DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

úterý 31. května 2011

Řízení na celý život (registrační)

Když se ministerstvo vnitra ve svém přípise odvolalo na rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 9 Ca 189/2005, neváhal jsem a kopii rozhodnutí si vyžádal podle InfZ. Nyní dorazilo a vskutku, řízení o registraci občanského sdružení bylo pojato v takové epické šíři (resp. délce), že Sága rodu Forsythů je proti tomu literární miniaturou.

Z rozsudku je patrno, že přípravný výbor podal návrh na registraci spolku v březnu 1996 – a soudního vítězství se dočkal v květnu 2006. Lze-li přiměřeně předpokládat, že k registraci došlo v červnu 2006, od podání žádosti uplynulo 10 let a 3 měsíce!

Jestliže bychom se zvůli ministerstva podvolili a na jeho výklad ustanovení § 8 odst. 4 SdrZ přistoupili, znamenalo by to, že v našem případě by k registraci mohlo stejným tempem dojít v listopadu 2019 – tedy pokud se všichni tři tohoto data dožijeme, protože v této zemi státem organisovaných šílenců je sice možné zdědit průtahy, registrační řízení však nikoliv.

Spor o informace k odběrům DNA pokračuje

Ministerstvo vnitra zrušilo rozhodnutí policejního presidia o částečném odmítnutí žádostí o informace týkající se Národní database DNA a s lehce pythickými pokyny mu vrátilo věc zpět.

Se sarkastickým úsměvem jsem v textu rozhodnutí kvitoval pasáž o tom, že v České republice žádná korupce není, ježto jde toliko o spekulace, a způsob, jak policie dbá o databasi DNA, je prostě vzorný – kdybych nečetl denně v novinách zprávy o tom, jak vzorně byly ochráněny informace z jiných policejních databasí nebo přímo z trestních spisů, určitě bych tomu uvěřil.

sobota 28. května 2011

Soudružka není podjatá, soudružka tam byla jen "formálně"

Nevím, zda se nad takovým usnesením spíš smát nebo brečet: Vrchní soud v Praze rozhodl, že hradecká soudkyně Věra Adámková (svou hloupostí slynoucí daleko přes hranice soudního kraje), bývalá členka KSČ, není ve sporu sudetoněmecké rodiny s českou společností podjatá, protože v KSČ byla jen formálně.

Celkem by mě zajímalo, jestli kdy měla KSČ vůbec jiné než formální členy – tedy v retrospektivě, v době, kdy tato strana byla u moci, byli přirozeně všichni straníci pro věc komunismu authenticky nadšení a zapálení…

středa 25. května 2011

Za závadový diskurs na rok do vězení

Podmíněně, zatím, ale vzhledem k celkově závadové osobnosti obžalované není pochyb, že nepřátelé svobody slova si nakonec budou moci vyrýt další zářez do pažby: Lucie Šlégrová ve vězení bez nejmenších pochyb skončí.

Na případu je – vedle prozřevší státní zástupkyně Fidlerové, o níž jsme psali – pozoruhodné i to, že zatímco v usnesení o zahájení trestního stíhání ještě byly společensky škodlivé výroky uvedeny, obžaloba a trestní příkaz se omezily na to, že za přečin označily projev en bloc; to je zdravá tendence, propříště možná postačí odsoudit obviněného jen za to, že někde řečnil – obsah projevu je nepodstatný, je přece známo, že závadoví řečníci pronášejí závadové projevy, ve kterých se přihlašují k závadovým hnutím a vyslovují závadové myšlenky. Proč ztrácet čas rozebírám takových minuciosních detailů, jako je specifikace konkrétního společensky nebezpečného výroku!

Neurazil jsem Helenu Vondráčkovou

Kuriosní případ, o němž jsme zde referovali, dospěl k vydání rozhodnutí, kterým bylo řízení zastaveno.

Přestupková komise dospěla k závěru, že zpěvačka se fakticky domáhala určení, že má nějakou občanskou čest, a v tomto ohledu jí odmítla vyhovět. Nedivím se: pokud jde o čest této s bývalým režimem otevřeně kolaborující výkonné umělkyně, ta byla naposledy pozorována kolem r. 1969; od té doby je běžnými přístroji nezjistitelná.

