DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

neděle 30. ledna 2011

Vondruškiáda aneb Právo na pendrek

Před více než dvěma lety jsem v článku Bachař Vondruška obžalován napsal:
Výsledek hlavního líčení si lze celkem živě představit: jen velmi neschopný advokát by nedosáhl zprošťujícího rozsudku za situace, kdy celá obžaloba týkající se události 25 let staré stojí na několika svědeckých výpovědích osob, které mají tisíc a jeden důvod vypovídat v neprospěch obžalovaného. Pravda a láska tak zase jednou nezvítězí nad lží a nenávistí, a výjimečně zcela po právu.
Vloni v listopadu jsem svou neblahou predikci doplnil a napsal jsem:
Obžalovat Vondrušku byl čirý nerozum, a politicko-justiční blamáž, která se před námi nyní otevírá, byla jednoznačně předvídatelná a šlo se jí vyhnout.
Že proces skončí fiaskem, museli nyní připustit i bývalí političtí vězňové. Smutné, že tak pozdě, povzbudivé, jestliže přece.

Public relations protiakce s trestním oznámením na Štrougala je jen planou útěchou pro největší naivy, to zřejmě nemusím čtenářům svého blogu vysvětlovat. Snad bude blamáž s Vondruškou aspoň poučením, že živelnými kampaněmi a hurá-akcemi se proti komunistům nedá v demokracii ničeho dosáhnout.

sobota 29. ledna 2011

Daj-li medaili (tentokrát soudci)

Jak odhalil Tomáš Němeček, letošní ročník udělování ceny Právník roku, pořádaného společností epravo.cz, a. s., provázel drobný skandál, protože dvě kategorie musely být zrušeny poté, co laureáti odmítli cenu přijmout.

Jde o soudce Nejvyššího správního soudu Vojtěcha Šimíčka a soudce ESLP Karla Jungwierta. Pikantní je, že dva další soudci NSS, Josef Baxa a Michal Mazanec, v minulých letech cenu přijali, takže Šimíčkovo odmítnutí nemůže nepůsobit i jako jemné morální napomenutí směřované vůči jeho služebně starším kolegům.

Odhlédneme-li od toho, že světská sláva podobných cen nevypovídá vůbec nic o kvalitách dekorovaného, ale spíš o jeho obratnosti v oblasti P.R., je zřejmě nutné souhlasit s názorem, že přijetím jakéhokoli metálu se soudce kompromituje a ztrácí díl své nestrannosti.

Navíc je tu kausa Dělnické strany, ve které NSS pomohl vládě umlčet významnou oposiční sílu, a cena pro Vojtěcha Šimíčka by tak nesla i určité stigma jidášských třiceti stříbrných.

Oč jednodušší je situace s naším Oslem měsíce, který je udělován zásadně nedobrovolně a osobní přítomnost dekorovaného jedince při ceremoniálu není nezbytná!

čtvrtek 27. ledna 2011

Nenazrál náhodou čas pro reformu justice?

Podle průzkumu agentury STEM věří v nestrannost českých soudů 26 % lidí. To je tragický výsledek, volající po justiční reformě.

Navrhuji nahradit soudní řízení zjednodušenou procedurou, při níž by soudní úředník, nejlépe pod dohledem notáře, vrhl korunou, a žaloba byla posouzena jako důvodná v případě, že padne orel, eventuálně, pokud by mohlo být výsledků víc, tahal by je z osudí zvlášť k tomu vycvičený uniformovaný justiční papoušek.

Takový systém by byl absolutně nestranný a v porovnání s tím, co – s vynaložením daleko větších nákladů i času – produkují místní soudy, naprosto srovnatelně spravedlivý.

středa 26. ledna 2011

ÚOOÚ kritisuje Pospíšilův seznam

Úřad pro ochranu osobních údajů prý zkoumá, zda je zveřejnění seznamu komunistických soudců v souladu se zákonem.

Samozřejmě není, protože podle ustanovení § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, mohou být zpracovávány pouze přesné osobní údaje, a v případě, že se zjistí jejich nepřesnost, je správce povinen učinit vhodná opatření k jejich opravě a/nebo doplnění.

