obviněnými.

Ustanovení § 37a odst. 2 TrŘ, jež dává soudu pravomoc za takové situace vyloučit zvoleného obhájce z obhajoby, nebylo zatím předmětem příliš intensivního judikatorního zájmu, ba dá se říct, že státní orgány kolem něj doposud chodily tak trochu jako kolem horké kaše.

Důvod je nasnadě: Úmluva totiž v čl. 6 odst. 3 písm. c) výslovně zakotvuje právo obviněného obhajovat se osobně nebo za pomocí obhájce podle vlastního výběru, a to bezvýjimečně, ale Listina v čl. 40 odst. 3 tento dodatek neobsahuje, hovoříc pouze o obhájci (bez přívlastku).

Sama o sobě jsou tedy ustanovení § 37a TrŘ umožňující soudu právo na svobodnou volbu obhájce zkrátit v rovině ústavnosti přinejmenším sporná, a záruky vyplývající z ustanovení § 37a odst. 3 TrŘ jsou alibistické a spíše ilusorní, jestliže soudu dovolují jednoznačně projevenou vůli obviněných ignorovat, jak se to stalo v Liberci.

Určitá obtíž je i v tom, že nelze dost přesně definovat kolisi zájmů mezi spoluobviněnými, protože ta v té nebo oné podobě existuje prakticky vždy; mělo by být ponecháno rozhodnutí obviněných, zda ji akceptují anebo si zvolí jiného obhájce, přičemž úkolem státu může být nejvýš zajistit, že to bude volba informovaná a nikoli zjevně nerozumná [takto pravidelně judikuje i ESLP, který porušení práva na obhajobu ve smyslu čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy ve svých rozsudcích často řeší].

Jak judikoval Ústavní soud v nálezu sp. zn. IV. ÚS 1855/08, pokud si […] obviněný obhájce sám zvolí, může stát do jeho svobodného výběru zasáhnout pouze za splnění zákonem stanovených podmínek, které je nutno vždy vykládat restriktivně se zřetelem na jeho ústavně zaručená práva. To se v daném případě nestalo, za snahou dostat K. Samkovou mimo hru jistě není starost o práva obviněných, soud by naopak chtěl ustanovit na její místo některého z obhájců, který soudci nebude dělat potíže a na odsouzení svých klientů bude aktivně participovat; tedy nebude soud svádět na scestí, jak tuto představu konformní obhajoby ve slabé chvíli (a osobně soudím, že i pod vlivem alkoholu) pregnantně popsal Karel Čermák.

Faktem totiž je, že české OČTŘ s efektivní obhajobou nepočítají a neumějí jí čelit. Archetypální obhájce je pro ně ten sympathický chlapík v ošoupaném sáčku, který přijde, řekne za svého klienta pár slov, na závěr navrhne, dle situace, mírný trest nebo zproštění, a za to, že soudcům a státním zástupcům nikdy nedělá potíže, bývá odměněn snadnými a výnosnými státními zakázkami ve formě obhajob ex offo a/nebo – nověji – opatrovnictví účastníkům, jejichž pobyt se soud neobtěžoval vypátrat.

Držím Kláře Samkové palce, aby se jí podařilo uspět a když to nepůjde jinak, aby judikaturu ESLP, která tuto konkrétní situaci na úrovni rozsudku dosud neřešila, obohatila o nový, cenný judikát.

ZČU odmítla poskytnout informace o studiu Ivo Svobody

Očekávané rozhodnutí přišlo dnes, a je proti němu podáváno neméně očekávané odvolání.

Celé mi to přijde symbolické: prostě žijeme v zemi, kde soudní znalec, pyšnící se tituly před i za, neumí vysvětlit, kde k nim přišel, a škola, již měl podle vlastního C.V. vystudovat, s ním drží basu a žádné informace o jeho studiu veřejnosti nesděluje. Překvapen bych byl, kdyby to snad bylo jinak…

pátek 13. dubna 2012

Pátek třináctého v Mostě

Zprošťujícím rozsudkem dnes skončilo, víceméně podle očekávání, u Okresního soudu v Mostě hlavní líčení s Lucií Šlégrovou, Davidem Kundľou a Petrem Soblahovským ve věci držení praporu rozpuštěné Dělnické strany (zvukový záznam; 15 min.). Soud v jednání obžalovaných neshledal trestný čin pro nenaplnění jeho subjektivní stránky, pročež stránkou objektivní pokládal za nadbytečné zevrubněji se zabývat.

