DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

pátek 29. dubna 2011

Stát neodpovídá za průtahy u Ústavního soudu

Připadá vám to jako nesmysl? Nejste sami.

Myslí si to ovšem soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 2 Otília Hrehová, která do rozsudku napsala:
Soud se však ztotožňuje s názorem žalované [tj. České republiky, jednající ministerstvem spravedlnosti], že řízení před Ústavním soudem je řízením ryze specifickým, kdy Ústavní soud není součástí řádné soudní soustavy, není řádnou odvolací instancí a jeho postavení se odvozuje ze speciální zákonné úpravy, zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu. Jeho stěžejní úlohou je zejména dohled a přezkoumávání ústavnosti právních předpisů, mezinárodních smluv a rozhodnutí státních orgánů, přičemž tento soud nezasahuje do rozhodovací činnosti obecných soudů. Nelze proto dle názoru soudu přiznat odškodnění za nemajetkovou újmu podle zákona 82/1998 Sb., jenž nelze aplikovat právě ze shora uvedených důvodů na průtahy v řízení před Ústavním soudem.
Oslí uši v zásuvce nad takovým verbálním drahokamem radostně zastříhaly, ale uděleny nebudou, dubnová quota je vyčerpána.

Odvolání proti této příšernosti je ovšem povinností.

čtvrtek 28. dubna 2011

Josef Vondruška zproštěn obžaloby

Stalo se přesně to, co jsme od počátku předvídali, a bývalý bachař – a pozdější komunistický poslanec – RSDr. Josef Vondruška byl v plném rozsahu zproštěn obžaloby, jež jej vinila z toho, že v 80. letech ve věznici v Minkovicích u Liberce bil politického vězně Jiřího Wolfa.

Blahopřejeme státnímu zástupci ke skvělému výkonu: škoda, že se kvůli věku nemohl podílet na norimberském procesu, svou erudicí by jistě přispěl k tomu, že Bormann, Göring a další obžalovaní by byli shledáni stejně nevinnými, jak se to podařilo v případě bachaře-humanisty Vondrušky!

středa 27. dubna 2011

Nejvyšší správní soud znovu rozhodl ve věci komunistické minulosti soudců

Dva rozsudky ve věci zveřejnění minulosti komunistických soudců vydal včera Nejvyšší správní soud. V jednom případě mé kasační stížnosti vyhověl, ve druhém ji zamítl, a to přesto, že byl vázán právním názorem Ústavního soudu, který jeho předchozí rozsudek zrušil.

Dokud nebude doručeno písemné vyhotovení rozsudků, obsahující odůvodnění, nemá smysl je blíže komentovat, přestože se prima facie rozhodnutí nerespektující princip instanční závaznosti zrušujícího nálezu Ústavního soudu jeví poněkud šokujícím.

Aktualisováno.
Podle informací od NSS bylo důvodem zamítnutí, že informace jsem žádal od nesprávného povinného subjektu – od soudu a ne od ministerstva. To je ovšem, pomineme-li absurditu takové úvahy, v rozporu s právním názorem Ústavního soudu, tudíž podám další ústavní stížnost.

úterý 26. dubna 2011

Pomáhat a tajit

Policejní presidium podle očekávání odmítlo mou žádost o informace, a nejenže mi požadované informace neposkytlo, ale utajilo dokonce i jejich existenci. Proti rozhodnutí jsem se ihned odvolal (chyby v datu si nevšímejte, opravdu mne nenapadlo, že dnes není pondělí).

neděle 24. dubna 2011

Pozvánka do Brna

Dne 10. května 2011 v 9.30 hod. se u Městského soudu v Brně, jednací síň č. 2, koná další kolo soudní frašky – opravuji: hlavního líčení – s protistátní skupinou Vandas, Štěpánek a spol. Odvolací soud původní rozsudek zrušil z procesních důvodů (porušení práva na obhajobu), soud I. stupně nyní bude muset zopakovat důkaz výslechem znalce Mazla a poté o vině a trestu pro nebezpečné extremisty rozhodnout znovu.

Jak je důležité čísti licenci

Pořádný skandál vypukl minulý týden poté, co se zjistilo, že společnost Apple shromažďuje data o pohybu uživatelů používajících iPhony a iPady. Jak informoval server Superapple.cz, děje se tak v souladu s licencí, na jejímž základě jsou tyto výrobky (resp. jejich operační systém iOS 4.x) užívány.

sobota 23. dubna 2011

Teplice, to je to město

U teplického soudu mají, zdá se, veselo. Spory se prý odehrávají hlavně mezi předsedou soudu Romanem Dobešem a bývalým místopředsedou Pavlem Krasem. Vyjímáme:
Několikrát jsem ho upozornil na nevhodné oblečení. Vyzval jsem ho, aby si uklidil nepořádek a zbytky jídla na stole v kanceláři. Nevhodná jsou podle mě rovněž schémata splachovacích zařízení na stěnách jeho kanceláře, popsal Dobeš.

