DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

neděle 30. října 2011

Zdravý rozum na procházce aneb Konec vlkodlaků v Čechách

Jak známo, přirozenou vlastností represe verbální kriminality je její samovolné rozšiřování. Je-li jeden den trestným hajlovat a nosit svastiku, za n+1 dnů bude trestné se vysmrkat.

Názorným příkladem je toto sdělení podezření; závadová část oděvu je vyobrazena zde.

Demokracie a svoboda pláčou v koutku, radost – a snadný výdělek – mají z tohoto vývoje jen soudní znalci třídy Mazel.

pátek 28. října 2011

Je to pro vaše vlastní dobro, ničemové! aneb Havířov vynalézavý

Jak informovala ČTK, Krajský soud v Ostravě potvrdil rozhodnutí havířovského magistrátu, jímž bylo zakázáno plánované dnešní shromáždění DSSS, a to s odůvodněním, že by, zjednodušeně řečeno, vzhledem k náladě ve společnosti mohli jeho účastníci dojít fysické úhony. Rozsudek není – nepochopitelně – vystaven na úřední desce, je tam zatím pouze jeho zkrácené znění, v němž schází odůvodnění.

Havířovské rozhodnutí je skandální: o to, aby účastníkům demonstrace nevznikla v důsledku výkonu jejich ústavních práv újma, se má starat policie, v demokracii je vyloučeno taková shromáždění zakazovat: ostatně samotná svoboda shromažďování má největší význam právě tehdy, když o něco jde a když lidé vyjdou do ulic, aby se pokusili něco konkrétního prosadit nebo dát najevo, že něco nejsou dál ochotni snášet. Že se to ne každému bude líbit, už jaksi patří k věci, to je nutné risiko podnikání.

Země, kde se smí demonstrovat jen tehdy, kdy je to podle mínění úředníků zcela bezpečné, nemá s demokracií nic společného.

Aktualisováno.
Úplný rozsudek.

čtvrtek 27. října 2011

Michal Mazel požaduje odstranění námitky podjatosti

Prostřednictvím svého zmocněnce, advokáta Pavla Uhla, se soudní znalec Michal Mazel domáhá odstranění odůvodnění námitky podjatosti. Tomu však, z pochopitelných důvodů, vyhovět nemohu.

Aktualisováno.
Pro úplnost zveřejňujeme i výzvu Michala Mazla obhájci Lucie Šlégrové. Má osm stran, z nichž významná část je věnována polemice s faktem, že při norimberských procesech nepůsobili židovští soudci a prokurátoři.

úterý 25. října 2011

Nějaký levý věci aneb Fair play v českém sportu

Todle je aspoň poctivej blázinec, libuje si pacientka Helena Růžičková v nesmrtelné sceně z Dívky na koštěti. Podobné pocity musí mít každý, kdo sleduje peripetie kolem případu olomoucké fotbalové korupce. Prvně jsme o ní psali letos v červnu, pozastavujíce se nad tím, že orgán soukroprávního subjektu-spolku nemíní čekat na rozsudek a hodlá vynést svůj disciplinární verdikt bez ohledu na něj.

Od té doby se v případu událo několik věcí: nejprve byla Olomouc svazovou disciplinárkou potrestána ztrátou devíti bodů a akteři korupční affairy dostali dlouholeté zákazy činnosti. Klub se neodvolal, avšak učinil tak jeden z potrestaných, brankář Petr Drobisz, a protože ve fotbale patrně neznají zásadu zákazu reformace in peius, odvolací orgán rozhodnutí v celém rozsahu zrušil, s odůvodněním, že jeden ze členů disciplinárky poskytoval Olomouci své právní služby a byl tudíž podjatý.

Poté padlo nové rozhodnutí, identické s předchozím. Proti němu se už nikdo neodvolal.

A teď soud I. stupně rozhodl, že obvinění jsou nevinní a zprostil je obžaloby.

