DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

čtvrtek 13. prosince 2012

Rozhodnutí NSS: konformní majoritní votum, vynikající disent Josefa Baxy

Před Nejvyšším správním soudem (NSS) stojí plastika ztvárňující (prý) Spravedlnost, již nevděčný a prostořeký místní lid překřtil způsobem, který nelze na tomto blogu bez uzardění reprodukovat.

Po rozhodnutí o rozpuštění Dělnické strany jsem si říkal, že nejvhodnější výzdobou toho místa by byla socha pštrosa s hlavou v písku, po nejnovějším výkonu volebního senátu NSS mám arci za to, že ještě pertinentnější by byla socha pudla, mopslíka nebo aspoň, v případě nedostatku rozpočtových prostředků, čivavy.

Ano, milý čtenáři, správně jsi odhadl, že následující text bude opět, jak je mým nepěkným zvykem, k výkonům české justice hyperkritický.

NSS učinil přesně to, co od něj vláda požadovala, a vyjma korekce od počátku nesmyslné Henychovy sčítací methody, což je pitomost zjevná kromě právníků snad každému, vyhověl Janě Bobošíkové, zatímco všechna ostatní rozhodnutí o odmítnutí registrace potvrdil jako správná.

Debata v senátě byla zřejmě bouřlivá, o čemž svědčí disent Josefa Baxy, Radana Malíka a Jana Passera, jemuž se budeme věnovat především, předesílajíce, že pokud by tento blog uděloval anticenu k Oslovi měsíce, za prosinec by Antiosla nemohl dostat nikdo jiný než J. Baxa, jemu lze podle použitých formulací autorství přisoudit.

Protože argumentace všech rozhodnutí je v zásadě stejná, postačí, přibereme-li si ke komentáři zamítavé usnesení v případě Tomio Okamury.

Nejprve tedy krátce k majoritnímu votu:

Většina především dovodila, že namátková kontrola správnosti podpisů není v rozporu s ústavním vymezením pravidel přímé volby (§ 34 et præc.). S tím by bylo možno souhlasit za dvou předpokladů: Za prvé by se musela ověřovat pravost záznamu z hlediska existence projevu vůle signatáře, nikoli pouhý soulad jeho osobních údajů s ministerskými registry, a za druhé by taková kontrola musela být skutečně namátková. Jak víme, ministerstvo nedodrželo algorithmus, který v rozhodnutích popsalo, a výběru předřadilo jednak vyřazení archů s nulovým počtem platných záznamů, a jednak, což je ještě daleko horší, kandidáty očíslované podpisové archy, s výjimkou petice Jany Bobošíkové, před výběrem naprosto svévolně přetřídilo. Tento Henych sort (říkejme mu tak po vzoru bubble sort, heap sort, quick sort apod. – informatici vědí), v rozhodnutích nezachycený, činí z kontroly parodii sebe samotné a nezákonnost všech rozhodnutí je tím bez dalšího prokázána (podrobněji též ve svém novém článku na České posici Vladimír Meier).

Majorita se mýlí, i tvrdí-li, že lhůta pro podání volební stížnosti není dvoudenní, ale pětidenní (§ 37 et seq.). Je-li doručení fingováno třetím dnem od vyvěšení, nemá ani soud pravomoc tvrdit, že se tak stalo už vyvěšením samotným. Na straně druhé, ve světle všech obludností a bizarností, které přímou volbu provázejí, nejde vskutku než o problém toliko marginální a kosmetický. Dva dny není na přípravu a podání volební stížnosti mnoho, ale neústavnost zákona z toho neplyne.

NSS se poté pokouší hájit zákonné vymezení kontroly i způsob jeho implementace ministerstvem (§§ 43–59). Nad větou, že (§ 51) …[Okamurovy] námitky ve své obecnosti nijak nezpochybnily transparentní a podrobně zdokumentovaný postup odpůrce [tj. ministerstva], člověk skutečně neví, zda se má smát nebo se rozplakat (viz heslo Henych sort shora).