V daném případě by tedy ministerstvo spravedlnosti mělo vzít seznam soudců s rodnými čísly a zaslat dotaz na členství v KSČ Národnímu archivu, který má k disposici kartotéku členů této bohulibé organisace. Soudím, že výsledkem bychom byli všichni šokováni.

Ústavní soud odmítl obchodování s voličskými hlasy

Po čestném titulu Osel měsíce ocenilo ústecký senát Dagmar Štullerové i plenum Ústavního soudu. V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 57/10, jehož soudcem zpravodajem byl Stanislav Balík, se dostalo tržně-komsomolským představám senátu 15 A náležitého zhodnocení:
34. Součástí práva na spravedlivý proces je i řádné odůvodnění soudního rozhodnutí. Takovým nemůže být v žádném případě odůvodnění, jehož východiska jsou v nesouladu s principy demokratického právního státu ve smyslu preambule a čl. 1 Ústavy. Exces, jehož se dopustil krajský soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí v pasážích o přípustnosti pojetí voleb obchodně tržním způsobem je východiskem, které je s principy demokratického právního státu v natolik extrémním a hrubém nesouladu, že by sám o sobě stačil k tomu, aby Ústavní soud napadené usnesení zrušil, neboť při testu proporcionality zájem na ochraně demokratického právního státu bez jakékoliv pochybnosti převažuje nad minimalizací zásahu, a to i v případě, že by snad nebyla v řízení před krajským soudem provedeným dokazováním zjištěna objektivní příčinná souvislosti mezi volební vadou a složením zastupitelského sboru nebo alespoň možná příčinná souvislost. Stěží si lze ostatně představit postavení ústavně souladným způsobem zvoleného zastupitele, jak na důkaz svého zvolení veřejnosti prezentuje soudní rozhodnutí, s obsahem jehož odůvodnění nemůže být vnitřně ztotožněn. Rovněž legitimita a dobré jméno zvoleného orgánu by se takto nepřímo staly předmětem pochybností. Domněnka, že volební výsledek odpovídá vůli voličů, je již samotným zjištěným uplácením logicky vyvrácena.

35. Krajský soud zcela mylně dovodil, že obchodně tržní pojetí voleb je sice nečestné, není však protizákonné. Takové posouzení věci neobstojí ani v rovině podústavního práva. Argument, že podplácení není na rozdíl od voleb do Parlamentu České republiky volebním zákonem v případě voleb do obecních zastupitelstev explicitně uvedeno jako skutková podstata porušení volebního zákona, nemůže obstát. Smyslem voleb do obecního zastupitelstva není dražba funkcí v obecní samosprávě, ale vyjádření nezávislé vůle voličů při výběru kandidátů. Vůle voliče, který je zkorumpován, není nezávislá.

36. Při posouzení příčinné souvislosti mezi volební vadou a ovlivněním, resp. možností ovlivnění volebního výsledku v případě volební korupce je třeba vzít rovněž v úvahu protiprávní jednání toho, kdo je uplácen, a to jakkoli toto nese v sobě nižší stupeň protiprávnosti ve srovnání s jednáním toho, kdo uplácí.
Že se zrušené usnesení týká Krupky a listopadového Osla jsme udělili za rozhodnutí ve věci Kadaně, je nevýznamné (byť jistý význam může hrát i to, že kadaňskou volební stížnost podal extremista Petr Kotáb a extremisté, jak známo, v této zemi žádná ústavní práva nemají).

Mimochodem, poslední volby ukázaly, jak nevhodné je, jestliže je ve volebním soudnictví – značně nesystémově – vyloučena možnost podat proti rozhodnutí krajského soudu kasační stížnost. Sjednocovat judikaturu tak místo Nejvyššího správního soudu musí Ústavní soud.

Extremisté patří do vězení

Odmítnuta byla i druhá ústavní stížnost nálepkového vraha Patrika Vondráka, proti prodloužení vazby. Tvůrcem díla je soudce Jiří Mucha, resp. některý z jeho asistentů.

