DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

pondělí 28. února 2011

Kausa Stwora do dalšího kola

Krajský soud v Praze v neveřejném zasedání zrušil zprošťující rozsudek nad nejznámějším českým popíračem holokaustu Vladimírem Stworou, který na svém serveru Zvědavec zveřejnil text domněle zpochybňující počet obětí holokaustu. Může z toho být docela obstojná válka soudů (aka justiční ping-pong), a než se případ dostane k Nejvyššímu soudu, kam svým charakterem odpočátku směřuje, V. Stwora by se mohl stát zasloužilým obviněným, jakým byl např. Antonín Moravec nebo Yekta Uzunoglu.

Jak že to napsali na billboard u brněnského justičního paláce? I ♥ soud – řízení na celý život!

A opět: Zásada nemo iudex in causa sua u českých soudů neplatí

Senát Vrchního soudu v Praze pod vedením Zdeňka Kovaříka mne obdařil dalším dílem na thema, že český soudce je bez obtíží a objektivně schopen posoudit, zda jeho vlastní soud v řízení pochybil. Zatímco v předchozím případě se soudruh soudce zaměřil na výklady o tom, že soudci jednoho a téhož soudu vůči sobě nemají žádné zvláštní vztahy, nyní obměnil rejstřík a tvrdí, že mezi soudci je přece normální práci druhých kritisovat a kritiku přijímat.

No ovšem, ale mezi soudy existuje hierarchie a instanční podřízenost: nikdy se nestane, aby chyby jednoho soudu posuzoval ten samý soud, ale každý opravný prostředek (s výjimkou návrhu na obnovu řízení a zmateční žaloby) má devolutivní účinek a předkládá se k projednání nadřízenému soudu. Kontrolní otázka: proč asi, soudruhu soudce? No ano, správně! Protože soudci soudu, který rozhodoval, by byli sami při přezkumu takového rozhodnutí podjatí, a to i v případě, že by se na něm sami nijak nebyli podíleli.

Kdyby platil právní názor vrchního soudu, nestalo by se, že by např. Nejvyšší správní soud rutinně delegoval moje správní žaloby ve věci žádosti o informace směřující vůči krajským soudům a klidně by tyto soudy nechal žaloby projednat s tím, že soudci nemají ke svému předsedovi, který informace neposkytl, žádný zvláštní vztah a kritika mezi soudci je přece běžná!

Tentokrát nicméně ústavní stížnost nepodám a počkám s ní na meritorní rozhodnutí. A ani Osel nebude, únorový jest již udělen. Zatracený život!

sobota 26. února 2011

My se máme! aneb Podobnost čistě náhodná II

V článku Studenti přehráli proces z 50. let. Z hysterického řevu prokurátora mrazilo, publikovaném na iDnes, píše Petr Zelený, mlamoj:
Pražský vrchní soud hostil nezvyklý proces. Před soudci nestál žádný současný provinilec, ale herečka, která ztvárnila Dagmar Šimkovou. Tu komunisté v 50. letech poslali na 15 let do vězení. Když jeden ze studentů práv, který hrál komunistického prokurátora, zvýšil hlas a plamenně odsoudil podvratnou činnost Šimkové, která šířila protikomunistické letáky, diváky v soudní síni mrazilo.
A jak teprve mrazilo toho, kdo se přišel podívat na některé hlavní líčení se skupinou Vondrák-Dupová, zvlášť při pomyšlení, za jakou trestnou činnost byli obžalovaní postaveni před soud a jak dlouhou dobu kvůli ní strávili ve vazbě. O tom ovšem v iDnes programově nevědí, resp. dlouhodobě úspěšně předstírají ztrátu základních kognitivních funkcí.

Text článku pokračuje:
Úplně zaplněná síň pražského vrchního soudu, mimochodem největší v republice, tiše poslouchala i ve chvílích, kdy studenti popisovali prohřešky Dagmar Šimkové v době, kdy už léta seděla v žaláři. Šimková nenávidí lidově demokratické zřízení a má špatný vliv na další vězeňkyně, předčítali studenti oblečení v dobových uniformách z dochovaných dokumentů.
A dnes? Jak že soudkyně Bártová odůvodnila nutnost držet Patrika Vondráka ve vazbě i druhý rok?
Pokud jde o obžalovaného P. Vondráka, i v jeho případě soud konstatuje, že z jeho jednání v předchozí době, z jeho angažovanosti při propagaci hnutí, které směřuje k potlačení práv a svobod člověka a hlásání národnostní a rasové zášti vůči jiné skupině lidí, lze dovodit důvodnou obavu z toho, že v takovéto činnosti, pro kterou nyní stojí před soudem, bude pokračovat, respektive ji opakovat. Vzhledem k osobě obžalovaného, okolnostem případu a výše uvedeným skutečnostem, kdy je nutno vzít v úvahu, že obžalovaný patří k čelným a nejaktivnějším představitelům hnutí Národní odpor, považuje soud vazbu z důvodů § 67 písm. c) tr. řádu i nadále za důvodnou. […] Z postojů obžalovaného v minulosti lze dovodit, že by se stejným způsobem choval i do budoucna, neboť platí, že účelem jednání, pro které je obžalovaný stíhán, je účinně destabilizovat stávající institucionální a právní systém.
V případě Michaely Dupově pak:
Pokud jde o obžalovanou M. Dupovou, soud opakovaně konstatuje, že pravdivost a upřímnost jejích prohlášení v písemném slibu dalšího řádného života v konfrontaci s tím, že udržuje kontakty s osobami, které se angažují na straně pravicového extremismu, je značně nevěrohodná. Tvrzení obžalované, že se od této scény myšlenkově distancovala a je připravena s ní zpřetrhat veškeré kontakty se pak jeví jako zcela účelové a nepravdivé. Jako alibistické prohlášení obžalované soud hodnotí to, že ve vazbě nemá možnost navazovat nová přátelství. Přitom je třeba poukázat na to, že nejen že přijímá korespondenci od takovýchto osob, ale i sama jako první tyto osoby kontaktuje.
Jo, my se máme, že už nejsou padesátá léta!

