DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

středa 29. února 2012

Evropa smí povstat

Hlavní líčení se třemi nositeli transparentu Evropo povstaň! – Za společnou Evropu našich národů skončilo dnes u Městského soudu v Brně zprošťujícím rozsudkem. Přes usilovnou snahu znalce Ivo Svobody aplikovat methodu historické diskursivní analysy, v provedení synchronním i diachronním a v podobě makrohistorické i mikrohistorické, včetně všech relevantních instancí vymezování a povrchů vnoření (miluju tuhle pseudospolečenskovědní hantýrku!), soudce David Otevřel v jednání obžalovaných trestný čin neshledal.

Aktualisováno.
Prozatím mediální ztvárnění: Česká televise, Novinky, Brněnský deník.

Aktualisováno.
Zvukové záznamy: výslech znalce, závěrečné řeči, ústní odůvodnění rozsudku.

Z vystoupení znalce Svobody, jenž se tentokrát viditelně snažil protistranu ublábolit, bych ctěné obecenstvo rád upozornil na jeho tvrzení, že každý znalec je jedinečný, a proto není nic divného na tom, jestliže jeho methodu historické diskursivní analysy nikdo jiný nepoužívá.

Říci něco podobného znalec z oboru kupř. balistiky, byl by takový jedinec zřejmě soudem ihned svěřen do péče lékařů-specialistů a jeho posudek použit na podpal. Znalecké zkoumání má smysl jedině tehdy, jestliže použitá methodika je ověřená, všeobecně uznávaná a přezkoumatelná, a to do té míry, že z deseti dotázaných znalců odpoví všech deset zcela nebo do značné míry identicky: kulka prošla při výstřelu tou-a-tou hlavní, biologický materiál nalezený na oděvu poškozené je s pravděpodobností nejméně (1 – 10–8) sperma obviněného, předložená bankovka je padělaná a byla zhotovena pomocí štočku zajištěného v tom-a-tom bytě.

Je-li v oblasti společenských věd situace taková, že produkt domněle znaleckého zkoumání je výsledkem jedinečné a neopakovatelné tvůrčí činnosti znalce, jedná se nikoli o znalecký posudek, ale o umělecké dílo, jež je jako důkaz v trestním řízení nepoužitelné, už proto, že v něm se uplatňuje zásada in dubio pro reo a závisí-li znalecký závěr rozhodující měrou na výběru znalce, je taková pochybnost bez dalšího dána.

Znalec, jehož methoda je neverifikovatelná, by měl za své znalecké posudky dostávat přiměřenou, tedy nulovou odměnu.

Svou hodnotu má rovněž Svobodův výklad o rozdílu mezi obyčejnými a zástupnými symboly: trochu mi to připomnělo authentické autorské vysvětlení, jak jednoduše odečíst čas z brněnského orloje.

Ústavní soud znovu k tzv. nenárokovým dovoláním

Nálezem sp. zn. Pl. ÚS 29/11 v úterý Ústavní soud derogoval ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ, jež umožňuje podat tzv. nenárokové dovolání v případě, že odvolací soud prvostupňové rozhodnutí potvrdil. V takovém případě, vedle podmínky minimální výše předmětu řízení, musí dovolací soud dojít k závěru, že rozhodovaná věc má po právní stránce zásadní význam. Toto ustanovení bylo ovšem v minulosti Nejvyšším soudem interpretováno tak vagně a nepředvídatelně, že se Ústavní soud, seznav, že se dovolací soud nemíní jeho stále apelativnější judikaturou v tomto směru řídit a do své rozhodovací praxe nevnese řád, rozhodl intervenovat nejradikálnějším možným způsobem a s odloženou účinností k 1. 1. 2013 zrušil ustanovení, které přípustnost nenárokového dovolání zakládá. Hlasování bylo nejtěsnější možné: stanoviska pěti disenterů budou do nálezu doplněna později.

I když se s majoritním votem ztotožňuji, nejsem si jist, zda legislativa dokáže zadání Ústavního soudu vyhovět tak, aby se dovolání v civilních věcech stalo účinným opravným prostředkem a ne pouze hrou na náhodu.

Selekci nápadu (která je sama o sobě nezbytná) methodou certiorari Ústavní soud zákonodárci nedoporučil, a to jistě z dobrých důvodů. Na druhé straně je ale už nyní aplikována selekce nesmyslně vysoko nastaveným limitem hodnoty sporu – což nutí Ústavní soud, k jeho malé radosti, suplovat funkce Nejvyššího soudu – a přitom se vytvořila fronta civilních dovolání, která Nejvyšší soud bude současným tempem projednávat několik dalších let.

Takže úkol pro chytrou horákyni…

Aktualisováno.
Disenty byly do nálezu již doplněny; zajímavý rozbor úplného nálezu uveřejnil na Jiném právu Zdeněk Kühn. Dlužno podotknout, že tentokrát s ním z větší části nesouhlasím, tak jako nesouhlasím s názorem Guye Peterse.