čtvrtek 19. května 2011

Justice ozubená

O tom, jak nebezpečná věc je ozubené kolo, se mohli přesvědčit další tři extremisté, jimž Okresní soud v Mostě uložil trestním příkazem trest obecně prospěšných prací za to, že na veřejnosti drželi vlajku rozpuštěné Dělnické strany, přičemž ve skutečnosti, nevědouce, čeho činí, propagovali nacistické odbory Deutsche Arbeitsfront, hnutí Hammerskinheads a Národní odpor; na posledně uváděném je nejzajímavější, že užívá symbol kola neozubeného, a je tedy otázkou, zda přítomnost zubů na kole v emblemu DS hodnotit jako přitěžující nebo polehčující okolnost.

Ve zkratce, české soudy se opět jednou vyznamenaly.

úterý 17. května 2011

88

Můj blogpost ohledně zákazu číslovky 88 vyvolal zde i na Facebooku vášnivé diskuse, proto bude užitečné přivést si na pomoc trochu trestněprávní theorie.

Trestný čin podpory a propagace závadového hnutí je úmyslný a nelze se jej dopustit z nedbalosti, proto musí být prokázáno, že mladíci si oblékli příslušné oděvní součástky buď přímo proto, aby propagovali nacismus, jehož tradičního pozdravu Heil Hitler! je 88 kryptonymem, nebo aspoň s vědomím, že tak mohou učinit, přičemž s tímto následkem byli srozuměni, byli k němu lhostejní (tzv. úmysl nepřímý neboli eventuální, dolus eventualis).

Kdyby bývali vypověděli Já nevím, co to znamená, ale hodně mých kamarádů to nosí, tak jsem si to koupil taky, bylo by v této otázce jasno a obžaloby by museli být bez dalšího zproštění, neboť nelze presumovat, že je význam určitého kryptonymu každému znám, byť by šlo o osobu s určitou subkulturou obeznámenou.

Za druhé, a to je ještě důležitější, oblečením s číslovkou 88 nelze ani objektivně způsobit následek příslušnou skutkovou podstatou předpokládaný, protože jí nic podporováno ani propagováno není. Kdyby byla na tričku svastika nebo Hitlerův portrét, bylo by to něco jiného, tam lze pochopení významu předpokládat, ale kryptonym není obecně srozumitelný a nelze proto očekávat, že by se jím podařilo dosáhnout positivní reakce aspoň části veřejnosti vůči nacismu nebo Adolfu Hitlerovi, protože potenciálním adresátům tohoto sdělení jeho význam prostě znám není. Číslovka zůstává číslovkou, a zůstala by jí i v případě, že by ji určité hnutí samo používalo jako prvek vlastní identifikace.

Předmětem trestní represe je pouze podpora a propagace hnutí navenek, nikoli samotný akt přihlášení se k němu. Tak jako můžeme mít v bytě beztrestně tolik portrétů Hitlera a svastik, kolik nám libo, můžeme svou inklinaci projevovat všemi způsoby, které nepovedou ke škodlivému následku podpory nebo propagace hnutí.

Před časem proběhla ve světě podobná kontroverse v souvislosti s jiným číslem, representujícím algorithmus DeCSS, a ani tehdy represivní aparát neuspěl. Ovšem, případy se řešily v demokratických zemích a před demokratickými soudy, kde jsou respektována ústavní práva obviněných – a také tam, pravda, nemají specialisované vojenské znalce třídy Svoboda nebo Mazel

pondělí 16. května 2011

Policie uvolnila další informace k odběrům DNA

Přesněji tedy dokument, který je spíše irelevantní a odpověď na to, co jsem chtěl vědět, tzn. jakými pravidly se řídí policisté při rozhodnutí o odběru a o zničení vzorku/profilu DNA, stejně nedává.

V rámci autoremedury mi Policejní presidium napsalo:
Vážený pane, na základě Vašeho odvolání jsme znovu posoudili Vaší žádost o informace ze dne 11. 4. 2011 a v příloze Vám poskytujeme ZP PP č. 30/2009, o plnění úkolů v trestním řízení. Tento ZP PP nahradil zrušený ZP PP č. 130/2001, na který v odvolání poukazujete. Ve zbytku jsme odvolání spolu se spisovým materiálem postoupili nadřízenému orgánu.
Přiložen byl dokument (1. část, 2. část, 3. část).

neděle 15. května 2011

Zakážou i planetu Merkur?

