Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Ministerstvo vnitra zveřejnilo na svých stránkách analysu, kterou se jeho úředníci pokoušejí přesvědčit vládu i veřejnost, že nápad rozpustit (resp. pozastavit činnost, což fakticky znamená rozpuštění s podmíněným odkladem) Komunistickou stranu Čech a Moravy (KSČM) není dobrý, a posudky čtyř odborníků, kteří, jak se dalo předpokládat s ohledem na to, že byli vybráni ministerstvem, se s jeho závěrem ztotožnili.

Tyto dokumenty nejsou bez zajímavosti, už proto, že předpokládaný vývoj politické situace v nadcházejících letech směrem k vyšší radikalisaci soupeřících sil i veřejnosti učiní otázku eliminace oposičních politických subjektů justičními (a tedy z principu nedemokratickými) prostředky tak aktuální, že by se celkem snadno mohlo jednat o vůbec nejdůležitější aspekt domácí politiky.


Z dokumentů je nejpodrobněji a nejkomplexněji zpracována analysa Pavla Uhla. Kromě přehledné struktury je i dobře a kultivovaně sepsána, takže se příjemně a snadno čte, přestože je ze všech posudků nejdelší.

Uhl analysuje vyhlídky vládního návrhu na úspěch v jednotlivých instancích, jimiž by pravděpodobně prošel, tzn. u Nejvyššího správního soudu, u Ústavního soudu a u Evropského soudu pro lidská práva, zejména ve světle jejich prejudikatury. To vše v širokém kontextu možného vývoje a s úvahou nejrůznějších eventualit.

Po technické stránce lze analyse vytknout jedinou faktickou chybu: autor se mylně domnívá, že úspěch KSČM ve Štrasburku by znamenal obnovu řízení před Ústavním soudem. Tak tomu ovšem není, obnova je možná toliko v případě trestního řízení.

S čím však ne zcela souhlasím, je závěr, že NSS bude rozhodovat konsistentně s rozsudkem Dělnická strana II a proto návrh zamítne. Domnívám se, že opak je pravdou: pokud se NSS přidrží těch kriterií, která v tomto judikátu vymezil, činnost KSČM pozastaví, neboť téměř ve všech posuzovaných aspektech lze dojít k závěru, že KSČM je pro demokracii větší a bezprostřednější hrozbou než DS. Navíc je pravděpodobné, že NSS setrvá i u praxe dosti povrchního hodnocení důkazů, kterou v rozsudku Dělnická strana II nastoupil, a spokojí se jako s důkazy klíčových tvrzení s citacemi pochybných, kriticky nezhodnocených pramenů a/nebo s výpověďmi policistů, aniž by vzal v úvahu, že tyto osoby pracují pro jednu ze stran řízení a mají tendenci vypovídat v její prospěch.

Podceňovat nelze ani psychologický aspekt: Tomáš Vandas odmítl nabízené právní zastoupení a v ilusi, že díky procesu získá prostor v mediích, předvedl se soudu i veřejnosti jako, prominete-li ten výraz, totální trouba. Tuto chybu KSČM jistě nezopakuje, avšak na druhé straně si nemůže dovolit pojmout svou procesní obranu ryze technicky, bez toho, že by akcentovala své programové cíle a ideová východiska, což ovšem jak u veřejnosti, tak u soudců nemůže než vyvolat zděšení a v konečném efektu to výrok soudu ovlivní neméně, než Vandasovo trapné a neodborné vystupování.

Za neudržitelné pokládám i některé dílčí Uhlovy závěry, kupř. ten, že při rozhodování nemůže hrát roli název strany. Stačí si představit, co by se stalo, kdyby si někdo chtěl založit Nacistickou stranu Čech a Moravy; jediným rozdílem přitom je, že název KSČM byl 20 let tolerován. To je ovšem dost slabý argument, ve světle toho, k jaké ideologii a jaké předchůdkyni se tento název váže, a i to nemůže na NSS – kumulativně s dalšími argumenty – nezapůsobit.