Na podobných produktech české justice mne nejvíc uráží arogance, s níž Ústavní soud pomine veškerou argumentaci stěžovatele, a prostě napíše, že jsme vlastně proti napadenému rozhodnutí ani žádné argumenty neuplatnili. Smutná visitka úrovně soudce Muchy i Ústavního soudu jako takového.

pondělí 17. ledna 2011

Další nebezpečný zločinec dopaden

Je jím Lucie Šlégrová, a trestného činu podle § 403 TrZ/2009 se dopustila 17. 11. 2010 tím, že na demonstraci v Litvínově držela vlajku s logem Dělnické strany. Kromě toho měla pronést tyto dvě společensky vysoce nebezpečné věty: Ukažme jim, že my národní socialisté nejsme žádné ovce, co se budou jen přizpůsobovat… a …tudíž musíme i nadále pokračovat jedinou správnou cestou, cestou národního socialismu.

Jedinou vadou na kráse je, že obviněná je prozatím stíhána na svobodě. Tak měkký přístup k protispolečenským živlům by mohl vést k naleptávání základů naší křehké demokracie, takže by se nakonec mohlo stát, že si každý bude říkat, co ho napadne!

Aktualisováno.
Usnesení o zahájení trestního stíhání. Pokud to takhle půjde dál, zanedlouho bude vláda muset vydat zvláštní pokyn nikoli o tom, co je zakázané (takové brožurky již v minulosti vycházely, z pera nechvalně proslulého Velkého Inkvisitora Miroslava Mareše), ale o čem se smí na veřejnosti beztrestně mluvit. Občas si říkám, zlatý Jakeš!

Aktualisováno.
Stížnost.

neděle 16. ledna 2011

Zloděj galeristou

Kdysi jsem poznamenal, že číst v českých mediích článek o nějakém právním sporu je podobné, jako nechat si od šestiletého dítěte vyprávět Hamleta. Toto zjištění znovu potvrdili v ČTK, avšak to, co ze zprávy vyplývá, je i tak šokující: Česká republika nevydá oprávněným dědicům vlastníka nacisty ukradený obraz, protože jeho majitelem není ona, nýbrž jeden z jejích krajů, a ten žádné úmluvy o odškodnění obětí holokaustu neuzavřel.

Možná by nebylo od věci vyhlásit Jihočeskému kraji takovou docela malou, lokální válku. Kraj žádnou armádu nemá a když je autonomní v otázce vracení ukradeného majetku, jistě nebude požadovat po státní armádě, aby ho bránila!

sobota 15. ledna 2011

Další Osel měsíce putuje na ministerstvo spravedlnosti

Snažil jsem se nevyplýtvat si lednového Osla měsíce předčasně, ale text, který se mi dostal do rukou, prostě nemůže být oceněn ničím menším. Nejde o můj případ a neznám všechny podrobnosti, avšak vše důležité lze seznat z dokumentu samotného.

Opět se jedná o odškodňovací agendu. Obviněný strávil tři měsíce ve vazbě a poté byl obžaloby v plném rozsahu zproštěn, protože jediné důkazy, které proti němu existovaly, byly získány nezákonně provedenou domovní prohlídkou.

Neznámý genius na ministerstvu spravedlnosti, náš laureát, těmito vzletnými slovy vysvětluje soudu, proč obviněný nemá právo na kompensaci za nezákonnou vazbu:
Je zřejmé, že ve věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu, který spočíval v opožděné provedené domovní prohlídce. Z odůvodnění rozsudku ovšem jednoznačně vyplývá, že vina žalobce byla prokázána, ale s ohledem na okolnosti provedené domovní prohlídky došlo ke zproštění obžaloby. […] Ministerstvo spravedlnosti ČR považuje za rozporné s dobrými mravy, aby žalobce za takového stavu věci z nesprávného úředního postupu orgánů činných v trestním řízení jakkoli profitoval, zvlášť když tento postup vedl ke zproštění obžaloby, a byl tedy již sám o sobě k jeho prospěchu.
A aby svým slovům dodal váhy, cituje náš osel ze zprošťujícího rozsudku větu Vina obžalovaného byla prokazována výsledky domovní prohlídky a na ni navazujících důkazů opatřených domovní prohlídkou,, v níž ovšem, jistě jen nedopatřením, místo prokazována cituje prokázána, takže dospívá ke shora citovanému závěru, že vina obviněného prokázána byla, jen byl, bohužel, zproštěn (ale to, pane předsedo, rozhodně nelze vykládat tak, že by snad byl nevinen!).

