DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

úterý 31. ledna 2012

Chomutov aneb Co se v mládí naučíš

Královské město Chomutov, slynoucí obludnou korupcí, populistickými primátory a slavnou akcí exekuce na dávky, po níž muselo město exekutorovi zaplatit náklady mnohem vyšší, než kolik jím bylo vymoženo od dlužníků, bojuje nyní i proti pouliční prostituci. Pozoruhodná je samotná vyhláška zapovídající učinit na veřejném prostranství sexuální ofertu mj. různými posunky a pohyby těla, jakož i odhalováním intimních částí těla. Prokazování takového deliktu v přestupkovém řízení by mohlo být celkem zajímavé, zejména z hlediska možné potřeby přibrat k němu znalce (popř. zkušenou znalkyni).

Neméně pozoruhodná je abusivní praxe, kterou popsal náměstek chomutovského primátora Jan Řehák takto: Odvážíme prostitutky na služebnu na druhém konci města, abychom jim ztížili návrat na trasu. Podobně to dělala Státní bezpečnost, která své klienty po výslechu odvezla třeba do křivoklátských lesů. Z Chomutova není daleko do Krušných hor, a vyvézt prostitutku na takový Skelný vrch, to by se mnohá nevrátila do druhého dne! A pro zostření by bylo možné vyrobit podobné řetězy, jaké používá David Copperfield, a delikventku předtím, než bude zanechána svému osudu, v lese spoutat. Možná se vrátí, možná ne, v každém případě by byla přízeň chomutovských voličů zaručena.

pondělí 30. ledna 2012

Otto Strasser uspěl u soudu i podruhé

Podle očekávání skončil dnes v Brně zprošťujícím rozsudkem i druhý strasserovský proces.

Ač nebyl procesně řádně přibrán, hlavního líčení se účastnil i znalec-komik Ivo Svoboda (přiznejme si, bez něj by ty soudy nebyly ono!), který opět přišel se svými, v realitě nezakotvenými theoriemi o poměrech v NSDAP, a rozvedl i Výborného myšlenku, že mít na sobě tričko se zkříženým kladivem a mečem není samo o sobě trestné, neděje-li se tak na akci tzv. pravicových extremistů.

Myslím, že bojující demokracie si po dnešním dnu bude muset přikládat na hlavu chladivé obklady…

Aktualisováno.
Zpráva na Novinkách.

Robert Cholenský právníkem roku

Robert Cholenský
V pátek 27. ledna proběhl sedmý ročník předávání ceny Právník roku, pořádané serverem epravo.cz a Českou advokátní komorou.

Je mým potěšením oznámit, že v kategorii Pro bono byl touto prestižní cenou honorován advokát Mgr. Robert Cholenský, s nímž mám tu čest spolupracovat na celé řadě případů: mj. na obhajobě tří obviněných v kause závadového zpěvu (aka akce Power I), na případu nálepkových zločinců, protistátního spikleneckého centra Vondrák-Dupová, a také na kause nároku potomků Jana A. Bati vůči České republice, což je případ, o němž jsem na svém blogu zatím příliš nepsal, ale v nejbližších měsících se to změní.

Roberta Cholenského považuji za vynikajícího, velmi inteligentního a odvážného advokáta, u něhož se pojí znalost hmotného i procesního práva se schopností bezprostředně a relevantně reagovat. Domnívám se, že nebýt jeho, byli by v tuto chvíli už Patrik Vondrák a Michaela Dupová ve vězení, a je i jeho zásluhou, že Okresní státní zastupitelství Brno-venkov sepisuje obžalobu na Power I už pátý měsíc, zjevně nevědouc, co do ní pojmout, aby mu ji ze soudu neposlali zpátky přímo z podatelny.

Robertu Cholenskému upřímně blahopřejeme!

pátek 27. ledna 2012

Odběry DNA konečně v mediích

Problematiky plošných odběrů vzorků DNA všem sprostým podezřelým si konečně povšimly i Lidové noviny (thema dnešního tištěného vydání). My jsme poněkud napřed, a jak je váženým čtenářům tohoto blogu známo, příslušná žaloba byla podána již vloni v srpnu.

Soudkyně Městského soudu v Praze Jaroslava Lobotková nejprve vyloučila požadavek na likvidaci informací do samostatného řízení, a poté toto řízení zastavila s tím, že není dána pravomoc soudů. S tím ovšem nesouhlasíme a odvolali jsme se.

Faktem ovšem je, že de lege ferenda by bylo mnohem praktičtější, kdyby spory o neoprávněné zpracování osobních údajů v prvém stupni řešil Úřad pro ochranu osobních údajů, který by byl nadán pravomocí přikázat tomu, kdo osobní údaje zpracovává neoprávněně, zjednat nápravu, a pokud tak neučiní, poškozený by mohl jeho rozhodnutí napadnout u soudu. Soudní cesta v řízení o žalobě na ochranu osobnosti je pomalá a jak je patrné z kvality usnesení J. Lobotkové, přinutit českého soudce prostudovat jemu cizí problematiku je úkol zhruba stejné složitosti jako provést kvadraturu kruhu.

Příběh z Vysočiny jde poprvé k soudu

O osudu Jana Šafránka z Hlinska jsme podrobně psali vloni v květnu. Nyní jeho nárok na pětatřicetimilionové odškodnění projedná Obvodní soud pro Prahu 2 a vzhledem k tomu, že žalovaná Česká republika nemůže na svou obranu uvést téměř nic, mohli bychom se dočkat velmi zajímavého jednání i rozsudku. Soudí Markéta Jirásková.

Tisková zpráva, obsahující další podrobnosti.

Aktualisováno.
Zpráva na Novinkách, zpráva v Lidovkách.

středa 25. ledna 2012

Další těžký den bojující demokracie aneb Červená karta pro znalce Svobodu

Po říjnové návštěvě politického procesu s Lucií Šlégrovou jsem si, upřímně řečeno, od mosteckého okresního soudu příliš dobrého nesliboval. Překvapen jsem však byl příjemně. Ne snad, že by se konal kontradiktorní proces, to je stále law in books a v praxi je úspěchem, dosáhne-li soudce, že si státní zástupce při hlavním líčení nečte noviny, příp. nespí, ale dosavadní průběh projednávání těžkého ideozločinu tří obžalovaných je celkem povzbudivý.

Ve svých výpovědích delikventi, kteří byli postaveni před soud pro přečin podpory a propagace podle § 403 odst. 1 TrZ/2009, shodně vypověděli, že prapor s logem Dělnické strany drželi v přesvědčení, že platí Šimíčkova slova.

Poté byli vyslechnuti dva policisté, mostečtí protiextremističtí specialisté Louženský a Lohse, svými klienty v parodických textech přezdívaní Louža a Plouža. Soudce Pavel Plch se zajímal mimo jiné o to, proč nezasáhli, jakmile podle svého názoru závadový prapor spatřili, a dovolili, aby tento byl veřejně presentován na dvou po sobě následujících shromážděních, a také proč právě tento symbol byl podle jejich názoru nedovolený, zatímco zcela obdobné, v jediném písmenu se odlišující logo Dělnické mládeže nikoli.