No řekněte sami, není tzv. vrcholový sport v téhle zemi kouzelný?

pondělí 24. října 2011

Ústavní soud neposkytl ochranu ve věci promlčování nároků za průtahy

Těšil jsem se tedy předčasně: Ústavní soud, v senátu se soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou, odmítl mou ústavní stížnost ve věci absurdního výkladu stavění promlčecí doby v případě náhrady za nemajetkovou újmu podle OdpŠk.

Zatímco v jiných produktech III. senátu Ústavního soudu býváme svědky argumentace zcela mimoběžné, případně absentní, zde se Ústavní soud o argumentaci pokusil. Souhlasit s jeho závěry přesto nemohu: zní-li ustanovení § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen, vyvozuji z toho, že předtím nelze nejen žalobě vyhovět, ale nelze ji ani podat. Jednoznačná dikce tohoto ustanovení (může domáhat) jiný výklad prostě neumožňuje. Mám za to, že jsem měl na soudce zpravodaje smůlu, cca polovina soudců Ústavního soudu by mou námitku shledala důvodnou a svérázný výklad obecných soudů by neobstál.

Za velmi sporný pokládám i závěr, že o nárocích z průtahů u určitého soudu může rozhodovat ten samý soud. To je tisící a prvá variace na českého soudce-supermana, který umí nestranně posoudit i svou vlastní kausu – vždyť je přece dokonale nestranný, přímo z Ústavy! Praxe je samozřejmě diametrálně jiná…

Stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva již několik let u vědomí potěmkinského charakteru této instituce nepodávám, ale je možné, že v tomto případě učiním výjimku.

čtvrtek 20. října 2011

Karlovarské dluhopisy

Vše nasvědčuje tomu, že se schyluje k soudnímu sporu o zaplacení karlovarských dluhopisů z r. 1924. Výsledek predikovat těžko: jestliže byl poslední úkon, který lze interpretovat jako uznání dluhu, učiněn v 80. letech, mohla by uspět námitka promlčení, avšak záleží na tom, co přesně bylo obsahem tehdejší dohody.

Je pozoruhodné, jak se Československo pokoušelo zbavovat svých závazků legislativní (nebo quasilegislativní) cestou. Nejprve Benešovým dekretem č. 95/1945 Sb. zavázalo zahraniční majitele všech československých cenných papírů registrovat a deponovat je v dvou- až tříměsíční lhůtě na československé ambasádě, a to pod sankcí konfiskace. To je samo o sobě značně neobvyklé opatření, normálně se má za to, že povinnosti majitele dluhopisu jsou založeny v době jejich emise a nelze je, nota bene ze strany emitenta, tímto způsobem sub poena rozšiřovat; tento druh nepravé retroaktivity může stěží obstát jako fairový.

Druhým kolem pak byla měnová reforma v r. 1953, jíž byly pohledávky a závazky z těchto cenných papírů bez náhrady zrušeny [§ 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 41/1953 Sb.].

Sami komunisté ovšem tyto předpisy ve vztahu k zahraničním majitelům cenných papírů neaplikovali, jsouce si dobře vědomi, že by v případě soudního sporu u jiného než vlastního soudu nedopadli dobře (naopak postkomunističtí Kalouskovi úředníci, v řízení o náhradě za znárodněný koncern Baťa, s tím nemají nejmenší problém – ale to by bylo zase na jiné povídání).

Nezbývá než popřát České republice, aby ve sporu o staré karlovarské dluhopisy prohrála, protože dluhy se prostě v civilisovaném světě platí, a s tím, kdo se ze svého dluhu snaží nejrůznějšími kličkami vymluvit, je právem nakládáno jako s podvodníkem, zcela bez ohledu na to, jde-li o jednotlivce nebo o stát.