Za klíčové pokládám, že oba pánové vycházejí z modelu funkční, relativně kvalitní justice, kde shoda prvních dvou stupňů soudní soustavy znamená záruku relativně vysoké pravděpodobnosti správnosti rozsudku. Cokoli je neúspěšné straně poskytováno nad její rámec, je nadstandard a příležitost, aby dovolací soud zvrátil dosavadní ustálenou rozhodovací praxi.

Realita je ovšem jiná, odvolací instance je v České republice svou kvalitou jen mírně nad instancí nalézací, a shoda těchto dvou je tudíž velmi často pouhou výslednicí justiční náhody. Povolit Nejvyššímu soudu u nenárokových dovolání certiorari tak, jako je fakticky umožňováno Ústavnímu soudu, by znamenalo odepření ochrany před šílenými potvrzujícími rozsudky a její garanci toliko u rozsudků měnících (a zrušujících), přestože společenská potřeba ochrany před oběma je zcela srovnatelná (a navíc by bylo de lege ferenda potřebné bránit na úrovni Nejvyššího soudu i zvůli v rozsudcích podlimitních a chybných toliko v otázce nákladů, protože tam je zátěž systematicky náležející NS přesouvána na bedra ÚS; skutečně není v pořádku, jestliže Ústavní soud týden co týden řeší elementární pochybení obecných soudů při stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení!).

Ergo, dokud bude druhá instance tak miserná jako je nyní, může Nejvyšší soud zapomenout na to, že by se stal elitním judikatorním místem po vzoru U.S. Supreme Court, tak jako na to úspěšně zapomněl Nejvyšší správní soud, jenž bez certiorari žije od počátku své existence a vzhledem k podílu kasačních rozhodnutí v jeho judikatuře by asi nikoho nenapadlo vážně požadovat, aby bylo tomuto soudu právo diskreční selekce nápadu přiznáno.

středa 22. února 2012

Ivo Svoboda smí dál veřejně urážet "pravicové extremisty"

Nedomnívám se, že by tento blog četli i takoví naivkové, kteří skutečně čekali, že předseda Krajského soudu v Brně odvolá Ivo Svobodu za jeho nehorázný výrok z funkce znalce. Ovšem že bude mít Jaromír Pořízek drzost napsat, že výrok znalce byl oprávněným výkonem svobody projevu, to mi naprosto vyrazilo dech.

Že ten samý znalec (fakticky) posílá lidi do vězení za to, že si na demonstraci své strany oblečou nevhodné tričko, napíšou na transparent Evropo povstaň! nebo promluví o národním socialismu, to je v pořádku, tam žádná svoboda slova neplatí; ale když se jako hulvát chová on sám, hned je situace jiná a Listina základních práv a svobod, coby Šípková Růženka políbená princem, jako zázrakem ožívá a znalcovým – jak to napsat slušně? – nevymáchaným ústům začne poskytovat neprolomitelnou ochranu.

O ceně Osel měsíce za měsíc únor je tedy rozhodnuto: blahopřejeme, uši budou slušet!

pondělí 20. února 2012

V otázce odškodňování úrazů stále balkánské poměry

Je báječné žít v zemi, kde je úcta k lidskému životu a zdraví tak samozřejmá jako v České republice. Posuďte sami: podle zprávy ČTK musí českobudějovická nemocnice zaplatit matce dítěte, které sestra upustila na zem, relutární satisfakci ve výši 100 000 Kč. Dítě bohužel přežilo a utrpělo pouze frakturu temenní kosti; škoda, jinak by matka měla nárok až na 240 tisíc [nežertuji, viz § 444 odst. 3 písm. c) ObčZ]!

President podepsal nový občanský zákoník

Nový občanský zákoník, monumentální dílo, zcela jistě nejrozsáhlejší legislativní projekt od r. 1989, podepsal dnes president republiky. Občanské právo hmotné v této zemi se tak vrací, po desetiletích útrap, strázně a peripetií, zhruba tam, odkud bylo v r. 1950 vytrženo, tedy zpět do kontextu tradiční evropské civilistiky. Nyní zbývá už jen změnit občanský soudní řád a vyměnit zhruba tisícovku civilních soudců; bez toho, obávám se, bude mít změna kodexu jen mizivý praktický dopad, nebude-li vůbec spíše kontraproduktivní.

neděle 19. února 2012

Já, Václav, president milosrdný a slitovný

Zřejmě nejskandálnější a nejdiskutabilnější milost, která byla českými presidenty kdy udělena, obdržela v minulých dnech Anna Benešová, managerka Metropolitní university Praha (MUP). Zásluhou Lidových novin máme k disposici rozsudek Městského soudu v Praze, jenž nám celkem plasticky představuje poměry na této soukromé vysoké škole: jako všude v české společnosti, korupce tam byla normou, ničím, nad čím by bylo třeba se zvlášť pozastavit.