Výslech to byl, minimálně v porovnání s tím, jakého zacházení se policistům u českých soudů běžně dostává, značně ostrý a peprný, jak lze posoudit i z authentických zvukových záznamů (Petr Lohse, Lukáš Louženský); jejich poslech rozhodně doporučuji.

Poté se soudce zabýval námitkou podjatosti vůči znalci Ivo Svobodovi, kterou, ač byla soudu doručena již o weekendu, mu charakteristicky pečlivá mostecká soudní kancelář předala až těsně před jednáním. V části týkající se urážlivého výroku znalce soudce předběžně posoudil námitku jako důvodnou, s tím, že soud bude nyní ověřovat authenticitu výroku. Hlavní líčení bylo proto odročeno na 11. dubna.

Jak píši v titulku, těžký den pro bojující demokracii, a ještě těžší pro Ivo Svobodu, který, pokud si bude chtít uchovat svůj životní standard a pohádkové honoráře za svoje copy&paste-ové pseudovědecké výtvory, bude nyní muset zalhat a svůj výrok veřejně popřít. Tedy ne, že bych mu situaci, v níž se vlastní vinou ocitl, zlomyslně nepřál…

Sledujte tento kanál, bojující demokracie není sice ještě poražena, ale s takovým odporem jako dnes v Mostě se dlouho nesetkala!

Aktualisováno.
Znalec Svoboda se ke svému výroku ve čtvrtečních Lidových novinách (bohužel ne v elektronické versi) přihlásil, přičemž poskytl výklad, že prý užil odborného termínu sociální deprivace, který je odborné veřejnosti znám jako jedna z hlavních příčin extremismu. A dále – dodejme – pojmu hovado, který je i veřejnosti široké znám jako označení skotu, eventuálně, je-li ho užito o člověku, jako projev extremní nevychovanosti a hulvátství toho, kdo se takto vyjadřuje.

Na otázku, co když soud námitku uzná, poskytl JUDr. Svoboda tuto odpověď, již nelze necitovat in extenso:
Pokud přijmeme myšlenku, že neonacisty nemůže posuzovat někdo, kdo je nemá rád, komu jsou nesympatičtí, tak se logicky dostaneme do stavu, že to může dělat jen ten, kdo je má rád. A to je přece paradox. Pokud pan soudce sezná, že je něco takového důvodem k věcné podjatosti, je to jen otázka jeho výkladu.
Kdepak že to pan znalec získal svůj doktorát obojího práva? No ovšem: v Plzni!

Pro případné laiky dodejme, že podstatou nestrannosti ve smyslu procesních předpisů je neutrální vztah ke stranám řízení: znalec, stejně jako státní zástupce nebo soudce, může odsuzovat spáchaný zločin (proto se ostatně řízení koná), nikoli ale předsudečně jeho pachatele např. proto, že je to černoch, Rom, homosexuál nebo – extremista.

pondělí 23. ledna 2012

Znalec Mazel není podjatý

No, říkám si, není nad to, když soud své rozhodnutí náležitě a zevrubně odůvodní!

Aktualisováno.
Ještě že soudružka soudkyně byla tak laskava, že některé důvody vyjevila aspoň tisku, když do přípisu obžalované se neobtěžovala.

Bojující demokracie v Brně neuspěla

Soudce Michal Kabelík dnes zprostil obviněného L. S. obžaloby za strasserovské tričko, a to způsobem, můžeme-li se vyjádřit poněkud prostořece, aby se establishment nažral a protisystémová oposice zůstala celá. Jistě, i on zná limity soudcovské nezávislosti a svobody slova v naší křehké demokracii, a v jejich rámci tedy učinil maximum možného. Státní zástupce si ponechal lhůtu na odvolání.

Podrobnosti a zvukový záznam připravujeme.

Druhé dnešní hlavní líčení, v Sokolově, se nekonalo a bylo odročeno na březen.

Aktualisováno.
Zatím na ČT (v čase 12:55; zde zpráva) a na iDnes. Ditto Deník.

Aktualisováno.
Zveřejňujeme odůvodnění rozsudku (mp3, 26 min.).

Soudce Kabelík v něm odmítl doktrinu ztrestňování a i s odkazem na nedávné mediální vyjádření Michala Mazla se vyslovil proti kriminalisaci tzv. zástupné symboliky. Plně souhlasím i s jeho hodnocením úrovně politické rhetoriky představitelů DSSS, potažmo praktičnosti a praktikability jimi proponovaných řešení.

Pokud jde o Kabelíkovu závěrečnou poznámku, že zveřejňováním zvukových záznamů ze soudního jednání může dojít k zásahu do osobnostního práva třetích osob (v jím konstruovaném hypothetickém případě oběti znásilnění), postačí konstatovat, že toho jsem si samozřejmě vědom a postupuji vždy tak, aby k zásahům tohoto druhu nedocházelo. Na straně druhé se ale nedomnívám, že by právo na podobnou ochranu svědčilo i osobám, které vystupují jako představitelé státní moci, případně jako znalci. Ti chráněni nejsou a pokud se před soudem chovají jako šašci, nechť to je co nejširší veřejnosti známo.

neděle 22. ledna 2012

Další povedený kousek z pera Ivo Svobody

Pro přátele závadového diskursu zde máme něco ke středečnímu mosteckému procesu: třicetistránkový znalecký posudek Ivo Svobody, v němž znalec dovodil, že vlajka (prapor) Dělnické strany ve skutečnosti propaguje neregistrované hnutí Národní odpor.

Pro neznalé bude možná nejzajímavější výpis z database závadových osob, policií humanisticky nazývané Očista, která jen čirou náhodou jako by z oka vypadla svazkům, vedeným někdejší Státní bezpečností na disidenty.

Přestože byl v tomto řízení ustanoven konsultantem Michal Mazel, není vyloučeno, že vzhledem k jeho – jak to říci vhodně… – korupční indisposici (rozuměj nevratné ztrátě schopnosti odpovědět na otázky obhajoby ohledně způsobu účtování znaleckých posudků) bude nakonec nasazen – a vyslechnut – autor původního posudku Ivo Svoboda.

O důvod víc do Mostu si ve středu udělat cestu.

Aktualisováno.
Ani taková zdánlivá maličkost jako gumičky ve vlasech delikventky bdělé policii neuniknou.

sobota 21. ledna 2012

Osel měsíce má překvapivého vítěze

Přesněji vítězku, protože laureátkou prestižní ceny tohoto blogu za mimořádný přínos českému právu se nečekaně stala Silvie Štěpánová, asistentka soudce Krajského soudu v Brně. Bránící se demokracie musí počkat, výkon této výtečné osoby prostě nelze neocenit.