Aktualisováno.

středa 23. února 2011

Z naší pošty

Jak napsat správně podání předsedovi soudu? To samozřejmě záleží na nátuře, na celkovém rozpoložení a na thematu. Pěkný inspirační vzor mi přišel mailem. Předesílám, že o případu pana J. L. nic nevím, stejně jako o tom, proč mne zařadil mezi adresáty svého podání (dostal jsem od něj podobných už celou řadu, rovněž nevěda, čím jsem se o to zasloužil), a nemohu se vyjádřit k tomu, nakolik jsou jeho do Semil adresované stesky důvodné. Jde mi toliko a pouze o formu, již shledávám – půvabnou:
Okresní soud v Semilech
Nádražní 25
513 34 Semily

č.j. 7Exe 1123/2010
č.j. 13 E 11/2011
č.j. 9Exe 980/2010

Soudruhu estébáku,
vy jste se snad už úplně pomátl a jste zralý na hospitalizaci v nějaké nedobytné kleci. Co vás v KSČ a Stb učili, vzdyť vy neznáte ani ty nejjednodušší pravidla o.s.ř. Vy jste nejen morální mrzák, ale i tupá bolševická a estébácká hlava. A adekvátně tomu funguje i vámi spravovaný soud.

1) O každém správním i soudním řízení musí být informovány obě strany sporu, aby se mohli vyjádřit i k osobám, které se ho účastní a budou mít vliv na rozhodování či usnesení. To aby byla zajištěna zákonnost a objektivita. To vás v KSČ ani Stb neučili, že? Pokud nejsou splněny ani tyto základní podmínky, tak nemůže být platné ani usnesení!!!

A ve výše uvedených číslech jednacích evidentně splněny nebyly. Já jsem nebyl ani informován, že je proti mně vedeno nějaké soudní řízení!!! Navíc číslo jednací 7Exe 1123/2011 jste svěřil lhářovi a podvodníkovi, absolventovi Západočeské univerzity Pavlu Jandurovi, tedy pokud není mentálně retardovaný, na což jsem nejen vás opakovaně v přípisech upozorňoval, nekompetentní je nezpochybnitelně.

Kdo to je Ivana Peštová a Martina Buryancová, údajně soudní tajemnice? Tak to by měla vědět, že rozsudek je vykonatelný tehdy, až nabyde právní moci. A to se evidentně nestalo, protože jsem se proti skandálnímu rozsudku lhářů, podvodníků a zlodějů Plzeňáka Pavla Jandury a soudružky JUDr. Věnceslavy Hotařové 29. 11. 2010 dovolal k Nejvyššímu soudu!!! Nebo si snad myslíte estébáku Strnade, že můžete pověřit kdejakou šlapku od E55, aby provedla nezákonnou kradež č.j. 13 E 11/2011?!

Ovšem největší perlou je dne 22. 2. 2011 mně doručené soudní usnesení č.j. 9Exe 980/2010 ze dne 10. 1. 2010 (po 43 dnech!!!), spolu s exekuční výzvou. Je to další smyšlené a antidatované soudní řízení, o kterém jsem samozřejmě neměl ani ponětí, což je u OS v Semilech běžné! Je to evidentně msta za moje podání 21. 2. 2011 a už se nenašla ani žádná šlapka z ulice, která by se pod tento justiční paskvil podepsala!!! Tento justiční blud měla údajně vynést Mgr. Jitka Janečková (Plzeň? E55?)!!! V tomto smyšleném justičním blábolu si jedna strana sporu (právní zástupce ONTEXU a kamarád z Plzně soudce Jandury), potomek komunistického a estébáckého gangu a rodinného klanu, nasazeného i na KS v Hradci Králové, nárokuje náhradu nákladů řízení ze soudního sporu, který ještě neskončil a tudiž rozsudek není pravomocný, aniž by o tom druhá strana sporu byla informována! Účtuje si dvakrát DPH, určuje si kamaráda exekutora z Liberce (Mgr. Petr Polanský, Plzeň?) a ta údajná šlapka (nevím která, nikdo není podepsán) mu vše přiklepne a ještě tam uvádí nepravdivá data vynesení rozsudku, stejně jako soudružka JUDr. Věncesla Hotařová z KS v Hradci Králové, která ho potvrdila.