Prominentní studenty nedobrovolně dotoval studentský plebs a sponsoři, při jednání s partnery z veřejné správy byla běžná obálková methoda motivace, členové statutárních orgánů university dostávali úplatky ve formě fiktivních cestovních náhrad, a sama paní ředitelka si tu a tam vypomohla malou domů, když si nechala na účet zaměstnavatele provést doma stavební práce nebo opravit nábytek. Prostě – normální poměry v České republice 22 let po Listopadu.

Samozřejmě, že Benešová nebyla jediným viníkem toho, jaké poměry na MUP panovaly, ale už z pouhého výčtu prominentních studentů je jasné, že takové politické krytí, aby mohli být před soud postaveni všichni pachatelé, orgány činné v trestním řízení neměly: není pochyb o tom, že korupce byla provozována minimálně s tichým vědomím, ještě spíš ale se souhlasem špiček pražské ODS: ono se může hodit takové studium zdarma pro nepříliš bystrého synka nebo dcerku, kteří by na veřejné vysoké škole neuspěli nebo se studiem museli příliš namáhat; MUP jim mohla poskytnout úplný vzdělávací servis plzeňského typu, a patrně i za plzeňských podmínek. Stačí se podívat na seznam vyučujících, včetně externistů, a musí nám být jasné, jaký personální substrát na universitě působí.

Klausova milost posunula affairu na MUP na novou úroveň. Skandální je zejména jeho arogantní vyjádření, které – vzhledem k okolnostem milosti – upomíná staré české pořekadlo o drzém čele a poplužním dvoru. Nedomnívám se, že je oprávněné spojovat milost s kontakty mezi Benešovou a Klausovou ženou – ty mohly být nahodilé – ale abych uvěřil, že důvodem pro agraciaci korupčního trestného činu bylo zcela mimořádné množství dopisů, které se za udělení milosti přimlouvaly, jak president patheticky píše, musel bych být stižen trvalou ztrátou příčetnosti.

Věřím, že přímluvy byly, a dokážu si představit, že z míst, jimž je Klaus uvyklý pozorně naslouchat. Přesto je udělení milosti projevem nevídané ztráty soudnosti a způsob, jakým se Klaus nyní hájí, dovolávaje se toho, že president nemusí milost nijak odůvodňovat, je v demokratické zemi nepřijatelný a v mnoha zemích by byl důvodem k impeachmentu; ten je ovšem v českém právním řádu vymezen značně úzce a je diskutabilní, zda skutkovou podstatu velezrady president zneužitím pravomoci udělit milost naplnil (zamýšlená Bártova ústavní obžaloba týkající se paralysace Ústavního soudu nenavrhováním soudců do fase projednání nedospěla, takže nemáme k disposici ani relevantní judikaturu).

Nejpřekvapivější na milosti pro Benešovou je, že agraciace se týká trestu odnětí svobody, který byl podmíněně odložen. Tím odsouzená dostala svého druhu milost na druhou. Podobně nepřiměřené je i omilostnění trestu zákazu činnosti. Taková milost je otevřeným výsměchem ostatním odsouzeným: jaké asi mohly být ty humanitární důvody, jimiž byla podkládána? Možnost krást, podvádět a uplácet ve své funkci dál?

Osobně se nedomnívám, že Václav Klaus za tuto milost inkasoval úplatek, jak převládající veřejné mínění usoudilo, to však nemění nic na tom, že vznikl silný precedens, proč by měl být institut milosti novelisován buď tak, jak je tomu např. v Německu, tzn. zavedením povinné kontrasignace, anebo aby byla milost zrušena a nahrazena rozšířením možností soudního uvážení např. v případě podmíněného propuštění před uplynutím poloviny, resp. dvou třetin, uloženého trestu.

Samotná myšlenka, že by bylo dobře, aby trestní rozsudek mohl přezkoumat i někdo, kdo není profesionálním soudcem a kdo bude citlivější k otázce zjevné nespravedlnosti nebo přílišné tvrdosti formálně správně stanoveného trestu, je jistě rozumná, a milost může mít své místo i v době, kdy pozbyla původního smyslu; bohužel, ukazuje se, že v této zemi demokratické instituty nefungují a společnost zůstává ve své podstatě a vnitřním fungování primitivní semiorientální despocií, na kterou byla jen narychlo přimontována pseudo-demokratická fasáda.

Škoda: Česká republika, zdá se, prohrála další důležitou bitvu.

pátek 17. února 2012

Stíhání za tetování zastaveno

Trestní stíhání recidivistky Michaely Dupové za závadové tetování bylo zastaveno.

