DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

středa 30. listopadu 2011

Horrorcore u soudu

Přinášíme úplný zvukový záznam z hlavního líčení v kause Řezník, Pitva a Hrobka. Na odsouzení netrval nikdo, i ze zlatonosné ústní dutiny znalce Michala Mazla zazněla klíčová slova nadsázka a umění (když už ne svoboda slova), státní zástupce OSZ pro Prahu 5 Jan Vučka navrhl zproštění, čemuž soudce Petr Hovorka s poměrně přesvědčivým a zevrubným ústním odůvodněním vyhověl.

Rozsudek ve věci manželů Kolečkových potvrzen

Zničená koupelna v bytě KolečkovýchKrajský soud v Plzni dnes vyhlášeným rozsudkem potvrdil prvoinstanční rozsudek ve věci manželů Kolečkových, jimž Okresní soud v Karlových Varech přiznal na náhradě škody způsobené pronajimatelem Štefanem Orthem přibližně 400 tisíc korun s příslušenstvím.

Je to překvapivé rozhodnutí, při jednání se zdálo, že soudci jsou na straně Š. Ortha, avšak hlasování nakonec skončilo ve prospěch žalobců.

Tím mnohaletý spor manželů Kolečkových, resp. pana Oldřicha Kolečka a dědiců jeho dnes již nežijící manželky Květy, s pronajimatelem, který jim ve snaze přinutit je k vystěhování zcela zničil byt, zřejmě definitivně skončil. Mezi jeho spektakulární průvodní jevy patřila např. exekuce na město Karlovy Vary pro odpírání informací – ta však paradoxně dodnes skončena není, Nejvyšší soud totiž již půltřetího roku rozhoduje, zda exekuce byla nařízena oprávněně a kdo tedy má uhradit její náklady.

úterý 29. listopadu 2011

Kausa DSSS v. Tonya Graves

Celé by to mělo půdorys bouře ve sklenici vody, nebýt toho, že případu věnují relativně velký prostor iDnes a další media. Co přesně se ve Vimperku stalo, už asi nezjistíme, faktem je, že ve stejný den, kdy se tam konala odložená demonstrace Dělnické strany sociální spravedlnosti, došlo ke konfliktu v místní restauraci U stadionu. Jeho nespornou účastnicí byla americká zpěvačka černé pleti Tonya Graves.

Ta podle první zprávy iDnes uvedla: V té restauraci byli nějací lidé z Dělnické strany sociální spravedlnosti. Já tam byla sama a bylo to nepříjemné. Tahali mě za vlasy, plivali na mě a křičeli rasistická hesla. Tento popis víceméně potvrdil i číšník Milan Vojta, podle jehož sdělení útok vyústil v hospodskou rvačku s létajícími židlemi apod.

Druhá verse zní už střízlivěji. Útočník byl jeden, útok byl toliko verbální a po něm, s pomocí personálu a štamgastů, byl tento muž z restaurace vyhozen.

Tonyu Graves si pamatuji z poloviny 90. let, kdy krátce pracovala v bookstoru Globe, jenž se tehdy nacházel v Praze 7 nedaleko Štrossmayerova náměstí a já tam, v době ještě předinternetové, chodíval na kávu a na anglické knihy, a to – jak to říct? – jako mladou dámu dosti temperamentní a poněkud afektovanou. Domnívám se proto, že autorkou barvitější skutkové verse je právě ona, novináři iDnes pouze přesně reprodukovali to, co od ní slyšeli, a reálnější kontury dostala věc až na základě policií zjištěných skutečností.

Po právní stránce tím je affaira s největší pravděpodobností skončena: o trestný čin pomluvy se samozřejmě nejedná, o přestupek rovněž ne (nejvýš ze strany útočníka, pokud by byl nalezen a usvědčen), a případná žaloba na ochranu dobré pověsti právnické osoby ztroskotá na tom, že DSSS se nijak zvlášť dobrou pověstí pyšnit nemůže.

Aktualisováno.
Vida. Zatímco my jsme v závěrech opatrní, v Deníku Referendum mají jasno. Kritická redakční politika veškerá žádná, hlavně že je text dostatečně aktivistický.

Aktualisováno.
Policie prý vypátrala a z útoku obvinila dva muže.

Blýská se svobodě projevu na lepší časy?

Dne 7. prosince 2011 vyhlásí IV. senát Ústavního soudu nález ve věci transparentu Národní odpor, svobodný-sociální-národní. Za jeho nešení v prvomájovém průvodu v r. 2007 dostalo sedm obviněných přísné tresty, včetně nepodmíněných. Pokud Ústavní soud vyhoví, bude to znamenat zásadní obrat v judikatuře a těžkou ránu současné protiextremistické kampani.

