DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

úterý 17. července 2012

Nejvyšší správní soud k osvobození od soudních poplatků u žalob podle InfZ

Až dosud jsem nenamítal nic proti judikatuře Nejvyššího správního soudu (NSS) týkající se osvobození od soudního poplatku, např. proti praxi nepřiznávat je rutinně NGO dožadujícím se informací nebo účastenství v územních řízeních. S rozsudkem NSS ze dne 18. 4. 2012, č. j. 6 Aps 5/2012-10, mám ale problém: NSS v něm pokračuje v předchozí tvrdé linii a dovozuje, že jde-li o spor o informace podle InfZ, bude na místě přiznat osvobození od soudního poplatku pouze tehdy, týkají-li se požadované informace bezprostředně životní sfery žadatele.

Tento výklad je podle mého názoru již za hranicí ústavnosti, protože ve vztahu k právu na informace rozděluje žadatele na ty, kteří mají možnost zaplatit soudní poplatek a mohou se tedy domoci všech informací zaručených v čl. 17 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, a žadatele nemajetné, jimž mohou povinné subjekty poskytovat pouze sociální minimum informací, kvalifikovaných tím, že se žadatele a jeho životních potřeb dostatečně dotýkají. Nemajetní žadatelé tedy musejí fakticky prokázat na informacích právní zájem, a to je přesně to, co měl InfZ vyloučit.

Podle čl. 3 odst. 1 Listiny se základní práva a svobody zaručují všem bez rozdílu, inter alia, bez rozdílu majetku. Shora uvedené rozdělování žadatelů je proto neústavní. Ustanovení § 36 odst. 3 SŘS nevylučuje možnost odepřít osvobození od soudních poplatků žalobcům v případě kverulačních (zjevně bezúspěšných) správních žalob, avšak je-li žaloba prima facie důvodná, je hrubým porušením ústavního principu rovnosti nepřiznat žalobci osvobození pouze z důvodu, že požadované informace se jej přímo nedotýkají.

13 komentářů:

  1. Pár poznámek na okraj:
    1) Jeden ze sporů žalobce vznikl kvůli tomu, že mu Okresní státní zastupitelství v Českých Budějovicích odmítlo dát jeden pokyn obecné povahy NSZ. Je na něm něco tajného? To mu ho nemohli poslat třeba jen tak z dobré vůle? Nebo je to projev zastydlého komunistického papaláštví "já jsem úřad a ty jsi jen občan"?
    Okresní státní zástupce JUDr. Josef Richtr ... a hele! Byl v KSČ, to je náhoda!
    2) V oné starší věci 6.000 Kč měsíčně dle soudu "lze zpravidla považovat za příjem pohybující se při spodní hranici příjmu, u něhož zásadně nelze uvažovat o osvobození od soudních poplatků dosahující v jednotlivém případě výše dvou či tří tisíc Kč". Jsem zvědav, za jak dlouho by pan soudce při šesti tisících na měsíc umřel hlady či mrazem, případně zda by dokázal našetřit tři tisíce na kolek!
    Ale jestli je podle názoru pomazaných hlav v talárech 1.500 Kč přiměřené zadistiučinění za měsíc vazby, pak chápu, že 6.000 Kč jim přijde jako královský příjem ...

    OdpovědětVymazat
  2. 1.500 Kč přiměřené zadistiučinění za měsíc vazby

    Ne za měsíc, ale za den.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Oops, pardon, skleróza zapracovala (taky už nejsem nejmladší osoba). I tak bych to nebral. Vy byste šel do vazby za 1.500 Kč na den?

      Vymazat
    2. Samozřejmě ne. Soudy jsou sice nyní na běžné evropské úrovni, ale mají podle mne příliš úzkou margin of appreciation. U J. Šafránka jsme dostali 2 000 Kč za den nedůvodné vazby, nicméně jsou případy, kdy by bylo na místě přiznat několikanásobně víc.

      Vymazat
  3. Eh...

    [S]těžovatel je účastníkem 59 sporů vedených před zdejším soudem týkajících se práva na přístup k informacím (celkově je přitom stěžovatel účastníkem přibližně 400 řízení vedených před Nejvyšším správním soudem). Celkově k datu rozhodování této věci bylo vedeno nebo je vedeno před Nejvyšším správním soudem cca 600 sporů týkající se práva na informace. Z toho vyplývá, že řízení vedená stěžovatelem tvoří přibližně 10% nápadu Nejvyššího správního soudu ohledně sporů týkajících se práva na informace.

    Já vám nevím, ono fakt všeho moc škodí.

    JM

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale pak nemůžete judikovat o informacích vztahujících se ke sfeře života žadatele. To je zásadně chybně.