Věren své zásadě nechval soudce před rozsudkem mohu konstatovat, že Pavel Plch zanechal velmi dobrý dojem jak co do profesionálního vystupování a způsobu vedení hlavního líčení, tak z hlediska posouzení věci. Nesouhlasím s ním v otázce nepodjatosti přibraného konsultanta Michala Mazla – těžko si představit někoho, komu by policie umožňovala po dlouhou dobu těžce předražovat znalecké posudky a on by vůči ní přesto zůstal zcela nestranný – avšak protože Mazel nakonec z řízení odstoupil sám, tento problém se do rozsudku nijak nepromítl.

Mostecké hlavní líčení ukázalo, že znalecké posudky jsou v současné vlně politických procesů s představiteli protisystémové oposice alfou a omegou: bez znalce si v těchto případech orgány činné v trestním řízení, řečeno se žijícím klasikem, ani ruce neumejou. A ovšem, jak velmi správně uvedl soudce Plch, tím je nastolována otázka, jak mohou obvinění seznat protiprávnost svého jednání, je-li tato dovozována jednak ex post factum, a jednak prostředky znaleckého zkoumání, jež jsou jim obvykle nedostupné – a nadto ve výsledku značně subjektivní, závislé na osobě a vědecké methodě znalce.

Na toto thema jsem se obšírně rozepsal už před dvěma lety v ústavní stížnosti, leč bez valné odezvy ze strany soudce Musila, jemuž jsou případy extremistů u Ústavního soudu zhusta (jistěže zcela nahodile!) přidělovány.

Do budoucna tento vývoj znamená jediné: buď se státním orgánům podaří zbavit obviněné extremisty jejich obhájců, kteří mají odvahu požadovat pro ně spravedlivý proces, včetně vylučování podjatých, zkorumpovaných soudních znalců a možnosti nechat jejich produkt přezkoumat jiným znalcem, anebo se mohou s myšlenkou, že z představitelů Dělnické strany udělají kriminálníky a v ideálním případě vězně, natrvalo rozloučit.

Na kvalitě a smělosti obhajoby skutečně záleží: to se ukázalo v Brně, kde obhájce Petr Prchal odvedl při souboji se znalcem Mazlem tak misernou práci, že soud neměl problém šest prvomájových řečníků odsoudit, a naopak ve třech brněnských a jednom sokolovském tričko-mikinovém případu, kde byli všichni obvinění zproštěni obžaloby (a obdobně v plzeňském případu Marka Žáka, kterého, jsem-li správně informován, obhajoval Jaromír Štůsek).

Děsivé jsou v tomto světle televisi svěřené představy doyena české advokátské obce Karla Čermáka, že obhájce je od toho, aby soudu ulehčoval jeho práci. Je-li tomu skutečně tak, vracíme se přesně tam, kde by obhajobu chtěla vidět policie a státní zástupci – před rok 1989.

Rodné číslo Heleny Vondráčkové (475624/055) je národním bohatstvím

Ostatně stejně jako zpěvačka sama… Zveřejnění zpěvaččina rodného čísla je proto přestupkem, který se trestá pokutou 8 tisíc korun. Právě to vyplývá z rozhodnutí hořovické přestupkové komise, které bylo dnes doručeno.

Vyčerpat si Osla měsíce už nyní, když duben je ještě mladý? To by nebylo moudré – v Hořovicích měli protentokrát štěstí.

Aktualisováno.
Odvolání. Ano, uznávám, je to docela ostré, ale to vnímám jako kompensaci za neudělení Osla měsíce.

čtvrtek 12. dubna 2012

Bez znalce nemohu aneb Panika v Mostě

Hlavní líčení s trojicí držitelů praporu Dělnické strany (jejž OČTŘ s usilovností hodnou lepších věcí shodně a neustále nazývají vlajkou) dospělo ve středu do finále.

Nejprve před mosteckým soudem stanul plukovník Jindřich Bergmann, velitel policejní akce, jehož úkolem bylo vysvětlit, proč nikdo z policistů nezasáhl na místě samém. Pan plukovník k tomu poskytl obšírnou explikaci, že si nebyl jist, a proto z místa shromáždění vyslal rychlého posla do centrály, kde tento stáhl z Internetu rozsudek o rozpuštění Dělnické strany, vytiskl jej a svému veliteli jej dopravil. Ten 120stránkový dokument pečlivě prostudoval a seznav, že držení praporu je podle Nejvyššího správního soudu trestným činem, vyslal své muže delikventy zadržet. Kdo chtěl, uvěřil, my si, nejspíš stejně jako soudce, myslíme své. Zvukový záznam výslechu je tady (23 min.).