Takže soudruhu estébáku Strnade, je sice pravda, že ČR a její instituce nemají s právním státem nic společného a jsou Bordelistánem, ale pokud mají ti co ho rozkradli tolik drzosti si ještě hrát na strážce demokracie a zákonnosti ve světě, tak navrhuji následující usnesení: Z VÝŠE DOSTATEČNĚ VYSVĚTLENÝCH DUVODU JSOU VŠECHNA USNESENÍ NEPLATNÁ!!!

23. 2. 2011
J. L., J. 13

Informován i další spolužák zločiného soudce Pavla Jandury z Plzně, ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil.

úterý 22. února 2011

Proč vyučovat na právnických fakultách latinu

Minimálně proto, aby advokát u soudu nevyslovoval "poéna" a "justytya", nýbrž spolu se zbytkem vzdělaného světa "péna" a "justycia" (termínu zbytek zde užívám záměrně v obou jeho smyslech).

Skutečně nechápu, k čemu vyučovat n semestrů římského práva, když se pak absolventi u soudu ztrapňují takovými elementárními neznalostmi…

pátek 18. února 2011

Střípky z extremistické scény

Na švédském nacionalistickém serveru Tidningen Realisten vyšel další rozhovor s Patrikem Vondrákem. Vyjímáme:
Har det varit någon form av fysiskt våld inblandat i de brott du misstänks för?

Nej, inte alls. Våra brott är vårt tänkande och vår politiska aktivism, inget våld. För de tjeckiska myndigheterna är vi farligare än militanta grupper eftersom vi ställer många obehagliga frågor och har politiskt inkorrekta svar. Detta är orsaken till att de inte vill ha några diskussioner med oss utan istället förtrycker oss. Detta är den tjeckiska demokratins sanna ansikte.
Nelze než podepsat.

Rušno je i v Mostě, kde okresní státní zastupitelství podalo obžalobu na skupinu osob, které vloni na dvou akcích Dělnické mládeže držely prapor se znakem zrušené Dělnické strany; závadným symbolem je prý ozubené kolo. Na text obžaloby, kterou by měl soud doručit v nejbližších dnech, se skutečně těším!

Jiří Fiala znovu před soudem

Patrně dnes bude rozhodováno o další vazbě aktivisty Ing. Jiřího Fialy.

Ačkoli osobně používám ve své práci zřetelně odlišné prostředky, netajím se tím, že Fialovy postupy považuji za originální, podnětné a často mimořádně zábavné: např. když u kladenského soudu, který rozhodoval o jeho minulé vazbě, na dotaz, zda má námitky k obsazení soudu, J. Fiala odpověděl, že vznáší námitku nepříčetnosti, a když se jej soudce zeptal, zda se seznámil s jeho usnesením, odvětil, že nikoli, protože výtvory psychopathů zásadně nečte. Anebo když se jeho sdružení K213 pokusilo na pokladně soudu zaplatit soudní poplatek z důvodu nedostatku peněz vodovodní baterií.

Jsem přesvědčen, že používat vůči J. Fialovi prostředků trestního práva není na místě: jednak kvůli naprosto nepatrné společenské škodlivosti všech jeho akcí, a také proto, že přes mnohdy lehce bizarní vnější formu jsou tyto podniky ve své podstatě jen projevem oprávněné nespokojenosti se stavem české justice, a tedy výkonem politických práv.

Trestní právo je prostředkem ultima ratio a k potlačování politických protestů se v demokratickém právním státě prostě nepoužívá.

Aktualisováno.
Protože od zadržení Ing. Fialy uplynulo již více než 3× 24 hodin, aniž by byl propuštěn, je stále pravděpodobnější, že byl znovu vzat do vazby. Je ovšem překvapující, že o rozhodování o vazbě nebyl vyrozuměn jeho obhájce, neboť na účast obhájce, ať zvoleného nebo ustanoveného, při každém úkonu má obviněný právo. Zřejmě další Sonderbehandlung, zvláštní forma justice vyhrazená jejím kritikům. Hlavně že Česká republika kritisuje stav dodržování lidských práv na Kubě nebo v Barmě…

Aktualisováno.
Máme potvrzeno, že Ing. Jiří Fiala se nalézá ve Vazební věznici Praha-Pankrác, další podrobnosti by měly být podle serveru K213 známy dnes večer.

