DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

čtvrtek 30. června 2011

Facka od Macka za 100, zřejmě už definitivně

Dosud nepublikovaným rozhodnutím potvrdil Nejvyšší soud relutární satisfakci za medialní facku Miroslava Macka Davidu Rathovi ve výši 100 tisíc korun.

Velmi dobře, jsem ovšem zvědav, zda bude Nejvyšší soud tuto linii sledovat i v dalších rozhodnutích, nebo zda šlo, stejně jako u Vrchního soudu v Praze, spíš než o projev spravedlnosti o výron třídní nenávisti komunistických soudců (a soudkyň) k expolitikovi ODS.

Ukáže se to například v kause pana Ž., jenž, soudě dle v článku odkazované fotodokumentace, vypadal po střetu se strážníky pražské městské policie o poznání hůř než zfackovaný Rath. Vrchní soud přiznal směšných 50 tisíc, Nejvyšší soud nechává spis už třetí rok uležet.

Za dubnovou blokádu v Krupce padly tresty

Přestupkovým příkazem uložila krupská přestupková komise šesti blokádistům pokuty ve výši 5 000 Kč. Právní úroveň odůvodnění je lehce strašidelná, a především se nejeví být zcela v pořádku, že byly uloženy tresty na horní hranici (nedávno zvýšené) zákonné sazby.

Přestupková komise měla ve svém rozhodnutí zohlednit především fakt, že pachatelé byli subjektivně – třebaže mylně – přesvědčeni o tom, že jednají v souladu s právem a výzva policie je naopak nezákonná, a rovněž relativně nízkou společenskou škodlivost jejich jednání.

Obdobné blokády jako takové jsou škodlivé a jejich organisace může být posouzena i jako trestný čin proti právu shromažďovacímu podle § 179 odst. 1, 2 TrZ/2009, avšak tato represe by měla dopadat primárně na osoby, které je vedou a podněcují, nikoli na samotné jejich účastníky.

Přestupci podali proti příkazu odpor a projednání přestupku bude tedy pokračovat ve správním řízení.

Aktualisováno.
Odlišného mínění je na svém blogu Guy Peters, který tvrdí, že právní omyl nemůže být v tomto případě polehčující okolností. S tím nesouhlasím: jestliže jsou blokádisté dlouhodobě svými aktivistickými i mainstreamovými medii přesvědčováni, že pochodům neonacistů je třeba zabránit za každou cenu a že církevní shromáždění není třeba ohlašovat (a lze jím tedy, zcela legálně, nežádoucí pochod zablokovat), nemůže se to ve výroku o sankci neodrazit. Jiná je situace u organisátorů blokády, ti se měli a mohli o skutečném stavu věci poučit.

Další spornou otázkou je, zda pseudonáboženské shromáždění mělo nebo nemělo být před policejním zákrokem rozpuštěno. Domnívám se, stejně jako právní zástupci blokádistů, že mělo, připouštím ale i možnost opačného pohledu.

středa 29. června 2011

Další úspěch manželů Kolečkových

Zničená koupelna v bytě KolečkovýchNepravomocně dnes rozhodl Okresní soud v Karlových Varech o druhé žalobě pana Oldřicha Kolečka a jeho dnes již nežijící manželky Květy, nájemců bytu, ve sporu s pronajímatelem Štefanem Orthem. O případu jsme referovali mimo jiné zde a zde.

Soud přiznal O. Kolečkovi a dědicům jeho manželky na náhradě škody (především za zcela zničené vybavení bytu) přibližně 400 tisíc korun s příslušenstvím.

Je to zvláštní, ale téměř se zdá, že i v České republice občas spravedlnost zvítězí.

úterý 28. června 2011

Další opilec v taláru

Po soudci, který si o přestávkách jednání přikrádal z advokátských šrajtoflí, tu máme species soudce-kořaly, tedy něco, na co jsme si už zvykli a co počínáme brát spíš za normu než nějakou zvláštnost.

Zaujal mne nápad, že Dagmar Křišťanová bude muset před každým soudním jednáním dýchnout do balonku a podle výsledku ji vedení soudu do jednačky pustí čili nic. Je to inspirativní, a měla by se toho ujmout advokátní komora, která by své členy za tím účelem vybavovala detekčními trubičkami. Jen se bojím, aby soudci neodpověděli stejnou mincí: to by pak zvlášť na venkovských soudech z leckterého jednání zbyla zapisovatelka.

pondělí 27. června 2011

Je trestní rozsudek závazný i pro fysické a soukromé právnické osoby?

