Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Že ústavní soudce Jan Musil právem patří na náš top-list, potvrzuje dnes zveřejněný nález sp. zn. III. ÚS 2974/10 ve věci trestního postihu vybodovaných řidičů, kde byl Musil soudcem zpravodajem. Nález sice nemůže být oceněn Oslem měsíce, taková jeho úroveň přece jen není, ale příležitostnou Cenu Rolanda Freislera, jíž oceňujeme soudní rozhodnutí nadřazující pociťovaný veřejný zájem nad jednoznačnou dikci zákona, by dostat mohl.

Ústavnímu soudu předestřený problém je tento: Účinností nového trestního zákoníku zanikla trestnost skutku spočívajícího v tom, že řidič, který dosáhl 12 trestných bodů, dále řídil, přestože od úřadu obdržel oznámení o dosažení limitního skore, takže po uplynutí pěti dnů od jeho doručení svého řidičského oprávnění ex lege pozbyl. To ovšem nebylo možné nově podřadit pod trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (ano, miluji tyhle nesmyslné kumulativní marginální rubriky, bravo, Pavle Šámale!) podle § 337 odst. 1 písm. a) TrZ/2009, protože to výslovně vyžaduje výkon činnosti, která byla pachateli rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu zakázána nebo pro niž pozbyl oprávnění. Takové rozhodnutí neexistuje, pouze oznámení o tom, že došlo k právní skutečnosti dosažení 12 bodů.

Nad tímto faktem byla vedena rozsáhlá odborná polemika, jejíž závěry nebyly jednoznačné.

V systému, kde jsou ústavními soudci osobnosti jako Musil, ovšem nesmí uniknout spravedlnosti ani jeden viník, a zákon je v případě jeho rozporu s domnělým veřejným zájmem interpretován freislerovsky: z oznámení se tak stalo rozhodnutí, jímž se řidičské oprávnění pozbývá, přičemž III. senát ÚS ignoroval fakt, že tato písemnost nemá ani základní pojmové znaky takového správního aktu – jediná povinnost, kterou její doručení zakládá, je povinnost odevzdat ve lhůtě pěti pracovních dnů řidičský průkaz, a její nesplnění není tím, za co byla stěžovatelka potrestána.

Komentáře   

0 # Guy Peters 2011-12-16 14:16
Za horší považuji, že Musil svůj právní názor, že oznámení je správní aktem, odůvodnil v §§ 24–28: „protože proto“.
0 # Tomáš Pecina 2011-12-16 14:25
Největší úlet je § 27: ten člověk je ve správním právu totálně mimo.
0 # Tomáš Marný 2011-12-16 14:30
Že oznámení o vybodobvání není správním rozhodnutím v užším smyslu, nemůže nikdo soudný pochybovat. O to víc mne překvapuje tento nálet. Pokud jsem ty ne moc jasně rozvedené úvahy pochopil, pakdle nálezu to JE rozhodnutí?
Měl jsem za to, že nakonec se trestní praxe přiklonila k tomu, že oním "rozhodnutím" ve smyslu § 337 TZ je rozhodnutí o uložení 12. bodu - to už na rozdíl od oznámení o vybodování pokládat za rozhodnutí.
I takvý výklad je podle mne pochybný, neboť ono rozhodnutí samo o sobě směřuje jen k uložen onoho 12. bodu a o žádném zákazu se v něm nic nepíše. Nicméně alespoň se jedná o rozhodnutí.
Představa, že z oznámení se stane rozhodnutí, mne upřímně děsí!
0 # František Novák 2011-12-16 14:33
Možná by tomu pánovi měl někdo poslat učebnici správního práva pro začátečníky. :-DDD
0 # Tomáš Pecina 2011-12-16 14:39
Ovšem, to by se muselo konstruovat tak, že rozhodnutím není to dvanáctém bodu, ale všechna v kumulaci, a i tak je to podle mě analogie v neprospěch jako prase.
0 # Guy Peters 2011-12-16 15:57
Největší úlet je § 27: ten člověk je ve správním právu totálně mimo.
Ano, představa, že je nějaký rozdíl mezi pravomocným nenapadeným správním aktem a pravomocným potvrzeným správním aktem, je zcela novátorská.
0 # Tomáš Marný 2011-12-18 10:39
Ano, představa, že je nějaký rozdíl mezi pravomocným nenapadeným správním aktem a pravomocným potvrzeným správním aktem, je zcela novátorská.
Není to originální myšlenka. Jde o historickou snahu udržet vybodování jako trestný čin podle § 337 TZ - když začala být pozice oznámení o vybodování jako "rozhodnutí" neudržitelná, přišel jakýsi chytrák s teorií, že dobře, samo oznámení není rozhodnutím, ale když si jeho adresát podá námitky o námitkách správní úřad rozhodne, pak už to rozhodnutí o námitkách je rozhodnutím. Tedy paradoxně pokud si námitky nepodáte, tak nemaříte, ale pokud si námitky marně podáte, tak budete mařit.
Je to naprostá kravina a termín "freislerovský" to popisuje neobyčejně výstižně.
Od tohto výkladu se rychle upustilo, protože byl skutečně blbý, a hle - dnes ho oživuje Ústavní soud. Jak praví klasik: laik se diví, odborník žasne.
0 # Tomáš Pecina 2011-12-18 11:09
Jiný klasik praví: to je blbý, to se ujme :-(

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)