Kras kvůli tomu posílal na Dobeše stížnosti na krajský soud a stěžoval si na jeho autoritativní řízení soudu.

Předseda soudu bez mého vědomí chodil do mé kanceláře fotit právě použité talíře. Písemně mi nařídil sejmout ze zdí mnou malované obrazy kopírující schémata vodních zařízení, jinak visících v každém vagoně Českých drah. To jsem odmítl, předložil svou verzi Kras.

Diví se také, že předsedovi vadí, když chodí v práci v pruhovaném tričku. Předseda soudu se ani netají tím, že si na mne vede soukromou složku jakýchsi domněle kompromitujících materiálů zřejmě zachycujících zejména mé působení na hudební scéně. Název naší kapely Spolčení hlupců jsme vskutku nemohli vybrat lépe, zareagoval Kras.
Jsem téhož názoru.

Prozření Lenky F.

Lenka F., celým jménem Lenka Fidlerová, je státní zástupkyně, známá nám svým nepřezkoumatelným usnesením zamítajícím stížnost Lucie Šlégrové ve věci trestného činu závadového diskursu, jehož se tato dopustila veřejným použitím termínu národní socialismus.

Po pěti měsících od skutku policie vyšetřování ukončila a při seznámení se spisem se našel pozoruhodný dokument, z něhož vyplývá, že původně se Lenka Fidlerová – stejně jako my – domnívala, že projev Šlégrové trestným činem není. Pak ovšem názor změnila – nebo spíše jí byl změněn některým z nadřízených, od něhož dostala kartáč a poučení, že policie nejlépe ví, kdy je extremista vinen, a na ní je, aby postup policie nadšeně schvalovala a potvrzovala (příliš nadšení v jejím usnesení není, ale to se jistě časem poddá, až se soudružka zapracuje).

Osobně pokládám toto trestní stíhání, zcela zjevně účelové, za jeden z nejvážnějších případů zneužití justice k persekuci oposice v polistopadové době: vykládat projev nikoli z obsahu, ale z kontextu, to si nedovolili ani komunisté, třebaže i oni měli svůj double-speak a např. vedle demokracie lidové (tj. totalitní diktatury) rozeznávali demokracii buržoasní, tedy tu skutečnou. Nikdy se ovšem nestalo, že by byl někdo pohnán před soud proto, že určitým výrazem měl myslet něco jiného, než řekl.

Pro milovníky jemného humoru zveřejňujeme znalecký posudek Michala Mazla, z něhož se dozvíme nejen naprosto přesný počet obětí nacismu, ale i vysvětlení, proč Horáková směla a Šlégrová nesmí.

čtvrtek 21. dubna 2011

Brno-střed se obrací k Ústavnímu soudu

Už zase si stát ubližuje a musí to řešit ústavní stížností. Tentokrát je ústavním stěžovatelem Městská část Brno-střed a napadeným aktem rozhodnutí soudů o povolení prvomájových pochodů Dělnické mládeže, které mají projít brněnskou čtvrtí nazývanou místními Bronx.

Je mi celkem líto advokáta, který ústavní stížnost bude sepisovat. Především musí Ústavnímu soudu vysvětlit, že Česká republika je cosi jako Německo před sjednocením, tedy volný svazek městských států, které mají v čele starostu nebo primátora a do toho, jak na svém území upraví práva a povinnosti občanů, jim nemá žádný jiný suverén co mluvit.

Pak se musí vypořádat s otázkou lidského práva městské části, které bylo povolením pochodu porušeno. K disposici je pouze právo na samosprávu, které ovšem Ústavní soud pomalu týden co týden vykládá v nálezech zrušujících obecní vyhlášky tak restriktivně, že advokáta musí při pomyšlení na tento úkol už teď jímat žaludeční nevolnost.

No a konečně je tu lhůta, ve které by měl Ústavní soud rozhodnout, protože První máj se blíží a i když je český Ústavní soud, soudě dle jeho prejudikatury, takřka všemocný, pozastavit předběžným opatřením kalendář si nejspíš netroufne. A pokud by Ústavní soud v této superkrátké lhůtě rozsudky soudů obou stupňů zrušil, je tu právo svolavatele na včasné rozhodnutí o žalobě.

Věřím, že s výsledkem úsilí svého advokáta se Brno-střed pochlubí na svých internetových stránkách, tak abychom nepřišli o dalšího horkého kandidáta na některou z prestižních cen tohoto blogu!