Sportu zdar a korupci ve fotbale zvlášť, vážení čtenáři, je tu další sportovně-právní okénko, zaměřené tentokrát na vázanost soukromého subjektu, sportovního svazu, rozhodnutím orgánů činných v trestním řízení.

V případu jde o olomoucké fotbalisty, jejichž činovníci jsou v současné době popotahováni trestním soudem za to, že měli před cca dvěma lety uplatit jiný klub a koupit si příznivý výsledek utkání. Soudy se ovšem vlekou a disciplinární komisi Českomoravského fotbalového svazu došla trpělivost: rozhodla se, že na dnešním zasedání věc rozetne a uloží tresty, včítaje v to případné – a značně pravděpodobné – vyloučení klubu z příštího ročníku první ligy.

Pokud bude verdikt disciplinárky stejný jako rozhodnutí soudu, je vše v pořádku; právně zajímavá situace však nastane, pokud se budou verdikty rozcházet a soud obžalované zprostí, kdežto disciplinárka klub potrestá. Je sice pravda, že samotný zprošťující rozsudek nemá hodnotu důkazu neviny, který by byl použitelný např. v civilním soudním řízení, ale důkazní břemeno je na tom, kdo spáchání skutku, který má znaky trestného činu, tvrdí, a tím by v tomto případě byl fotbalový svaz. Jistě zde bude značný tlak na soud, který bude krajně neochoten posoudit záležitost jinak než soud trestní, už proto, že by vystavil celou justici mediálnímu tlaku a vrhl na ni nepříznivé světlo.

Pikantní, byť ne tak dramatická, by byla i opačná situace, tzn. disciplinárka by rozhodla o nevině a soud by poté klubové činovníky odsoudil.

Nejlogičtější by bylo, kdyby asociace s výrokem o korupci vždy počkala na výsledek trestního stíhání, ale při rychlosti soudů v této zemi není možné něco takového požadovat, a žádat nelze ani pozastavení činnosti, protože než by soud svou práci skončil, většina klubů by dávno zkrachovala. A tak bude pokračovat absurdní situace, že za zákeřný faul na hřišti je klub potrestán okamžitě, kdežto za korupci přijde trest až za několik let, v době, kdy už v kádru polovina hráčů není a výsledky saisony, ve které byl výsledek ovlivněn, jsou uloženy ad acta. Podotkněme sarkasticky, že kdyby se fotbalová korupce skutečně začala vyšetřovat a výsledky se podle toho zpětně upravovaly, musela by asociace najmout na plný úvazek rytce, aby stačil jména na pohárech a dalších trofejích přerývat.

Aktualisováno.
Nakonec se disciplinární komise poměrem hlasů 4:2 rozhodla vyčkat soudního rozsudku.

pátek 24. června 2011

Pán je soudce, Sovičko. Soudce, ale krade

Na řeč hejtmana Piva k rytíři Sovičkovi, neboli Zdeňka Kryzánka ke Zdeňku Řehořovi, jsem si vzpomněl při četbě neuvěřitelné zprávy o českobudějovickém soudci-pobertovi. Prostor, kam by prestiž soudcovského stavu v této zemi mohla ještě klesnout, se dnešním dnem povážlivě zúžil.

Rozsudek ve sporu s Kanceláří presidenta republiky

Právě doručený rozsudek, jímž mi Městský soud v Praze dal za pravdu ve sporu o informace, který vedu s Kanceláří presidenta republiky, není zajímavý vůbec ničím (krom toho, že je správný a dobře odůvodněný, což u osmého správního senátu tohoto soudu rozhodně není samozřejmost), a tak ho vystavuji jen jako službu těm čtenářům, kteří tento vlekoucí se spor sledovali.

čtvrtek 23. června 2011

Plzeňská práva spějí k zániku

Návrhem na odebrání akreditace se zdá spět k vyústění kausa plzeňské fakulty obchodního (resp. obchodně-korupčního) práva. Je to velmi charakteristické pro tuto zemi a dobu: než by politická representace, jejíž koryfejové plzeňského instantního vzdělávacího servisu zhusta využívali, připustila skutečné prošetření skandálu, raději nechá fakultu v tichosti padnout.

Nezbývá než doufat, že epochu postkomunismu přečká aspoň Universita Karlova; té tradice by byla docela škoda.

úterý 21. června 2011

Magistrát města Brna, odbor shromažďování, oddělení pro schvalování symboliky

Když jsem včera, na schůzce se skupinou nebezpečných extremistů (a extremistek), žertem prohlásil, že by si úřady měly zřídit zvláštní kancelář, kam by člověk přinesl tričko, které si chce obléknout, a od úředníka by obdržel potvrzení s razítkem o jeho nezávadovosti, které by pak na ulici na vyžádání předkládal policii, netušil jsem věru, jak blízek jsem pravdě a že něco takového už v naší vyspělé demokracii funguje.