Poslyšte justiční příběh, který není po stránce procesní nijak složitý, ale to, co oceněná oslice předvedla, je jedinečné:

Žalobce, podnikatel v oboru spedičních služeb, zaplatil v polovině r. 2008 žalované, provozovateli kamionové přepravy, omylem jednu fakturu dvakrát, a protože žalovaná, ač vyzvána, se k vrácení peněz neměla, podal na ni koncem toho roku k brněnskému krajskému soudu žalobu o vydání bezdůvodného obohacení. Rozhodně žádný hard case, naopak typická žiletka.

Proti vydanému platebnímu rozkazu podala žalovaná odpor, v němž uvedla, že platbu neobdržela. Půltřetího roku byl soud nečinný, a poté žalobci zaslal zmíněnou asistentkou Silvií koncipovanou výzvu, ve které jej pod sankcí ztráty sporu vyzval, aby svou žalobu doplnil o řadu dokonale irelevantních údajů o oné duplicitně uhrazené transakci. Být předmětem sporu ukradené kolo, s nemenší mírou logiky by mohl soud po žalobci požadovat, aby doložil své maturitní vysvědčení.

Asistentka Štěpánová je jistě dosud mladá, a tak jí přejeme, ať tento Osel není v její kariéře posledním: nepochybujeme, že osobám schopným prokázat takovou míru pitomosti jako ona skýtá české soudnictví neobyčejné možnosti karierního růstu. K ceně, spojené s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafu, samozřejmě srdečně blahopřejeme!

pátek 20. ledna 2012

středa 18. ledna 2012

Stupidní deprivovaná hovada vracejí úder

Dnes ráno jsem si udělal radost. Nepředpokládám, pravda, že by měla dlouhého trvání. Předseda soudu mi jistě obratem odpoví, že nadávky a urážky je třeba posuzovat v kontextu: je něco úplně jiného, když občan nadává např. policistovi, soudci nebo znalci, anebo když znalec nadává občanovi. On to soudruh tak nemyslel, on je jinak moc uvědomělej!

úterý 17. ledna 2012

Nejbližší program bojující demokracie

Perné dva týdny čekají naši, prominete-li mi trochu volnější překlad anglického reinforced democracy, zostřenou demokracii. Poté, co se jí podařilo zvítězit nad vlkodlakem (obžalovaný nepodal proti trestnímu příkazu odpor, čímž podmínku 12/24 akceptoval), utkají se její soudy s několika dalšími případy závadového diskursu, resp. kontextuálního extremismu.

Nejprve se uskuteční odročené hlavní líčení ve věci L. S., z něhož pochází zvukový záznam výslechu znalce Svobody (Hammer und Schwert). Karty jsou rozdány, tedy se nechme překvapit, jak soudce Michal Kabelík rozhodne. Koná se u Městského soudu v Brně, termín je pondělí 23. 1. 2011 v 8.30 hod.

Téhož dne v 9.45 hod. se u Okresního soudu v Sokolově koná hlavní líčení ve věci obžalovaného O. S. Ten měl na sobě tričko s nápisy Good night left side! a Hasta la vista, antifascista! a na hlavním líčení se očekává výslech Ivo Svobody (vstupenky v obvyklých předprodejích TicketPro). Soudí Dana Kordíková a o případu jsme psali zde.

O dva dny později, ve středu 25. 1. 2011 od 12.30 hod., se u Okresního soudu v Mostě koná hlavní líčení s Lucií Šlégrovou a jejími dvěma komplici, kteří na demonstraci v říjnu 2010 drželi vlajku tehdy již rozpuštěné Dělnické strany, naivně se spoléhajíce na ujištění Vojtěcha Šimíčka, že rozpuštěním strany se její symboly nestávají zakázanými, naopak může být založena strana s identickým názvem a totožnou symbolikou. Mostecké OSZ bylo arci jiného názoru. Soudí Pavel Plch, jako konsultant byl k hlavnímu líčení přizván absolutně nestranný znalec Michal Mazel.

A konečně v pondělí 30. 1. 2011 v 10.15 hod. se u Městského soudu v Brně koná hlavní líčení s M. H., který je souzen za identický přečin jako O. S. Tento obviněný ovšem v přípravném řízení rozdílně od L. S. vypověděl, že význam strašlivého symbolu na svém tričku nezná, takže bojující demokracie bude mu bude muset prokázat opak. Soudí Barbora Sýkorová.

Něco mi říká, že o lednového Osla měsíce bude nutno tvrdě bojovat…

pondělí 16. ledna 2012

Zločin, kam se podíváš

Novináři tu frasi milují, bez ohledu na její absentní (resp. nesmyslný) obsah: čelit trestnímu oznámení. Kdokoli může kdykoli podat trestní oznámení na kohokoli a za cokoli, takže čelení je stav vyvolatelný po libosti a prakticky neomezeně; jediným mantinelem je tu risiko trestního stíhání pro křivé obvinění, to je ale – zvlášť v konsumované, odsuzujícím rozsudkem zakončené formě – v našem vyspělém právním státě jaksi zriedkavé. Zhruba stejně jako zatmění Měsíce.

V novém roce se čelení rozmnožilo měrou nebývalou.

Tak čelí příkladmo Vojtěch Filip, za to, jak kondoloval do Koreje. S přihlédnutím k faktu, že mnozí Korejci čelí naopak obvinění, že se rmoutili nedostatečně, rýsuje se zde nepěkná paralela mezi oběma státy. Trestným činem IMHO kondolence nebyla, mohla by ale být klíčovým argumentem v návrhu na pozastavení činnosti KSČM: je to skutek straně jednoznačně přičitatelný a dostatečně určitý, aby se jím dala její nebezpečnost odůvodnit. Čímž netvrdím, že by se KSČM zakázat měla, jen na to v zájmu objektivity upozorňuji.

Čelí také lidé, kterým není nic svaté a považte, dělají si amorální legraci z vraždy Aničky Janatkové. Facebook prý s orgány činnými v trestním řízení ochotně spolupracuje (důležitý poznatek!) a kriminalisaci černého humoru jistě pomůže.

Asi bych měl také na někoho podat trestní oznámení, abych se necítil společensky méněcenný. Ale na koho? Na Michala Mazla, který na svých znaleckých posudcích pracoval a pracoval, až se téměř upracoval? To ne, to je příliš racionální, správné trestní oznámení musí být za verbální trestný čin, nejlépe pomluvu, podněcování, schvalování apod.

Poraďte, milí čtenářové!

neděle 15. ledna 2012

Zvítězí bojující demokracie nad Otto Strasserem?

Věru nelehký úkol stojí před českou justicí, jmenovitě soudcem Městského soudu v Brně Michalem Kabelíkem. Má snad vyšetřit záhadné zbohatnutí nejmenovaného expremiera, koupi nejmenovaného fotbalového klubu nejmenovaným ministrem dopravy, nebo snad přesvědčit jihoafrický soud, že nejmenovanému uprchlému podnikateli se v České republice dostane úplně fairového procesu, a není tedy důvod jej tam nevydat?