A na závěr jedna rada: pokud chce mít Brno-střed u Ústavního soudu aspoň nějakou šanci, ať ústavní stížnost nepodává městská část, ale některý z občanů, kteří v místě pochodu žijí a cítí se jím ohroženi.

úterý 19. dubna 2011

Albertovští squatteři zproštěni obžaloby

O případu demonstrativního obsazení domu na pražském Albertově skupinou squatterů jsme na tomto blogu psali již v září 2009, a vyslovili jsme právní názor, že o trestný čin nešlo. Po více než půldruhém roce (!) se případ dostal k odvolacímu Městskému soudu v Praze, který tento právní názor potvrdil a všechny obžalované zprostil obžaloby.

pondělí 18. dubna 2011

Praha poskytla utajovaný audit

Hlavní město Praha splnilo exekučně vymáhanou povinnost a poskytlo žadateli, panu Jakubu Sedláčkovi, požadovaný interní audit týkající se možností korupce při přidělování fancy registračních značek.

Je to inspirující čtení a interpretovat ho tak, že korupce není možná, protože erzety jsou přidělovány úplně, ale úplně náhodně, může zřejmě jen ten, kdo z úplatků na odboru dopravněsprávních agend žije.

A když už mluvíme o náhodném přidělovaní, mám námět na další audit, tentokrát pro ministerstvo spravedlnosti: Jak je to s nahodilým přidělováním agendy soudcům a senátům? Jistá, bohudíky už bývalá, předsedkyně jistého, bohužel nikoli bývalého, krajského soudu prý uměla zařídit účelové přidělení naprosto rutinně, aspoň podle toho, co vyšlo najevo v případu soudce Nagye. Prověřit, jak to u soudů v praxi chodí, to by byl teprve tajný audit!

neděle 17. dubna 2011

Nový layout

Po téměř dvou letech jsem změnil layout blogu, a byl bych velmi rád, kdybyste mě upozornili na případné problémy se zobrazováním.

Vše by ale mělo fungovat hladce, nedělal jsem do layoutu žádné revoluční zásahy, standardní šablonu jsem personalisoval pouze úpravou barev a několika dodatky do CSS:
.post-body {
  text-align: justify;
}
.header-inner .Header .titlewrapper {
  padding-bottom: 0;
}
.post-title a:visited, .post-footer a:visited, aside a:visited {
  color: #17c;
}

Soudružko učitelko, je pan režisér hrdina?

Na tuhle větu z Trháku jsem si vzpomněl nad žádostí o informace, kterou poslal občan Alois Hlásenský svému ministru spravedlnosti a ve které mu položil jednoduchý dotaz, zda je Ing. Jiří Fiala politický vězeň.

Velmi dobrá otázka (i když, technicky vzato, jistě ne podle InfZ), a není divu, že odpovědi na ni se ministerstvo raději vyhnulo. Protože – Ing. Jiří Fiala je politický vězeň, což všichni víme, ale zároveň to nelze říct nahlas.

V moderní době totiž političtí vězni neexistují, a čím tužší diktatura, tím nižší je možnost, že by kdokoli na oficiálním místě něco takového připustil. V České republice nejsou žádní političtí vězni, tak jako nejsou v Barmě, v Bělorusku, na Kubě a v Severní Koreji, samozřejmě!

Rozdíl je jen v tom, jak se povede tazateli, který otázku položil, a v tomto směru bych byl optimistou: pan Hlásenský s největší pravděpodobností nebude uvězněn a nestane se tak dalším obyčejným, nepolitickým vězněm.

sobota 16. dubna 2011

Apicella aneb Ústavněprávní déjà vu

V říjnu 2008 jsem napsal do odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci náhrady za průtahy v řízení:
Odvolává-li se napadený rozsudek na nález Velkého senátu ESLP ve věci Apicella v. Itálie ze dne 29. 3. 2006 (stížnost č. 64890/01), interpretuje jeho závěry zcela nesprávně a zjevně bez porozumění smyslu příslušných pasáží nálezu. V § 136 nálezu – a to pouze obiter dictum a ve vztahu k vedlejšímu intervenientovi, vládě Slovenské republiky – ESLP uvádí, že (it, tzn. the Court = ESLP) přizná na imateriální újmě méně, než kolik odpovídá jeho judikatuře, jestliže stěžovatel již obdržel náhradu na vnitrostátní úrovni v důsledku uplatnění příslušného vnitrostátního právního prostředku. Z toho však nelze v žádném případě dovozovat, že by to dávalo signatářům Úmluvy bianco šek snižovat přiznávanou náhradu v naději, že ESLP bude takové jednání aprobovat (viz rovněž § 137 nálezu).

