DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

úterý 17. července 2012

Popírám…

Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží
ospravedlnit nacistické, komunistické nebo jiné genocidium
nebo jiné zločiny nacistů a komunistů proti lidskosti,
bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
Zdroj: § 405 trestního zákoníku

Nepříliš přesvědčivě odůvodněné usnesení Nejvyššího soudu v případu popírače Stwory, stejně jako stíhání Jana Šinágla, vede k přirozenému zájmu o příslušnou právní normu, v rámci celého korpusu trestního práva raritní tím, že je jí mocensky vynucován projev souhlasu občana s určitou státní doktrinou, s oficiální historiografií.

Toto ustanovení má svá úskalí.

Tím, že zákonodárce v TrZ/2009 doplnil do popisu skutku …nebo jiné [genocidium]…, otevřel Pandořinu skříňku nejistoty. Adresátům práva přestalo být zřejmé, na které historické události protipopíračské ustanovení dopadá.

Která událost byla a která nebyla genocidiem, je předmětem eminentního  zájmu historické politiky každého státu, neboť (potenciálně deformovaný) výklad státních dějin je nezřídka podstatnou součástí legitimisačního mythu vládnoucího režimu.

Nemůžeme proto rozumně očekávat, že by oficiální dějepisci České republiky připustili, že nárok tohoto státu na jeho pohraniční okresy se odvozuje od genocidia, které bylo spácháno na německém obyvatelstvu těchto území, nebo že by kdokoli z nich připustil možnost, že by počet obětí nacistického režimu, a to i se započítáním cca 80 tisíc usmrcených českých Židů a 7 tisíc Cikánů, mohl být nižší než počet obětí poválečného odsunu, jenž byl, ex definitione, pouhou spravedlivou odplatou za nacistické zločiny a důsledkem svých příčin. Ve skutečnosti tomu tak je: v důsledku okupace přišlo o život cca 120–130 tisíc Čechů, Židů a Cikánů, při vyhnání bylo usmrceno 150–200 tisíc sudetských Němců; první bylo, řečí státem aprobovaných učebnic, strašlivým zločinem a genocidiem českého národa, to druhé pouze ojedinělými a politováníhodnými excesy.

V jedné z diskusí na Jiném právu jsem upozornil, že obecná formulace § 405 TrZ nezbytně vyžaduje stanovit, které historické události byly genocidiem, tedy vydat, nejlépe formou zákona nebo vyhlášky ministerstva vnitra, oficiální seznam státem uznávaných genocidií, kodifikovat úřední pravdu. Není zřejmě nutné jít do dávné historie, protože popírat např. husitské genocidium nebo herodovské infanticidium by sice bylo podivné,  ale stěží společensky škodlivé. Na druhé straně existují genocidia, jejichž status je předmětem lítých dějepiseckých bojů, např. ukrajinský hladomor ve 30. letech: ten Rusko za genocidium neuznává.

Dalším problémem je široké vymezení forem popírání. Jasné není ani samotné popírání, tedy skutek spočívající v tvrzení, že ke genocidiu nedošlo. Ale co když událost připustím, ale budu tvrdit, že se o genocidium nejedná? Je i to delikt? Na to trestní zákoník spolehlivou odpověď nedává. Zákaz zpochybňování, jak vyložil náš moudrý Nejvyšší soud v kause Lid v. Vladimír Stwora, znamená zákaz diskuse. Mohu mít své pochybnosti, ale těmto nesmím dát veřejně průchod. Schvalování znamená vyjádření subjektivního souhlasu s provedením genocidia. A konečně ospravedlňování je přesně to, co činí oficiální historická věda a představitelé České republiky v případě genocidia sudetoněmeckého: ve vztahu ke (státem uznávaným) genocidiím je zakázáno veřejně vyslovit myšlenku, že tato byla spravedlivá, např. v důsledku předchozího jednání vyhlazované skupiny.