Omyl, přátelé: před Kabelíkovým soudem dějin stane, 38 let po své smrti, německý národně socialistický politik Otto Strasser a bude souzen za svou politickou činnost před 2. světovou válkou. Neobhájí-li se, zle se povede jistému L. S., stupidnímu deprivovanému hovadu, jež si, jak víme z okouzlujícího zvukového záznamu, obléklo tričko se symbolem na O. Strassera a jeho organisaci Schwarze Front odkazujícím.

Otto Strasser je zajímavá historická postava. Původně jeden z nejbližších Hitlerových spolupracovníků a přesvědčený nacista se postupně stal předním Hitlerovým odpůrcem, a patřil mezi ty, kteří v boji proti nacistickému režimu vykonali nesmírný kus práce, aniž by přitom od svého dřívějšího přesvědčení ve všech aspektech ustoupili. Uvidíme, zda se obhájí: hlavní líčení s Otto Strasserem se koná 23. ledna v 8.30 hod.

Další podání obviněného.

Aktualisováno.
Dojmy z výslechu znalce Svobody popsal na svém blogu rovněž Guy Peters.

sobota 14. ledna 2012

Rozsudek v případu manželů Kolečkových

Zničená koupelna v bytě KolečkovýchDnes byl doručen rozsudek Krajského soudu v Plzni, jímž se mnohaletý spor kompensaci za šikanosní chování pronajimatele Štefana Ortha k manželům Kolečkovým končí. Názory členů senátu naznačované při jednání o odvolání byly sice dosti šílené, nakonec je ale odůvodnění kvalitní a přesvědčivé.

Pokud bude rozsudek splněn dobrovolně a náklady nenarostou o výdaje za exekuci, pronajímatel, který svým protiprávním jednáním přiměl Kolečkovy k vystěhování, zaplatí – i s předchozím sporem o ochranu osobnosti – celkem 913 tisíc korun, nevčítaje v to náklady jeho vlastního právního zastoupení.

Pro mě tím končí jedna z důležitých a prestižních kaus, kterou jsem převzal začátkem r. 2007 a kterou se tedy po pěti letech podařilo dovést k úspěšnému závěru.

pátek 13. ledna 2012

Stupidní deprivovaná hovada

Omlouvám se těm, jimž snad titulek na tomto jinak korektním a zdvořilém blogu vyrazil dech. Jeho původcem nejsem já, nýbrž soudní znalec Ivo Svoboda, který takto v Týdnu tituluje objekt svého expertního zájmu. Aniž bych se chtěl pouštět do dalekosahajících úvah ohledně toho, je-li takto smýšlející znalec nestranný, jen podotknu, že se už nyní neskonale těším, až bude znalec při příští výpovědi vysvětlovat, zda je podle jeho odborného, dvěma doktoráty a titulem Ph.D. podloženého, názoru stupidním deprivovaným hovadem rovněž pan obžalovaný.

Dehonestační kampaň, den třetí

Nápad uskutečnit tiskovou konferenci, na níž by byla presentována fakta o obsahu nyní již legendární námitky podjatosti, včetně jejího doplnění, se ukázal rozumným. Ne snad, že by o ní media referovala objektivně, ale byla přinucena učinit ze svých konsumentů bandu ťulpasů schopných uvěřit, že není nic podivného na tom, když znalec vyúčtuje za 50 pracovních dnů 690 hodin náročné, odborné práce (a to je přitom jen neověřený údaj, který poskytl sám Michal Mazel – klidně jich mohlo být i víc).

Jak se dalo očekávat, druhá strana nedostala včera v mediích téměř žádný prostor, a o tom, jak je třeba bojovat proti extremistům, hovořili na České televisi s moderátorem pouze Miroslav Mareš a Klára Kalibová. Mareš byl korektní, naopak Kalibová neřekla nic konkrétního a její vystoupení zanechalo dojem, že proti extremistům je nutno bojovat za každou cenu a všemi prostředky, neboť oni jsou Zlo, kdežto ona zastupuje universální Dobro; toť v kostce podstata tzv. tydlitátismu. Naštěstí Kalibová neumí vůbec mluvit a chybí jí charisma, takže přesvědčila jen přesvědčené.

A co by řekla druhá strana, kdyby byla do diskuse připuštěna? Patrně to, co požaduje, totiž právní jistotu, stav, že je-li určitý symbol jeden den legální, nestane se jeho užití přes noc trestným činem, a rovnost před zákonem, kdy orgány činné v trestním řízení budou trestnou činnost posuzovat nestranně a bez ohledu na to, kdo se jí dopouští.

Včerejším thematem bylo ohrožení soudních znalců, kteří za své záslužné a pro bojující demokracii neocenitelné služby čelí neustálým výhrůžkám a útokům. Znalec Svoboda tvrdil, že musí svou podobu a adresu bydliště skrývat (obojí je přitom volně na internetu, včetně čísla jeho mobilu: foto, adresa např. zde). Fysický útok přitom nikomu z nich nehrozí, druhá strana totiž pochopila, že je daleko účinnější bojovat proti jejich nefairovým posudkům právními prostředky.

Co bude dál? Nejdřív patrně zamítnutí námitky podjatosti v Mostě, s odůvodněním, které vzbudí u každého, komu je znám skutečný stav věci ohledně poctivosti páně Mazlovy fakturace, bujaré veselí, a poté serie prvostupňových rozsudků, v nichž medialně téměř do bezvědomí zmasírovaní soudci vysloví nehoráznosti, nad nimiž budou naše děti a děti našich dětí jednoho dne žasnout tak, jako my dnes žasneme nad Procesem H.

čtvrtek 12. ledna 2012

Zvukový záznam tiskové konference P. Kočího

Délka: 17 min, wma, mp3.

Jiný sekáč aneb Lidový bavič před brněnským soudem

Před Městským soudem v Brně stanul včera Ivo Svoboda, přední znalec v oboru závadového diskursu, a poskytl více než hodinovou výpověď ohledně toho, co společensky škodlivého zjistil na tričku jednoho z účastníků loňské prvomájové demonstrace v tomto městě (znalecký posudek – bez obrazové části).

Na taková hlavní líčení by se, myslím, měly prodávat vstupenky, protože, odhlédneme-li od nulové odborné hodnoty, Svobodův výslech (mp3) je pro kohokoli v problematice aspoň rudimentárně orientovaného zážitkem srovnatelným s tím, co staršímu a méně intelektuálně náročnému publiku poskytne sledování televisních silvestrů s Vladimírem Menšíkem: ten člověk má opravdu nevšední talent bavit druhé!