úterý 18. října 2011

Úřad pro ochranu osobních údajů řádí v Liberci aneb Osel měsíce října udělen

V 70. letech vysílala televise velmi oblíbený maďarský animovaný seriál o rodině Smolíkových. Zápletkou episod bylo, že v současnosti žijící, zcela průměrná rodinka dostane od potomka ze 30. století darem určitý přístroj, vymoženost budoucí technologie, nad kterým zprvu jásá, ale posléze se ukáže, že s ním neumí pořádně zacházet, takže zařízení nadělá víc škody než užitku.

Autoři seriálu nemohli vědět nic o postkomunismu, ale jeho podstatu vystihli naprosto přesně: společnost odvyklá demokracii zachází s jejími přístroji úplně stejně jako Smolíkovi, a po prvotní euforii se dostavuje vystřízlivění a poznání, že se demokratické instituce jaksi zvrhly a obrátily proti společnosti, které měly sloužit.

Pěkným příkladem jsou exekutoři, o kterých zde často píšeme, avšak zdaleka nejsou jediní: v postkomunismu nefunguje v podstatě nic tak, jak by mělo, a všechno dostává jaksi jiný obsah než v tradičních demokratických zemích.

Příkladem může být i Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ), instituce, jejímž účelem by mělo být chránit občany před zásahy do soukromí ze strany velkých korporací a státu, ale která v postkomunistické mutaci naopak chrání stát a jeho establishment před občany, působí protidemokraticky a prokorupčně.

Pěkný kousek se Úřadu povedl v Liberci, kde v rámci tažení proti záznamům z jednání obecních zastupitelstev zahájil správní řízení s občanským sdružením, a to způsobem, který nemá daleko k tomu, jak se svými poddanými jednali komunističtí úředníci. Nevím, snad to bude tím, že místo právníka za Úřad vystupuje veterinář, uvyklý jednat spíš s dobytkem než se základními právy obdařenými stranami správních řízení.

Když pomineme fakt, že kontrolovaný spolek není majitelem domény, kde byly záznamy zveřejněny (zjistíš si to na adrese nic.cz, Úřade!), a v době jejich pořízení ještě ani nevznikl (najdeš tady!), zaráží arogance, s níž úředník stanoví jako místo jednání sídlo občanského sdružení, aniž by se zajímal o to, zda tam vůbec má přístup, a požádá o předložení celé řady evidentně zbytečných, a částečně zřejmě i neexistujících, dokumentů.

A jako dodatek, v průvodním e-mailu, spolku sdělí, že protože jde o kontrolu, účastník nemá právo nahlížet do správního spisu (ano, to je u českých byrokratických nabobů už tradice).

Nemohu jinak než ocenit za toto dílo MVDr. Františka Bartoše čestným titulem Osel měsíce, spojeným s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafů, přičemž nezastírám, že tento případ patří mezi ty, kdy takové ocenění vnímám jako poněkud nespravedlivé – k oslům.

Aktualisováno.

Authentická zpráva o průběhu kontroly:

Posilam zpravu o stredecni kontrole v Liberci. Zadna nenastala, nebot se panu kontrolorovi, rizenemu primo panem veterinarem, nepodarilo identifkovat neexistujici kancelar obcanskeho sdruzeni, kde by mohl neco zkontrolovat. Pry odmitl vratnici, recepci i navrhovane pohostinstvi a snazil se 30 minut sehnat jednaci mistnost na radnici, kde mu ale nikdo nerozumel nebo nebyl schopen nic rict. Pan Baxa si s sebou vzal pravni pomoc, ktere se nepodarilo z pana kontrolora vyrazit ani pouceni o pravech, nahledl do spisu, do ktereho predtim nebylo mozne nahlizet, pan kontrolor videl vsude kolem sebe prestupky v oblasti osobnich udaju (prestupkem podle nej zrejme byla i pritomnost pravni pomoci) a nakonec mrzute odjel zpatky do Prahy s tim, ze napise mail. K tomu si celou dobu stezoval, ze je urad pretizeny a nestiha.