Tím, že trestnost byla rozšířena na všechna genocidia, vzniká další problém, a to popíračství naruby: mohu se dopustit trestného činu, jestliže tvrdím, že událost byla genocidiem, a ve skutečnosti o ně nešlo a jednalo se – jak uvedeno výše – toliko o spravedlivou odplatu? Takový výklad by byl krajně extensivní a analogický, arci podle mého názoru nikoli zcela vyloučený, byť by zřejmě existovala snaha aplikovat v těchto případech jinou skutkovou podstatu, např. projev sympathií podle § 404 TrZ.

Problémy mohou být i procesního charakteru. Trestní zákoník a limine nevylučuje důkaz pravdy, což ovšem znamená, že neuspěje-li obhajoba, stává se její provádění dalším dílčím skutkem, za který bude možné obviněného a jeho případného obhájce zvlášť stíhat. Obhajoba je tedy křehkým ledem a potenciální cestou do kriminálu, potažmo ničím, do čeho by se příčetný advokát chtěl o své vůli pustit.

Uspěje-li obhajoba, vzniká při absenci úřední pravdy potíž, že za zcela identický skutek bude jeden pachatel odsouzen a druhý zproštěn obžaloby, v závislosti na tom, zda se v řízení prokážou určité historické skutečnosti nebo vyvrátí skutková tvrzení týkající se historie; není přitom jasné, jak to bude s precedenčním účinkem těchto rozsudků. I z toho je patrné, že bez úřední, nezpochybnitelné pravdy, či spíše její fikce, to nadále nepůjde.

30 komentářů:

  1. Obávám se, že s Vámi musím minimálně zčásti souhlasit. Zákazem diskuze ztrácíme významnou část morální převahy právě nad těmi režimy, nad které se cítíme být povzneseni. To je paradox té "bránící se demokracie".
    Ano, jistě, děláme to obecné blaho. Ale přesně totéž si myslelo i dost praktiků revolučního komunizmu.
    Je to smutné. :-(
    Klasickým příkladem sporné genocidy budiž genocida (?) Arménů ze strany Turků, která je jádrem politického sporu několika zemí. Takové otázky nemá trestní soud co řešit, proboha! Trestní právo tu není od toho, aby stanovovalo úřední historickou pravdu a trestalo každého, kdo má jiný názor.
    Ale vysvětlujte to Kláře Kalibové. BTW, po přečtení jejích názorů na kauzu Řezník opravuji svůj názor a souhlasím s Vámi. Ona je skutečně [tři tečky].

    OdpovědětVymazat
  2. http://euportal.parlamentnilisty.cz/Articles/7571-roman-joch-popirani-holokaustu-nema-byt-trestne.aspx

    Roman Joch: Popírání holokaustu nemá být trestné
    Autor: Redakce | Publikováno: 5.5.2011 | Rubrika: Citáty

    Čistě osobní názor: popírání holocaustu nemusí být trestné, obhajoba holocaustu či navádění k němu ano."

    "Jsem proti tomu, aby popírání holocaustu bylo kriminalizováno. Za popření historického faktu nemá jít člověk do vězení. Ani za popření existence Napoleona, ani za popírání jakobínské genocidy ve Vendeé (dnešní Francouzská republika se dodnes hlásí k revolučnímu republikánskému režimu, který onu genocidu v roce 1793 prováděl), dokonce ani za popírání Holocaustu. Nejsem za kriminalizaci projevu, který popírá, že se zločin stal. Jsem však za kriminalizaci projevu, který zločin obhajuje a navádí k němu. Takže, když někdo řekne „Holocaust nebyl“, podle mě by neměl jít do vězení; když však řekne „Holocaust byl, bylo to dobře a mělo by se to zopakovat“, podle mě by do vězení rozhodně jít měl! Stejně jako každý, kdo obhajuje zločiny Lenina, Stalina, Trockého, Maa, Che, atd. a navádí k pokračování v nich. "

    Roman Joch

    OdpovědětVymazat
  3. Kedykoľvek sa podpíšem pod to, že ospravedlňovanie, spochybňovanie a popieranie genocídy by nemalo byť trestné. U schvaľovania už tú istotu nemám.