Poté soud konstatoval, že důkaz Svobodovým znaleckým posudkem z důvodu znalcovy podjatosti neprovede. Státní zástupce Petr Pánek navrhl opatřit tedy posudek jiný, kterýžto důkazní návrh ovšem soud zamítl. Načež se státní zástupce urazil a pravil, že bez znaleckého posudku nemůže přednést závěrečný návrh, a jak řekl, tak i učinil (zvukový záznam; 3 min.).

Situaci, kdy státní zástupce odmítne učinit v trestním řízení závěrečný návrh, jsem dosud nezažil, a dlouhou dobu jsem pochyboval, zda za takových okolností je vůbec procesně přípustné vydat rozsudek, byť by to měl být rozsudek zprošťující: jedná se o naprostou parodii kontradiktorního řízení – státní zástupce, institucionalisované páté kolo u vozu, po celé dva jednací dny mlčí jako zařezaný a poté nesplní ani svou základní povinnost navrhnout soudu, jaké rozhodnutí by mělo být učiněno. Nahlédnutím do trestního řádu jsem však zjistil, že se mýlím, a závěrečný návrh je toliko právem, nikoli povinností státního zástupce (§ 216 TrŘ), přičemž § 2 odst. 5 in fine TrŘ je zjevným reliktem procesu inkvisičního. Buďme tedy rádi, že se pan státní zástupce aspoň uvolil přednést obžalobu: příště si možná vyloží své povinnosti v řízení ještě restriktivněji a bude působit toliko jako – dobře placená – zátěž židle.

Jaký bude rozsudek, se dozvíme v pátek 13. dubna, kdy bude vyhlášen (od 10.00 hod., v jednací síni č. 16).

úterý 10. dubna 2012

Počítání času ještě jednou

Ve snaze o uchopení právní mathematiky jsem po víceméně úspěšném zápasu se soudními poplatky, náklady řízení a lhůtami pokročil k dalšímu thematu, jež mne roky irituje: k určení, jaká doba uplynula mezi dvěma daty, což je podstatné zejména při určování výše úroků a poplatků z prodlení.

Doposud jsem tyto hodnoty počítal pomocí ad hoc spreadsheetu a pokud jsem potřeboval přepočítat sazbu ze dnů na roky, vydělil jsem výsledek 365,25. Jak jsem zjistil, právě tak se to nikdy nedělá.

Nejstarší methodu vymysleli, v době dávno před nástupem počítačů, bankéři. Ti vyšli z fikce, že rok má 12 měsíců po 30 dnech, takže celé roky započetli násobkem roční sazby, celé měsíce její dvanáctinou a zbývající dny jednou třistašedesátinou. Výpočet tudíž nevyžadoval zkoumat, kolik dnů uplynulo, prostě vzali obě data a k výsledku, který byl – vyjma nejkratších lhůt – velmi blízký reálnému poměru, dospěli dosazením do vzorce (zdroj):


Tato methoda má několik variant, které se liší tím, jak naložit se dny na konci měsíce: bez korekce by totiž některé intervaly mohly vyjít jako nulové – kupř. mezi 31. lednem a 1. únorem – a jiné, počínající na konci února, by byly počítány jako nepřiměřeně dlouhé.

Počítače umožnily zjistit přesný počet dnů, což dovolilo pracovat s krátkými intervaly stejně jako s dlouhými, ale vznikl problém, čím výsledný počet dní vydělit. Nejpřesnější je započítat dny v nepřestupném roce jako 1/365 sazby a v přestupném jako 1/366, ale existují i jednodušší možnosti, např. existenci přestupných let pominout a dělit 365.

Methody mají různá pojmenování, nejčastější je konvence s lomítkem: před ním je uvažovaný počet dnů v měsíci, za ním v roce. Kde se počítá se skutečným počtem dnů, uvede se místo čísla ACT (z actual = skutečný). Nejpřesnější je tedy methoda ACT/ACT, nejstarší 30/360.

Zde je výsledek.

neděle 8. dubna 2012

Po Velikonocích za zábavou znovu do Mostu

Následující týdny budou na kulturní podniky na thema Pravda a Láska versus Lež a Nenávist, resp. bojující demokracie versus svoboda projevu, poměrně chudé. Koná se jediné představení, odročené hlavní líčení s Lucií Šlégrovou a dvěma dalšími spoludržiteli praporu rozpuštěné Dělnické strany.

Soudce Pavel Plch se chystá vyslechnout velitele policejního zásahu, což by, s ohledem na průběh minulého hlavního líčení, nemusela být akce bez jistého transcendentálního rozměru. I když, přiznejme si, bez znalce Svobody, kterého za jeho vulgární výrok soudce vyloučil, trestní soudy s extremisty už nikdy nebudou to pravé.