A máme to tady, černé na bílém přímo z Nejvyššího soudu: číslovka 88 byla oficiálně zakázána. Zatím pouze na oděvu, zda se trestní represe rozšíří i na jiné její možné aplikace, na RZ aut, na čísla autobusů nebo trolejbusů, na stránky v knihách…, to zatím nelze predikovat, avšak bdělí strážci neposkvrněnosti myslí českých občanů nás jistě neopominou vyrozumět.

K povinnosti školy poskytovat ve školní jídelně alternativní stravu

Otázku, zda je škola povinna zajišťovat pro žáky veganskou stravu, řešil v rozsudku č. j. 2 Aps 3/2010-112 Nejvyšší správní soud, a to tak, že každý má právo na alternativní životní styl, ale takříkajíc za svoje. Ježto znám kasační stěžovatelku i její případ osobně (a chovám k ní dlouhodobé sympathie), jsem asi v hodnocení tohoto judikátu podjatý, ale přesto se mi zdá, že závěry NSS jsou snad až příliš příkré a jeho uvažování poněkud simplistické a anachronické.

Způsob stravování je těsně svázán s osobností každého člověka, s jeho filosofickými a/nebo náboženskými východisky, a bývá tudíž předmětem velmi silné osobní identifikace. Za normálních okolností je člověk schopen toto své přesvědčení realisovat způsobem, který pro něj ani pro jeho okolí nepředstavuje nijak enormní zátěž: potraviny může nakupovat ve specialisovaných obchodech, místo běžných restaurací může navštěvovat specialisované vegetariánské nebo košer podniky atp. Existují však situace, kdy je tato možnost omezena, např. při pobytu v nemocnici, ve vězení, během služby v armádě a také, jde-li o dítě, ve škole. Ve všech těchto případech je možné vyjít individuálním stravovacím návykům vstříc, avšak je to nákladné a často i logisticky obtížně zajistitelné.

Druhý senát NSS (odpovídají-li skutečnosti neoficiální zprávy ze soudu, soudce zpravodaj Radovan Havelec) v zásadě vyslovil, že tyto náklady musí jít plně k tíži alternativně se stravujícího jedince, instituce je povinna zajistit mu toliko určitou základní součinnost. To je však krok zpět téměř až před r. 1989, kdy cokoli odchylujícího se od průměru bylo podezřelé a obvykle i nežádoucí: všichni jsme měli být stejní, unifikovaní a vzájemně zaměnitelní. V této věci jistě nelze absolutisovat a např. tvrdit, že alternativní strava musí být zajišťována za stejnou cenu jako standardní, avšak závěr NSS je od rozumného uspořádání podle mého názoru vychýlen opačným směrem.

Pro úplnost dodejme, že toto posouzení soud učinil toliko obiter dictum, ratio decidendi se točilo ohledně tzv. rozhodnutí v materiálním smyslu, což je postkomunistický výmysl non plus ultra, spočívající v tom, že – jak se v praxi velmi často stává – zašle-li nám úřad namísto řádného správního rozhodnutí inkoherentní disjunktní blábol, obvykle bez výroku, s nezřetelným odůvodněním a téměř vždy bez poučení, musíme se bez ohledu na míru jeho nesmyslnosti přesto tvářit, že jde o rozhodnutí (v materiálním smyslu) a jako takové je napadnout těmi opravnými prostředky, které máme k disposici u rozhodnutí skutečného.

Tato právní fikce (tj. že byl vydán správní akt) může v některých případech řízení urychlit, podle mé zkušenosti jsou ale mnohem častější případy, kdy je účastníkova posice oslabena, protože při troše zlé vůle může být jeho posouzení soudem shledáno chybným a podle jeho názoru buď rozhodnutí vůbec rozhodnutím není (a pak bylo nutno brojit proti průtahům), anebo naopak je, ale účastník nesprávně napadl průtahy místo merita.