Myslím, že bych urážel inteligenci svých čtenářů, kdybych vysvětloval, proč je takový názor nejen právně zcela scestný, ale naprosto skandální, tím spíš, že je předkládán na hlavičkovém papíře ústředního správního úřadu. Tragedií je, že některým úředníkům – a nepochybně i soudcům – na tomto uvažování nic divného připadat nebude a klidně by se mohlo stát, že stejným způsobem bude odůvodněn i zamítavý rozsudek.

Navrhuji, aby, když už máme talárem oděné i advokáty, pro podobné případy ministerstvo vydávalo svým zástupcům vhodnou ústroj, aby nemohlo být pochyb, jak právně hodnotný názor budou před soudem presentovat. Vhodným modelem může být šaškovská čepice, jakou měl Jiří Korn v musikálu Dracula.

středa 12. ledna 2011

Justiční oxymoron

Mezi téměř stovkou soudů, které jsem po listopadovém úspěchu u Ústavního soudu požádal o informace o minulosti jejich soudců, nebyl ten přerovský ničím výjimečným. Komunikace s ním, pravda, připomínala spíš než co jiného lidové rčení leze to z něj jako z chlupaté deky, ale takových soudů bylo mnoho: na žádost o informace mi soud nejprve odpověděl, že požadované informace nemá. Následovala stížnost a po ní váhavé přiznání, s výhradou, že soudkyně Táňa Šimečková právě dlí v daleké Olomouci a nelze proto nikterak zjistit, zda členkou Strany byla či nebyla. Poslal jsem proto další podání, v němž jsem naznačil cosi o existenci e-mailu a o tom, že na soud mohu třeba taky podat žalobu, a výsledek se dostavil: soudkyně Šimečková uvedla, že byla členkou KSČ.

Teď zbývá jen vysvětlit, proč tato soudkyně na Pospíšilově seznamu, včetně nejnovější verse, chybí – že by se snad opomněla v čestném prohlášení přiznat? Nebo zapomněla požádat o doplnění na seznam? Cyničtější na mém místě by možná prohlásili, že čestné prohlášení českého soudce, to je přímo učebnicové oxymoron…

úterý 11. ledna 2011

Dva rozhovory s nebezpečným extremistou

Nálepkový zločinec Patrik Vondrák poskytl po propuštění z vazby dva rozhovory:

neděle 9. ledna 2011

Co dál

Zveřejněním ministerských seznamů soudců a státních zástupců, kteří se zapletli s komunistickou stranou, jakkoli jsou zřejmě nekompletní, se uzavírá bez jednoho měsíce čtyři roky trvající boj o informace: žádost o ně jsem ministerstvu zaslal 14. února 2007.

Objevují se výtky, že v celé záležitosti jde jen o snahu ministra za ODS zakrýt Drobilovu affairu a předhodit veřejnosti dalšího obětního beránka. Nemyslím si to, korupční skandál táhne ODS spolehlivě ke dnu bez ohledu na jakékoli zastírací nebo diversní manévry, a až lidem dojde, co se vlastně od Michálka dozvěděli, z ODSky bude malá pravicová strana, šťastná, jestliže ji její skalní voliči vůbec dostanou do parlamentu. Ale chce to čas, zatím probíhá postupné, pro mnohé bolestivé prozírání.

Informace tedy byly vydány, soudní spor může být ukončen, a je otázkou, co se získanými jmény.

Nepříliš realistické jsou plány na debolševisaci justice, to je věc, kterou tradičně konservativní a v neměnnosti si libující česká společnost zčásti nedokáže a zčásti si ani nebude chtít na své justici vynutit. Spíš se bude jen o trochu víc nadávat po hospodách, a skutek opět uteče.

Zveřejnění seznamů bude mít pro mě velmi konkrétní dopad v tom, že do konce života mohu s úspěchem namítat podjatost všech, kteří jsou na seznamech, a námitce podjatosti by mělo být vyhověno, protože jsem těmto soudcům a státním zástupcům způsobil hmatatelnou újmu, která u nich může vůči mně vyvolat aversi; proto budou dány důvodné pochybnosti o jejich nepodjatosti, jež by měly dostačovat k požadavku na jejich vyloučení. To je lákavá možnost, už proto, že budu jediným člověkem v této zemi, který toto privilegium bude mít, ale zda jí budu chtít skutečně využít, je věc jiná: jsem konservativní člověk a nejsem příliš srozuměn s představou, že bych měl, oproti všem ostatním, speciální, osobní, komunistů zbavenou justici.