Jak je patrno z usnesení o zahájení trestního stíhání, brněnský magistrát nedoporučil organisátorovi letošního prvomájového pochodu tento transparent. Organisátor doporučení oslyšel a ejhle, už jsou všichni, kteří ho nesli, trestně stíháni. Přitížilo jim, pravda, že při pochodu provolávali závadová hesla, např. USA, Israel, táhněte do pekel!

Jakou symboliku a jaká hesla jim namísto nich brněnský magistrát doporučil, nelze, žel, z usnesení seznat.

Aktualisováno.
Podle zprávy ČTK mají být prý stíhány i další osoby, mezi nimi tlumočník. Chvályhodné rozšíření trestní represe: v dalším stupni pak budou stíháni i všichni ti, kteří projev slyšeli.

Aktualisováno.
O thematu píší i Parlamentní listy.

pondělí 20. června 2011

Náhrada za čtyři roky průtahů? Řízení skončilo, zapomeňte!

Ti z čtenářů, kteří se již vzpamatovali z víkendové četby, mohou se začíst do dalšího výplodu chorého mozku, tentokrát pražského soudce Pavla Riedlbaucha, dvojnásobného osla-laureáta a jednoho z těch, kteří v soutěži o tuto prestižní cenu dosáhli trvalé amnestie.

Ve svém výtvoru soudce Obvodního soudu pro Prahu 2 nepřiznává náhradu za průtahy v řízení, jež trvalo 4 roky a 2 měsíce, a vysvětluje, že taková délka je nepřiměřená jen trochu a dostatečnou satisfakcí je, je-li toto pochybení konstatováno.

Jen s největšími obtížemi se mi podařilo proti rozsudku sepsat odvolání, aniž bych se musel uchýlit k výrazům, které gentleman nepoužívá, a poslat tohoto justičního výkvěta do míst, která jsou pro jedince jeho kvalit příhodná.

sobota 18. června 2011

Druhý rozsudek nad prvomájovými řečníky

K deštivému sobotnímu odpoledni patří káva a dobrá četba. První si musíte obstarat z vlastních zdrojů, avšak druhým mohu posloužit: jde o v pořadí druhý rozsudek Městského soudu v Brně v kause závadového řečnění.

Nebudu tak netaktní, abych prozrazoval rozuzlení předem, jen upozorním, že čtenář by neměl ponechat stranou pozornosti vynikající pasáž, kterou soud věnoval Chartě 77, stejně jako to, že obžalovaný Petr Kotáb byl odsouzen za jiný výrok, než za který byl obviněn – při potírání extremismu se přece nelze omezovat nějakým akusačním principem!

pátek 17. června 2011

Ústavní soud neshledal nic divného na "telefonní justici"

O tom, co znamená, když se řekne telefonní justice, jsme psali zde. Nyní Ústavní soud vydal usnesení, kterým odmítl ústavní stížnost Patrika Vondráka proti svévolné výměně soudce.

Ústavní soud doposud judikoval, že rozvrh práce musí pro obsazení soudu určovat jednoznačná pravidla, nyní však změnil názor – jde přece o extremistu! – a ústy soudce zpravodaje Jana Musila uvedl: Skutečnost, že rozvrh práce výslovně neřeší postup po vyloučení zákonného soudce ve smyslu § 30 odst. 1 tr. řádu, je bezesporu negativní [srov. § 42 odst. 1 písm. d) zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích]. Sama tato skutečnost však nezakládá porušení individuálního základního práva stěžovatele, k jehož ochraně slouží ústavní stížnost.

Proč? No protože nový soudce nebyl stanoven svévolně, ale vybral ho náhodně počítač! Jestliže se snad mezi mými čtenáři najde někdo, kdo tomu věří, nechť se v tomto smyslu vyjádři v komentáři: takové lidi naše nová, křehká demokracie potřebuje!

Policie znovu odmítla zveřejnit, jak nakládá se vzorky a profily DNA

A máme tu další kolo v případu policejní database DNA: nové odmítavé rozhodnutí a další odvolání.

středa 15. června 2011

První nálepkový zločinec uspěl u Ústavního soudu

Známá nebezpečná extremistka Michaela Dupová uspěla se svou ústavní stížností proti rozhodnutí o prodloužení vazby.

Blahopřejeme!