Od samolibého tonu úvodního exposé Svoboda přešel do útočnější polohy poté, co seznal, že obhajoba si na rozdíl od něj zjistila fakta a je schopna prokázat, že tvrzení jeho znaleckého posudku týkající se historie jsou pouhými produkty autorova přacího myšlení, a zakončil v témbru téměř uraženém, stěžuje si, jak mu, jedinému skutečnému odborníku v zemi, všichni ubližují a ostouzejí jej. Na závěr pak odmítl své vystoupení soudu vyúčtovat; pokud tak dodatečně učiní, přimlouval bych se, aby mu soud vyplatil vedle svědečného i zvláštní umělecký honorář, tzv. kabaretné.

Čistě věcně, ačkoli Otto Straßer nebyl žádný svatoušek, rozhodně se nedopustil jakýchkoli zločinů, pro které by přihlášení se k jeho odkazu mohlo být posuzováno jako podpora nacismu (nacistu by těžko po dobu pěti let hostilo demokratické Československo, které mu přes projevy nelibosti z německých oficiálních míst dovolovalo vyvíjet z Prahy činnost proti hitlerovskému režimu). Podobně, pokud by se znalec obtěžoval, snadno by zjistil, že jím posuzovaný symbol (zobrazen v záhlaví tohoto článku) na seznamu Spolkového úřadu pro ochranu ústavy jednoduše není. A co je zásadní problém tohoto trestního stíhání, vzít si na sebe tričko, na kterém je vyveden symbol, jehož význam je znám toliko zasvěceným, nemůže být projevem sympathií podle § 404 TrZ/2009, protože tu chybí publikum, na něž by tričko mohlo vykonat svůj zhoubný vliv.

Aniž bych chtěl předjímat další taktiku obhajoby, podotknu pouze, že Svobodou předestřená a explikovaná theorie závadového diskursu znamená, že aby orgány činné v trestním řízení obešly ústavně zakotvený zákaz trestat za názor, vytvořily doktrinu ztrestnění (nebo, jak by asi řekl Guy Peters, extremistické transsubstanciace). Ta je založena na presumpci, že trestným je každý symbol, který je používán extremistou, a tedy ve chvíli, kdy osoby zastávající určitý vládě nepříjemný myšlenkový směr začnou používat symbol nový, byť jím byl třeba bílý puntík v černém poli, stává se tento ipso facto symbolem extremistického hnutí, čímž dojde – pouhým faktem, že tento symbol je extremistou prvně presentován navenek – k jeho ztrestnění. Podle představy soudů je vše v pořádku, protože extremista není už trestán za názor, nýbrž za podporu a propagaci vhodného a dostatečně ohavného hnutí (jako např. Národní odpor), se kterým soudní znalec puntík kreativně spojí. Samotné bílé puntíky tím zůstanou nedotčeny: dokud je neobleče extremista, nejde o závadový diskurs a jejich nošení je beztrestné.

Mít takového Svobodu komunisté, okamžitě by měli vyřešen problém, co s máničkami: stačilo by prohlásit, že dlouhé vlasy podporují některé zakázané hnutí, a mohlo se zatýkat. Fakt jsem si nemyslel, že budu jednou dojatě vzpomínat na doby socialistické zákonnosti!

Ale nebudu už zdržovat planými řečmi a popřeji čtenářům příjemný a nerušený poslech. Ve vedlejších rolích vystupují soudce Městského soudu v Brně Michal Kabelík a známý antisemita a advokát, který nechce chápat, že obhajoba je součástí obžaloby, Petr Kočí.

Aktualisováno.
Zpráva iDnes.

středa 11. ledna 2012

Pozvánka na tiskovou konferenci

Zítra v 11.00 hod. se v sídle AK Mašek, Kočí, Aujezdský koná tisková konference týkající se naší, hojně medialisované, námitky podjatosti vůči soudnímu inkvisitorovi (opravuji: znalci) Michalu Mazlovi.

Zde je podrobná pozvánka.

Na okraj poslední mediální kampaně

Ptáte-li se, proč k probíhající skandalisační kampani nic nepíši, odpovídám, že vše podstatné už za mě napsal kolega-blogger Dušan Streit.

Dodám proto jen tolik, že tato kampaň se může snadno obrátit proti jejím osnovatelům, protože nelze donekonečna opakovat, jak je námitka podjatosti nechutná, aniž by se čtenářům sdělilo, o čem vlastně byla a jaká fakta o dosavadním fungování znaleckého průmyslu byla soudu v jejím rámci předložena.

V dnešních papírových Lidových novinách vychází další baterie denunciačních článků. Pobavila mne v nich myšlenka jistého emeritního advokátně-kamerálního bafuňáře, že měl Petr Kočí, který je sám židovského původu, obhajobu odmítnout. Proboha, proč? Smí snad Žid vypracovat na extremisty nezaujatý posudek, ale obhajovat je nesmí?

Nadto mám za zcela správné, že se klienti tuto informaci ani ode mě, ani od Petra Kočího nedozvěděli. Rasové předsudky totiž pokládám za závažnou poruchu úsudku a ani v nejmenším je nemíním podporovat: důležité je, jaký kdo je a ne zda je Žid, Rom, černoch nebo čistokrevný ušlechtilý příslušník nordického plemene, jakého si můžeme prohlédnout na nejrůznějších rasisticky orientovaných webech. To je něco, na čem trvám a z čeho neslevím, stejně jako neslevím z požadavku, že v demokratické zemi nesmí být kriminalisován politický projev.

V námitce podjatosti se neřeší, jak většině nadměrně emočně a nedostatečně intelektově disponovaných pozorovatelů patrně ušlo, jakási domnělá vada rasy, nýbrž trauma, které lze u nemalé části židovské populace objektivně pozorovat a které je naprosto přirozené: zkusme si představit, jak by dnes vnímali Češi Němce, kdyby v poslední válce nebylo zavražděno necelých pět, ale přes devadesát procent Čechů!

Byl bych velmi nerad, kdyby se za tím, jak mediální mainstream okolo námitky podjatosti vyvádí, ve skutečnosti skrýval jiný motiv: snaha zastrašit a ostrakisovat každého, kdo bude mít tu troufalost postavit se státu do cesty v jeho tažení proti základním demokratickým svobodám.

pondělí 9. ledna 2012

Nad třemi novými nálezy Ústavního soudu

Dnes opět pojmeme čerstvou judikaturu Ústavního soudu hromadně; snad nám jeho soudci prominou.

Nálezem sp. zn. Pl. ÚS 24/11 (soudce zpravodaj Pavel Rychetský), proti němuž disentovala Ivana Janů, ÚS zrušil ustanovení § 88a TrŘ, které umožňovalo policii žádat soudy o povolení přístupu k tzv. provozním a lokalisačním údajům o telekomunikačním provozu, a to v případě libovolného trestního řízení. Jak ÚS zjistil, těchto žádostí bylo v poslední době podáváno cca čtvrt milionu ročně, takže jejich řádné odůvodňování ze strany soudů je spíše jen ilusí.