Proti napadenému usnesení Nejvyššího soudu jsem vloni v létě sepsal pro obviněného M. F. ústavní stížnost, v níž jsem se snažil akcentovat porušení principu předvídatelnosti práva, avšak kombinace ústavních soudců Mucha-Musil-Holländer (soudce zpravodaj) se ukázala být vražednou.

Takový normální zaměstnanec

Další rozsudek v kause heparinového vraha Petra Zelenky padl dnes v Hradci Králové. Soudkyně Věra Adámková nepřiznala pozůstalým dvou z obětí právo na relutární satisfakci. Mlamoj, který zprávu sepsal a který si plete žalobu s obžalobou, patrně nemůže být spolehlivým zdrojem pro jakoukoli seriosní analysu případu, předběžně se mi nicméně jeví, že žaloba je po právu.

Rozhodující význam zde má ustanovení § 420 odst. 2 ObčZ (tj. zjednodušeně odpovědnost zaměstnavatele za škodu způsobenou zaměstnancem) a výklad pojmu exces, který aplikaci tohoto ustanovení vylučuje. Obvykle se zkoumá, zda mezi jednáním způsobivším škodu a pracovními úkoly zaměstnance existuje místní, časová a věcná souvislost, přičemž absence kterékoli z těchto složek odpovědnost zaměstnavatele vylučuje.

Jestliže Zelenka svým obětem heparin podával jako pracovník anesthesiologicko-resuscitačního oddělení nemocnice, činil tak v pracovní době a (domněle) v rámci jejich léčby, je odpovědnost nemocnice jednoznačně dána.

Čeští soudci jsou však lidé zvláštního ražení, a tam, kde by např. americký soudce nezaváhal a postavil se na stranu poškozeného jednotlivce proti instituci, český soudce, navyklý poslušnosti, má opačnou tendenci, a pokud může, vyhoví instituci proti jednotlivci. Viz, pars pro toto, skandální rozsudek Jitky Kalfeřtové, která se neodvážila vyhovět dítěti proti jeho škole.

Obávám se, že dokud budou soudci lidé jako V. Adámková nebo J. Kalfeřtová, z České republiky právní stát nikdy nebude.

neděle 27. listopadu 2011

Vážím si lidí, kteří se neodvrátili (rozhovor s Michaelou Dupovou)

Michaela Dupová (nar. 1989) je zřejmě vůbec první politickou vězenkyní polistopadového režimu v této zemi. Do vazby se v říjnu 2009 dostala proto, že měla v Praze spolu se čtyřmi dalšími osobami vylepovat samolepky propagující hnutí Národní odpor a stránky www.odpor.org. Propuštěna byla po více než roce, v prosinci loňského roku.

Málokdo pochybuje, že skutečným důvodem jejího věznění nebylo lepení samolepek, ale její předchozí politické aktivity v rámci organisace
Resistance Women Unity (RWU) a zejména Dělnické strany, za kterou v r. 2008 kandidovala do středočeského krajského zastupitelstva.

Její proces u Obvodního soudu pro Prahu 1 dosud neskončil, stále jí, stejně jako jejím spoluobviněným, hrozí trest od tří do osmi let vězení.

S jejími názory nesouhlasím, ale pokládám za důležité, aby je směla veřejně prosazovat a šířit. Kromě toho si vážím toho, že ani po roce ve vazbě své postoje nezměnila. Je zvláštní náhodou, že ve chvíli, kdy píšu tento perex, mi hraje z facebooku
Spirituál kvintet a jeho píseň z doby normalisace Za svou pravdou stát. Nemyslel jsem si, že se dožiju doby, kdy bude tahle píseň znovu aktuální…

Bylo mi ctí požádat M. Dupovou o e-mailový rozhovor, který zveřejňuji.

sobota 26. listopadu 2011

Případ závadového rapu aneb Pozvánka do Prahy 5

…Moloko Drencrom, which would sharpen you up and make you ready for a bit of the old ultraviolence, vzpomněl jsem si na Kubricka, který měl před 40 lety v Británii srovnatelné problémy s těmi, jež zažívají tři hudebníci-rappeři, vystupující pod přezdívkami Řezník, Pitva a Hrobka. Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 4 je totiž obžalovalo, že se svým klipem Konečný řešení dopouštějí blíže nespecifikovaného extremistického trestného činu.