středa 16. února 2011

Komunistická minulost soudců, verse lyrická

Intensivní pocit, že se někdo musel pomást na rozumu, jsem měl při četbě usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. Nao 6/2011-208, zejména z toho, co první senát NSS citoval z – dosud neuveřejněného – usnesení č. j. Nao 7/2011-25, díla druhého senátu. Pomiňme, že rozhodování se účastnil Josef Baxa, který byl jako kandidát KSČ z takového úkonu zcela zjevně vyloučen, a začtěme se do následujícího, promiňte mi ten výraz, ale až si text přečtete, pochopíte, proč žádný jiný užít nelze, soudcovského pábení:
Každý soudce ve svém životě prodělá radostnější i méně radostné chvíle a při překonávání různých životních zkoušek více či méně obstojí. Členství v KSČ v předlistopadovém období mezi takové životní zkoušky nepochybně patří. Pro vstup do KSČ byly nicméně v každém individuálním případě dány zcela konkrétní pohnutky a pokud by soud tyto pohnutky chtěl hodnotit, musel by se zabývat např. tím, v jaké době a v jakém věku k tomuto vstupu došlo, zda k němu došlo v důsledku vlastního přesvědčení, rodinného zázemí anebo spíše jen pod tlakem okolností a vnějšího prostředí, jestli k ukončení členství došlo z vlastní vůle ještě před listopadem roku 1989 anebo až po něm a zejména jakým způsobem se daná osoba během svého členství i po něm ve svém osobním i profesním životě skutečně chovala. Soud má však za to, že takovéto hodnocení spadá spíše do oblasti morálky než práva a odmítá si osobovat právo takovéhoto paušalizujícího posuzování. Samotné členství soudce v KSČ před rokem 1989 totiž soudce apriori nediskvalifikuje z rozhodovací činnosti soudu (...) Představa, že by členství v KSČ, ukončené před více než 20 lety, mohlo mít jakýkoliv reálný vliv na rozhodování soudce ve věci nevydání cestovního dokladu, je však zcela mimo realitu. Argumentace, kterou v tomto směru žalobce naznačuje, by pak ve svých důsledcích dokonce znamenala, že předlistopadoví členové KSČ nejsou oprávněni vůbec vykonávat funkci soudce, což však nejen nekoresponduje se stávající ústavní a zákonnou úpravou, nýbrž dokonce to zdejší soud považuje za nekorektní ke konkrétním jedincům.
Rozhodnutí nevstoupit do KSČ, resp. nezůstat tam v době, kdy přijely tanky a k moci se dostali Husák s Biľakem, bylo bezesporu těžkým životním krokem, při němž si soudce vybíral mezi tím stát se privilegovaným občanem nebo pariou, být jedním z vyvolených nebo zůstat obyčejným, slušným člověkem, který to nemohl v diktatuře nikam daleko dotáhnout – rozhodně jen těžko třeba na soudce. A tohle, milí soudcové, nijak neokecáte.

úterý 15. února 2011

Inserát

Odpusťte, že využívám plochu svého blogu k inserci spíše privátní; není arci thematicky tak odlehlá.

Protože Nejvyšší správní soud rozhodl, že komunistické soudkyně Městského soudu v Praze nejsou podjaté a jsou způsobilé bez obtíží projednat naši správní žalobu týkající se zákazu Sudetoněmeckého krajanského sdružení, bude třeba náležité se na jednání theoreticky vyzbrojit.

Sháním proto k zapůjčení veškerou marxisticko-leninskou literaturu vztahující se ke spravedlivé poválečné odplatě a odsunu sudetských Němců; zejména bych ocenil práce soudruha Klementa Gottwalda nebo Antonína Zápotockého, a v případě, že soudružky soudkyně budou založeny akademičtěji, pomohly by i citace z díla velkých ruských theoretiků revolučního práva, soudruhů Andreje J. Vyšinského a Felixe E. Džeržinského. Z českých autorů by pak největší polemické účinnosti mohly dosáhnout citáty z prací JUDr. Josefa Urválka.

Nepostradatelnou literaturu obecnější, jako Marxův Kapitál nebo vybrané svazky Leninových spisů, zajistím snadno z jiných zdrojů.

Děkuji předem za vaši pomoc!

pondělí 14. února 2011

Romana Vostrejšová v tisku ostře napadla Vojtěcha Cepla

A máme tu válku soudců! Pomineme-li, že uvedené vyjádření lze hodnotit jako porušení povinnosti soudce zakotvené v ustanovení § 80 odst. 6 zákona o soudech a soudcích, jde i fakticky o jednu z největších nehorázností, které jsem poslední dobou četl.