Nepřesvědčí ani způsob, jak NSS posoudil způsob vyřazování podpisových záznamů (o petentech není, z důvodů popsaných výše, vůbec na místě hovořit; § 60 et seq.). Soud se především odmítl zabývat možností, že by snad petenti mohli být pouhým produktem fraudulentního jednání kandidáta a/nebo jeho teamu. Na několika vybraných údajích pak senát ověřil, že ministerstvo při kontrole nepochybilo (§ 65).

Jednu z nejdůležitějších námitek, totiž že kandidát nemá možnost své petenty nikde prověřit, pominul soud v § 68 arogantní výtkou, že Okamura měl ve svých peticích několikanásobně víc chyb než jiní a měl by tedy raději mlčet.

Rozhodnutí je produktem politické vůle odečtené Šimíčkem a jeho melody boys z vládních rtů a nikoli projevem nezávislé a sebevědomé justice, a osobně mne překvapuje, že se k něčemu podobnému dal svést i jinak excelentní ústavní právník Zdeněk Kühn, jemuž nemohly tyto konotace posuzovaných volebních stížností dozajista uniknout.

Daleko lepší je shora zmíněný disent, v dějinách celé polistopadové justice a  judikatury zřejmě vůbec nejostřeji formulovaný a vůči majoritě se nejpříkřeji vymezující (viz § 73–77 disentu) – což poznamenáváme s úvahou toho, že až donedávna měli právo na zveřejnění vlastních stanovisek pouze soudci ústavní.

Nebudeme komentovat jeho argumenty jednotlivě, ostatně názor disentujících je velmi blízký tomu, co jsme k věci publikovali minulý týden, ale nejprve věnujeme pozornost pasážím, kde s disentery nesouhlasíme, a poté se pokusíme nastínit, jakým způsobem by mohli Vladimír Dlouhý a Tomio Okamura formulovat své ústavní stížnosti, tak aby měly šanci uspět.

Disentující docházejí, stejně jako my, k závěru, že požadavek 50 tisíc petentů není sám o sobě protiústavní (resp. protijaderný, máme-li akceptovat Ústavní soudem zastávanou doktrinu materiálního jádra nebo ohniska ústavy), ústavně konformní však rozhodně není způsob, jak byla kontrola naplnění této podmínky vtělena do prováděcího zákona. Disent tvrdí, opět shodně s námi, že zákonodárce vytvořil prostředí, v němž se podpora kandidáta peticí určitého počtu oprávněných voličů může snadno zvrhnout v pouhé ověření schopnosti kandidáta nashromáždit předepsaný počet správných osobních údajů. Což je řečeno příkře, ale naprosto přesně: volební podvod zde nejen není vylučován, ale formulací zákona je implicite předpokládán a umožňován.

Nesouhlasíme však s thesí, že se tak teprve může stát, snad někdy v příštích volbách (§ 76). Jsme naopak přesvědčeni, že velký počet domnělých petentů, u kterých se zjistilo, že zemřeli před datem, kdy petice mohla vzniknout, svědčí o tom, že k podvodům tohoto druhu došlo již nyní, v současných volbách, a že kandidáti a jejich spolupracovníci čerpali z neaktuálních databasí obsahujících osobní údaje.

V § 33 se disenteři zabývají hypothetickou situací, že by kandidát chtěl ověřit, zda petenti vyplňují správné osobní údaje, a předestírají, že se tak mohlo stát formou žádosti o předložení průkazu totožnosti. To je podle mého názoru představa značně vzdálená pouliční realitě: kdyby mě při podpisu petice někdo vyzval k předložení občanského průkazu, nevyhověl bych mu už proto, že na to nemá ze zákona právo, ale roli by jistě hrála i obava ze zneužití osobních údajů, z krádeže identity. Důvod pro odepření identifikace může být u různých lidí různý, ale nemyslím si, že by k žádosti bylo vstřícných více než hrubým odhadem 20 % oslovených, takže kandidát, který by chtěl být tímto způsobem poctivý, by sebral nejvýš pětinu podpisů oproti tomu, který by petenty neperlustroval. Což je příliš velký handicap, než aby stálo za to ho podstoupit.

