Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Ústavní soud zveřejnil na svých stránkách návrh skupiny sociálnědemokratických senátorů na zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb. Tou jsou stanoveny paušální sazby odměny za zastoupení v civilním řízení – tzv. přísudek – a oproti situaci, která tu byla dříve (a která přetrvává např. na Slovensku), představuje velký pokrok, neboť odměnu stanoví jako zásadně nezávislou na počtu poskytnutých úkonů právní služby (s výjimkou – ne zcela logického – 50% snížení v případě, že byl učiněn jen jediný úkon, a snížení na nulu v případě, že nebyl učiněn ani jeden; o těchto anomáliích arci někdy jindy). Díky vyhlášce se kalkulace nákladů zjednodušuje a zejména je tak bráněno v jejich umělém navyšování zbytečnými, ryze účelovými úkony, které by v případě výpočtu podle advokátního tarifu (AdvT) postihly neúspěšnou stranu.

Protiústavnost vyhlášky navrhovatelé, zastoupení advokátem Pavlem Uhlem, dovozují způsobem, který nemám za zcela přesvědčivý, totiž především s odvoláním na nespravedlivost podle ní určených nákladů bagatelních sporů. O nich jsme na tomto blogu psali několikrát, naposledy – a nejpodrobněji – letos v červenci.

Fakt, že umožňuje-li přísudková vyhláška vyšroubovat náklady, které nakonec dopadnou na delikventa dlužícího pět set korun, na více než patnáct tisíc, takže oblast bagatelních dluhů se stala vůbec nejzávažnějším sociálním problémem České republiky, tíživějším než např. nezaměstnanost, ještě neznamená, že na vině je primárně vyhláška, a už vůbec ne, že by se situace vyřešila její derogací. Ta by především neměla vliv na již existující exekuční tituly, protože v exekučním řízení soud nebude, a ani nemůže, přezkoumávat, zda nalézací soud nepochybil, a to dokonce ani v případě, že své rozhodnutí opřel o právní předpis, který byl v mezidobí jako ústavně nekonformní zrušen (ledaže by mu to bylo přikázáno zvláštním zákonem). Masa nespravedlivých rozsudků s horentními přísudky by zůstala nedotčena, a kyvadlo by se jen přehouplo do druhého extremu, kdy dlužit by se opět stalo tak běžnou a neriskantní věcí, jako tomu bylo v 90. letech.

Zrušení vyhlášky by vedlo k jedinému, ke dramatickému zvýhodnění nových dlužníků před starými: nikdo nebude vymáhat tisícikorunový dluh po černém pasažerovi s vyhlídkou, že uspěje-li, přizná mu soud na nákladech řízení osmisetkorunový soudní poplatek plus patnáct stovek podle AdvT, protože do takové sázkové hry nelze jít s perspektivou, že vymoženo bude, pokud vůbec, za tři roky, a jen u třetiny dlužníků. Princip dlužnické solidarity, o kterém jsme psali (a který spočívá v nedobrovolném přenesení nákladů za nevymožené pohledávky z nesolventních na solventní dlužníky), je ethicky sporný, ale nelze ho ničím nahradit: ledaže by se stát uvolil tyto náklady věřitelům sanovat sám ze státního rozpočtu, a tím by mne jakožto daňového poplatníka vskutku namíchnul.

O způsobech možného řešení jsme psali rovněž, a tak jen zopakujme, že začít se musí jinde: úplným zrušením fikce náhradního doručení, podmíněním přísudku předžalobní upomínkou (současná judikatura stanoví, že kvalifikovanou upomínkou je i podaná žaloba), jemnějším odstupňováním pásem pro sazby přísudku, přičemž dostatečným by mohlo být např. ustanovení, že přísudek nesmí překročit polovinu vymáhané jistiny (s rozumným spodním limitem např. 500 Kč).

V čem má senátorský návrh pravdu, je naopak tvrzení o neústavnosti přísudků za zastoupení v exekučním řízení, kde jde o zcela formalisovaná, právní argumentace prostá podání: není nejmenšího důvodu, proč tuto službu honorovat více než jedním režijním paušálem, tj. 300 Kč.