Kubrick měl potíže toliko s censurou (a slavnou scenu soulože v Alexově pokojíku musel pustit proti scenáři v mnohonásobném zrychlení, jinak by film do kin nedostal), v tomto smyslu je tedy Británie přece jen o trochu civilisovanější a svobodnější.

Kdo má zájem, rapperský případ (který sleduji jen okrajově) bude v úterý 29. listopadu od 13.30 hod. v jednací síni č. 1, budova B, projednávat Obvodní soud pro Prahu 5 a není vyloučeno, že přijde i nejmenovaný soudní znalec.

Z hlediska mého odborného zájmu bude nejdůležitější, které zakázané hnutí klip propaguje; žádné se tam totiž nevyskytuje, takže buď budou OČTŘ muset sáhnout k osvědčené volbě Národní odpor, anebo přijít s thesí, že takové hnutí bylo klipem založeno. Další možností je násilí proti skupině, avšak to je podle mého soudu prokazatelné ještě obtížněji.

Aktualisováno.
Mám to! Jelikož si zpěvák podle vlastního vyjádření nechal vytetovat hákáč na bicáka, bude-li mu prokázáno, že v minulosti nosil tričko s krátkým rukávem, lze to kvalifikovat podle § 403 odst. 1, 2 TrZ/2009 ve stadiu přípravy!

Aktualisováno.
Soud I. stupně všechny tři rappery zprostil obžaloby.

V Pleteném Újezdu se dál zastupitelstvo nahrávat nesmí

Pro ty z milých čtenářů, kteří by chtěli vědět, jak se vyvíjí kausa zákazu nahrávání v Pleteném Újezdu, zde máme usnesení, jímž osmý správní senát Městského soudu v Praze (složený – jak jinak – ze dvou exkomunistů) návrh na nařízení předběžného opatření zamítl, a to s odůvodněním, jehož pitomost by v méně exponovaném měsíci byla jistě poprávu odměněna prestižní cenou našeho blogu.

Přirozeně, že nelze požadovat, aby soud přiznal předběžným opatřením to, o čem má být meritorně rozhodnuto, avšak to platí pouze u žalob na plnění nebo na určení, nikoli u žalob zápůrčích, mezi něž správní žaloba proti faktickému zásahu patří. U těch je naopak tento druh předběžné ochrany přirozený a obvyklý: soud posoudí, zda žalobce brojí proti jednání, jež se prima facie jeví být protiprávním, a to žalovanému po dobu řízení zakáže.

V dané situaci to znamená, že zasedání zastupitelstva budou v Pleteném Újezdu jako zřejmě v jediné české obci probíhat bez toho, že by měli občané možnost si jejich průběh zaznamenat, a protože senát soudruha Nováka a soudružky Pipkové je u tohoto soudu nejen nejhloupější, ale také s přehledem nejlínější, další dva roky se nebude dít nic. Kasační stížnost je nepřípustná (i když z jiného důvodu, než tvrdí ti tři naivní umělci; viz usnesení NSS č. j. 1 Ans 2/2003-35) a Ústavní soud by s největší pravděpodobností odpověděl, že zásah do základních práv stěžovatele neshledal dostatečně intensivním.

Jaká radost žít v zemi s dysfunkční a morálně i odborně zcela rozloženou justicí!

pátek 25. listopadu 2011

Tak tohle tedy ne!

Toto je další typicky postkomunistický (čti: kocourkovský) příběh: dopravce a policie zvažují, zda nezažalují/neobviní muže, který odřídil za namol opilého šoféra v Aši zbytek trasy, a to buď za to, že neoprávněně užil cizí věc, nebo že poté vrátil klíčky opilci, kterýžto následně autobus odvezl do garáží.

Na to, že můžete být trestně/přestupkově stíháni, jestliže si natlučete po pádu z vlastního kola, jsme si už zvykli. Že majitel neuklizeného chodníku neodpovídá za úrazy, které si na něm chodci přivodí, jak judikoval náš milý a moudrý Nejvyšší soud, na to se zvyká obtížněji, ale i to se může podařit, podobně jako že každý má právo fysicky napadnout a násilím zadržet toho, o němž se domnívá, že mu dluží pár korun (credits: Zdeněk Kühn, Nejvyšší správní soud), a že není trestným činem, když si soukromá obchodní společnost zřídí a vycvičí elektroměrné komando a když jeho členové vydírají její zákazníky.