Navíc je tu otázka, do jaké míry mají být tolerovány formální nedostatky. Mám např. sdělení presidentské kanceláře, které není elektronicky (ani nijak jinak) podepsáno a které jsem obdržel e-mailem: je to rozhodnutí v materiálním smyslu, když nelze prokázat ani jeho authentičnost? A je-li, je rozhodnutím v materiálním smyslu o odložení žádosti, jak naznačuje jeho proto-výrok, anebo o jejím odmítnutí, jak by se mohlo podávat z buněčného odůvodnění?

Bohužel, ani v tomto směru judikát NSS neučinil příliš jasno a prostor pro úřední a soudní šikanu nezúžil.

Judikatura nižších soudů konečně přístupná

Po počinech, jejichž užitečnost je v nejlepším případě sporná (infoSoud, infoJednání, EPR) či vůbec nehmatná (ePodatelna), spustilo ministerstvo spravedlnosti aplikaci Judikatura, na níž by měla být k disposici postupně celá významná judikatura nižších soudů – nižšími jsou přitom míněny všechny po úroveň vrchních. Judikatura zatím zahrnuje produkty civilního a trestního soudnictví, obdobnou databasi pro oblast správního soudnictví testuje již několik měsíců Nejvyšší správní soud.

Aplikace je to velmi rozumná a mimořádně užitečná pro všechny uživatele i provozovatele české justice. Jejím problémem je zatím vedle malého rozsahu archivovaných rozhodnutí nezpracovaný pomocný aparát, prakticky zcela chybí kategorisace i vazba na vykládané právní normy, tedy právě to, co se fulltextem hledá nejsložitěji.

První zkušenosti s databasí, k otázkám vybraným spíše namátkově, mne přesvědčily o obrovských rozdílech a nejednotnosti v rozhodování jednotlivých odvolacích senátů; to mne vede k přesvědčení, že není příliš rozumné omezovat přístup k dovolacímu soudu mechanickými limity částky předmětu řízení: i pod hranicí 50, resp. 100 tisíc korun se u soudů děje mnoho právně zajímavého.

Zároveň s tím ministerstvo odstranilo z hlavní strany portálu link na seznamy komunistických soudců a státních zástupců. Samotné seznamy ovšem zůstaly dostupné, jen není snadné se k nim dostat, protože uživatel se musí proklikat seznamem tiskových zpráv až k lednu 2011. Tento krok je celkem pochopitelný, každý o sobě raději vystavuje positivní než negativní informace; jen je třeba doufat, že v dalším kroku nezmizí Pospíšilovy seznamy v propadlišti dějin zcela.

Pozn.: Při hledání seznamů jsem náhodou narazil na tiskovou zprávu o tom, že v konkursu na ředitele Justiční akademie zvítězil Jan Petrov. Opožděně blahopřejeme!

Aktualisováno.
Link na seznam komunistických soudců a státních zástupců se na portál ministerstva spravedlnosti vrátil.

sobota 14. května 2011

Výpadek služby Blogger

Již od středy lze pozorovat poruchy funkčnosti služby Blogger, které se projevují tím, že se obnovuje starší stav blogpostů, včetně komentářů, a poté je opět nahrazován stavem jiným, starším nebo novějším. Rovněž bylo včera po řadu hodin nepřístupné rozhraní pro editaci a správu blogu.

Vyčkejme proto v klidu a s rozvahou příštího vývoje; komentátorům doporučuji, aby si veškeré komentáře pro jistotu zálohovali lokálně.

čtvrtek 12. května 2011

Na korupci si sáhnout nedáme!

A když bude nejhůř, tak ji uzákoníme! Těžko říct, jak jinak interpretovat poslední vývoj v kause advokátských talárů.

Předesílám, že Českou advokátní komoru (ČAK) považuji za vzornou stavovskou organisaci: své členy chrání před klienty, před nutností pracovat i před zdravým rozumem tak udatně, že ostatní monopolní stavovská sdružení jí mohou jen tiše závidět (byť, pravda, lékařská komora v tomto ohledu dýchá ČAK na záda).