Podobně nerealistická je představa veřejného vystavení všech petic ke kontrole (§ 29). Údaj o podpoře kandidáta je citlivým údajem ve smyslu ZOOÚ, a když pro nic jiného, není tato methoda představitelně akceptovatelná už proto, že by jí byli zvýhodňováni populární a nekonfliktní kandidáti oproti menšinovým a názorově vyhraněným.

Validní je naopak argument v § 41 et seq. disentu. Fakt, že projde-li první vzorek tříprocentní kontrolou, presumuje se u zbytku nulová chybovost, kdežto v opačném případě se presumuje chybovost odpovídající průměru z prvního a druhého vzorku, vede bezesporu k nedůvodné a Ústavou neanticipované nerovnosti mezi kandidáty, avšak protože příslušné ustanovení nebylo vůbec aplikováno (všichni kandidáti s 50 000 platných záznamů měli chybovost vyšší než 3 %), je to úvaha akademická a není zřejmé, jak by jí bylo možno podložit derogační návrh: připomínám, že obecný soud smí navrhnout zrušení pouze těch ustanovení zákona, kterých by měl při rozhodování použít, nikoli jiných, jež jsou podle jeho mínění rovněž protiústavní, avšak aplikována by nebyla.

Kandidáti, kteří dodali petici s více než 50 tisíci záznamů a přesto jim NSS nevyhověl, tedy T. Okamura a V. Dlouhý, mohou podat ústavní stížnost, a to ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí, tedy klidně i několik týdnů po volbách, přičemž nesmějí být nijak, hmotněprávně ani procesně, za využití této lhůty postiženi.

Zda být kooperativní a podat ústavní stížnost ihned anebo vyčkat, je otázkou jen jejich politického rozhodnutí, právně by to mělo být irelevantní: chtít po nich, aby ústavní stížnost podali okamžitě, je podobné, jako vyžadovat po účastníku civilního řízení, aby pro své odvolání nevyužil celou patnáctidenní lhůtu, protože paní soudkyně jede na dovolenou a vyřízení věci by se tím zdrželo: kandidátovi není nic po tom, jaký volební harmonogram si zákonodárce určil, využití procesních lhůt je součástí jednoho z jeho základních práv, práva na spravedlivý proces.

Argumenty, které odmítnutí kandidáti mají k disposici, jsou četné, nikoli však stejně silné:
  1. Kandidát nemá možnost ověřit si kvalitu podpisů pod svou peticí, je proto neústavní, aby byl vyřazen jen proto, že mu lidé do archů vyplnili falešné údaje. Tento argument ovšem svou podstatou směřuje proti ustanovení Ústavy o povinnosti předložit padesát tisíc podpisů, a mohl by se proto obrátit proti stěžovateli.

  2. Ověřování bylo formální, což způsobilo, že byli vyřazeni petenti, kteří kandidáta skutečně podporovali, avšak – bona fide – vyplnili údaj o skutečném, nikoli tzv. trvalém (evidenčním) bydlišti. Tomu nahrává i nevhodné provedení vzorového archu zveřejněného ministerstvem a v případě správné formulace by to mohlo dát Ústavnímu soudu možnost bezbolestného řešení, při němž by volební zákon nederogoval, pouze by zrušil usnesení NSS.

  3. Znění zákona umožňovalo podvádět. To je sice argumentum il quoque, není nicméně bez naděje dojít na Joštově sluchu, protože Ústava i Listina zakotvují podmínku volné, resp. svobodné politické soutěže, a ta může být porušena i tím, že do ní jsou vedle legitimních pretendentů připuštěni podvodníci.

  4. Soud zcela ignoroval fakt, že ministerstvo petiční archy přetřídilo a místo přezkoumatelného pseudonáhodného výběru tak implementovalo výběr svévolný, potenciálně i zlovolný. Není vůbec jisté, že výběr provedený u vyřazených kandidátů byl skutečně náhodný a nebyl veden úmyslem kandidáta poškodit. To je silné, plně doložitelné tvrzení, proti němuž nelze namítnout vůbec nic. Henych sort je neobhajitelný, jak v rovině obyčejného, tak i ústavního práva.
Aktualisováno.
Pěkný popularisační text o pražské losovačce zveřejnil na Jiném právu Jan Petrov.