Další otázkou, a ta už se netýká zdaleka jen mě, je možnost přezkumu pravomocných rozhodnutí. Civilní rozsudky, pokud nejsou starší tří let, lze napadnout žalobou pro zmatečnost, trestní rozsudky lze revidovat bez časového omezení po podání návrhu na povolení obnovy, je ovšem nejisté, zda si ten, kdo tak učiní, skutečně pomůže, protože základní vlastností české justice je vedle nízké kvality rozhodování též naprostá neomylnost: jen vzpomeňme na přezkum případu Rostislava Roztočila!

Jeden positivní dopad ale zveřejnění seznamů má, třebaže to může být přínos ilusorní: občan si teď ve vztahu ke své justici připadá přece jen o trochu méně jako blbec.

sobota 8. ledna 2011

Jan Šinágl napadá podjatost soudců ve sporu s Haló novinami

Ve sporu Jana Šinágla s komunistickými Haló novinami, o němž jsme zde referovali, došlo k obratu poté, co se zjistilo, že jak soudkyně městského soudu Lobotková, tak všichni tři členové odvolacího senátu byli členy KSČ a tedy nemohli v takovém sporu nestranně rozhodovat.

Jan Šinágl nyní podává žalobu pro zmatečnost, po jejímž projednání by měly být oba předchozí rozsudky zrušeny a celý spor by se měl vrátit na počátek.

Otázkou ovšem je, zda Vrchní soud v Praze vůbec sestaví způsobilý senát, protože ze soudců, kteří u něj rozhodují osobnostní spory, se jiný než tříhvězdičkový ani sestavit nedá.

pátek 7. ledna 2011

Ministerstvo spravedlnosti zveřejnilo seznam komunistických soudců a státních zástupců

Zatímco ministerstvo dosud svatosvatě prohlašovalo, že mnou požadovaný seznam komunistických soudců nemá (ba mít ani nesmí – např. zde a zde), nyní ho překvapivě zveřejnilo, spolu se seznamem komunistických státních zástupců. Stalo se tak na této adrese a co mne v nejvyšší míře konsternuje, je nesoulad mezi tím, co jednotlivé soudy přiznávaly na základě žádostí podle InfZ, a co nyní vyplynulo z údajů ministerstva. Příkladmo u Krajského soudu v Praze zveřejnilo ministerstvo tento údaj u 32 soudců, kdežto podle sdělení samotného soudu bylo takových osob pouze sedm. Významný nesoulad je ale i u dalších soudů, např. u Městského soudu v Praze.

Protože soudy vesměs čerpaly z prohlášení jednotlivých soudců, jednomu by se chtělo říct, že co český soudce, to lhář – ale to jistě nemůže být pravda!

Zřejmě nejpikantnější je případ Nejvyššího soudu. U tří soudců, Olgy Puškinové, Milady Šámalové a Ivany Štenglové, mi předsedkyně soudu Iva Brožová výslovně sdělila, že členy KSČ nebyli, a pohleďme, na ministerském seznamu figurují. Copak? Že by se snad dámy za svou někdejší politickou angažovanost styděly?

Aktualisováno.
Podle zprávy iDnes ministerstvo už čtyři jména ze seznamu vyškrtlo, mezi nimi i Ivanu Štenglovou.

Aktualisováno.
Seznam je zjevně pouhou beta-versí: vypuštěna byla spolu s několika dalšími osobami i Olga Puškinová a ladí se prý dál.

Aktualisováno.
Bez omluvy zmizela i Milada Šámalová a také např. soudkyně Městského soudu v Praze Miroslava Hrehorová, proti které jsme podávali námitku podjatosti: možná by ministerstvo mohlo seznam začít vydávat v nějakém systému správy versí, např. CVS nebo SVN, takto začíná být krajně nepřehledno. Představa, že Sudetoněmecké krajanské sdružení bude soudit Hrehorová, u mne vyvolává nelíčený děs, jelikož tak špatnou soudkyni aby pohledal!