Dlouho jsem o podobne svejkovsky ladenem urednim vykonu neslysel a zaroven se mi jevi, ze se libereckym podarilo kompletne skodnou odblokovat, za coz jim patri velka pochvala. Na druhou stranu se mi zda, ze vzhledem k mentalnim schopnostem techto velikanu prava a vzhledem k tomu, ze rozkaz zrejme znel - provest kontrolu stuj co stuj, se da predpokladat, ze se pokusi si znovu zajistit jednaci mistnost, do ktere predvolaji cleny na kontrolu, coz by mohlo nakonec dopadnout jeste absurdneji.

pondělí 17. října 2011

Exekutor triumphans

Když jsem v listopadu 2008 napsal na svůj, tehdy ještě novotou zářící, blog článek o exekutorech, netušil jsem, že ani po třech letech se situace prakticky nezmění. Momentálně se připravuje další, asi tak pětistá třicátá šestá novela ExŘ, jíž má být exekutorům zakázáno sepisovat exekutorské zápisy s přímou vykonatelností, aniž by existovala vyhlídka na zlepšení.

Na vině jsou samozřejmě i autoři původního ExŘ, kteří, ač varováni slovenským příkladem, zopakovali všechny tamní chyby a k nim ještě přidali některé originální, české. Viníky již nikdo nedostihne, ti své schopnosti dávno uplatňují na jiných, neméně lukrativních působištích.

Ano, dluhy se musejí platit; drobná potíž je v tom, že působení exekutorů vedlo jen k tomu, že místo spokojených věřitelů a plačících dlužníků tu máme plačící věřitele, ožebračené dlužníky a bohaté, spokojené exekutory.

Co tedy s exekutory, jejichž řádění se po deseti letech v akci stalo vážným celospolečenským problémem? Řešení je v koncepčním přístupu, který dosud chybí.

Především by bylo dobré konečně si uvědomit, že exekutor, nyní strašný země pán, je sice podnikatel, ale zároveň je orgánem státu, a jako takový musí mít odpovídající předpoklady a nad sebou odpovídající dohled. Takže: okamžitě zbavit funkce všechny exekutory, kteří nesplňují podmínky lustračního zákona, a stejně přísné podmínky stanovit i pro zaměstnance exekutorů. Dát ministerstvu pravomoc pozastavit výkon exekuční činnosti kárně obviněným, nikoli pouze trestně stíhaným exekutorům, jak je tomu v současné době. Zrušit exekutorskou samosprávu, stejně je k ničemu, a nahradit ji státním dohledem. Pro soudy zakotvit v zákoně pevné lhůty, v nichž musí být o oposičních a impugnačních návrzích rozhodnuto. Doplnit paragrafy upravující přípustné způsoby vedení exekuce v závislosti na výši pohledávky a efektivitě zpeněžení postižené majetkové hodnoty, včetně odpovědnost za škodu; tou striktně zavázat stát, náhradu po exekutorovi vymáhat regresně. Přinutit exekutory zveřejňovat dražby jednak v místě sídla, jednak centrálně, a kontrolovat dodržování zákona např. formou ghost shoppingu. Zrušit současnou nevyhovující úpravu kárného řízení s exekutory a nahradit ho správním řízením vedeným ministerstvem; sankce by měly být přísné, a postihovat by měly i osoby, které pro exekutora pracují – typickou sankcí za porušení zákona ke škodě povinného by mělo být zbavení exekutorského úřadu na pět let.

Buďme realisty. Nic z toho se nestane, ministerstvo připraví jen další, pětistou třicátou sedmou novelu, a exekutoři spolu se splátkovými společnostmi budou dál pracovat na tom, aby se Česká republika podobala ještě víc rozvojové zemi, banánové republice bez banánů.

úterý 11. října 2011

Verba volans mimo zákon

Jsou žaloby, nad kterými se rozum v rozpacích zastavuje: příkladmo tato autorskoprávní na neoprávněné užití sloganu A co děti? Mají si kde hrát? v předvolební kampani Strany zelených.