Dovedeno do důsledků, vnitrostátní soudy by tak mohly zcela pominout korpus vnitrostátního práva a poskytovat ochranu jen v těch případech, kdy je obava, že v případě jejího odepření by se žalobce dovolal svého práva u ESLP: takové uvažování je jednak právně i morálně pokleslé, jednak svědčí o tom, že samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 2 nepřistoupila ke sporu mezi žalobcem a žalovanou nestranně, nýbrž fakticky jako orgán žalované, jenž se snaží vyhovět žalobě jen do té míry, do které je to naprosto nezbytné z hlediska hrozby sankce ze strany nadnárodní instituce.

Žalobce podotýká, že kvalita právního státu se projevuje primárně v těch řízeních, kdy proti sobě stojí stát a jeho občan (příp. soukromá právnická osoba), a soudě dle napadeného rozhodnutí a zejména jeho odůvodnění, naplnění atributů právního státu zůstává v České republice spíš než realitou nedosaženým a nedosažitelným ideálem.
Odvolací soud mi v plném rozsahu vyhověl, čímž věc skončila.

Ano, Apicella, to je skutečný buzzword ministerských úředníků, neboť ti nález vykládají tak, že za průtahy v řízení postačí přiznat minimální, často symbolickou náhradu.

Nyní vzkázala obecným soudům to samé, jinými slovy, Eliška Wagnerová v § 22 nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 192/11:
Nad rámec odůvodnění tohoto rozhodnutí považuje Ústavní soud za nutné vyjádřit se k některým závěrům, které vyvozuje vedlejší účastník (Ministerstvo spravedlnosti České republiky) ve svém vyjádření (bod 7), když s jím provedenou kazuistikou rozsudku ESLP ve věci Apicella lze v zásadě souhlasit, nicméně právní závěry jím vyvozené jsou zcela mylné. V rozsudku Apicella stanovil ESLP podmínky, za kterých lze stěžovatele, který vyčerpal vnitrostátní prostředky ochrany svého práva na projednání věci v přiměřené době (existují-li), považovat za poškozeného dle čl. 34 Úmluvy, přičemž uvedl důvody, pro které může být částka přiznaná na vnitrostátní úrovni nižší než jakou lze vyvodit z jeho judikatury; v tehdy jím posuzovaném případě ve výši 45 %. Vedlejší účastník dovozuje, že tímto ESLP výslovně uvedl, že přiměřené zadostiučinění se má na vnitrostátní úrovni poskytovat ve výši 45 % jím přiznávaných částek. Předně je třeba zdůraznit, že ESLP stanovil tuto hranici pouze jako minimální (nikoli zároveň maximální, jak zjevně dovozuje vedlejší účastník) tak, aby vnitrostátní prostředek nápravy bylo možno považovat za efektivní a stát tím předešel mezinárodněprávní odpovědnosti za porušení Úmluvy (subsidiarita stížnosti), když výše zadostiučinění má odpovídat tradicím, životní úrovni a právnímu systému dané země. Má tomu být tedy rozuměno tak, že vedlejší účastník řadí Českou republiku dle jejího právního systému, tradic, životní úrovně a ekonomické situace na chvost členských států Rady Evropy? V tomto ohledu je přiléhavější hodnocení Nejvyššího soudu v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 3026/2009, kde je základní částka stanovena v rozmezí 15 000–20 000 Kč. Ostatně, zákon o odpovědnosti státu hovoří o poskytování přiměřeného zadostiučinění za v[z]niklou nemajetkovou újmu, nikoli částkách tolerovatelných ESLP. Vedlejší účastník by si tak jako představitel státu měl položit otázku, jaká jsou východiska a účel institutu náhrady škody způsobené státem, a to zejména v jeho ústavní dimenzi jako práva základního…

Rozsudek Dělnická mládež II

Osud druhé kasační stížnosti proti plánovanému prvomájovému pochodu brněnským Bronxem byl obdobný jako té předchozí. Nový rozsudek prvního senátu Nejvyššího správního soudu reflektuje podrobnější argumentaci stěžovatele, brněnského magistrátu, zabývá se kupř. detailně otázkou, které skutečnosti není třeba v řízení prokazovat (jsou to tzv. notoriety), avšak ke stěžovateli je naprosto nekompromisní a místy i lehce jízlivý:
Žalobce nediskvalifikují jako svolavatele shromáždění ani jeho postoje uváděné na s. 3 rozhodnutí. Podle rozhodnutí se účastní na celé řadě akcí organizovaných subjekty, jež mají blízko k pravicovému extremismu, jako byl Den národní jednoty pořádaný v roce 2010 DSSS, neohlášené shromáždění před NSS v době, kdy tento jednal o vládním návrhu na rozpuštění DS, pochod k uctění památky německých vojáků padlých za světové války, jakož i akce proti účastníkům Queer parade v roce 2008. Pokud se tyto skutečnosti zakládají na pravdě (nebyly prokázány a o notoriety nejde), nemohly by na nezákonnosti rozhodnutí stěžovatele nic změnit. Česká právní úprava nezná institut zániku politických práv v důsledku předchozích aktivit občana.
Dobře mu (magistrátu) tak: neměl si začínat!