43 komentářů:

  1. Korunovaný hlupák a totalitní úředník Henych se nesmazatelně zapsal do téhle volby. Podobného arogantního blba najdeme tak na našich soudech a policii, kteří v podobném duchu obhajují svoji neomylnost a zásadně nepřiznávají omyl.

    Pane Pecino, díky za Vaše články a komentáře k tomuto tématu. Snad z nich načerpají inspiraci právníci kandidátů a třeba některý z petentů podá stížnost a TO na možné vyřazení svého podpisu z kandidátní listiny.

    Dnes jeden soudce NSS tvrdil, jak pracovali bez vnějších tlaků? Pokud to tak opravdu je, ať ta většina vrátí diplomy. Na co neměli odpověď, to alibisticky vynechali a nekomentovali. Typická práce českých soudů. I jejich kritika Henychova výkladu je dost připosraná, aby nenaštvali mocné.

    Henych by se mohl urychleně poroučet. Nebo bude za čas povýšen a odměněn? Těm současným mudrcům se však nic za jejich paskvil nestane. I když jejich pochybení velmi nerad možná přizná ÚS.

    OdpovědětVymazat
  2. Nejpozoruhodnější mi připadají §§ 73 a 74 separátního vota, v nichž předseda NSS téměř s bolestí lituje skutečnosti, že jeho soudci (myšleno tak, že s jejich přidělením k NSS souhlasil, resp. si je sám vybral) se zalekli moci, kterou disponují, a z ní plynoucí odpovědnosti, zachovali se konformně vůči vůli moci zákonodárné a výkonné a požehnali protiústavnímu řešení v právně nikoli nevýznamné kauze, čímž učinili krok k popření principů právního státu - byť se tak, dle Baxových slov, jistě dálo z dobré vůle.
    [Nejde o citaci!]

    Něco takového, co stojí v těch dvou odstavcích předseda a "spoluotec" soudu nenapíše jen na základě svých domněnek z hlasování per rollam. Debata v senátě skutečně musela být, jak píšete, bouřlivá.

    Celodenní mlčení "nejvýšesprávněsoudního" Jiného práva mi proto nepřijde ani trochu divné.

    Baxa by za tato separátní votum, dle mého skromného a na nic vliv nemajícího názoru, měl být jmenován předsedou třetí generace Ústavního soudu. (Ano, ano, o jeho předlistopadové "kandidatuře" vím, je však pro mě nejen tímto votem přesvícena.)

    Jan Valtr

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Co jste napsal, bych podepsal do posledního písmene.

      Problém je v tom, že někteří mladší soudci (Šimíček, Kühn) touží po kariéře, a tu jim zajistí snáz a rychleji poklonkování exekutivě než trnitá a nejistá cesta budování nezávislého postavení v rámci justice.

      Vymazat
    2. No, vzhledem k tomuto jeho výtvoru:

      http://paragraphos.pecina.cz/2011/09/nejvyssi-ctnosti-obcana.html

      o jeho vhodnosti na post ústavního soudce nejsem tak jistý...

      Vymazat
    3. Milý anonyme, naprosto souhlasím. Ale to se jen u Baxy projevila jeho nenávist k nám aktivistům ;) Ale já jsem mu tento jeho poklesek odpustila
      ZC

      Vymazat
    4. A propos, jak víte, že nebyl Baxa přehlasován?

      Vymazat
  3. Čivava zrovna není nejlevnější pes....nenuťte anonymního citovat klasika.

    Na tom disentu se mi zvláště líbí jeho poslední odstavec ve stylu fiat iustitia, et pereat mundus.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U civavy zalezi na uhlu pohledu. Pokud to beru jako spotrebu l/100km tak tu ma civava vynikajici :-)

      Ale k tematu: uz se tesim az se probudim. Tahle saskarna nemuze byt realna a musi to byt spatny sen.

      Vymazat
  4. Autor má můj bezmezný obdiv a pokud neseděl v Brně s hrníčkem přitisknutým na stěnu jednací místnosti, vůbec nechápu, jak mohl analýzu tak rychle dokončit.