Zatímco V. Cepla si odborná i laická veřejnost má důvod vážit, bývalá komunistka Vostrejšová je příkladem soudce, který dělá justici to nejhorší jméno: její výkon v kause justiční mafie nemohl být pro nikoho, kdo práci princesen s rudou hvězdou na čele z náměstí Hrdinů (v nejsilnější, dnes již bohudíky zčásti pensionované sestavě Ferešová-Žáková-Říhová-Javůrková-Vostrejšová) dlouhodobě sleduje, velkým překvapením; překvapena ostatně nebyla ani žalovaná Marie Benešová. Nad spravedlností u těchto karikatur na soudce pravidelně vítězí jiné zájmy, a zejména v případě, že jde o spor mezi někým, koho soudkyně vnímají jako politického nepřítele, a stranou s nimi spřízněnou, zájmy takříkajíc třídní.

NSS: Komunisté v senátu Městského soudu v Praze nejsou podjatí

Usnesením, které mi dnes bylo doručeno, rozhodl Nejvyšší správní soud, že soudci Městského soudu v Praze, kteří byli členy KSČ, nejsou vyloučeni z projednávání žaloby na odmítnutou registraci našeho Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

Sytý, patronisující a místy až s nepatřičnou arogancí hraničící ton rozhodnutí podle mého soudu není na místě. NSS se jím snaží zakrýt, že nebyl schopen adekvátně se vypořádat se dvěma podstatnými námitkami, které každá samostatně postačují pro závěr o vyloučení komunistických soudců z rozhodování v této politicky mimořádně citlivé (ba třaskavé) věci.

Můj spor s Vrchním soudem v Olomouci nebyl jakýmsi folklorním zpestřením loňského justičního podzimu, nýbrž, jak ukázaly i rozsáhlé a dodnes fakticky neskončené polemiky, kausou s prvních stran novin a ve svém důsledku velmi konkrétním a podstatným zásahem do osobnostní sfery všech soudců a státních zástupců, jejichž jména se na seznamech ocitla. Je možné, že komunistické soudkyně městského soudu snad neznají Jana Šinágla a jeho antikomunistické aktivity, ale je vyloučeno, že by neznaly moje jméno a že by si s ním nebyly schopny okamžitě spojit onu nepříjemnost, která se jim přihodila.

Soud není povolán k tomu, aby presumoval, zda konkrétní soudce bude nebo nebude schopen od svých osobních pocitů se oprostit, toliko, zda jsou dány objektivní důvody pochybovat o jeho nepodjatosti, a popsaný zásah už v důsledku své bezprostřednosti a intensity takové objektivní pochybnosti nemůže nevyvolat.

Druhou otázkou je vztah osoby, která se přihlásila ke komunistické ideologii, k tomu, co bylo, obrazně řečeno, korunním klenotem v ideové výbavě komunistické strany, k uměle vytvářené a živené nenávisti k sudetským Němcům a ke zkreslené, protiněmecké interpretaci nedávné historie.

Nepřekvapuje mne, že (vesměs mladí) soudci Nejvyššího správního soudu nerozumějí tomu, když napíšu, že národnostní nenávist vůči bývalým německým spoluobčanům byla jedním ze základních legitimačních nástrojů odůvodňujících ovládnutí československé společnosti [komunistickou stranou], ale to ještě neznamená, že bych neměl pravdu. Stačí si vzpomenout na to, co psaly o sudetských Němcích po celou normalisaci komunistické noviny a co o nich vysílaly rozhlas a televise; protiněmecká propaganda tam byla takřka na denním pořádku.

Usnesení Nejvyššího správního soudu přirozeně napadneme ústavní stížností s návrhem na odklad vykonatelnosti.

Aktualisováno.
Ústavní stížnost.

neděle 13. února 2011

Soud turbo

Radim K. je extremista (jeho právním osudem jsme se tu už zabývali a i nějaký Osel měsíce při tom padl). Nebezpečný extremista. Jako takový si před čtyřmi lety, v březnu 2007, oblékl stylové tričko a vyrazil na pochod sobě podobných do Neratovic.

Protože tričko mělo na sobě nápis v takovém divném jazyce, kterému bdělí neratovští policisté nerozuměli (byla to angličtina), zadrželi jej, z trička vysvlékli a obvinili z několika extremistických trestných činů, oblečením si trička domněle spáchaných. Státní zástupkyně poslušně přidala razítko a věc se tak dostala k mělnickému soudu.

Ten nebezpečného extremistu obžaloby zprostil, a protože státní zástupkyně se neodvolala, trestní řízení v říjnu 2007 skončilo.

Nyní dostal extremista své tričko zpět a může v něm vyrazit na další akci. A zazvonil zvonec a pohádce o rychlém soudu je po čtyřech letech konec.

sobota 12. února 2011

Partajní odpustky

Kdysi se vyprávěl vtip, který končil tak, že komunista, který získá dostatečný počet zájemců o vstup do Strany, dostane potvrzení, že tam nikdy nebyl.

Něco na tom asi bude. Každopádně jsem šokován tím, že někdo mohl dovolit, aby z kartotheky členů KSČ kdokoli, a tím spíš z KSČM, odstraňoval jakékoli údaje.