čtvrtek 14. dubna 2011

Pravicového extremistu ve snu viděti aneb Další Osel měsíce do Teplic

Dubnový Osel měsíce, prestižní cena tohoto blogu spojená s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafů, udělovaná za mimořádné počiny na poli českého práva, zná svého držitele. Je jím soudce Okresního soudu v Teplicích Roman Dobeš, a oceněným dílem je tento trestní příkaz, jímž soudce potrestal jednoho z řečníků na demonstraci DSSS.

Na trestním příkazu je pozoruhodný už fenomenální počet chyb v přepisu jediné slovenské věty, což je přinejmenším trapné, avšak to by k ocenění nestačilo – Osel byl udělen za výrok o propadnutí věci. Stejnou mírou ignorance jako vůči slovenskému jazyku uplatnil totiž osel v taláru ke slovenským reáliím, a tak nařídil propadnutí věci mj. u odznaku legální slovenské politické strany Ĺudová strana Naše Slovensko a kšiltovky s dvojramenným křížem, jenž je slovenským státním znakem.

Slováci jsou naštěstí mírní a tolerantní lidé, takže válku České republice kvůli tomu nevyhlásí, ale je skutečně zarážející, na jaké vzdělanostní a mentální úrovni se mnozí čeští soudci pohybují.

Teda blahoželám, pán sudca-somár…!

Ministerstvo spravedlnosti musí zaplatit za průtahy stotisícovou náhradu

O takových rozsudcích je věru příjemno referovat: Městský soud v Praze přiznal poškozenému za průtahy v řízení u Krajského soudu v Brně, které začalo v září 2004 a doposud nedospělo ani k začátku dokazování, náhradu 82 500 Kč (jež s úrokem z prodlení dosáhne přibližně sto tisíc korun). Prvoinstanční soudkyně Šárka Henzlová (známá svou hloupostí, za kterou na tomto serveru dostala v soutěži o Osla měsíce doživotní imunitu – musí se dostat i na jiné) přitom nejprve nepřiznala žádnou náhradu s vysvětlením, že pět let přece nejsou žádné průtahy, a ve druhém kole, když ji odvolací soud zavázal právním názorem, že k průtahům v řízení došlo, se pokusila aspoň snížit náhradu na minimum a šikanosně žalobci nepřiznat náklady řízení.

Policie tají informace o evidenci DNA

V souvislosti s případem odběru vzorku DNA vlajkovým zločincům jsem zaslal policejnímu presidiu žádost o zaslání interních předpisů, jimiž je postup policie podle § 65 PolZ upraven. To presidium odmítlo a poslalo mi pouze jeden obecný, víceméně irelevantní pokyn policejního presidenta.

Proti tomu jsem samozřejmě okamžitě podal opravný prostředek – stížnost.

Má policie skutečně proč tajit, jak nakládá s odebranými vzorky a profily DNA? To se, milí čtenáři, dozvíme v některém z příštích dílů našeho nového seriálu! (Měla by následovat krátká reklamní přestávka, leč bohužel, nikdo u mne zatím neinseruje…)

středa 13. dubna 2011

K neústavnosti plošných odběrů vzorků DNA podezřelým

Sprostý podezřelý – to je geniální cimrmanovská zkratka vystihující podstatu tzv. policejního myšlení. Pro policistu neexistují nevinní lidé, jsou jen ti, kterým doposud nebyla trestná činnost prokázána. A protože společnost od policie vyžaduje pachatele trestné činnosti odhalovat, měla by jim k tomu dát dostatečné prostředky, zejména možnost komukoli vstoupit do bytu a provést tam prohlídku, kohokoli odposlouchávat a hlavně ho, bez rušivých vlivů soudu a obhájců, zavřít do vazby, dokud se nepřizná. Poctiví se přece nemají čeho bát, těm nic nehrozí!

Toť v kostce pohled policisty na obviněné a také na ostatní složky justičního procesu, na státní zastupitelství, na soud a na obhájce. Není náhoda, že – minimálně ještě nedávno – policie ve svých databasích evidovala, kdo byl kdy obviněn z trestného činu, ale nikoli už, jaký byl výsledek trestního řízení. Byl-li snad někdo obžaloby zproštěn, neznamená to, že by byl nevinný, ale že ostatní OČTŘ odvedly fušerskou práci. Pro mě je vinen, můžeme si říct parafrasí na další okřídlený svěrákovský výrok.