Příběh z Vysočiny podruhé u soudu

Druhým kolem pokračuje v úterý u Obvodního soudu pro Prahu 2 spor o náhradu ve výši 35 mil. korun za justiční omyl, v jehož důsledku strávil Jan Šafránek rok ve vězení a dalších 15 let žil s cejchem sexuálního násilníka. Soudkyně Markéta Jirásková (která jen jakýmsi zázrakem dosud nebyla dekorována Oslem měsíce, disponována k takovému ocenění jednoznačně je) odmítla o největší části nároku rozhodnout s tím, že musí být projednána v režimu žaloby o ochranu osobnosti, tedy za mnoho let a po zaplacení vysokého soudního poplatku – a to přesto, že Ústavní soud se k této otázce jasně vyslovil a v nálezu sp. zn. II. ÚS 1191/08 tento postup obecným soudům jednoznačně zakázal.

Podrobnosti o jednání jsou uvedeny v tiskové zprávě.

Aktualisováno.
Soud přiznal za každý den vazby a výkonu trestu navíc 1 000 Kč, avšak valorisaci odmítl, a stejně tak odmítl žalobci přiznat náklady řízení: na to odůvodnění rozsudku se tedy opravdu těším!

čtvrtek 16. února 2012

Kdo zaslouží olomoucká tykadla

Můj dávný výrok, že číst o jednání soudu z pera českého novináře je zhruba totéž, jako dát si vyprávět Hamleta šestiletým dítětem, nalezl opět naplnění v případu olomouckého vandala. Nejpodstatnější informace proto k disposici nemáme, a nebude tudíž snadné něco smysluplného k affaiře napsat.

Především nevíme, zda obviněný přimaloval tykadla i samotnému Ivanu Íčkovi Langerovi. Pokud ano, nelze o podjatosti jeho ženy pochybovat a to, že se odmítla vyloučit, by bylo na místě hodnotit jako kárné provinění. Naopak pokud tomu tak nebylo, podjatost dovodit nelze: ta vzniká zvláštním vztahem ke straně řízení, v daném případě poškozenému. Příkladmo, byla-li by soudkyně Langerová členkou některé z poškozených stran, musela by se vyloučit, tak jako by se musel vyloučit např. soudce-člen mysliveckého sdružení, jestliže by šlo o spor, v němž by toto sdružení bylo žalováno.

Je-li Langerová pouze manželkou člena, byť prominentního, vztah ke straně řízení je nepřímý a vyloučení záviselo víceméně na její úvaze, zda svou podjatost připustí čili nic.

Dále není jasné, proč byl obviněnému uložen trest obecně prospěšných prací, jestliže ten deklaroval, minimálně implicite, neochotu takový trest vykonat. To je porušením čl. 4 odst. 2 Úmluvy a nepřímo též § 64 TrZ/2009. Nebyl-li obviněný s trestem srozuměn a neakceptoval-li jej, bylo na místě uložit mu trest odnětí svobody s přiměřeným podmíněným odkladem. Ten by se nyní mohl vykonat pouze v případě, že by odsouzený ve zkušební době nevedl řádný život, nikoli automaticky v důsledku jeho nespolupráce s orgány činnými v trestním řízení.

Spornou otázkou zůstává, zda bylo vůbec na místě posoudit žalované jednání jako trestný čin. Na jedné straně ani celková nálada ve společnosti neomlouvá svémocné poškození cizí věci, na druhé jde o výkon svobody projevu, třebaže zjevně excesivní a neaprobovatelný. Hranice mezi přestupkem a trestným činem je zde nezřetelná, a je velmi neblahé, pokud její překročení posuzovala soudkyně, o jejíž nepodjatosti lze mít určité pochybnosti. I proto by bylo bývalo lepší, kdyby se Langerová vyloučila a přenechala případ někomu, u něhož takové pochybnosti vznikat nemohou.

Jak velmi případně pravil ctihodný anglický soudce Gordon Hewart: Not only must Justice be done; it must also be seen to be done. Bohužel, nejsme v Anglii a české soudcovstvo připomíná daleko spíš než elitu národa spolek vzájemně se podporujících morálních invalidů.

úterý 14. února 2012

Malleus maleficarum

U příležitosti nadcházejícího procesu s RWU si dovolujeme státní zástupkyni Galkové poskytnout inspiraci, jak by mohla pojmout svou obžalovací řeč:

pátek 10. února 2012

Akce Lotta aneb Policie odhalila další strašlivé zločiny veřejných nepřátel

Stalo se dlouho očekávané a policie obvinila patnáct aktivistek organisace Resistance Women Unity (RWU) z celkem třinácti skutků, před jejichž závažností bledne i čin Olgy Hepnarové, o miliardových úplatcích za pražskou čističku odpadních vod, kausu Pandurů nebo Mosteckou uhelnou ani nemluvě.

Za trestný čin podpory a propagace ve druhém odstavci zločinným aktivistkám nyní hrozí až osm let vězení.