Podobně jako v nálezu týkajícím se data retention (psali jsme o něm vloni) soud dovodil, že ustanovení nemůže obstát v testu proporcionality, a to ani v jeho druhém, ani ve třetím kroku, neboť je zcela plošné a nijak nezohledňuje závažnost šetřené trestné činnosti ve světle zásahu do práva na informační sebeurčení jedince (tento termín je licencí německého ústavního soudu, IMHO ne zcela výstižnou), jenž je takto způsobován. Protože k derogaci došlo s odloženou účinností, od 1. 10. 2012, nález by neměl mít vzhledem k očekávané novelisaci trestního řádu žádné intertemporální dopady do stávajících ani nově zahajovaných trestních řízení.

Disent Ivany Janů je založen na tvrzení, že existuje ústavně konformní interpretace ustanovení § 88a TrŘ; s tím se ovšem nález dostatečně vypořádal v §§ 22–23 a potřebnost derogačního výroku byla podle mého názoru dostatečně přesvědčivě zdůvodněna.

Nález sp. zn. III. ÚS 1976/09 (soudce zpravodaj Pavel Rychetský) řeší nárok na náhradu za újmu způsobenou nedůvodným trestním stíháním. Právní příběh stěžovatele doporučuji přečíst v §§ 2–10 nálezu in extenso: je to něco neskutečného. Ústavní soud, jako již několikrát dříve, judikoval, že k zásahu do práv obviněného dochází zásadně každým nedůvodným obviněním z trestného činu.

Důležitá právní věta byla vyslovena v § 23: Musí-li jednotlivec snášet úkony prováděné orgány činnými v trestním řízení, musí v podmínkách materiálního právního státu existovat garance, že dostane, pokud se prokáže, že trestnou činnost nespáchal, odškodnění za veškeré úkony, kterým byl ze strany státu neoprávněně podroben. Dosavadní často uplatňovaný názor obecných soudů (zejména na úrovni soudu I. stupně prakticky evergreen), že stát odpovídá jen za excesy OČTŘ, tedy nemůže obstát.

V § 24 je pak vysloveno, že tato satisfakce musí mít relutární podobu vždy tam, kde doba mezi vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání a výrokem, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně jej nespáchal obžalovaný, anebo skutek nebyl trestným činem, bude delší než v řádu týdnů či měsíců. Stigma trestního stíhání, které na člověku neprávem ulpí, nelze totiž odčinit jen soudním výrokem, trvá-li potvrzení neviny příliš dlouho.

V § 25 nálezu ÚS vyslovil mínění, že de lege ferenda by se otázka odškodnění měla vyřešit přímo v trestním řízení. To je i náš názor: odškodňování podle OdpŠk má materiálně zřetelně veřejnoprávní charakter a není nejmenšího důvodu vést o něm civilní soudní řízení. Optimální by bylo přiznat náhradu zvláštním výrokem zprošťujícího rozsudku, přičemž nebyl-li by obviněný spokojen, mohl by se ucházet o rozdíl v řízení podle OdpŠk; otázkou však je, zda by nebyl tím silnější tlak na trestní soudy, aby odsuzovaly i nevinné a tak šetřily státní kasu; vzhledem k žalostným osobním kvalitám trestních soudců je možná lépe, když jsou od následků svých rozsudků pro stát procesně odděleni.

Třetí nález, sp. zn. II. ÚS 1969/10 (soudce zpravodaj Eliška Wagnerová), byl na spadnutí už delší dobu. Ústavní soud v něm, podobně jako už dříve učinil v případe spolků, vyslovil přípustnost domáhat se soudní ochrany před postupem orgánů politické strany nad rámec zákonem výslovně připuštěného přezkumu. Existuje tu zjevný konflikt mezi potřebou autonomie vnitrostranického rozhodování a jeho ochranou před mocenskými zásahy státu, a na straně druhé právem fysických osob účastnit se politického života prostřednictvím činnosti v politických stranách, jemuž musí být v případě potřeby poskytnuta náležitá soudní ochrana.

Stěžovatele zastupoval advokát Pavel Uhl, jemuž k úspěchu blahopřejeme.

Je Milan Knížák orgán?

Tyhle spory o ochranu osobnosti miluji: soud projednává žalobu požadující, aby se David Černý omluvil Milanu Knížákovi za výrok, že posledně jmenovaný je nafoukanej, kriploidní čurák, ovšem měl by tak učinit nikoli negací původního výroku, nýbrž ve formě dvojvětí: Mé přirovnání profesora Milana Knížáka k mužskému pohlavnímu orgánu za použití vulgarismu bylo neadekvátní. Za přirovnání k tomuto orgánu se omlouvám. Na Černého místě bych takto významově posunutou omluvu rozhodně odmítl a vyžadoval prostou negaci.

Okresní soud v Mostě: Znalec Mazel není podjatý

Měli jste dojem, že s naší námitkou podjatosti se soud bude muset nějak vypořádat? Omyl: soudce se zeptal znalce, zda je podjatý, ten mu napsal, že nikoli, a tím to bylo vyřízeno. V námitce vůbec nejzávažnější obsažený důvod podjatosti, totiž že znalec při účtování posudků podvádí, což mu policie dlouhodobě toleruje, soudce Pavel Plch pro jistotu ani nerekapituloval, a stejně tak pominul všechny naše důkazní návrhy. Ano, zlaté pravidlo českého soudce: když nevíš, jak něco odůvodnit, předstírej, že takový argument nebo návrh nebyl přednesen. Ostatně, pštrosi to dělají podobně…!

sobota 7. ledna 2012

Podraz aneb Tough luck, občane!

Zdál se mi dnes takový sen… Volal mi klient, na mobil, a ptal se mě, jestli jsem si jist, že mu jakési pozemky, tuším, že někde pod železničním ranžírem, patří. Ujistil jsem ho, že ano, že právo je jednoznačně na jeho straně, nemám o tom ani stín pochybnosti. Pak se mě zeptal, jestli se tedy mohu zaručit, že soudní spor vyhraje. Na to jsem mu odpověděl, že v žádném případě. Dotázal se, zda si z něj dělám legraci. Snažil jsem se vysvětlit, že ani v nejmenším, jen prostě české soudy fungují na principu náhody a nepředvídatelnosti. Pak se hovor přerušil, a když mi mobil zazvonil znovu, hrůzou jsem se probudil. Byl to skutečně velmi nepříjemný (a realistický) dialog. Brr, nesnáším tyhle živé sny!

Kdosi, tuším, že Dan Dvořáček, navrhl před časem spojit loterijní zákon a občanský soudní řád do jednoho předpisu: nač mít dva zákony, pokud upravují prakticky totožnou materii. Bylo by to spravedlivější než současný stav, protože justice není ani poctivou sázkovou hrou, ale spíš takovou, jakou ukazují na začátku filmu The Sting (česky Podraz): jistě si vzpomínáte, Hooker vsadí v ruletě všechny své peníze na červenou, majitel herny nenápadně zmáčkne tlačítko pod stolem – a padne černá; Tough luck, kid!