Jedním z důležitých bitevních polí mezi policií a námi ostatními jsou policejní database sprostých podezřelých. Cíl je jasný: mít dokonalý přehled o otiscích prstů a DNA každého občana, čímž se vyšetřování řady trestných činů velmi usnadní. Háček je v tom, že sprostí podezřelí si těchto údajů cení a neradi je policii dávají, minimálně do té doby, dokud se ze sprostých podezřelých nestanou sprostými odsouzenými.

V každé zemi je tato bitva v jiné fasi a jiný je její průběžný výsledek. Česká republika patří díky ustanovení § 65 nového policejního zákona mezi ty země, kde smí policie v tomto směru vůbec nejvíc: odebrat vzorky každému, kdo kdy byl obviněn z úmyslného trestného činu, a ponechat si je v databasi, dokud sama uzná za vhodné.

Už několik let se chystám, že se do této problematiky pustím a pokusím se přimět Ústavní soud, aby se sprostých podezřelých proti policii zastal. A nyní jsem k tomu dostal příležitost. Munice je dost, zejména v podání citovaný nález Velkého senátu ESLP ve věci S. et Marper v. Spojené království představuje imposantní judikatorní dílo s velmi pečlivou argumentací a precisně rozebranými prameny práva. Na straně druhé je tu policie a její spřátelený třetí senát Ústavního soudu, zejména duo Musil-Mucha, které dosud nikdy nenechalo policisty na holičkách a podrželo je i ve zdánlivě ztracených kausách, jako byla v loňském roce ta s nerovným přístupem k odposlechům (dovolíte-li ještě jednu drobnou parafrasi, u Ústavního soudu what the First Section giveth, the Third taketh away). Je zřejmé, že ani jedna strana nebude ochotna prodat svou kůži (a svou DNA) lacino.

O průběžné situaci na bojišti budu své čtenáře pravidelně informovat.

Aktualisováno.
A vida: to se tedy stát prohne, takhle mastná pokuta!

pondělí 11. dubna 2011

Stwora patří za mříže

Konečně tu máme usnesení odvolacího soudu v kause popírače Stwory, o němž jsme již stručně referovali. Krajský soud v Praze vysvětlil, že svoboda slova není bezbřehá (klasika českých soudních síní) a jakákoli veřejná diskuse o holokaustu, která by došla k jiným než oficiálním závěrům, je trestná. Nemohu si pomoci, ale silně mi to připomíná cosi z doby komunismu: i tehdy se diskutovat smělo, avšak jen ve vymezených mantinelech (říkávalo se jim konstruktivní kritika) a s předepsaným, Stranou aprobovaným výsledkem.

Nad nejnovější judikaturou Ústavního soudu

Plním slib a doháním, co jsem během posledních dvou týdnů z nové judikatury zameškal.

Pl. ÚS 24/10 (data retention)


Tento nález (soudce zpravodaj Eliška Wagnerová), zbavující provozovatele povinnosti uchovávat pro potřeby represivních orgánů tzv. provozní a lokalisační údaje, se víceméně očekával. Český ústavní soud nebývá v bourání unijní legislativy průkopníkem a poměrně hladce jím prošel např. eurozatykač, který spolkový ústavní soud ve vztahu k německým občanům odmítl.

Protože o nepřípustnosti nadměrné data retention vyžadované Evropskou unií rozhodlo již několik národních ústavních soudů, šlo jen o to, postavit se po jejich bok, což ÚS učinil způsobem, který neuráží, avšak nevychází nijak nad rámec toho, co bylo v oblasti práva na ochranu soukromí před intrusí státu judikováno dříve.

IV. ÚS 3193/10 (stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání jako podmínka náhrady nákladů obhajoby)


V tomto nálezu (soudce zpravodaj Pavol Holländer) učinil ÚS další krok od rozkolísané, avšak momentálně žalobcům nepříznivé judikatury Nejvyššího soudu (rozsudek Velkého senátu č. j. 31 Cdo 3489/2007-62) ohledně povinnosti osoby domáhající se od státu podle ZOŠ náhrady nákladů úspěšné obhajoby podat stížnost proti usnesení, kterým bylo zahájeno trestní stíhání.

Právní názor ÚS je vyjádřen dosti pythicky, nicméně plyne z něj, že obviněný nemusí tuto stížnost podat, pokud ji – tacite přepokládáno, že důvodně – pokládá za zjevně bezúspěšnou, např. protože spáchání skutku nepopírá, avšak nepovažuje jej za trestný čin. To je velký posun, i když nikoliv definitivní; tím by měl být až nález ve věci sp. zn. Pl. ÚS 35/09, který by mohl shora citovaný rozsudek Velkého senátu NS zrušit a případně derogovat i ustanovení § 8 odst. 3 ZOŠ, na jehož základě je poškozeným náhrada odpírána.