Nyní bychom tedy měli přistoupit i na to, že když se dopravci ztříská pod obraz šofér autobusu, povinností cestujících je vyčkat jeho vystřízlivění, eventuálně zajištění náhradního kusu, a pokud už učiní tu chybu a bus v bezpečí odvezou do konečné stanice, je jejich povinností řidiči nevrátit klíčky, tak aby ten nemohl dopravcovu majetku ublížit.

Protestuji, to je v hrubém rozporu s tím, jak právo chápu já – a jak je chápáno i v demokratickém právním státě. Účelem (objektivního) práva je dosáhnout rozumného uspořádání společenských vztahů, není to absurdně vyložitelná matice pravidel bez vzájemných souvislostí a smyslu. Právní regulace je přitom až subsidiární, nastupující tehdy, když jednání vybočí z normálního společensky tolerovatelného průběhu. Muž zastoupivší šoféra se zachoval normálně a rozumně, a pokládám za nehorázné, jestliže by měl být za svůj postup jakkoli, natožpak trestněprávně, popotahován. Mám právo rád a opravdu těžko snáším, je-li takto znásilňováno.

Shodou okolností jsem byl tento týden přítomen jednání odvolacího soudu ve věci manželů Kolečkových. Senát za předsednictví komunistického soudce Alexandra Šímy činí vše pro to, aby Kolečkovým jejich bývalý pronajimatel nemusel za zničené bytové zařízení nic zaplatit, a hledá naprosto umělé důvody, jak toto své evidentně nespravedlivé rozhodnutí odůvodnit. I proto si myslím, že bývalí komunisté do justice nepatří: jsou to trvale mravně narušené osoby, které mají tendenci místo práva hledat a sofistikovaně odůvodňovat bezpráví.

Je jen na nás, co všechno a jak dlouho si necháme líbit; lhostejno zda v Aši, v Plzni nebo kdekoliv jinde.

Pozvánka do Mostu

V pátek 2. 12. 2011 ve 12.00 hod. se u mosteckého okresního soudu uskuteční odročené hlavní líčení s Lucií Šlégrovou. Přijďte, myslím, že bude legrace!

Podrobnosti najdete v tiskové zprávě.

středa 23. listopadu 2011

úterý 22. listopadu 2011

Ústavní soud znovu rozhodl o zpřístupnění informací o minulosti soudců

Ústavní soud vyhověl mé ústavní stížnosti (historicky sedmé úspěšné) a zrušil rozsudek Nejvyššího správního soudu o tom, že soudy nemusejí poskytovat informace o komunistické minulosti svých soudců, přičemž ostře kritisoval čtvrtý senát Nejvyššího správního soudu za nerespektování své závazné judikatury.

Písemné vyhotovení nálezu nemám dosud k disposici, takže se k němu nemohu blíže vyjádřit. Zde je zpráva ČTK.

Aktualisováno.
Nález, z něhož je patrné, že si Ústavní soud na adresu Nejvyššího správního soudu věru servítky nebral.

pondělí 21. listopadu 2011

Za epileptický záchvat do vazby

Další neuvěřitelný exces při rozhodování o vazbě se odehrál u Okresního soudu v Hradci Králové. Nechápu, jak je možné poslat do vazby obviněného za nedbalostní trestný čin a za situace, kdy není jasné, zda jsou vůbec dány podmínky trestní odpovědnosti.

Úlitba veřejnému mínění? Soudy, které rozhodují podle toho, co napíšou v Blesku, nepotřebujeme.

Vimperk, tak trochu jiné město aneb Úřední zvůle 2.0

Kuriosní a zcela ojedinělé rozhodnutí o zákazu shromáždění DSSS vydal Městský úřad Vimperk. Na Facebooku našel diskusní skupinu, na jejímž základě demonstraci zakázal s odůvodněním, že účel oznámeného shromáždění, spočívající v mítinku příznivců a členů strany DSSS s předsedou této strany, povede, s ohledem na shora popsané závěry správního orgánu, k výzvám k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti zejména pro národnost či sociální postavení.

Aktualisováno.
Soud podle očekávání tento výplod chorého ducha zrušil. Odůvodnění zatím k disposici není, pouze zpráva ČTK.

sobota 19. listopadu 2011

Kolik hodin má den soudního znalce aneb Zázrak v Karlových Varech

Kolik hodin má den? To může být různé: pro běžného občana má den 24 hodin, a chce-li věnovat určité práci čas vedle své pracovní doby, stěží tak může činit déle než 3–4 hodiny denně a pět dnů v týdnu.

