Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Již třem svým známým jsem musel vysvětlovat, co je špatně na tom, že by měl případ samolepného protistátního centra Dupová, Vondrák a spol. převzít jiný než rozvrhem práce určený soudce, a tak soudím, že bude lépe učinit tak, jaksi generálně, zde:

Právo na to, aby věc projednal zákonem určený soud a v něm zákonem stanovený senát nebo samosoudce, je zakotveno v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod jako právo základní. Nejde jen o okrasný prvek ústavního řádu, ale o reflexi skutečnosti, že soudci jsou různí, některý je přísnější, jiný mírný, jeden víc formalista, druhý spíš iusnaturalista, a, samozřejmě, jeden poctivější, zatímco jiný zkorumpovaný nebo neoslyšet nabídku úplatku ochotnější.

Z toho vyplývá, že ten, kdo má pod kontrolou přidělování soudní agendy, může do určité, menší nebo větší, často však značné, míry ovlivnit i výsledek řízení.

To velmi dobře věděli komunisté. I oni se potýkali s problémem, že ne všichni soudci byli kovanými soudruhy a občas došlo k blamáži, když soud, místo aby dal průchod třídně chápané spravedlnosti, rozhodl spravedlivě a nařídil např. Rudému právu omluvit se disidentovi (ano, i takové případy se stávaly…).

Protizbraní byla právě možnost zajistit přidělení zájmových věcí spolehlivému soudci. Tu zajišťoval systém, který se někdy nazývá telefonní justice: aparátník nebo estebák, který potřeboval soud ovlivnit, zvedl telefon a sdělil svůj požadavek na výsledek řízení předsedovi soudu. Ten – vždy spolehlivý, zcela zkompromitovaný soudruh – podle přání zařídil vše ostatní, a věc přidělil soudci, u kterého nebyl problém požadovaný výsledek si objednat – anebo, když nebylo zbytí, případ převzal sám.

Tento systém funguje do jisté míry dodnes, což ukázaly třeba tajné nahrávky v kause soudce Nagye. Není vůbec náhoda, že bývalými straníky je pět z osmi předsedů krajských soudů, a stejně tak většina předsedů soudů okresních. A není náhoda ani to, že pestrou komunistickou minulost měl náměstek ministra spravedlnosti Vladimír Král, který za fungování justice donedávna odpovídal. Vše je při starém – jen telefonista na druhém konci drátu se změnil (nebo se, minimálně, změnila jeho stranická příslušnost). Chcete-li, klidně tomu říkejte justiční mafie, to už smíme.

Na thema nepřípustnosti telefonní justice se vyslovil už před patnácti lety, ústy soudce zpravodaje Vlastimila Ševčíka, Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 232/95:

Podle své Ústavy je Česká republika – mimo jiné – právním státem, založeným na úctě k právům a svobodám člověka a občana (čl. 1 úst. zák. č. 1/1993 Sb.); chránit tato práva a svobody přináleží soudům (čl. 4 úst. zák. č. 1/1993 Sb.), které ve výkonu soudní moci jsou nezávislé (čl. 82 úst. zák. č. 1/1993 Sb., čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), přičemž soudce je ve svém rozhodování vázán zákonem (čl. 95 al. 1 úst. zák. č. 1/1993 Sb.). Tyto ústavně dané garance nezávislosti soudní moci, jakož i nestrannost jejího výkonu, je zvlášť zdůrazněna dalším ústavním příkazem, totiž, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 al. 1 Listiny základních práv a svobod, § 7 odst. 2 zák. č. 335/1991 Sb.).