čtvrtek 10. února 2011

Minulost slovenských soudců zůstává tajná

Na Slovensku si veřejnost právo na informace o minulosti soudců dosud nevybojovala. Ministryně spravedlnosti Lucia Žitňanská tvrdí, že pro zveřejnění těchto údajů nemá právní základ. Výživná je i debata pod článkem: argumenty i jejich relativní zastoupení se ničím neliší od těch českých.

středa 9. února 2011

Nebezpečný extremista konečně usvědčen

Tak se to policii konečně podařilo: po dvaceti měsících usilovného vyšetřování skupiny organisátorů údajných neonacistických koncertů (5× vazba) ÚOOZ zjistil, že ve skutečnosti nejde o neonacisty, ale o gang homosexuálních pedofilů.

Nad usnesením o zahájení trestního stíhání se lze jen pobaveně usmívat: představa, že obviněný, mimochodem otec dvou malých dětí, si – nejspíš spolu s přítelkyní – pouštěl z CD-R homoerotickou dětskou pornografii (a protože se na desítkách CD a DVD ani na jeho počítači žádné další závadné soubory nenašly, patrně si ty dvě nahrávky pouštěli stále dokola), je buď výplodem choré policejní fantasie, nebo výsledkem čehosi, co nápadně připomíná trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele v jednočinném souběhu s křivým obviněním.

Tak to končí, když se dlouhodobě zanedbává dozor nad policií: nebyl bych překvapen, kdyby se po dalších 20 měsících vyšetřování v zabavených počítačích našly pytlíky s heroinem nebo balíček semtexu. Rozhodně teď bude podnětné sledovat, co závadného najdou bdělí strážci zákona mezi předměty z ostatních prohlídek.

úterý 8. února 2011

Pes jitrničku sežral

Ne, tento post nebude o nedávno medii proběhnuvší polemice týkající se vegetariánsky krmených pejsků, nýbrž o daleko zajímavějším thematu námitky podjatosti soudců ve správním soudnictví. Jednu takovou jsme s kolegy podali, když jsme zjistili, že by o žalobě proti odmítnuté registraci našeho Sudetoněmeckého krajanského sdružení měly rozhodovat dvě bývalé členky KSČ.

Spis doputoval k Nejvyššímu správnímu soudu, kde ho dostal senát, ve kterém je rovněž jedna bývalá komunistka – a samozřejmě nemohlo následovat nic jiného než další námitka podjatosti. O té bude rozhodovat jiný senát NSS (§ 8 odst. 3 SŘS), a pokud i v něm budou komunisté (jsou ve všech kromě devátého), nezbude nám než podat námitku podjatosti i vůči nim.

Už rozumíte, kam jsem tou jitrničkou mířil?

Aktualisováno.
Při pečlivějším promyšlení věci jsem si uvědomil, že NSS má ve zvyku oznamovat složení nikoli jen aktuálního, ale i zástupčího senátu, z čehož ovšem vyplývá, že shora popsaný cyklus bude nekonečný. Sbohem tedy, naše naděje na registraci sudetoněmeckého spolku! Zemřela jsi ve věku nedožitých dvou let na chorobu zvanou soudní řád správní.

Justiční mafie rozhodla: Neexistujeme!

Také vám spadl kámen ze srdce, když jste se dnes ze zpráv dozvěděli, že v české justici je všechno v pořádku a nic takového jako justiční mafie neexistuje, Marie Benešová si vše vymyslela a musí se za svou prostořekost žalobcům omluvit?

Komentovat rozsudek nemá smysl, postačí, když zopakuji, co jsem před dvěma lety napsal do Lidových novin poté, co osobnostní senát Vrchního soudu v Praze rozhodl, že věc má být odebrána Vojtěchu Ceplovi a přikázána jinému soudci:
Usnesením vrchního soudu spor fakticky končí: žalobci by klidně mohli vzít svou žalobu zpět – o tom, že jsou součástí justiční mafie, která dokáže ze zákulisí ovlivnit libovolnou causu, nás přesvědčili způsobem, na němž nic nezmění ani omluva zvící Karlštejna.
K Vrchnímu soudu v Praze a jeho tříhvězdičkovému senátu samozřejmě putuje velmi, velmi zasloužený Osel měsíce. Blahopřejeme!

Aktualisováno.
Obrazový záznam pořídila Justice TV.

Aktualisováno.
Na odůvodnění mě zvlášť fascinuje, že v neprospěch žalované bylo použito ustanovení § 16 odst. 2, příp. § 17, zákona o advokacii, které se ovšem vztahuje pouze na jednání advokáta při výkonu advokacie, nikoli mimo ni. Kterého klienta Marie Benešová, hovoříc o justiční mafii, zastupovala, se nejspíš dozvíme z písemného vyhotovení rozsudku.

pondělí 7. února 2011

Průtahy lze zdědit

Absurdnější rozsudek si lze těžko představit: jak informovalo epravo.cz, podle čerstvé judikatury Nejvyššího soudu přechází nárok na náhradu imateriální újmy za průtahy v řízení na procesního nástupce, bez ohledu na to, že jemu samotnému žádná újma vzniknout nemusela (přestože i k tomu lze podle NS přihlédnout).