Kdo mačká v české justici tlačítka, se lze dovtípit z toho, co řekl jistý vysoce postavený hodnostář justiční mafie, civilní profesí soudce, povahou ovšem prvotřídní gauner, jisté státní zástupkyni, totiž že když hrozí pád vlády, musí jít nezávislost justice stranou. Nezávislost justice chodí stranou celkem pravidelně i v případech, kdy pád vlády nehrozí, ale stát by musel zaplatit náhradu lidem, které poškodil.

Jako např. pana K., o němž jsme psali před týdnem. Aby se soud vyhnul povinnosti přiznat panu K. náhradu za zničený podnik (podle znaleckého odhadu přes tři a půl milionu korun), spolu s ministerstvem spravedlnosti vymyslel, že na promlčení nároku na náhradu škody způsobené trestním stíháním se uplatní dvouletá promlčecí doba podle § 33 OdpŠk, nikoli tříletá zakotvená v § 32 odst. 1 OdpŠk. Přestože dikce zákona je zcela jednoznačná, ba průzračně čistá, a neméně jasná je i sbírková judikatura v tomto smyslu. Prostě: když je ve hře zájem státu, musí jít nějaký čičmunda z Pardubic se svými směšnými odkazy na platné právo stranou.

V pátek byl rozsudek jako správný potvrzen odvolacím Městským soudem v Praze, opět bez nejmenší snahy o reflexi platného práva; řekněte, nebylo by to báječné, kdyby justice v téhle zemi fungovala aspoň jako poctivá sázková hra?

čtvrtek 5. ledna 2012

Krajský soud v Brně zmírnil tresty nad prvomájovými řečníky

Krajský soud v Brně, v senátě složeném ze tří bývalých komunistů, dnes ve výroku o vině potvrdil rozsudek soudkyně Městského soudu v Brně Šárky Schinzelové nad šesticí prvomájových závadových řečníků, avšak zrušil peněžité tresty a ponechal v platnosti pouze podmínky.

Na obhajobě nikoho ze šesti odsouzených jsem se nepodílel, přesto mám za to, že nové rozhodnutí je skandální, zřejmě nejvíc v případě Michaely Dupové, která neřekla nic víc, než: Ve vašich očích vidím odhodlání, odhodlání bojovat za naši Evropu do poslední kapky krve, a proto už není jen prázdnou frasí Evropo, povstaň!, protože teď my a naše Evropa povstáváme jako Fenix z popela za společnou budoucnost, za společnou Evropu. Odpor! Za to dostala, dnes již pravomocně, sedmiměsíční podmínku se zkušební dobou dvou let.

Znalecký posudek Michala Mazla, na jehož základě byli řečníci odsouzeni, jsme rovněž zveřejnili.

Michal Mazel oznámil resignaci

Zatím pouze neoficiálně, na blozích (zde a zde), oznámil Michal Mazel, soudní znalec v oboru praktické inkvisice a boje proti ideozločinu, ukončení své znalecké činnosti.

Blahopřejeme jemu i jeho obětem!

Aktualisováno.
Zde k tomu vyšel článek na Novinkách. O ostatních důvodech podjatosti, zejména o podvodech s fakturací, se pan znalec se skromností sobě vlastní nezmiňuje.

středa 4. ledna 2012

Ústavní soud zrušil § 88a TrŘ

Dnes vyhlášeným nálezem sp. zn. Pl. ÚS 24/11 Ústavní soud vyhověl návrhu Obvodního soudu pro Prahu 6 (předseda senátu Kryštof Nový) a zrušil ustanovení § 88a TrŘ, jež umožňovalo vyžadovat pro účely trestního řízení tzv. provozní a lokalisační údaje, tj. mj. údaje o tom, které hovory byly z daného přístroje uskutečněny a které SMS odeslány nebo přijaty, a kde se v určitou dobu mobilní telefon nacházel. Na rozdíl od odposlechu, který lze – aspoň theoreticky – povolit jen u nejzávažnějších trestných činů, jako je vražda, znásilnění, obchodování s drogami nebo lepení nálepek, bylo získávání těchto údajů možné pro účely libovolného trestního řízení.

Tímto důležitým nálezem, včetně jeho intertemporálních důsledků, se budeme podrobněji zabývat po jeho publikaci.

Aktualisováno.
Text nálezu, zatím bez disentu Ivany Janů.

úterý 3. ledna 2012

Zajímavý informační spor

Před rokem a měsícem, po vyhlášení Güttlerova nálezu, jsem všechny soudy v České republice požádal o seznam soudců, kteří byli v r. 1989 členy nebo kandidáty Komunistické strany Československa. Zhruba o měsíc později zveřejnilo svůj seznam ministerstvo, proto jsem v těchto aktivitách ustal. S jednou výjimkou, a to byl Nejvyšší soud, neboť mě zajímalo, kdo z jeho soudců byl kandidátem vstupu do strany (členy jsem už znal).

Nejvyšší soud mi nevyhověl, podal jsem proto správní žalobu.

V prvém stupni jsem spor před Krajským soudem v Brně prohrál (Nejvyšší soud v něm byl zastoupen advokátem Pavlem Uhlem), a podal jsem proto kasační stížnost. O té nyní rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem č. j. 7 Ans 5/2011-104. Jeho odůvodnění je poměrně velmi sofistikované (dle dikce předpokládám, že autorkou je Eliška Cihlářová), a dochází k závěru, že jsem pochybil, když jsem poté, co žádost o informace převzala předsedkyně Nejvyššího soudu, a ani ta mi všechny požadované informace nesdělila, nepodal opakovanou stížnost na její nečinnost podle § 16a odst. 10 InfZ. Přestože byl tedy rozsudek krajského soudu zrušen, moje vyhlídky ve sporu se jeví nepříliš růžovými a bude to patrně od r. 2003 první informační spor, ve kterém u soudu neuspěji.

Budu nicméně ještě bojovat.

Přestože ve správní žalobě ani v kasační stížnosti to výslovně neuvádím, opakovanou stížnost jsem zvažoval, avšak upustil jsem od ní, protože jsem dospěl k závěru, že by nemohla uspět. Podle ustanovení § 120 odst. 2 zákona o soudech a soudcích ministerstvo spravedlnosti nemůže vykonávat správu Nejvyššího soudu přímo, nýbrž toliko prostřednictvím předsedy soudu. Z toho vyplývá, že stížnost na nečinnost předsedkyně tohoto soudu by nemohla být předložena ministerstvu jako nadřízenému orgánu, ale za situace, kdy nepřichází v úvahu aplikace ustanovení § 178 odst. 1 ani 2 SprŘ a na Ivu Brožovou nelze (podruhé) aplikovat ani § 20 odst. 5 InfZ, nadřízený orgán neexistuje a mou stížnost by neměl kdo projednat.

Uvidíme, zda se mi podaří s touto argumentací prorazit (že to bude znamenat druhou kasační stížnost, je téměř jasné, krajský soud je, obrazně řečeno, tak o tři levely níž).