Tisková zpráva.

čtvrtek 5. dubna 2012

Konec lhůty

Tak mě definitivně omrzelo počítání lhůt na prstech, eventuálně myší na kalendáři v Gnome Shellu, a napsal jsem si na to webovou aplikaci v Djangu.

Původně jsem ji mínil učinit relativně obecnou, použitelnou i pro velmi staré lhůty, ale pak jsem zjistil, že je příliš pracné dopočítávat všechny pracovní soboty – a navíc OSŘ faktum volných sobot reflektoval až v 80. letech, a to ještě principiálně vadně (lhůta končící v pracovní sobotu skončila až následující pracovní den, avšak lhůta, která by skončila v pátek před pracovní sobotou, jenž byl státním svátkem, skončila v pracovní sobotu). Proto jsem s lítostí omezil platnost aplikace na období od 1. 1. 1991.

Přesto jsem se při své rešerši dozvěděl ze svátkového práva několik zajímavých věcí, např. že před (definitivním) převzetím moci komunisty v r. 1948 existovalo osm pevných a tři pohyblivé státní a církevní svátky spojené s volným dnem. Komunisté jejich počet nejprve zredukovali na sedm (šest pevných a jeden pohyblivý) a během normalisace další (28. říjen) zrušili. Relativně štědří jsou postkomunisté: ti se postupně propracovali k dnešnímu stavu dvanácti pevných a jednoho pohyblivého svátku. K prvorepublikovému stavu, kdy existovalo sedmnáct volných svátečních dnů, nám ale přesto kus cesty zbývá.

úterý 3. dubna 2012

Obecní demokracie v Pleteném Újezdu

A opět něco pro příznivce nízkorozpočtové telenovely z vesnického prostředí U nás v Popleteném Újezdu! Dnes byl doručen rozsudek Městského soudu v Praze, o němž jsme psali v březnu, a zároveň se změnil přístup pletenoújezdského starosty Kolbeka k nekonformnímu občanu Martinu Kalendovi.

Na poslední zasedání zastupitelstva již policie na pomoc nepřijela, a tak, aby zabránil přítomným občanům pokládat nepříjemné otázky, starosta rozhodl, že na zasedání nemá právo vystoupit kromě zastupitelů nikdo jiný. Že je takové právo občanu obce staršímu 18 let garantováno ustanovením § 16 odst. 2 písm. c) ObecZ expressis verbis garantováno, nemá asi v této svérázné obci význam zdůrazňovat.

Zasedání nyní probíhá tak, že se nejprve hlasuje o usnesení, a to nikoli po jednotlivých bodech, nýbrž en bloc, aniž by starosta dal komunikoli z občanů obce právo vystoupit, a poté, co se jednomyslně odhlasuje, starosta prohlásí zasedání za ukončené a následuje neformální beseda s občany, která není zasedáním zastupitelstva a proto si ji – přirozeně – nikdo nesmí nahrávat. Jak důvtipné!

Procesí Řádu ozubeného kola je přestupkem

Vinni, všichni do jednoho vinni, rozhodl teplický magistrát svou pracovnicí Ing. Pernerovou v kause procesí Řádu ozubeného kola, o níž průběžně referujeme.

V rozhodnutí touto výtečnou ženou vypracovaném se dozvíme, že problém není ani tak v projednávaném skutku, ale v osobách, které se ho dopustily. Jelikož jsou to osoby závadové neboli extremisté, nemají stejná práva jako, řekněme, muslimské ženy, a na jejich skutek je třeba pohlížet jako na delikt, protože i když tentokrát pod pláštíkem anonymity nic neprovedly, příště by mohly.

Jak v podobných případech říkávám, tohle nelze komentovat bez otevřené urážky inteligence houpacích koní…

Aktualisováno.
Odvolání. Při jeho sepisování jsem, nikoli s láskou, vzpomínal na Vojtěcha Šimíčka: všechny ty nesmyslné záležitosti, které nyní řešíme, od procesí Řádu po prostředky trestního práva vedené PR kampaně policie a státních zastupitelství v boji proti extremistům, způsobil svým rozhodnutím rozpustit Dělnickou stranu on a jeho senát. A stačilo málo: trochu představivosti.

Formulace Ing. Pernerové jsou jen vzdálenou – a arci notně pokleslou – reflexí toho, jakým způsobem odůvodnili Šimíček s Passerem svůj rozpouštěcí rozsudek. Ale o tom podrobněji někdy jindy.