DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

pondělí 28. února 2011

A opět: Zásada nemo iudex in causa sua u českých soudů neplatí

Senát Vrchního soudu v Praze pod vedením Zdeňka Kovaříka mne obdařil dalším dílem na thema, že český soudce je bez obtíží a objektivně schopen posoudit, zda jeho vlastní soud v řízení pochybil. Zatímco v předchozím případě se soudruh soudce zaměřil na výklady o tom, že soudci jednoho a téhož soudu vůči sobě nemají žádné zvláštní vztahy, nyní obměnil rejstřík a tvrdí, že mezi soudci je přece normální práci druhých kritisovat a kritiku přijímat.

No ovšem, ale mezi soudy existuje hierarchie a instanční podřízenost: nikdy se nestane, aby chyby jednoho soudu posuzoval ten samý soud, ale každý opravný prostředek (s výjimkou návrhu na obnovu řízení a zmateční žaloby) má devolutivní účinek a předkládá se k projednání nadřízenému soudu. Kontrolní otázka: proč asi, soudruhu soudce? No ano, správně! Protože soudci soudu, který rozhodoval, by byli sami při přezkumu takového rozhodnutí podjatí, a to i v případě, že by se na něm sami nijak nebyli podíleli.

Kdyby platil právní názor vrchního soudu, nestalo by se, že by např. Nejvyšší správní soud rutinně delegoval moje správní žaloby ve věci žádosti o informace směřující vůči krajským soudům a klidně by tyto soudy nechal žaloby projednat s tím, že soudci nemají ke svému předsedovi, který informace neposkytl, žádný zvláštní vztah a kritika mezi soudci je přece běžná!

Tentokrát nicméně ústavní stížnost nepodám a počkám s ní na meritorní rozhodnutí. A ani Osel nebude, únorový jest již udělen. Zatracený život!

13 komentářů:

  1. Já mám teď u NSS námitku podjatosti na jednu soudkyni KS v Praze, kde odkazuji také na zásadu nemo iudex in causa sua.
    Tato soudkyně byla členkou soudního senátu, který v roce 2002 vydal rozsudek, který potvrdil rozhodnutí pozemkového úřadu ve věci oprávněnosti restituce jednoho šlechtického rodu. Tento soudní rozsudek se stal průlomovým a následně se pak spustila lavina správních rozhodnutí, kdy Lesy ČR začaly vracet pozemky těmto restituentům.

    Restituenti napadli určovací žalobou v roce 2008 u soudu platnost kupní smlouvy k mému pozemku, neboť si na něj také činí nárok. Nedal jsem se a s restituenty vedu soudní spor. V rámci své obrany napadám kompletně neoprávněnost této celé restituce, a to včetně nicotnosti správního restitučního rozhodnutí pozemkového úřadu, na základě kterého v roce 2006 pozemkový úřad vydal můj pozemek restituentům i nicotnost soudního rozsudku v roce 2002, neboť soud v tomto řízení naprosto flagrantně překročil svou pravomoc. Na základě poučení soudu v řízení dle o.s.ř. jsem měl podat žalobu na nicotnost ke správnímu soudu (dle s.ř.s.). To jsem udělal, ale věc byla přidělena správnímu soudu u krajského soudu, a to senátu, jehož předsedkyní je soudkyně, která již rozhodovala meritorně o této restituci v roce 2002 (meritorně, ale o jiných pozemcích, né o mém pozemku), a to, jak jsem napsal výše, ve prospěch restituentů.

    Namítám podjatost této soudkyně, neboť rozhodovala v předcházejícím soudním řízení v roce 2002, i když toto soudní řízení nebylo před soudem I. st., ale před krajským soudem. Rozsudek krajského soudu v roce 2002 je totiž ocitován v rozhodnutí pozemkového úřadu z roku 2006, na základě kterého mi byl odebrán pozemek. Tvrdím, že v mém dnešním řízení soudkyně nebude mít dostatek sebereflexe k přiznání svého pochybení v rozsudku v roce 2002, tedy že uzná mimo jiné i mé námitka na nicotnost tohoto soudního rozsudku v roce 2002, čímž následně bude nicotné i správní rozhodnutí pozemkového úřadu, na základě kterého jsem přišel o pozemek.

    Obecně soudy nejsou vůbec nakloněny akceptovat námitky podjatosti stěžovatelů, tak se nechám překvapit.
    T. Moláček

    OdpovědětVymazat
  2. Tomu popravdě řečeno příliš nerozumím, u soudních rozsudků se nicotnost zásadně nevyslovuje, jen u správních rozhodnutí.