Komentáře   

0 # Anonymní 2012-11-04 15:48
off topic: plánujete vydat ten avizovaný článek proč nejsem antifašistou? docela mě to zaujalo takže bych si rád početl. pan x
0 # Tomáš Pecina 2012-11-04 21:02
Je rozepsaný.
0 # David Schmidt 2012-11-05 11:29
Silné věty návrhu (odst. 32 a 33): "Vyhláška, která nepochybně není zákonem, nemůže zavádět samostatný sankční režim, který by mnohonásobně převyšoval zákonem uloženou civilněprávní sankci, jíž je sankční úrok z prodlení. 33. Jediným přípustným sankčním nástrojem k neplacení dluhů je přirozeně úrok z prodlení či akcesorická náhrada škody, které jsou zákonem předvídány a upraveny. Lze vést legitimní právní diskusi, zda je jejich výše či účinnost dostatečná či nikoliv, ale nelze je nahrazovat účinkem normy, která není hmotněprávní, nýbrž ryze procesní, která není zákonem, nýbrž vyhláškou, a které chybí zákonné zmocnění k sankci a disponuje pouze zákonným zmocněním k jinému účelu."

Návrh mě přesvědčil, byť v konkrétní kontrole norem bych dal přednost právní jistotě, viz bod I. z mého dřívějšího postu
.

Padnoucí jsou i následující slova: "Tato míra nepřiměřenosti odměny ve vztahu k formální obtížnosti sporu vytváří takovou míru nespravedlnosti, která není nijak racionálně odůvodnitelná. Stát v podstatě favorizuje takové chování spotřebitelů práva, které nepřispívá k právní diskusi, ale pouze k užívání státu jako inkasní a vymáhací
agentury. V konečném důsledku to pak vede i k úpadku práva a jeho nepřípustné redukce na inkasní vztah."
0 # Tomáš Pecina 2012-11-05 12:52
Vidíte, právě to jsou části, s nimiž nesouhlasím vůbec :-)
0 # David Schmidt 2012-11-05 14:03
S jakým protiargumentem, je-li Váš nesouhlas odborný? Že podzákonný předpis může sledovat sankční účel, byť zákonné zmocnění zavazuje pouze k účelu reparačnímu?
0 # Tomáš Pecina 2012-11-05 14:19
Uhl nevysvětluje, proč je podle něj přísudek sankcí. Není, to z ničeho nevyplývá, je pouze – patrně nevhodně stanovenou – paušální reparací. Jeho další úvahy jsou pak na vodě, a musí se uchylovat k takovým prostředkům jako je citace obskurního vyjádření obskurní osoby z vedení obskurní stavovské organisace (§ 32 návrhu).

Výroky o státu jako zúčtovací centrále nebo inkasní službě jsou pak vyloženě pitomé, i když je jasné, že socdemáckým zadavatelům konvenují. Stát musí vynucovat plnění občanskoprávních povinností, není důvod ho demonisovat, jestliže to dělá.
0 # David Schmidt 2012-11-05 15:09
Soustřeďme se na první část mé citace, k argumentu nedostatku zákonného zmocnění, uznávám, že degradace právnického stavu na inkasní posly je věcí pocitu.

Exekutiva měla pouze vystihnout výši nákladů řízení, není zmocněna uzpůsobením kalkulace nákladů řízení trestat. Z řečeného plyne, že je omezena a nemůže si kalkulaci nákladů řízení stanovovat libovolně. Ale nejen libovolně - není proč chránit diskreci exekutivy stejně jako diskreci zákonodárce - ale i nepřiměřeně a příliš paušálně. Sankční účel je v řečených případech zjevný každému rozumnému a nezaujatému člověku, nicméně navrhovatelé důvody iracionality a nepřiměřenosti této "právní" domněnky exekutivy podložily rozumnými důvody.
0 # David Schmidt 2012-11-05 15:22
Jinak argumentace je opravdu propracovaná, dobrý je též argument s právní jistotou. To jako teď každý obvodní či okresní soudce si má sám určovat - neboť odvolání nic neřeší - zda hodnotově souzní spíše s nálezy ÚS nebo zda pojede tradičně, 15 tisíc sem, 15 tisíc tam... "Pokud je vyhláška natolik různorodě modifikována soudní praxí, že v soudní praxi vznikají zcela odlišné rozhodovací výstupy v případech jinak srovnatelných, svědčí to o normativní invaliditě vyhlášky."
0 # Tomáš Pecina 2012-11-05 16:04
S argumentem právní jistotou souhlasím, a ÚS také vytýkám, že svými nálezy dovolil soudní praxi ubírat se v tomto ohledu takříkajíc orakulárním směrem: co soudce, to Pythie, která vyvěští správnou výši přísudku z ptačích drobů (nebo z čeho).