čtvrtek 6. ledna 2011

Nejvyšší soud přiznal členství u dalších 14 soudců

Obdržel jsem rozhodnutí předsedkyně Nejvyššího soudu Ivy Brožové, v němž soud přiznal dalších 14 jmen soudců, kteří byli členy předlistopadové Komunistické strany Československa (dosud to soud připouštěl pouze u Petra Hrachovce). U přibližně dvaceti soudců tento údaj Nejvyšší soud nadále tají.

Vzniká kuriosní situace, protože proti postupu Nejvyššího soudu nyní podám správní žalobu k jeho podřízenému Krajskému soudu v Brně (který navíc tyto informace o svých vlastních soudcích odmítl poskytnout).

Průběžně aktualisovaný seznam komunistických soudců je zde.

Aktualisováno.
Správní žaloba.

středa 5. ledna 2011

Minulost státních zástupců zatím nedobytnou pevností

Těsně před koncem roku jsem rozeslal všem státním zastupitelstvím dotaz ohledně předlistopadové stranické minulosti státních zástupců, a to s analogickou aplikací nálezu Ústavního soudu ve věci minulosti soudců.

Výsledek je tristní: ke členství v KSČ se přiznal jediný státní zástupce, brněnský KSZ Petr Coufal (právě ten, který, jak známo z řízení u Krajského soudu v Praze, je jedním z hlavních chapadel justiční mafie), ostatní tvrdí, buď že informace nemají, nebo že se na ně nález ÚS nevztahuje.

Upřímně řečeno, nevím, zda mám s nimi jít do správního sporu, pokud si nemohu být jist, že mne ve finále podrží Ústavní soud – a jak signalisoval rozhovor s Pavlem Rychetským, není to vůbec jisté; akutně hrozí, že vynaložím jen na soudních poplatcích cca 400 tisíc korun a výsledkem bude, že se mi státní zástupci i soudy vysmějí. Pro mnohé ze soudců, jejichž nelibá totalitní minulost byla nyní prozrazena, by to jistě bylo velké osobní zadostiučinění.

Jakým luxusem by bylo žít v zemi, kde soudy na tom, co jednou rozhodnou, setrvají!

Blamáž u soudu v Mostě

Odsoudit někoho za to, že řekne na veřejnosti Odpor!, to by našim OČTŘ celkem šlo, horší to je, když mají vypátrat a usvědčit skutečné pachatele násilného trestného činu (v daném případě násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 196 odst. 2 TrZ/1961).

Rozsudek nad představiteli Dělnické strany

Městský soud v Brně mi dnes zaslal anonymisovaný rozsudek nad předáky Dělnické strany, jímž jim za výroky pronesené na prvomájové demonstraci v r. 2009 uložil peněžité tresty a podmínky. Rozsudek zatím není pravomocný.

Legenda:
  T. V. = Tomáš Vandas
  M. G. = Michal Glas
  J. Š. = Jiří Štěpánek
  M. D. = Michaela Dupová
  M. Z. = Martin Zbela
  P. K. = Petr Kotáb

Pobavil zejména znalec Michal Mazel, který k – naprosto legitimnímu – výroku Michaely Dupové pravil (str. 11 rozsudku), že neonacisté mezi sebou často mluví v různých náznacích a používají různou terminologii, které rozumí a je jim z toho patrné[,] co chtějí říci.

Takže už nesmíme ani naznačovat…

A další argumentační perla z odůvodnění: Nelze se ani ztotožnit s odkazem obžalovaných na Chartu 77, kdy bylo poukazováno na svobodu slova, neboť Charta 77 bojovala v totalitním režimu za svobodu a demokracii, zatímco obžalovaní v demokratické společnosti nabízejí zcela nedemokratická řešení společenských problémů, které navíc paušalizují.

Jak praví klasik, velebnosti, jdu blejt!

úterý 4. ledna 2011

Pavel Rychetský se postavil proti zveřejňování minulosti soudců

Zdeněk Kühn na Jiném právu upozornil na rozhovor Tomáše Němečka s předsedou Ústavního soudu Pavlem Rychetským, k němuž poté připojil několik vlastních poznámek týkajících se nálezu ve věci komunistické minulosti soudců.