Dle stejné – šílené – logiky bude muset zaplatit každý, kdo nazve některou méně sofistikovanou osobu ženského pohlaví ochechulí negramotnou scenaristovi onoho starého ruského filmu, kde byla tato apelace, pokud je mi známo, užita prvně (přičemž je otázka, zda nejde o pouhou licenci autorů dubbingu).

Bezpečné jsou pouze slogany, k nimž majetková autorská práva zanikla, a tak mi nezbyde než nazvat žalobce Ladislava Vostárka pěkným prevítem a hajslíkem, neboť tyto nadávky – identického původního významu – se, pokud vím, používají již nejméně od 19. století.

pondělí 10. října 2011

Námitka podjatosti

Takto Lucie Šlégrová odůvodnila svou námitku podjatosti znalce Michala Mazla.

pátek 7. října 2011

Brno (opět) průkopníkem

Brno. Město, jež investovalo 12 milionů korun do orloje, který ukazuje čas tak přehledným způsobem, že k jeho zjištění byl vydán zvláštní návod, je proslulým inovátorem i na poli práva. Po nedávném, naštěstí pod stolem skončivším, návrhu brněnských krajských zastupitelů, aby byl InfZ upraven tak, že (mj.) sám povinný subjekt posoudí, zda žádost o informace není šikanosní, se místní konšelé pustili do nemilovaných potížistů, ekoteroristů a vůbec příliš dotěrných občanů.

Nárok na městské dotace mají mít napříště jen ty subjekty, které s městem nebo jeho příspěvkovými organisacemi nevedou žádný soudní spor.

Že je takové pravidlo v rozporu s ústavními principy rovnosti a práva na přístup k soudu, pochopí patrně i děti základní školou povinné; otázkou ovšem je, zda to pochopí brněnské soudy, jejichž soudci slynou inveterátní tupostí (ovšemže až na čestné výjimky, jako např. Michal Ryška!).

Lid v. Lucie Šlégrová, den první

Že se tady bude konat politický proces, musel poznat každý, kdo včera do Mostu přijel: soudní budova obklopená uniformovanou policií, uvnitř na každém rohu policista v civilu, justiční stráž v počtu několikanásobně vyšším, než normálně – a než by bylo objektivně potřeba. I soudkyně byla pro svůj úkol pečlivě vybrána: Bohumila Huňáčková, rutinérka, a – jak jinak – bývalá členka KSČ. Právě ona je tou poslední překážkou, kterou musí obžaloba překonat, aby splnila zadání. Soudkyně je viditelně nervosní, ví, co se od ní čeká, a nechce se jí do toho.

Nejprve velmi krátce vypovídá obžalovaná, takto nebezpečná pravicová extremistka Lucie Šlégrová, ani ne dvaadvacetiletá dívka, která stanula před soudem za loňský politický projev, v němž se přihlásila k národnímu socialismu. Jako naschvál, ten samý den jsou noviny plné článků o tom, že stranu s národně-socialistickým programem i názvem hodlá založit expremier Paroubek. Vysvětlit, proč jeden může to, co druhý nesmí, bude zjevně nesnadné, resp. ve skutečné demokracii nemožné.

Následují krátké výpovědi policistů a po nich promítání videozáznamu, na kterém je závadový projev zachycen. Pak předstupuje sám Velký inkvisitor, soudní znalec Michal Mazel: už od pohledu floutek, člověk bez jakýchkoli morálních zábran nebo hodnotového ukotvení. Nájemný lhář: kdo mu zaplatí, ten má pravdu.

Když se snaží vysvětlit shora nastíněný paradox dvojího metru, přítomní stěží potlačují úsměv. Protože obžalovaná mluví v projevu na dvou místech o vyvolených, říká znalec, je jasné, že má na mysli vyvolený národ, Židy, z čehož plyne, že hovoří-li o národním socialismu, má na mysli nacismus. Trapnost: přečte-li si text projevu kdokoli nezaujatý, musí uznat, že o Židech tu prima facie řeč není, spíš o establishmentu jako takovém.