Na druhé straně tady stále široko-daleko nevidím žádnou sankci. Zmocnění ke stanovení kalkulačního algorithmu v sobě jistě nezahrnuje zmocnění trestat, ale určitá míra nespravedlnosti, v zájmu jiných důležitých zájmů, je takovým zmocněním předpokládána, protože nespravedlivý je imanentně každý algorithmus, protože bude vždy do určité míry paušalisovat.

Uhl se IMHO pustil do vznešených ústavněprávních argumentů tam, kde pro ně není prostor a kde bylo na místě opřít argumentaci o prostý frapantní nepoměr mezi faktickými náklady vymáhání a přísudkem. Návrh je takto spíš politickou proklamací, s poněkud děsivými konotacemi pro případ, že by mu bylo vyhověno.
0 # David Schmidt 2012-11-05 16:23
Neexistuje žádný právní podklad pro závěr, že exekutiva má neomezenou možnost fingovat náklady řízení. Má vystihnout náklady.

Ústavněprávní argumentace navrhovatelů odůvodňuje podrobně komponentu zjevné nepřiměřenosti tzv. "přísudku", tudíž na ní není nic politického. Nevím z čeho tak soudíte.
0 # Tomáš Pecina 2012-11-05 16:34
Právě z formulací typu "inkasní služba". Stát dělá jen to, co dělat má. Navrhovatelé místo právních argumentů vyjadřují hodnotový soud (hodní dlužníci v. zlí věřitelé), který zaujmout Ústavnímu soudu nepřísluší.
0 # David Schmidt 2012-11-05 16:48
"Stát dělá jen to, co dělat má." Přisuzuje zjevně přemrštěné přísudky, exekutivou vydávané za náklady řízení? Trochu kruh, ne?
0 # Tomáš Pecina 2012-11-05 17:08
Žádný začarovaný kruh nevidím. Výše přísudků v některých případech (kterých je ovšem, čistě numericky, drtivá většina) neodpovídá skutečným nákladům. To je potřeba změnit, ale pokud možno k lepšímu, tedy zohledněním okolností sporu, např. formulářovostí podání, velkým počtem identických sporů jednoho žalobce atd.

Ovšem je to jen malá část problému, protože v pořádku nejsou ani exekuční tituly, které jsou vymáhány, a to nejen z hlediska příslušenství, ale např. fikce náhradního doručení, zastoupení nezpůsobilými a nedbalými opatrovníky atd.
0 # Anonymní 2012-11-05 17:16
To je potřeba změnit....zohledněním okolností sporu, např. formulářovostí podání, velkým počtem identických sporů jednoho žalobce

To je dost utopie. Od soudu těžko očekávatelné, chtít po něm, aby u každého případu projevil větší míru tvořivosti, když bude odůvodňovat, konkrétní náklady řízení (vymýšlením okolností sporu).
0 # David Schmidt 2012-11-05 17:40
[87] Je to asi natolik smysluplné, jako kdyby existovala domněnka otcovství nikoliv ve prospěch manžela matky, ale ve prospěch nejblíže žijícího souseda matky. Jakkoliv lze připustit, že i v těchto případech se takto určené otcovství někdy kryje s biologickou skutečností, tak stanovení takového předpokladu by bylo nelogické, neekonomické a v neposlední řadě i nemorální, protože většina otcovství by musela být popřena a nově určena soudem. Naopak domněnka svědčící manželovi se jeví jako racionální a obhajitelná, protože odpovídá většině případů v manželství narozených dětí. Domněnka svědčící sousedovi, by byla sice právně technicky možná, bylo by možné i argumentovat, že pokud se v nějakém případě tato skutečnost, liší, že je možné ji překonat cestou soudního rozhodnutí, ale neobstála by v testu racionálně stanovené domněnky a její stanovení by vyvolalo více potíží než přínosů.