Aktualisováno.
Zpráva ČTK, zpráva na iDnes, zpráva na Novinkách.

Aktualisováno.
Obhajobu šesti obviněných dnes převzal Mgr. Robert Cholenský. Tisková zpráva, stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání.

Rozsudek Strasser II

Dnes byl doručen i druhý rozsudek Městského soudu v Brně ve věci zkříženého meče a kladiva, z pera Barbory Sýkorové. Je podobný jako rozsudek Kabelíkův, a ani tento nemá smysl hlouběji analysovat.

Ano, oba soudci běžně řeší vykradené byty, hospodské rvačky, neodvedená cla a drobné úvěrové podvody, historická materie podobného druhu je jim vzdálena a podle toho příslušné pasáže rozsudků vypadají, zvlášť když byli odkázáni na odborné vědomosti znalce Ivo Svobody, jehož jedinou odborností je, jak si namastit na účet státního rozpočtu kapsu (pokud můžeme odhadovat z počtu posudků a jejich ceny, jen za loňský první máj tento znalec inkasoval za svou copy&paste tvorbu přes dvě stě tisíc korun).

Věcné nepřesnosti v obou rozsudcích jsou přesto zarážející. Vskutku, Otto Strasser nebyl nikdy za své válečné zločiny postaven před soud, neboť tomu bránila jedna maličkost: s Hitlerovou NSDAP se rozešel dávno před vypuknutím války, navíc to, co proti nacistům spolu se svými spolupracovníky vykonal, je známkou mimořádné osobní statečnosti. Nesouhlasím se Strasserovými politickými názory, ale vážím si jeho osobní integrity a odvahy. Srovnání Strassera s Rudolfem Hessem, jedním z tvůrců Norimberských zákonů a třetím mužem v hierarchii Třetí říše, je přímo urážlivé.

Na straně druhé je přínosem, že rozsudky odmítly bezbřehé rozšiřování kriminalisace extremistické symboliky – čímž zároveň přistřihly křídla výdělkovému rozletu znalců-šejdířů třídy Mazel – a jasně deklarovaly, že trestný může být jen symbol široké veřejnosti srozumitelný. Což, dovedeno do důsledku, znamená, že 1. podobné činy bude možno soudit i bez znalců; a 2. vytvoří se aspoň provisorní stav právní jistoty ohledně toho, co je a co není trestným činem.

Dobré zprávy tedy převažují.

čtvrtek 9. února 2012

Čtenost tohoto blogu

Ve snaze čelit obviňování, že Vladimíru Stworovi závidím čtenost jeho Zvědavce, zveřejňuji aktuální údaj o návštěvnosti tohoto blogu: ten má v současné době 72 tisíc přístupů měsíčně. Encyklopedický server Iurudictum se dlouhodobě drží mezi 40 a 50 tisíci přístupů měsíčně, Slepecká hůl je momentálně bez nových aktualisací, takže má měsíčně jen něco přes 10 tisíc přístupů.

Kníže Kinský uspěl ve Štrasburku

Kausa Kinský se vrací k českým soudům poté, co Evropský soud pro lidská práva částečně vyhověl stížnosti Františka Oldřicha knížete Kinského a judikoval, že postupem českých státních orgánů došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Přiznána jeho synovi, jenž po smrti knížete nastoupil do řízení na jeho místo, byla pouze symbolická satisfakce ve výši 10 tisíc euro, avšak četba štrasburského rozsudku, zejména v jeho narativní části, vede k otázce, zda je tu skutečně řeč o středoevropském státu, který se dožaduje, aby byl svými občany i cizinou považován za stát právní, anebo o postup orgánů některého středoamerického banánistanu.

Zajímavé bude, jak si s rozsudkem poradí české soudy, které, jak známo, doposud odmítaly úspěšným štrasburským stěžovatelům obnovu civilních řízení s argumentem dlouhý nos, neboli nás nějaký -censurováno- Evropský soud pro lidská práva a nějaký -censurováno- čl. 46 odst. 1 Úmluvy nezajímá, my máme své soudy a své zákony, a lepší.

O kause kriminálního nátlaku na knížete Kinského jsme poprvé informovali před třemi lety. Knížeti Karlovi i jeho právnímu zástupci Jaroslavu Čapkovi upřímně blahopřejeme!

Za zábavou do Brna

Jedna pozvánka pro příznivce dobré justiční zábavy: 29. února od 13.15 hod. se u Městského soudu v Brně koná hlavní líčení se třemi ze šesti držitelů závadového transparentu Evropo povstaň! (na fotografii), v němž soudní znalec Ivo Svoboda neomylně rozpoznal podporu a propagaci neregistrovaného hnutí Národní odpor. Soudí David Otevřel, obhajuje Petr Kočí.