Zcela naopak souhlasím s Uhlovým závěrem, že rozhodnutí Ústavního soudu by bylo nepředvídatelné, závislé zejména na osobě soudce zpravodaje. Méně jsem si ovšem jist, že by KSČM uspěla u ESLP. Ten totiž nikdy dříve neřešil tak masivní zásah do politické sceny v členské zemi Rady Evropy a očekávám od něj spíše alibistický přístup: ať si to v té České republice zařídí, jak umějí, my jim do tak zásadních otázek zasahovat nebudeme. To je přístup zcela konsistentní např. s postojem k ESLP k Benešovým dekretům nebo k otázce nerovného přístupu k restiticím, kde Soud rovněž do politických rozhodnutí ústavních orgánů České republiky neingeroval.

Za odborně nejzdařilejší považuji posudek Michala Mazla. Ten je stručnější než Uhlův text, avšak jeho závěry jsou přesvědčivější. Mazel s ministerskou analysou v řádě bodů nesouhlasí a k negativnímu celkovému resumé dospívá toliko s odkazem na nedostatek dosud shromážděných podkladů.

Tato analysa je méně spekulativní ohledně procesního diskursu u jednotlivých soudů, což však pokládám spíše za její přednost: procesní predikce jsou věcí odborné publicistiky, znalec není vědma.

Obsahově stručný posudek Miroslava Mareše nepředstavuje komplexní zhodnocení předestřené materie, je pouze jakousi poznámkou na okraj, zdůrazněním, jaké důkazy by mohly být na podporu návrhu navrženy, přičemž lze však mít oprávněné obavy z toho, zda by byly NSS shledány relevantními. Je sice pravda, že v rozsudku Dělnická strana II jsou jako významné hodnoceny některé zcela podružné skutečnosti, avšak ani s vynaložením značné dávky fantasie si neumím představit, že by NSS komunistické straně přičetl obsah internetové presentace ZO KSČM v Jablonném n. Orlicí, jak Mareš naznačuje.

Nejhorší je posudek Ivo Svobody. Ten, neuměje nic jiného, hledal u KSČM závadový diskurs, jejž však nenalezl, a to s odůvodněním, které náleží spíše do domény politologického humoru. Příkladmo pasáž o tom, že zpěv Internacionály při logicky odůvodněných příležitostech (např. oslavy 1. května jako Svátku práce) nelze bez dalšího označit jako glorifikaci komunistického systému, vede k otázce, zda by DS, nechtěla-li by být rozpuštěna, neměla na každoročních demonstracích k výročí Křišťálové noci provozovat Horst-Wessel-Lied, což by přirozeně rovněž nemohlo být označeno za glorifikaci nacismu.

Podobně nesmyslná je věta, že samotné užití srpu a kladiva bez dalšího nemusí být bezpochybně automaticky implicitním návodem k napojení na historický komunismus a jeho zločiny: podotýkám, že srp a kladivo je pro komunistické hnutí tím samým, čím je pro neonacisty svastika.

Na závěr bych rád uvedl několik vlastních poznámek.

Jakkoli mám za to, že KSČM by neměla být rozpuštěna (a to ani ve formě pozastavení činnosti), je to důsledek úvahy politické, nikoli právní: s oposicí se v demokratickém státě bojuje u voleb, ne u soudu. Právně je návrh na rozpuštění/pozastavení činnosti KSČM reálný a odůvodnitelný, a ve světle prejudikatury všech tří soudů má slušnou šanci uspět.

Za druhé straně je dlužno poznamenat, že zákon o politických stranách je nedodělek a legislativní zmetek. Např. § 16, který byl do něj včleněn až v ústavně-právních výborech Federálního shromáždění (byly dva, po jednom v každé komoře), předpokládá, že důsledky sankce rozpuštění/pozastavení činnosti budou precisovány zvláštním zákonem; ten však nikdy nebyl přijat. Proto české právo, na rozdíl např. od německého, nezakazuje založení následnické strany (Nachfolgepartei) ani nestanoví žádná jiná omezení pro její představitele. Sankce zakotvené ve volebním zákoně jsou spíše směšné (a podle mého soudu i protiústavní).