I. ÚS 3227/07 (rozhodčí řízení)


Zde (soudce zpravodaj Ivana Janů) vstoupil Ústavní soud do vod, kam se dosud neodvažoval, a umožnil soudní přezkum rozhodčích nálezů z důvodů porušení procesních pravidel platných v rozhodčím řízení. Samozřejmě, že je-li rozhodce podvodník (reálným odhadem 99,5 případu ze sta), nebude to pro jeho oběť mít žádné důsledky vyjma zvýšení nákladů, a praktický dopad nálezu je tedy spíše jen symbolický. Berme jej však jako předzvěst toho, že by se Ústavní soud mohl ústavními aspekty podvodných arbitráží začít zabývat seriosněji a v příštím kole by mohl třebas začít zkoumat, je-li fair, když (jediného) rozhodce jmenuje dodavatel nebo jeho poskytovatel podvodnicko-rozhodčích služeb.

I. ÚS 1768/09 (procesní aspekty squeeze-outu)


Problematika squeeze-outů je, jak známo, dlouhá léta Achillovou patou českého práva. Po úspěchu prvních drobných akcionářů u ESLP se, zdá se, mění i přístup Ústavního soudu, jenž se stává citlivějším vůči jejich nářkům nad nestydatým okrádáním, které pro ně squeeze-out za ceny stanovené cinknutým znalcem představuje.

Zajímavé na tomto nálezu (soudce zpravodaj Eliška Wagnerová) je, že stěžovatel tvrdohlavě odmítl podrobit se diktátu zloděje a nepodal žalobu na přezkoumání vypořádání, ale trval na vyslovení neplatnosti přeměny společnosti. Nepomohl si však příliš: Ústavní soud s odkazem na požadavek právní jistoty vyslovil neústavnost přeměny, avšak příslušná rozhodnutí nezrušil, takže stěžovatel bude moci uplatnit pouze nárok na náhradu škody, a prokázat její výši bude zcela na něm, bez pomůcky ve formě neobjektivního znaleckého odhadu, z něhož by mohl vycházet v žalobě o přezkum vypořádání – takže mu Ústavní soud, možná nechtě, pomohl z bláta do louže…

III. ÚS 2764/08 (dokazování in camera)


K tomuto nálezu (soudce zpravodaj Jan Musil) mám osobní vztah, protože stěžovatel podal ve své věci, v řízení o návrhu na povolení obnovy trestního řízení, postupně celkem tři ústavní stížnosti. Na dvou předchozích, které uspěly (III. ÚS 441/04 a III. ÚS 457/05), jsem se sám autorsky podílel, na třetí, která vyústila v tento zamítavý nález, nikoli.

Ústavní soud zde v rozporu s prejudikaturou aproboval možnost, aby soud druhé stolice v trestním řízení prováděl dokazování projekcí videozáznamu i v neveřejném zasedání, tedy bez možnosti stran k záznamu se vyjádřit a intrepretovat jej. To je podle mne dosti vážným porušením zásad platných pro řízení před soudem a zbavuje to obviněného možnosti soudu bezprostředně vysvětlit, co je na videozáznamu vidět a jak by to mělo být interpretováno. Pouhé písemné vyjádření je pro tento účel, zejména zachycuje-li video složitější děj, stěží dostatečné.

Není proto vyloučeno, že poslední slovo zde bude mít ESLP, pro který by tato otázka mohla být zajímavá i thematicky.

sobota 9. dubna 2011

Soudní spor ohledně obsahu na Wikipedii pravomocně skončen

Není to úplně první soudní spor týkající se obsahu poskytovaného pod tzv. svobodnou licencí na světě, ale pokud vím, je první tohoto druhu před českými soudy.

Na podzim 2005 jistý Michal Charvát, podnikatel z České Lípy, zaregistroval na své jméno doménu wikipedie.cz a umístil na ni statickou kopii (zrcadlo) authentické české Wikipedie, s vyhlídkou na možnost takto piratisovaný obsah monetisovat formou reklamy. Nemonetisoval dlouho: v prosinci téhož roku jsem jej jako autor cca 100 wikipedických článků s právní thematikou zažaloval o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 44 400 Kč. Toho se pan Charvát zalekl, zrcadlo zrušil a doménu bezplatně, jen za úhradu nákladů, přenechal skutečné Wikipedii.

Po neuvěřitelných pěti letech a třech měsících spor – až na odvolání proti nákladovým výrokům – pravomocně skončil, a Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, mi soudkyní Jitkou Kalfeřtovou přiznal na základě znaleckého posudku 28 tisíc korun s úrokem z prodlení. Žalovaný se proti rozsudku neodvolal a dluh zaplatil, takže meritorně je rozsudek pravomocný.