A zajímá vás, jak se v Brně takový pochod – prominete-li odborný termín – stupidních deprivovaných hovad prakticky připravuje? To prozrazuje tento dokument: je z něj patrné, že svolavatel musel úřadu předložit, stejně jako před r. 1989, ke schválení všechny projevy, které budou proneseny. Leč ani to nestačilo a jak víme, jeden z řečníků byl – i se svým tlumočníkem – následně za extremistický trestný čin stíhán.

Nejvyšší soud stanovil cenu lidské svobody

Učinil tak v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 2357/2010, v němž judikoval, že za den neoprávněné vazby přísluší poškozenému náhrada ve výši od 500 do 1 500 Kč.

Pro ověření této sazby navrhuji provést test proporcionality, všechny tři soudce, (exkomunistu) Františka Ištvánka, Pavla Pavlíka a Lubomíra Ptáčka poslat na rok do vazby a vyplatit jim každému 182 500 Kč. Pak je nechat rozhodnout o přiměřené částce znovu. A ani by to nezatížilo státní rozpočet – neoprávněně vazebně stíhaní by se na náklady takového experimentu jistě rádi složili.

středa 8. února 2012

Samolepkový proces byl nařízen na březen a duben

Dva velké monstrprocesy s extremisty nás čekají v letošním roce. První z nich, soud s protistátní samolepkovou skupinou Vondrák-Dupová, má už termín hlavních líčení. Nově přidělená soudkyně Dana Šindelářová nařídila první hlavní líčení na 19. března od 9.00 hod., a druhé na 2. dubna, rovněž od 9.00 hod., obě do jednací síně Obvodního soudu pro Prahu 1 č. 126, 1. patro. Jak soudkyně avisovala, rozsudek však ještě vyhlášen nebude a hlavní líčení bude pokračovat dalšími jednacími dny: ovšem, trestná činnost pachatelů je rozsáhlá a nelze předpokládat, že by se ji podařilo rozkrýt rychleji než během 11 dnů, po které trvalo hlavní líčení s Miladou Horákovou!

O obžalobě jsme psali před dvěma lety: ze všech žalovaných skutků nejbizarnější je zřejmě projev, který Michaela Dupová chtěla pronést, ale nepronesla, na shromáždění v Jihlavě. Protože v případě těžkého zločinu, z něhož je sedmice obžalovaných viněna, je trestná i příprava, je klidně možné, že Dupová půjde do vězení i za svůj neuskutečněný projev.

pondělí 6. února 2012

Po devíti letech naděje pro pana Ž.

O křížové cestě pana Ž. jsme psali před třemi lety. Dnes, devět let a tři měsíce po incidentu, byl doručen rozsudek Nejvyššího soudu, kterým bylo vyhověno dovolání pana Ž. ohledně nedostatečnosti relutární satisfakce ve výši 50 tisíc korun, a věc se vrací zpět k Městskému soudu v Praze.

Na jedné straně je dobře, že Nejvyšší soud začal vyhovovat nenárokovým dovoláním týkajícím se výše přiznaného zadostiučinění, na druhé by bylo docela fajn, kdyby tak činil pokud možno ještě v době, kdy budou k disposici nějací žijící svědkové události, jež má být odškodňována. Mělo by to i praktické výhody: za 9 let řízení se touto zemí přežene tolik judikatorních změn a posunů, že uspět se žalobou tak, aby se nestala v žádné fasi neprojednatelnou nebo nedůvodnou např. z důvodu promlčení, je práce pro futurologa a ne pro právníka.

Krajský soud v Praze rozhodl s rekordní rychlostí

Rozhodnutí berounského soudu, jehož autorka si vysloužila listopadového Osla měsíce, bylo nyní po právu oceněno i odvolacím Krajským soudem v Praze. Pozoruhodné je, že odvolací soud o odvolání (které podaly v prakticky shodném znění obě strany) rozhodl sedm dnů poté, co spis obdržel.

Ptám se: proč není podobný přístup možný ve všech případech? Kdyby se o všech návrzích, které jsou způsobilé k projednání bez nařízení jednání nebo jiných nutných prodlev, rozhodovalo v podobných lhůtách, měli bychom stejně rychlé soudnictví jako v západní Evropě. Proč to nejde?

Rozsudek Strasser I doručen

Zveřejňujeme rozsudek ve věci Lid v. Otto Strasser, resp. Lukáš Stoupa (poté, co jméno obviněného traktoval prakticky celý Internet i masová media, nemá valného smyslu je tajit).

Soudce Kabelík se v něm musel vypořádat se svou vlastní prejudikaturou, ve které odsoudil nositele trička s označením 88. Oceňme, že to učinil, byť způsobem, který nepůsobí příliš přesvědčivě: pro neznalého je číslovka 88 stejně kryptická jako zkřížený meč a kladivo.

Ještě tíže mohou obstát úlitby bojující demokracii ve věci interpretace historie. Je propagací stalinismu, umístím-li si na oděv portrét spisovatele Pavla Kohouta, který, jak známo, patřil v 50. letech k nejhorlivějším stalinistům?