    Možná (určitě) uvažuju jako matematik a ne jako právník, ale zajímalo by mne, zda má následující úvaha někde chybu:

    1) Bobošíková už má kandidaturu jistou bez ohledu na další jednání ÚS (to je předpoklad a asi nejslabší bod)

    2) Na základě selského rozumu (snad i práva), pokud by došlo ke kontrole všech podpisů a zjistilo se, že má Dlouhý víc platných podpisů než Bobošíková, měl by mít také právo kandidovat (a to i v případě, že by oba měli platných podpisů méně než 50 tisíc)

    3) Bod 2) platí i v případě, kdy nezkontrolujeme všechny podpisy, ale dostatečně velký vzorek (17000) abychom mohli usoudit, že Dlouhý má víc podpisů

    4) Díky tomu, že na 17000 vzorku má Bobošíková duplicitu 2.5% a Dlouhý pouhých 0.4% k 3) skutečně dochází - tzn. na základě dostupných údajů můžeme tvrdit, že kdyby se místo duplicity vzorku odečítala duplicita na celém souboru, potom by s velkou pravděpodobností měl Dlouhý platných hlasů víc.

    Za jakýkoli komentář díky. Chtělo by to líp sepsat, ale prasata volají (a počítač už jim na 70% rozumí, ale rádi bychom se ještě zlepšili).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zákon neumožňuje kontrolu všech podpisů, resp. i kdyby byla provedena, nelze z ní činit žádné závěry. K vámi nastíněné situaci by mohlo dojít jedině snad v případě, že by byly příslušné části zákona Ústavním soudem zrušeny a aplikovala se přímo Ústava.

      Vymazat
    2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

      Vymazat
    3. Pokud by došlo pro neústavnost zákona na sčítání všech podpisů a zjistilo se, že Bobošíková či kdokoli jiný bez příslušné podpory poslanců či senátorů má pod 50.000 platných podpisů, byla by jejich kandidatura IMHO protiústavní.

      Zákon, který stanoví výpočet pomocí vzorků, je pouze provedením ustanovení Ústavy a nemůže změkčit ani přitvrdit pravidla, která jsou v Ústavě jednoznačně dána.

      Vymazat
    4. Domnívám se, že se mýlíte. Úspěšné provedení kontroly zakládá nevyvratitelnou právní domněnku, že petentů byl dostatečný počet.

      Vymazat
    5. Petr Simecek: Zákon stanoví určitá pravidla, jak pomocí vzorku zjistit, jestli podpisů je 50.000. Pokud bude algoritmus v souladu s Ústavou, kontrola všech hlasů by byla proti tomuto zákonu.

      Zákonným postupem nelze dojít k závěru, že A má víc jak B, B má pod 50 tisíc a přitom B může kandidovat, zatímco A ne.

      Pokud by byla část toho zákona pro neústavnost zrušena a sčítaly by se všechny podpisy, znamenalo by to nutně zrušení registrace těch kandidátů, u nichž by se prokázalo, že 50.000 podpisů nemají.

      Vymazat
    6. Pokud by byla daná část zákona pro neústavnost zrušena, znamenalo by to zřejmě, že nevyvratitelná právní doměnka vznikla na základě protiústavního zákona.

      Vymazat
    7. Nejsem si zcela jist, co by se stalo v takovém případě, protože kandidáti měli plné právo v ústavnost volebního zákona důvěřovat. Takže by se patrně musela opakovat celá kampaň včetně sběru petic (stát by kandidátům hradil škody, které jim předchozí kampaní a jejími náklady vznikly). Možnost, kterou jsem nastínil, tzn. úplná kontrola petic po zrušení části zákona, je opravdu jen velmi theoretická.

      Vymazat
    8. Anonymní: děkuju za podrobné vysvětlení pro nás hloupé (míněno bez jakékoli ironie)

      Vymazat
    9. Také si nejsem jist, co by se stalo. A i kdyby, velmi často se ukazuje, že odhady "co by se mělo stát" jsou úplně mimo, zvláště jde-li o závažnější následky, kterých se soud zalekne.