Nedořešené jsou zákonné podmínky k podání návrhu. Podá-li ministerstvo vnitra vládě podnět, avšak vláda jej neakceptuje, má možnost podat návrh president republiky: jenže s kontrasignací, takže jako by ji neměl. Důvod, proč by taková aktivní legitimace měla presidentovi příslušet, přitom neexistuje.

Z hlediska ústavnosti přímo hrůzostrašné je ustanovení § 13 odst. 7 zákona, které dovoluje konfiskovat straně nebo hnutí veškerý majetek.

Nedostatečně je upraveno i postavení Ústavního soudu jako odvolací instance. Zjevně excesivní byla, nyní naštěstí již opuštěná, praxe odmítat opravný prostředek proti rozhodnutí NSS v tříčlenném senátu (zákon o ÚS výslovně stanoví, že o návrhu musí být rozhodnuto v plenu, šlo tedy o neobhajitelnou praxi), avšak odkaz na ústavní stížnost a řízení o ní v ustanovení § 73 odst. 3 zákona je příliš povšechný.

Na to upozorňuje i Pavel Uhl, mýlí se nicméně, jestliže se domnívá, že ÚS přezkoumává rozhodnutí NSS jen z hlediska jeho ústavnosti: povinnost projednat opravný prostředek v plné jurisdikci, tedy z hlediska souladu napadeného rozhodnutí s ústavním i jednoduchým právem, vyplývá přímo z čl. 87 odst. 1 písm. j) Ústavy. Což na druhé straně nemusí bránit v odmítnutí návrhu jako zjevně nedůvodného, v tom nic protiústavního, stane-li se tak hlasováním plena, nespatřuji.

Komentáře   

0 # Guy Peters 2011-12-11 12:33
Podceňovat nelze ani psychologický aspekt: Tomáš Vandas odmítl nabízené právní zastoupení a v ilusi, že díky procesu získá prostor v mediích, předvedl se soudu i veřejnosti jako, prominete-li ten výraz, totální trouba.
S tím nemohu souhlasit. Ve skutečnosti byla Vandasova úvaha strategická. Byl si dobře vědom, že DS jako neonacistická strana nemůže v českém prostředí získat více než 1 až 2 % hlasů. Proto dlouho hledal, jak se od neonacistů, kteří ho vynesli ke slávě, osvobodit. Už rok bylo patrné napětí mezi Vandasem na jedné straně a neonacisty z Autonomních nacionalistů, Národního odporu a Hooligans na druhé straně. Snaha vlády pošlapat politické svobody se mu hodila do krámu.

DSSS Vandas vědomě koncipoval jako xenofobní a populistickou stranu, která chce navázat na Sládkovy republikány a získat až 10 % hlasů. To mu nevyšlo. Progressivistická media vystavila lživé rovnítko DSSS = DS a veřejnost tomu uvěřila.

V současné době se Vandas k neonacistům pokorně vrátil.
0 # Tomáš Pecina 2011-12-11 14:20
"Odstřihnout" se od neonazi křídla nemohl a nemůže, to je stejné jako chtít po Filipovi, aby se KSČM rozešla se stalinisty: rázem by byla bez členské základny.

Nicméně ze strategického uvažování bych Vandase nepodezříval, na to neměl a nemá. On se pokládá za brilantního a okouzlujícího řečníka, to byl hlavní důvod, proč šel do sporu s vládou po hlavě a bez odborného zázemí.
0 # Guy Peters 2011-12-11 14:42
"Odstřihnout" se od neonazi křídla nemohl a nemůže, to je stejné jako chtít po Filipovi, aby se KSČM rozešla se stalinisty: rázem by byla bez členské základny.
Členskou základnu k ničemu nepotřebuje. Nejsme v 19. století. Sládek se bez neonacistů rovněž obešel. Navíc by neonacisté xenofobní stranu volit „museli“, protože by žádná pro ně lepší nebyla.