úterý 14. června 2011

Nejvyšší soud rozhodl v případě záměny dětí

Usnesení samotné není zatím v databasi, k disposici je toliko agenturní zpráva, avšak z ní je zřejmé, že Nejvyšší soud se rozhodl neintervenovat do případu záměny novorozenců v třebíčské nemocnici, kde bylo Krajským soudem v Brně přiznáno odškodné – relutární satisfakce – v dosud bezprecedentní, více než milionové výši.

Je to dobrá zpráva a vynikající precedenční judikát pro další podobné případy. Hodí se zejména na situace, kdy soudy v souladu se svou neblahou praxí aplikovaly smrtící paušál (©2009 Michal Ryška) a dovozovaly, že je-li občanským zákoníkem stanovena fixním – a dodejme, že směšně nízkým – paušálem suma náhrady za smrt blízké osoby, je potřebí z této částky vycházet jako z měřítka pro ostatní, téměř vždy méně závažné zásahy do osobnostního práva.

Dopad by mohl judikát mít jak do samotných případů usmrcení (až úmyslného nebo z nedbalosti), kdy už nebude možné požadovat, aby žalobce prokazoval zvláštní okolnosti, jimiž je odůvodněn nárok vyšší než paušál podle § 444 odst. 3 ObčZ (fakticky šlo ovšem pouze o verbální advokátskou ekvilibristiku, bez reálného právního obsahu), tak tak do případů jiných zásahů, které bude možno přímo porovnávat s třebíčskou záměnou.

Konkrétně by se to mohlo týkat i některých mých případů: příběhu z Vysočiny, kde požadujeme 35 milionů korun, příběhu ze Severu, kde jsou žalovány dva miliony korun, křížové cesty pana Ž., kde žaloba zní na pět milionů, dosud nepublikovaného příběhu z Pardubic, kde podnikatel za zničené podnikání a rozvrácený osobní život v důsledku nedůvodného trestního stíhání pro podvod požaduje cca 10 milionů korun, a také případu Kočka v. Ďuričko, kde se pozůstalí od vraha domáhají nad rámec paušálu rovněž cca deseti milionů korun.

pátek 10. června 2011

Jiří Fiala, nový Pavel Wonka české justice

Některým analogiím se člověk neubrání, jakkoli se zprvu mohou zdát přehnané: ano, způsob, jak justiční orgány nakládají s Jiřím Fialou, předsedou sdružení K213, nelze přirovnat k ničemu jinému než k případu nejznámějšího politického vězně 80. let Pavla Wonky.

Připomeňme, že zločin, který Wonka spáchal a v jehož důsledku byl nakonec komunistickým režimem usmrcen, byl pokus využít komunisty ostentativně deklarované demokracie na papíře a přihlásit se jako nezávislý kandidát do parlamentních voleb. Fialovy zločiny jsou různorodé, avšak počátek jeho trestné činnosti se rovněž váže ke zjištění, že ačkoliv se Česká republika zavázala dodržovat Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, její soudy se necítí štrasburskými rozsudky vázány a pokud se jim nehodí, prostě je ignorují: nález ze Štrasburku má pro českého soudce hodnotu papíru, na němž je vytištěn.

Podobné je i obvinění obou mužů: Wonku postavili před soud za pobuřování (později rekvalifikované na podvracení republiky), jehož se měl dopustit rozšiřováním svého volebního programu a psaním různých dopisů úřadům, útoku na veřejného činitele pak tím, že při exekuci prováděné v jeho bytě odrazoval držením za klopy a vytlačováním z bytu exekutora – soudce JUDr. Záveského. Fiala, jak vyplývá z usnesení o ponechání ve vazbě, se dopustil přečinu vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci podle § 324 odst. 1 písm. a) TrZ a zločinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) TrZ, a to v prvém případě tím, že napsal jistému soudci dopis, kde ho hanlivými slovy urážel a vyhrožoval mu fysickou likvidací, ve druhém napadením několika příslušníků justiční stráže.

Jak ve Wonkově, tak ve Fialově případě bylo trestní stíhání vedeno vazebně, a ani jeden z mužů neměl status politického vězně, protože tak jako nebyli žádní političtí vězni v 80. letech, nejsou samozřejmě ani dnes.

