DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

čtvrtek 22. prosince 2011

NSS k použitelnosti záznamu z kamerového systému jako důkazu

Pěkným obíčkem nás pod stromeček obdaroval Nejvyšší správní soud, který v rozsudku č. j. 2 As 45/2010-68 (soudce zpravodaj Radovan Havelec) rozebral otázku použitelnosti záznamů získaných z kamerového systému při dokazování v přestupkovém řízení.

Judikát nechává stranou systémy provozované veřejnou mocí – tam jsou pravidla jiná a víceméně vyřešená – a věnuje se situaci, kdy jde o systém provozovaný soukromým subjektem.

Prvním důležitým závěrem je, že z hlediska přípustnosti záznamu je irelevantní, zda kamerový systém byl řádně ohlášen jako zpracování dat u ÚOOÚ. Podle mínění NSS, stejně jako Ústavního soudu v citovaném usnesení IV. ÚS 2425/09, dojde registrací pouze ke splnění administrativní povinnosti, a zpracování osobních údajů může být i přes absenci registrace zákonné (a vice versa).

To je podle mého názoru poměrně závažný zásah do základních práv obviněného, a nejsem si jist, zda by tento přístup bylo možno obhájit na úrovni Ústavního soudu nebo ESLP. Povinnost zpracovávat osobní údaje pouze v souladu se ZOOÚ [výslovně v § 5 odst. 1 písm. c)] totiž znamená, že každá nahrávka získaná ze systému, který registrován není, tento zákon porušuje, bez ohledu na to, že kdyby správce o registraci byl požádal, byla by mu bývala udělena. Posuzovat registrovatelnost zpracování ex post factum je dosti sporné a domnívám se, že scestné.

K tomu přistupuje čl. 10 odst. 3 Listiny, podle něhož má každý právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě. A zde NSS a ÚS takto dotčenou osobu nejen neochránily, ale připustily použití nelegitimně získané nahrávky ve správním řízení proti ní. Právní posice NSS se mi proto v tomto bodě jeví jako slabá a obtížně hájitelná.

Dále se rozsudek věnuje otázce, kdy je přípustné použít v přestupkovém řízení záznam získaný v rozporu se zákonem, a dospívá k závěru, že v těchto situacích je nutno aplikovat test proporcionality. To je podle mého soudu přešlap, krok špatným směrem: nezákonně získané důkazy nelze v trestním řízení, a tedy ani v řízení přestupkovém, proti obviněnému vůbec použít. Jedinou možností je dovodit, že důkaz byl získán způsobem zákonným, přičemž je k disposici několik cest, jak toho u sporné nahrávky dosáhnout: 1. pořízení nahrávky nemusí vůbec představovat zásah do soukromí, jak bylo judikováno např. u obchodního jednání; 2. právo na ochranu osobnosti je soukromé a ochrana jeho výkonu může být odepřena, příčí-li se dobrým mravům (situace může být dost složitá, v každém případě nevím o případu, že by tento argument byl někdy s úspěchem uplatněn – náš plzeňský případ skončil bohužel smrtí žalobkyně); 3. zásah lze ospravedlnit na základě testu proporcionality, a proto není protiprávní (argument nutnou obranou nebo krajní nouzí; zde však bude záležet na druhu přestupku, a identický kamerový systém může produkovat přípustné důkazy prokazující vloupání do objektu a nepřípustné usvědčující pachatele z nesprávného parkování); 4. v některých případech lze důkaz rozdělit na intrusivní a neintrusivní část, a dokazovat např. jen polohu nebo pohyb vozidla, s rozostřeným obličejem řidiče.

Je jistě dobře, že se Nejvyšší správní soud snaží hledat odpovědi na aktuální otázky praxe, byť v tomto případě, myslím si, nebyl použitý přístup zcela šťastný.

4 komentáře:

  1. Vidím to právě opačně. Povinnost registrace je toliko pořádková; nemůže zakládat protiprávnost zpracování per se.

    OdpovědětVymazat
  2. Tím jste ovšem v rozporu se zákonem. Ten říká, že zpracovávat lze jen v souladu s ním, a zároveň stanoví povinnost zpracovatele k registraci. Z toho není jednoduchá cesta ven.

    Kromě toho lze dovodit i určité absurdní důsledky např. v porovnání registrovaného a neregistrovaného zpracovatele.

    OdpovědětVymazat
  3. S ESLP bych si nedělal tolik starostí jako s českým ÚS a jeho snahou být při ochraně (vybraných) zájmů papežštější než papež. Těžko hájitelný a navíc nekonzistentní přístup ÚS jsem rozebíral v článku Nahrávky rozhovorů jako důkaz v trestním a civilním řízení, Státní zastupitelství 4/2011 (tam šlo o nahrávky zvukové, což ovšem nebude znamenat praktický rozdíl).

    OdpovědětVymazat
  4. Nějak se v tom motám, ale přece nešlo o přestupkové nebo trestní řízení. Šlo o DN, tj předmětem zpracování se stalo vozidlo a nikoliv FO. Sám zvažuji jak postupovat na domě a v provozovnách. V provozovnách máme systémy nahlášeny stejně tak na serverovně ale doma na mém pozemku UOOU opakovaně tvrdí neregistrovat i když je provozovatelem PO na základě smlouvy pro majitele (ostraha objektu, vlatníkem je FO provozovatelem PO).
    Asi nejlepší bude pokusit se v případě že nás někdo bude chtit vykrást vnést člověka a ze systému udělat systém bez zpracování a v reálném čase provést autentické nahrání do mobilu ze systému bez záznamu :-) By mě zajímalo kdo pozná jestli byl záznam pořízen ex-post nebo ne.

    OdpovědětVymazat

Kursiva: <i>text</i>
Tučně (když už to musí být…): <b>text</b>
Odkaz: <a href = "http://adresa">název odkazu</a>, tedy <a href = ""></a>