[88] V případě nákladů, kdy by se soudy k dosažení dominantně spravedlivých rozhodnutí musely odchylovat ve většině případů od stanoveného předpokladu, což se jeví jako kapacitně nemožné, protože takový postup je třeba individuálně odůvodňovat, je situace podobná. Soudy na tuto odchylovací činnost ve své většině rezignují a aplikují bez úvahy vyhlášku, jejíž aplikaci není zapotřebí zvlášť odůvodnit. Předpoklad nebo domněnka, které jsou v právu stanoveny v rozporu se obvyklou skutečností nemohou z logiky věci splnit svou funkci, protože takový postup je mimo jiné i technicky neúnosný.
0 # Anonymní 2012-11-05 19:37
Souhlasím s tím, že odměna advokáta v exekučním řízení je přemrštěná. Bohužel ale dlouhodobě postrádám a to i od ÚS reálné hodnocení odměny za právní zastoupení a ještě více za náklady a odměnu exekutora nejen z hlediska částky, ale i faktické pracnosti. Jistě, exekuční návrh není zrovna vrcholem advokátského umění, ale svůj čas a preciznost si přece jen žádá. Stejně jako to, že i advokát musí vést na každou věc spis, dokumenty musí nějak srovnat ... Hodinová sazba se tak nějak ustálila kolem 2.000/hod, což bych viděl jako východisko k diskusi. Proč nikomu nevadí, že v insolvenci se musí složit záloha 50.000,-Kč která se rozplyne na činnosti vedoucí ke zjištění, že konkurs nelze nařídit pro nedostatek majetku, ale tak strašně vadí, že za obdobné zjištění by měl oprávněný v exekuci exekutorovi zaplatit 3,500,-Kč? Copak exekutor nějak může za to, jakého partnera si oprávněný vybral? A v 70 % případů exekutor opravdu nic jiného nezjistí, ale tu práci udělat musí. Tady mi to lpění na odměně z vymožené částky opravdu přijde, jako by soudy stále ještě nepochopily základní rozdíl mezi VR a exekucí - zjišťování majetku a příjmů.
Jinak mě se také příčí myšlenka, že soud je zúčtovací středisko. Vím, že není jiná možnost, nějak se na dluh to kulaté razítko dostat musí, ale opravdu by mě zajímalo, jestli to je české specifikum, nebo je to tak i jinde, že valná většina "sporů" spočívá v zaslání faktur, vyjádření žalovaného že by rád, ale není z čeho. Kvůli tomu dle mého názoru soudy nevznikly. Jiří Janečka
0 # Anonymní 2012-11-09 21:07
Princip dlužnické solidarity není eticky sporný, je nepřípustný. Dlužník má uhradit dluh, úrok z prodlení za "svůj" dluh a přiměřené náklady na vymáhání "svého" dluhu, nic méně, nic více.
Takto by se mohl konstruovat například i princip zlodějské solidarity. Jelikož krade mnohem víc lidí, než se podaří chytit, tak ti, které se chytit podaří, by si mohli odsedět něco i za ty, které se chytit nepodaří. Anebo alespoň ti, které se podaří chytit a jsou solventní, nahradí škodu i za ty, které se také podaří chytit, ale jsou nesolventní.
Takový černý pasažér, když už má hradit i náklady vymáhání dluhů vůči někomu jinému, proč by za ty jiné neměl zaplatit i samotný dluh?
Dlužnická solidarita je - byť chápu nezáviděníhodné postavení některých věřitelů - absolutní nesmysl. M. Novotný
0 # Tomáš Pecina 2012-11-10 09:34
Předesílám, že jsem měl "dlužnickou solidaritu" dát do uvozovek, aby se to nepletlo s právním významem solidárních závazků, ale zjevně oba víme, o čem je řeč.

Vymáhat jakoukoli pohledávku se zásadně vyplatí, jen pokud výnosy přesáhnou náklady (přičemž výnosy mohou být např. i ve formě lepšího dodržování závazků protistranami: to je např. případ černých pasažerů – rozkřikne-li se, že DP stejně příplatky nevymáhají, podstatně se zvýší jejich počet). Toho lze mnohdy dosáhnout jen tak, že s vymáhanou částkou dostanete i premii.

Tato premie má různou formu, někde je to násobek vymáhané sumy (v systému a-a práva), v České republice jsou jí vyšší přiznávané náklady, než jsou náklady skutečné.

Nejsem přesvědčen o tom, že je tato premie vždy neethická, jak tvrdíte, ale uznávám, že to může být sporné, protože se jí přenášejí náklady za deliktní jednání z "horších" delikventů na ty "méně špatné".
0 # Anonymní 2013-04-23 22:13
Bude vyhlášen nález: usoud.cz/.../... 0a21a
0 # Tomáš Pecina 2013-04-23 22:18
Díky; to bude jistě zajímavé, který názor převáží. Tipuji, že Rychetského křídlo tentokrát s advokátskou lobby prohraje.
0 # Jakub Backa 2013-04-23 22:43
Tento komentář byl odstraněn autorem.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)