Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Začneme citací Ústavy:

Čl. 27

(4) Poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem. Odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno.

(5) Poslance nebo senátora lze zadržet, jen byl-li dopaden při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté. Příslušný orgán je povinen zadržení ihned oznámit předsedovi komory, jejímž je zadržený členem; nedá-li předseda komory do 24 hodin od zadržení souhlas k odevzdání zadrženého soudu, je příslušný orgán povinen ho propustit. Na své první následující schůzi komora rozhodne o přípustnosti stíhání s konečnou platností.

Nejprve Václav Pavlíček a po něm na svém blogu Cyril Svoboda z těchto dvou ustanovení dovodili, že současný stav poslance Ratha, který tráví své dny ve vazbě, aniž by bylo dolní komorou parlamentu rozhodnuto o jeho vydání k trestnímu stíhání, je ústavně pochybný, resp. protiústavní.

K okolnostem Rathova stíhání mám četné výhrady, ani s jedním z těchto názorů však nesouhlasím.

Pavlíčkovy pochybnosti pramení z toho, že čl. 27 odst. 5 Ústavy se o trestním stíhání poslance zmiňuje až v poslední větě a řeší primárně otázku jeho zadržení. Jeho výklad, že mezi odst. 4 a 5 není vztah subsidiarity a speciality, naráží na otázku, k jakému jinému úkonu má být poslanec na základě rozhodnutí předsedy sněmovny odevzdán soudu, jestliže ne k rozhodování o vazbě. Pokud by se v odst. 5 řešila pouze přípustnost zadržení a nikoli dalších úkonů trestního řízení, notabilně pak rozhodnutí o vzetí do vazby, nemělo by toto ustanovení žádný smysl. Jediným přijatelným závěrem je, že odst. 5 je vůči odst. 4 speciální a předběžný souhlas předsedy komory má až do definitivního (ratihabičního) rozhodnutí plena účinky souhlasu s trestním stíháním podle odst. 4.

Pochopitelné jsou obavy artikulované C. Svobodou, neboť ústava za určitých okolností skutečně umožňuje, aby byl poslanec omezen na svobodě, a to i po relativně dlouhou dobu např. parlamentních prázdnin nebo dysfunkce sněmovny, pouze na základ souhlasu jediného poslance, zvoleného za stranu danému jedinci případně i (značně) protivnou.

To je však risikem zastupitelské demokracie. Tak jako si občané vybírají 200 poslanců, aby hájili do příštích voleb jejich zájmy, vybírají si i sami poslanci ze svého středu sněmovní funkcionáře, kteří budou chránit práva jich samotných. Pokud si vybrali špatně a zvolili osobu nehodnou, mají navíc možnost obrátit se o ochranu svých práv přímo na Ústavní soud, což je postup, který bych za dané situace doporučil Davidu Rathovi. Jen ten je povolán k tomu, aby možnost držet poslance v předběžné vazbě předtím, než jeho případ posoudí plenum sněmovny, zvážil a autoritativně o ní rozhodl.

K textu C. Svobody je pak na místě jen douška, že jeho výklad, vylučující vazební stíhání při činu dopadeného poslance nebo senátora, je pro společnost spojen s nemenším nebezpečím, protože tak by nebylo možno zajistit až do příští schůze sněmovny ochranu společnosti např. ani před poslancem-seriovým vrahem.

Komentáře   

0 # Karel Vážný 2012-05-18 14:28
Myslím, že existuje ještě jeden funční a přitom konformní výklad.

Poslanec může být vzat do vazby, ale pokračovat ve stíhání lze jen v nutných a neodkladných věcech.

Ale protože je zájem na maximálním zkrácení koluzní vazby, o to víceže jde o zástupce lidu, tak bych se k tomu neklonil... (Předstižná je asi v raritních případech možná, ale zde nesmyslná. Útěkovou lze nahradit řadou alternativ - kauce, záruka, odebrání pasu, domácí vězení, dohled PMS, jako známá osobnost se v EU neskryje.)
0 # Tomáš Pecina 2012-05-18 15:05
Otázka, které úkony lze v tomto mezidobí konat, je zvlášť zajímavá v souvislosti s možností vést trestní stíhání v režimu zkráceného řízení. To by se pak snadno mohlo stát, že sněmovna nevydá mezitím pravomocně odsouzeného poslance.
0 # David Schmidt 2012-05-18 15:30
Tento komentář byl odstraněn autorem.
0 # David Schmidt 2012-05-18 15:32
Jsem názoru, že odst. 4 se týká právních úkonů trestního stíhání (především obžaloba, odsouzení), odst. 5 faktického "stíhání" (všimněme si chybějícího adjektiva), tj. omezení svobody pro nezbytně nutnou dobu, tj. buď je souhlas předsedkyně dán, nebo není a zadržený je 'propuštěn'. Ústavu je nutné vykládat autonomně. Z titulu souhlasu podle odst. 5 je tudíž možné v rámci úkonů tr. ř. provádět pouze ty především faktické, defensivní úkony, které se kryjí s dočasným fyzickým zadržením poslance, což je i vazba z hlediska podústavního práva, přičemž "na své první následující schůzi komora rozhodne o přípustnosti stíhání s konečnou platností.".