      A kromě toho, co když je těch 59 kasačních stížností důvodných?

      Vymazat
  4. Víte, mně přijde, že mu NSS velmi civilizovaně a korektně sdělil, že účelem institutu osvobození od SOP není sponzoring stěžovatelova hobby soudit se ze strany daňových poplatníků. Učinil tak o mnoho korektněji, než tomu bylo opakovaně v případě ÚS, přičemž narozdíl od ÚS netrval na v daném případě skutečně zcela zcestném zastoupení advokátem. (Ano, vím, že v tomto směru je judikatura NSS konstatní.)

    Jak s dotyčným naložili v Joštově, viz např. IV.ÚS 490/12:

    Ústavní soud se nejprve zaměřil na splnění procesních náležitostí projednávaného podání k Ústavnímu soudu, přičemž především zjistil, že navrhovatel není právně zastoupen. Z lustra podání navrhovatele se přitom podává, že se na Ústavní soud obrátil opakovaně, jeho podáním bylo přiděleno 200 spisových značek, přičemž jen za posledních dvanáct měsíců učinil k Ústavnímu soudu 75 podání. Z nich 34 bylo odmítnuto pro vady podání, zejména právě absenci povinného právního zastoupení. Navrhovatel byl v minulosti opakovaně poučen o náležitostech ústavní stížnosti, a o tom, že není nutnou podmínkou, aby se mu takovéhoto poučení dostávalo vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze tedy vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé stěžovateli zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem. Za této situace by nové poučování stěžovatele o vadách ústavní stížnosti a možnostech jejich odstranění bylo jen postupem neefektivním a formalistickým.

    K výše uvedenému si její ctihodnost Formánková ještě neodpustila doušku, že "navíc podání doručil pouze v jednom vyhotovení" - to je tedy opravdu hrozná opovážlivost, asi se jim na ÚS rozbila kopírka.

    Suma sumárum, z rozsudku NSS bych vypíchl zcela něco jiného, konkrétně to, že "pokud stěžovatel hodlá užívat svého práva na přístup k soudu
    takovým způsobem, že brojí všemi možnými prostředky proti jakémukoli úkonu správního orgánu bez ohledu na to, aby zvážil smysluplnost a důvodnost svého počínání, je na místě trvat na tom, aby se podílel na úhradě nákladů spojených s vedením takového sporu, které musí být státem vynaloženy, prostřednictvím hrazení soudních poplatků.


    JM

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ještě bych snad měl dodat, že pokud, jak kolega Marný nahoře říká, "jeden ze sporů žalobce vznikl kvůli tomu, že mu Okresní státní zastupitelství v Českých Budějovicích odmítlo dát jeden pokyn obecné povahy NSZ" (zdá se, že ano), tak by si dotyčný snad sakra mohl zjitit, že ty pokyny NSZ jsou dostupné v ASPI. Opravdu by mu bylo ublíženo z hlediska práva na informace, kdyby si místo souzení zašel ten pokyn přečíst do knihovny?

      Vymazat
    2. Ale s tím já se přece nepřu, pouze tvrdím, že je nepřípustné klasifikovat nemajetné žadatele podle toho, zda na požadovaných informacích mají nebo nemají právní zájem.

      Mechanistická interpretace toho judikátu (a jiné než mechanistické rozhodování je u krajských soudů fakt světlou výjimkou) znamená, že kdokoli teď požádá o osvobození u informační žaloby, bude podroben testu právního zájmu na informacích.

      Vymazat
  5. Myslím, že se shodneme na tom, že se neshodneme. :-) Já ten rozsudek prostě vnímám tak, že zjevným excesům v oblasti práva na informace nehodlá NSS poskytovat nadstandardní soudní ochranu tím, že ještě bude přiznávat (víceméně automaticky) osvobození od SOP. Ono skutečně lze jen obtížně polemizovat s tím, že "kverulační, zjevně šikanózní, či dokonce pracovní kapacitu orgánů veřejné moci z různých důvodů cíleně paralyzující výkon tohoto práva může mít významné negativní důsledky, které za určitých okolností mohou popřít dokonce i smysl a účel práva na svobodný přístup k informacím."

    Pokud to KS budou mechanisticky vnímat jinak, excesivně a nesprávně, dotyčný má pořád ještě možnost podat kasační stížnost - přičemž soudní poplatek ani právní zastoupení po něm v takovém případě nebudou vyžadovány.