A za osobní urážku pokládám, že předsedou senátu NSS byl komunistický soudce Hubáček. Vím, že se opakuji, ale člověk, který sám v minulosti takto hanebně selhal, nemá nejmenší morální právo soudit druhé!

Ústavní soud k nákladům formulářových sporů

Dnes zveřejněným usnesením sp. zn. IV. ÚS 2777/11 (soudce zpravodaj Miloslav Výborný) přispěl Ústavní soud k debatě o otázce náhrady nákladů řízení za bagatelní, z hlediska procesních úkonů žalobce automatisované (formulářové) spory. Společnost Bazcom, a. s., akciovka s jediným kyperským akcionářem, brojila baterií ústavních stížností proti tomu, že jí soudy odmítly přiznávat náklady na právní zastoupení ve sporech s černými pasažéry, kteří dlužili jízdné v prostředcích MHD v Ústí n. Labem.

Problém je to bezesporu po právní stránce zajímavý a rozhodně nikoli jednoduchý. Má totiž řadu rovin a nelze jej posuzovat odděleně jen na některé z nich.

Blog Jiné právo ke kause Šlégrová

Hezky o našem blogu, v souvislosti s námitkou podjatosti v případu Lucie Šlégrové, píší na Jiném právu, v příspěvku Pavla Molka. Pravda, nejmenují nás, ale to patří ve vyšších právnických kruzích k bontonu. P. Molek tuto informační střídmost odůvodnil takto:
Vím, že akademicky čisté by bylo doplnit zde úplný odkaz na tento blog, kdy jsem jej navštívil a kdo je jeho autorem či správcem, ovšem vzhledem k tomu, že se zveřejněním té námitky podjatosti bytostně nesouhlasím (z důvodů, jež se obratem vyjeví), nebudu se podílet na její popularizaci. Ostatně na Aha či další bulvární periodika bych taky neodkazoval, takže předpokládám, že bez odkazu na bulvární blog se laskaví čtenáři taktéž obejdou.
A tak to má být. Stejně jako v r. 1977 nepotřeboval průměrný člen komunistické strany znát obsah Charty 77 k tomu, aby ji se vší vehemencí a přesvědčivostí mohl odmítnout, ani dnes není nutné znát, proč byl v řízení Mazlův židovský původ namítán, abychom věděli, jaká to byla ohavnost.

Pro ty čtenáře, kteří jsou snad jiného názoru než Pavel Molek, uvádím několik poznámek:
  1. Námitka podjatosti z důvodu (mimo jiné) předpokládaného židovského původu Michala Mazla byla reakcí na to, že tento znalec bez jakéhokoli rozumného důvodu dovodil, že zmínila-li se obžalovaná na dvou místech svého projevu o vyvolených, jde o projev antisemitismu. Že je to nesmyslná konstrukce, přesvědčivě doložil mj. revisní znalec, a je naprosto legitimní se ptát, zda tato vysoká míra sensitivity k domnělým nebo skutečným antisemitským podtonům nesouvisí s původem znalce, jemuž nasvědčuje jeho židovské příjmení. V další námitce podjatosti v řízení, kde M. Mazel antisemitismus nedovozuje, už tento důvod podjatosti uplatněn nebyl.
  2. Každý, kdo mě zná, velmi dobře ví, že rasista, antisemita ani xenofob nejsem a nikdy jsem nebyl. Naopak, ač konservativec, jsem příznivcem multikulturalismu a politicky jsem orientován výrazně proisraelsky, a ničeho mi v tomto smyslu nelze vytknout ani v otázce Romů, o jejichž postavení, kulturu a také jazyk se dlouhodobě zajímám. Narážky na klávesu s dvojitou runou Sig jsou proto poněkud nevkusné a urážlivé.
  3. Myslím si, že je celkem smutné, pokud u Nejvyššího správního soudu pracuje člověk, pro kterého je větším problémem to, jakou námitku uplatňuje v této trestní věci obhajoba, než za co byla obžalovaná postavena před soud a co je jí kladeno za vinu. Že se takový člověk při tom sám chová stejně jako někdejší ústřední výbor KSČ, by mělo být pozornému čtenáři signálem.
  4. Na Jiném právu jsem na Molkův text stručně reagoval v komentáři. Ačkoli komentář ani neobsahoval link na tento blog, moderací neprošel. To je, myslím, věrný obraz o tom, jaký je současný český justiční establishment, který blog Jiné právo provozuje.

Aktualisováno.
Omlouvám se za bod 4, můj komentář nakonec zveřejněn byl.

pondělí 2. ledna 2012

Novela zákona o rozhodčím řízení připouští arbitrabilitu spotřebitelských sporů

Presidentem republiky podepsaná novela zákona o rozhodčím řízení, která posiluje regulaci rozhodčích dohod a rozhodčího řízení zejména v oblasti spotřebitelských smluv, měla přinést spotřebitelům větší právní jistotu ve sporech s jejich dodavateli. Je však otázkou, zda namísto toho nezmařila slibně odstartovaný judikatorní proces směřující k úplné eliminaci rozhodčích ujednání ve spotřebitelských smlouvách.

Novelou se totiž stává obsoletní ta stávající judikatura, která arbitrabilitu sporů ze spotřebitelských smluv zpochybňovala, a místo toho se jí spotřebitelům poskytují nové instrumenty ochrany jejich práv. Tím je zejména možnost napadnout rozhodčí nález u soudu buď pro nesplnění – novelou významně rozšířené – informační povinnosti ze strany dodavatele nebo pro rozpor s právními předpisy stanovenými na ochranu spotřebitele nebo s dobrými mravy.

V tom je ovšem jádro pudla: kdyby bylo možno rozhodčí nález napadnout pro libovolnou vadu hmotněprávního posouzení sporné otázky, rozhodčí řízení by se stávalo pouhým předstupněm projednání věci u soudu. To si zákonodárce zjevně nepřál, a proto volil onu poněkud pythickou formulaci. Ta v praxi povede jednak k tomu, že (některé) soudy budou za právní předpis stanovený na ochranu spotřebitele považovat pouze zákon o ochraně spotřebitele a nikoli i ustanovení páté hlavy ObčZ, jednak k lehce paradoxní situaci, že nález, který odmítl uznat neplatnost kupní smlouvy z důvodu minuciosní vady její formulace, soud zruší, kdežto ten, ve kterém rozhodce odmítne přihlédnout ke spotřebitelem tvrzené a dokládané podstatné vadě výrobku, nikoli. Skutečně nevím, zda je toto cesta spíše do civilisovaného světa nebo kamsi do krajů divokého Absurdistánu…

Nově budou státem regulováni i spotřebitelští rozhodci, ale opět spíš polovičatě: nyní budou muset být bezúhonní a mít vysokoškolské právnické vzdělání, a bude rovněž zakázáno, aby jako stále rozhodčí soudy klamavě vystupovaly ty subjekty, které jimi nejsou. Sankce za porušení tohoto posledně jmenovaného zákazu ovšem – jak jinak v této zemi – v zákoně schází.