    OdpovědětVymazat
  3. Pokud soudní rozsudek vydá soud mimo svou pravomoc, tak i soudní rozsudek může být nicotný.
    T. Moláček

    OdpovědětVymazat
  4. Jenže u soudů si na nicotnost nehrají; nedostatek pravomoci je pouhou zmateční vadou, nedostatek příslušnosti pouhým odvolacím důvodem.

    Rozlišování vad právních aktů na nezákonnost a nicotnost je ostatně samo o sobě sporné.

    OdpovědětVymazat
  5. Nemám teď před sebou rozsudek soudu, který nepopíral nicotnost soudního rozsudku. Zkusím ho najít.
    T. Moláček

    OdpovědětVymazat
  6. Teď mě napadá,jak byste nazval soudní rozsudek, v kterém by bylo např. rozvedeno Vaše manželství a byly by Vám vyměřeny alimenty, ale rozsudek by vydal soud v řízení dle s.ř.s. nebo v rámci trestního řízení?

    Není pochyb o tom, že to je zmanečnost, ale co když uplynou lhůty pro možnost podat žalobu na zmatečnost? Pak budete rozveden trestním senátem :-)
    T. Moláček

    OdpovědětVymazat
  7. Možná vás to překvapí, ale i rozvodový rozsudek vydaný trestním senátem je platný, tj. pravomocný a vykonatelný. Pouze byl stižen určitými procesními vadami, ale pokud je nikdo včas nenamítl, jeho chyba.

    OdpovědětVymazat
  8. Tak to jsem opravdu překvapený :-)
    T. Moláček

    OdpovědětVymazat
  9. Podle mě je to tak správně, naproti tomu § 77 SprŘ/2004 sice poskytuje vyšší standard ochrany proti zvůli veřejné moci, ale v praxi naráží na značné obtíže související např. s nejasnou věcnou příslušností.

    OdpovědětVymazat
  10. Odkazuji na rozsudek NS 22 Cdo 657/2003, kde je řešena příp. nicotnost soudního rosudku, cituji:

    Občanské soudní řízení vychází z principu závaznosti pravomocného soudního rozhodnutí nejen pro účastníky řízení, ale i pro všechny orgány (srov. § 159 odst. 2 OSŘ). Přezkum soudních rozhodnutí je zásadně možný jen na základě řádných či mimořádných opravných prostředků tak, jak jsou v procesních předpisech upraveny. Z toho ovšem plyne, že i věcně nesprávná soudní rozhodnutí, která byla vydána v rámci pravomoci soudu, jsou poté, co nabyla právní moci, závazná. Takovým věcně nesprávným rozhodnutím soudu může být i rozhodnutí, jež je založeno na správním aktu, který je svou povahou nulitní (nicotný, tzv. paakt). Soud je sice oprávněn zkoumat i mimo rámec správního soudnictví, zda se nejedná o správní akty nicotné, které nevyvolávají právní účinky (srov. např. rozsudek dovolacího soudu z 24. 1. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1622/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazku 13, pod č. C 969), nicméně nestane-li se tak a je-li v rámci pravomoci soudu vydáno rozhodnutí, které je založeno na nulitním správním aktu, není takovéto rozhodnutí soudu rozhodnutím nicotným.

    O nicotnosti rozhodnutí soudu by bylo možno uvažovat pouze v případech, kdy soud při svém rozhodování zjevně vybočil z mezí své pravomoci (např. kdyby v občanském soudním řízení vydal stavební povolení apod.).

    T. Moláček

    OdpovědětVymazat
  11. Soudem vydané stavební povolení, to by byl skutečně ultimátní exces, ale i tak si nejsem jist, jestli by se podle něj nedalo stavět… :-)

    OdpovědětVymazat
  12. No já myslím, že mnozí soudci mají problém vůbec naučit se a pochopit právní předpisy. Chtít po nich ještě, aby nastudovali např. stavební normy, to už by bylo moc :-)

    Na druhou stranu, možná že se už blíží doba, kdy naše "demokracie" nebude mít tři pilíře, ale jenom jeden. A to SOUDNÍ. Ústavní soud supluje zákonodárce a výkonná moc je naprosto zkorumpovaná.
    T. Moláček

    OdpovědětVymazat
  13. To je klassický učebnicový příklad: Jistý pachatel páchal své zločiny pod vlivem manželky. Tak trestní soud jako opatření rozvedl jejich manželství.

    OdpovědětVymazat

Kursiva: <i>text</i>
Tučně (když už to musí být…): <b>text</b>
Odkaz: <a href = "http://adresa">název odkazu</a>, tedy <a href = ""></a>