Od jeho četby si neslibujte vrcholné zážitky ani esthetické, ani intelektuální: J. Kalfeřtová je, řečeno s klasikem, soudkyně jen prostřední (a to jí ještě poněkud lichotíme), avšak precedenčně není judikát bez významu. Ukázalo se, že i u českého soudu lze vyhrát spor o nároky z porušení svobodné licence, a že žalovat za kolektivně vytvářené dílo může, přirozeně jen v rozsahu svého podílu, kdokoli z autorů.

Když jsem před více než pěti let žalobu podával, příliš jsem si od ní nesliboval, takže ve finále nejsou pocity z české justice zcela negativní, zvlášť s přihlédnutím k tomu, že o dalších sto tisíc žaluji ministerstvo spravedlnosti za průtahy v řízení (a i tam jsou šance slušné).

pátek 8. dubna 2011

Co je dovoleno Jovovi

Známá nebezpečná extremistka Lucie Šlégrová půjde před soud nejen za to, že měla držet vlajku s logem Dělnické strany, ale i za verbální projevy extremismu, spočívající v tom, že měla na veřejnosti říci: Ukažme jim, že my národní socialisté nejsme žádné ovce, co se budou jen přizpůsobovat… a …tudíž musíme i nadále pokračovat jedinou správnou cestou, cestou národního socialismu.

Státní zástupkyně OSZ v Mostě nyní stížnost obviněné proti usnesení o zahájení trestního stíhání zamítla, a to s odůvodněním tak zevrubným, kvalitním a veskrze přesvědčivým, že by se od ní mohl i Urválek učit! Orgány činné v trestním řízení tu zjevně postoupily do dalšího levelu: nejenže se s námitkami obhajoby nijak nepořádaly, ale ani je nerekapitulovaly.

čtvrtek 7. dubna 2011

Znovu k případu Jiřího Fialy

Dnes by se mělo, zcela stranou zájmu mainstreamových medií, rozhodovat o dalším setrvání Jiřího Fialy, předsedy sdružení K213, ve vazbě.

Fialův případ pokládám za krajně znepokojivý, a to ze dvou důvodů.

Jednak je tu samotný skutek, kvůli němuž, odpovídají-li skutečnosti informace na stránkách spolku, má J. Fiala stanout před soudem a pro který je již šest neděl držen v bezpečnostním oddělení pankrácké věznice. To není trestný čin, pro který by bylo na místě vést stíhání vazebně, zejména když není vůbec jisté, že se nějaký trestný čin stal, už s ohledem na možné překročení zákonných pravomocí ze strany justiční stráže.

A za druhé je tady Fialova trestní minulost, která rozhodně není trestní minulostí nebezpečného recidivisty, u něhož se dá očekávat uložení nepodmíněného trestu, na který je vazba logickým závdavkem. Už s ohledem na to, jak dopadlo jeho předchozí trestní stíhání, týkající se blokády jednací síně Městského soudu v Praze.

Neřeknu nic zvlášť objevného, když prohlásím, že justice musí být nestranná, jakýkoli Sonderbehandlung podkopává základy důvěry veřejnosti ve spravedlnost. A tyto základy jsou, mimo jiné v důsledku neochoty justičního establishmentu zabývat se kritikou, která je vůči ní z různých stran – a naprosto právem – vznášena, více než vratké.

Fialův případ mám za důležitý, protože jak je dnes zacházeno s ním, může být zítra zacházeno se mnou, a pozítří s vámi. Pravda, pro místní media je pohodlnější napsat něco humanisticky vzletného o politických vězních na Kubě a udělat přitom bezplatné P.R. pár politikům, kteří se oblečou do pruhovaného a dají se na pár hodin zavřít do klece.

Jiří Fiala by měl být z vazby propuštěn; není demokratickou země, kde je justici dovoleno reagovat na kritiku uvězněním kritika.

úterý 5. dubna 2011

Rozsudek nad šesti řečníky (aka „My nesmíme ani naznačovat“) zrušen

Krajský soud v Brně zrušil listopadový rozsudek brněnského městského soudu, o němž jsme na tomto blogu obsáhle referovali a jehož anonymisovanou podobu jsme zveřejnili.

Je to dobrá zpráva, vždyť co by to bylo za divadelní představení, které by vystačilo s premierou! Reprisu budeme opět rádi recensovat.

pondělí 4. dubna 2011

Hlavní město Praha je v exekuci kvůli neposkytnutí informací

A máme tu další exekuci na obec, která odmítla žadateli poskytnout informace podle InfZ. Tentokrát je obcí hlavní město a žádost o informace se týkala systému přidělování registračních značek. Úředníci magistrátu si tak dlouho dělali z občana dobrý den, až si pro informace, obrazně řečeno, přišel exekutor.

Tisková zpráva.