Posléze zmíněný ústavní imperativ sluší pokládat za zcela nepominutelnou podmínku řádného výkonu té části veřejné moci, která soudům byla ústavně svěřena; ten totiž na jedné straně dotváří a upevňuje soudcovskou nezávislost, na straně druhé pak představuje pro každého účastníka řízení stejně cennou záruku, že k rozhodnutí jeho věci jsou povolávány soudy a soudci podle předem daných zásad (procesních pravidel) tak, aby byla zachována zásada pevného přidělování soudní agendy, a aby byl vyloučen – pro různé důvody a rozličné účely – výběr soudů a soudců ad hoc […]

Ústavní princip zákonného soudce nelze proto obcházet, byť by důvody k tomu byly jakékoli; tím méně jej nelze zakrývat poukazem na jinak věcnou správnost rozhodnutí, které bylo vydáno v rozporu s ním, neboť – mimo jiné – nejen historické zkušenosti, ale i zkušenosti z nedávné doby totalitního režimu, přesvědčivě ukazují, jak pro jedince nebezpečné a pro celou společnost škodlivé je při nalézání práva povolávat k výkonu spravedlnosti soudy a soudce podle účelových hledisek či výběru[…]

Soudce Ševčík znal své pappenheimské, a známe je i my, proto je nám naprosto jasné, že cílem účelového přidělení věci Liboru Vávrovi (který se, mimochodem, podle rozvrhu práce prakticky nikdy nemůže k případu prvně přidělenému senátu 5 T dostat) rozhodně nebylo zajistit Dupové a Vondrákovi nestranného soudce a spravedlivý rozsudek.

Co děsí, je míra arogance a nestoudnosti, kterou justiční mafie v tomto případě projevila. Pochybuje snad po této poslední eskapádě ještě někdo o tom, že zde máme co do činění s politickým, mocensky manipulovaným procesem?

Komentáře   

0 # Anonymní 2011-02-05 12:19
A to je řeč jen o soudcích. Co teprve státní zástupci, také justiční mafiáni, kteří mají moc (a v nemedializovaných případech ji využívají) vůbec nezahájit trestní stíhání, případně trestní stíhání na objednávku zahájit, nepodat obžalobu nebo již podanou žalobu vzít zpět.
Je to všechno jedna velká mafiánská verbež, ke které není možno mít úctu.
0 # Tomáš Pecina 2011-02-05 12:32
Ano, kausa Čunek byla exemplárním případem zneužití státního zástupce.
0 # Anonymní 2011-02-09 00:56
Ano, soudruh Král nám zase soudí. Nic nevadi, že veřejně v ČRo na něj onehda upozornil posluchač, jakým způsobem soudil za komunistů a má tedy snad problémy se svým svědomím, což mu zřejmě nevadí při výkonu funkce. Jako náměstek opravdu se snažil, aby komunistická minulost soudců nebyla nijak narušována. Ale špatné svědomí u soudce je nedostatek předpokladu k výkonu práce.
0 # Anonymní 2011-06-19 01:22
Ano, ten pořad Káva o čtvrté si pamatuji, jak diskutoval soudruh Král coby náměstek MS s někým ze Soudcovské unie na téma stav justice, přičemž byli v pozici obhájce, když na konci pořadu mezi jinými posluchači volal i jeden, kterého Král za komunistů nespravedlivě soudil. Vinou moderátora a celého ČRo nedošlo k tomu, k čemu mělo dojít, a sice aby bylo zjištěno, o jakou kauzu šlo a vyvozeny z toho důsledky. Ono by se toho našlo ještě dneska dost, ale není vůle a oni počítají s tím, že spisy z těch let se již začínají skartovat. Ten volající člověk se ptal, jak může Král tam tak mluvit, když ho soudil nezákonně a já se ptám, kde může brát člověk se špatným svědomím morální sílu řádně soudit druhé. Jde o tu integritu, jak to nazval ÚS.
0 # Anonymní 2013-05-08 11:27
Jedna otázka na téma zákonný soudce, byť v civilním řízení, která mi vrtá hlavou. Když podám žalobu a nelíbí se mi soudce, který je mi přidělen, vezmu žalobu zpět a pak podám novou shodného znění. Dostane pak věc (pravděpodobně) jiný soudce, nebo je proti tomu nějaká páka? Pokud by to takhle šlo udělat, pak je to princip zákonného soudce naruby a dost brutální zvýhodnění žalobce ve sporu...

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)