Myšlenka, že má-li ČAK pravomoc stanovit provedení taláru, může přímo určit i jeho povinného dodavatele, je tím nejpřirozenějším na světě: přece bychom nečekali, že tak velká akce jako vybavení desetitisíců advokátů a koncipientů stavovským oděvem může v této zemi proběhnout bez masivní korupce?

A že je talár několikanásobně dražší, než by byl v případě nákupu na volném trhu? A co má být, však oni advokáti, se svou komorou za zády, zvýšené náklady z klientů nějak dostanou!

úterý 10. května 2011

Prvomájoví řečníci znovu odsouzeni

Zprávy od přímých účastníků hlavního líčení zatím nemám, avšak je-li pravda, co píše ČTK, není divu, že i podruhé padly odsuzující rozsudky: takto hájit se může jen authentický idiot. Buďto své výroky zlehčuji, řekl jsem se v zápalu politické euforie, nevěděl jsem, byl jsem podveden, sveden a znásilněn, anebo na nich trvám, a pak se musím hájit svým právem takový výrok kdykoli a kdekoli zopakovat, třeba i u soudu. Kromě toho se mi ze zprávy nezdá, že by byl znalec podroben právě tvrdému výslechu ze strany obhajoby: byla přitom příležitost jeho odborné závěry rozložit na subatomární částice. Ach jo…

pondělí 9. května 2011

Znalecký posudek ke kause protistátních projevů

Zveřejňujeme znalecký posudek, v němž duo Michal Mazel a oponent Zdeněk Zbořil hodnotí výroky představitelů Dělnické strany pronesené před dvěma lety na prvomájovém meetingu v Brně.

Pozoruhodné je, že znalec, místo aby se věnoval odborným otázkám a poskytoval soudu pomoc tam, kde nepostačují vlastní vědomosti soudce, provádí výklad ve stylu co tím chtěl básník říci, přičemž závěry tohoto intelektuálního výkonu lze přijmout, mírně řečeno, jen se značnými rozpaky: kdybychom nevěděli, že se jedná o materiál, který má být použit v trestním řízení ke kriminalisaci představitelů oposice, museli bychom si myslet, že Mazlův text pochází z některé cimrmanovské hry o potlačování svobody projevu v rakousko-uherské monarchii.

Nepochází, taková je v oblasti respektování politických práv dnešní realita. V míře perverse tu, myslím, orgány činné v trestním řízení překonaly i výkony komunistického režimu, který měl přece jen příliš slušnosti, než aby své občany trestně stíhal za pouhé náznaky a analogie.

pátek 6. května 2011

Příběh z Vysočiny

V roce 1992 bylo Janu Š. dvacet. Pracoval v rodném Hlinsku jako noční hlídač a jeho život se, minimálně z trestněprávního hlediska, vyvíjel nezajímavě. Až do doby, kdy jej policie obvinila ze znásilnění dvou žen a z neoprávněného užití zaměstnavatelova motocyklu Babeta, na němž měl na místo činu dojet (ano, bdělému oku strážců zákona neujde ani taková maličkost). Pod pohrůžkou vazby se obviněný ke svým skutkům doznal a policie tak mohla případ uzavřít. V hlavním líčení sice Jan Š. svou vinu popíral a tvrdil, že přiznání na něm bylo vynuceno, avšak to obvinění dělávají: jak stojí v rozsudku, obhajoba obžalovaného v tomto směru je nepravdivá, neboť z výpovědi svědka kpt. Františka Šumpíka soud zjistil, že obžalovaný nebyl k výpovědi jakkoliv donucován a jeho výslech byl proveden objektivně a v souladu s procesními předpisy. A policisté nikdy nelžou, zvlášť když totéž potvrdil i pachatelův obhájce ex offo, kterého soud vyslechl jako svědka. Podivné? U českých soudů (a obhájců ex offo) té doby snad ani ne.

Nakonec byl Jan Š. odsouzen jen pro jeden z uvedených skutků, a to přesto, že poškozená, sedmnáctiletá dívka, pachatele popsala jako muže mezi 40 a 50 lety, a provedený rozbor krve jednoznačně vylučoval, že by mu mohlo patřit sperma nalezené na jejím oděvu. Ale proč se zabývat takovými detaily, když pachatele jednou máme: přece nebudeme hledat nového!