      Nicméně i kdyby dosud zaregistrovaní kandidáti zůstali v platnosti, nebyl by pro ně zřejmě příliš příjenmý pocit, že jejich registrace vznikla protiústavním způsobem.

      Vymazat
  5. Disent je dostupný kde? Neodkazujete naň ani vy, ani Aktuality na webu NSS a na tamní databázi jsem zjevně příliš prostý - když zadám spisovou značku, nevydá ani text usnesení majority. (Že by pro tisk naskenovali do PDF vytištěný Word a zveřejnění textu na chodilo jinou, pomalejší cestou?)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jan Vaněk jr.: Disent je na konci Okamurova spisu - taky mi chvilku trvalo než mi to docvaklo.

      Nascanovaný Word mne taky dostal: zajímalo by mne, zda je to neschopnost (=neumí udělat z Wordu PDFko) nebo se za tím skrývá nějaký "hlubší smysl" (=třeba nechtějí, aby se v tom dalo snadno vyhledávat)

      Vymazat
    2. Aha, pardon, je na konci v tomtéž souboru a já jsem slepý (resp. mě zmátlo, že Okamuru jsem neotevřel a v dalších je jen stručný odkaz na něj).

      Vymazat
    3. Elektronický obraz je z úřední desky NSS a je věcí nikoli jen uzusu, ale i dodržování zákonné povinnosti, že úřední deska, která je dostupná v dálkové podobě, musí obsahovat zcela totožnou informaci, jako úřední deska, na níž se můžete podívat fysicky na příslušném úřadu, tedy, písemnost, jež je vystavena na úřední desce dálkově přístupné, musí obsahovat otisk (úředního) razítka, podpisy etc. ve stejné podobě (i materialisované), jako písemnost, jež je vystavena na fysické úřední desce u úřadu.

      Děje se tak zcela běžně téměř u všech úřadů (obcí, měst, krajů ...), jež úřední deskou disponují, výjimky, zejména u malých obcí, pravidlo potvrzují.

      V případě NSS se na úřední desce zpravidla vyvěšují jen enunciáty rozhodnutí, a proto jejich elektronický obraz čítá jednu, nejvýše dvě, strany. I když by se vidělo možná in concreto přiléhavější provést "tisk" souboru .doc do formátu .pdf, chtěl byste po správě soudu příliš (odklon od zavedeného postupu), ale žádná záludnost v tom není.

      Já jsem disent našel za deset vteřin, došlo mi to okamžitě, jakmile jsem na konci dokumentu viděl jména třech soudců, místo jména pouze předsedy senátu a doložky "Za správnost vyhotovení:".

      Vymazat
  6. Zase pozor, v tom PDF je vrstva s nějakým rudimentárním OCR (v praxi ale moc použitelné není, zvlášť proto, že sken je jaksi vyblitý - nemá NSS na toner, zářivku do skeneru nebo co?). Vysvětluji si to Hanlonovou břitvou a všeobecnou IT stupiditou, respektive procesní neschopností úřadů a úřednic.

    OdpovědětVymazat
  7. Baxa disent nepsal...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A prosím, prosím, kdo je tedy jeho autorem? Nechť se přihlásí, jistě se nestydí.

      Vymazat
    2. myslím, že autor tento blog nečte, takže se Vám asi hlásit nebude
      ale malá nápověda: přečtěte se znovu Dělnickou stranu II

      Vymazat
    3. Tedy Passer? IMHO naprosto mimo jeho intelektuální schopnosti a obzor!

      Vymazat
    4. jj :)
      tak to jej teda moc dobře neznáte

      Vymazat
    5. Passer to nedělal, psali to Baxovi asistenti ...

      Vymazat
  8. Jak prosím překřtil místní prostořeký lid sochu Spravedlnosti před NSS ? Já od místních slyšel pouze verzi "Exekutor odnáší rozmražený mrazák", ale to by asi na silné uzardění nebylo ?