Efektem souhlasu předsedkyně tudíž je, že poslanec nebude "propuštěn" a bude odevzdán soudu min. do následující schůze. Odevzdáním soudu je pak nutno v autonomním smyslu myslet i vazbu. Cyril Svoboda proto nemá pravdu, na druhou stranu nelze poslance např. obžalovat či odsoudit, obvinění je už ze své podstaty a v rámci těchto limitů nejen možné, ale i snad nutné (nebýt obviněn a přesto být ve vězení je v rozporu s fair řízením).
0 # Tomáš Pecina 2012-05-18 15:39
Autonomní výklad ústavy jistě, ale jen pokud jde o konkrétní podústavní předpisy, nikoli o principy podústavního práva jako takové. Jinak bychom se dostali do situace, že by poslanec nebyl v trestní, ale ve zvláštní "ústavní" vazbě, protože by nebyl aplikovatelný ani trestní řád, ani řád výkonu vazby. K tomu ovšem schází dostatečně komplexní úprava, proto se přikláním k tomu, aby se aplikovaly obecné předpisy, pouze s modifikacemi vynucenými zvláštním postavením poslance nebo senátora (např. co do možnosti pokračovat ve výkonu mandátu).
0 # David Schmidt 2012-05-18 15:53
Ano. Je nutné postupovat podle trestního řádu a tento postup nebude v rozporu s čl. 27 odst. 4 Ústavy potud, pokud se bude krýt s ústavně autonomním výkladem pojmu 'zadržení', resp. 'odevzdání soudu', tj. omezení osobní svobody pro účely případného trestního stíhání.