Obhajoba je ovšem dobře připravena, a přes odpor soudkyně, která ví, že bez znalce a jeho quasiodborného zhodnocení projevu Lucii neudělá, se M. Mazla podaří přimět k přiznání, že jediným zadavatelem jeho posudků je policie; což ovšem znamená, že je podjatý, protože podle judikatury Ústavního soudu znalec podávající posudek nesmí být ekonomicky závislý na straně řízení.

Znalec je, řečeno kulantně, jednodušší intelektuální konstituce, a není obtížné přimět ho, aby vysvětlil svou theorii závadového kontextu. Bez většího nátlaku přiznává, že ve skutečnosti není závadný obsah řečeného, ale osoba řečníka. Kdyby to samé řekl někdo jiný, nezávadový, o trestný čin by se nejednalo. Přítomní se smějí, soudkyně na chvíli ztrácí sebekontrolu a křičí, že nechá vyklidit jednací síň.

A to je prozatím vše, hlavní líčení je odročeno na začátek prosince.

Poučení? Banální a stále opakované: svoboda je nedělitelná. Jestliže dopustíme, že dnes Lucii Šlégrovou odsoudí za to, že řekla národní socialismus, zítra může stanout před soudem za své názory kdokoli z nás. Demokracie je jen jedna, režim, kde má jiný příděl občanských práv konformista a jiný radikál, demokratický není a nikdy být nemůže.

Aktualisováno.
Úplný zvukový záznam výslechu znalce (ostatní části hlavního líčení nejsou zajímavé).

úterý 4. října 2011

Lze si nahrát zasedání obecního zastupitelstva? Ne, říká policie

Αβδηρα, Schilda, Gotham, Kocourkov, to jsou názvy – fiktivních nebo skutečných – obcí, jež se staly literárním synonymem hlouposti. Na podobné postavení se nyní zdá kandidovat i středočeský Pletený Újezd, o němž a o jehož vpravdě jedinečném starostovi jsme na tomto blogu již dvakrát referovali ([1], [2]).

Ono mythické místo bylo minulý týden svědkem dalšího skandálu, když starosta zakázal – nám dobře známému – občanu Martinu K. pořídit si zvukovou nahrávku jednání obecního zastupitelstva. Případ poté řešila unhošťská policie. Ta dala za pravdu starostovi a občana s diktafonem vykázala. Ten se ovšem nemíní vzdát, a podává správní žalobu proti faktickému zásahu; na tahu je Městský soud v Praze, který musí v prvním kole rozhodnout o návrhu předběžného opatření.

O případu budeme na tomto místě informovat.

sobota 1. října 2011

Ministerstvo zeměkoule aneb Osel měsíce září udělen

Už se zdálo, že ani v září Osla měsíce, prestižní cenu tohoto blogu za mimořádný přínos na poli práva, nebudeme moci udělit, ale na poslední chvíli se blýskla rozkladová komise ministerstva financí tímto brilantním rozhodnutím.

Vyplývá z něj, že český úředník má právo uložit ediční povinnost komukoli, včetně cizinců, aniž by si dělal starosti s nějakými omezeními danými personální působností svého úřadu. Ve svém rozkladu jsem ministerstvu doporučil, aby navrhlo vyhlásit Spojeným státům válku; až bude území Oklahomy dobyto a ustavena na něm česká okupační správa, bude na místě odvolatelku k čemukoli pod hrozbou pokuty vyzývat (asociace s filmem The Mouse That Roared jsou skutečně jen náhodné).

Mimochodem, kdyby ministerstvo o listinu požádalo zdvořile a ne s jemností vlastní pravomocí obdařenému postkomunistickému buranovi, dostalo by se mu stejně zdvořilé informace, že odvolatelka ji vůbec v držení nemá.

K ocenění blahopřejeme. Serie oslích uší ve tvaru paragrafu čeká na převzetí v redakci blogu.