    JM

    OdpovědětVymazat
  6. a to se říká, že žijeme v informačním věku. ti ještě troufalejší dokonce stále tvrdí, že je věk vzdělanostní. ale co čekat od státu, který se rozhodl likvidovat vysoké školy. udivenýobhájce

    OdpovědětVymazat
  7. To, co pan Pecina nazývá „tvrdou linií“ ve věci soudních poplatků, vzešlo z mé dílny. Byl jsem soudcem zpravodajem v jím kritizované věci čj. 7 As 101/2011-66, č. 2601/2012 Sb. NSS. Obecně jsem ve věcech soudních poplatků snad trochu „hardliner“, jde-li o hmotné právo - judikát rozšířeného senátu ve věci osvobozování NGO od soudních poplatků (čj. 1 As 70/2008-74, č. 2099/2010 Sb. NSS) jsem též zpravodajoval já. Jsem však velmi umírněný a snažící se o uživatelsky komfortní vystupování justice, jde-li o procedury (viz např. čj. 2 Afs 44/2007-73).
    Na „tvrdé linii“ trvám jak obecně, tak v panem Pecinou zmiňovaných případech poskytování informací podle InfZ. To je jedním z mála příkladů jakési „populární žádosti“ v českém právu – nikdo se vás při podání žádosti o informace nesmí ptát, PROČ se ptáte, zda pro své soukromé účely (třeba majetkové), ze zájmu o věci veřejné, pro jiného člověka či prostě jen proto, že vás napadlo se zeptat. Je to tak naprosto správně a InfZ je na této filosofii založen; zaplaťpánbůh za jeho i v rámci Evropy nadstandardní šíři. Úřady si postupně (i vlivem judikatury NSS) zvykly, že odpovídat musejí, a vesměs tak i činí, i když se tu a tam zuřivě brání (pan Pecina má nehynoucí zásluhy na kultivaci naší veřejné správy i justice např. ve věcech informací o členství soudců v KSČ). Vše v životě však má většinou dvě strany – právě proto, že náš InfZ je (a doufám, že i do budoucna zůstane) tak liberální, musí být dbáno, aby jeho uplatňování zůstalo funkční, společensky únosné a nebylo destruktivní. Jinak řečeno, InfZ by se neměl stát nástrojem k paralýze činnosti orgánů veřejné moci. A přesně to je smyslem a účelem našeho judikátu (uznávám, že tento argument je freislerovský, ale já prostě teleologické argumenty používám a považuji za významné). Ve věcech InfZ se tedy úřady a soudy NESMÍ ptát, proč se žadatel ptá; z tohoto pravidla je však výjimka – pokud se ptá VELMI často a SETRVALE žádá o osvobození od soudních poplatků, má se soud ptát, proč tak činí. Osvobození od soudních poplatků je DOBRODINÍM (procesním nadstandardem) a má být poskytováno pouze ve věcech, u nichž je aspoň rámcově smysluplné, aby se ten, kdo o dobrodiní žádá, soudil. Test smysluplnosti nemá být nikterak přísný, avšak určitou základní laťku musí žadatel o osvobození přeskočit. Náš judikát tak není ničím jiným než variací na aplikaci zákazu zneužití práva. U tohoto institutu jsem velmi opatrný, vím dobře, že by se jeho nadužívání mohlo zvrhnout v něco velmi nepěkného, a také o tom, mám-li příležitost, dost jasně a jednoznačně píšu v rozsudcích, které zpravodajuji – viz např. bod 28. shora již zmíněného rozhodnutí rozšířeného senátu čj. 1 As 70/2008-74 či třeba rozsudek čj. 7 Afs 4/2011-72.
    Mám-li ideu judikátu shrnout do jedné věty – nechť se i oblasti InfZ kdokoli soudí o cokoli, dává-li mu k tomu právo prostor, ale jde-li setrvale o marginality, úlety či zlomyslnosti, nechť tak činí pouze za své. Myslím, že to není s ideou právního státu v rozporu.
    Obavy z mechanického a paušálního užívání našeho judikátu jistě mohou být na místě; na druhé straně je zde stále kasační stížnost a NSS, který by měl být schopen případné excesy korigovat.
    Karel Šimka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za vysvětlení. Byl-li by judikát interpretován pouze tímto restriktivním způsobem, nepředstavovalo by to problém. Já se ale obávám, že interpretace bude naopak značně široká (protože dává soudu možnost mít případ "se stolu" téměř bez práce), a bude vykládán tak, že kdo nemá na poplatek, nechť se spokojí s informacemi, na jejichž získání má právní zájem. Což je podle mne zřetelně za hranicí ústavnosti.

      Vymazat

Kursiva: <i>text</i>
Tučně (když už to musí být…): <b>text</b>
Odkaz: <a href = "http://adresa">název odkazu</a>, tedy <a href = ""></a>