    Neviem si však predstaviť, že ktorý úrad/orgán a na akej úrovni (štátnej? EÚ? OSN?) by určoval: táto konkrétna dejinná tragédia je/nie je genocídou.

    Nakoľko sa bavíme o novoveku, žiada sa mi spomenúť II. búrsku vojnu: výraz koncentračný tábor (pre civilov, nie zajatcov) má tento pôvod.
    EP

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zase zajímavé. Jako laik v oboru práva si dovolím přidat poznámku. V článku vidím minimálně dva body zájmu:

      1 genocida a 2, jak je par.405 napsán, a co vlastně znamená.
      Věnuji se pouze bodu 2. Souhlasím s panem Pecinou, že "nebo jiné genocidum" nějak rozšířilo platnost celého par., vlastně nevíme, co znamená. Připomínám, že takto je v česku napsaná spousta zákonů.

      Rozcházím se ale s panem Pecinou ve způsobu řešení významu par., který je zcela evidentně, pánové prominou, blbě napsaný. Jeho blbost dle mého názoru nevyřešíme tak, že se bude hledat úřední pravda, ať již formou dalších zákonů, vyhlášek, atp., protože to je další blbost (domnívám se, že to pan Pecina nemyslí zcela vážně), a budeme mít jen o jednu blbost víc, protože první v par. zůstane. Jaké další problémy pak mohou nastat, pan Pecina popisuje. Dokonce i FIKCE úřední pravdy! Toto všechno vidím bohužel jako zcela zásadní vadu českého zákonodárství a navrhuji se starat, aby zákony byly formulovány jasně a stručně a ne jejich blbosti "opravovat" dalšími zákony. Ono to totiž nejde. Co následuje, všichni víme.

      Mirek Vorlický

      Vymazat
    2. Nikoli fikce úřední pravdy, ale úřední pravda jako právní fikce. Jen taková formulace prováděcího zákona nebo vyhlášky vyloučí důkaz pravdy, protože např. stanoví, že nacisté provedli na (ethnickém) českém obyvatelstvu genocidu, a i když to není pravda, bude trestné to popřít.

      Vymazat
    3. ad, Tomáš Pecina, 18.7.2012, 8:27
      Dobře, pane Pecino, o to mi ale přece nejde. Zkuste si představit, že věta o fikci v mém příspěvku není.
      Mirek Vorlický

      Vymazat
    4. Právně jde spíš o nevyvratitelnou právní domněnku než o fikci, nicméně v mém textu je klíčové to, že takový seznam je esenciální, bez něj je právo neuchopitelné a nejisté a je tím umožněna svévole. Jako občan mám právo vědět, co všechno nesmím popírat!

      Vymazat
    5. ad Tomáš Pecina, 18.7.2012, 09:00

      Dobře pane Pecino, ještě jednou. Nejde mi ani o fikci, právní nebo jinou, nejde mi ani o vyvratilnou nebo nevyvratitelnou právní domněnku, ani o jinou domněnku, ani o uchopitelné nebo neuchopitelné právo, ani o svévoli umožněnou, neumožněnou nebo zakázanou, nebo právně povolenou, ani o fikci na možné téma svévole a bůhví co.

      Jde mi o toto:

      Je-li paragraf zákona blbý, nebo, je-li celý zákon blbý, je třeba ho opravit a ne vymýšlet další paragraf, či zákon, kterým blbost budeme "opravovat". (poz. mohl bych to rozvinout, ale toho by nemělo být třeba)

      SOUHLASÍTE SE MNOU, NEBO NE?