Jinak je tomu u soudních znalců. Vezměme tento posudek, který zpracoval Michal Mazel. Zadání bylo stanoveno opatřením policie ze 14. 1. 2011, doplňující posudek byl hotov, podle data na jeho první straně, dne 22. 3. 2011, a autor posudku si za něj vyúčtoval téměř 400 tisíc korun. Předpokládáme-li, že sazba činila běžných 350 korun za hodinu, vychází nám, že na svém posudku M. Mazel strávil 1 100 hodin – a tedy, každý den, včetně víkendů, pracoval něco přes šestnáct hodin denně. Na advokacii při takovém zápřahu asi moc času nezbývalo…

Anebo další výtečník, Ivo Svoboda, zaměstanec brněnské University obrany. Ten, soudě dle čísel podle znaleckého deníku, za rok 2010 zpracoval nejméně 40 znaleckých posudků, a pokud bychom vycházeli z průměrné odměny podle pěti posudků, k nimž nám údaje poskytla policie, musel na nich odpracovat přibližně 3 800 hodin, a to, prosím pěkně, jen po odpoledních a večerech. Tento odhad nemůže být příliš směrodatný, mezi posudky mohly převažovat jednoduché a méně pracné, avšak rozhodně je takové množství indikátorem, že i zde mohlo docházet k nepravostem.

Hodnoceno střízlivě, oba pánové jsou podezřelí z trestného činu podvodu a z toho, že se na účet státního rozpočtu každoročně obohacují za neoprávněně účtované hodiny o částky v řádu stovek tisíc korun. Představa, že by policie své korunní znalce za to začala stíhat, je sice komická, ale když nic jiného, pro obhajobu to bude další silný argument, proč požadovat vyloučení těchto znalců: nebo si myslíte, že soudní znalec může být nestranný vůči policii, která mu dlouhodobě umožňuje podvádět a krást veřejné prostředky?

úterý 15. listopadu 2011

Odměny znalců jsou astronomické

Útvar pro odhalování organisovaného zločinu mi dnes zaslal odpověď na žádost o informace ohledně odměn protiextremistických znalců ve dvou případech, jimiž se zabývám. Výsledek je šokující. Jednak v příjemném smyslu, že policie tyto informace, které odpírá i obhájcům, poskytla bez jakýchkoli obstrukcí a v podrobné formě, jednak tím, jaký je jejich obsah.

Vyplývá z něj, že vyúčtované částky svou výší zcela překročily naše očekávání a vzhledem k obsahu posudků, z nichž většina vznikla methodou copy&paste, jsou fakticky úplatkem za požadovaný výsledek znaleckého zkoumání.

K jednotlivým položkám v policejním seznamu (posudky J. Janky ponechávám stranou; ač i v jeho případě jsou odměny abnormálně vysoké, šlo o získávání dat ze zajištěných počítačů, telefonů a datových nosičů):
  • Michal Mazel, odborné vyjádření č. 4/2010, odměna 3 000 Kč: Text nemám k disposici. Rozsah 15 stran.
  • Ivo Svoboda, znalecký posudek č. 16/ZP/2010, odměna 54 250 Kč: Rozsah 98 stran (z toho vlastní text znalce pouze 40 stran, což vesměs platí i o všech dalších posudcích tohoto znalce), copy&paste na thema závadový diskurs.
  • Ivo Svoboda, znalecký posudek č. 23/ZP/2010, odměna 15 050 Kč: Rozsah 47 stran, copy&paste na thema závadový diskurs.
  • Ivo Svoboda, znalecký posudek č. 35/ZP/2010, odměna 4 900 Kč: Text nemám k disposici.
  • Ivo Svoboda, znalecký posudek č. 40/ZP/2011, odměna 59 300 Kč: Rozsah 170 stran, copy&paste na thema závadový diskurs.
  • Vysoká škola Karlovy Vary, znalecký posudek č. 50/P-2010 (14. 12. 2010), odměna 66 930 Kč: Autory posudku jsou Zdeněk Zbořil a Michal Mazel jako oponent, rozsah 74 stran, obsahem je dokazování závadovosti předložených písňových textů.
  • Vysoká škola Karlovy Vary, znalecký posudek č. 50/P-2010 (9. 5. 2011; správně má být 22. 3. 2011), odměna 394 451 Kč: Autory posudku jsou Michal Mazel a Jan Chmelík jako oponent, rozsah 502 stran (velkou část ale tvoří obrázky); obsahem je dokazování, že závadové jsou i obaly, booklety hudebních CD atp.
  • Universita obrany, znalecký posudek č. 22/ZP/2009, neúčtováno: Autorem posudku je Ivo Svoboda, rozsah 122 stran, copy&paste na thema závadový diskurs. Znalecký posudek nebyl účtován zřejmě proto, že Universita obrany není ke znalecké činnosti v tomto oboru oprávněna.
  • Ivo Svoboda, znalecký posudek č. 16/ZP/2010, odměna 34 310 Kč: Text nemám k disposici, zato mám posudky tohoto znalce č. 08/ZP/2010, 09/ZP/2010 a 24/ZP/2010, k nimž mi policie výši odměny nesdělila; je možné (byť ne příliš pravděpodobné), že dosud nebyly vyúčtovány. Podle rozsahu posudků půjde však i v těchto případech v součtu o statisícové částky. Poněkud zaráží, že za znalecký posudek se stejným číslem si I. Svoboda nechal zaplatit ve dvou řízeních, pokaždé jinou částku; ale to je už jen kosmetický detail.
Z uvedeného přehledu je tedy zjevné, že být znalcem v oboru politického extremismu je v této zemi hotový zlatý důl. Za jednu sepsanou (či spíše zkopírovanou) stranu znaleckého textu je policie ochotna zaplatit více než tisíc korun, přičemž kvalitu práce nikdo nikdy neověří: důležitý je pouze předem daný závěr, že všechny předložené předměty, texty písní, symboly apod. jsou závadné, protože propagují neonacismus.