Po roce ve vězení se Jan Š. mohl zařadil zpět do společnosti, přestože v postavení, řekněme, poněkud změněném. Ještě mu byl vyúčtován pobyt ve věznici a pro orgány činné v trestním řízení tím jeho případ skončil.

V roce 2006 policie – přirozeně, že jen náhodou, či spíše nedopatřením – vypátrala skutečného pachatele. Tím ovšem vznikl problém, co s tím minulým, nevinným. Řešení, které soudy nalezly, bylo šalamounské: v řízení o povolení obnovy byl zrušen rozsudek pouze v části týkající se znásilnění, pokud šlo o neoprávněné užívání cizí věci, tedy zmíněné babety, na níž měl Jan Š. ujet bez dovolení zaměstnavatele celkem cca 20 km a způsobit mu tak škodu dvacet korun, zůstal původní rozsudek beze změny. Čímž přirozeně obviněný pozbyl i nároku na náhradu neoprávněné vazby, v níž byl, skrze onu babetu, důvodně a která téměř celý trest pokryla. Logika té věci? Dobře, obviněný tedy nikoho neznásilnil, ale něčím přece na místo činu musel dojet, ne!? U některých soudců člověk pochybuje, zda by takový jedinec zvládl přijímací testy pro nástup do mateřské školy, ale jaké soudce nám presidenti jmenovali, takové máme. Doživotně.

Jan Š. měl ale štěstí, protože v jeho prospěch podala stížnost pro porušení zákona ministryně spravedlnosti. Nejvyšší soud vyhověl a Jan Š. tak byl, po osmnácti letech, konečně opět nevinný.

Poslední fasí je řízení o náhradu způsobené újmy. Ministerstvo spravedlnosti bylo k Janu Š. neobyčejně štědré: za to, že z nevinného člověka udělaly orgány činné v trestním řízení nebezpečného sexuálního násilníka a téměř rok jej držely ve vězení, mu na náhradě přiznalo celých 409 tisíc korun!

Není to báječné, žít v právním státě?

čtvrtek 5. května 2011

Trest pro rouhače Stworu

Nejznámější český popírač holokaustu Vladimír Stwora, jehož případ sledujeme, byl dnes Okresním soudem pro Prahu-západ nepravomocně odsouzen k šestiměsíční podmínce s dvouletým odkladem. K rouhání mělo dojít zveřejněním tohoto článku na Stworově serveru Zvědavec.

Připomeňme, že trestného činu podle § 261a TrZ/1961 se dopustí ten, kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické nebo komunistické genocidium nebo jiné zločiny nacistů nebo komunistů proti lidskosti. To v žádném případě neznamená, že by – jak se jeví domnívat odvolací soud – byla vyloučena veřejná debata o těchto thematech.

Článek D. Cassidyho je běžným antisemitským textem, jakých jsou na Internetu stovky, a nenacházím v něm nic, co by bylo možno pod některý ze čtyř alternativních zákonných znaků tohoto trestného činu podřadit: autor holokaust ani nepopírá, ani nezpochybňuje, ani neschvaluje, ani se jej nesnaží ospravedlnit, pouze polemisuje o jeho rozsahu a způsobu provedení.

Aktualisováno.
Stworova třetí obhajovací řeč. Ovšem pro hluché uši.

úterý 3. května 2011

ÚOOÚ: Policie nás ve věci odběrů DNA nerespektuje

Úřad pro ochranu osobních údajů se činil: naši žádost týkající se zásahu proti neoprávněnému odběru vzorků DNA prověřil a sdělil nám, že se sice domnívá, že plošný odběr vzorků DNA je protiprávní, avšak policie jest jiného názoru a proti rozhodnutí ÚOOÚ podala správní žalobu.

Pomineme-li fakt, že v právním státě není zcela obvyklé, aby jeden orgán veřejné moci žaloval druhý, naprosto bizarním dojmem působí představa, že policie pravomocné rozhodnutí správního úřadu prostě ignoruje a místo aby povinnost splnila a až pak žalovala, podá žalobu a tváří se, že žádné rozhodnutí neexistuje. Jak že se jmenuje opak právního státu? Policejní?

Mrazivá analogie