Ohledně kursivou pojednané pasáže obiter dictum týkající se zveřejňování zvukových záznamů nezbývá než opakovat, co jsem uvedl dříve: absolutně odmítám obvinění, že bych zveřejňováním jakýchkoli informací působil újmu poškozeným nebo nezúčastněným osobám. Lze si povšimnout, že např. v kause extremisty-pedofila jsem vůbec nezveřejnil rozsudek, právě s ohledem na to, že nikomu není příjemné, probírá-li se veřejnost v informacích o jeho soukromém životě. Podobně v případě neprávem odsouzeného Jana Šafránka nezveřejním, a to ani ve formě iniciál, jména dvou znásilněných dívek, a budou-li takové informace obsaženy ve zvukových záznamech, odstraním je i tam.

Na straně druhé budu i nadále zveřejňovat záznamy týkající se vystupování protiextremistických soudních znalců, protože mám za to, že jedině dostatečné informace ohledně jejich výkonů i vazeb na policejní orgány mohou vést k tomu, aby byla současná neblahá praxe – již není nemístné označit jako masivní institucionální korupci znalců – zvrácena.

Aktualisováno.
Při druhém čtení rozsudku jsem si povšiml, že 88 na tričku bylo tehdy kvalifikováno podle § 261a TrZ/1961, tedy jako popírání nacistických zločinů. Nic proti tomu, ale nebylo by přesnější posoudit to jako loupežné přepadení?

Plzeňské R.I.P.

O kause plzeňských práv jsem psal poprvé v květnu 2010, a to včetně analysy, o jejíž správnosti jsem dodnes přesvědčen, i chmurné, infaustní prognosy. Takže vlastně už nemám, co bych na záležitosti komentoval…

Nestrannost znalce Svobody zpochybnil další obhájce

Po Petru Kočím se proti znalci Ivo Svobodovi postavil i Robert Cholenský, advokát obhajující samolepkového zločince Patrika Vondráka a tři osoby stíhané v monstrprocesu Power, zaměřeném proti organisátorům koncertů závadové hudby.

Tisková zpráva.

neděle 5. února 2012

Vladimír Stwora udal policii dva své diskutéry

Sám to popsal, včetně policejní výzvy, na svém serveru Zvědavec. K odmítnutí by nebylo třeba příliš moc odvahy, ale tu Stwora evidentně nemá, a tak se z nekonformního – byť pro mnohé, včetně mne, lehce vyšinutého – bloggera změnil v loyalního policejního konfidenta.

sobota 4. února 2012

Jason Bourne Reloaded

Znáte film The Bourne Identity (2002)? A vzpomínáte si, jak z prchajícího Jasona Bourna a jeho přítelkyně udělá tajná služba zločince, které se snaží dopadnout policisté celé Evropy? Přesně tak si musí připadat Václav Hlinovský, řidič automobilu se zastřelenou pětadvacetiletou spolujezdkyní, který je medii vydáván za nesmírně nebezpečného pachatele, jehož se policie snaží odhalit a zneškodnit všemi prostředky.

V čem spočívá jeho nebezpečnost? Samozřejmě v tom, že je jediným střílejícímu policistovi nestranícím svědkem středečního incidentu. Nerad bych se mýlil, ale celá mediální šaráda by mohla být jen přípravou na to, že Hlinovský své dopadení nepřežije.

pátek 3. února 2012

Ztratil se most, poctivý nálezce bude odměněn

Úpadek občanského práva hmotného v éře komunismu dokumentuje kukský případ: obec našla na svém katastru most a po půlroční karenční lhůtě si jej přivlastnila.

Přirozeně, že nemovitá věc se nemůže ztratit ani nalézt, je možné ji nejvýš to, že ji vlastník opustí, a poté se jedná o věc opuštěnou, res derelicta. Příslušnou úpravu, kterou komunisté zneužívali k tomu, aby se zmocnili majetku emigrantů bez nutnosti jej konfiskovat (nechvalně proslulé § 453 a § 453a ObčZ), v současném znění ObčZ nenajdeme, zůstala tam pouze možnost postupovat analogicky podle § 135 odst. 4, avšak tato úprava je zjevně deficitní, protože analogie s věcí nalezenou nemůže pro věci opuštěné z logiky věci fungovat.

Dobrá zpráva je, že (Eli)ObčZ opět ustanovení upravující derelikci obsahuje (§ 1045 odst. 2).

Do Kuksu tedy směřujeme dotaz, kdo most nalezl a komu bylo vyplaceno nálezné, a těšíme se na odpověď.

čtvrtek 2. února 2012

Michaela Dupová obviněna za tetování

Jak jsem již avisoval v aktualisacích, Michaela Dupová byla obviněna a hrozí jí vazební stíhání za tetování se symbolem Národního odporu, které má na krku.