Skutečně si ještě někdo může myslet, že tito znalci jsou nestranní a nezávislí, jak vyžaduje zákon?

Aktualisováno.

sobota 12. listopadu 2011

10+10

Právě před deseti lety jsem se začal vážněji věnovat právu. Dodnes nevím, zda šlo o dobrou investici, ale s určitostí mohu říci, že jsem za tu dobu prodělal terminální ztrátu ilusí o české povaze, české historii a českém smyslu pro spravedlnost. Snad jsem byl v té době prostě jen mlád a nezkušen, nevím…

Nechci se pouštět do obecnějších úvah, naopak bych se s čtenáři rád rozdělil o dojmy výsostně subjektivní, o seznam deseti soudců, které jsem za tu dobu potkal a které pokládám za nejlepší, a také ovšem o deset nejhorších. Opakuji: je to nerepresentativní, ryze subjektivní výběr, s nímž nesouhlasit je nejen čtenářovým právem, ale takřka povinností. Pořadí ve skupinách je nahodilé, nejde tedy o žebříček v pravém slova smyslu. Větší pozornost věnuji soudcům ze správních, osobnostních a trestních senátů než např. z obchodních, protože tam bývá rozhodování více automatisované, strojovější, a osobnost soudců se nemá příležitost ukázat (a když, tak v tom špatném).

středa 9. listopadu 2011

Ius buserandi obnoveno

Stává se to už podzimní tradicí: vloni touto dobou odstoupil Ústavní soud od svého příliš odvážného názoru ve věci prohlídek jiných prostor než bytů (psali jsme o tom zde), letos se rozhodl zrevidovat svůj názor ohledně namátkových finančních kontrol. Ty v r. 2008 prohlásil za protiústavní (článek na Slepecké holi; na Iuridictu), avšak poté, co Šimíčkův senát Nejvyššího správního soudu odmítl ve své rozhodovací praxi tento nález respektovat (ano, správná poznámka, žáku Nováku, ten člověk je víc ministerským úředníkem než soudcem, a o soudcovské nezávislosti možná někde četl), sešli se soudci ÚS znovu v plenu a svůj prohřešek nedostatku loyality vůči vládě odčinili.

Finanční úředníci tak mohou znovu neomezeně buserovat poplatníky, zvlášť drobné živnostníky, kteří, jak známo, svou nepoctivostí při daňových odvodech způsobují státnímu rozpočtu ty největší rány.

Podle rozložení disentů (v době, kdy píši tento post, zatím nepublikovaných) se zdá, že rozhodování plena bylo opět politické, právní argumentace prosté, jak o tom nedávno v rozhovoru pro Tomáše Němečka hovořil Pavel Rychetský.

Pozvánka k Ústavnímu soudu

V úterý 22. listopadu vyhlásí Ústavní soud nález ve věci mé opakované ústavní stížnosti týkající se informací o komunistické minulosti soudců. Soudce zpravodaj je Miloslav Výborný. Bohužel, mám tou dobou jiné soudní jednání, takže se vyhlášení nemohu zúčastnit, ale komunistickým soudcům NSS Průchovi a Vlašínovi, jejichž rozsudek byl Ústavním soudem přezkoumáván, slibuji, že na ně budu celý ten den myslet.