Kontroverse se točí kolem dvou themat, a to 1. zda jsou informace o minulosti soudců vůbec dostupné; a 2. k čemu jsou tyto informace vlastně dobré.

Do jisté míry souhlasím s kritikou technického provedení nálezu, který je zbytečně dlouhý, na některých místech redundantní a určitě by před publikací snesl ještě jeden průchod spojený s lepším pospojováním jednotlivých částí. Není ale pravda, že, jak tvrdí Z. Kühn, nález neobsahuje žádné právní argumenty. Popsal jsem na toto thema již docela dost stránek podání a z vlastní zkušenosti tedy vím, že čistě právní argumentace se tu nalézt nedá, protože otázka zveřejňování informací o členství soudců v KSČ má rozsáhlé a významné přesahy a konotace politické, historické, ethické, atd., přičemž práva an sich nakonec zůstane jen málo. I moje ústavní stížnost, z níž nález vzešel, je, pokud bychom ji hodnotili přísně, z hlediska právní argumentace značně deficitní.

Ústavněprávní konflikt mezi právem na ochranu soukromí a právem na informace nicméně Ústavní soud vyřešil způsobem, jemuž nelze nic vytknout, a stejně tak vyřešil i otázku eventuální nedostupnosti požadovaných informací, když v § 173 nálezu postuloval, že nemají-li soudy tyto informace k disposici, je na nich, aby si je opatřily.

Chápu, že mnoha lidem zní nelibě, jestliže Ústavní soud hovoří o – zkráceně řečeno – s demokracií neslučitelném hodnotovém systému komunistů, a není pro mne překvapením, že Pavel Rychetský, který sám vstoupil do KSČ v r. 1966, se na závěrech nálezu neshodne s Vojenem Güttlerem, který byl v té době občanem druhé kategorie a měl už za sebou zkušenost dělníka v jáchymovských dolech, a s Rychetským se sešel až v disentu za husákovské normalisace. A nejsem si vůbec jist, jak by posouzení této otázky dopadlo v plenu.

Argument, že soudy potřebné informace nemají, neobstojí ve světle toho, že již více než polovina soudů mi je poskytla, přičemž zjištěny byly nejčastěji na základě přímého dotazu předsedy adresovaného jednotlivým soudcům, když v některých případech tento seznam předsedové ještě doplnili podle toho, co nalezli v personálních spisech soudců. Proč Městský soud v Praze nebo několik desítek okresních soudů informace poskytnout mohly, zatímco Vrchní soud v Praze – a co hůř – Nejvyšší soud sveřepě setrvávají na stanovisku, že se nálezem Ústavního soudu řídit nebudou, ponechávám k přemýšlení laskavému čtenáři.

Pokud jde o argument (původně vznesený Michalem Bobkem), že informace o minulosti soudců stejně k ničemu nebudou, nemohu zcela přisvědčit. Konkrétních odhalení, jako že Hučínovu správní žalobu na BIS projednávali (a zamítli), jistě jen naprostou náhodou, tři exkomunisté, bude asi jen málo, ale seznam komunistických soudců přinesl (a přinese, až informace poskytnou i zbývající soudy) řadu zjištění systémového charakteru, o kterých jsme dosud mohli jen hypothetisovat a která jsou vysoce relevantní z hlediska obecné charakterisace českého soudního systému.

Mám na mysli např. to, že v justici působí sice jen cca 20–25 % soudců-exkomunistů, avšak ve funkcích předsedů soudů je těchto osob podstatně víc než polovina, a na rudé knížce postavila kdysi svou kariéru rovněž většina z těch soudců, kteří pracují u vrchních a u Nejvyššího soudu. A to je problém, protože takový stav nemohl vzniknout zcela náhodně; to lze ostatně prokázat i methodami mathematické statistiky.

Co statisticky prokázat nelze, je vzájemná provázanost těchto osob: systém, který byl pertinentně nazván justiční mafií a který se čas od času projeví takovými excesy, jako bylo usnesení Vrchního soudu v Praze o odnětí případu Vojtěchu Ceplovi.