Nyní máme k disposici příslušné usnesení, z něhož vyplývá, že deliktu, v němž policejní orgán spatřuje projev sympathií podle § 404 TrZ, se měla dopustit v rámci Svatováclavské manifestace dne 24. 9. 2011 v Kladně.

Ta toto vpravdě arkánní obvinění jí nyní hrozí až tři roky odnětí svobody, a především nové vzetí do vazby, z níž byla před třinácti měsíci propuštěna. Dovolíte-li, dále případ komentovat nebudu, neboť mi připadá obscenní něco podobného vůbec s vážnou tváří analysovat.

Aktualisováno.
Podle čerstvých zpráv byla nebezpečná extremistka právě propuštěna na svobodu. Podrobnosti připravujeme.

Záhada

Tak už je to tady: buď schizofrenie, anebo senilní demence v pokročilé fasi. Napsalo mi Nejvyšší státní zastupitelství, že jsem se na ně obrátil s podnětem k dohledu, a já přitom vůbec nic nevím!

středa 1. února 2012

Policie zastřelila dalšího nevinného člověka

Že v civilisovaných zemích se auta nezastavují střelbou, tvrdíme roky. Jak vyplývá ze zprávy ČTK, čeští kovbojové v uniformě dnes v Praze zastřelili dalšího nevinného člověka, spolujezdkyni řidiče kradeného auta.

Vzhledem k tomu, že podobné případy se opakují se železnou pravidelností, spíše než o výjimečné a individuální selhání jde o systémovou chybu. Jak známo, čeští policisté by s sebou nejraději vozili samopaly, tak jak to znají třeba z ruského filmu Бумер.

Podotýkám, že je velký rozdíl mezi tím, když někdo střílí po zloději odnášejícím kořist, tak jako se to stalo v ivančické sběrně, nebo po ujíždějícím automobilu, kde lze důvodně předpokládat přítomnost dalších osob kromě řidiče. Ty nemohou řidičovo chování rozumně ovlivnit a stávají se tak vlastně jeho rukojmími.

Jednání policistů, ač se opírá o zákonné zmocnění § 56 odst. 1 písm. f) PolZ, přesto hodnotím s ohledem na omezení odst. 4 jako trestný čin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 2 TrZ, se sazbou do šesti let odnětí svobody; pokud by se prokázalo, že policisté o přítomnosti spolujezdkyně přímo věděli (což je vzhledem k popisu události velmi pravděpodobné), šlo by o trestný čin vraždy.

Aktualisováno.
O rozdílu mezi nepřímým úmyslem a vědomou nedbalostí napsal poznámku Guy Peters. Souhlasím, že rozdíl mezi vím, že mohu způsobit, a kašlu na to a vím, že mohu způsobit, ale nemoudře předpokládám, že nezpůsobím, je subtilní, nelze však vyjít z pouhého hodnocení pravděpodobnosti dosažení škodlivého následku. Faktorů je ve hře daleko víc, a z větší části subjektivních.

Aktualisováno.
V dané situaci mám stále za to, že šlo spíš o vraždu než o usmrcení z nedbalosti. Střílející policista jednal v jistotě, že pokud by někoho v autě zastřelil, inspekce ho v tom nenechá, tak jako nenechala nikdy žádného jeho kolegu. Tedy nepřímý úmysl způsobit smrt, daný vztahem lhostejnosti k následku střelby.

Michaela Dupová má jít znovu do vazby

Státní zástupkyně Zdeňka Galková navrhla, aby soud vzal znovu do vazby dvaadvacetiletou Michaelu Dupovou, obžalovanou z těžkého zločinu lepení samolepek (na tomto blogu s ní nedávno vyšel rozhovor). Zároveň Galková chce, aby čtyřsettisícová kauce, kterou se Dupová v prosinci 2010 z vazby vykoupila, propadla státu.

Chápeme to: obžalovaný, kterého přivede eskorta, se soudu jeví vždy více vinným než ten, který je stíhán na svobodě. Co nechápeme, jsou důvody, o něž Galková svůj návrh opírá, totiž že Dupová se zúčastnila několika akcí pravicových extremistů, čímž je prokázáno, že na svobodě nevede řádný život.

Protože maximální doba vazebního stíhání, jež činí dva roky, již uplynula, bude zřejmě nutné obvinit ji znovu, ale to bude jistě jen formalita – stíhání tak extremně nebezpečných individuí, jako je Dupová, je přece prvořadou otázkou bezpečnosti státu!

Aktualisováno.
Podle čerstvých informací je důvodem stíhání tetování na krku, obsahující vlajku v ozubeném kole. M. Dupová byla převezena do cely předběžného zadržení, o vazbě rozhodne dnes nebo zítra kladenský soud.

Aktualisováno.
Pravděpodobný nástroj hrůzného zločinu.