Wonka zemřel, Fiala žije, třebaže jeho zdravotní stav není dobrý. To je první povzbudivý rozdíl. Druhý je, že zatímco Wonku zlikvidovala justice totalitní, ničeho se neštítící diktatury, Fiala je v péči justice demokratického, mnoha mezinárodními závazky v oblasti lidských práv vázaného státu. To je určitě dobrá zpráva: i když ji poněkud kalí vědomí, že tento stát nepotrestal ani jednoho z viníků Wonkovy smrti a soudkyni Marcelu Horváthovou, justiční zrůdu, která za jeho smrt nese přímou odpovědnost, nechal soudit dodnes. Laskavý čtenář si z těchto fakt jistě dokáže dovodit, jaká je pravděpodobnost, že kdyby došlo k nejhoršímu a Fialův osud kopíroval Wonkův až po tragické vyústění, byl by kdokoli z viníků vypátrán, usvědčen a potrestán.

pátek 3. června 2011

Komunista komunistovi s láskou aneb Osel měsíce června na místa nejvyšší

Zatímco v květnu pro nedostatek vhodného materiálu nebyl Osel měsíce, prestižní cena tohoto blogu za mimořádné výkony na poli českého práva, udělen, máme třetího června a hned dva horké kandidáty: senát Nejvyššího správního soudu ve složení Průcha-Kamlach-Vlašín, který v rozporu s právním názorem Ústavního soudu zamítl mou kasační stížnost ve věci seznamu komunistických soudců, a senát Nejvyššího soudu, který rozhodl, že komunističtí soudci nejsou při rozhodování mého sporu podjatí, a to přesto, že jsem se významnou měrou přičinil o to, že jejich nevábná osobní minulost se stala veřejně známou a mají tedy velmi dobrý důvod, proč mě nenávidět a rozhodovat v můj neprospěch (druhý důvod možné podjatosti, že ve věci jde o průtahy způsobené samotným vrchním soudem, soudci NS pominuli jakbysmet, a to pro jistotu i v rekapitulaci).

Po krátkém váhání jsem se rozhodl pro druhé rozhodnutí, resp. jeho autory, soudce Nejvyššího soudu Danuši Novotnou, Františka Hrabce a Jiřího Pácala. Ačkoli jsem totiž v námitce podjatosti jasně napsal, že směřuje i vůči soudcům Nejvyššího soudu-bývalým členům KSČ, tito tři justiční výtečníci, všichni, jak je na Nejvyšším soudu dobrou tradicí, bývalí držitelé rudé pracovní knížky, se námitkou podjatosti vůči své osobě blahosklonně opomněli zabývat.

Takto nahlížen se ovšem justiční systém jeví jako jedno velké Bratrstvo justiční pracky: kolega má škraloup a velmi dobře ví, že by určité případy soudit neměl, ale nevadí, stejně postižení kolegové mu z maléru ochotně pomohou.

Diví se ještě někdo, že v zemi s takovými soudci má toto povolání nižší prestiž než profese poštovního doručovatele?

K ceně spojené s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafu třem laureátům srdečně blahopřejeme!

Aktualisováno.

Proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ve věci komunistické minulosti soudců podávám ústavní stížnost.

čtvrtek 2. června 2011

NSS: Odměny zaměstnanců veřejné správy nejsou tajné

Pátý senát Nejvyššího správního soudu tak rozhodl ve věci sporu L. M se zlínským magistrátem o výši mimořádných odměn vyplacených vedoucímu informačních systémů.

Čteme-li v rozsudku, že příslušný vedoucí pracovník zavinil pokutu městu od ÚOHS ve výši 345 tisíc korun, za což mu bylo sníženo osobní ohodnocení o cca 10 000 Kč (avšak na mimořádných odměnách přesto inkasoval za sedm let více než milion korun), učiníme si o hospodaření na zlínském magistrátu celkem plastický obrázek. Bohužel, výši úplatků za jednotlivé veřejné zakázky podle InfZ zatím zjišťovat nelze; jediné, co můžeme, je nominovat příslušného úředníka na cenu Zlatý klokan – i když, v porovnání s pražskou konkurencí nemá zlínský korupčník zřejmě šanci.

Dvé novinek od Ústavního soudu

Prvně tu máme usnesení, ve kterém se soudce zpravodaj Miloslav Výborný, s myšlenkovou brilancí sobě vlastní, vyjádřil k závadnosti zástupných symbolů, konkrétně číslovky 88, na oblečení. Jak Ústavní soud dovodil, rozhodující je vždy zjištění úmyslu, s jakým osoba dané symboly nosí, přičemž ten může být zjištěn přímo např. z jejích výslovných prohlášení nebo nepřímo z okolností, jež presentaci takových symbolů doprovázejí. Jsem si jist, že mít takový ústavní soud soudruzi na začátku 70. let, v celé zemi by nezůstala neuvězeněna jediná mánička!

Za druhé se stalo přesně to, co jsme predikovali a ústavní stížnost Městské části Brno-střed ve věci zakázaného prvomájového pochodu byla odmítnuta pro neoprávněnost navrhovatele. Dobře jim tak, demokratům