Pokud by byl poslanec před konáním následující schůze ve zkráceném řízení např.odsouzen, bylo by to porušení čl. 27 odst. 4 Ústavy, neboť by byl trestně stíhán, ačkoli předsedkyně dala souhlas pouze s odevzdáním soudu, tj. nesouhlas s propuštěním.
0 # Anonymní 2012-05-19 10:20
Necha pana Sinagla ze propujcil nazory Pana Peciny do svojich stranek Jestli pane Sinagle obhajujete nazory ze byl pan Rath nepravem vzat do vazby po jasnych dukazech, tak me vas list uz neposilejte nejsem na to zvedav Mel jsem vas za bojovnika za cestne jednani a bojovnika proti komunismu a ne bojovnika za darebaky jako je Rath zlodej podvodnik a korupcnik..
0 # Tomáš Pecina 2012-05-19 14:33
Kdybyste si přečetl moje texty, viděl byste, že vzetí poslance do vazby, a to i na základě souhlasu předsedy sněmovny, považuji za možné, odchylně od názoru např. Cyrila Svobody. O její důvodnosti v Rathově případě ovšem přesvědčen nejsem, důkazy o vině mohou být sebepřesvědčivější, aniž by vazbu odůvodňovaly. Naopak, mají-li už nyní OČTŘ přesvědčivé důkazy, nechápu, proč požadují kolusní vazbu.
0 # Guy Peters 2012-05-18 15:56
Přesně tak. K takovým koncům vede literalism.
0 # Anonymní 2012-05-21 12:48
--------POKRAČOVÁNÍ
Vraťme se ale k tématu.
K samotné teorii práva je ještě zcela nezbytné dodat, že "jednotnost právního řádu je v rovině právního jazyka kromě jiného spjata s konstantností významů přisuzovaných jazykovým výrazům, tj. s vyloučením polysémie a homonymie. Výjimkou je pouze rozlišování samotným zákonodárcem, a to explicitně formou legální definice nebo implicitně, -tedy když je odlišnost významů, přisuzovaných jednomu výrazu zřejmá z kontextu. Pakliže tedy právní předpis obsahuje legální definici pojmu, omezující její použití pouze pro účely daného předpisu, plyne z toho nutnost odlišení ve vztahu k významu stejného pojmu, obsaženého v jiných předpisech" (srov. III.ÚS 124/96). V dané věci je třeba tedy z toho vyvodit, že český jazyk je dostatečně košatý (výrazově bohatý) aby pro případ, že tak má být v budoucnu činěno, vepsal zákonodárce (ústavotvůrce) do příslušného článku 27., odst. 5 Ústavy za "nedá-li předseda komory do 24 hodin od zadržení souhlas k odevzdání zadrženého soudu,-“ např.: ||JENŽ MÁ PRÁVO ROZHODNOUT I O UVALENÍ VAZBY,|| „-je příslušný orgán povinen ho propustit." Soud má totiž celou škálu možností, jak jednat a pomocí kterých procesních institutů se ve věci chovat; vazební zbavení osobní svobody se však zcela vymyká z těchto jinak legitimních prostředků trestního práva procesního (-tedy práva prostého), a je naopak významově akcentováno jak Ústavou (subs. Čl.3,4,10), tak především Listinou (Čl.8), což platí jak pro běžného občana, tak ale zjevně akcentovaně, pod požadavkem konformity (slovy Ústavního soudu „prozařováním“) s Ústavou a Listinou. Ve smyslu už shora uvedeného se pak ještě velmi přimlouvám, aby právní odborníci velmi vážili své radikální názory, neboť právě kvůli tomu, co již vyjádřil ÚS např. v III.ÚS 124/96 je potřebné přepečlivě rozlišovat v aplikovaném výkonu státní moci v jakémkoliv jejím stupni terminologii samu, z až čehož může jedině vyplynout právně bezvadný úkon; zde ještě k tomu –znovu s intenzivním požadavkem úzké ústavně-právní konformity; tady tedy přímo "obviněný", "zadržený", "zatknout obviněného". V opačném případě budeme totiž na tom stejně pozoruhodně, jako jedna současná paní poslankyně Parlamentu ČR (iř), co má sice docela čerstvý diplom z jedné nejmenované Právnické fakulty v ČR, ovšem prokazatelně vůbec (asi ještě) netuší, jak nebetyčný rozdíl jest mezi termíny právního jazyka "odcizit" a "zcizit" (-a že je to rozdíl –jak už dáno- nebetyčný... :-)) !! ).
Tak snad jen takto, a pokud s mými závěry nebyde kdokoli souhlasit, nevadí -vždyť přeci všichni víme, že pokud se sejdou tři právníci, je z toho sedm právních názorů.... :-)
0 # Anonymní 2012-05-21 12:48
Tomáš Katz
Je zde přede mnou mnoho seriozních, odborně fundovaných názorů. Snad vždy jsou však zatíženy nějakým "doplňováním soukromých adjektů“ k tomu, aby byl ten či onen názor platný.
Přidám i svůj názor, -ústavním právem a komparací ústavních evropských systémů se už zabývám osmým rokem, a tak mi to snad dává jistou představu, co jak vykládat -tak, aby byla zachována filozofická materiální pravda litery práva samé; to proto, že dovozovat, "co chtěl zákonodárce vlastně svým počinem vyjádřit", je v obecnosti scestné...co když se mu to totiž povedlo špatně, a konečné znění psaného práva na lid prostý i odborný působí ve smyslu sémaziologickém zkrátka jinak, než bylo záměrem zákonodárce. Pak totiž dojde nezbytně k tomu, že tápání v právu má víc znaky onomaziologické; tedy "teprve" pojmenování jevů, věcí, záměrů atd. jazykovými znaky tj. slovy, kde se vychází od pojmu coby odrazu jevu skutečnosti a teprve se zkoumá, jakými jazykovými znaky je vyjádřen, a není-li dosud, pak se tyto znaky zvětšiny teprve utváří.
Nyní k věci samé.
Samotný fakt, že Dr. Rath byl zbaven svobody v rozporu s ústavním právem je nezpochybnitelný. To proto, že právní stát je založen na vládě psaného, tzv. pozitivního práva, daného tímto státem, které je jediným platným právem s Monistickým přístupem k němu (ve smyslu právního pozitivismu). Tento řád je tvořen systémem právních norem, které jsou tzv. "objektivním právem", jejichž součástí je řada subjektivních práv a na nich odvislých dalších právních povinností, jež jsou podle principu právního pozitivismu od právních norem odvozeny. Stran chování JAKÉKOLIV státní moci, -a to v JAKÉKOLIV situaci zejména upozorňuji na absolutní kogent daný čl. 2, odst. 3 Ústavy ČR, a stejně naléhavě na čl. 2, odst. 2 Listiny základních práv a svobod. A právě tyto dva nezpochybnitelně základní kameny právního systému ČR byly horlivými orgány státní moci flagrantně porušeny, a to účelovým výkladem právních předpisů nezpochybnitelně nižší právní síly. Takže: zde vůbec nejde o jakéhosi Dr. Ratha, zde jde o to, že jsem po stovkách praktických zkušeností přesvědčen, že NEŽIJEME V PRÁVNÍM STÁTĚ, a právo je z dramaticky nadpoloviční většiny vždy aplikováno tak jak se to tomu, kdo má v ruce „větší razítko“ osobně hodí. Použiji-li autentická slova mého letitého přítele, jinak jednoho z významných volených funkcionářů jisté profesní právnické komory, cit.: „ČR neměla snad nikdy –a to ani za komančů- k právnímu státu tak daleko jako má v současnosti....“. A k tomu snad jen že ani on ani já jsme za svůj život v žádné politické straně nebyli.
POKRAČOVÁNÍ--------
0 # Anonymní 2012-05-29 04:24
Odpověď je jednoduchá: ano, je.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)