DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

pátek 29. července 2011

Detence

O tom, že úprava tzv. zabezpečovací detence v TrŘ je protiústavní, nemůže být rozumných pochybností. Ilustruje to případ mělnického kladivového násilníka: v době svého činu byl natolik zfetovaný, že mu bylo možno přišít pouze Rauschdelikt, a tak mu soud k trestu přidal časově neomezenou detenci.

I v trestním právu tertium non datur: svéprávný člověk je buď na svobodě, nebo je vězení, detence fakticky nahrazující trest odnětí svobody není u osoby nezbavené způsobilosti k právním úkonům ústavně konformní, jakkoli bude právně bezvědomá a po přísnější represi volající veřejnost podobným postupům zvlášť v případě těžkých zločinců tleskat.

Ještě výraznější je nebezpečí detence u mladistvých pachatelů: i ty současná úprava umožňuje zbavit svobody doživotně. Je to čirý alibismus: na papíře je soudnictví ve věcech mladistvých nadmíru humánní, když omezuje maximální výměru trestu na deset let, v praxi je tu pachatel po celý zbytek života vydán na milost a nemilost soudům, různým podivným soudním znalcům a obhájcům ex offo, kteří nejsou ani v nejmenším zainteresováni na tom, aby se jejich klient někdy dostal na svobodu.

6 komentářů:

  1. Zabezpečovací detenci nelze zneužívat

    Sadistický vrah je po dvaceti letech na svobodě!
    Rodina mrtvé zděšena, bojí se pomsty! To hlásaly titulky zpráv, kde se psalo o ukájení zvrácených pudů vraha a o požadavcích vyděšené plzeňské rodiny na jeho „eliminaci“.
    S pozůstalými je nutno cítit nebo i jim poskytnout státní ochranu či pomoc, kdyby pachatel, dnes v ústavu v Dobřanech, kde je podle rozsudku v ochranném léčení, uprchl nebo byl propuštěn. Soud pravidelně přezkoumává účel uloženého opatření, může je změnit na ambulantní či uložit dohled nad jeho chováním, a to až do pěti let.
    Cítit ale nemohu s okresním státním zástupcem pro Plzeň-jih Zdeňkem Slepičkou, když váhá, zda má z podnětu příbuzných podat soudu návrh na dodatečné umístění odsouzeného, který si trest 20 let už odpykal, do zabezpečovací detence, což je vlastně zpřísněné ochranné léčení, kde útěku brání dozorci Vězeňské služby.
    Samo ochranné léčení pachatelů tu je už dávno. Je to opatření stejně potřebné jako trest. Stát mohl zřídit jeden ústav pro ochranné léčení, z nějž by se nedalo tak snadno utéct. Místo toho zřídil zabezpečovací detenci, do zákona ji protlačili přes odpor právníků v roce 2008 sexuologové a psychiatři z ústavů. Chtěli odlehčit ústavům při střežení nebezpečných lidí. Navštívili německé detenční ústavy a byli nadšeni. Do zákona se uložení detence dostalo až loni v lednu s novým trestním zákoníkem.
    Státní zástupce tedy váhá. Své si řekl i soudce, prý se pohled na detenci změnil. „Nyní už převládá názor, že by přeměna (ochranného léčení na detenci) šla, v první řadě by se měli chránit poškození a vůbec společnost. Já bych se takového rozhodnutí nebál,“ řekl Eduard Wipplinger. Ten onu věc v Plzni před lety soudil.
    Nevím, kam chodí soudce na „převládající“ názory. Německý spolkový ústavní soud rozhodl letos 4. května, kdy je detence v rozporu se spolkovou ústavou. Rozhodnutí bylo pro něj těžké, v roce 2004 se totiž naopak vyslovil, že detence v souladu s ústavou je, byť jen za určitých podmínek. Vyšel nyní také ze zákazu retroaktivity, vládě dal lhůtu, aby ho nechala změnit. Řídil se i rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (Rada Evropy) z roku 2009.
    Stručně řečeno: zabezpečovací detence je možná, za splnění některých podmínek. Násilníci se mají léčit, nelze je předem trestat za nebezpečnost. Uložit detenci nelze po vynesení pravomocného rozsudku, jen současně s ním. Zákon nepřipouští ani přeměnu ochranného léčení v detenci.
    Nejen zabezpečovací detence, ale už sám výkon trestu má chránit společnost před pachatelem. Vláda předložila v dubnu Sněmovně návrh ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila (ODS), jímž se má změnit trestní zákoník. Dvě změny se týkají detence. Soud by ji mohl uložit jako dosud nejen pachateli zvlášť závažného zločinu (tedy se sazbou od deseti let), ale už jakéhokoliv zločinu (tedy se sazbou od pěti let výše). A ochranné léčení by směl v jeho průběhu přeměnit na detenci.
    Ani jedno neprojde, podle mne, ústavním či evropským soudem, a doufám ani parlamentem. Možnost uložení detence po vynesení rozsudku, třeba jako nyní po 20 letech, vláda nenavrhla. Podle ministrova náměstka Filipa Melzra stačí, že soud uložil ochranné léčení a bude je moci po změně zákona později přeměnit na detenci. Ministerstvo chce, aby soudy přeměňovaly léčení na detenci už nyní, bez zákonného oprávnění. Podle Melzra to prý ministerští nedávno vysvětlili severočeským soudcům, kteří to dělat nechtěli.
    Škoda že ne všichni soudci se vzpírají takovým školením. Je to možná i proto, že zákon soudce nenutí, aby si po večerech četli v rozhodnutích evropského soudu. Proto někteří z nich šířením nepravd a nepřesností zavdávají příčiny ke snížení důvěry v důstojnost své funkce a tím i ke snížení důvěry v justici.

    (Petr Uhl: Zabezpečovací detenci nelze zneužívat. Právo, Publicistika, 7. června 2011, str. 06)

    OdpovědětVymazat
  2. Sadistického vraha chce po propuštění do detence státní zástupce i léčebna / Sadistický vrah je po propuštění v léčebně, odkud může snáze uprchnout
    http://www.novinky.cz/krimi/240392-sadisticky-vrah-je-po-propusteni-v-lecebne-odkud-muze-snaze-uprchnout.html

    OdpovědětVymazat
  3. To máte pravdu. Ale co s takým šílencem?

    OdpovědětVymazat

Kursiva: <i>text</i>
Tučně (když už to musí být…): <b>text</b>
Odkaz: <a href = "http://adresa">název odkazu</a>, tedy <a href = ""></a>