Popsaný veletoč je reflexí neudržitelnosti stávající doktriny, podle níž jsou satisfakční nároky ryze osobní povahy a zdědit je nelze, a navíc i nárok na relutární satisfakci je svou povahou nemajetkový (o tom jsme obsáhleji psali vloni).

Argumentace judikátu je dosti nepřesvědčivá, ve skutečnosti není žádného zásadního rozdílu mezi nárokem na náhradu za průtahy a jinými nároky vyplývajícími z porušení osobnostního práva; k tomu, aby Nejvyšší soud zvrátil letitou judikaturu a dovodil dědičnost reparačních a satistfakčních nároků z porušení osobnostních práv, které jsou majetkové povahy, však zatím nenazrál čas; snad s účinností (Eli)ObčZ.

Aktualisováno.
Napadá mne vtip: Zemřel chudý. Jeho děti po něm zdědily jen nábytek, trochu obnošeného šatstva a troje průtahy.

sobota 5. února 2011

Patrik Vondrák odpovídá

Další rozhovor s Patrikem Vondrákem vyšel na serveru Jana Šinágla.

Aktualisováno.
Zde je usvědčující policejní video, o němž se P. Vondrák v rozhovoru zmiňuje. Video z ohledání místa činu jsme zveřejnili již dříve.

Tak já to teda beru, šéfe! aneb O justici telefonní

Již třem svým známým jsem musel vysvětlovat, co je špatně na tom, že by měl případ samolepného protistátního centra Dupová, Vondrák a spol. převzít jiný než rozvrhem práce určený soudce, a tak soudím, že bude lépe učinit tak, jaksi generálně, zde:

Právo na to, aby věc projednal zákonem určený soud a v něm zákonem stanovený senát nebo samosoudce, je zakotveno v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod jako právo základní. Nejde jen o okrasný prvek ústavního řádu, ale o reflexi skutečnosti, že soudci jsou různí, některý je přísnější, jiný mírný, jeden víc formalista, druhý spíš iusnaturalista, a, samozřejmě, jeden poctivější, zatímco jiný zkorumpovaný nebo neoslyšet nabídku úplatku ochotnější.

Z toho vyplývá, že ten, kdo má pod kontrolou přidělování soudní agendy, může do určité, menší nebo větší, často však značné, míry ovlivnit i výsledek řízení.

To velmi dobře věděli komunisté. I oni se potýkali s problémem, že ne všichni soudci byli kovanými soudruhy a občas došlo k blamáži, když soud, místo aby dal průchod třídně chápané spravedlnosti, rozhodl spravedlivě a nařídil např. Rudému právu omluvit se disidentovi (ano, i takové případy se stávaly…).

Protizbraní byla právě možnost zajistit přidělení zájmových věcí spolehlivému soudci. Tu zajišťoval systém, který se někdy nazývá telefonní justice: aparátník nebo estebák, který potřeboval soud ovlivnit, zvedl telefon a sdělil svůj požadavek na výsledek řízení předsedovi soudu. Ten – vždy spolehlivý, zcela zkompromitovaný soudruh – podle přání zařídil vše ostatní, a věc přidělil soudci, u kterého nebyl problém požadovaný výsledek si objednat – anebo, když nebylo zbytí, případ převzal sám.

Tento systém funguje do jisté míry dodnes, což ukázaly třeba tajné nahrávky v kause soudce Nagye. Není vůbec náhoda, že bývalými straníky je pět z osmi předsedů krajských soudů, a stejně tak většina předsedů soudů okresních. A není náhoda ani to, že pestrou komunistickou minulost měl náměstek ministra spravedlnosti Vladimír Král, který za fungování justice donedávna odpovídal. Vše je při starém – jen telefonista na druhém konci drátu se změnil (nebo se, minimálně, změnila jeho stranická příslušnost). Chcete-li, klidně tomu říkejte justiční mafie, to už smíme.

Na thema nepřípustnosti telefonní justice se vyslovil už před patnácti lety, ústy soudce zpravodaje Vlastimila Ševčíka, Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 232/95:
Podle své Ústavy je Česká republika – mimo jiné – právním státem, založeným na úctě k právům a svobodám člověka a občana (čl. 1 úst. zák. č. 1/1993 Sb.); chránit tato práva a svobody přináleží soudům (čl. 4 úst. zák. č. 1/1993 Sb.), které ve výkonu soudní moci jsou nezávislé (čl. 82 úst. zák. č. 1/1993 Sb., čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), přičemž soudce je ve svém rozhodování vázán zákonem (čl. 95 al. 1 úst. zák. č. 1/1993 Sb.). Tyto ústavně dané garance nezávislosti soudní moci, jakož i nestrannost jejího výkonu, je zvlášť zdůrazněna dalším ústavním příkazem, totiž, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 al. 1 Listiny základních práv a svobod, § 7 odst. 2 zák. č. 335/1991 Sb.).