      Mirek Vorlický

      Vymazat
    6. ad Tomáš Pecina, 18.7.2012, 9:35

      Pakliže tento Váš názor u zákonodárců, v právni profesi a v justici převažuje, není třeba se divit, že v česku nelze nic s konečnou platností řešit, kauzy se "zametají pod koberec" možná i proto, že všechny strany, včetně soudů, se vyčerpají zjišťováním co vlastně platí, a co ne. Když se toto spojí s praxí, že vyšší soudy nerozhodují ve věci, ale vracejí věc soudu nižšího, aby ten rozhodl, jak rozhodl soud vyšší a soud nižší si nedá říci, nastává ideální nepořádek a když připomenu, že zde neexistuje kvalitní slovník jazyka českého, o slovníku pro právníky ani nemluvě, dílo zkázy je prakticky dokonáno. Co dodat?


      Mirek Vorlický

      Vymazat
    7. Cítím živě, že žvaníte, mistře, řekl by klasik.

      Vymazat
    8. ad Tomáš Pecina, 10:18
      To bych nerad, a mrzí mne, že si to o mně myslíte, co je ale příčinou toho, jak píšete sám jinde "...tento stát mi stále více začíná připomínat pavilon opic...".
      Mirek Vorlický

      Vymazat
    9. Pan Pecino, mohl byste prosím trošku rozvést myšlenku, proč je lepší záplatovat špatný zákon, než zákon napsat znovu, od začátku a pořádně ?

      Dům s mizernými základy neopravíte tak, aby to byl ze stavebního hlediska dobrý dům, špatně navržený výrobek neopravíte tak, aby byl kvalitní (kvalita se v první řadě dělá v konstrukci, ne ve výrobě), ... Proč si myslíte že špatně postavený zákon lze opravit různými novelami a přílepky ?

      ----
      K tématu: Skutečně je naše demokracie tak slabá, že musí trestat verbální trestné činy ? Neměl by veřejný zájem na svobodě slova a svobodě (historického) bádání převažovat nad ostatními zájmy ?

      Vymazat
    10. Jsem jednoznačně pro zrušení tohoto ustanovení, ale pokud už v zákoně zůstane, je na místě doplnit ho o úřední seznam genocidií. Kdyby tento seznam existoval, byl by to pokrok, podobně jako kdyby existoval seznam zakázaných symbolů pro účely § 403/404 TrZ.

      Vymazat
  4. Při vyhnání bylo usmrceno 150–200 tisíc sudetských Němců - tento údaj se zdá být notně nadhodnocený, nejen z hlediska popíračů ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A kam by pak těch cca 120 000 těl "navíc" nenápadně zakopali ?

      Vymazat
    2. Proč nenápadně? Vezměte Postoloprty, tam zakopali dva až tři tisíce těl a byl v tom 50 let nějaký problém?

      Vymazat
    3. Ovšem o tomto případu se od začátku mluvilo, proběhlo vyšetřování atd. Uváděné údaje by vyžadovaly cca 60 dalších masakrů podobného rozsahu, což by bylo na chaotické poválečné poměry mj. i organizačně náročné.

      Vymazat
    4. Řekněme, ale co kdyby to bylo 240 masakrů čtvrtinových? Jste si jist, že se to nemohlo stát?

      Kromě toho, na území Československa zemřela asi jen polovina obětí, takže počet "zakopaných mrtvol" si vydělte dvěma.

      Vymazat
    5. Jsem, navíc výraz "usmrcený při vyhnání" přímo evokuje násilnou smrt, ke které by při udávané polovině německých obětí zahynulých v zahraničí nemohlo dojít ze strany Čechů.
      Tak rozsáhlá vražedná činnost by nemohla uniknout pozornosti a medialisaci s četnými, třebas i smyšlenými a zveličenými, detaily.
      Podobných excesů je schopna jen u nás nepřiliš početná "patologická sedlina" v populaci, navíc pouze v příhodné době, která u nás netrvala přiliš dlouho. Lidé tohoto typu rovněž většinou nezvládají dokonalé zahlazení svých zločinů, aby stopy prakticky nadobro zmizely nejen z povrchu zemského, ale i z povědomí veřejnosti.