    OdpovědětVymazat
  9. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  10. K oběma skupinám soudců: je otázka, zda opravdu četli text záona tak povrchně, nebo úmyslně favorizovali ministerstvo, když Henychův výklad obě skupiny soudců označily za jazykově možný. Takový závěr je neodůvodněný, není založen na řádné jazykové analýze textu zákona. "Chybovost v obou vzorcích" jazykově nelze vyložit jako součet procentních boů. Jestli plytké závěry, které předvedly oba tábory soudců, jsou výsledkem rozvažování právnické elity, tak se není čemu divit. Kühnův rozsudek ve věci Tomio Okamury je tak stejně hloupý jako původní Henychův názor. Oba pánové si konečně shodují: Henychův výklad je možný.

    Baxův disent (minimálně jej hájil jako "pilná včelička" na ČT) je pokračování již chronické neschopnost NSS rozlišit umožnění vstupu do politické souteže od výsledků této politické soutěže. Zde existují vážné pochybnosto o splnění podmínek volební kvalifikace, přičemž se jedná o otázku, do jaké míry ochránit, či zneplatnit výkon petičního práva. V takové situaci tyto pochybnosti by byly zkonzumovány voličským aktem.

    Více na mém blogu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokud je připuštěn nepoctivý kandidát, může to ve většinovém systému silně ovlivnit výsledek volby, protože nelegitimně odeberem hlasy ostatním; nejvíc těm, kteří mu jsou programem a elektorátem nejbližší. Např. Okamura a Bobošíková mají blízké voličstvo, a oba berou hlasy ostatním pravicovým kandidátům, takže rozhodnutí o připuštění Bobošíkové může efektivně způsobit, že do 2. kola postoupí dva levicoví kandidáti.

      Vymazat
    2. 1. Pokud se někdo dopouští volebních podvodů, jedná se o delikt. Nijak to nesouvisí s připouštěním k soutěži politických sil, k uplatnění aktivního a pasivního volebního práva a práva petičního, pokud volební podvod není odůvodněn.¨

      2. Je spekulací, jak by jaký hlas dopadl, pokud kdyby... Jsou dány pravidla volební kvalifikace. Pokud existují pochybnosti o jejich naplnění důsledkem nepřezkoumatelného rozhodnutí veřejné správay, řešením není nepřipustit či obstruopvbat politickou soutěž, řešením je ji umožnit.

      Vymazat
    3. V tom nejsme ve sporu, nicméně je tu otázka dalších kandidátů, kteří do volby nešli, protože neměli prostředky, aby si opatřili dostatečný počet podpisů. Jak ti k tomu přijdou, jestliže prostředky na to podpisy zfalšovat měli, a nyní se ukázalo, že vnitru by stačily falešné petiční archy?

      Vymazat
    4. Pokud nastavená pravidla umožňují volební podvody, pořád to ještě neznamená, že ti u nichž existují pochybnosti, se jich dopustili. Ve výsledku to vše je na voličích: kandidát, který je veřejně obviňován, že podváděl si nese nevýhodu.

      Vymazat
  11. Mě poněkud zarazilo, že soud bez zaváhání připustil gramatický výklad, že Henychův součet skutečně vyjadřuje "chybovost obou vzorků". Podle mého názoru zákon slova "chybovost" používal jednoznačně ve významu "podíl záznamů s chybou v údajích" a není gramatický důvod se domnívat, že zrovna v této větě by to mělo znamenat "dvojnásobek podílu".

    Dalším problémem je, že zákon předpokládá počítání jakýchsi chyb, aniž by specifikoval, co se chybou rozumí a jak se chyby počítají. Mají se započítávat i chyby typografické (například špatný sklon písma), banální pravopisné chyby či nepřesnosti (například když občan neví, zda právě v jeho obci mají ulice v názvech za předložkou velká písmena nebo malá), nebo když občan uvede jinou adresu téže budovy (např. ulici a orientační číslo zadního nebo bočního vchodu)? Je tedy možné, aby u jednoho podpisu jednoho petenta bylo v údajích třeba deset chyb?