úterý 8. listopadu 2011

Fiala-gate

Začíná to býti jaksi cyklické: určitý, nepředvídatelný den je Ing. Jiří Fiala zadržen a transportován do vazby, eventuálně do výkonu trestu, kde stráví několik měsíců, poté se zjistí, že je nevinen a je propuštěn, načež o svých zážitcích natočí videozáznam, nějakou dobu pobude na svobodě, kde spáchá další zločin, a vše se opakuje od začátku, jen o level výš.

Společnou vlastností jeho trestných činů je, že je prakticky nelze popsat konvenčním jazykem trestního práva: příkladmo tato akce u Městského soudu v Praze. Člověk od trestního rozsudku právem očekává, že se dozví, jak pachatel někoho usmrtil, oloupil, znásilnil nebo něco ukradl, případně zpronevěřil, a ne, že se postavil s transparentem před soudní síň, vzal spis a vyskočil z okna soudu, nebo napsal soudci neslušný dopis.

Když dvojmo, tak dvojmo!

Komukoli, kdo byl ve styku se soudy prostřednictvím e-mailu nebo datové schránky, se určitě stalo, že byl vyzván, aby svoje elektronické podání doplnil v požadovaném počtu stejnopisů. Obvykle jsem reagoval přípisem, v němž jsem inteligenci osoby takovou výzvu sestavivší porovnal s mentální kapacitou prvoka, s nelichotivým resumé a infaustní prognosou. A byl pokoj, zvlášť od doby, kdy pro zvláště nedůvtipné soudní úřednictvo novelisovalo ministerstvo v tomto smyslu vnitřní a kancelářský řád.

Proto jsem byl lehce zaskočen, když mi včera do datové schránky přišlo vyjádření ministerstva vnitra ve dvou identických kopiích (věcně o něm píši na vedlejším blogu). Z přiloženého protokolu bylo přitom zřejmé, že dva identické dokumenty zaslal soudu sám žalovaný, ministerstvo vnitra.

Klíčí ve mně strašlivé podezření, že zatímco prosté pozemšťany nechávají orgány veřejné moci jejich ilusím, mezi sebou si elektronické dokumenty posílají tak, jak byly roky zvyklé, tedy dvojmo, trojmo, čtyřikrát, pětkrát nebo vícekrát, podle toho, kolikrát k tomu byly druhou stranou vyzvány.

Je-li tomu skutečně tak, této zemi asi už není pomoci.

sobota 5. listopadu 2011

Osel měsíce udělen výjimečně ve tvaru tykadel

Tykadla mimozemšťana místo tradičních oslích uší obdrží laureátká listopadové ceny Osel měsíce, udělované tímto blogem za mimořádné počiny na poli práva. Stala se jí soudkyně Okresního soudu v Berouně Marcela Součková za usnesení, jímž zastavila řízení o žalobě, protože naznala, že není možné, aby ministerstvo spravedlnosti na výzvu k náhradě újmy v šestiměsíční lhůtě nijak nereagovalo: Ohledně tvrzení žalobce, že svůj nárok uplatnil u žalovaného, kterého vyzval k náhradě vzniklé újmy, avšak ten nereagoval, soud konstatuje, že považuje za zcela vyloučené, aby Ministerstvo spravedlnosti na podání, které mu bylo řádně doručeno – nereagovalo, tímto podáním se nezabývalo a nerozhodlo o něm. Soud se domnívá, že podání žalobce – výzva k náhradě, zřejmě žalovanému vůbec nebylo doručeno… Samozřejmě bylo, pouze ministerstvo jaksi nestihlo odpovědět v zákonné lhůtě.

Nejít o dámu, musel bych napsat, že soudce je neuvěřitelný idiot, takto laureátce toliko poblahopřeji k zaslouženému ocenění a popřeju jí ještě mnoho podobně inteligentních vnuknutí.

pátek 4. listopadu 2011

Ústavní soud k arbitrabilitě spotřebitelských sporů

Ještě dýchají, ale konec se zdá být neodvratný. Kdo? Rozhodčí doložky ve spotřebitelských smlouvách a podvodné arbitrážní soudy, o nichž čtenáři mých blogů vědí, že jsou horší než trpaslíci (a než soudní exekutoři), protože místo spravedlnosti přinášejí svým obětem předem určený výsledek sporu a nemožnost brojit proti jeho nespravedlivosti soudní cestou.