      Vymazat
    6. V té době vládla vyhrocená šovinistická protiněmecká nálada, možné bylo leccos. Každý se bál, že když bude protestovat, zahrnou ho taky "k Němcům" a vyřídí si to s ním na místě.

      Vymazat
    7. Jinak pokud pro vás nepatří mezi oběti vyhnání lidé, kteří zemřeli až za hranicemi, hladem, vysílením nebo na nemoci, měl byste zredukovat počet obětí heydrichiády o ty, kteří zemřeli v koncentračních táborech, aniž byli přímo popraveni. Nejsem v zásadě proti takovému restriktivnímu počítání, ale ve výsledku vyjde poměr nastejno.

      Vymazat
    8. Počet obetí má klesajúcu tendenciu - "zreálnieva sa".
      1/ ..."nicméně dodnes chybí podle nejnovějších výpočtů 444 tisíc osob z řad čs. Němců." (T. Krystlík, r. 2009).
      2/ 270 tisíc sudet. Nemcov (J. Šinágl, 2012) - viaceré komentáre to napadli.
      3/ 150 - 200 tisíc sudet. Nemcov (SL + L. Beer, 2012).

      Dôvod nadsadzovania zo strany Landsmannšaftu chápem. Prečo to však robia niektorí Česi?

      Započítanie obetí, ktoré zomreli až za hranicami - súhlas.
      Žiaľ, opačné garde nefunguje - tak isto zomierali ľudia po návrate z konclágrov i Totaleinsatzu.
      EP

      Vymazat
    9. 444 tisíc obětí nikdo nepoužívá, to jsou skutečně všichni "chybějící" Němci.

      270 tisíc je údaj, kterým operuje např. Witikobund. Zhruba před rokem jsem se ptal J. Šinágla, proč ho používá, když fakta jsou patrně složitější, on odpověděl, že vychází z těchto pramenů.

      150 až 200 tisíc obětí je pravděpodobný počet, v závislosti na methodice to může být i něco více nebo méně.

      Lidé z koncentráků přišli do relativně prosperující země, kde měli okamžitou lékařskou péči, takže dalších obětí nebylo tolik (a pokud zemřeli těsně po návratu, podle sdělení ÚSTRu se započítávají). Němci byli vyhnáni do zničené země. Kdyby mohli zůstat ve své vlasti, přežili by.

      Vymazat
  5. protože se tento tr. čin pohybuje čistě v oblasti etického, což je oblast silně individuální, navrhuji, aby do trestního zákoníku byla pro tzv. verbální trestné činy vřazena kategorie dobrovolnosti. něco na způsob profesních komor, které si upravují své etické řády. prostě kdo by chtěl, přihlásil by se jako dobrovolník, který se nebojí případného postihu za to, co později řekne. morální giganti typu kalibové, svobody, tydlitátové a další by mohli být zakládajícími členy. současná situace je podobná té, kdy by se bobřík mlčení, uložený rychlými šípy, vztahoval na všechny.

    OdpovědětVymazat
  6. Ten clanek ktery Stwora zverejnil popiral i samotnou existenci nacistickych plynovych komor. Na to nahnedli soudruzi nejak zapominaji.....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. popiral i samotnou existenci nacistickych plynovych komor
      A to je pochopitelně těžký zločin.

      Vymazat
    2. A to je pochopitelně těžký zločin
      Ano, samozřejmě. Protože, jak píše TP jinde, tím "své okolí přesvědčuji o existenci konspirace obludných rozměrů, víceméně globální, na jejímž základě se udržuje mediální fikce holokaustu a tu západní státy společně kryjí."

      Vymazat

Kursiva: <i>text</i>
Tučně (když už to musí být…): <b>text</b>
Odkaz: <a href = "http://adresa">název odkazu</a>, tedy <a href = ""></a>