A to je důvod, proč má smysl se o minulost soudců i dnes zajímat.

pondělí 3. ledna 2011

Další extremista dopaden

Tento je zvlášť nebezpečný: na čepici měl placku s logem rozpuštěné Dělnické strany a další, jak se vyslovila policejní mluvčí, společensky škodlivou symboliku a kryptogramy, např. číslovku 88.

Odpor-né!

Co bude dál v tažení vlády proti pravicovým extremistům

Usnesení soudkyně Věry Bártové, jímž se vyloučila z projednávání případu Dupová-Vondrák, představuje významný mezník současné vládní protiextremistické kampaně: justice dala poprvé najevo, že není ochotna jen slepě podepisovat, co jí policie předloží, a mohlo by se stát, že vláda se nakonec se zlou potáže. Ale nepředbíhejme, k takovému cíli je ještě daleko.

Ze současných tří velkých případů dospěl nejdál ten, v němž je šest čelných představitelů Dělnické strany souzeno za politické projevy pronesené v r. 2009 na prvomájové demonstraci. Prvoinstanční soud za ně uložil relativně mírné tresty, a po předpokládaném odvolání obžalovaných bude mít konečné slovo Krajský soud v Brně; intervenci Nejvyššího nebo Ústavního soudu čekat nelze, tyto soudy má vláda dokonale pod palcem a veškerá podání pravicových radikálů se tam odmítají prakticky na podatelně.

Složitější je situace v druhém procesu, kde má stanout před soudem 17 organisátorů tzv. neonacistických koncertů. Významného vítězství dosáhla vláda v září u Ústavního soudu, který rozhodl, že přístup k odposlechům telekomunikačního provozu bude mít nadále pouze obžaloba, obvinění a jejich obhájci se musejí spokojit s tím, co pro ně z odposlechů vybere policie. Na tom ovšem celé obvinění stojí: kdyby měla obhajoba přístup ke kompletním záznamům, bylo by pro ni hračkou prokázat, že obvinění aktivně usilovali, aby na koncertech k žádnému porušování zákona nedocházelo, takže je nesmysl tvrdit, že jejich jednání k takovému cíli směřovalo (trestný čin podle § 260 TrZ/1961 vyžaduje úmysl pachatele zákonem předpokládaný následek způsobit).

Přestože odposlechy byly prozatím před obhajobou zachráněny, případ stále ještě u soudu není a řadu měsíců se vleče: naposledy zadala policie zpracování znaleckého posudku týkajícího se nikoli hudby, kterou jednotlivé kapely na inkriminovaných koncertech hrály, ale kterou dříve vydaly na nosičích, ve zjevném úmyslu zkonstruovat obvinění formou hypothesy: obvinění sice zajistili, aby kapely žádnou nevhodnou hudbu neprodukovaly, ale to je nezbavuje odpovědnosti za to, že závadou hudbu, kterou mají v repertoiru, na koncertu hrát mohly. Čímž je vina trestným činem podpory a propagace jasně prokázána.

Třetím případem je mediálně nejsledovanější – protože pražský – proces Vondrák, Dupová a spol. Po vyloučení soudkyně Bártové by na její místo měla nastoupit Helena Králová, rovněž předlistopadová členka KSČ a soudkyně, mírně řečeno, úsudku nikoli právě bystrého. Pokud i ona se bude chtít vyloučit, vznikne zajímavá situace, protože rozvrh práce Obvodního soudu pro Prahu 1 stanoví její zastupování Věrou Bártovou a vice versa. V případě, že by byly z projednávání věci vyloučeny obě tyto soudkyně, další zástup rozvrhem stanoven není, a obhajoba by patrně musela trvat na tom, že nový soudce bude za přítomnosti stran vylosován, protože jinak by předseda soudu mohl vybrat soudce podle svého uvážení, a to je podle konstantní judikatury Ústavního soudu v rozporu s právem na zákonného soudce.

Jsou ale i další možnosti: např. může soudkyně Králová vrátit obžalobu státní zástupkyni k došetření, anebo ji může vzít zpět samotné státní zastupitelství, jestliže sezná, že s ní u soudu neuspěje, a nebude chtít riskovat veřejnou blamáž ve formě zprošťujícího rozsudku.

Další, a relativně pravděpodobnou, možností je varianta Uzunoglu: mnohaleté průtahy v naději, že případ vyšumí a na vše se – tak nějak po česku – zapomene.