Posléze zmíněný ústavní imperativ sluší pokládat za zcela nepominutelnou podmínku řádného výkonu té části veřejné moci, která soudům byla ústavně svěřena; ten totiž na jedné straně dotváří a upevňuje soudcovskou nezávislost, na straně druhé pak představuje pro každého účastníka řízení stejně cennou záruku, že k rozhodnutí jeho věci jsou povolávány soudy a soudci podle předem daných zásad (procesních pravidel) tak, aby byla zachována zásada pevného přidělování soudní agendy, a aby byl vyloučen – pro různé důvody a rozličné účely – výběr soudů a soudců ad hoc […]

Ústavní princip zákonného soudce nelze proto obcházet, byť by důvody k tomu byly jakékoli; tím méně jej nelze zakrývat poukazem na jinak věcnou správnost rozhodnutí, které bylo vydáno v rozporu s ním, neboť – mimo jiné – nejen historické zkušenosti, ale i zkušenosti z nedávné doby totalitního režimu, přesvědčivě ukazují, jak pro jedince nebezpečné a pro celou společnost škodlivé je při nalézání práva povolávat k výkonu spravedlnosti soudy a soudce podle účelových hledisek či výběru[…]
Soudce Ševčík znal své pappenheimské, a známe je i my, proto je nám naprosto jasné, že cílem účelového přidělení věci Liboru Vávrovi (který se, mimochodem, podle rozvrhu práce prakticky nikdy nemůže k případu prvně přidělenému senátu 5 T dostat) rozhodně nebylo zajistit Dupové a Vondrákovi nestranného soudce a spravedlivý rozsudek.

Co děsí, je míra arogance a nestoudnosti, kterou justiční mafie v tomto případě projevila. Pochybuje snad po této poslední eskapádě ještě někdo o tom, že zde máme co do činění s politickým, mocensky manipulovaným procesem?

pátek 4. února 2011

Stanislav Penc je nevinen

Popotahování Stanislava Pence Úřadem pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ), zdá se, definitivně skončilo vydáním rozhodnutí o zastavení přestupkového řízení. Celkový umělecký dojem nevalný, jediný, komu šaškování ÚOOÚ prospělo, jsou bývalí estebáci, jejichž uším nemůže být libější hudby, než jsou zprávy o tom, jak demokratický stát pronásleduje své občany za to, že se nebáli postavit pohrobkům komunistické diktatury.

Berounské orakulum

Beroun mám rád, je to krásné město s nádherným okolím. Jen ta policie je tam – taková divná.

Naposledy to potvrdila por. Ing. Jana Kulhánková svým přípisem, z něhož vyplývá, že trestní stíhání sice ještě nebylo zahájeno, ale je zřejmé, že jinak než potrestáním delikventa případ neskončí. Státní zástupce, soud, to jsou v Berouně jen formality, drobné překonatelné obtíže v cestě k potírání kriminality.

A čeho že se delikt týká? Jan Šinágl zveřejnil rodné číslo Heleny Vondráčkové. A jestliže je napsat pravdu o jejím charakteru a pověsti přestupkem, nemůže být zveřejnění takového údaje ničím menším než trestným činem!

čtvrtek 3. února 2011

Překvapivý vývoj v případu nálepkových zločinců

Podle informací iDnes nabylo usnesení o vyloučení soudkyně Věry Bártové z případu Vondrák-Dupová a spol. právní moci.

Případ má údajně převzít předseda soudu Libor Vávra – což je ale v naprostém rozporu s rozvrhem práce. Pro vysvětlení genese této informace nabízím dvě varianty: buď mlamoj nepochopil, že Vávra pouze určí podle rozvrhu práce, kdo Bártovou nahradí, anebo někdo skutečně zkouší, zda jsme tak naivní, abychom na tento primitivní trik naletěli.

Nejsme, a arbitrární stanovení soudce podle objednávky policie v žádném případě nepřipustíme.

Aktualisováno.
Trestní kancelář soudu mi telefonicky potvrdila, že věc skutečně dostal L. Vávra – nehorázné! Mlamojovi z iDnes se omlouvám, protentokrát byl shledán nevinným.

Aktualisováno.
Proti porušení svého ústavního práva na zákonného soudce podal Patrik Vondrák námitku nesprávného obsazení soudu, podnět ministru spravedlnosti k podání kárného návrhu na předsedu soudu a příští týden podá ještě ústavní stížnost, která jediná je schopná zajistit v této fasi trestního řízení účinnou nápravu: bohužel, konstrukce trestního řádu činí v mnoha případech, mj. též při nezákonných domovních prohlídkách, Ústavní soud první a jedinou odvolací instancí.

středa 2. února 2011

Očista

Není nad to, když policie dokáže dát své databasi informací o závadových osobách (neboli extremistech, ve skutečnosti disidentech) vhodné, výstižné, bezpříznakové krycí pojmenování.