Kdyby Vandas neměl strategické uvažování, nebyl by jeden z nejznámějších politiků ČR.
0 # Tomáš Pecina 2011-12-11 15:28
Členskou základnu potřebujete minimálně k tomu, aby vám pomohla naplnit kandidátky, jinak dopadnete jako KonS, která měla volební "leadry" bez mužstva.

Sládek byl mnohem obratnější, Vandas je jeho slabým odvarem.

Momentálně je strana v pohybu a proti Vandasovi je čím dál silnější odpor. Respektují ho jen pro to, že nemají jinou dostatečně charismatickou a autoritativní osobnost, takže si ho tam nechávají s tím, že za moulu už ho považuje prakticky celé vedení (resp. zatím jsem nemluvil s nikým, kdo by tvrdil něco jiného).
0 # Guy Peters 2011-12-11 21:41
Členskou základnu potřebujete minimálně k tomu, aby vám pomohla naplnit kandidátky, jinak dopadnete jako KonS, která měla volební "leadry" bez mužstva.
Samozřejmě, že nějaký počet členů potřebujete. Ale stačí řádově několik set, několik desítek jako KonZS bylo na celostátní stranu málo.

Sládek byl mnohem obratnější, Vandas je jeho slabým odvarem.
Myslím, že byl ve správné době na správném místě; tedy, že měl více štěstí než Vandas.

Momentálně je strana v pohybu a proti Vandasovi je čím dál silnější odpor.
Zajímavé. A jakým směrem chtějí jít? Vandasovsky xenofobně, nebo hard core neonacisticky?
0 # Tomáš Pecina 2011-12-11 23:33
A jakým směrem chtějí jít? Vandasovsky xenofobně, nebo hard core neonacisticky?

To oni moc nevědí, oni hlavně vidí ty poslanecké platy a náhrady a servis aparátu PSP. Jak se k nim dostat, ale nevědí.

Vandas bych chtěl být svorníkem mezi (z velké většiny) nazi členstvem a non-nazi voličstvem, tak jako to dokázal Sládek, ale chybí mu Sládkovo vzdělání a charisma. Mimo jiné. Ta strana je tak v patové situaci.
0 # Guy Peters 2011-12-13 00:25
To oni moc nevědí, oni hlavně vidí ty poslanecké platy a náhrady a servis aparátu PSP. Jak se k nim dostat, ale nevědí.
Potom jsou to větší blbci než celý Vandas. Ten měl aspoň visi.

Vandas bych chtěl být svorníkem mezi (z velké většiny) nazi členstvem a non-nazi voličstvem, tak jako to dokázal Sládek, ale chybí mu Sládkovo vzdělání a charisma. Mimo jiné.
Jistě. Ale stejně si myslím, že ho popravila media tím rovnítkem.
0 # Tomáš Pecina 2011-12-13 12:39
Nemůžete mít novou stranu se starými lidmi. Na to už snad dnes nikdo nenaletí (naposledy se to podařilo Unii svobody, TOP 09 má recyklovaných lidovců méně a stejně ji kvůli tomu řada lidí odmítla volit).

Začínám mít dojem, že DSSS půjde i s Vandasem do háje, jeho rhetorika nikoho nebere a nikdo jiný, kdo by ho nahradil, tam prostě není.
0 # Guy Peters 2011-12-13 17:01
Nemůžete mít novou stranu se starými lidmi.
Asi ne.
0 # Anonymní 2012-01-01 09:48
Zdá se, že pánové nemají nic jiného na práci, než sestavovat akademické kraviny. Nejde totiž o zákaz či zastavení činnosti KSČM, nýbrž o zákaz vlastního myšlení a úsudku čtrnácti procent obyvatel s volebním právem.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)