    Zajímavé je, že se soud vůbec nepozastavil nad tím, že druhý vzorek byl zkoumán zcela odlišnou metodikou než první vzorek, a že ve druhém vzorku byly počítány nejen chyby v údajích, ale také duplicity vůči prvnímu vzorku. Třebaže si člověk může myslet, že správně by nikdo neměl být podepsán vícekrát, úřad není oprávněn duplicity vyhledávat - navíc dokonce mimo právě zkoumaný vzorek - pokud ho k tomu zákon nezmocňuje. Neošetření duplicit je chyba zákona, kterou Henych není oprávněn svou tvořivostí kompenzovat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chybovost znamená podíl chyb, takže jednoznačně (počet chyb v prvním vzorku + počet chyb ve druhém vzorku / (počet podpisů v prvním vzorku + počet podpisů ve druhém vzorku). Že se to rovná váženému arithmetickému průměru obou chybovostí s vahou počtu podpisů ve vzorku, je nahodilost, ale to není podstatné.

      Zjišťování duplicit mírně překračuje zákonné zmocnění (zákon hovoří pouze o "nesprávných údajích" a duplicita nesprávným údajem nutně není), ale zde bych se extensivnímu výkladu nebránil, je-li v souladu s účelem zákona.

      Vymazat
    2. Možná, že nejvyšším a posledním účelem zákona by mělo být, aby všechno bylo spravedlivé a všichni se měli rádi, ale dílčím účelem té kontroly bylo odhadnout chybovost celého souboru s předpokladem, že odpovídá chybovosti vzorku. A je zřejmé, že odhadovat takto jednoduše množství duplicit prostě nelze. To by musel být sofistikovanější statistický výpočet - ještě sofistikovanější, než to Henychovo aritmetické eskamotérství ve stanovisku ministerstva pro NSS.

      I když k naplnění ústavního zákona by bylo nutné jak garantovat pravost podpisů, tak nezapočítávat duplicitní podpisy, domnívám se, že ministerstvo si nemůže dovolit tyto mezery zákona kompenzovat nějakými extenzivními výklady či nezákonnými iniciativami. Ministerstvo prostě nemělo zmocnění k tomu, aby používalo jiné kontrolní metody, než jaké stanoví zákon. Stejně jako nesmělo iniciativně obcházet a obtelefonovávat petenty a ptát se jich, zda skutečně podepsali, či porovnávat jejich podpisy na jiných dokumentech s podpisy na peticích.

      Vymazat
    3. O problému duplicit jsem psal už poměrně dávno: http://paragraphos.pecina.cz/2012/11/jak-je-to-s-duplicitami-aneb-mala-nocni.html, takže žádná novinka to pro mě není. Henych patrně neměl právo takto extrapolovat (což by mělo pro kandidáty fatální důsledky), ale považovat duplicitní podpisy za "chybné" IMHO mohl.

      Vymazat
  12. Zabýváte se tady příliš technickými detaily a matematicko statistickými problémy výpočtů neplatných hlasů, ale co tak se zamyslet nad podstatou zákona. Ten jak je koncipován byl přímo postaven tak, aby bylo možno vyloučit nesprávné kandidáty. Zní to příliš jako konspirace ? Tak se zamysleme nad nad provedením sběru podpisů. Některé sbíraly pilné včeličky volebních týmů kandidátů, ale některé podpisové archy se daly stáhnout prázdné z web stránek kandidátů, vyplnit a pak v poslat poštou. Dovedu si představit jak tímto způsobem mohly být zneužity celé listy. No a pak v dobré víře byly listy odevzdány na MV. Tam už správně instruovaní úředníci nacházeli archy, na nichž nebyl ani jediný platný podpis. Že se tak stalo, jsem někde zachytil v "nezávislých" mediích, např u kandidáta Tomia Okamury. No a pak správně seřazené archy daly ty očekávaně nasimulované výsledky. Je to úplná blbost ?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Neni a nejste sam, koho tento postup pro neutralizaci nepohodlnych kandidatu napadl. Takovy "krtek" v zakone...

      Vymazat

Kursiva: <i>text</i>
Tučně (když už to musí být…): <b>text</b>
Odkaz: <a href = "http://adresa">název odkazu</a>, tedy <a href = ""></a>