Svůj článek jsem sepsal přesně před půltřetím rokem, a judikatura od té doby ušla velký kus cesty, nikoli, pravda, prosté odboček, slepých ramen a bifurkací. Další ránu zasadil rozhodčím doložkám ve spotřebitelských smlouvách Ústavní soud, jehož II. senát sice nevyslovil naplno, že král je nahý, tedy že celý tuzemský rozhodčí průmysl je, jak by řekli ctění brněnští kolegové, jedná velká fligna, avšak zpřísnil podmínky pro platnost rozhodčí doložky tak, že České podvodnické budou muset stávající praxi podstatnou měrou revidovat, nechtějí-li o svůj miliardový business přijít.

Ústavní soud vyšel ze Směrnice Rady 93/13/EHS a na jejím základě dovodil celou řadu omezení, jimiž je platnost arbitrážní klausule podmíněna, judikuje při tom, že ujednání o rozhodčí doložce ve spotřebitelské smlouvě lze z ústavněprávního hlediska připustit pouze za předpokladu, že podmínky ustavení rozhodce a dohodnuté podmínky procesního charakteru budou účastníkům řízení garantovat rovné zacházení, což ve vztahu spotřebitel – podnikatel znamená zvýšenou ochranu slabší strany, tj. spotřebitele a že dohodnutá procesní pravidla budou garantovat spravedlivé řízení, včetně možnosti přezkoumání rozhodčího nálezu jinými rozhodci, jak to umožňuje platný zákon o rozhodčím řízení.

Protože kýžená věta Rozhodčí doložka ve spotřebitelské smlouvě ve prospěch jiného než zákonem zřízeného stálého rozhodčího soudu je vždy neplatná zatím nepadla, bude to znamenat, že nové rozhodčí doložky opustí praxi vagních odkazů na seznamy rozhodců a zavedou institut odvolacího rozhodčího tribunálu – který bude přirozeně stejně (systémově) zkorumpovaný jako rozhodce prvního stupně – avšak stávající doložky budou o poznání lépe zneplatnitelné a zisky arbitrážních podvodníků a známých firem Sokola, Brože, Kunáška, Choděry a dalších přece jen o trochu poklesnou.

Není to ovšem velké vítězství, uvědomíme-li si, že v typickém případě bude rozhodčí nález vzešlý z vadného řízení soudem stejně uznán za platný exekuční titul, aniž by se postižení spotřebitelé dozvěděli, že by arbitráž mohli napadnout: pro obecné soudy je totiž daleko jednodušší exekuci nařídit než složitě zkoumat a odůvodňovat, proč konkrétní rozhodčí doložka nemůže ve světle nálezu sp. zn. II. ÚS 2164/10 obstát jako platná.

Takže: trocha odborného vzrušení, trocha hodnotné právní argumentace, ale praktický význam nálezu pro spotřebitele prozatím rovný vlnce způsobené vážkou na dokonale rovné hladině rybníka Puškvorce. Na skutečnou revoluci si budeme muset ještě chvíli počkat; doufejme, že ne příliš dlouho.

čtvrtek 3. listopadu 2011

Jiří Fiala propuštěn z výkonu trestu

Podle informací zveřejněných na serveru K213 měl být dnes Ing. Jiří Fiala propuštěn z výkonu trestu. Vězněn byl více než půl roku, z důvodů, které se prima facie nejeví dostatečnými.

Podrobnosti a komentář připravujeme.

Policie: Odměny protiextremistických znalců jsou tajné

O případu závadového zpěvu, v němž policie stíhá od června 2009 organisátory přibližně desítky koncertů, jsme informovali poměrně obšírně od počátku. V současné době policie uzavřela spis (má cca 17 tisíc stran) a obvinění a jejich obhájci se s ním seznamují.

Jak čtenáři tohoto blogu vědí, v České republice není korunou důkazů doznání, nýbrž znalecký posudek, a znalecké posudky o stovkách stran, spolu s překlady cizojazyčných písňových textů, tvoří základ spisu. Když se však obhajoba dotázala policejního orgánu, kolik bylo jednotlivým znalcům (mezi nimiž jsou i nám dobře známí Ivo Závadový Diskurs Svoboda a Michal Kontext Mazel) na znalečném vyplaceno, dozvěděla se, že tyto informace jsou tajné.

Proč? Zřejmě proto, aby se obhájcům nebohých, téměř zdarma z lásky ke své vládě pracujících znalců nezželelo a nezačali jim vyplácet ze svého palmáre rentu!

Aktualisováno.
Žádost o informace podle InfZ.